42 C 116/2018 - 242

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: Ing. [Jméno zainteresované osoby 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupený advokátem JUDr. Dušanem Dvořákem sídlem Hlinky 118, 603 00 Brno proti žalované: [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/2] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1] pro zaplacení 966 664, 27 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 966 664,27 Kč spolu s 8,05 % úrokem z prodlení z této částky od 6. 3. 2018 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 204 019,40 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 966 664,27 Kč s příslušenstvím s tím, že Obvodní soud pro Prahu 6 nařídil usnesením čj. 38 EXE 1284/2012-33 na návrh společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba] [Anonymizováno], IČ: [Anonymizováno], se sídlem 6 [Anonymizováno], [Anonymizováno], exekuci pro vymožení pohledávky ve výši 15 000 164,94 Kč proti společnosti [právnická osoba], IČ: [IČO], se sídlem [adresa]. K provedení exekuce byl pověřen JUDr. [jméno FO], Ph.D., IČ: [IČO], soudní exekutor Exekutorského úřadu Praha 5. Žalobce se jako insolvenční správce společnosti [právnická osoba], do řízení přihlásil dne 20. 8. 2012 se svou zajištěnou pohledávkou ve výši 5 681 121 Kč. Na základě dražební vyhlášky čj. [Anonymizováno] ze dne 24. 10. 2012 byla dne 6. 11. 2012 uskutečněna dražba souboru movitých věcí, které byly vydraženy za částku 1 500 000 Kč. Rozvrhovým usnesením ze dne 23. 1. 2013, čj. [Anonymizováno], bylo rozhodnuto, že se k pohledávce žalobce nepřihlíží. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání k Městskému soudu v Praze, kterým byl napadený rozvrh potvrzen. Nejvyšší soud k dovolání žalobce rozhodnutí Městského soud v Praze i rozvrh usnesením čj. 30 Cdo 2015/2013-167 ze dne 29. 1. 2014 zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. V novém rozvrhovém usnesení čj. [Anonymizováno] byla přihláška pohledávky žalobce odmítnuta. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozvrh zrušil a vrátil exekutorovi k dalšímu řízení. Dne 15. 6. 2017 vydal exekutor usnesení, které nabylo právní moci dne 26. 7. 2017, kterým byla rozvrhnuta podstata získaná zpeněžením souboru movitých věcí tak, že z této podstaty má být uspokojena pohledávka exekutora spočívající v odměně soudního exekutora a úhradě jeho hotových výdajů v celkové výši 283 335,73 Kč a zbylá část podstaty ve výši 966 664,27 Kč má být vydána žalobci jako zástavnímu věřiteli k částečné úhradě jeho pohledávky. Dosud však soudní exekutor žalobci z uvedené částky neuhradil ničeho, což zdůvodnil tím, že částka ve výši 966 664,27 Kč byla dne 18. 6. 2013 vyplacena na účet oprávněného, a to dle pravomocného usnesení soudního exekutora ze dne 23. 1. 2013, čj. [Anonymizováno], ve spojení s pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2013, čj. 14 Co 125/2013, opomíjí však, že tato usnesení byla Nejvyšším soudem zrušena. Nevyplacením rozvržené částky podle rozvrhu došlo ke vzniku újmy v majetkové sféře žalobce, jejíž úhrady se žalobce domáhá po žalované z titulu náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem exekutora v rámci výkonu exekuční činnosti. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 5. 9. 2017, žalovaná však v zákonem stanovené lhůtě tomuto nároku nevyhověla. S ohledem na tuto skutečnost navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu žalobou uplatněnou částku včetně úroku z prodlení od 28. 7. 2017 do zaplacení.

2. Žalovaná nejprve nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby, neboť v postupu soudního exekutora neshledala nesprávný úřední postup. Poukázala na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, dle které nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím může být vůči státu úspěšně uplatněn pouze tehdy, jestliže by poškozený nedosáhl uspokojení pohledávky vůči tomu, kdo by k němu byl jinak povinen. Pokud žalobce nevymáhal požadovanou náhradu škody po oprávněném z exekuce, kterému byla žalovaná částka soudním exekutorem vyplacena, ale po státu z titulu náhrady škody způsobené výkonem veřejné moci, byl nárok uplatněn předčasně a žalobu je namístě zamítnout bez zjišťování dalších předpokladů odpovědnosti za škodu. Vedle toho uvedla, že žalobce nevyužil veškerých procesních prostředků, které mu zákon poskytuje, když současně s dovoláním nepodal návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí, kterým mohla zabránit vyplacení požadované částky oprávněnému z exekuce.

3. V replice žalobce odkázal na skutečnost, že oprávněný z exekuce, kterému měl exekutor vymoženou částku poukázat, zanikl již dne 31. 7. 2012. Pro nedostatek podmínky řízení tak mělo být řízení soudním exekutorem bez dalšího zastaveno. Soudní exekutor pochybil, pokud v řízení pokračoval a na základě později zrušeného rozvrhu vyplatil částku 966 664,27 Kč neznámo komu, neboť v době výplaty již oprávněný neexistoval a neexistuje tak žádný subjekt, po němž by hypoteticky mohl žalobce škodu vymáhat. Pokud žalovaná vytýká žalobci, že nevyužil všech procesních prostředků k nápravě porušení způsobených nezákonným rozhodnutím, jestliže nepodal návrh na odklad vykonatelnosti, uvádí žalobce, že efektivním prostředkem k nápravě bylo již podání samotného dovolání, nikoliv návrhu na odklad vykonatelnost, pro který navíc nebyly splněny předpoklady, neboť žalobce neměl důvodné podezření, že by mu postupem soudního exekutora mohla vzniknout závažná újma.

4. V dané věci již jednou soud rozhodl a žalobě vyhověl rozsudkem ze dne 12.6.2020 č.j. 42 C 116/2018-86. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 11. 2020, č. j. 16 Co 326/2020-122 změnil k odvolání žalované rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ad. I tak, že žalobu zamítl a dále rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 2 100 Kč (výrok II). K dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 23. 3. 2022, č. j. 30 Cdo 935/2021-149, zrušil rozsudek Městského soudu v Praze a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne ze dne 19.7. 2022, č. j. 16 Co 326/2020-163 opět rozsudek soudu prvního stupně změnil v napadených výrocích tak, že žalobu zamítl a uložil žalobci nahradit žalované náklady řízení před soudy všech stupňů. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 8. 2023, č. j. 30 Cdo 422/2023-200, po dovolání žalobce byl znovu rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Usnesením č. j. 16 Co 326/2020- 210 ze dne 31. října 2023 poté Městský soud v Praze zavázal nalézací soud k tomu, aby se blíže zabýval otázkou, zda by žalobce finanční částku, kterou učinil předmětem tohoto řízení, vymohl na povinném v rámci např. jiného exekučního řízení, které by vedl buď sám, nebo by svou pohledávku uplatnil jak přihlášený věřitel apod. Odvolací soud konstatoval, že žalobce dosud netvrdil, jednak že by měl proti povinnému vykonatelnou pohledávku, když svou pohledávku v rámci posuzovaného exekučního řízení uplatnil pouze z titulu svého „zákonného zástavního práva“ k movitým věcem, které byly v jeho nemovité věci uskladněny a v daném exekučním řízení následně prodány, jednak že v rozporu se zákonem byla vydána dražební vyhláška ze dne 24. 10. 2012 a tudíž v důsledku takto nezákonně vydané dražební vyhlášky, mu vznikla škoda. Odvolací soud uzavřel, že žalobce bude muset v řízení nejen tvrdit, ale i prokázat, že by svůj nárok v případě řádného zastavení exekuce proti povinnému uplatnil jiným zákonným způsobem na základě exekučního titulu , tedy například v jiné exekuci vedené proti povinnému eventuálně v exekučním řízení, které by zahájil sám jako oprávněný, k čemuž by však musel mít bezpochyby exekuční titul. Jen na základě takto doplněných a prokázaných skutkových tvrzení může být žalobce úspěšný se svou žalobou z titulu náhrady škody z nesprávného úředního postupu.

5. Žalobce dále doplnil, že jednak došlo ke vzniku škody tím, že žalobci nebyly vyplaceny peníze, které mu dle rozvrhového usnesení náleželi. I přes absenci právní moci tohoto usnesení žalobce namítal, že doposud v dané věci absence právní moci nebránila vůbec ničemu. Veškerá rozhodnutí byla přijata bez právní moci a soudní exekutor podle nich jednal, když vyplatil peníze jinému subjektu. Ke škodě však došlo již primárním pochybením, že vůbec ta exekuce byla vedena a nebyla zastavena, byla vydána dražební vyhláška a v řízení proběhla řada úkonů, která proběhnout neměla. Před zahájením exekučního řízení měl žalobce vůči povinnému splatnou pohledávku ve výši 5.681.121,00 Kč z titulu neplaceného nájemného dle nájemní smlouvy ze dne 31.3.2008. Pohledávka žalobce byla zajištěna zákonným zástavním právem k souboru movitých věcí, které se nacházely v prostorách nemovitosti a které byly rovněž sepsány v soupisu movitých věcí, jak ostatně potvrdil i Městský soud v Praze ve svém rozvrhovém usnesení. Toto právo však ze zákona zaniklo prodejem movitých věcí v dražbě. Pohledávka žalobce se tím zároveň stala nevymožitelnou, neboť povinný neměl už žádný jiný majetek, jak vyplývá z vyjádření jednatele povinného v rámci exekučního řízení. Dokazuje to ostatně i usnesení o zastavení exekuce. V této souvislosti žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 1348/2005 ze dne 3.5.2006, podle něhož „zástavnímu věřiteli vznikne škoda, dojde-li k zániku zástavního práva a pohledávka, k jejímuž zajištění zástavní právo vzniklo, se tím stane nevymožitelnou“. Přesně to se v důsledku nesprávného úředního postupu soudního exekutora stalo. Nebýt exekučního řízení a v něm vydaných rozhodnutí, resp. bylo-li by exekuční řízení zastaveno v době, kdy zastaveno být mělo, žalobce by stále měl vůči povinnému zajištěnou pohledávku ve výši 5.681.121,00 Kč. Povinný by vlastnil movité věci, jejichž hodnota byla v exekučním řízení odhadnuta na 1.824.833,00 Kč (které byly vydraženy za 1.500 000,- Kč), k těmto movitým věcem by žalobce měl nadále zástavní právo, a nebýt exekučního řízení, mohl zahájit řízení o soudním prodeji zástavy a svou pohledávku částečně mohl tímto způsobem uspokojit. K tomuto postupu žalobce nepotřeboval vykonatelnou pohledávku, stejně jako ji nepotřeboval v tehdejším exekučním řízení. Vše co potřeboval, měl žalobce k dispozici až do té doby, dokud se soudní exekutor nedopustil nesprávného úředního postupu. Alternativně se mohl žalobce domoci své pohledávky i přihlášením v rámci likvidace povinného, která byla nařízena rozhodnutím Městského soudu v Praze, č.j. 85 Cm 1166/2017 – 3, ze dne 14.6.2017. Žalobce by v uvedených řízení dosáhl minimálně plnění ve výši žalované částky, která byla po vymožení ještě snížena odměnou soudního exekutora. To vše však bylo nesprávným úředním postupem soudního exekutora znemožněno, když zástavní právo žalobce v jeho důsledku zaniklo, aniž by byl žalobce uspokojen.

6. Žalovaná ve svém následném vyjádření připustila, že v daném případě skutečně došlo k nesprávnému úřednímu postupu soudního exekutora, spočívajícího v tom, že soudní exekutor si neověřoval, ve chvíli kdy vydával takové zásadní rozhodnutí, ať už to byla dražební vyhláška, nebo následně samotné rozvrhové usnesení, jestli právní subjekt existuje k tomu datu, a tím pádem jestli exekuce je vedena zákonně. Sporovala však příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem tak, jak ji specifikovala žalobce ve svých podáních ve výši 966.664,27 Kč, jak má vyplývat ze samotného exekučního spisu. Dle žalované nejsou dány důvody odpovědnosti za škodu, když žalovaná může být odpovědná až ve chvíli, kdy neexistuje primární dlužník, který by danou škodu měl nahradit. Připustila, že společnost [právnická osoba] jako původní povinný v daném exekučním řízení byla zlikvidována v roce 2019 a vymazána. Žalovaná konstatovala, že by bylo možné uvažovat o nesprávném úředním postupu soudního exekutora, který odmítl vyplatit částku v souladu s rozvrhovým usnesením, avšak pouze za předpokladu, že dané rozvrhové usnesení nabylo právní moci. To však nemohlo, jak ostatně zejména ve svém druhém rozhodnutí uvedl zevrubně i Městský soud v Praze. Dále nastínila úvahu, že i navzdory tomu, že byla vedena exekuce, přestože oprávněný subjekt neexistoval a následně byla provedena likvidace společnosti a výmaz povinného pro nedostatek majetku, exekuce jako taková nebyla formálně a hlavně materiálně pravomocně dosud skončena. Správně totiž mělo dojít k zastavení exekučního řízení z důvodu, že oprávněný subjekt zanikl. Společnost [právnická osoba] tak měla právo požadovat po soudním exekutorovi vydání bezdůvodného obohacení ve výši 966.664,27 Kč a již vyplacené odměny exekutora, k čemuž však nedošlo, protože její likvidátor o této skutečnosti nevěděl. Žalobce tak minimálně od 31. ledna 2020, kdy informoval soud o výmazu a likvidaci společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba] již v roce 2012 (tzn.ještě před provedením samotné dražby) měl a dosud má možnost iniciovat obnovu likvidace, v jejímž rámci pak bude řešeno vypořádání majetku, který vyšel najevo, tedy pohledávky, která byla vymožena soudním exekutorem. Tato skutečnost podle názoru žalované přetrhne příčinnou souvislost mezi škodou a označeným nesprávným úředním postupem. Ve věci je dán primární dlužník, vůči kterému se žalobce může uspokojit se svojí pohledávkou, kterou ostatně vůči němu uplatňoval i v daném exekučním řízení. V této souvislosti namítla, že daná situace je velice podobná situaci, která nastala i v řízení, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 17 C 4/2017 a kterou následně řešil i Nejvyšší soud ČR (z vlastní činnosti je soudu známo, že se jednalo o usnesení NS ČR sp.zn. 30 Cdo 1871/2021-293). Žalobce neprokázal v tomto řízení, že by se pokusil alespoň zvrátit likvidaci povinného a iniciovat uspokojení svého nároku vůči povinnému jako svému primárnímu dlužníku.

7. Žalobce dne 5. 9. 2017 uplatnil prostřednictvím zprávy, zaslané datovou schránkou, nárok na náhradu škody u žalované a vyzval ji k úhradě škody způsobené nesprávným úředním postupem způsobené v rámci exekuce, vedené soudním exekutorem pod sp.zn. [Anonymizováno].

8. Žalovaná přípisem ze dne 7. 9. 2017 potvrdila přijetí žádosti žalobce o předběžné projednání jeho nároku.

9. Dle nájemní smlouvy ze dne 31.3.2008, přiložené jako příloha k přihlášce pohledávky žalobce, společnost [právnická osoba]., jako pronajímatel pronajala společnosti [Anonymizováno] jako nájemci nemovitost na adrese [právnická osoba] [Anonymizováno], [adresa] na dobu 10 let s měsíčním nájemným ve výši 198.687,00 Kč.

10. Výpovědí z nájmu ze dne 12.10.2011 vypověděl současný žalobce jako insolvenčním správcem dlužníka [právnická osoba]. nájem nebytových prostor společnosti [právnická osoba].

11. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2011, čj. [insolvenční spisová značka] soud zjistil, že ve věci dlužníka [právnická osoba]. byly zamítnuty návrhy na povolení reorganizace a na jeho majetek byl prohlášen konkurs, přičemž již dříve byl jmenován jeho insolvenční správce, Ing. [Jméno zainteresované osoby 0/0].

12. Dle protokolu z jednání ve věci sp.zn. [Anonymizováno] z 2.5.2012 zástupce povinného [právnická osoba] (dříve [Anonymizováno] [právnická osoba].) konstatoval, že povinný vlastní pouze movitý majetek, uvedený v příloze protokolu. Veškeré movité věci povinného se nacházejí na adrese [právnická osoba] [Anonymizováno], [adresa], jiný exekučně použitelný majetek povinný nevlastní.

13. Dle úředního záznamu čj. [Anonymizováno]-35 ze dne 19.6.2012 byl na adrese [právnická osoba] 42, [adresa] proveden soupis movitých věcí, jejichž seznam je uveden v příloze soupisu. Soupis byl proveden za přítomnosti zaměstnanců vlastníka nemovitosti a pana [jméno FO], byla provedena kontrola položek 1 – 251, které byly sepsány. Bylo zjištěno, že chybí položka 135. Položky, uvedené na straně 2 záznamu, byly odvezeny. Byl proveden soupis dalších movitých věcí, uvedených v příloze, položky 252 – 256. V objektu se nacházelo zároveň několik povlečení a prostěradel, všechna špinavá, proto byla sepsána. Bylo dohodnuto, že sepsané položky, které zůstaly na místě, budou vydraženy na místě poté, kdy dojde k dohodě mezi soudním exekutorem a insolvenčním správcem společnosti [právnická osoba]. Konkrétní vyjmenované položky byly předány stěhovací službě a odvezeny do skladu v [Anonymizováno].

14. Z překladu elektronického výpisu z [právnická osoba] (britské obdoby obchodního rejstříku) ohledně společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba] [Anonymizováno], soud zjistil, že společnost byla zapsána dne 15. 12. 2010 a zrušena 31. 7. 2012. Až do 13. 7. 2011 byla zapsána pod firmou [Anonymizováno]. Z překladu dopisu registrátora společností ze dne 17. 4. 2012 bylo společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba] [Anonymizováno] oznámeno, že pokud neprokáže skutečnosti v opačném smyslu, bude po uplynutí tří měsíců od shora uvedeného data společnost vymazána z obchodního rejstříku a společnost bude zrušena. Z dokladu o zrušení společnosti vyplývá, že společnost [Anonymizováno] [právnická osoba] [Anonymizováno] byla zrušena dne 31. 7. 2012.

15. Přihláškou pohledávky do exekučního řízení ze dne 16.8.2012 ve věci sp.zn. [Anonymizováno] žalobce přihlásil do exekučního řízení svou pohledávku ve výši celkem 5.681.121,00 Kč z titulu zástavního práva k movitým věcem, uloženým v předmětu nájmu. Žalobce doložil vznik dluhu exekučního dlužníka jednak nájemní smlouvou, jednak jednotlivými fakturami č. [hodnota], jakož i výpovědí nájemní smlouvy.

16. Dle úředního záznamu č.j. [Anonymizováno]-50 ze dne 26.9.2012 bylo pokračováno v soupisu movitých věcí exekučního dlužníka na adrese [adresa], kdy byly sepsány lymfatické kalhoty v odhadní ceně 58.800,00 Kč.

17. Z dražební vyhlášky ze dne 24. 10. 2012, č.j. [Anonymizováno]-85, je patrné, že v sídle společnosti [právnická osoba]. byl avizován dražební rok na 6.11.2012, kdy měla být provedena dražba souboru sepsaných movitých věcí, ve vlastnictví povinného [právnická osoba], od položek 1 – 257 v odhadní ceně ve výši 1.824.833,00 Kč s výši nejnižšího podání 608.278,00 Kč. Oprávněným z exekuce byla společnost [Anonymizováno] [právnická osoba] [Anonymizováno].

18. Dle usnesení soudního exekutora JUDr. [jméno FO], Ph.D. ze dne 23. 1. 2013, čj. [Anonymizováno]-134 byla rozdělovaná podstata ve výši 1 250 000 Kč rozvržena tak, že měla být uspokojena pohledávka soudního exekutora JUDr. [jméno FO] na nákladech exekuce ve výši 283 335,73 Kč a dále částečně i pohledávka oprávněného [Anonymizováno] [právnická osoba] [Anonymizováno] ve výši 966 664,27 Kč. V odůvodnění uvedeného usnesení exekutor výslovně uvedl, že nepřihlížel k přihlášce [Jméno zainteresované osoby 0/0], insolvenčního správce společnosti [právnická osoba]., neboť se nejedná o řádnou přihlášku ve smyslu ustanovení § 336f odst. 1 a 2 o.s.ř.

19. Městský soudu v Praze usnesením ze dne 3. 5. 2013, čj. 14 Co 125/2013-150, potvrdil usnesení exekutorského kandidáta Mgr. [jméno FO] pověřeného soudním exekutorem JUDr. [jméno FO], Ph.D., ze dne 23. 1. 2013, čj. [Anonymizováno].

20. Dle Návrhu na zastavení exekuce, z 20.6.2013, ve věci oprávněné [Anonymizováno] [právnická osoba] [Anonymizováno], z Manchesteru, kdy tato konstatovala, že z exekučního spisu je zřejmé, že povinný [právnická osoba] (dříve [právnická osoba].) aktuálně nevlastní jiný exekučně postižitelný majetek, kromě již prodaných movitých věcí. Další vedení exekučního řízení proto považuje za neúčelné, proto navrhla, aby exekuce byla zastavena.

21. Usnesením č.j. [Anonymizováno] – 164 ze dne 2.7.2013 byla exekuce, nařízená usnesením č.j. 38 EXE 1284/2012 – 33, ze dne 26.4.2012 zastavena a dále bylo rozhodnuto, že soudnímu exekutorovi nárok na náhradu nákladů exekuce nepřiznává a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

22. Usnesením soudního exekutora ze dne 13. 10. 2015, čj. [Anonymizováno]-199 byla přihláška žalobce pro částku 5 681 121 Kč, odmítnuta a rozdělovaná podstata ve výši 1 250 000 Kč měla být rozdělena tak, že se z ní uspokojí v pořadí a výši především pohledávka soudního exekutora na nákladech exekuce ve výši 283 335,73 Kč pohledávka oprávněného [Anonymizováno] [právnická osoba] [Anonymizováno] ve výši 966 664,27 Kč.

23. Usnesením Městského soudu v Praze č.j. 14 Co 35/2016 – 217 ze dne 16.3.2016 bylo usnesení exekutorského kandidáta Mgr. [jméno FO] pověřeného soudním exekutorem JUDr. [jméno FO], Ph.D., ze dne 23.1.2013, č.j. [Anonymizováno] zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení. V odůvodnění mimo jiné soud uvedl, že „z uvedeného plyne, že až umístěním věci na předmětu nájmu vznikne zástavní právo. Jelikož i nájemní smlouva je v tomto směru nekonkrétní, neboť nájem váže na odevzdání hrubé stavby, u níž je pojmově vyloučeno, že zde mohou být již umístěné movité věci, nebo používá termínu nájemce „hodlá zahájit činnost nejpozději 3.9.2008“, je nutno vyložit okamžik vzniku zástavního zadržovacího práva tak, jak namítá zástavní věřitel v odvolání. Odvolací soud vázán právním názorem soudu dovolacího poté dospěl k závěru, že zástavní právo k souboru movitých věcí existovalo v latentní podobě po dobu nájemního vztahu a dopadá na věci, nacházející se v pronajatých prostorách v době realizace zadržovacího zástavního práva. Realizace je pak možná až v okamžiku prodlení nájemce s placením nájemného, tedy splatnosti pohledávky. Jelikož nájem byl po uplynutí výpovědní lhůty ukončen ke dni 31.12.2011, nejpozději k tomuto datu zástavní právo trvalo. Z přihlášky pohledávky plyne, že se jednalo o zástavní právo k movitým věcem zde k tomuto okamžiku umístěným a uvedeným v seznamu konkrétních movitých věcí, který pořídil soudní exekutor pro účely dražby, na něž v přihlášce zástavní věřitel odkázal. Pro pořadí pohledávky odvolatele je tedy nutno brát v úvahu toto datum, což je dříve, než byl podán návrh oprávněného na nařízení exekuce (návrh byl podán 23.4.2012). ……………….. Vzhledem k tomu, že podle obsahu exekučního spisu lze dovodit nejen výši pohledávky a jejího příslušenství, ale i vznik zástavního práva k souboru movitých věcí dle soupisu soudního exekutora pro účely dražby, na něhož byl odkaz v přihlášce zástavního věřitele, lze mít zato, že byla splněna zákonná podmínka pro to, aby byla pohledávka zařazena při rozvrhu podstaty mezi pohledávky, které mají být uspokojeny. Nebylo proto možné přihlášku zástavního věřitele odmítnout.“ 24. Dle usnesení soudního exekutora JUDr. [jméno FO], čj. [Anonymizováno]-221, ze dne 15. 6. 2017 byla rozdělovaná podstata ve výši 1 250 000 Kč povinného [právnická osoba] rozvržena tak, že se z ní uspokojují pohledávky v pořadí a výši: 1) pohledávka soudního exekutora [jméno FO] na nákladech exekuce 283.335,73 Kč k hotovému vyplacení, 2) pohledávka zástavního věřitele [Jméno zainteresované osoby 0/0], jako insolvenčního správce společnosti [právnická osoba]. ve výši 966 664,27 Kč na částečnou úhradu jeho pohledávky, čímž bude rozdělovaná podstata vyčerpána. Pohledávka zástavního věřitele vznikla na základě zákonného zástavního práva, účinného do 31.12.2013, když povinný uzavřel se žalobcem 31.3.2008 nájemní smlouvu a následně povinný řádně neplatil nájemné. Současně exekutor prostřednictvím exekutorského kandidáta upozornil, že částka ve výši 966.664,27 Kč však byla již 18.6.2013 vyplacena na účet tehdejšího oprávněného, a to dle pravomocného usnesení soudního exekutora ze dne 23.1.2013, č.j. [Anonymizováno] – 134, ve spojení s pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3.5.2013, č.j. 14 Co 125/2013.

25. K žádosti žalobce o vyplacení finančních prostředků dle usnesení ze dne 15. 6. 2017, čj. [Anonymizováno]-221, soudní exekutor sdělil, že částka 9 666 664,27 Kč byla dne 18. 6. 2013 vyplacena na účet oprávněného [Anonymizováno] [právnická osoba] [Anonymizováno], a to dle pravomocného usnesení soudního exekutora ze dne 23. 1. 2013, čj. [Anonymizováno]-134, ve spojení s pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2013, čj. 14 Co 152/2013.

26. Dle úplného výpisu z obchodního rejstříku ke dni 8.1.2024 společnost [Anonymizováno] [právnická osoba]., vznikla 12.9.2005, během svého působení změnila název na [právnická osoba] v likvidaci, a byla vymazána z obchodního rejstříku 23.5.2019 po ukončení likvidace.

27. Ze spisu soudního exekutora sp.zn. [Anonymizováno] byly nad rámec již provedených důkazů zjištěny následující skutečnosti: Na čl. 20 byl založen protokol o soupisu movitých věcí povinného [právnická osoba] č.j. [Anonymizováno] – 20 ze dne 7.5.2012, vyhotovený za účelem uspokojení peněžité pohledávky oprávněného [Anonymizováno] [právnická osoba] [Anonymizováno], [adresa], podle kterého nebyla na hotovosti nebyla zajištěna žádná částka. Pro uplatněnou pohledávku exekutor nesepsal žádné movité věci do soupisu a nezjistil žádné informace o povinném. Vykonavatel soudního exekutora všechny movité věci, pojaté do soupisu, zajistil a přebral do své úschovy, resp. je uloží u vhodného schovatele. Sepsané a zajištěné věci budou prodány v dražbě. Dražební rok bude povinnému oznámen, dle příslušných právních předpisů. Součástí protokolu je ručně psaná poznámka, že dne 7.5.2012 pan Ing. [jméno FO] prohlásil, že veškeré movité věci, které se nacházejí v prostorách objektu, jsou ve vlastnictví pana [jméno FO], jako fyzické osoby, a doložil seznam movitých věcí, údajně ve svém vlastnictví, které si následně vzal zpět k doplnění. Ve 12:35 hod. se dostavila Mgr. Ing. [jméno FO], jako právní zástupce společnosti [právnická osoba] a prohlásila, že veškeré movité věci, které se nacházejí, jsou ve vlastnictví povinné společnosti. Ve 12:54 hod. se dostavila, z podnětu Ing. [jméno FO], také policie. Tato opustila prostory ve 13:17 hod. Ve 13:25 hod. se dostavil právní zástupce pana [jméno FO], JUDr. [jméno FO], který založil dva seznamy majetku, o kterých pan [jméno FO] prohlásil, že jsou výhradně v jeho vlastnictví, jako fyzické osoby a že do prostoru, kde je prováděn soupis, byly dodány po 1.1.2012. V současné době není schopen doložit vlastnické právo k těmto věcem. Dále, dle úředního záznamu bylo přistoupeno k soupisu. Ve 14:05 hod. odešel Mgr. [Anonymizováno] a byly sepsány položky č. 1 až 251, zapsané v příloze protokolu soupisu o movitých věcí s tím, že položka č. 251, tedy razítko společnosti [právnická osoba] byla na základě požadavku zástupce oprávněného vyškrtnuta ze soupisu movitých věcí. Na č.l. 48 byla založena přihláška pohledávky žalobce do exekučního řízení ve výši celkem 5.681.121,00 Kč, a to z důvodu zajištění zástavního práva movitým věcem ve vlastnictví povinného, umístěným v nemovitosti žalobce. Dle seznamu pohledávek z nájemního vztahu, který žalobce přiložil ke své přihlášce, nájemce neuhradil nájemné za období leden 2010 - až prosinec 2011, a dále také nájemné v lednu 2011 až červnu 2011, v celkové výši 5.681.121,00 Kč. Na čl. 121 byla založena doručenka usnesení soudního exekutora, jako na č.l. 121, resp. doručenka tohoto usnesení, doručovaná [jméno FO] 8.11.2012, zástupci oprávněného, [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Z čl. 157 exekučního spisu dále vyplývá, že soudní exekutor dne 12. 6. 2013 vyzval oprávněného [Anonymizováno] [právnická osoba] [Anonymizováno] ke sdělení čísla účtu, na které mu má být zasláno vymožené plnění. Na to odpověděl dne 18. 6. 2013 [jméno FO] jménem [Anonymizováno] [právnická osoba] [Anonymizováno] sdělením čísla účtu u UniCredit Bank. Z protokolu z jednání s ředitelem společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba] [Anonymizováno] je zřejmé, že tento převzal dne 24. 9. 2013 usnesení o zastavení exekuce a vzdal se odvolání proti tomuto rozhodnutí. Tím došlo k zastavení exekuce proti společnosti [právnická osoba] Z čl. 162 exekučního spisu je zřejmé, že žalobce podal dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2013, č.j. 14 Co 125/2013. O dovolání bylo rozhodnuto usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014, čj. 30 Cdo 2015/2013-16, kterým bylo zrušeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2013, čj. 14 Co 125/2013-150, a usnesení Mgr. [jméno FO], exekutorského kandidáta JUDr. [jméno FO] ze dne 23. 1. 2013, čj. [Anonymizováno]-134 a věc byla vrácena zpět exekutorskému kandidátovi k dalšímu řízení.

28. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

29. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

30. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

31. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

32. Dle § 13 odst. 1 věta první ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Dle odst. 2 právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

33. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

34. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

35. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. K důkazu byly předloženy pouze listinné důkazy, pravost a správnost nebyla namítána, soud proto neměl důvod z těchto listin při svém rozhodování nevycházet ani jim v rámci hodnocení důkazů přisuzovat nižší hodnotu. Důkazy na sebe logicky navazovaly, doplňovaly se a na jejich základě bylo lze si vytvořit poměrně ucelenou představu o sledu událostí a učinit na jejich základě ucelený skutkový závěr.

36. Na základě provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobce jako insolvenční správce společnosti [právnická osoba]. přihlásil 16.8.2012 pohledávku insolvenčního dlužníka do exekučního řízení, vedeného ve prospěch oprávněného [Anonymizováno] [právnická osoba] [Anonymizováno] proti jeho dlužníku [právnická osoba] (dříve [Anonymizováno] [právnická osoba].) v exekučním řízení, vedeném soudním exekutorem JUDr. [jméno FO], Ph.D. pod sp.zn. [Anonymizováno]. Uvedená pohledávka žalobce vznikla z titulu zákonného zástavního práva k movitým věcem, uloženým v nebytových prostorech, které insolvenční dlužník nájemní smlouvou ze dne 31.3.2008 exekučnímu dlužníku pronajal. Protože exekuční dlužník jako nájemce neplnil své povinnosti, byla nájemní smlouva 12.10.2011 vypovězena a insolvenční dlužník jako pronajímatel uplatnil shora uvedené zákonné zástavní právo. Následně byla zahájena shora uvedená exekuce, v níž zástupce dlužníka již 2.5.2012 prohlásil, že kromě movitého majetku, umístěného na adrese [právnická osoba] 42, [adresa], nevlastní žádný majetek. Majetek dlužníka byl ve dnech 7.5.2012, 19.6.2012 a 26.9.2012 sepsán do exekuce. Soudní exekutor následně získal 6.11.2012 dražbou movitých věcí dlužníka částku 1 250 000 Kč. O rozvrhu této částky rozhodl 23. 1. 2013 tak, že mu na nákladech exekuce náleží částka 283 335,73 Kč a o částce 966 664,27 Kč rozhodl tak, že náleží oprávněnému z exekuce, společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba] [Anonymizováno]. Soudní exekutor přitom nepřihlížel k přihlášce žalobce, kterou považoval za neoprávněnou. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2013, které žalobce napadl dovoláním. Soudní exekutor v vyzval 12. 6. 2013 oprávněného ke sdělení údajů k poskytnutí plnění, což bylo [jméno FO] jménem oprávněného učiněno 18.6.2013 a plnění bylo soudním exekutorem téhož dne vyplaceno, ačkoliv osoba oprávněného již k 31.7.2012 zanikla (!). Následně byl jménem oprávněného podán návrh na zastavení exekuce dne 20.6.2013, přičemž důvodem pro tento návrh byl nedostatek jakéhokoliv jiného majetku povinného. Soudní exekutor návrhu vyhověl a exekuci 2.7.2013 zastavil. Teprve poté bylo rozhodnutím Nejvyššímu soudu ze dne 29. 1. 2014 usnesení Městského soudu v Praze a usnesení o rozvrhu zrušil a věc vrátil zpět k dalšímu řízení. Soudní exekutor poté vydal 13.10. 2015 další usnesení, kterým přihlášku žalobce odmítl. Městský soud v Praze 16.3.2016 poté usnesení zrušil a vrátil exekutorovi zpět. Soudní exekutor teprve poté 15.6.2017 rozhodl o rozvrhu majetkové podstaty povinného tak, že mu na nákladech exekuce náleží částka 283 335,73 Kč a částka 966 664,27 Kč náleží žalobci. S ohledem na toto rozhodnutí pak žalobce vyzval 15. 6. 2017 soudního exekutora, aby mu částku dle rozvrhu vyplatil, ovšem dostalo se mu sdělení, že plnění bylo 18.6.2013 vyplaceno oprávněnému z exekuce na základě původního pravomocného rozvrhu (tj. rozvrhu zrušenému usnesením Nejvyššího soudu). Ačkoliv tak dle konečného rozvrhu náleží žalobci částka 966 664,27 Kč, tato nebyla a nebude žalobci ze strany exekutora vyplacena, protože ji již exekutor k dispozici nemá. Tato částka tak představuje majetkovou škodu, která byla žalobci způsobena. Žalobce se následně obrátil s nárokem na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem na žalovanou, a to dne 5. 9. 2019, tato však jeho nárok ve lhůtě šesti měsíců žalobce neuspokojila.

37. Pro úspěšnost žaloby o náhradu škody proti státu je zásadní kumulativní splnění tří zákonných podmínek: existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, vznik škody a existence vztahu příčinné souvislosti mezi škodnou událostí a vznikem škody na straně žalobce. Skutečnost, že v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu soudního exekutora, spočívajícího v tom, že exekutor vedl exekuční řízení a vydával jednotlivá rozhodnutí, ačkoliv oprávněný z exekuce ke dni 31. 7. 2012 zanikl a řízení tak mělo být pro nedostatek podmínek řízení zastaveno (viz rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2011, sp. zn. 56 Co 146/2011, dle kterého jestliže výmazem z rejstříku obchodních společností zanikl původní oprávněný bez právního nástupce, nemůže za něj odpovídající procesní úkon v exekučním řízení učinit nikdo jiný a jde o důvod k zastavení exekučního řízení podle § 107 odst. 5 o.s.ř. věta prvá) byla v daném případě jednoznačně prokázána. Jestliže žalovaná namítala, že žalobci uvedená částka nemohla být vyplacena, protože dané rozhodnutí nikdy nenabylo právní moci, nelze než konstatovat, že s ohledem na zánik oprávněného tak v podstatě nemohlo nabýt právní moci ani rozhodnutí o vyplacení vymoženého plnění oprávněného, lze jí v tomto směru přisvědčit. Vzato do důsledků totiž dané řízení nebylo ani řádně ukončeno (byť exekuční věc je již vedena jako skončená), protože návrh na zastavení exekuce podala osoba, která v dané době již neexistovala. Ačkoliv byl exekutor povinen tuto elementární podmínku řízení z moci úřední zkoumat, neučinil tak a v exekuci pokračoval, dokonce 6.11.2012 v dražbě zpeněžil majetek povinného, čímž současně způsobil zánik zákonného zástavního práva, které měl žalobce ve vztahu k dražbou zpeněženým movitým věcem povinného. Vzhledem k tomu, že exekutor řádně neplnil své povinnosti a na základě posléze vydaného rozvrhového usnesení ve prospěch žalobce odmítl s odkazem na absenci majetku plnit, naplnil skutkovou podstatu nesprávného úředního postupu a založil tím nárok z titulu odpovědnosti za škodu, za kterou odpovídá žalovaná, a která je v příčinné souvislosti jednáním exekutora. Výše škody odpovídá výši plnění, která měla být žalobci vyplacena na základě pravomocného rozvrhového usnesení, tj. částce 966 664,27 Kč. Bez ohledu na tyto okolnosti však stále zůstává skutečností to, že soudní exekutor zpeněžením movitých věcí povinného na základě nesprávně vydané dražební vyhlášky, způsobil zánik zástavního práva žalobce k těmto věcem a zmařil tak uspokojení pohledávky žalobce z titulu zákonného zástavního práva vůči povinnému prostřednictvím soudního prodeje zástavy. S odkazem na žalobcem citované závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 1348/2005 konstatovat, že již jen tento postup naplňuje znaky odpovědnosti státu za škodu, kterou žalobce požaduje ve výši prokazatelně vymožené částky ve prospěch domnělého oprávněného, byť výše jeho pohledávky byla vyšší. Pokud žalovaná argumentovala předčasností žaloby, protože žalobce nevymáhal požadovanou náhradu škody po povinném jako poslednímu dlužníku či dříve po oprávněném z exekuce, nelze tomuto názoru žalované přisvědčit. Především nutno konstatovat, že důvodem pro výmaz povinného z obchodního rejstříku byl nedostatek jakéhokoliv majetku (ať již pro uspokojení jeho věřitelů či pro další činnost). Byť lze dát žalované za pravdu v tom směru, že i nadále s ohledem na vývoj v dané exekuci existuje nějaký majetek, který náleží povinnému, jedná se spíše o hypotetický majetek, ke kterému však lze získat přístup jen s obtížemi. Úspěšné vymožení uplatněné pohledávky totiž zahrnuje nejen obnovu likvidace povinného, ale také vymožení předmětné částky zpět do rukou povinného a až poté následné vymožení této pohledávky žalobcem. Je otázkou, zda vůbec by mohl být již jen návrh na obnovu likvidace úspěšný, když navrhovatel by nebyl schopen specifikovat, kdo vlastně s majetkem povinného disponuje a po kom by měl likvidátor obnovené společnosti vymáhat bezdůvodné obohacení. Původní oprávněný již podle práva jiného státu zanikl (je otázkou, zda právní řád domovského státu zaniklého oprávněného umožňuje obnovení již zaniklé právnické osoby). V úvahu by spíše připadala osoba, která sdělila číslo účtu, na které exekutor vymožené plnění zaslal, či majitel daného účtu (což může, nikoliv však nezbytně musí, být jedna a tatáž osoba). V neposlední řadě nutno poukázat i na případnou otázku promlčení, kterou nastínil žalobce, když skutečnost, že se kdosi dopustil bezdůvodného obohacení byla žalobci a povinnému známa nejpozději z rozhodnutí soudního exekutora z 15.6.2017, v němž informoval účastníky řízení o vyplacení vymoženého plnění zaniklému oprávněnému. Dle názoru soudu je tak požadavek na uplatnění nároku vůči tzv. Primárnímu dlužníku, zcela nepřiměřený. Podobně nelze přisvědčit argumentu, že žalobce nevyužil veškerých procesních prostředků, které mu zákon poskytuje, neboť nepodal spolu s dovoláním návrh na odklad vykonatelnosti původního rozvrhu, na jehož základě bylo plněno neexistujícímu oprávněnému. Ustanovení § 8 odst. 3 věta za středníkem ODŠZ výslovně uvádí, co se rozumí všemi procesními prostředky. Jsou to opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Naproti tomu smyslem odkladu vykonatelnosti je předejít škodám, jež by mohly dovolateli vzniknout až následnou realizací nároku vyplývajícího z návrhem napadeného rozhodnutí prostřednictvím státního donucení. Na samotnou existenci nezákonného rozhodnutí nemá odložení vykonatelnosti vliv. Prostřednictvím návrhu na odklad vykonatelnosti nelze docílit odstranění nezákonného rozhodnutí a napravit tak porušení vzniklé jeho vydáním. Návrh na odklad vykonatelnosti proto nemůže být považován za efektivní procesní prostředek nápravy porušení způsobených nezákonným rozhodnutím. Efektivním prostředkem ve smyslu § 8 odst. 3 ODŠZ, který zákon poskytuje účastníku k ochraně jeho práva vůči pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, jež považuje za nezákonné, a který je zároveň způsobilý takové nezákonné rozhodnutí odstranit, je již samotné dovolání, neboť na jeho základě může být nezákonné rozhodnutí zrušeno či změněno (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2627/2018). Již jen pro úplnost nutno doplnit, že ani návrh na odklad vykonatelnosti by neměl vliv na vyplacení vymoženého plnění, když toto bylo vyplaceno ještě ve lhůtě pro dovolání. Pokud žalovaná namítala podobnost dané věci s věcí, vedenou na první stupni u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 17 C 4/2017, následně u Nejvyššího soudu ČR pod sp.zn. 30 Cdo 1871/2021-293, nelze než konstatovat, že tento případ se na uvedenou věc nevztahuje. Nejvyšší soud uvedl, že „Odvolací soud svůj závěr o nedůvodnosti žaloby založil na dvou důvodech, z nichž každý sám o sobě postačuje pro zamítnutí žaloby. Za prvé uvedl, že pokud nesprávný úřední postup státního orgánu vyústil do vydání nezákonného rozhodnutí, které nebylo zrušeno, přičemž poškozený nebyl účastníkem předmětného řízení a nemohl zrušení takového rozhodnutí dosáhnout, resp. že bylo vydáno rozhodnutí, které vůbec být vydáno nemělo, lze spatřovat nesprávný úřední postup v samotném vydání rozhodnutí. Za druhé dovodil, že tvrzená škoda žalobci nevznikla v příčinné souvislosti s tvrzeným nesprávným úředním postupem orgánu státu, resp. s následně vydaným rozhodnutím. ……...Založil-li ovšem odvolací soud závěr o nedůvodnosti uplatněného nároku současně na více na sobě nezávislých důvodech, pak sama okolnost, že jeden z nich neobstojí, nemůže mít na správnost přezkoumávaného rozhodnutí vliv, pakliže obstojí důvod další. To platí i tehdy, nemohl-li být další důvod podroben dovolacímu přezkumu proto, že nebyl dovoláním dotčen.“ V daném případě však žalobce jednak byl účastníkem řízení, který se v řízení aktivně bránil, jednak mu škoda v podobě nevymahatelnosti pohledávky zajištěné zástavním právem vznikla právě v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem, který se projevil v tom, že soudní exekutor vydal rozhodnutí, které následně bylo zrušeno. Jako takové pak je dané rozhodnutí nutno posuzovat jako nezákonné. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 204 019,40 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 966 664,27 Kč sestávající z částky 12 180 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 12 180 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 12 180 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 4. 2. 2020, z částky 12 180 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 12. 6. 2020, z částky 12 180 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 17. 8. 2020, z částky 12 180 Kč za dovolání dle § 11 odst. 1 písm. k) a. t. ze dne 26. 1. 2021, z částky 6 090 Kč za odvolání proti rozhodnutí, které není rozhodnutím ve věci samé, a vyjádření k takovému odvolání dle § 11 odst. 2 písm. c) a. t. ze dne 4. 2. 2021, z částky 12 180 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 19. 7. 2022, z částky 12 180 Kč za dovolání dle § 11 odst. 1 písm. k) a. t. ze dne 17. 10. 2022, z částky 6 090 Kč za odvolání proti rozhodnutí, které není rozhodnutím ve věci samé, a vyjádření k takovému odvolání dle § 11 odst. 2 písm. c) a. t. ze dne 22. 11. 2022, z částky 12 180 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 9. 1. 2024, z částky 12 180 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 9. 1. 2024 a z částky 12 180 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 20. 2. 2024 včetně třinácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 8 726,28 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 19. 7. 2022 náhrada 4 306,90 Kč za 404 ujetých km v částce 3 306,90 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,4 l/100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t., dále v souvislosti s cestou na ústní jednání 9.1.2024 jízdné vlakem ve výši 688,- Kč a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 20. 2. 2024 náhrada 4 419,38 Kč za 404 ujetých km v částce 3 419,38 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,4 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 158 786,28 Kč ve výši 33 345,12 Kč.

Poučení