42 Ad 5/2023–114

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem ve věci žalobkyně: L. P. B., narozená dne X, bytem X, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 25, 225 08 Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 1. 2023, č. j. X, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 3. 1. 2023, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 556,98 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se včasnou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 3. 1. 2023, č. j. X, jímž byly zamítnuty námitky a potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 9. 6. 2022, č. j. X, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyni zamítnuta žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Most ze dne 6. 6. 2022 není žalobkyně invalidní, jelikož z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu její pracovní schopnost poklesla jen o 20 %.

2. Současně žalobkyně navrhla, aby soud zrušil i prvostupňové rozhodnutí. Žaloba 3. Žalobkyně v žalobě namítala, že žalovaná se v námitkovém řízení nevypořádala se všemi námitkami, přičemž nedostatečně zjistila skutkový stav stran jejího zdravotního stavu, neboť neakceptovala její námitku stran jejích fibromyalgických bolestí. Její diagnóza fibromyalgie (podle Mezinárodní klasifikace nemocí MKN–11 se jedná o MG 30.01 – chronická rozšířená bolest – fibromiozitida) měla být kvalifikována pod oddíl C, položku 3 přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Žalovaná i posudkový lékař v námitkovém řízení však toto zdravotní postižení nebrali v potaz s odůvodněním, že nemocí způsobené bolesti nelze objektivně změřit. Podle žalobkyně byl takový přístup nesprávný, neboť existence samotné nemoci u ní byla objektivně doložena lékařskými zprávami a nemůže jí být kladeno k tíži, že subjektivně pociťované bolesti nelze objektivně změřit (podobně jako u revmatoidní artritidy). Skutečnost, že bolesti nelze objektivně změřit neznamená, že jimi žalobkyně netrpí a neovlivňují její pracovní schopnosti. Žalobkyně odmítla marginalizaci onemocnění fibromyalgie a chronického únavového syndromu na onemocnění psychiky, neboť se nejedná o psychické či psychiatrické diagnózy, přičemž žalobkyně se považuje za psychicky odolnou bez rodinné anamnézy v oblasti psychických onemocnění. Žalobkyně zdůraznila, že onemocnění chronického únavového syndromu není výslovně uvedeno ve vyhlášce o posuzování invalidity, a proto bylo jako funkčním dopadem nejvíce srovnatelné onemocnění podle § 1 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity hodnoceno jako neurastenie.

4. Žalobkyně konstatovala, že od roku 2016, kdy byl její zdravotní stav poprvé hodnocen posudkovým lékařem, se její zdravotní stav prokazatelně zhoršil o nově přidruženou fibromyalgii, přičemž procentní pokles její pracovní schopnosti nebyl nikterak navýšen oproti posouzení z roku 2016. Podle žalobkyně měla žalovaná vzít v potaz i profesní dotazníky z roku 2016 a 2022, z jejichž údajů byl patrný značný postupný útlum výdělečné činnosti žalobkyně, který skončil jejím úplným zastavením.

5. Dále žalobkyně sdělila, že žalovaná v napadeném rozhodnutí účelově citovala lékařské zprávy, neboť ze zprávy z revmatologie citovala závěr o neexistenci revmatoidní artritidy, ale z té samé zprávy již necitovala závěr o existenci fibromyalgie. V napadeném rozhodnutí rovněž chybí jakákoliv zmínka o neurologických nálezech MUDr. K. o chronickém únavovém syndromu a fibromyalgii žalobkyně. V rámci posuzování poklesu pracovní schopnosti nebyla zohledněna hypersomnie žalobkyně. V této souvislosti žalobkyně odkázala na obsah jejích námitek z předcházejícího řízení.

6. Podle žalobkyně žalovaná rovněž nevypořádala námitku stran dopadu hypersomnie, syndromu PEM (nevolnost po námaze) a dysestesie na běžný den žalobkyně. Dodala, že žalovaná nevzala při svém rozhodování v úvahu vliv užívaných léků a jejich vedlejších efektů (léky na tachykardii rovněž snižují krevní tlak, léky na bolest snižují soustředěnost).

7. Podle žalobkyně by měl její pokles pracovní schopnosti odpovídat druhému až třetímu stupni invalidity. Vyjádření žalované k žalobě 8. Žalovaná ve svém písemném vyjádření k žalobě zrekapitulovala průběh správního řízení. S ohledem na žalobní námitky žalovaná navrhla provedení důkazu posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, která posoudí pokles pracovní schopnosti žalobkyně. Rozhodnutí o žalobě žalovaná ponechala na úvaze soudu s ohledem na výsledná zjištění stran míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně posudkovou komisí. Replika žalobkyně 9. Žalobkyně v replice uvedla, že žalovaná ve vyjádření k žalobě toliko zrekapitulovala průběh správního řízení a k žalobním námitkám samotným se věcně nevyjádřila, přičemž navrhla provést důkaz novým posudkem o invaliditě žalobkyně zpracovaným posudkovou komisí. Žalobkyně nesouhlasila s vyjádřením žalované, že žalobu podala jen z toho důvodu, že nesouhlasila s posouzením svého zdravotního stavu, nýbrž i z toho důvodu, že žalovaná nevypořádala všechny námitky žalobkyně v řízení o námitkách a pro další procesní vady. Žalobkyně konstatovala, že nový posudek o invaliditě je jen jedním nikoliv jediným důkazem z celé řady dalších podkladů, na jejichž základě má žalovaná rozhodnout, k čemuž poukázala na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 Ads 77/2009, č. j. 3 Ads 129/2014–28, č. j. 2 Ads 81/2023–30, č. j. 5 Ads 158/2014–29. Jednání soudu 10. Žalobkyně při jednání soudu dne 25. 3. 2024 setrvala na podané žalobě. Nesouhlasila se závěry posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem (dále jen „komise v Ústí nad Labem“) ze dne 26. 7. 2023 a poukázala na jeho nedostatky. Nesouhlasila rovněž s datem vzniku invalidity uvedeným v posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Plzni (dále jen „komise v Plzni“) ze dne 21. 12. 2023. Žalobkyně netrvala na provedení důkazů navržených v žalobě.

11. Pověřená pracovnice žalované odkázala na své písemné vyjádření k žalobě, rozhodnutí ve věci ponechala na úvaze soudu a náhradu nákladů řízení nepožadovala.

12. Soud dle § 52 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) provedl dokazování posudky komise v Ústí nad Labem ze dne 26. 7. 2023 a komise v Plzni ze dne 21. 12. 2023 a příslušnými protokoly o jednání komisí. Posouzení věci soudem 13. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal podle části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s.

14. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu, po prostudování obsahu předloženého správního spisu a po provedeném jednání dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

15. K námitkám, že žalovaná nevypořádala některé námitky v námitkovém řízení a některé vypořádala nedostatečně, přičemž současně částečně odkázala na obsah podání námitek jako na součást žaloby, soud uvádí následující.

16. Kvalifikovanou žalobní námitku nelze vytvořit odkazem na dřívější podání učiněné v jiné fázi řízení směřující proti jinému rozhodnutí odlišnému od žalobou napadeného. V této souvislosti soud upozorňuje na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005–58, publ. pod č. 835/2006 Sb. NSS, podle kterého je každý žalobce povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti.

17. Soud k tomuto poukazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které platí, že „[z] odůvodnění rozhodnutí správního orgánu musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů a jaké úvahy jej vedly k uložení sankce v konkrétní výši“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2010, č. j. 9 As 66/2009–46, ze dne 4. 2. 2010, č. j. 7 Afs 1/2010–53, nebo ze dne 23. 7. 2009, č. j. 9 As 71/2008–109). Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2008, č. j. 8 As 13/2007–100, však zároveň nelze po odvolacím orgánu požadovat, aby se vyslovil ke každé větě uvedené v odvolání; plně postačí, pokud z jeho rozhodnutí bude zřejmé, na základě jakých skutečností rozhodoval a jakými úvahami se řídil. Těmto požadavkům žalovaná v projednávané věci dostála, neboť z jejího rozhodnutí je zřejmé, z jakých zjištění vycházela, jak o nich uvážila a proč neakceptovala jednotlivé námitky. Podle názoru soudu je rovněž třeba zohlednit, že zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů rozhodnutí či pro jeho nesrozumitelnost skutečně toto rozhodnutí nelze meritorně přezkoumat (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012–45, či ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016–64); taková situace však v projednávané věci nenastala. Zdejší soud proto uzavírá, že napadené rozhodnutí nepřezkoumatelností netrpí. Výhrady žalobkyně představují ve své podstatě především nesouhlas s věcnými závěry žalované stran nedostatečně zjištěného skutkového stavu ohledně poklesu pracovní schopnosti žalobkyně v důsledku nepříznivého zdravotního stavu, jimiž se soud bude zabývat níže.

18. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že žalobkyně dne 4. 5. 2022 podala žádost o přiznání invalidního důchodu. Prvostupňové rozhodnutí o zamítnutí žádosti o invalidní důchod bylo vydáno na základě posudku posudkového lékaře pro Okresní správy sociálního zabezpečení Most MUDr. J. P., CSc., který dne 6. 6. 2022 posoudil zdravotní stav žalobkyně a dospěl k závěru, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav dle § 26 zákona o důchodovém pojištění, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v příloze k vyhlášce o posuzování invalidity, a to v kapitole V, položce 5b. Míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena na 20 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se dle § 3 a § 4 vyhlášky o posuzování invalidity nezměnila.

19. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně námitky. Žalovaná si v řízení o námitkách vyžádala nový posudek o invaliditě žalobkyně ze dne 19. 12. 2022, který vypracoval posudkový lékař Lékařské posudkové služby České správy sociálního zabezpečení, pracoviště Ústí nad Labem (dále jen „LPS“) MUDr. V. C. Tento posudkový lékař opětovně posoudil zdravotní stav žalobkyně a dospěl k obdobnému závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 5b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 20 %. Vzhledem k vlivu rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace se dle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity zvyšuje uvedená hodnota o 10 %, celkově tedy činí 30 %. Na základě tohoto posudku vydala žalovaná napadené rozhodnutí, jímž námitky žalobkyně zamítla.

20. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění platí, že „[p]ojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.“ Z odstavce 2 citovaného ustanovení vyplývá, že pokud pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, pokud poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a pokud poklesla nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

21. Pracovní schopnost je definována v § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění, podle kterého platí, že „[p]racovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.“ V souladu s odstavcem 4 citovaného ustanovení se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

22. V § 39 odst. 5 zákona o důchodovém pojištění je dále stanoveno, že „[z]a zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí.“ V souladu s odstavcem 6 téhož ustanovení se za stabilizovaný zdravotní stav považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Podle odstavce 7 téhož ustanovení je pojištěnec adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

23. Soud podotýká, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti se vždy určuje v celých číslech s tím, že procentní míry poklesu pracovní schopnosti podle druhů zdravotního postižení jsou uvedeny v příloze k vyhlášce o posuzování invalidity. Z § 2 odst. 3 této vyhlášky přitom vyplývá, že „[j]e–li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.“ 24. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity dále platí, že „[v] případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů.“ 25. Soud připomíná, že jedním z předpokladů pro vznik a trvání nároku na invalidní důchod je existence invalidity pojištěnce ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, jak vyplývá z § 38 téhož zákona. Bylo proto třeba zjistit, zda u žalobkyně skutečně došlo ke vzniku invalidity a zda tento stav trval ke dni vydání napadeného rozhodnutí.

26. Již výše bylo zmíněno, že napadené rozhodnutí bylo odůvodněno závěrem posudkového lékaře LPS, o míře poklesu pracovní schopnosti žalobkyně. Soud se s tímto závěrem lékaře nespokojil, a protože nemá odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity především závisí, vyžádal si v rámci tohoto soudního řízení v intencích § 52 odst. 1 s. ř. s. v návaznosti na § 77 téhož zákona odborný posudek od posudkové komise v Ústí nad Labem, která je v těchto věcech podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů povolána k posuzování zdravotního stavu žalobců v soudních řízeních ve věcech důchodového pojištění. Tato posudková komise nově posoudila celkový stav žalobkyně, dále také posoudila pokles její pracovní schopnosti.

27. Z obsahu posudkové dokumentace vypracované posudkovou komisí soud zjistil, že komise jednala v řádném složení. Posudek ze dne 26. 7. 2023 byl vypracován po studiu a zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně na základě předložené spisové dokumentace Okresní správy sociální zabezpečení Most, spisové dokumentace námitkového řízení, zdravotnické dokumentace praktických lékařek MUDr. L. H. a MUDr. J. J. a lékařských zpráv (MUDr. J. A., Ph.D., ze dne 28. 12. 2022, 1. 3. 2023 a 19. 7. 2023, MUDr. M. T., CSc., ze dne 11. 4. 2023, Bc. M. D., DiS., ze dne 29. 6. 2023, Mgr. J. Š. ze dne 25. 1. 2023, rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti ze dne 26. 8. 2021 a 30. 11. 2022). Žalobkyně nebyla jednání komise přítomna. Dále je z posudkové dokumentace patrno, jaké lékařské nálezy, zprávy, vyšetření a další listiny měla posudková komise k dispozici. Na základě posouzení žalobkyní předložených lékařských zpráv uvedených shora pak posudková komise dospěla k závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyla žalobkyně invalidní dle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť u ní byl shledán pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu toliko o 25 %.

28. Posudková komise v Ústí nad Labem konstatovala, že se u žalobkyně jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s tím, že rozhodující příčinou tohoto stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je neurastenie, v jejímž důsledku si žalobkyně stěžuje, že její duševní aktivita, tělo a okolí se změnily ve své kvalitě. Stěžuje si na pocity závratí, fyzické slabosti a vyčerpání, pocity svalových slabostí. Má obavy ze zhoršeného duševního a tělesného zdraví. Je přítomná zvýšená podrážděnost, tensní bolesti hlavy, může být i vyšší hypersomnie. V klinickém obrazu žalobkyně byly popisovány i znaky psychosomatické poruchy. Jedná se o astenickou osobnost. Nicméně zdravotní stav žalobkyně z psychického funkčního hlediska nebyl natolik závažný, aby vyžadoval hospitalizaci v lůžkových psychiatrických zařízeních, nevyžadoval ani zabývání se problematikou schopnosti žalobkyně vlastnit nadále zbrojní průkaz, protože v důsledku těžkého duševního onemocnění by toto bylo zcela namístě. Odborný lékař z oboru psychiatrie popsal velmi dobrou odezvu na léčbu antidepresivy. Popisoval lehkou depresivní symptomatologii, somatoformní poruchu v diferenciální diagnóze s fibromyalgií, následně s popisovaným a dominujícím neurastenickým syndromem, s lehkou depresivní epizodou a perzistující bolestivou poruchou v terénu akcentované osobnosti. Žalobkyně dochází přes délku trvání subjektivních obtíží krátce na psychoterapii, a to od listopadu 2022, přičemž považuje tyto hovory o její problematice za zajímavé. Přestože jsou dnes k dispozici nové lůžkové Psychosomatické kliniky, včetně ÚZ v Klecanech, nebyla v případě žalobkyně ani tato možnost využita, aby byla odborně sledována a léčená pod dohledem odborníků včetně cílené psychoterapie a rehabilitace, která byla aplikována přes délku trvání obtíží žalobkyně ambulantně až od listopadu 2022. Posudková komise v Ústí nad Labem hodnotila míru poklesu pracovní schopnosti dle přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a to dle kapitoly V – duševní poruchy a poruchy chování, položky 5c – středně těžké funkční postižení, značně snížená úroveň sociálního fungování, výkon některých denních aktivit značně omezen. Pro toto zdravotní postižení stanovuje vyhláška míru poklesu pracovní schopnosti 25–35 %. Tuto položku komise zvolila pro hraničně funkčně vyjádřenou lehkou až středně těžkou neurastenii, a proto komise rovněž stanovila dolní hranici rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti. Celkovou míru poklesu pracovní schopnosti tedy stanovila na 25 %. Jelikož byl duševní stav žalobkyně zcela hraniční, nemohla komise použít horní míru poklesu pracovní schopnosti, rovněž žalobkyně netrpěla ani jiným závažným somatickým onemocněním, pro které by mohla komise použít horní hranici vzhledem ke komorbiditám. Žalobkyně byla posuzovaná jako středoškolačka s maturitou, která po celou dobu vykonávala práce administrativního charakteru s pomocí počítače, v posledních letech převážně vykonávala tuto práci z domova jako osoba samostatně výdělečně činná. Funkční kritéria uvedená v kapitole V, položce d) zcela jistě žalobkyně dle komise nesplňovala, neboť neměla těžké narušení společenských a pracovních funkcí a výkonu většiny denních aktivit vedoucí k poskytování ústavní péče v nemocnici nebo v odborném léčebném ústavu. Žalobkyně nebyla nikdy v těchto lůžkových psychiatrických zařízeních hospitalizována. Komise v Ústí nad Labem rovněž uvedla, že žalobkyni byl na její žádost přiznán status osoby zdravotně znevýhodněné. Žalobkyně je nadále schopna práce administrativního charakteru, kterou dosud vykonávala.

29. Ve vyjádření k posudku komise v Ústí nad Labem ze dne 26. 7. 2023 žalobkyně uvedla, že posudek považuje za nesprávný, neúplný, nepřezkoumatelný, nepodložený a nepřesvědčivý, neboť je zatížen mnoha rozpory, obsahuje řadu mylných informací, řadu pro žalobkyni příznivých informací neobsahuje, nevypořádává se s námitkami žalobkyně, nesprávně posuzuje míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně a neuvádí příklady pracovních činností, které je žalobkyně nadále schopna vykonávat.

30. V důsledku námitek žalobkyně stran posudku komise v Ústí nad Labem ze dne 26. 7. 2023 soud požádal o vypracování srovnávacího posudku posudkovou komisí v Plzni za přítomnosti příslušného odborného lékaře za účelem určení, zda žalobkyně byla invalidní či nikoliv, a pokud ano, tak s jakým procentním úbytkem pracovní schopnosti.

31. Z obsahu posudkové dokumentace vypracované komisí v Plzni soud zjistil, že komise jednala v řádném složení za účasti lékařky s odborností psychiatrie, posudek byl vypracován po studiu a zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů dne 21. 12. 2023. Žalobkyně nebyla jednání komise přítomna. Z posudkové dokumentace je patrno, jaké lékařské nálezy měla komise k dispozici – MUDr. J. J. ze dne 5. 5. 2022, MUDr. R. Š. ze dne 25. 5. 2016, MUDr. J. V. ze dne 12. 4. 2019, MUDr. J. A., Ph.D., ze dne 16. 3. 2022, 28. 4. 2022, 16. 5. 2022, 28. 12. 2022, 1. 3. 2023 a 19. 7. 2023, MUDr. M. T., CSc., ze dne 23. 9. 2021, 19. 10. 2021, 14. 4. 2022 a 11. 4. 2023, MUDr. P. K. ze dne 26. 10. 2021, 4. 2. 2022 a 21. 4. 2022, MUDr. J. R. ze dne 12. 6. 2014, 11. 6. 2015, 30. 9. 2015 a 8. 6. 2016, MUDr. P. V. ze dne 26. 5. 2022, MUDr. M. Š. ze dne 6. 6. 2016, MUDr. E. M. ze dne 13. 9. 2021, MUDr. S. H. ze dne 15. 5. 2022, MUDr. J. Š. ze dne 25. 1. 2023. Komise v Plzni dospěla k závěru, že k datu napadeného rozhodnutí se u žalobkyně jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je fibromyalgie a neurastenický syndrom v terénu akcentované osobnosti. Podle revmatologa nebyla prokázána revmatoidní artritida či jiné systémové revmatoidní onemocnění pojiva. Rovněž nebyla prokázána spondyloartropatie nebo metabolická či infekční artropatie. Ve shodě s rehabilitací a psychiatrií byla u žalobkyně indikována fibromyalgie. Podle neurologa měla žalobkyně letité polymorfní obtíže charakteru fibromyalgie. Neurologický topický nález byl v normě. Magnetická rezonance byla v normě. Elektromyografie byla bez známek myopatie či polyneuropatie. Dle psychiatra byla žalobkyně upravená, klidná, facies marthyrea, zaujímala úlevovou polohu, vigilní, lucidní, spolupracující, neudržela oční kontakt, forie pokleslá, dysforická, hypobulie, anhedonie, emotivita plošší, ranní pessima, afekt klidný, řeč monotónní, tišší, spontánně rozvíjela, na otázky odpovídala bez latencí, v intenci otázky, psychomotorika přiměřená, myšlení souvislé, bez floridních psychotických projevů, osobnost akcentovaná, astenická, autocenzura. Somaticky byla žalobkyně bez akutních potíží, neurologicky bez lateralizace nebo topického nálezu, kardiopulmonálně stabilizovaný stav. Neurastenie v terénu akcentované osobnosti. Byla doporučena rTMS – repetitivní transkraniální magnetická stimulace. Komise v Plzni se neztotožnila s posudkovými závěry posudkových lékařů ve správním řízení ani se závěrem komise v Ústí nad Labem, neboť u žalobkyně se jedná dle komise o fibromyalgii – lokální nález s celkovými příznaky, pokles výkonu při středním zatížení. Zdravotní postižení žalobkyně bylo zařazeno pod kapitolu XIII (postižení svalové a kosterní soustavy), oddíl C (postižení měkké tkáně), položku 3b (lokální nález s celkovými příznaky, pokles výkonu při středním zatížení) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 15–25 %. Posudková komise zvolila horní hranici 25 % pro danou diagnózu. Vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu žalobkyně komise v Plzni navýšila hodnocení poklesu pracovní schopnosti o dalších 10 % dle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity. Celková míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně tedy činila 35 %. Komise dále uvedla, že pro svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nebyla žalobkyně schopna fyzicky těžké práce s manipulací s těžkými břemeny, práce ve vynucené poloze, v nepříznivých klimatických podmínkách. Žalobkyně je schopna lehčí práce s možností změny polohy (sed, stoj) v příznivém klimatu. Také není schopna práce spojené se zvýšeným rizikem stresů, ve směnném provozu, ve velkém kolektivu, ve vynuceném tempu. Schopna práce s dodržením výše uvedených obecných pracovních kontraindikací. Datum vzniku invalidity komise v Plzni stanovila dnem revmatologického vyšetření 26. 5. 2022.

32. Žalovaná k posudku komise v Plzni ze dne 21. 12. 2023 sdělila, že jej považuje za nejobjektivnější, přestože se jeho závěry liší od závěrů předešlých tří posudků. Zdravotní stav žalobkyně tak odpovídá invaliditě prvního stupně. Na rozdíl od ostatních posudků vycházela komise v Plzni při hodnocení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu z jiných posudkových kritérií a skutečnosti, a to že se jedná o kombinaci dvou zdravotních postižení, která mají větší funkční dopad na pracovní schopnost než jednotlivá postižení. Podle žalované mohl být dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav hodnocen také s přihlédnutím k dlouhodobosti obtíží, medikamentózní terapii, pravidelné psychoterapii a dalšímu zdravotnímu postižení (fibromyalgii) jako neurastenie středně těžkého stupně na horní hranici stanoveného rozmezí 25–35 %.

33. Žalobkyně k posudku komise v Plzni ze dne 21. 12. 2023 uvedla, že tento nezohlednil průběh a vývoj a jejích zdravotních obtíží a nesprávně stanovil datum vzniku invalidity (invalidita vznikla v roce 2012 nebo 2016), rovněž obsahoval nedostatky v odůvodnění stran uváděných informací z doložených lékařských zpráv a nezohlednil veškeré neduhy žalobkyně tak, jak by měl, přesto však uznala posudek objektivní v tom směru, že jím byla uznána invalidní v prvním stupni.

34. Posudková komise v Plzni, jejímž členem byla i lékařka s odborností psychiatrie, posoudila zdravotní stav žalobkyně s tím, že jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stanovila fibromyalgii a neurastenický syndrom v terénu akcentované osobnosti, a nikoliv pouze neurastenii, jak učinila posudková komise v Ústí nad Labem, jejímž členem byla lékařka s odborností revmatologie, a posudkový lékaři ve správním řízení. Soud považuje za věrohodnější posudek komise v Plzni právě z toho důvodu, že jejím členem byla lékařka z oboru psychiatrie, která s ohledem na svoji odbornost náležitě posoudila dopady duševní poruchy (neurastenie) žalobkyně na její pracovní schopnosti za současného zohlednění fibromyalgie, které jsou dominantnější než dopady samotné neurastenie, tak jak byly posouzeny předcházejícími posudky. Z uvedeného důvodu hodnotí soud posudek komise v Plzni ze dne 21. 12. 2023 jako úplný, přesvědčivý a objektivní zohledňující námitky žalobkyně stran posouzení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

35. Po zhodnocení výše předestřených důkazů, které byly provedeny při soudním jednání, soud konstatuje, že posudková komise v Plzni jednala v řádném složení, že posudek ze dne 21. 12. 2023, jenž soud hodnotí jako stěžejní důkaz v tomto přezkumném soudním řízení, byl vypracován po náležitém zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů.

36. Lékaři posudkové komise v Plzni přitom oproti závěrům lékařů posudkové komise v Ústí nad Labem ohledně míry poklesu pracovní schopnosti u žalobkyně dospěli k závěru, že dosahuje celkových 35 % namísto toliko 25 %, na základě čehož uzavřeli, že žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní v prvním stupni. Důvodem odlišného hodnocení zdravotního stavu žalobkyně bylo odlišné posouzení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Soud se ztotožnil s posudkovým závěrem posudkové komise v Plzni. Tento posudek oproti předešlému posudku posudkové komise v Ústí nad Labem považuje soud za úplnější a přiléhavější. Navíc se závěry posudku stran stanovení invalidity žalobkyně se ztotožnila jak žalovaná, tak žalobkyně. Proto se při hodnocení důkazů soud přiklonil k závěrům obsaženým v tomto posudku.

37. Soud k námitce žalobkyně stran nesprávně stanoveného data vzniku invalidity konstatuje, že správní orgány se otázkou data vzniku invalidity ve správním řízení vůbec nezabývaly, neboť žalobkyně nebyla ve správním řízení shledána invalidní, a proto se soud s ohledem na zásadu subsidiarity soudního přezkumu vůči správním rozhodnutím touto otázkou také nezabýval. Bude na správních orgánech, aby se danou skutkovou okolností zabývaly v dalším řízení. Až poté přichází v úvahu další potenciální soudní přezkum stran uvedené otázky.

38. S ohledem na vše, co bylo uvedeno shora, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalovaná při svém rozhodování vycházela z neúplně zjištěného skutkového stavu, a to ohledně míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně. Soud proto napadené rozhodnutí pro vadu řízení dle § 76 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 78 odst. 1 a 4 s. ř. s. zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Podle § 78 odst. 5 s. ř. s. přitom platí, že pokud soud zruší rozhodnutí správního orgánu, je správní orgán v dalším řízení vázán právním názorem soudu. Soud současně nezrušil prvostupňové rozhodnutí dle § 78 odst. 3 s. ř. s., jak navrhovala žalobkyně, neboť vytčenou vadu řízení je žalovaná schopna zhojit v dalším řízení.

39. Jelikož žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do třiceti dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 1 556,98 Kč. Tato částka se skládá z částky 70 Kč jako náhrada za uhrazené parkové v místě jednání soudu a z cestovného žalobkyně k jednání soudu ze Stebna (skutečný pobyt žalobkyně) do Ústí nad Labem a zpět osobním automobilem Seat Toledo, r. z. X, v celkové délce trasy 198 km s hodnotami průměrné spotřeby benzínu 6,3 l / 3,9 l / 4,8 l na 100 km v celkové výši 1 486,98 Kč.

Poučení

Žaloba Vyjádření žalované k žalobě Replika žalobkyně Jednání soudu Posouzení věci soudem