42 C 136/2021 - 215

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Terezy Maškové a přísedících JUDr. Jitky Kománkové a JUDr. Karla Prokopa ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalovaného] zastoupená [údaje o zástupci] o určení trvání pracovního poměru ze dne 1. 4. 2020, event. o neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 30. 11. 2020 takto:

Výrok

I. Určuje se, že pracovní poměr žalobce u žalované ze dne 1. 4. 2020 trvá.

II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 náklady státu ve výši 2 096 Kč.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 56 696 Kč k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou k soudu dne 31. 3. 2021 domáhal určení, že pracovní poměr žalobce u žalobkyně ze dne 1. 4. 2020 trvá, eventuelně že rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 30. 11. 2020 je neplatné. Žalobce byl zaměstnancem u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 4. 2020 (dále jen „Smlouva“). Tato smlouva je žalovanou označena jako smlouva o poskytování služeb, ačkoli se dle žalobce jedná o pracovní smlouvu, na jejímž základě vznikl žalobci u žalované pracovní poměr. Na základě Pracovní smlouvy vykonával žalobce pro žalovanou práci na pozici vedoucího provozovny žalované. Dne 30. 11. 2020 byl žalobci od právního zástupce žalované doručen e-mail, ve kterém bylo žalobci sděleno, že mu žalovaná dává „výpověď ze smlouvy o poskytování služeb“. Žalobci byla výpověď zaslána pouze prostřednictvím e-mailu, není tak splněna zákonná podmínka písemnosti a k takto podané výpovědi se nepřihlíží. Mezi účastníky vznikl pracovněprávní poměr, kdy práce žalobce pro žalovanou vykazovala znaky závislé práce. Žalobce byl v podstatě donucen k podpisu smlouvy, neboť v případě nesouhlasu by nezískal uvedené zaměstnání. Žalovaná touto smlouvou zastírala faktický pracovněprávní vztah. Ode dne 1. 11. 2020 není žalobci přidělována práce a ani s ním nebyl rozvázán pracovní poměr. Od tohoto dne žalovaná žalobci nevyplácí mzdu, a proto žalobce přistoupil k žalobě na určení, že pracovní poměr podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) trvá. Dne 11. 12. 2020 žalobce doporučeným dopisem ze dne 9. 12. 2020 zaslal žalované písemné oznámení, že trvá na dalším zaměstnávání.

2. Žalovaná nárok žalobce neuznala a navrhla žalobu zamítnout s odůvodněním, že mezi účastníky nevznikl pracovněprávní vztah. Mezi žalovanou jako klientem a žalobcem jako poskytovatelem byla dne 21. 2. 2020 uzavřena smlouva o poskytování služeb. Na jejímž základě žalobce poskytoval služby odborného poradenství a konzultací se žalovaná zavázala hradit žalobci za takto poskytované služby sjednanou odměnu, a to na základě řádně vystavovaných faktur. Není pravdou, že by žalobce u žalované pracoval na základě smlouvy ze dne 1. 4. 2020. Tohoto dne byla ze strany žalované žalobci udělena plná moc k určitým právním jednáním v rámci poskytování sjednaných služeb, a to na dobu určitou do 31. 12. 2020. Uvedené smlouvy neobsahují náležitosti vyžadované zákoníkem práce, a proto se nemůže jednat o pracovní smlouvu či jakoukoliv jinou formu základního pracovněprávního vztahu. Vůlí nebylo založit pracovněprávní vztah, ale jednalo se o vztah čistě podnikatelský, sjednaný mezi dvěma podnikatelskými subjekty. Žalobce je fyzickou osobou podnikající dle živnostenského zákona, když živnostenské oprávnění žalobci vzniklo již dne 3. 6. 2009 a bylo platné v době jeho činnosti pro žalovanou. Faktický výkon činnosti žalobce nikdy nenaplňoval znaky závislé práce. Žalobce neměl sjednanou či stanovenou pracovní dobu a svou činnost vykonával v časovém rozmezí dle svého uvážení, neměl stanoveno pracoviště a mezi účastníky nebylo dohodnuto místo výkonu činnosti. Žalovaná nikdy nesvěřila žalobci k výkonu činnosti jakékoliv movité vybavení a nikdy neuděloval žalobci pokyny či pracovní úkoly. Žalobce postupoval samostatně, na svou odpovědnost a své náklady. Za poskytnuté služby vystavoval žalobce žalovanému daňové doklady – faktury, na základě kterých mu byla proplácena odměna.

3. Zdejší soud dne 5. 1. 2022, č.j. 42 C 136/2021-85 vydal rozsudek, kterým zamítl žalobu na určení, že pracovní poměr žalobce ze dne 1. 4. 2020 trvá (výrok I.) a dále zamítl žalobu na určení, že rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 30. 11. 2020 je neplatné (výrok II.) a dále uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 12 527 Kč k rukám právního zástupce žalované (výrok III.).

4. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. 1. 2022, č.j. 42 C 136/2021-85 podal žalobce odvolání, které doplnil podáním ze dne 9. 3. 2022. Toto rozhodnutí zdejšího soudu bylo usnesením ze dne 29. 6. 2022 č.j. 62 Co 123/2022-110 Městského soudu v Praze zrušeno a věc byla vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud ve svém rozhodnutí konstatoval, že soud I. stupně pochybil, když se zabýval pouze tzv. jevovou stránkou věci, tj. podobou smlouvy, označením účastníků, skutečností, že za danou činnost vystavoval žalobce pro žalovanou faktury. Rozhodující je posouzení obsahu projevu vůle, tedy zjištění, co bylo skutečně projeveno. Mělo být především zkoumáno, zda vztah žalobce a žalované je nastolen tak, že se jedná o vztah nadřízenosti žalované a podřízenosti žalobce, zda žalobce vykonával práce podle pokynů žalované a jejím jménem, zda se jednalo o opětující se činnost, kterou byl žalobce povinen vykonávat osobně a pouze pro žalovanou, po předem stanovenou dobu a za sjednanou úplatu, zda byla žalobci poskytována dovolená na zotavenou či poskytovány jiné benefity, tedy zda byly naplněny všechny zákonné znaky závislé práce.

5. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

6. Žalovaná má v předmětu podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, klempířství a oprava karoserií a opravy silničních vozidel. Datum vzniku a zápisu [datum]. (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku Městského soudu v Praze, oddíl B, vložka [číslo])

7. Žalobce je zapsán v Registru ekonomických subjektů ČSÚ v ARES jako fyzická osoba podnikající dle živnostenského zákona, datum vzniku [datum], s činností výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a opravy a údržba motorových vozidel, kromě motocyklů. (prokázáno výpisem z ARES ze dne 28. 4. 2021)

8. Z výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze oddíl C, vložka [číslo] bylo zjištěno, že žalobce je jednatelem a jediným společníkem firmy [právnická osoba]., která má v předmětu podnikání klempířství a oprava karoserií, opravy ostatních dopravních prostředků a pracovních strojů, opravy silničních vozidel, pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor a výrobu, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku ze dne 3. 1. 2022)

9. Mezi žalobcem a žalovanou byla dne 21. 2. 2020 uzavřena smlouva o poskytování služeb, jejímž předmětem byl závazek poskytovatele poskytovat klientovi služby a závazek klienta poskytovateli za poskytnuté služby platit odměnu. Služby spočívaly v poskytování odborného poradenství a konzultací v oblastech dále upravených smlouvou, a to podle žádostí klienta. Ve smlouvě byl dále sjednán závazek klienta platit poskytovateli za služby fixní odměnu ve výši 92 000 Kč za každý započatý kalendářní měsíc, přičemž odměna bude účtována vždy za každý kalendářní měsíc. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Tato smlouva byla ukončena dohodou ke dni 1. 3. 2020. (prokázáno citovanou smlouvou a dohodou o ukončení smlouvy ze dne 1. 4. 2020)

10. Mezi žalobcem a žalovanou byla dne 1. 4. 2020 uzavřena smlouva o poskytování služeb, jejímž předmětem byl závazek žalobce poskytovat klientovi služby a závazek klienta poskytovateli za poskytnuté služby platit odměnu. Místem výkonu činnosti je středisko [adresa] společnosti [právnická osoba], na adrese [adresa]. Osobní činnost poskytovatele spočívala ve vedení společnosti [právnická osoba] a zjištění všech procesů vedoucích k zajištění profitability [právnická osoba]. Služby měly být poskytovány v oblasti všech procesů, činností a personálně systémových optimalizací [právnická osoba], umístěného v komplexu na adrese. Odměna byla sjednána jako fixní ve výši 70 000 Kč a měla být účtována vždy za každý kalendářní měsíc. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s možností tuto smlouvu písemně vypovědět s výpovědní lhůtou 2 měsíce. Smlouva nabyla účinnosti a platnosti v okamžiku jejího podpisu oběma smluvními stranami. (prokázáno smlouvou ze dne 1. 4. 2020)

11. Dne 1. 4. 2020 udělila žalovaná, jako zmocnitel, žalobci, jako zmocněnci, plnou moc k uzavírání, výpovědí či změny smluv a smluvních vztahů souvisejících s provozem, nákupem či prodejem motorových vozidel a motocyklů. Plná moc byla platná od data podpisu do 31. 12. 2020. (prokázáno plnou mocí)

12. Žalobce byl označován a podepisoval se jako vedoucí provozovny a měl e-mailovou adresu [e-mail]. (prokázáno e-mailem ze dne 11. 8. 2020, organizační strukturou [právnická osoba]. – středisko [adresa] platná od [datum])

13. Dne 30. 11. 2020 dala žalovaná prostřednictvím e-mailu žalobci výpověď ze smlouvy o poskytování služeb. Součástí e-mailu byl i návrh dohody formálně ukončit vzájemnou spolupráci dohodou ke dni 15. 11. 2020. (prokázáno e-mailem [jméno FO], advokáta, ze dne 30. 11. 2020)

14. Žalobce dopisem ze dne 9. 12. 2020 sdělil žalované, že s navrhovanou dohodou o ukončení smlouvy o poskytování služeb nesouhlasí a zároveň nesouhlasí ani s výpovědí ze smlouvy o poskytování služeb. Zároveň žalovanou žádal o přidělování práce v souladu se smlouvou. (prokázáno dopisem ze dne 9. 12. 2020 včetně podací stvrzenky)

15. Výslechem svědka [jméno FO] bylo prokázáno, žalobce docházel do práce k žalované vždy v šest ráno, pravidelně odcházel ve dvě nebo v půl třetí, někdy zůstával i déle, pokud byly porady. Žalobce měl v provozovně žalované kancelář, měl také notebook po [jméno FO], služební telefon, služební automobil [značka]. Svědek vypověděl, že žalobce měl firemní email ([e-mail].). Dále svědek uvedl: „ve firmě jsme měli organigram a zde byl veden jako vedoucí pobočky“. Dále svědek vypověděl: „Nevím, jak se zadávaly pracovní úkoly, když bylo potřeba něco opravit, tak šel a udělal to.“ Žalobce vedl i pravidelné pondělní porady. Svědek uvedl, že neví, jestli žalobce vykonával práci i pro někoho jiného, ale podle čísel faktur, které viděl, se domnívá, že nikoli. (prokázáno výslechem svědka [jméno FO])

16. Výslechem svědka [jméno FO] bylo prokázáno, že svědek vnímal žalobce jako svého „šéfa“, protože byl vedoucím prodejny a servisu a staral se o všechnu administrativu, zaměstnance, servis, zakázky, chodil do práce denně. Svědek byl zaměstnancem žalované na pozici prodejce aut a motocyklů v provozovně [název] v [adresa]. Svědek vypověděl, že žalobce chodil do práce dokonce i před pracovní dobou, odcházel ve čtyři nebo v pět podle potřeby. Žalobce měl svou kancelář. Žalobce svědka kontroloval, úkoloval, radil mu, pomáhal, pokud to bylo potřeba. Žalobce se svědkem ukončoval pracovní poměr. Svědek do zaměstnání k žalované nastoupil v říjnu 2019, v březnu roku 2020 byl ukončen jeho pracovní poměr dohodou poprvé. Svědek byl u žalované v pracovním poměru na základě pracovní smlouvy. Pracovní poměr byl poprvé ukončen 20. 3. 2020 a v červnu 2020 byla uzavřena další smlouva u stejného zaměstnavatele, pracovní poměr byl následně ukončen 16. 10. 2020 dohodou. (prokázáno výslechem svědka [jméno FO])

17. Výslechem svědkyně [jméno FO] bylo prokázáno, že vstupní pohovor do zaměstnání s ní vedl žalobce, který byl vedoucím pobočky. Žalovaná byla zaměstnavatelem svědkyně. Pracovní pozice svědkyně se měnila přes asistentku prodeje, bed office manažerky až k vedoucí servisu. Žalobce měl na starosti chod pobočky a ekonomický růst, chodil do práce skoro každý den, jeho pracovní dobu svědkyně nezná. Svědkyně uvádí, že žalobce jezdil na výstavy demo vozidlem, nebo servisním vozidlem. Žalobce měl služební e-mail s koncovkou valenterauto. Svědkyně vnímala žalobce jako svého nadřízeného, kdy příkazy mu dával majitel společnosti. Žalobce rozdával úkoly servisu, recepční, asistentce, staral se o prodej, o chod areálu, IT zabezpečení. (prokázáno výslechem svědkyně [jméno FO])

18. Účastnickou výpovědí [jméno FO], jednatele společnosti [právnická osoba]., bylo prokázáno, že pan [jméno FO] prováděl poradenskou činnost a restrukturalizaci u žalované. Dále uvádí, že si nepamatuje na přesné okolnosti uzavírání smlouvy mezi společností [právnická osoba]. a [právnická osoba] z 1. 4. 2020. Nezná obsah smlouvy uzavřené mezi panem žalobcem a žalovanou. Dále uvedl, že žalobce dělal ve společnosti struktury, procesy, a na dalších činnostech týkající se servisu, skladu atd. se dohadoval s panem [jméno FO]. [jméno FO] nechodil pracovat k žalované každý den a neměl zde ani kancelář. (prokázáno účastnickou výpovědí [jméno FO])

19. Účastnickou výpovědí [jméno FO], předsedy představenstva žalované, bylo prokázáno, že se s žalobcem seznámil v roce 2020 po svém návratu ze zahraničí na pobočce v [adresa]. [jméno FO] uvedl, že pracovněprávní vztah se žalobcem uzavřít nechtěl, jelikož žalobce měl svoji společnost a měl žalované pomoci, aby divize v [adresa] začala fungovat. Úkolem žalobce bylo ekonomicky uchopit společnost (žalovanou), aby nebyla ve ztrátě. [jméno FO] se scházel s žalobcem na domluvených poradách na pobočce, docházka žalobce byla dle jeho možností. Žalobce dělal ve společnosti od všeho něco, řešil problémy servisu i prodeje. Úkol žalobce byl jasný, dostat společnost do černých čísel. Jednalo se o mladou společnost, žalobce neměl žádný popis činnosti při své práci jako ostatní zaměstnanci. Žalovaný měl zřízený e-mail [e-mail]. Dále pan [jméno FO] uvedl „Pokud je mi předestřena organizační struktura na č. l. 67 spisu, takových organizačních struktur bylo několik, dvě až tři. Takto to chtěl žalobce. Postupně se to v čase měnilo, bylo to vyvěšeno na nástěnce. Já jsem s tím žádný problém neměl. Nevím, jestli kontakt na žalobce byl uveden na stránkách firmy. Pokud je mi předestřen kontrakt na č. l. 69 spisu k tomu uvádím, že to vidím prvně, takto stránky předtím nevypadaly. Žalobce měl možnost zadávat práci zaměstnancům. Žalobce sám zaměstnance přijímal a až když došel k závěru, že se jedná o vhodného kandidáta, tak jsem s ním následně sepisoval smlouvu. Konkrétně pracovní poměr s panem [jméno FO] jsem rozvázal já. Se zákazníky jednal žalobce za společnost, za to jsem mu měl platit mzdu nebo odměny. Organizační strukturu na č. l. 67 spisu jsem já nevytvářel, nejednalo se o žádný organizační řád od vedení. Bylo to pouze informační pro zaměstnance, pro interní potřebu. Žalobce třeba přišel s tím, že dal inzerát na mechanika, který byl potřeba. Nebylo to na můj pokyn, ale z jeho vůle.“ (prokázáno účastnickou výpovědí [jméno FO])

20. Účastnickou výpovědí žalobce bylo prokázáno, že smlouvu o poskytování služeb uzavíral s panem [jméno FO]. Žalobce měl zájem o uzavření pracovního poměru, ale p. [jméno FO] rezolutně odmítl. Na počátku docházel žalobce do provozovny denně a pana [jméno FO] vnímal jako nadřízeného. Z počátku byl žalobce na pobočce ráno jedním z prvních, někdy pobočku otevíral a odjížděl ve tři, ve čtyři hodiny. [jméno FO] chtěl, aby byl žalobce na pobočce přítomen mezi devátou a patnáctou hodinou. Žalobce měl k dispozici zasedací místnost v prvním patře, měl přidělený počítač. Dále žalobce využíval také kancelář v přízemí. Do této kanceláře mohl pouze pan [jméno FO], který na pobočku jezdil jednou týdně. Na pracovní cesty jezdil žalobce firemním, olepeným autem. Automobil [značka] nebyl ve vlastnictví žalobce, ale žalované. Žalobce neví, jak ho vnímali ostatní zaměstnanci, ale myslí si, že jako svého nadřízeného, jelikož jim zadával práci, kontroloval, pomáhal a chtěl od nich vidět výsledky práce a ty pak předával panu [jméno FO]. Žalobce dále uvádí, že paní [jméno FO][Anonymizováno]byla přijata na popud pana [jméno FO]. Žalobce s ní dělal pohovor. [jméno FO] byla následně přijata. Žalobce vždy vystupoval jako vedoucí provozovny. Žalobcova odměna za práci ve výši 70 000 Kč měsíčně byla sjednána jako fixní odměna. Žalobce při práci pro žalovanou čerpal dovolenou a řešil i nějaké zdravotní problémy, kdy absence se na odměně neprojevila. Žalobce měl služební počítač a mohl mít i služební mobilní telefon, ten ale žalobce odmítl. (prokázáno účastnickou výpovědí žalobce)

21. Výslechem svědkyně [jméno FO] bylo prokázáno, že žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o spolupráci. Jednalo se postupně o dvě smlouvy v letech 2020, 2021 a následně smlouva stejného znění, která byla také ukončena. Svědkyně uvedla, že pracuje ve společnosti žalované jako hlavní účetní a dělá zejména mzdovou agendu. Dále svědkyně uvedla, že na pobočku v [adresa] jezdila asi jednou za měsíc a když tam byla, tak viděla žalobce v kanceláři, kde měl také počítač, ale neví, zda se jednalo o osobní či firemní počítač. Svědkyni není známo, proč majitel společnosti neuzavřel s žalobcem pracovní smlouvu. Svědkyně žalobci proplácela jím vystavené faktury. (prokázáno výslechem svědkyně [jméno FO])

22. Pokud soud v řízení provedl další důkazy, pak z těchto nevyvozoval žádné skutkové ani právní závěry, neboť by to bylo pro posouzení věci nadbytečné.

23. Dle § 2 ZP je závislou prací práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně. Závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě.

24. Dle § 3 ZP závislá práce může být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu, není-li upravena zvláštními právními předpisy. Základními pracovněprávními vztahy jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.

25. Mezi účastníky bylo nesporné, že dne 1. 4. 2020 uzavřeli smlouvu o poskytování služeb. Spornou otázkou bylo, zda se jednalo o pracovněprávní či občanskoprávní vztah. Žalobce od počátku řízení tvrdil, že se ve skutečnosti jednalo o pracovněprávní poměr, oproti tomu žalovaná tvrdila, že se jednalo o podnikatelský vztah, sjednaný mezi dvěma podnikatelskými subjekty a že jeho vůlí nebylo založit pracovněprávní vztah.

26. Soud musí zkoumat skutečný obsah prvního vztahu, nikoli pouze jeho formální znaky jako je označení smlouvy, označení účastníků smlouvy atd. (srovnej s rozhodnutím NS v Brně sp. zn. 21 Cdo 2687/2012)

27. Je třeba vždy zkoumat, zda mezi účastníky nebyl navázán pracovní poměr. Při zjišťování, jaký právní vztah mezi účastníky vznikl, pak nejsou rozhodující subjektivní představy účastníků o jejich vztazích, ani jak bylo právní jednání označeno, ale významné je posouzení obsahu projevů vůle, tedy co bylo skutečně (výslovně nebo konkludentně) projeveno. Jestliže bylo úmyslem účastníků uzavřít určitý typ smlouvy, ačkoli by se obsahem jednalo o smlouvu jinou, šlo by o simulované právní jednání, jímž mělo být zastřeno jiné právní jednání. Podstatné je, zda nastaly takové skutečnosti, s nimi právní předpisy spojují vznik příslušného právního vztahu. (srovnej s rozhodnutím NS v Brně sp. zn. 21 Cdo 992/2017)

28. Společným rysem všech znaků závislé práce vymezených v § 2 odst. 1 zákoníku práce z roku 2006 je osobní či hospodářská závislost zaměstnance na zaměstnavateli. Tyto znaky slouží k odlišení závislé práce od jiných ekonomických aktivit (zejména samostatného podnikání), ale také od aktivit jiného charakteru (zejména mezilidské výpomoci). (srovnej s rozhodnutím NS v Brně sp. zn. 6 Ads 46/2013)

29. Mezi žalobcem a žalovanou byly postupně uzavřeny dvě smlouvy, první dne 21. 2. 2020 a druhá dne 1. 4. 2020. Obě smlouvy jsou nazvány jako smlouva o poskytování služeb, obsahově se ovšem tyto smlouvy zásadně liší. Na základě první smlouvy ze dne 1. 2. 2020 se žalobce zavázal poskytovat poradenské služby pro žalovanou jako externí poradce. V tomto prvním případě se žalobce na provozovnu žalované nedostavoval denně, neměl pracovní dobu, neměl žádné pravomoci nad zaměstnanci žalované, neplnil žádné úkoly a pokyny žalované, žalobce nebyl uveden ve firemní struktuře žalované, nebyl veden ve firemních kontaktech na internetových stránkách žalovaného, neměl ani na pracovišti žalované svoji kancelář ani žádné pomůcky k výkonu práce. Druhá smlouva byla uzavřena dne 1. 4. 2020 a je předmětem tohoto sporu. Žalobce na základě této smlouvy konal pro žalovanou práci, kdy se denně dostavoval na pracoviště žalované, plnil příkazy žalované, za které se také zodpovídal, se zákazníky a obchodními partnery jednal jménem žalované. Ostatní zaměstnanci vnímali žalobce jako svého nadřízeného, který jim zadával úkoly, kontroloval jejich práci, přijímal nové zaměstnance nebo rozvazoval se zaměstnanci pracovní poměry. Žalobce měl na pracovišti žalované svoji kancelář, firemní stolní počítač, při služebních cestách používal firemní vozidlo, byl obsažen ve firemní struktuře žalované, měl také e-mail s firemní koncovkou. K tomu žalobce také čerpal dovolenou, za který mu žalovaná poskytovala ekvivalent náhrady mzdy.

30. Soud se tedy předně zabýval tím, zda v pořadí druhá smlouva uzavřená mezi účastníky měla povahu pracovněprávní či občanskoprávní. Zákonné znaky závislé práce jsou tvořeny vztahem nadřízenosti a podřízenosti, výkonem práce jménem zaměstnavatele, výkonem práce podle pokynů zaměstnavatele, osobním výkonem práce, výkonem práce za odměnu, výkonem práce na náklady zaměstnavatele, výkonem práce v určené pracovní době a výkonem práce na pracovišti zaměstnavatele nebo na jiném dohodnutém místě. Zákonné znaky závislé práce jsou uvedeny v § 2 a § 3 ZP. Mezi doplňkové znaky se řadí množství zaměstnavatelů, soustavnost výkonu práce a začlenění do organizační struktury zaměstnavatele.

31. Skutečnost, že žalobce vykonával práci pro žalovanou osobně, soustavně, na pracovišti zaměstnavatele a v určené pracovní době byla prokázána svědeckou výpovědí [jméno FO], který uvedl, že žalobce „do práce docházel pravidelně každý den, a to jako první nebo mezi prvními“, dále svědeckou výpovědí [jméno FO], který vypověděl, že žalobce „chodil do práce denně, a to i před pracovní dobou, odjížděl mezi 16 a 17. hodinou“. Vztah nadřízenosti a podřízenosti mezi žalobcem a žalovanou a výkon práce podle pokynů zaměstnavatele byl prokázán svědeckou výpovědí [jméno FO], když vypověděla, že žalobce dostával příkazy od majitele společnosti (tedy od žalované), dále svědeckou výpovědí [jméno FO] který řekl, že „žalobce dělal to, co po něm požadoval pan [jméno FO]“ a svědeckou výpovědí [jméno FO], který uvedl, že žalobce byl „vykonavatelem vůle pana [jméno FO]“. Začlenění do organizační struktury zaměstnavatele, výkon práce jménem a na odpovědnost zaměstnavatele bylo prokázáno svědeckou výpovědí [jméno FO], která sdělila, že žalobce měl služební e-mail s firemní koncovkou a [jméno FO], kteří uvedli, že žalobce byl součástí firemní struktury. Výkon práce na náklady zaměstnavatele byl prokázán svědeckou výpovědí [jméno FO], který uvedl, že žalobce využíval firemní vozidlo a měl svou kancelář a svědeckou výpovědí [jméno FO], který vypověděl, že žalobce měl k dispozici vlastní kancelář, notebook, telefon a vozidlo. Žalobce si se žalovanou ve Smlouvě sjednali „odměnu za poskytování služeb“, kterou soud považuje za mzdu, neboť byla dle čl. 5 bod 5.1 Smlouvy splatná do konce měsíce následujícího po měsíci, za který byla účtována. Z toho vyplývá, že si strany dojednaly pevný termín splatnosti pro výplatu mzdy. Jednalo se tak o výkon práce žalobce za odměnu žalované, neboť „pokud jedna osoba poskytne nebo přislíbí druhé za její činnost odměnu, jde o významnou skutečnost pro posouzení, zda mezi nimi existuje vztah nadřízenosti a podřízenosti vyplývající z hospodářské závislosti zaměstnance na zaměstnavateli“. (srovnej s rozhodnutím NS v Brně sp. zn. 6 Ads 46/2013)

32. Žalobce tak po poučení soudu prokázal, že pro žalovanou vykonával činnost, která splňovala a naplňovala všechny znaky závislé práce ve smyslu § 2 ZP.

33. Vzhledem k tomu, že se jedná o pracovní poměr žalobce u žalované, vyzval soud žalovanou, aby tvrdila a prokázala, že výpověď ze dne 30. 11. 2020 byla řádně doručena, tedy že byl udělen písemný souhlas s doručováním e-mailem od žalobce a zároveň sdělena elektronická adresa pro doručování podle § 335 odst. 1 ZP. Žalovaná na výzvu uvedla, že k založení pracovního poměru mezi žalobcem a žalobkyní nedošlo a tudíž se nejednalo o výpověď z pracovního poměru. Žalovaná tak neprokázala shora uvedené skutečnosti a výpověď je tak pouze zdánlivá.

34. Na základě výše uvedeného došel soud po doplnění dokazování k závěru, že práce žalobce pro žalovanou splnila veškeré zákonné znaky závislé práce dle § 2 a[Anonymizováno]§ 3 ZP, a proto mezi žalobcem a žalovanou vznikl pracovněprávní vztah. Vzhledem k tomu, že výpověď ze dne [datum] nebyla žalobci řádně doručena a nebyl v ní uveden výpovědní důvod, je takové právní jednání nicotné, neexistuje, je tedy pouze zdánlivé a neúčinné. Výpověď nebyla žalobci řádně doručena, jelikož mu byla zaslána prostřednictvím e-mailové adresy, přičemž k doručování prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací nedal zaměstnanec souhlas podle § 335 odst. 1 ZP. Právní jednání žalobce je nicotné, nemohou z něho vznikat žádné právní důsledky, nelze posuzovat platnost či neplatnost takové výpovědi (eventuálním petitem se tak soud nezabýval) a určil, že pracovní poměr žalobce u žalované stále trvá tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

35. O nákladech státu rozhodl soud výrokem II. tak, že stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (§ 148 odst. 1 o.s.ř.), přičemž uložil žalované náhradu nákladů státu v celkové výši 2 096 Kč, kterou tvoří svědečné přiznané svědkovi [jméno FO] usnesením ze dne 16. 2. 2023 č.j. 42 C 136/2021-133.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 56 696 Kč. Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku (2 000 Kč) a soudního poplatku za odvolání (2 000 Kč), nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 9 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý z patnácti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, písemné podání ze dne 20. 5. 2021, 21. 12. 2021, 14. 2. 2022, 22. 3. 2023, 22. 8. 2023, 30. 11. 2023 a 4. 1. 2024, účast na jednání soudu dne 5. 1. 2022, 29. 6. 2022, 15. 2. 2023, 17. 5. 2023, 30. 8. 2023, 13. 12. 2023) a 1 250 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (účast na vyhlášení rozsudku dne 10. 1. 2024) včetně šestnácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a to v obecné pariční lhůtě na zákonné platební místo.

Poučení