42 C 114/2021-59

Rubrum

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci žalobkyně: [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] bytem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [jméno] [příjmení] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalované], narozená dne [datum] bytem [adresa žalované] 2. [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] bytem [adresa žalovaného] oba zastoupeni advokátem [jméno] [příjmení]. sídlem [adresa], [obec] o určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je výlučným vlastníkem částí pozemku [parcelní číslo] označených jako díl„ a“ a díl„ b“ a pozemku [parcelní číslo] vyděleného z pozemku p. [číslo] vše v k.ú. [obec], dle geometrického plánu [číslo] [rok] vyhotoveného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne [datum], který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovaným náklady řízení ve výši 24 684 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala určení, že je výlučným vlastníkem částí pozemků parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] vyděleného z pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], jak jsou přesně specifikovány ve výroku I. tohoto rozsudku (dále také jen„ sporné části pozemků“). Uvedla, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu s [adresa] a pozemku parc. [číslo] zahrada, vše v k.ú. [obec]. Žalovaní pak mají dle katastru nemovitostí ve společném jmění manželů sousední pozemky, a to pozemek parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba k bydlení [adresa] a pozemku parc. [číslo] zahrada, rovněž v k.ú. [obec]. Žalovaní se na žalobkyni měli v [měsíc] [rok] obrátit s požadavkem, aby si odkoupila část jejich pozemků, které užívá, když šlo o ty části pozemků, ohledně nichž se domáhá určení svého vlastnického práva. Žalobkyně proto na výzvu reagovala, tak, že se cítí být jejich vlastníkem, a to s ohledem na vznik a dobu její poctivé držby. Spor o vlastnictví tak přetrval. K nabytí sporných dílů pozemků uvedla, že na základě dohody o zřízení práva osobního užívání ze dne [datum] získala spolu se svým tehdejším manželem do osobního užívání pozemek par. [číslo] orná půda o výměře 686 m2. V návaznosti na územní rozhodnutí a stavební povolení umístili na tento pozemek stavbu rodinného domu, jemuž bylo dne [datum] přiděleno číslo popisné a na listu vlastnictví [číslo] byla provedena změna, kdy dle geometrického plánu z [datum] byla na pozemku parc. č. st. 375 zapsána stavba domu [adresa] o výměře 105 m2 s tím, že u pozemku parc. [číslo] byla zapsána výměra 486 m2 jako zahrada a 95 m2 jako ostatní plocha. Dům byl dle geometrického plánu umístěn zcela na daném stavebním pozemku bez jakýchkoliv přesahů. Celková výměra pozemků v osobním užívání žalobkyně a jejího manžela tak i po výstavbě rodinného domu zůstala 686 m2. Žalobkyně doplnila, že v průběhu roku [rok] zjistila na katastrálním úřadě, že v k.ú. [obec] byly v září [rok] zahájeny práce na vyhotovení Základní mapy ČSSR velkého měřítka 1: 2880, kdy podkladem byly měřičské náčrty pořizované v září a říjnu roku [rok]. V terénu neznatelné hranice se přitom nevyšetřovaly, když došlo pouze k přepočtu lomových bodů dle původní mapy evidence nemovitostí. Při zápisu novostavby do listu vlastnictví tak došlo ke vzniku kolize skutečného stavu se stavem promítnutým v mapách, aniž by k tomu žalobkyně či žalovaní zavdali příčinu. Žalovaní zbudovali dům [adresa] na pozemku [číslo], kdy jej zkolaudovali dne [datum], sousedí štítovou zdí s domem žalobkyně. Ode dne dokončení jejího domu se v užívání nic nezměnilo, pozemky jsou v rozsahu jejího užívání oploceny, kdy žalobkyně užívá i sporné části pozemků. Aktuální stav katastrální mapy má hranici mezi pozemky žalobkyně a žalovaných zobrazovat posunutě. Žalobkyně měla za to, že sporné části pozemků po celou dobu prokazatelně užívá v dobré víře, a to po dobu více než 30 let. Držba započala přidělením pozemku k osobnímu užívání a kolaudací rodinného domu. Vyjma přečíslování parcelních čísel k žádné další změně nedošlo. Předmětem sporu se dané části pozemků staly až přípisem žalovaných z dubna [rok]. Žalobkyně přitom měla za to, že sporné části pozemků nabyla buď na základě dohody o zřízení práva osobního užívání, a pokud by tomu tak nebylo, pak na základě splnění podmínek pro mimořádné vydržení.

2. Žalovaní se vyjadřovali tak, že nárok žalobkyně neuznávají, když své právo pouze tvrdí a nedokazuje. Celá situace měla vzniknout tak, že žalobkyně společně s bývalým manželem ještě před zahájením stavby rodinného domu [adresa] posunula hranice pozemku, na němž stavba vznikla. Žalobkyně si musela s ohledem na rozsah zásahu do cizího pozemku být této skutečnosti vědoma již při započetí stavby, stavbu přesto zřídila na cizím pozemku. Následně se zavázala od žalovaných část jejich pozemku vykoupit, o čemž měl být pořízen zápis.

3. Žalobkyně na svém návrhu setrvala, kdy u prvního jednání zdůraznila, že ke zpřesnění katastrálních map došlo až po kolaudaci domu, kdy hranice byla posunuta, o čemž se měla dozvědět až poté, co jí žalovaní v roce [rok] oslovili. Do té doby užívala sporné pozemky v celém rozsahu s vědomím, že jí patří. Žalovaní setrvali na tvrzení, že žalobkyně o průběhu hranic věděla, již před rokem [rok] o situaci jednali, kdy jednání ztroskotala na nedostatku peněz žalobkyně.

4. Žalovaní následně svá tvrzení doplnili tak, že není možné, aby žalobkyně sporné pozemky vydržela, neboť již v roce [rok] byl jiným stavebníkem zjištěn nesoulad s hranicemi pozemků, kdy od hrany rozestavěného domu žalobkyně a jejího manžela (manželů [anonymizováno]) neodpovídala výměra pozemků žalovaných. Bylo proto vyvoláno jednání na tehdejším národním výboru, jehož se měli účastnit i žalobkyně s manželem. Došlo k dohodě o provedení nového geometrického zaměření pozemků, kdy následně mělo mezi všemi vlastníky dojít k odkoupení částí jimi užívaných pozemků jiných vlastníků. Skutečnost, že dům žalobkyně byl zčásti postaven na cizím pozemku, pak má vyplývat i ze spisové dokumentace katastru nemovitostí. Tvrdili, že žalobkyní předložený geometrický plán, na základě nějž byl její dům zapsán do katastru nemovitostí, neobsahuje řádné zaměření domu na tomto pozemku.

5. Žalobkyně v reakci na podání žalovaných doplnila, že jednotlivé dohody, na základě kterých byly v dané lokalitě dávány pozemky do osobního užívání pro výstavbu rodinných domů, vycházely z geometrického plánu ze dne [datum], hranice nově vzniklých pozemků měly být označeny železnými trubkami. Žalobkyně s manželem tak nabyly pozemek o výše uvedené výměře, právo osobního užívání bylo pro ně zapsáno v evidenci nemovitostí. Opětovně odkázala na zkolaudování domu, přidělení popisného čísla a zápis domu do evidence nemovitostí dle připojeného geometrického plánu, kdy dům nikterak nezasahoval na cizí pozemek. Zdůraznila, že výměra nově zapsaných pozemků (včetně pozemku pod domem) odpovídala výměře pozemku, jak jej získali s manželem do osobního užívání. Následně došlo pouze ke změně číslování pozemků, v letech [rok] [rok], kdy o tom žalobkyně nebyla informována. Na základě dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a jejím bývalým manželem nabyla žalobkyně do svého výlučného vlastnictví i pozemky parc. [číslo] včetně rodinného domu [adresa] a parc. [číslo] kdy tyto pozemky odpovídají pozemkům dříve označeným parc. [číslo] parc. č. st. [anonymizováno]. Zopakovala, že po celou dobu se nic nezměnilo v rozsahu užívání pozemků, kdy žalobkyně po celou dobu užívá i sporné pozemky, kdy toto odpovídá i oplocení pozemků. Měla za to, že žalovaní byli při zápisu stavby svého rodinného domu seznámeni se stavem zápisu v katastru nemovitostí, s tímto stavem byli až do roku [rok] srozuměni. Závěrem žalobkyně zopakovala svá dosavadní tvrzení, kdy po provedeném dokazování měla za to, že sporné pozemky drží nerušeně od roku [rok] dosud, jsou od pozemků žalovaných odděleny plotem předzahrádky, plotem za domem a štítovou zdí. Jsou tak splněny veškeré podmínky pro mimořádné vydržení. Navrhla proto, aby soud žalobě vyhověl.

6. Žalovaní závěrem navrhli zamítnutí žaloby, když po provedeném dokazování měli za to, že žalobkyně věděla ještě před kolaudací, že stavěla na cizím pozemku. Tím vyvolala řetězovou reakci následného vykupování pozemků, způsobila nutnost vypracování nových geometrických plánů. Nikdy nemohla být v dobré víře o svém vlastnickém právu ke sporným pozemkům. Žalovaní pak s ní měli opakovaně o odkoupení pozemků jednat, kdy důvodem nedohody byla její špatná finanční situace, kdy žalovaní daný stav po určitou dobu tolerovali z důvodu dobrých vzájemných vztahů.

7. Soud ve věci provedl dokazování předloženými a vyžádanými listinami, svědeckými výpověďmi, ze kterých učinil následující skutková zjištění. Soud přitom neprovedl k důkazu navržený výslech žalobkyně, neboť byl navržen po koncentraci řízení, navíc měl pouze potvrdit její skutková tvrzení učiněná o tom, že stavěla na svém pozemku, a ve věci by tak nepřinesl nic nového. Její výslech tak měl soud za nadbytečný.

8. Mezi účastníky bylo nesporné a z výpisů z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalobkyně je v současné době zapsána jako výlučný vlastník pozemků v k.ú. [obec], a to pozemku parc. [číslo] o výměře 77 m2, zastavěná plocha a nádvoří, kdy součástí je stavba [obec], [adresa], bydlení, a pozemku parc. [číslo] o výměře 553 m2, zahrada, zapsaných na [list vlastnictví], kdy nabývacím titulem k nim je dohoda o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ze dne [datum]. Žalovaní pak mají ve společném jmění manželů zapsány na [list vlastnictví] pozemky v k.ú. [obec] parc. [číslo] o výměře 322 m2, orná půda a parc. [číslo] o výměře 120 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], bydlení, kdy nabývacím titulem je dohoda o zřízení práva osobního užívání [jméno] [anonymizováno] [rok] ze dne [datum]. Z výpisu je pak zřejmé, že uvedené pozemky žalovaných byly původně označeny parc. [číslo]. Z kopie katastrální mapy ke dni [datum] je zcela jednoznačně zřejmý průběh hranic mezi pozemky ve vlastnictví žalobkyně a ve společném jmění žalovaných, kdy je zřejmé, že část domu žalobkyně stojí na pozemku žalovaných, hranice pozemků prochází domem. Za situace, kdy žalobkyně tvrdí dlouhodobé užívání pozemků v rozsahu po štítovou zeď domu žalovaných, kdy souběžně s ní je vystavěn plot před a za domem, pak je z kopie katastrální mapy jednoznačně patrno, že užívá část pozemků zapsaných ve společném jmění žalovaných. Jak je patrno z geometrického plánu [titul] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] [číslo] [rok], předloženého žalobkyní, který označuje pozemky, ohledně nichž se žalobkyně domáhá určení svého vlastnického práva, jde o ty části pozemků žalovaných parc. [číslo] které se nachází v prostoru od hranice mezi pozemky účastníků, jak je vyznačena v katastrální mapě po linie navazující na zeď mezi domy účastníků (díly„ a“,„ b“ dle geometrického plánu) a dále jde o část pozemku žalovaných parc. [číslo] na němž je umístěna část domu ve vlastnictví žalobkyně (pozemek parc [číslo] dle geometrického plánu). Stejné skutečnosti pak vyplývají z kopie katastrální mapy spolu s ortofotem, které k důkazu předložila žalobkyně, je zřejmé, že sporné části pozemků dosud zapsané ve společném jmění žalovaných jsou užívané žalobkyní zčásti jako předzahrádka a zahrada, zčásti se nachází pod jejím domem.

9. Žalobkyně tvrdila, že sporné části pozemků nabyla spolu s manželem do osobního užívání jako součást pozemku tehdy označeného parc. [číslo]. K tomu odkázala na rozhodnutí [anonymizována tři slova] [obec] ze dne [datum], z nějž je patrno, že jím bylo rozhodnuto o přidělení manželům [příjmení] k jejich žádosti ze dne [datum] pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] o výměře 686 m2 dosud ve správě [anonymizována tři slova] [obec] do osobního užívání k výstavbě rodinného domku, je odkazováno na geometrický plán čz. [číslo článku] [anonymizováno] a na to, že vzniká právo na uzavření dohody o zřízení práva osobního užívání k tomuto pozemku. Z geometrického plánu č. zakázky [číslo] ze dne [datum] je zřejmé, že dosavadní pozemek parc. [číslo] o celkové výměře 2 445 m2 jím byl rozdělen na pozemky [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo]. U pozemku [číslo] je uvedena výměra 686 m2, u pozemku parc. [číslo] (dnes ve společném jmění žalovaných) je uvedena výměra 524 m2. Daným geometrickým plánem byly děleny i další pozemky, kdy všechny nově vzniklé díly měly sloužit jako stavební místa. Z daného geometrického plánu nelze učinit jednoznačný závěr o polohovém určení pozemku parc. [číslo] tedy o tom, že hranice mezi pozemky účastníků (tehdy [číslo] a [číslo]) by snad měla být nějakým způsobem posunuta oproti tomu, jak je patrna nyní v katastrální mapě.

10. Z dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku uzavřené mezi [anonymizováno 7 slov] [obec] a manželi [příjmení] ze dne [datum] je prokázáno, že touto dohodou jim bylo zřízeno právo osobního užívání k pozemku parc. [číslo] orná půda o výměře 686 m2, a to s odkazem na výše specifikované rozhodnutí [anonymizována tři slova] [obec]. Z kolaudačního rozhodnutí vydaného [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [obec], odborem hospodářsko-správním, stavebním úřadem dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] je prokázáno, že jím bylo manželům [příjmení] povoleno užívání stavby rodinného domku na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], svědčí o provedení místního šetření, není z něj zřejmé, že by snad část domu stála na cizím pozemku. Z listin předložených katastrem nemovitostí i žalobkyní soud zjistil, že zápis vystavěného rodinného domu do tehdejší evidence nemovitostí byl proveden na základě žádosti o zápis novostavby do listu vlastnictví ze dne [datum] podané manželi [příjmení], kdy k této žádosti bylo připojeno potvrzení [anonymizována tři slova] v [obec] z téhož dne o přidělení čísla popisného [anonymizováno] novostavbě na pozemku stavebním [číslo] kdy samotné přidělení čísla popisného je ze dne [datum]. Dále bylo připojeno rozhodnutí [anonymizována tři slova] [obec], odboru výstavby a územního plánování [číslo] ze dne [datum], kterým bylo kladně rozhodnuto o žádosti manželů [příjmení] o umístění novostavby rodinného domu na pozemku parc. [číslo] kdy mělo jít o levou polovinu dvojdomku. Byly stanoveny odstupy od volné hranice pozemku (tedy nikoliv od hranice mezi pozemky účastníků, když na této hranici měla být zřejmě společná zeď daného dvojdomku). Konečně byl k návrhu připojen geometrický plán ze dne [datum], č. zakázky [číslo] vypracovaný [anonymizována dvě slova], [obec], na kterém je zakresleno umístění domu na pozemku parc. [číslo] kdy z tohoto pozemku je vydělen pozemek pod domem a označen parc. č. st. [anonymizováno] o výměře 105 m2 zastavěné plochy, kdy zbývající část pozemku [číslo] je označena výměrou 486 m2 orné půdy a 95 m2 ostatní plochy. Z plánu přitom není zřejmé přesné polohové určení stavby na pozemku parc. [číslo] odstup od jednotlivých hranic tohoto pozemku, když plán obsahuje jen kótové označení vlastní stavby. Z výpisu z evidence nemovitostí listu vlastnictví [anonymizováno] ze dne [datum] je zřejmé, že pro manžele [jméno] a [jméno] [příjmení] bylo tehdy zapsáno právo osobního užívání k pozemku parc. [číslo] na výpisu ze dne [datum] je pak pro tyto manžele zapsáno právo osobního užívání k pozemku parc. [číslo] zahrada s výměrou 486 m2 a ost. pl. staveniště s výměrou 95 m2, pozemku stavebního [číslo] s výměrou 105 m2 a právo vlastnické k domu [adresa] na tomto stavebním pozemku.

11. Pokud jde o nabytí vlastnického právo k pozemkům parc. [číslo] v k.ú. [obec] do výlučného vlastnictví žalobkyně, pak toto je prokázáno dohodou o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem ze dne [datum] uzavřenou mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení] (bývalým manželem), když z dohody je patrno, že jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem s právní mocí ke dni [datum], kdy žalobkyně si následně vzala zpět dřívější příjmení [celé jméno žalobkyně]. Je konstatováno, že bývalí manželé měli ve společném jmění nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec], kdy šlo mimo jiné o dům [adresa] na parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře 77 m2 a pozemek parc [číslo] zahrada o výměře 553 m2. S ohledem na to, že zaniklé společné jmění nebylo ve lhůtě 3 let od zániku manželství vypořádáno, byl každý z bývalých manželů vlastníkem id. těchto nemovitostí. Tyto skutečnosti vyplývají i z výpisu z katastru nemovitostí ke dni [datum] předloženého žalobkyní, když k zápisu podílového spoluvlastnictví došlo na základě ohlášení zániku společného jmění manželů ze dne [datum], k němuž byl připojen rozsudek zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] o rozvodu manželství. Uzavřenou dohodou o vypořádání podílového spoluvlastnictví pak za podmínek v ní uvedených nabyla žalobkyně výlučné vlastnické právo i k daným nemovitostem. Z výpisu z katastru nemovitostí je patrno, že došlo ke změně číslování parcel (zapsaných ve vlastnictví žalobkyně), a to položkami výkazu změn [anonymizováno] [rok] (geometrickým plánem [anonymizováno] [číslo]) a [anonymizováno] [rok] (obnovou operátu mapováním), kdy parcela [číslo] byla původně označena [číslo] a parcela [číslo] byla původně označena č. st. parcely [anonymizováno]. Z textu dohody i připojeného výpisu z katastru nemovitostí je zcela jednoznačně zřejmé, že výměry daných pozemků (parc. [číslo]), jak jsou na těchto listinách uvedeny, neodpovídají výměrám původních pozemků parc. č [číslo] a parc. č. st. [anonymizováno], kdy současné výměry pozemků jsou nižší.

12. Pokud jde o nabytí vlastnického práva žalovaných k pozemkům, ohledně jejich částí se žalobkyně domáhá určení svého vlastnického práva, pak z dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku ze dne [datum], registrované [anonymizována dvě slova] [obec] [datum] uzavřené mezi [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] v [obec] a žalovanými ve spojení s výše specifikovaným listem vlastnictví [číslo] pro k.ú. [obec] je prokázáno, že touto dohodou bylo zřízeno žalovaným právo osobního užívání k pozemku parc. [číslo] role o výměře 524 m2 k výstavbě rodinného domu. Po změně operátu mapováním a na základě geometrického plánu [číslo] došlo ke změně číslování, kdy pozemek parc. [číslo] je nadále označen jako pozemky parc. [číslo]. K zápisu rodinného domu do katastru nemovitostí pak došlo na základě ohlášení ze dne [datum], kdy stavba byla umístěna na pozemku [číslo], k ohlášení bylo připojeno rozhodnutí o přidělení popisného čísla [anonymizováno] [stát. instituce] dne [datum], dále kolaudační rozhodnutí [stát. instituce], stavebního úřadu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] a geometrický plán ze dne [datum], [číslo] vypracovaný [titul] [jméno] [příjmení]. Z tohoto geometrického plánu je přitom zřejmé, že původní pozemek parc. [číslo] (dříve [číslo]) o výměře 443 m2 (tedy o menší výměře než byla v nabývacím titulu), byl rozdělen na pozemky parc. [číslo] orná půda a pozemek [číslo], objekt bydlení, zastavěná plocha. Dům byl tedy umístěn na pozemku parc. [číslo] když z jeho zákresu o umístění na tomto pozemku je zřejmé, že zčásti na tomto pozemku stojí i sousední dům, jenž je z větší části na pozemku parc. [číslo] (dům žalobkyně).

13. Žalobkyně tvrdila, že se o tom, že zčásti užívá pozemky žalovaných dozvěděla až z jejich výzvy ze dne [datum]. Tuto k důkazu předložila, když je z ní zřejmé, že žalovaní jí upozorňují na to, že při výstavbě jejího rodinného domu došlo bez jejich vědomí k posunutí a natočení stavebních pozemků a dům tak zčásti, kterou specifikují výměrou, stojí na pozemku žalovaných, který označují parc. [číslo]. Rovněž je žalobkyně upozorňována, že užívá i další dva pozemky žalovaných specifikované výměrami a označené [číslo]. Žalovaní nabízí prodej uvedených částí jejich pozemků za kupní cenu 138 000 Kč. V reakci na tuto výzvu pak žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně dopisem ze dne [datum] sdělila, že dané části pozemků dosud zapsané ve vlastnictví žalovaných považuje s ohledem na označené listiny za své vlastnictví, kdy má jít o součást pozemku původně označeného parc. [číslo] případně odkazuje na mimořádné vydržení. Nabízí dořešení věci souhlasným prohlášením po vypracování geometrického plánu.

14. Žalovaní po celou dobu tvrdili, že žalobkyně věděla, že dům postavila na cizím pozemku, že užívá části jejich pozemků. K tomu předložili a označili k důkazu následující listiny, navrhli výslechy svědků. Z pozvánky ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] adresované mimo jiné [jméno] [příjmení] ve spojení s výpovědí svědkyně [příjmení] má soud za prokázané, že bývalému manželovi žalobkyně byla [stát. instituce] zasílána pozvánka na jednání dne [datum] v [anonymizováno] hodin, kdy mělo být projednáváno vypořádání majetkových vztahů k užívaným pozemkům u novostaveb rodinných domků v ulici [ulice], tak jak bylo zaměřeno geometrickým plánem ze dne [datum]. Z geometrického plánu ze dne [datum] vypracovaného [titul] [anonymizováno] pod [číslo] má soud za prokázané, že tento byl vypracován pro nové oddělení stavebních míst p. [číslo] až [číslo], kdy z geometrického plánu je patrný dosavadní průběh hranic mezi uvedenými pozemky, tedy i mezi pozemky účastníků parc. [číslo] kdy u pozemku dnes ve vlastnictví žalobkyně parc. [číslo] zastavěná plocha je uvedena dosavadní výměra 77 m2 a nová výměra po připojení části pozemku [anonymizováno] (pozemek ve společném jmění žalovaných) označené„ g“ 106 m2, u pozemku žalobkyně parc. [číslo] zahrada, ostatní plocha je pak uvedena dosavadní výměra 553 m2 a nová výměra po připojení částí pozemku [anonymizováno] označených jako„ m“ a„ l“ 622 m2. Je patrno, že stejným způsobem jsou posouvány hranice i mezi dalšími pozemky v daném místě. Z listiny označené„ Věc: Geometrické plány č. zak. [číslo] pro oddělení stavebních míst parc. [číslo] v k.ú. [obec]“ má soud za prokázané ve spojení s tvrzením žalovaných a výpověďmi svědků, že svědčí o převzetí popsaného geometrického plánu jednotlivými vlastníky pozemků, jichž se tento plán dotýkal. Listina obsahuje i podpis žalované, která jeho pravost nejprve nezpochybnila, teprve následně zapochybovala o způsobu psaní prvního písmene podpisu. Soud má takové tvrzení žalobkyně za účelové, a to ve spojení s dalšími důkazy, jak budou níže popsány (výpovědi svědků, podpis listiny o průběhu hranic) a považuje za prokázané, že daný geometrický plán ve třech vyhotoveních neurčeného dne po [datum] převzala. Z žádosti o zápis geometrického plánu ze dne [datum] má soud za prokázané, že [stát. instituce] zaslal [anonymizována dvě slova], středisku [obec] žádost o zápis daného geometrického plánu do katastru nemovitostí, žádal o jeho zápis do evidence nemovitostí. Z reakce tohoto katastrálního úřadu ze dne [datum] je pak prokázáno, že [stát. instituce] byl zpraven o tom, že k zápisu může dojít až po doručení listin, kterými bude prokázáno dokoupení částí parcel, o které jsou stavební místa tímto plánem zvětšena.

15. Soud se dále zabýval průběhem hranic mezi pozemky ve vlastnictví žalobkyně a žalovaných, kdy k tomu provedl k důkazu kopie katastrální mapy. Z této mapy zachycující současný stav pozemkového katastru, a to jak v měřítku platném pro rám 200 x 287 mm 1: 2 000, tak v měřítku 1: 1000 (kdy na mapách obou měřítek je zcela jednoznačně zřejmý průběh hranic) je patrno, že hranice mezi pozemky účastníků není v místě společné zdi domů účastníků, je posunuta tak, že zčásti probíhá domem žalobkyně, sporné pozemky jsou součástí pozemků žalovaných.

16. K výše popsaným skutečnostem o tom, že v daném místě (ulici [ulice]) došlo následně k řešení situace, kdy jednotliví vlastníci pozemků fakticky užívali části pozemků sousedících ve vlastnictví jiných osob, byl katastrem nemovitostí předložen i výkaz změn k [datum], řízení [anonymizováno] [číslo], prokazující vklad vlastnického práva pro žalované k pozemkům parc. [číslo] podle kupní smlouvy ze dne [datum], kdy jde o nabytí části pozemku parc. [číslo] tj. pozemku sousedícího. Z připojeného geometrického plánu [číslo] ze dne [datum] je pak zřejmé, že rovněž dům na pozemku [číslo] zasahuje do sousedního pozemku. Je tak osvědčeno tvrzení žalovaných o tom, že v daném místě, kde z původní parcely parc. [číslo] byly vyděleny pozemky, které byly dány do osobního užívání pro výstavbu rodinných domů, následně došlo k výstavbě těchto domů zčásti na cizích pozemcích. Šlo o stavbu dvojdomků, kdy jeden z těchto dvojdomků vždy zasahoval do sousedního pozemku. Z uvedeného geometrického plánu je pak patrný i průběh hranice mezi pozemky účastníků, je vyznačeno faktické užívání pozemků žalobkyní, a to, že zčásti užívá pozemky žalovaných, na tomto geometrickém plánu vyznačené jako pozemky parc. [číslo].

17. Stejné skutečnosti pak vyplývají i z dalších listin předložených katastrem nemovitostí, a to výkazu změn z archivu, položka změny [číslo], kdy jde o změny mezi vlastníky pozemků zapsanými na [list vlastnictví] a [číslo] v k.ú. [obec], manželi [příjmení] a manželi [příjmení]. Spolu s připojeným geometrickým plánem [číslo] ze dne [datum] vyhotoveným [titul] [anonymizováno] má z těchto listin soud za prokázané, že mezi uvedenými vlastníky došlo k zaměření faktického užívání pozemků dosud zapsaných v jejich vlastnictví, kdy geometrickým plánem byly vyznačeny pozemky ve vlastnictví jiného vlastníka, které byly fakticky užívány vlastníkem sousedního pozemku. Následně pak došlo kupní smlouvou ze dne [datum] k převodu pozemků tak, aby zapsané vlastnické právo odpovídalo faktickému užívání pozemků. Znovu je těmito listinami prokázáno, že v daném místě byly některé z dvojdomků postaveny zčásti na sousedním pozemku. To konečně vyplývá z předloženého geometrického plánu [číslo] ze dne [datum] vyhotoveného [titul] [anonymizováno] ohledně zaměření rodinného domu na pozemku parc. [číslo] pro manželé [příjmení], kdy je patrno, že na pozemek v jejich vlastnictví zasahuje sousední dvojdomek postavený z větší části na pozemku parc. [číslo].

18. Ze srovnávacího sestavení parcel ohledně [list vlastnictví] v k.ú. [obec] ke dni [datum] je zřejmé, že obnovená i původní parcela [číslo] zastavěná plocha je o výměře 77 m2, parcela [číslo] zahrada o výměře 553 m2. Z kopie mapy platné před obnovou operátu pak má soud za prokázané, že je z ní patrný průběh hranic mezi pozemky účastníků tak, jak to vyplývá i z mapy současného stavu (výše popsané). Tedy, že je patrno, že prochází pozemkem, na němž stojí dům ve vlastnictví žalobkyně (parc. [číslo]), sporné pozemky nejsou součástí tohoto pozemku žalobkyně ani pozemku parc. [číslo].

19. Z listin poskytnutých katastrem nemovitostí soud zjistil, že k datu [datum] byly na [list vlastnictví] zapsány pro žalobkyni a jejího tehdejšího manžela [jméno] [příjmení] ve společném jmění pozemky, jak je nyní má žalobkyně zapsány ve svém výlučném vlastnictví, kdy pozemek parc. [číslo] zastavěná plocha je zapsán o výměře 77 m2, pozemek parc. [číslo] zahrada o výměře 553 m2. Je zřejmé, že došlo geometrickým plánem [anonymizováno] [číslo] ke změně číslování parcel, kdy původní p. č. [anonymizováno] [číslo] je nyní zapsána jako [číslo], obnovou operátu mapováním pak došlo ke změně [parcelní číslo] na [číslo], st. [parcelní číslo] na [číslo]. Z listu vlastnictví evidence nemovitostí jsou pak tyto skutečnosti rovněž patrny, jsou uváděny položky výkazu změn, kterými byly měněny zápisy parcelních čísel, kdy všechny změny byly provedeny v 80. letech minulého století, k poslední změně došlo v roce 1989.

20. Ke skutečnostem tvrzeným žalovanými o tom, že žalobkyně si musela být dlouhodobě vědoma skutečného průběhu hranic mezi pozemky a toho, že užívá část jejich pozemků, soud dále provedl k důkazu listiny poskytnuté katastrem nemovitostí ohledně přečíslování parcel v k.ú. [obec] a o prováděném mapování v tomto místě. Z listiny týkající se přečíslování parcel je zřejmé, že k němu došlo v roce 1989, položkou výkazu změn [číslo]. Z listiny je patrno, že u nově označené parcely [číslo] je jako staré číslo této parcely uvedeno č. st. [anonymizováno], stará výměra dle operátu evidence nemovitostí 105 m2 a nová výměra po změně mapování 77 m2. Nově označený pozemek [číslo], pak dle starého číslování byl označen jako pozemkem parc. [číslo] o celkové výměře 581 m2, nově o výměře 553 m2. Z listiny – Oznámení o zahájení mapování a vyhláška o místním šetření z října 1987 má soud za prokázané, že [ulice] národní výbor v [obec] byl dopisem ze dne [datum] uvědoměn o tom, že začátkem září 1986 budou zahájeny práce na vyhotovení Základní mapy ČSSR v měřítku 1: 2 000 na území dané obce. Bylo žádáno o uvědomění občanů o provedení místního šetření, k němuž budou vlastníci a uživatelé pozemků pozváni. [ulice] národní výbor pak takové uvědomění občanů učinil vyhláškou ze dne [datum] O době provádění místního šetření v [obec] pak svědčí protokol o místním šetření ze [datum], kde jsou uvedeny osoby provádějící místní šetření, tyto skutečnosti vyplývají i ze záznamu o konečné kontrole.

21. Z náčrtu o místním šetření [číslo] z roku 1986 a z měřičského náčrtu [číslo] z roku 1988 má soud za jednoznačně prokázané, že z nich vyplývá průběh hranic mezi pozemky účastníků dříve označených jako parc. [číslo] kdy na pozemku žalobkyně (tehdy v SJM s manželem) byl již zakreslen dům, stojící na pozemku stavebním dříve pod [číslo]. Změna číslování je patrna na později vyhotoveném měřičském náčrtu, kdy pozemky jsou již označeny parcelními čísly, jak jsou jimi nyní označeny v katastru nemovitostí. Na náčrtu o místním šetření z roku 1986 je patrno staré označení, kdy následně je ručně dopsáno nové označení pozemků. Z obou náčrtů je zcela zřejmé, že již stojící dům žalobkyně respektive pozemek, na němž stojí označený č. st. [anonymizováno] (později parc. [číslo]) zasahuje do sousedního pozemku, hranice mezi pozemky prochází domem, není v souladu se štítovou zdí. Z doručních listů z října 1987 je patrno, že pozvání k místnímu šetření, seznámení se soupisem nemovitostí [číslo] tedy k náčrtu [číslo] převzala sama žalobkyně. Soud jen na okraj podotýká, že její podpis odpovídá podpisu na listině prokazující převzetí geometrického plánu osvědčujícího situaci v daném místě, existenci staveb na cizích pozemcích, užívání částí cizích pozemků (viz bod 14 odůvodnění tohoto rozsudku). Z listiny – soupis nemovitostí ZMVM k náčrtu [číslo] má soud za prokázané, že žalobkyně vyslovila souhlas s výsledkem šetření a vyznačeným průběhem hranic pozemků, jak byl učiněn na náčrtu [číslo] o místním šetření, tedy jak s pozemky, které jsou pro ni (tehdy pro manžele [příjmení]) v evidenci nemovitostí zapsány, a které odpovídají současnému zápisu, kdy listina obsahuje staré označení pozemků, následně ručně změněné na nové označení i s průběhem hranic, jak je patrný v náčrtu. Skutečnost, že u stavebního pozemku je uvedena výměra 105 m2, pak za situace, kdy z náčrtu je patrno, že svou částí již tvoří část sousedního pozemku, nemůže mít ve věci žádný význam.

22. Ke skutečnostem týkajícím se povědomí žalobkyně ohledně skutečného průběhu hranic mezi pozemky ve vlastnictví účastníků soud vyslechl i žalovanými navržené svědky. Z výpovědi svědka [příjmení] pak má soud za prokázané, že on sám nabyl pozemek k výstavbě rodinného domu v daném místě (ve stejné ulici jako účastníci) v roce 1985, následující rok získal stavební povolení. Při započetí výstavby však zjistil, že pozemky nejsou v terénu zaměřeny, kdy při měření pásmem prováděným tehdejším tajemníkem národního výboru [příjmení] zjistili odchylku ve výměrách pozemků oproti výměrám, jak byly uvedeny v geometrickém plánu, který měly dostat při koupi pozemku. Měřilo se tehdy od hrany domu žalobkyně, který již v místě stál, na konci chybělo asi 2,5 m. Mělo být zjištěno, že dům žalobkyně (tehdy manželů [příjmení]) stojí zčásti na cizím pozemku. Svědek rovněž vypověděl, že posunutí na sousední pozemky bylo zjištěno i zaměřením„ Geodézií“ v roce 1987. Vypovídal, že věc se řešila s tehdejším tajemníkem [anonymizováno], kdy závěr měl být takový, že pokud jsou jednotliví vlastníci poposouvaní na cizí pozemky, pak by mělo dojít k finančnímu vyrovnání. On sám v 90. letech zjistil posunutí svého domu zčásti na pozemek [anonymizováno], byl si vědom toho, že na jeho pozemku mají zčásti dům žalovaní. Měl povědomí o geometrickém plánu ze dne [datum], kde byly vymezeny části pozemků, na nichž jsou stavby jiných vlastníků, kterým měla být řešena situace v daném místě (viz geometrický plán specifikovaný v bodě 14 odůvodnění tohoto rozsudku). Vzpomněl si, že v té době dostal obsílku k projednání této věci na obecním úřadě. On sám z podnětu pana [příjmení] odkoupil část jeho pozemku, který užíval, nabídl k odkoupení část svého pozemku žalovaným, kdy tito si ho odkoupili. Povědomí, že má dům zčásti na cizím pozemku, měl od 90. let, řešil to však až k žádosti pana [příjmení]. Ke geometrickému plánu z roku 1983, kterým byl dělen pozemek parc. [číslo] na jednotlivé stavební parcely uvedl, že on sám měl při nabytí pozemku k dispozici podrobnější plán z roku 1985, s jinými výměrami. Při výstavbě svého domu měl za to, že staví na svém pozemku, když vycházel z následného zaměření tajemníkem [příjmení], jenž pozemky vyměřoval dle daných výměr od štítové zdi domu žalobkyně, když jiný bod, od kterého by bylo možno měřit, v místě tehdy nebyl. Zopakoval, že již při tomto měření se zjistilo, že dům žalobkyně je posunut do pozemku žalovaných. Sdělil, že před pěti lety poté, co jej ve věci oslovil pan [příjmení], sám inicioval schůzku i s žalovanými a žalobkyní, které se tato účastnila, probírali, jak danou věc s posunem domů na cizí pozemky vyřešit.

23. Z výslechu svědka [příjmení] soud zjistil, že on nabyl pozemek pro výstavbu rodinného domu v daném místě v roce 1985 či 1986 Hranice pozemků byly tehdy vytyčeny kolíky v rozích pozemků, z čehož vycházel. Již tehdy při výstavbě v roce 1986 zjistil, že dům pana [příjmení], který již zčásti stál, je na jeho pozemku. Vše se tak posouvalo a on se dostal na pozemek pana [jméno]. Zjistili, že průběh hranic je jinde. Bylo vyvoláno nějaké jednání, kde mělo být dohodnuto, že se pozemky posunou, opraví se to v katastru, vlastníci si to upraví mezi sebou. Zaměření měl provádět pan [příjmení], měl za to, že nového zaměření se účastnila i žalobkyně s manželem. Poté, co on řešil věc s panem [příjmení], potkal se v této věci i s paní žalobkyní, kdy na jednání se řešilo, že stavby stojí na pozemcích sousedů a mělo by se to nějak vyřešit. Nevzpomněl si na konkrétní návrhy žalovaných vůči žalobkyni. Část pozemku pana [jméno], jak je vyznačena na geometrickém plánu z [datum], po vyhotovení tohoto plánu od něj odkoupili a tak jí následně i užívají.

24. Z výpovědi svědkyně [příjmení] soud zjistil, že tato pracovala jak na národním výboru v [obec], tak posléze i na obecním úřadě jako administrativní pracovnice a účetní. Vzpomněla si na vykoupení pozemku v ulici za [anonymizováno] (pozemek parc. [číslo]), který se na základě geometrického plánu rozparceloval a jednotlivé pozemky byly přidělovány do osobního užívání. Nejprve se postavila stavba žalobkyně, kdy došlo k posunu na další pozemek, což zjistili další stavebníci, když tito se pak posouvali, aby byla dodržena daná šířka každého z pozemků. Nevzpomněla si na řešení věci tehdejším národním výborem. Věděla však o tom, že za obecního úřadu byli všichni stavebníci pozváni, aby došlo k vypořádání vzájemných vztahů k daným pozemkům, tedy k majetkovému vypořádání, když stavby zasahovaly na cizí pozemky. Ona tehdy zasílala pozvánky k jednání, takovou pozvánku zasílala i tehdejšímu manželovi žalobkyně. Měla za to, že všichni stavebníci v daném místě o posunu staveb na cizí pozemky věděli, měli k dispozici geometrický plán s novým zaměřením. Sdělila, že v době, kdy se vyhotovovala mapa v měřítku 1:200 000, tak po jejím vyhotovení byli všichni občané upozorněni národním výborem na to, že na zámku v [obec], kde sídlila Geodézie, si mohou prohlédnout průběh svých pozemků.

25. Podle z.č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do [datum] nebylo nabytí vlastnického práva vydržením možné, právní úprava vydržení nebyla v občanském zákoníku obsažena. Novelou občanského zákoníku č. 70/1983 Sb. účinnou od 1.4.1983 byl pak znovu v omezené míře institut vydržení v občanském zákoníku upraven.

26. Podle § 135a odst. 1 tohoto zákona vlastníkem věci, která může být předmětem osobního vlastnictví, se stane občan, který má nepřetržitě v držbě (§ 132a odst. 1) movitou věc po dobu tří let a nemovitou věc po dobu deseti let. Obdobně, pokud není stanoveno jinak, nabude občan i právo odpovídající věcnému břemenu (§ 132a odst. 2).

27. Podle odst. 2 jde-li o pozemek nebo jeho část, který má občan nepřetržitě v držbě (§ 132a odst. 1) po dobu deseti let a k němuž by jinak mohlo být zřízeno právo osobního užívání (§ 199 odst. 1), nabývá vlastnictví k pozemku nebo jeho části stát; občan nabývá právo, aby s ním byla uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku v rozsahu uvedeném v § 200. Je-li výměra pozemku větší než nejvyšší přípustná výměra podle § 200 a lze-li podle územního plánu nebo územního rozhodnutí přenechat k osobnímu užívání více částí tohoto pozemku, má občan právo vybrat si jen jednu z těchto částí, k níž se pak jako k samostatnému pozemku dohodou zřídí právo osobního užívání.

28. Podle § 132a odst. 1 tohoto zákona kdo s věcí nakládá jako se svou a je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří, má - pokud není stanoveno jinak - obdobná práva na ochranu, jaká má vlastník věci.

29. Následně novelou občanského zákoníku č. 509/ 1991 účinnou od 1.1.1992 mohlo opětovně dojít k vydržení i ve vztahu k pozemkům, a to kdykoliv po 1.1.1992. Podle § 134 odst. 1 z.č. 40/1964 Sb., ve znění po 1.1.1992 oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

30. Podle § 130 odst. 1 tohoto zákona, je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

31. Podle § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

32. Podle § 992 odst. 1 občanského zákoníku kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží.

33. Podle § 3066 občanského zákoníku do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

34. Na základě citovaných zákonných ustanovení soud zjištěný skutkový stav po právní stránce hodnotil následovně.

35. Pokud jde o naléhavý právní zájem žalobkyně na určení, že je vlastníkem pozemků či dílů pozemků, jak jsou specifikovány ve výroku I. tohoto rozsudku, pak soud učinil závěr v tom smyslu, že naléhavý právní zájem je dán tím, že zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí k těmto pozemkům či částem pozemků (dále také jen„ sporné části pozemků“) neodpovídá právnímu stavu, přesvědčení žalobkyně o vlastnickém právu k nim. Zápis má být dle žalobkyně v rozporu se stavem právním.

36. Po provedeném dokazování však soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně, jak se jej žalobou domáhá, není dán. Žalobkyně především neprokázala svá skutková tvrzení o tom, že sporné části pozemků nabyla jako součást parcely tehdy označené parc. [číslo] v k.ú. [obec], když z žádných provedených důkazů nevyplynulo, že by polohové určení pozemku parc. [číslo] který nabyla žalobkyně spolu se svým tehdejším manželem do osobního užívání dle výše specifikované smlouvy, zahrnovalo i sporné části pozemků dnes označených jako pozemky parc. [číslo]. Pokud žalobkyně odkazovala na geometrický plán z [datum], který byl podkladem pro dělení původního pozemku [číslo] na jednotlivé stavební parcely, které byly dávány do osobního užívání k výstavbě rodinných domů, pak z tohoto plánu konkrétní polohové určení a to, že pozemek daný do osobního užívání žalobkyně a jejího manžela zahrnuje i sporné části pozemků, určit nelze. Navíc zde vymezený pozemek parc. [číslo] neobsahuje všechny kóty ohledně jeho výměry. Naopak z žádné z kopií katastrálních map, ať již se vztahovaly k jakémukoliv období po rozdělení daného pozemku a vzniku pozemku parc. [číslo] který získali do osobního užívání žalobkyně s tehdejším manželem, které byly k důkazu provedeny, nevyplývá to, že by pozemek parc. [číslo] zahrnoval i sporné části pozemků. Pokud žalobkyně odkazovala na výměru tohoto pozemku, pak tato není závazným údajem zapisovaným v katastru nemovitostí či evidenci nemovitostí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2552/2006 ze dne 8.8.2007), ze samotné výměry pozemků pak nelze učinit závěr o přesném průběhu hranic mezi pozemky tehdy označenými parc. [číslo] (pozemek žalobkyně a žalovaných). Ze všech katastrálních map, jak byly k důkazu provedeny, vyplývá průběh hranic mezi těmito pozemky tak, jak to odpovídá současnému zápisu v katastru nemovitostí, současnému stavu katastrální mapy, tedy tak, že sporné části pozemků nejsou součástí pozemků původně zapsaného pod [číslo]. Na tom nemůže nic změnit ani to, že dům žalobkyně [adresa] byl po jeho výstavbě zapsán jako stojící na pozemku st. [číslo] kdy zápis byl proveden v roce 1988 na základě geometrického plánu z [datum], když skutečnost, že průběh hranic mezi pozemky žalobkyně a žalovaných by byl v jiném místě, než je tomu dnes, z těchto důkazů nevyplývá, a to zejména ve spojení s dalšími k důkazu provedenými listinami – měřičským náčrtem a náčrtem o místním šetření z let 1986 a 1988. Daný geometrický plán pro zápis stavby do katastru nemovitostí obsahuje sice přesné kótování stavby, pokud však jde o zákres této stavby na pozemek [číslo], pak takové kótování ve vztahu k tomuto pozemku plán neobsahuje. Pokud měla ohledně domu žalobkyně proběhnout kolaudace se šetřením v místě, což bylo v řízení prokázáno, pak tato skutečnost rovněž sama o sobě o skutečném průběhu hranic mezi pozemky účastníků dle mapy katastru nevypovídá, když nebylo prokázáno, že by v rámci kolaudace snad mělo dojít k přesnému zaměření daného pozemku a stavby na něm. Navíc dle výpovědí svědků byl již v době kolaudace a zápisu domu do katastru nemovitostí faktický stav v místě takový, že i na dalších pozemcích došlo uživateli k posunu hranic v rozporu s jejich polohopisným určením v mapě katastru. Nebylo tedy prokázáno, že dle dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku uzavřené mezi [anonymizováno 6 slov] v [obec] a manželi [příjmení] ze dne [datum] by žalobkyně spolu s tehdejším manželem nabyli do svého vlastnictví i sporné části pozemků.

37. S ohledem na uvedené se tak soud dále zabýval tím, zda ve vztahu ke sporným částem pozemků mohlo ze strany žalobkyně a jejího tehdejšího manžela, případně následně žalobkyní samotnou, dojít k nabytí vlastnického práva vydržením, ať již řádným či mimořádným, když žalobkyně tvrdila, že tyto sporné části pozemků minimálně od kolaudace domu v roce 1988 užívá v celém jejich rozsahu, jsou jako součást jejích pozemků ohraničeny plotem či zdí domu.

38. Pokud jde o možnost řádného vydržení, pak dle výše citované právní úpravy obsažené v zákoně č. 40/1964 Sb., vydržet vlastnické právo k pozemku fyzickou osobou nebylo do konce roku 1991 možné. Dle právní úpravy v tomto zákoně platné po [datum] pak bylo možné vydržení vlastnického práva k pozemkům za splnění podmínek obsažených v § 134 odst. 1 z. č. 40/1964 Sb., kdy bylo možné započíst i dobu, po kterou měl oprávněný držitele pozemek v nepřetržité držbě před tímto datem. Bylo přitom nutné, aby byla prokázána oprávněná držba pozemku po dobu 10 let. Za oprávněnou držbu pak byla považována taková držba, kdy držitel se zřetelem ke všem okolnostem byl v dobré víře v to, že mu věc (pozemek či jeho část) patří. Pokud jde o naplnění takové dobré víry, pak tu je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoliv pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka (držitele). Držitel není„ vzhledem ke všem okolnostem“ v dobré víře v případě, že je sice subjektivně přesvědčen, že mu věc anebo právo patří, avšak při zachování obvyklé opatrnosti by musel vědět, že tomu tak není. V řízení by muselo být prokázáno, že tu nejsou okolnosti, které musely subjektivní přesvědčení držitele objektivně narušit. Soud přitom dospěl k závěru, že u žalobkyně (potažmo u jejího manžela, když v dané době trvalo společné jmění manželů) taková dobrá víra nemůže být dána, když ve vydržecí době, ať již začala plynout od nabytí pozemku parc. [číslo] do osobního užívání (dle dohody z [datum]) či od kolaudace domu postaveného na tomto (a zčásti i na cizím) pozemku (v roce 1988), došlo ke skutečnostem, které objektivně musely dobrou víru žalobkyně (a jejího tehdejšího manžela) v to, že jsou vlastníky sporných částí pozemků, objektivně narušit. Šlo zejména o provádění mapování v daném místě, které započalo v roce 1986 a trvalo do roku 1989. V té době byly zjišťovány skutečné průběhy hranic mezi pozemky, kdy v řízení bylo prokázáno, že sama žalobkyně zjištěný průběh hranic zachycený v měřičském náčrtu [číslo] odsouhlasila. Z tohoto náčrtu přitom jednoznačně vyplývá, že průběh hranic mezi pozemky účastníků neodpovídá průběhu tvrzenému žalobkyní a faktickému užívání pozemků, když hranice pozemků prochází domem ve vlastnictví žalobkyně a je tak zřejmé, že neprobíhá v souladu se štítovou zdí a ploty před a za domem, jak byly žalobkyní zbudovány. O tom, že probíhá v daném místě mapování, že občané mají možnost se s jeho výsledky seznámit, přitom panovalo v obci povědomí, když občané byli o tomto vyrozuměni. To vyplynulo jak z listin poskytnutých katastrem nemovitostí a provedených k důkazu (viz skutkové závěry v bodě 21 odůvodnění tohoto rozsudku) i z výpovědi svědkyně [příjmení]. Další skutečností, která byla objektivně způsobilá narušit dobrou víru žalobkyně v její vlastnické právo ke sporným částem pozemků, pak byla sama situace v daném místě. Jak vyplynulo z výslechu svědků [příjmení] a [příjmení], již v době, kdy oni nabývali v tomto místě pozemky k výstavbě domů, tedy v letech 1985, 1986, a kdy chtěli na takto nabytých pozemcích začít stavět, objevily se rozpory ve výměrách pozemků a v jejich polohovém určení, kdy s ohledem na to, že v daném místě byly stavěny dvojdomky a musely být zachovány určité jejich parametry, došlo ke zjištění, že skutečné hranice mezi jednotlivými pozemky nejsou v souladu s již vystavěnými domy, či jejich základy. Již v té době došlo k přeměřování pozemků, byl zjištěn posun domu žalobkyně na pozemek žalovaných. Svědci sice nevypověděli, že by v té době byli přeměřování pozemků přítomni žalobkyně či její manžel, ti se však v té době v místě zdržovali a lze mít za to, že o určitých pochybnostech ohledně pozemků museli nabýt povědomí. Zcela jednoznačně pak takové povědomí museli nabýt při zachování obvyklé opatrnosti v roce 1993, kdy z iniciativy [stát. instituce] došlo k zadání vypracování nového geometrického plánu k zaměření předmětných pozemků v daném místě (geometrický plán ze dne [datum] vypracovaný [titul] [anonymizováno] pod [číslo] – viz bod 14 odůvodnění rozsudku), kdy tyto pozemky byly nově zaměřeny, skutečnosti týkající se i sporných částí pozemků byly tímto zaměřením zcela jednoznačně vyřešeny tak, že z geometrického plánu bylo patrno, že nejsou součástí pozemku žalobkyně původně označeného parc. [číslo] O tom, že v této věci bylo obecním úřadem vyvoláno jednání se všemi vlastníky pozemků v daném místě, vypověděla svědkyně [příjmení], když doplnila, že pozvánka k takovému jednání byla zasílána i žalobkyni a jejímu manželovi (manželům [anonymizováno]). Žalobkyně se tak zcela nepochybně tehdy mohla objektivně seznámit se skutečným stavem průběhu hranic pozemků v daném místě. Skutečnost, že žalobkyně se daným geometrickým plánem tehdy seznámila, pak vyplývá i z jejího podpisu na listině o předání geometrických plánů. Tento podpis žalobkyně nejprve označila za vlastní a teprve následně zpochybnila pravost prvního písmene u svého podpisu. Jen laickým pohledem je přitom podpis totožný s jejím podpisem na listině, kde při mapování potvrzovala průběh hranic. Soudu se tak zpochybnění podpisu žalobkyní jeví jako účelové. Za situace, kdy byl prokázán objektivní stav možnosti seznámit se v dané době se skutečným průběhem hranic, není však tato skutečnost pro právní posouzení věci rozhodující. Skutečnost, že došlo k faktickému posunu hranic pozemků, jak byly užívány, oproti jejich polohopisnému určení z daného geometrického plánu jasně vyplynulo, bylo z něj zřejmé, v jakých částech jsou užívány cizí pozemky, včetně sporných částí pozemků, jak jsou předmětem tohoto řízení. Bylo zřejmé, že jde o část pozemků žalovaných. Svědkyně [příjmení] se navíc vyjádřila tak, že je přesvědčená o tom, že všichni vlastníci o těchto skutečnostech, jak jsou zachyceny v geometrickém plánu, věděli. Z provedených důkazů pak vyplynulo, že dle uvedeného geometrického plánu pak někteří z vlastníků dotčených pozemků uzavřeli kupní smlouvy tak, aby došlo k souladu faktického stavu užívání se stavem zápisu v katastru nemovitostí, aby faktický stav odpovídal stavu právnímu, tedy aby byly užívány pozemky těmi uživateli, kteří k nim mají vlastnické právo, aby byl nastolen stav, kdy nejsou užívány cizí pozemky. Z jakého důvodu k takovému řešení nepřistoupila žalobkyně a její tehdejší manžel, nebylo v řízení prokázáno.

39. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně (spolu s tehdejším manželem) nemohli sporné díly pozemků řádně vydržet, když ač tyto sporné části pozemků v celém rozsahu užívali, pak tak nemohli po celou vydržecí dobu činit v omluvitelném omylu, že jim tyto pozemky patří, když vzhledem k okolnostem, jež byly prokázány, takovou dobrou víru mít objektivně nemohli.

40. Soud se konečně zabýval tím, zda mohla žalovaná sporné části pozemků nabýt do svého vlastnictví formou mimořádného vydržení, jak je upraveno v § 1095 občanského zákoníku, když pro takové vydržení bylo třeba, aby sporné části pozemků držela po dvojnásobně dlouhou dobu, než je tomu u řádného vydržení, kdy není třeba prokazovat důvod, na němž se taková držba zakládá. Držiteli však nesmí být prokázán nepoctivý úmysl. Vydržecí doba pak s ohledem na výše citovaná přechodná ustanovení občanského zákoníku nemohla uplynout dříve než [datum]. Soud přitom s ohledem na provedené dokazování dospěl k závěru, že na straně žalobkyně nemohlo k mimořádnému vydržení vlastnického práva ke sporným částem pozemků dojít, kdy ač bezesporu tyto v daném rozsahu držela a užívala, pak tak nemohla po celou vydržecí dobu nutnou pro mimořádné vydržení činit s poctivým úmyslem, tedy s přesvědčením, že tímto nepůsobí jinému (žalovaným) škodu. V řízení byly sice předloženy předžalobní upomínky až z data po [datum], avšak již dříve došlo ke skutečnostem, pro které případný původní poctivý úmysl při držbě, kdy žalobkyně mohla vycházet z nesprávného či nepřesného zaměření pozemku s ohledem na nepřesně uvedené výměry v nabývacím titulu, musel být narušen a změnil se tak v úmysl nepoctivý. Takový nepoctivý úmysl pak soud spatřuje v tom, že žalobkyně si musela být vědoma, že užívá-li sporné části pozemků, užívá pozemky, které nejsou v jejím vlastnictví, kdy takový stav je spojen s tím, že vlastníku takto cizí osobou užívaného pozemku je tímto užíváním působena škoda, když je zasahováno do vlastnického práva, které je právem absolutním. Vedle skutečností, které musely do poctivého úmyslu žalobkyně jednoznačně zasáhnout, a které již soud rozebíral v rámci hodnocení možného řádného vydržení (mapování v místě, povědomí o skutečném stavu v místě, vypracování nového geometrického plánu), pak nelze odhlédnout od toho, že žalobkyně v průběhu doby pro mimořádné vydržení ukončila manželství, došlo ke vzniku spoluvlastnického práva k pozemkům, kdy následně toto spoluvlastnictví bylo vypořádáno dohodou bývalých manželů, kdy šlo o spoluvlastnické právo k pozemkům a domu. To bylo v roce [rok], kdy ve smlouvě s bývalým manželem (dohoda o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem ze dne [datum]) jsou vypořádávány pozemky, u nichž je uvedena i jejich výměra, na kterou žalobkyně sama jako na argument, který má svědčit pro její vlastnické právo, odkazovala, a to jak u stavebního pozemku, jehož součástí je rodinný dům, tak u zahrady. Výměra těchto pozemků, jak je uvedena v dané dohodě, přitom neodpovídá (je nižší) tvrzení žalobkyně o výměře původně nabytého pozemku parc. [číslo] ani výměrám pozemků, po oddělení pozemků stavebního (tehdy označeného č. st. [anonymizováno]) při zápisu domu do katastru nemovitostí. Sama žalobkyně předkládala k důkazu výpis z katastru nemovitostí z roku [rok], kdy údaje o pozemcích zapsaných ve vlastnictví žalobkyně neodpovídají původně uváděným výměrám (jsou nižší). Pokud tak žalobkyně držela pozemky v rozsahu i sporných pozemků, tedy o výměrách vyšších, než jak jsou uváděny ve zmíněných listinách, nemohla tak činit s poctivým úmyslem, když to byla ona, kdo na výměry pozemků opakovaně odkazoval, měla tak o nich povědomí. Konečně za zásadní však soud považuje výpovědi svědků [příjmení] a [příjmení] o jednání, které bylo vyvolané panem [příjmení], kterého se účastnila i žalobkyně, a které se konalo asi před pěti lety (tedy před [datum]). Předmětem této schůzky bylo právě užívání mimo jiné sporných částí pozemků a to, že by se toto mělo dát do pořádku, tedy že by mělo dojít k převodům pozemků tak, aby užívané části pozemků (dosud ve vlastnictví jiných osob než jejich uživatelů, mimo jiné žalovaných) byly převedeny do vlastnictví každého z uživatelů (tedy i žalobkyně). Z této skutečnosti pak nelze než učinit závěr, že žalobkyně, pokud věc neřešila a nadále užívala i sporné části pozemků ve skutečnosti ve vlastnictví žalovaných, pak tak nemohla činit s poctivým úmyslem, a to bez ohledu na to, zda vůči ní žalovaní tehdy či dříve činili nějaké nároky či nikoliv. Musela si být zásahu do vlastnického práva žalovaných zcela jednoznačně vědoma, přiznání poctivého úmyslu soudem by bylo v rozporu se základními zásadami spravedlnosti. S ohledem na uvedené tak soud uzavírá, že žalobkyně nenabyla vlastnické právo ke sporným částem pozemků ani formou mimořádného vydržení.

41. Vzhledem k učiněnému právnímu hodnocení tak soud ve výroku I. tohoto rozsudku žalobu v celém rozsahu zamítnul, když nárok žalobkyně není dán.

42. Ve výroku II. rozsudku pak soud postupoval dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve věci úspěšným žalovaným přiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívajících v nákladech na právní zastoupení. Soud přitom využil možného postupu dle § 150 o.s.ř. a žalovaným přiznal náhradu nákladů řízení tak, že jim náleží jako nerozlučným společníkům právo na náhradu nákladů řízení ve výši odměny na právní zastoupení, jaká by náležela jen jednomu účastníku, když nepostupoval dle § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, podle kterého náleží advokátovi za zastupování dvou nebo více osob za společné úkony činěné ohledně obou za každou takto zastupovanou osobu mimosoudní odměna snížená o 20%. Soud k takovému snížení odměny přistoupil z toho důvodu, že sám právní zástupce při uplatnění nároku na náhradu nákladů řízení takto svou odměnu nespecifikoval, zejména však z toho důvodu, že z obsahu spisu je zřejmé, že právní zástupce žalovaných všechny úkony včetně převzetí zastoupení činil pro oba žalované společně, nebylo nutné ve vztahu k žádnému z nich činit zvláštní vyjádření, zjišťovat od nich různé skutečnosti. Jejich účastenství v řízení je dáno ze zákona, kdy jako nerozluční společníci se oba musí účastnit tohoto řízení. Sama žalovaná se pak žádného jednání soudu neúčastnila. Soud tedy přiznal žalovaným právo na náhradu nákladů řízení, kterou je jim žalovaná povinna uhradit k rukám právního zástupce v následující výši. Žalovaným náleží náhrada za odměnu právního zástupce určenou z tarifní hodnoty 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, kdy výše odměny za jeden úkon právní služby činí dle § 7 advokátního tarifu 3 100 Kč Náklady na právní zastoupení tedy činí odměna advokáta celkem ve výši 20 400 Kč (právnímu zástupci žalovaných byla přiznána odměna za 6 úkonů právní služby po 3 100 Kč, a to za přípravu a převzetí věci, vyjádření k žalobě, účast u jednání soudu dne [datum], vyjádření z [datum], účast u jednání soudu dne 21.2.2022 přesahující dvě hodiny), dále byl přiznán 6 × režijní paušál po 300 Kč dle § 11 a § 13 advokátního tarifu, tedy celkem 1 800 Kč. Dále náklady na právní zastoupení tvoří DPH z odměny a paušálů ve výši 4 284 Kč ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak úspěšným žalovaným na náhradě nákladů řízení přísluší částka 24 684 Kč, kterou je žalobkyně povinna uhradit k rukám jejich právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení