42 C 14/2022-71

Rubrum

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] pro zaplacení 43 963,90 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 251 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 251 Kč od 23. 10. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částku 36 712,9 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 871,54 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 695,9 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 174,26 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 251 Kč od 19. 12. 2020 do 22. 10. 2021, úroku z prodlení ve výši 1,5 % z částky 7 251 Kč od 23. 10. 2021 do zaplacení a dále úroku ve výši 29 % ročně z částky 30 425,26 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.

III. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 9 061,93 Kč, jejichž, a to k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 43 963,90 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi předchůdkyní žalobkyně, obchodní společnost [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 55 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 39 395 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a souhrnného poplatku se žalovaný zavázal uhradit v 18 měsíčních splátkách po 5 245 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradil částku 47 749 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným ničeho uhrazeno. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 43 963,90 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 30 425,26 Kč a dlužného poplatku ve výši 13 538,64 Kč, - kapitalizovaných úroků ve výši 7 695,90 - kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 4 871,54 Kč, - úroků ve výši 29% ročně z dlužné jistiny ve výši 30 425,26 Kč od 19.12.2020 do zaplacení, - úroků z prodlení ve výši 10% ročně z dlužné jistiny ve výši 30 425,26 Kč od 19.12.2020 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o.s.ř. žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Žalovaný podal včasný odpor proti vydanému platebnímu rozkazu č. j. EPR 282202/2021, v rámci tohoto písemného podání ze dne 4.1.2022 a 28.1.2022 uvedl, že nesouhlasí s nárokem uvedeným v žalobě, vznesl námitku promlčení veškerých uplatněných nároků v žalobě, Smlouvu považuje za neplatné právní ujednání, neboť předchůdkyně žalobkyně neprovedla řádné prověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru a žalovaný má tedy povinnost pouze k vrácení bezdůvodného obohacení v částce 55 000 Kč. Další důvod neplatnosti Smlouvy spatřuje žalovaný v nemravně vysoké RPSN (roční procentní sazbě nákladů spotřebitelského úvěru). Žalovaný na základě Smlouvy o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva [číslo]“) převzal od předchůdkyně žalobkyně částku 55 000 Kč a oproti této částce uhradil před podáním žaloby částku 47 749 Kč, k úhradě tedy zbývá částka 7 251 Kč. Žalovaný však uzavřel s předchůdkyní žalobkyně ještě další Smlouvu o půjčce [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ Smlouva [číslo]“), která je rovněž stižena neplatností pro neprověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Na základě Smlouvy [číslo] obdržel částku 10 000 Kč, která je bezdůvodným obohacením žalovaného a oproti této částce uhradil 17 251 Kč, tedy o 7 251 Kč více, nežli činilo jeho bezdůvodné obohacení. Tento přeplatek ze Smlouvy [číslo] žalovaný jednostranně započetl proti nedoplatku na Smlouvu [číslo] což bylo žalobkyni oznámeno písemným podáním ze dne 2.4.2020, do datové zprávy předchůdkyně žalobkyně doručeno dne 6.4.2020.

3. Žalobkyně v písemném vyjádření ze dne 28.1.2022 a 14.2.2022 uvedla, že nároky uplatněné v žalobě ze Smlouvy [číslo] promlčeny nejsou, tříletá promlčecí lhůta započala běžet od zesplatnění pohledávky ze Smlouvy [číslo] tj. dnem [datum] a tedy ještě neuběhla, když žaloba byla podána včas dne 30.11.2021. K posuzování úvěruschopnosti předchůdkyní žalobkyně uvedla, že žalovaný si sám měl posoudit, zda na splácení dluhu bude mít dostatečné volné prostředky, námitku relativní neplatnosti smlouvy ve tříleté lhůtě od uzavření Smlouvy [číslo] neuplatnil, nadto žalovaný hradil na pohledávku ze Smlouvy v roce 2018 a 2019, těmito platbami uznal dluh co důvodu i výše a prodloužil tak promlčecí lhůtu o 10 let. Jde-li o jednostranný zápočet nedoplatku ze Smlouvy [číslo] přeplatku ze Smlouvy [číslo] potom je zápočet neúčinný, neboť pohledávka ze Smlouvy [číslo] je nezpůsobilá k započtení, když je nejistá a neurčitá a zápočet byl také proveden opožděně v době, kdy pohledávka žalovaného ze Smlouvy [číslo] byla již promlčena. K argumentaci ohledně nemravně vysoké RPSN pak žalobkyně uvedla, že se jedná pouze o jeden z řady parametrů úvěru, s výší RPSN byl žalovaný řádně seznámen.

4. Žalovaný pak ve vyjádření ze dne 22.3.2022 uvedl, že nároky požadované žalobou vycházející ze Smlouvy [číslo] jsou promlčeny, nelze totiž přihlížet k jakýmkoliv smluvním ustanovením této neplatné smlouvy, tedy ani k ustanovení o splatnosti, částka 55 000 Kč rovnající se bezdůvodnému obohacení byla poskytnuta žalovanému dne [datum], ode dne následujícího pak běží tříletá promlčecí lhůta pro právo žalobkyně požadovat vydáním bezdůvodného obohacení po žalovaném, která uplynula před podáním žaloby. Částečné plnění ze strany žalovaného na Smlouvu [číslo] v letech 2018 a 2019 nelze vykládat jako uznání celého dluhu ze Smlouvy [číslo] žalovaný plnil pouze na jistinu bezdůvodného obohacení, rozhodně neplnil na úroky. Námitka promlčení vznesená žalobkyní týkající se promlčení pohledávky žalovaného ze Smlouvy [číslo] je dle žalovaného v rozporu s dobrými mravy. Jinak zopakoval své argumenty týkající se neplatnosti Smlouvy [číslo] pro nemravně vysokou RPSN a pro neprověření úvěruschopnosti na straně žalovaného.

5. Po provedeném dokazování došel soud z listinných důkazů předložených účastníky k následujícím skutkovým zjištěním. Dne [datum] podepsal žalovaný a předchůdkyně žalobkyně (obchodní společnost [právnická osoba], [IČO]) smlouvu nazvanou Smlouva o půjčce (dále jen„ Smlouva [číslo]“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 55 000 Kč způsobem, který žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy, tj. v hotovosti v částce 55 000 Kč v den podpisu Smlouvy. V souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 39 395 Kč, který je složen z kapitalizovaného úroku v částce 13 479 Kč se sazbou 29% ročně, částky za zpracování, doručení administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 18 243 Kč a částky za vedení zákaznického účtu ve výši 7 673 Kč. Celkovou částku 94 395 Kč odpovídající součtu poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru a souhrnného poplatku se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 5 245 Kč, poslední splátka ve výši 5 230 Kč. Při splatnosti závazku v 18 měsíčních splátkách činí roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru 111,22 %. Ze shodného tvrzení účastníků vyplývá, že žalovaný oproti vyplacené zápůjčce v částce 55 000 Kč před podáním žaloby uhradil částku 47 749 Kč. Uzavření výše uvedené Smlouvy [číslo] podložila žalobkyně rovněž listinou nazvanou Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne [datum], kde předchůdkyně žalobkyně zjišťovala údaje o žalovaném v rámci prověřování úvěruschopnosti žalovaného, listina obsahuje podpis žalovaného, údaje o žalovaném měly být vyhodnocovány pro poskytnutí částky 10 000 Kč, což není skutečná částka poskytnuté zápůjčky. V rámci tohoto formuláře uvedl žalovaný údaje o svém bydlišti, zaměstnavateli a měsíčních příjmech a výdajích, běžné měsíční výdaje žalovaný odhadl bez bližší specifikace na částku 5 000 Kč. Při sepisu této listiny měl žalovaný předkládat pracovní smlouvu a výpisy z bankovního účtu, tyto listiny však žalobkyně k žalobě k důkazu nepřiložila. Žalobkyně v žalobě ani nevymezila, jakým způsobem a s jakým výsledkem k posouzení úvěruschopnosti žalovaného došlo. V Tabulce umoření ze dne 12.1.2021 je pak uveden počet uhrazených splátek žalovaným a celková částka 47 749 Kč, kterou uhradil. Žalovaný rovněž v rámci spolupráce s předchůdkyní žalobkyně podepsal dne [datum] Informaci o zpracování osobních údajů. Z předžalobní upomínky datované dnem 19.10.2021 a z příslušného podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu u výše uvedené Smlouvy [číslo] s tím, že v případě nezaplacení se žalobkyně obrátí na soud. Soudu byly předloženy i další listiny, jako je Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postupovaných pohledávek, Oznámení žalovanému o postoupení pohledávek z výše uvedené Smlouvy [číslo] ze dne 6.1.2021 od postupitele včetně podacího lístku, ze kterých soud dovodil postoupení pohledávky za žalovaným, a to z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Žalovaný pak k důkazu o uzavření Smlouvy [číslo] předložil Kartu splátek, kterou má dle smluvních podmínek Smlouvy [číslo] mít u sebe zákazník a která slouží k zapisování hotovostních plateb na smlouvu. V této Kartě splátek je zaznamenána pouze jedna splátka ze dne 18.3.2019 v částce 1 000 Kč, soud však vychází ze shodného tvrzení účastníků a z Tabulky umoření ze dne 12.1.2021, ze kterých vyplývá celková úhrada žalovaného na Smlouvu [číslo] v částce 47 749 Kč. K důkazu o uzavření Smlouvy [číslo] předložil žalovaný rovněž Kartu splátek a její duplikát, ze kterých vyplývá číslo Smlouvy [číslo] výše zápůjčky a celková částka uhrazená žalovaným na Smlouvu [číslo] ve výši 17 251 Kč, a to dne 21.8.2015. I přes skutečnost, že žalobkyně nepotvrdila existenci Smlouvy [číslo] žalovaný samotnou Smlouvu [číslo] nedoložil k důkazu, má soud těmito listinami existenci Smlouvy [číslo] za prokázanou, jakož i výši a datum plnění žalovaného na tuto smlouvu. Dokladem o bezhotovostním převodu ze dne [datum] doložil žalovaný uhrazení částky 29 014 Kč na účet předchůdkyně žalobkyně, což odpovídá tvrzení žalobkyně. Dne [datum] oznámil žalovaný předchůdkyni žalobkyně jednostranné započtení jeho pohledávky coby přeplatku ze Smlouvy [číslo] v částce 7 251 Kč oproti pohledávce předchůdkyně žalobkyně coby nedoplatku žalovaného ze Smlouvy [číslo] ve shodné výši. Datová zpráva s oznámením byla doručena předchůdkyni žalobkyně dne 6.4.2020, nesouhlas se zápočtem sdělila předchůdkyně žalobkyně žalovanému emailem ze dne 3.2.2022 – viz emailová zpráva na čl.

32. Na podporu svého právního hodnocení předložil žalovaný rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 23 Co 354/2021-164, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. 16 C 167/2019-75 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. 51 C 202/2019-100, a to ve věci neplatnosti Smlouvy [číslo] [číslo] pro neprověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru a dále neplatnosti Smlouvy [číslo] pro nemravně vysokou RPSN.

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů: Podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (který do právního řádu ČR zapracovává směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů, spotřebitelský úvěr následně poskytne, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s výše uvedenými pravidly, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v přiměřené lhůtě. Podle § 588 odst. 1 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 1982 odst. 1 o.z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle § 1989 odst. 1 o.z. promlčení pohledávky započtení nebrání, nastalo-li po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení. Podle § 2054 odst. 2 o.z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

5. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla Smlouvou [číslo] uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 o.z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 55 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru včetně sjednaného úroku a sjednaných poplatků ve lhůtě stanovené Smlouvou [číslo]. Žalovaný před podáním žaloby uhradil částku 47 251 Kč. Žalobkyně má právo na vrácení pouze dosud neuhrazené jistiny poskytnuté zápůjčky v částce 7 251 Kč, Smlouvu [číslo] považuje soud za neplatnou z níže popsaných důvodů. Žalobkyně, resp. její předchůdkyně nesplnila povinnost uloženou jí v rámci ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť soudu netvrdila a nedoložila, jakým způsobem a s jakým výsledkem prověřila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Žalovaný sice nevznesl námitku neplatnosti Smlouvy dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru do 3 let od uzavření Smlouvy [číslo] s ohledem na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3.2020 ve věci [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (C 679/18), je však zřejmé, že Soudní dvůr Evropské unie jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, tj. i bez námitky žalovaného, otázkou, zda věřitel posoudil náležitě úvěruschopnost žalovaného a pokud této povinnosti nedostál, vyvodit z takovéhoto porušení absolutní neplatnost smlouvy. V této věci má eurokonformní výklad národního práva (tedy ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru) přednost. Shodně se k této problematice vyjádřil i Městský soudu v Praze a Obvodní soud pro Prahu 4 v rozsudcích, které soud popsal výše a které založil žalovaný. V daném případě se jedná o neplatnost Smlouvy [číslo], a to v souladu s ustanovením § 588 o.z. – viz odstavec 14 rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 23 Co 354/2021-164. Dalším důvodem neplatnosti (pro výši RPSN uvedenou ve Smlouvě [číslo]) se již soud nezabýval.

6. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 55 000 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy [číslo] třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z. -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 55 000 Kč, žalovaný před podáním žaloby uhradil předchůdkyni žalobkyně částku 47 749 Kč, rozdíl mezi těmito částkami, tedy částku ve výši 7 251 Kč soud posoudil jakožto bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva [číslo] dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaný byl vyzván k plnění prokazatelně v rámci předžalobní výzvy ze dne 19.10.2021, písemnost byla žalovanému odeslána 20.10.2021, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, od 22.10.2021 tak byl žalovaný povinen plnit a ode dne následujícího, tj. od 23.10.2021 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného. Soud dále dospěl k závěru, že shora zmíněná Smlouva o postoupení pohledávek je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovanou dle ustanovení § 1879 o.z. I přes skutečnost, že soud posoudil pohledávku žalobkyně za žalovaným právně odlišně od žalobkyně, svědčí žalobkyni v důsledku výše uvedené Smlouvy o postoupení pohledávek aktivní věcná legitimace ve sporu. Pohledávka žalobkyně na vydání neuhrazené části bezdůvodného obohacení ve výši 7 251 Kč není promlčena. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, přednost má dohoda o splácení bezdůvodného obohacení, není-li taková, považuje se za den splatnosti den následující po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění – viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2019 sp.zn. 29 Cdo 577/2019. I přes neplatnost Smlouvy [číslo] je z chování žalovaného po uzavření Smlouvy [číslo] evidentní, že akceptoval termíny jednotlivých splátek, a to minimálně do 18.3.2019, kdy se snažil hradit dlužnou částku v termínech měsíčních splátek a nelze tedy než uzavřít, že dohoda (ať už byla uzavřena jakoukoliv formou, tedy i konkludentně) ohledně splácení dlužné částky mezi účastníky existovala a trvala až do března 2019, resp. poslední úhrada byla ze strany žalovaného provedena dne 31.12.2019, tříletá promlčení lhůta (dle ustanovení § 629 odst. 1 o.z.) tedy od března 2019 do podání žaloby neuplynula. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II rozsudku. Soud se neztotožňuje s argumentací žalobkyně, že postupným hrazením na Smlouvu [číslo] v letech 2018 a 2019 došlo k uznání dluhu ze Smlouvy [číslo]. Podle § 2054 odst. 2 o.z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Z okolností hrazení splátek nelze dovodit, že by žalovaný uznal nad rámec jistiny i povinnost k úhradě souhrnného poplatku, když veškeré splátky, které žalovaný hradil, nepřesáhly jistinu ze dvou poskytnutých smluv o zápůjčce, tj. částku 65 000 Kč. Žalovaný neučinil ani žádné další jednání vůči předchůdkyni žalobkyně, kterým by povinnost k úhradě souhrnného poplatku nezpochybnil. Je také potřeba zmínit, že uznání dluhu je utvrzením existence stávajícího platného závazku, není možné utvrdit dluh, který platně nevznikl, což dopadá na jakékoliv nároky požadované žalobkyní nad rámec jistiny poskytnutého spotřebitelského úvěru. Soud má za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena i Smlouva [číslo] tedy další smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 o.z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru včetně sjednaného úroku a sjednaných poplatků ve lhůtě stanovené Smlouvou [číslo] to celkem v částce 17 251 Kč Smlouvu [číslo] má soud za neplatnou ze shodných důvodů jako u Smlouvy [číslo] když žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím tohoto spotřebitelského úvěru. I v tomto případě měla tedy předchůdkyně žalobkyně právo na vydání pouze bezdůvodného obohacení v částce 10 000 Kč. Je pravdou, že žalovaný uhradil na Smlouvu [číslo] částku o 7 251 Kč vyšší, což prokázal Kartou zákazníka k této smlouvě. K úhradě poslední splátky na Smlouvu [číslo] došlo dne [datum] a v době od 22.8.2015 do 2.4.2020 (resp. 6.4.2020 – viz doručena) nedošlo ze strany žalovaného k uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení v částce 7 251 Kč a jeho nárok je tak promlčen, jak správně namítla žalobkyně. Uplatnění námitky promlčení není výkonem práva v rozporu s dobrými mravy. S ohledem na znění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23.1.2018 sp.zn. 27 Cdo 2826/2017 platí, že dobrým mravům zásadně neodporuje, pokud někdo namítá promlčení práva, institut promlčení přispívá k jistotě v právních vztazích, je institutem zákonným a použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, uplatnění námitky promlčení by bylo v rozporu s dobrými mravy jen ve zcela výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčení doby nezavinil a vůči němuž by zánik nároku v důsledku promlčení byl tvrdým postihem. V projednávaném případě žalovaný netvrdil žádné okolnosti ohledně včasného neuplatnění nároku ze Smlouvy [číslo]. Započteny mohou být dle § 1987 odst. 1 o.z. jen takové pohledávky, které lze uplatnit u soudu, tedy uplatněné v promlčecí době. S ohledem na ustanovení § 1989 odst. 1 o.z. však promlčení pohledávky nebrání započtení, pokud k promlčení došlo až poté, co se obě pohledávky staly způsobilými k započtení (setkaly se). Pohledávka žalovaného z přeplatku na Smlouvu [číslo] byla způsobilá k započtení v období od 22.8.2015 do 22.8.2018, v rámci kterého mohl žalovaný požadovat vydání bezdůvodného obohacení od předchůdkyně žalobkyně. Pohledávka žalobkyně za žalovaným z nedoplatku na Smlouvu [číslo] byla splatná a tedy způsobilá k započtení až nejdříve od března 2019, kdy žalovaný přestal hradit splátky dle dohody účastníků. Výše uvedené pohledávky se tedy nesetkaly, aniž by jedna z nich nebyla již promlčena. Zápočet provedený žalovaným je tedy neplatný a neúčinný.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, který byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 061,93 Kč, přičemž tato částka představuje 79 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 89,5 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 10,5 %). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 43 963,90 Kč sestávající z částky 2 860 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, sepis odůvodněného odporu proti platebnímu rozkazu, sepis písemného vyjádření) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 480 Kč ve výši 1 990,80 Kč Náklady řízení je žalobkyně povinna uhradit k rukám právního zástupce žalovaného.

8. Ke splnění povinnosti soud stanovil žalovanému lhůtu v délce tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody pro stanovení jakkoli delší pariční lhůty, sám žalovaný nenavrhl soudu žádný splátkový kalendář.

Poučení