42 C 150/2016

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o návrh na zrušení rozhodčího nálezu [číslo] takto:

Výrok

I. Rozhodčí nález, č.j. 0402/2014-77, ze dne 1. 3. 2016 o zaplacení částky 11 000 000 Kč s příslušenstvím vydaným Mgr. [jméno] [příjmení], rodné číslo: [číslo], se zrušuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci k rukám právního zástupce žalobce na náhradě nákladů řízení před soudem prvního i druhého stupně částku 48 015,50 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se v řízení domáhá žalobou, podanou dne 10.6.2016, zrušení rozhodčího nálezu č.j. 0402/2014-77 ze dne 1.3.2016 o zaplacení částky 11.000.000 Kč s příslušenstvím, vydaný Mgr. [jméno] [příjmení], [rodné číslo] z důvodů uvedených v § 31 písm. b, c), e) zákona o rozhodčím řízení. Uvedeným rozhodčím nálezem bylo žalobci uloženo zaplatit tehdejší žalující straně (nyní žalovanému) částku 10.000.000 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši 1.000.000 Kč s příslušenstvím a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2.789.589,05 Kč. Rozhodčí žaloba byla co do části příslušenství z částky 10.000.000 Kč, části kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [číslo], 33 Kč, části kapitalizovaného úroku z prodlení v části 237.871,92 Kč a ohledně nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 1.000.000 Kč za dobu od 21.1.2014 do 18.2.2014 zamítnuta a v části kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 1.399.246,58 Kč bylo řízení zastaveno. Žaloba byla podána na základě Dohody o narovnání a uznání závazku z 15.12.2011, obsahující rozhodčí doložku. Žalobce v rámci rozhodčího řízení uvedl, že jednak neeviduje žádné závazky za tehdejším žalobcem, natož Dohodu o narovnání a že mu není znám primární právní titul, na základě kterého by měl uvedenou Dohodu uzavřít a která práva a povinnosti by měl na základě primárního titulu narovnávat. V této souvislosti uvedl, že uzavření předmětné Dohody nikdy nebylo projednáno představenstvem žalobce a nikdy o něm nebyla informována valná hromada žalobce, přičemž uvedl, že tehdejší předseda představenstva žalobce [jméno] [příjmení], který měl údajně Dohodu za žalobce podepsat, a který byl v této funkci v obchodním rejstříku zapsán od 18.4.2008 do 2.4.2013, je trestně stíhán pro více trestných činů, včetně podvodu, a že v době uváděného podpisu Dohody dne 15.12.2011 již měl [jméno] [příjmení] pravomocně zakázáno vykonávat funkci člena statutárního orgánu v obchodních společnostech na základě rozsudku Krajského soudu v Praze vedeného pod sp. zn. 7 T 84/2009 ze dne 5.12.2011, který nabyl právní moci dne 5. 12. 2011. Rovněž popřel jakoukoli výzvu ze strany tehdejšího žalobce k úhradě předmětného závazku. V daném rozhodčím řízení nebyla dodržena zásada volného hodnocení důkazů, nebyly provedené důkazy navrhované žalobcem, které byly klíčové pro posouzení celé věci (tedy kopie směnek, vystavených [celé jméno svědka] dne 26.1.2009 a 10.8.2009 na řad žalovaného, které měly prokázat, že jeho podpis není pravý, čestná prohlášení účetních žalobce [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], e-mailovou korespondenci mezi panem [jméno] [příjmení], [příjmení] a [příjmení] [příjmení], výslechy svědků [příjmení] [jméno] [příjmení], [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka], znalecký posudek k prokázání pravosti listin a podpisů na nich, originálu písemností, o které žalobce opíral svá tvrzení) dále žalobci nebyla daná možnost se řádným způsobem vyjádřit ke všem tvrzením a důkazům uváděných žalovaným v rozhodčím řízením. Uvedeným postupem bylo dle žalobce zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces a porušena zásada rovnosti zbraní a rovného postavení účastníků řízení. Rozhodce v rozhodčím řízení vycházel především ze sporné Dohody a výslechu [celé jméno svědka], a žalobcem navržené důkazy buď vůbec neprovedl, nebo nehodnotil a odchýlil se i od svého tvrzení, že věc posuzoval podle pozitivního práva, opíraje se o ustálenou judikaturu s tím, že odhlédl od možnosti rozhodnout spor podle zásad spravedlnosti. V této souvislosti žalobce přirovnal rozhodčí řízení analogicky k soudnímu řízení s tím, že rozhodčí nález vůbec neobsahuje hodnocení provedených důkazů, a to ani jednotlivě, ani v souhrnu, ani jaké dílčí skutkové závěry z nich byly učiněni, jakožto ani zdůvodnění, proč některé důkazy navržené žalobcem nebyly provedeny. Rozhodce tak porušil jeden z principů, představující součást práva na řádný proces, jakož i pojem právního státu, a vylučujícím libovůli při rozhodování, neboť porušil povinnost své rozhodnutí náležitě odůvodnit (§ 157 odst. 1 o.s.ř.), a to způsobem, zakotveným v ustanovení § 157 odst. 2 o.s.ř. Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Žalobce tak má za to, že Rozhodčí nález byl vydán v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i s čl. 1 Ústavy. Pokud vůbec lze v Rozhodčím nálezu nalézt nějaké skutkové zjištění, pak se jedná o tzv. souhrnné zjištění, které zakládá prakticky nepřezkoumatelnost Rozhodčího nálezu, a tudíž jeho neplatnost. Dle žalobce se Rozhodce měl v Rozhodčím nálezu vypořádat s tím, proč nepřistoupil k provedení důkazu znaleckým posudkem pro ověření pravosti podpisu na Dohodě a Dohody samotné, a zároveň proč si nevyžádal od žalobce originály písemnosti, o které žalobce opíral své nároky, tj. Dohodu a směnku vystavenou panem [celé jméno svědka] ve prospěch žalobce na částku 10.000.000 Kč ze dne 29. 5. 2009, ačkoli o to žalobce v rozhodčím řízení žádal a které považoval za rozhodující. V této souvislosti rovněž upozornil na to, že si nynější člen představenstva žalobce, [celé jméno svědka], není vědom podpisu uvedené dohody, kdy sám vyslovil domněnku jejího podpisu pod nátlakem. [jméno] [příjmení] a [celé jméno svědka] byli objektem násilí žalobce a uvedené násilí bylo řešeno i příslušnými orgány Policie ČR. V této souvislosti poukázal na to, že si pan [celé jméno svědka] nebyl jistý datem vzniku uvedeného závazku. Stejně tak [celé jméno svědka], který nejprve konstatoval, že podpis na dohodě je jeho, avšak nevzpomíná na to, že by dohodu podepisoval, následně si měl na tento úkon vzpomenout. Rozhodce se tak dle názoru žalobce v rozporu se základními procesními pravidly a judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu nijak nevypořádal s tím, proč odmítl provedení žalobcem navrhovaných důkazů, proč se přiklonil k věrohodnosti pouhé části rozporuplné výpovědi pana [celé jméno svědka] či důvod, proč onu část o tom, že Dohodu zřejmě podepsal, vzal za důvěryhodnější oproti výpovědi svědků [celé jméno svědka], [celé jméno svědka] a prohlášení [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] o tom, že žádnou Dohodu v uvedené době v účetnictví žalobce neevidovali, a ani o ní nemají žádné jiné informace, tj. Rozhodce porušil své povinnosti provedené důkazy odporující důkazům ostatním hodnotit a zdůvodnit, proč je odmítá nebo pokládá za nevěrohodné a v odůvodnění Rozhodčího nálezu své stanovisko k těmto důkazům vůbec nevyložil, čímž zasáhl podstatným způsobem do rovného postavení účastníků rozhodčího řízení a rovnosti zbraní účastníků rozhodčího řízení a zejména do práva na spravedlivý proces, a to v neprospěch žalobce. K osobě Rozhodce žalobce uvedl, že tento mu nebyl před prvním jednáním ve věci znám, na jeho výběru se nepodílel a není si vědom, že by kdykoli v minulosti projevil jakýkoli souhlas s transparentním a přímým určením této osoby s tím, že tato osoba bude o něm rozhodovat. Rovněž vyjádřil pochybnost o nezainteresovanosti Rozhodce ve prospěch žalobce a jeho nepodjatosti, tj. existenci možných obchodních, ekonomických a osobních vztahů s žalobcem, když žalobci byla změna adresy rozhodce známa ještě předtím, než ji oznámil stranám sám rozhodce. K tomu žalobce doplnil, že výběr Rozhodce dle jeho názoru nebyl provedený transparentním způsobem. Toto tvrzení mimo jiné dovodil z výpovědi [jméno] [příjmení], který měl pouze podepsat žalovaný jemu předložený dokument - Dohodu, když Dohodu vyhotovil sám žalovaný bez součinnosti žalobce a tudíž i výběr rozhodce byl provedený toliko jednou stranou, a to žalovaným. Žalobce tedy shrnul, že Dohoda je neexistující a neplatná, stejně tak jako rozhodčí doložka v ní obsažená, nebyla proto daná ani pravomoc Rozhodce v dané věci rozhodnout, výběr Rozhodce nebyl provedený transparentním způsobem, když se žalobce na jeho výběru nijak nepodílel, nebyly dodrženy základní procesní práva a povinností účastníků řízení, včetně zásady rovnosti účastníků řízení vyjádřené v § 18 ZRR a bylo podstatným způsobem porušeno jeho právo na spravedlivý proces, a žalobce má tak za to, že Rozhodčí nález byl vydán v rozporu se zákonem a je neplatný, a je tedy důvod pro jeho zrušení dle ustanovení § 31 odst. 1 písm. b) a c) ZRŘ neboť rozhodčí smlouva je neplatná a věci se zúčastnil rozhodce, který nebyl povolán k rozhodování. Uzavřel, že celá věc se mu jeví jako uměle vykonstruovaná situace, jejímž cílem má být zkrácení žalobce na jeho majetku bez právního důvodu, neboť se jedná o situaci, kdy jde o tzv. inscenované řízení, kdy mezi účastníky neexistuje žádný spor, ale jedna strana se snaží druhou stranu oklamat a domáhá se prohlášení nebo potvrzení určitých neexistujících práv. S ohledem na výše uvedené žalobce navrhl, aby soud žalobě vyhověl a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a jednotlivá tvrzení v ní uvedená jako účelová a nepodložená odmítl. Konstatoval, že v daném rozhodčím řízení se rozhodce vypořádal s veškerými právními i faktickými otázkami, tak jak mu ukládá zákon. Dále uvedl, že samotný fakt, že žalobce měl v předmětné době své existence ve výkonném orgánu osobu, které byla trestním rozsudkem zakázána činnost výkonu funkce člena statutárního orgánu, přičemž o této skutečnosti věděl, je v rozporu se zásadami ochrany práv třetích osob, které jednají ve víře v soulad zapsaných údajů ve veřejném seznamu se skutečností, byť je výsostným právem společnosti zvolit do funkcí členů statutárních orgánů konkrétní osoby, za něž však současně nese plnou odpovědnost. Žalobce měl plné právo (a posléze též i povinnost) tyto změny ve veřejném seznamu - obchodním rejstříku provést a dát třetím osobám náležitě na vědomí změnou těchto údajů, že předmětná osoba pana [celé jméno svědka] za společnost již nejedná. Jestliže tak neučinil, přičemž svůj postup praeter legem či liknavost následně používá jako procesní obranu, jedná se o účelové jednání ve snaze vyhnout se své povinnosti, uložené napadaným rozhodčím nálezem. Žalovaný jednal v dobré víře v zápis ve veřejném seznamu (obchodním rejstříku) s osobou, která měla toto oprávnění a veškeré kroky, které se vedly, byly v rámci snahy žalovaného domoci se svých práv, tj. uhrazení původního dluhu pana [celé jméno svědka], dřívějšího akcionáře žalobce. K jednotlivým žalobcem tvrzeným důvodům pro zrušení rozhodčího nálezu žalovaný uvedl, že veškeré připomínky žalobce byly projednány v rozhodčím řízení, shledány jako nedůvodné a posléze byl vydán předmětný rozhodčí nález. Jako nepodložené odmítl tvrzení žalobce, týkající se údajného pokusu pana [příjmení] o vydírání žalobce výměnou za potvrzení zpětného podpisu dohody o narovnání, když tento přímo v rozhodčím řízení u výslechu, který je zaznamenaný a je obsahem příslušného spisu rozhodce, popřel a dále rozvedl okolnosti, které vedly k podpisu předmětné dohody a dále popsal naopak nekorektní praktiky žalobce vůči své osobě, jakožto tehdejšího člena statutárního orgánu žalobce. S ohledem na to se tedy provedení důkazu ohledně pravosti podpisů jevilo a jeví jako nadbytečné. Pokud jde o žalobcem tvrzené neprovedení důkazů, zejm. výslech pana [celé jméno svědka], který byl v době probíhajícího rozhodčího řízení ve výkonu trestu odnětí svobody, jeho výslech byl proveden distančním způsobem formou dotazů na pana [celé jméno svědka], které pokládal i žalobce a byly zodpovězeny a vedly dále k rozhodnutí ve věci samé. Žalovaný doplnil, že rozhodčí řízení probíhalo téměř dva roky, proběhlo vícero slyšení u rozhodce, kterého se žalobce a jeho právní zástupce účastnili, byly provedeny relevantní navrhované důkazy. Neprovedené důkazy se ukázaly být nadbytečné jako např. ověřování pravosti podpisu, když předmětná osoba potvrdila ve svém výslechu, že tento dokument (dohodu) podepsala. Nad rámec tohoto žalovaný také uvádí, že žalobce se obrátil na Policii České republiky trestním oznámením v této věci, PČR tuto věc důkladně prověřila, zúčastněné osoby vyslechla a následně celou věc odložila. Tedy i z této skutečnosti vyplývá, že zde vše probíhalo řádně, opakovaná tvrzení žalobce o podvodu, se neprokázala, rozhodčí řízení bylo vedeno řádně, v souladu se zákony a bylo dosaženo rozhodnutí, které má oporu v provedených důkazech. Uzavřel, že se jedná o účelové jednání žalobce ve snaze se vyhnout plnění svých závazků, popř. fabulace. Na základě shora uvedeného žalovaný navrhuje, aby soud žalobu zamítl a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení.

3. V dané věci již nalézací soud jednou rozhodl, a to rozsudkem ze dne 2. června 2020, č. j. 42 C 150/2016-196, který však byl po doplněném dokazování Městským soudem v Praze usnesením ze dne 29.1.2021 č. j. 14 Co 326/2020- 318 zrušen a věc byla vrácena nalézacímu soudu k opětovnému rozhodnutí. V této souvislosti odvolací soud konstatoval, že personální propojení dotčených společností bude z hlediska průkazu dobré víry žalovaného ve smyslu § 194 odst. 7 věta čtvrtá obch. zák. zřetelně stěžejní a zavázal soud nalézací, aby jednak provedl důkazy navržené žalobkyní, vyzval ji k doplnění důkazů k prokázání jejího tvrzení stran nedostatku dobré víry žalovaného ohledně oprávnění [celé jméno svědka] jednat jako předseda představenstva žalobkyně a následně pak doplnil dokazování o navržené důkazy, popř. řádně ve svém rozhodnutí zdůvodnil, proč navržené důkazy neprovedl či z nich nečinil žádná skutková zjištění.

4. Odvolací soud doplnil dokazování a učinil následující skutková zjištění: Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 7. prosince 2010, sp. zn. 7 T 84/2009, byl mimo jiné [celé jméno svědka], [datum narození], uznán vinným, že ve funkci jednatele společnosti [právnická osoba], kterou vykonával v období od 12. 1. 2001 do 2. 9. 2003, a to spolu s [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [celé jméno svědka] (ve funkci jednatele společnosti [právnická osoba] (nyní [právnická osoba] v likvidaci), [celé jméno svědka] a [jméno] [příjmení] v úmyslu vylákat neoprávněně odpočet daně z přidané hodnoty v období od prosince 2000 do konce roku 2001 na různých místech prováděli prodej bezcenného zboží, které následně deklarovali jako zboží vysoké hodnoty, k čemuž využívali síť společností, které jako statutární orgány zastupovali, když následně požadovali na finančních úřadech neoprávněné nadměrné odpočty daně z přidané hodnoty, vyhotovovali fiktivní doklady o údajně uskutečněných obchodech nadhodnoceného zboží; konkrétně jmenovaní společně a po vzájemné dohodě v úmyslu vylákat nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty v přesně nezjištěnou dobu od prosince roku 2000 do konce roku 2001 na různých místech vyhotovili fiktivní doklady na prodej 130 kusů startérů a 88 kusů naftových čerpadel v rozsudku blíže specifikovaných tak, aby„ obchody mezi zúčastněnými obchodními společnostmi budily dojem opravdu uskutečněných zdanitelných plnění, ačkoliv věděli, že cena náhradních dílů je navýšena a na základě těchto dokladů pak byly vytvořeny fiktivní doklady tak, že nejprve vytvořili fiktivní fakturu [číslo] ze dne 7. 12. 2000 na částku 8 566 104 Kč s DPH vystavenou společností [právnická osoba] zastoupenou jednatelem obžalovaným [celé jméno svědka] a“ ….,„ podle kterých je uskutečněn údajný převod shora specifikovaných náhradních dílů ze [právnická osoba] s.r.o. na kupující [právnická osoba] s.r.o. zastoupenou jednatelem obžalovaným [celé jméno svědka] a následně dne 19. 10. 2001 vyhotovily fiktivní faktury, podle kterých byly náhradní díly údajně [právnická osoba] s.r.o. zastoupenou jednatelem obžalovaným [celé jméno svědka] prodány kupující [právnická osoba] Rental zastoupené nájemcem licence společnosti obžalovaným [celé jméno svědka] za celkovou cenu 8 255 280 Kč bez daně z přidané hodnoty, a které byly vyvezeny do Spojených arabských emirátů, na základě těchto fingovaných dokladů jednatel společnosti [právnická osoba] obžalovaný [celé jméno svědka] u Finančního úřadu v [obec] uplatnil neoprávněný nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty ve výši 1 895 505 Kč za zdaňovací období září 2001, na základě šetření Finančního úřadu v [obec] však uplatňovaná částka nebyla vyplacena“, tedy obžalovaní [celé jméno svědka], [celé jméno svědka] [příjmení] [příjmení] se dopustili jednání pro společnost nebezpečného, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby zkrátili daň ve větším rozsahu, čin spáchali nejméně se dvěma osobami a způsobili takovým činem značnou škodu, v úmyslu trestný čin spáchat, ale k dokonání činu nedošlo, čímž spáchali trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 2, 3 písm. a), c) tr. zákona účinného do 1. 1. 2010 spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona, ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zákona, za což byl [celé jméno svědka] odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl odložen na zkušební dobu v trvání 4 roků a byl mu uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu ve společnostech v trvání 4 roků. Odvolání [celé jméno svědka] proti tomuto rozsudku bylo zamítnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 20. ledna 2012, sp. zn. 3 To 31/2011, a citovaný rozsudek Krajského soudu v Praze tak ve vztahu k [celé jméno svědka] nabyl právní moci 5. 12. 2011 (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 7. prosince 2010, sp. zn. 7 T 84/2009, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. ledna 2012, sp. zn. 3 To 31/2011).

5. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně odvolací soud zjistil, že k 5. 12. 2011 měla uvedená společnost zapsaný předmět podnikání velkoobchod, realitní činnost, specializovaný maloobchod a maloobchod se smíšeným zbožím, pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor bez poskytování jiných než základních služeb zajišťujících řádný provoz nemovitostí, bytů a nebytových prostor a [celé jméno svědka] byl zapsán jako předseda představenstva v období od 18. 4. 2008 do 2. 4. 2013 se dnem vzniku funkce 27. 12. 2007 a se dnem zániku funkce 21. 3. 2013, přičemž v tomto období byl zapsaný způsob jednání takový, že za představenstvo jedná navenek jménem společnosti předseda představenstva samostatně a v případě, že představenstvo společnosti má jediného člena, pak tento člen jedná navenek jménem společnosti samostatně.

6. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba], s.r.o. odvolací soud zjistil, že [celé jméno svědka] byl zapsán v období od 14. 2. 2001 do 25. 2. 2004 jako její jednatel se dnem vzniku funkce 12. 1. 2001 a dnem jejího zániku 2. 9. 2003 a předmětem podnikání uvedené společnosti v tomto období byl mimo jiné pronájem nemovitostí bytů a nebytových prostor bez poskytování jiných než základních služeb zajišťujících řádný provoz nemovitostí, specializovaný maloobchod, realitní činnost.

7. Rozhodnutím jediného akcionáře při výkonu působnosti valné hromady ze dne 21.3.2013, došlo k odvolání dosavadního stávajícího předsedy a členů představenstva [celé jméno svědka], [jméno] [příjmení] a [celé jméno svědka] a volbě nového člena představenstva [právnická osoba] [celé jméno svědka].

8. Exekučním příkazem č. j. 067EX 16910/16-53 z 19. 8. 2016 postihl soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení] [jméno] závod povinného [právnická osoba] na adrese [anonymizována čtyři slova] [obec] ve prospěch oprávněného [celé jméno žalovaného], a to za účelem vymožení pohledávky ve výši 10 000 000 Kč s příslušenstvím v celkové výši 21 444 908,74 Kč.

9. Usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne 21. 2. 2018 bylo usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. [insolvenční spisová značka] zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení. V odůvodnění soud uvádí, že daným usnesením zamítl insolvenční návrh pro nedoložení splatné pohledávky navrhovatele [celé jméno žalovaného] a navrhovateli uložil povinnost zaplatit dlužníku [právnická osoba] na náhradě nákladů řízení částku 10 931,50 Kč, když tento se domáhal zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkurzu na jeho majetek insolvenčním návrhem. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že 1. 3. 2016 vydal rozhodce Mgr. [jméno] [příjmení] rozhodčí nález č. j. 0402/2014-77, který nabyl právní moci dne 11.3. 2016 a jehož vykonatelnost nastala 15. 3. 2016, zde konstatuje obsah daného rozhodnutí, kdy soud krajský uzavřel, že pohledávky navrhovatele přiznané dlužníkovi pravomocným rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem Mgr. [jméno] [příjmení] ve spojení s opravným usnesením ze dne 16. 5. 2016 č. j. 0402/2014-81, jenž dosud nebyl zrušen, nelze považovat za sporné, resp. za nedoložené ve smyslu § 105 insolvenčního zákona jen proto, že probíhá řízení o zrušení rozhodčího nálezu ve kterém soud povolil odklad jeho vykonatelnosti.

10. Dle výpisu informace o průběhu řízení InfoSoud ve věci sp.zn. 7T 84/2009 (dle vyjádření žalobce šlo o trestní řízení ve věci [celé jméno svědka]), vedené před Krajským soudem Praha, uvedené řízení pravomocně skončilo 20. 12. 2013.

11. Z opisu dohody o narovnání a uznání závazku ze dne 15. 12. 2011 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi [celé jméno žalovaného] a [právnická osoba] a. s. za kterou smlouvu podepsal předseda představenstva [celé jméno svědka], její součástí je narovnání vztahů mezi účastníky s tím, že dosavadní závazek dlužníka ze směnky shora uvedené, ponechávají v platnosti, a to vzhledem k tomu, že směnka bude i nadále tvořit zajištění závazku věřitele za dlužníkem. V bodu IV. strany sjednaly rozhodčí doložku, podle které domluvily rozhodce Mgr. [jméno] [příjmení], v případě, že tento nebude moci vykonávat svoji funkci, či ji odmítne, alternativně navrhly [jméno] [příjmení]. Rovněž bylo sjednáno, že rozhodčí řízení bude probíhat pouze písemnou formou, to znamená, bez ústního projednání věci a rozhodce může vzniklý spor mezi stranami rozhodnout podle zásad spravedlnosti. Rovněž se strany dohodly, že vydaný rozhodčí nález nemusí obsahovat odůvodnění.

12. Z rozhodčího spisu rozhodce Mgr. [jméno] [příjmení] sp.zn. [číslo] (přičemž část těchto listin předložili účastníci řízení soudu sami jako důkazní listiny) se podává, že tento oznámil stranám 4.2.2014 přenesení adresy pro doručování v dané věci, kdy rozhodce [jméno] [příjmení] upozornil na změnu své doručovací adresy, a sice na [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo]. Žalobce řádně uhradil rozhodčí poplatek. Rozhodce 4.2.2014 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila k rozhodčí žalobě, a sice usnesením pod č.j. 0402/2014 – 6. Žalovaná se 27.2.2014 vyjádřila k rozhodčí žalobě, namítla nedostatek pravomoci [jméno] [příjmení] jako rozhodce vzhledem k neexistenci rozhodčí doložky či rozhodčí smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou. Konstatuje, že jí není znám právní titul, na základě kterého by měla v uvedenou dobu uzavřít dohodu o narovnání a uznání závazku a proto nárok žalobce odmítá v plném rozsahu. Rovněž doplnila, že ani v účetnictví žalované se listiny, týkající se daného závazku, resp. podobného závazku, nevyskytují a v daném případě je předložena tedy pouze dohoda o narovnání, která podle žalované nemůže být a není primárním titulem. S ohledem na to tedy žádala, aby žalobce doložil jím uvedenou výzvu, včetně prokazatelného způsobu jejího doručení před podáním žaloby, když naráží na to, že v daném případě ani nebyla doručena výzva podle § 142a občanského zákoníku. Rovněž konstatuje a žádá, aby jí byly zaslány kopie příloh žaloby, tedy plná moc a dohoda o narovnání a o uznání závazku ze dne 15.12.2011. Rovněž vyzvala rozhodce [jméno] [příjmení], aby jí sdělil, zda je osobou nezávislou, ať již ekonomicky, subordinačně či osobně a nestrannou, jaký je jeho vztah k osobě žalobce, k právnímu zástupci žalobce, k uvedené věci a k osobám na přílohách k žalobě podepsaným. Dále žádá prokázání splnění požadavku pro jmenování rozhodcem, tedy bezúhonnosti a plné svéprávnosti. Žalovaná rovněž vyzvala [jméno] [příjmení], aby jí sdělil, zda žalobce vyzval k uhrazení rozhodčího poplatku a zda žalobce tento uhradil. Rovněž upozornila [jméno] [příjmení] na to, že může být jakožto poctivý rozhodce manipulován k tomu, aby vydal nález, jehož závaznost legalizuje trestnou činnost a v případě, že rozhodce není obeznámen se skutečným stavem věci, a rozhodne o povinnosti žalované uhradit žalovanou částku, je dle žalované možné, že se svým jednáním může dopustit trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti. Rovněž namítá nedostatek pravomoci [jméno] [příjmení], která se zakládá na neexistenci rozhodčí smlouvy. Žalovaná zde rovněž odkázala na řízení vedené před Městským soudem v Praze pod sp.zn. 47 Cm 88/2012, ve kterém byla uplatněna směnka vystavená [celé jméno svědka] za okolností, které vedly k podání oznámení o skutečnostech nasvědčujících spáchání trestného činu žalobcem, když tato a další směnka měly být podepsány pod fyzickým nátlakem spočívajícím v bití skupinou [anonymizováno] a vkládání tužky do oka [celé jméno svědka]. Dále namítala rovněž řízení vedené Krajským soudem v Ústí nad Labem – pobočka [obec], pod sp.zn. 37 Cm 342/2011, podle které žalobce vůči [celé jméno svědka] uplatnil směnku, jejíž kauzu považuje [celé jméno svědka] za zaniklou, neboť předmětná půjčka byla prokazatelně uhrazena a existence žalované směnky trvá pouze na základě podvodného jednání žalobce, který před [celé jméno svědka] po uhrazení závazku zničil skartací pravděpodobně pouze kopii této směnky, kterou vydával za originál. Tyto okolnosti uvedla žalovaná pro seznámení rozhodce s širšími vztahy mezi žalobcem a žalovanou, resp. osobami v jejím okolí a zejména pro doplnění způsobu jednání žalobce, kterému se okolnosti tohoto rozhodčího řízení podobají, jak je namítáno v daném podání. Rovněž je namítáno, že [celé jméno svědka] je, dle vědomí žalované, také trestně stíhaný pro trestný čin podvodu, když tento měl údajně podepsat danou dohodu a byla s ním ze strany žalované ukončena spolupráce v roce 2013, což se tedy negativně projevilo na úrovni jejich vzájemných vztahů. Žalovaná v této souvislosti vyzvala žalobce, aby vyzval [celé jméno svědka], aby se vyjádřil k věci, zejména pak k jeho povědomí o okolnostech uzavření dohody o narovnání a o uznání závazku, a dále k jeho povědomí o původním závazku, který byl nahrazen závazkem z dohody o narovnání a uznání dluhu. Rovněž navrhla provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru kriminalistika za účelem ověření, zda písemnosti, o které žalobce opírá svůj nárok, jsou pravé. V této souvislosti žalovaná namítla zejména způsob a čas vzniku původního závazku, resp. způsob a čas převodu peněžních prostředků, pokud se takovýto převod uskutečnil, a sice z žalobce na žalovanou, kdy poukazuje na zákon č. 254/2004 Sb. o omezení plateb v hotovosti, neboť vzhledem k označení„ věřitel“ a„ dlužník“ v žalobě, se žalovaná domnívá, že jde o peněžitý závazek, který údajně měl vzniknout ke dni 29.5.2009. V této souvislosti rovněž upozorňuje na to, že je otázkou, zda vůbec ekonomické postavení žalobce v době údajného vzniku původní kauzy, umožňovalo výši údajné pohledávky. Žalobce v této souvislosti upozornil rozhodce, že strany mají v rozhodčím řízení, ať se jedná o jakkoli pochybné rozhodčí řízení, rovné postavení, kdy tedy žalobce, jak v pozici tehdejší žalované, nemá možnost k věci doplnit listinné důkazy, či je alespoň označit, když z dokumentů jí zaslaných nijak nevyplývá, na základě jakého původního právního titulu se žalobce domáhá v žalobě uvedeného nároku, jelikož žalobní návrh zcela absentuje kauzu, na jejímž základě měla být údajně uzavřena dohoda o narovnání a o uznání závazku. V této souvislosti prohlásila, že nesouhlasí s vydáním jakéhokoli rozhodnutí pouze na základě listinných dokumentů. S ohledem na to tedy přiložila pouze doklad o odeslání oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že mohl být spáchán trestný čin, a nikoli obsah samotného podání, protože jí nezbylo, než podat příslušným orgánům oznámení o skutečnostech, nasvědčujících tomu, že mohl být v souvislosti s podáním žaloby rozhodčí spáchán trestný čin, což doložila i plnou mocí zmocňující Mgr. [jméno] [příjmení] a doručenkou datové zprávy, týkající se vyjádření žalované k rozhodčímu řízení. Rozhodce následně vyzval žalobce usnesením z 28.2.2014, aby se vyjádřil k danému podání ze strany tehdejšího žalovaného. Následně rozhodce odeslal právnímu zástupci tehdejšího žalovaného v rozhodčím řízení e-mail s podklady, vztahujícími se k dané věci a rovněž také usnesení o povolení splátek rozhodčího poplatku s výzvou k úhradě 1. splátky. Žalovaná následně podáním z 3.3.2014 požádala o prodloužení lhůty k vyjádření k žalobě. Tato jí byla prodloužena usnesením rozhodce č.j. 0402/2014 – 11 ze 3.3.2014 o dalších 10 dní, resp. na 10 dní od doručení usnesení. Dne 11.3.2014 se k postoji žalované vyjádřil tehdejší žalobce, v tomto řízení žalovaný, kdy tento konstatoval, že je přesvědčen, že pravomoc rozhodce je v tomto sporu založena, a to v souladu s právním řádem České republiky. Jestliže se žalovaná vyjadřuje v dané věci, ať již právní, či skutkové, jedná se spíše o nepodložené napadání a démonizaci osoby žalobce, kdy žalovaná zakládá svou obranu na tom, že nemá v účetnictví vedenu uplatňovanou pohledávku, tedy jedná se pouze o interní problém žalované. Navíc se jedná o zjevnou nepravdu, když žalovaná 29. května 2009 uzavřela, jakožto aval směnku vlastní, kdy výstavcem byla osoba [celé jméno svědka], o čemž se sama žalovaná ve svém vyjádření zmiňuje. Dohoda o narovnání pak byla logickým vyústěním pro posunutí splatnosti pohledávky žalobce, když patrně žalovaná, jak se ukázalo, potřebovala získat čas k zatížení svého majetku a snížení tak dobytnosti pohledávek třetích osob. Jestliže je zmiňováno trestní stíhání bývalého předsedy představenstva žalované, potom tato skutečnost, pokud je pravdivá, je opět interní záležitostí žalované. Žalobce neví, jaké závěry by měl z této skutečnosti vyvozovat, kromě těch, že přichází v úvahu skutečnost, že žalobce byl na samém počátku vztahu uveden v omyl a že ani žalovaná, ani [celé jméno svědka] neměli v úmyslu jakoukoli pohledávku žalobci uhradit. Z této skutečnosti vyvozuje pochybnosti o serióznosti žalované jako takové. Dále konstatuje, že je evidentní, že celá záležitost je zcela standardní s dlouhodobou genezí, ovšem pravděpodobně se značnými tvrzenými interními problémy uvnitř žalované, pokud je pravdou, že současné vedení o uplatňované pohledávce nemá přehled. Rovněž zde polemizuje s tím, že by vyjádření žalované mohlo hraničit s trestným činem, minimálně v nepřímém úmyslu, když svou argumentací má žalovaná snahu osobu rozhodce údajně zastrašit. Svá tvrzení podložil kopií směnky vlastní z 29.5.2009, podle které se [celé jméno svědka] zavázal, že 30.11.2011 zaplatí na řad [celé jméno žalovaného] částku 10 mil. Kč, která je splatná u [celé jméno žalovaného], bytem [adresa žalovaného]. Avalem dané listiny je [právnická osoba], zastoupená předsedou představenstva [celé jméno svědka]. Následně se opět tehdejší žalovaná vyjádřila k žalobě a dohodě o narovnání, a to e-mailem z 11.3.2014. Rozhodce následně přeposlal repliku protistraně. Dne 19. března 2014 vydal rozhodce usnesení, v němž nařídil ústní projednání věci a provedení důkazů na 15.4.2014 na adrese [adresa]. Současně konstatoval, že navzdory tomu, že si strany v rozhodčí smlouvě sjednaly pouze písemnou formu rozhodčího řízení, nemůže rozhodce odhlédnout od požadavku žalované projednat věc před rozhodcem, proto tedy nařídil toto jednání. Dne 28.3.2014 zaslal e-mailem rozhodce vyjádření [anonymizováno] právnímu zástupci [celé jméno žalovaného]. Dne 15.4.2014 zaslal [celé jméno žalovaného] 2. vyjádření k postoji žalované. V rámci rozhodčího spisu byl 31.7.2012 založen e-mail [celé jméno svědka], který popsal konfliktní situaci ve [právnická osoba] s.r.o. v době napadení [celé jméno svědka]. Dne 15.4.2014 se konalo ve věci jednání, při němž byl vyhotovován elektronický záznam a protokol o konání tohoto ústního projednání věci, včetně výpovědí svědků. Ústní jednání bylo přerušeno za účelem vydání usnesení, podle kterého rozhodce konstatoval svou pravomoc v dané věci danou rozhodčí smlouvou ve formě rozhodčí doložky, sjednané žalobcem a žalovanou v Dohodě o narovnání a o uznání závazku ze dne 15.12.2011. Rovněž také, že není vyloučen pro podjatost z projednávání a rozhodnutí věci. Současně poskytl účastníkům odůvodnění s tím, že vzhledem ke zpochybnění rovného postavení stran v rozhodčím řízení vydáním rozhodnutí pouze na základě listin žalobce dne 19.3.2014 vydal nadepsaný rozhodce usnesení o termínu a místě ústního projednání předmětné žaloby před rozhodcem, ve kterém byly strany poučeny o koncentraci řízení. Na základě tohoto usnesení tedy mělo probíhat dané jednání. Jednání se zúčastnili pravděpodobně obě strany, a zde je potom odkaz na elektronický záznam daného jednání. Dále vyzval rozhodce, aby žalovaná doplnila osobní údaje navrhovaného svědka při ústním projednání věci, a to paní [příjmení]. Společnost [anonymizováno] zaslala rozhodci dne 16.4.2014 bližší informace, týkající se samotné směnky. Dále byla do spisu založena směnka vlastní, založena rovněž v řízení 49 Cm 53/2011, podle které na řad [celé jméno žalovaného] měl zaplatit [celé jméno svědka] částku 2 mil. Kč, a to nejpozději dne 28.2.2009. Rozhodce zaslal právnímu zástupci [celé jméno žalovaného] datový disk s listinnými důkazy označené při ústním projednání věci dne 15.4.2014. Následně nařídil usnesením č.j. 0402/2014 – 27 z 29.4.2014 ústní projednání věci na 21.5.2014, při kterém měl proběhnout výslech svědků. Rovněž vyjádření žalobce ze 16.4.2014 následně přeposlal 29.4.2014 rozhodce právnímu zástupci tehdejší žalované. Dne 29.4.2014 vyzval rozhodce usnesením č.j. 0402/2014 – 29 [celé jméno svědka], aby se dostavil jako svědek v této věci k jednání 21.5.2014. Dne 5.5.2014 vyzval rozhodce opakovaně [právnická osoba], žalovanou, aby doplnila nacionále paní [příjmení] za účelem jejího předvolání k jednání na 21.5.2014. Žalovaná dne 13.5.2014 tyto sdělila. Přípisem z 13.5.2014 rekapituloval rozhodce své opakované výzvy na žalovanou k doložení nacionále osoby, kterou tato navrhuje jako výslech svědka, kdy konstatoval, že na první výzvu žalovaná nereagovala a ani v dodatečně poskytnuté lhůtě rozhodci nevyhověla. Toto učinila až podáním z 13.5.2014. S ohledem na to tedy, pokud se vlastním přičiněním žalované svědek při ústním projednání předmětné žaloby 21.5.2014 dostaví dobrovolně k rozhodci za účelem výslechu svědka, tento důkaz rozhodce připustí. V ostatních případech rozhodne podle poučení učiněném v usnesení z 5.5.2014, tzn. že pokud tedy tento svědek se nedostaví, rozhodce navržený důkaz neprovede a usnesením jeho provedení zamítne. Podáním z 19.5.2014 žádala žalovaná o upřesnění termínu jednání s tím, že pravděpodobně při vyhotovení obsílky došlo k písařské chybě, když v usnesení je chybně uvedeno úterý 21.5.2014, namísto správného středa 21.5.2014. Na tuto žádost reagoval rozhodce 19.5.2014, kdy konstatoval, že jednání se skutečně bude konat ve středu 21.5.2014 a opravil tedy výrokovou část svého usnesení. Dne 21.5.2014 se konalo ústní jednání, ze kterého byl vyhotoven elektronický záznam a založen v rozhodčím spise. Záznam z tohoto jednání byl zaslán stranám, a sice zástupci [právnická osoba] 27.5.2014. Usnesením č.j. 0402/2014 – 36 z 21.5.2014 rozhodce určil žalované lhůtu k doplnění vylíčení rozhodných skutečností a k označení důkazů v délce 10 dní ode dne následujícího po 21.5.2014, přičemž toto usnesení bylo žalované doručeno do datové schránky 23.5.2014, resp. do datové schránky jejího právního zástupce. Právní zástupce žalované na toto reagoval podáním z 1.6.2014, kdy konstatuje navržení svědků, tedy pana [celé jméno svědka], t. č. ve vazební věznici, který se měl vyjádřit ke konkrétním skutečnostem. Celkem bylo sepsáno 14 otázek ze strany žalované. Dne 1.6.2014 (podáním z 30.5.2014) doplnila žalovaná vylíčení rozhodných skutečností a označila další důkazy s tím, že z výslechu svědka [celé jméno svědka] vyplynula zásadní skutečnost, že žalobce a žalovaná spolu neuzavřeli po dobu jeho působení ve funkci předsedy představenstva žalované, tedy v době od 27.12.2007 do 21.3.2013, kdy byl svědek jedinou osobou oprávněnou jednat jménem žalované žádný smluvní vztah. Jediným vztahem žalované vůči žalobci mělo být rukojemské prohlášení na směnce, která měla být vystavena [celé jméno svědka] 29.5.2009 a splatná 30.11.2011, jejíž kopie byla žalobcem v řízení předložena a označena jako zajišťovací směnka. Dne 18.7.2014 rozhodce vyzval žalovanou, aby sdělila rozhodci stav řízení vedeném orgány činnými v trestním řízení, notifikovaném ve vyjádření ze dne 27.2.2014. Na to sdělovala žalovaná 28.7.2014, že ve věci probíhají úkony trestního řízení a tyto jsou vedeny Policií ČR, odborem hospodářské kriminality, a niž by označila spisovou značku, pod kterou je věc vedena. Dne 24.9.2014 vyzval rozhodce usnesením žalovanou, aby sdělila v jakém stadiu se nachází trestní řízení na základě podnětu žalované notifikovaném z 27.2.2014, ve smyslu vyjádření žalované z 28.7.2014. Dne 8.10.2014 zaslal tehdejší žalobce repliku k tvrzení žalované a navrženým důkazům. Žalovaná sdělila 8.10.2014 rozhodci konkrétní číslo jednací trestního spisu, ve kterém je její podnět veden. Toto bylo následně zasláno 8.10.2014 protistraně. Dne 31.10.2014 zaslala Policie ČR rozhodci výzvu k podání vysvětlení, týkající se dané věci. Podle úředního záznamu z 21.11.2014 podal [jméno] [příjmení] vysvětlení k dané věci na Policii ČR. Dne 8.1.2015 sdělil rozhodce Policii ČR, že od 1.6.2014 v předmětné věci nečinil procesní úkony s ohledem na vyjádření žalované, že policejní orgán může objasnit okolnosti založení právního vztahu mezi účastníky. Současně požádal o sdělení o přijatých opatřeních a stavu řízení vedeného pod blíže uvedenou spisovou značkou. Policie ČR odpověděla 19.1.2015, kdy sděluje, že není oprávněna poskytnout rozhodci bližší informace, neboť trestní řízení v této věci není veřejné. Dne 3.2.2015 vyzval rozhodce žalobce, aby doplnil tvrzení k obsahu původního závazku nahrazeného dohodou o narovnání a o uznání závazku. Uvedené žalobce doplnil 23.2.2015. Dne 24.2.2015 vyzval rozhodce žalovanou, aby se k doplněným tvrzením žalobce vyjádřila. Tuto výzvu opakoval 28.4.2015. Žalovaná reagovala 12.5.2015. Dne 11.8.2015 vyhlásil rozhodce další termín ústního projednání předmětné věci, a sice na 8. září daného roku. Dne 7.9.2015 zaslala žalovaná návrh na doplnění dokazování a vyjadřovala se k novým skutečnostem. Rovněž 21.9.2015 podávala žalovaná zprávu ve věci výslechu svědka [celé jméno svědka], kdy konstatuje, že tento byl vyrozuměn telefonicky o tom, že měl být vyslechnut a tento byl v ranních 21.9.2015 odvezen rychlou zdravotní službou do nemocnice, proto se nebude moci výslechu, resp. jednání zúčastnit. Rozhodce oznámením z 21.8.2015, odročil jednání, nařízené na 21.9.2015, z důvodu náhlé indispozice svědka [celé jméno svědka] na neurčito. Žalobce se 21.9.2015 vyjádřil k tvrzení žalované a navrženým důkazům. [celé jméno svědka] se dne 18.9.2015 s ohledem na své pracovní vytížení omluvil z jednání, kdy většinu času tráví mimo republiku a jezdí kamionem, byť původně telefonicky přislíbil svou účast na jednání, které má být 23.9.2015. V této souvislosti plně odkázal na svou předešlou výpověď. Na to reagoval dne 12.10.2015 žalobce, který konstatuje, že žalobce měl v dané věci na mysli postavení žalovaného jako směnečného rukojmího, tj. avala. V souladu s tím, co žalobce již uváděl, [právnická osoba] byla ovládána [celé jméno svědka] a z tohoto důvodu byla i přímým účastníkem vztahu, jakožto pasivně legitimovaná, ovšem s tím, že na předmětné směnce byla zachycena v pozici avala. Za splnění závazků byli žalovaná i [celé jméno svědka] zavázáni vůči žalobci společně a nerozdílně. Dne 12.10.2015 zaslala žalovaná své vyjádření (9. 10. 2015) s dotazy na svědka [celé jméno svědka], ke kterým by se měl vyjádřit, přičemž z devíti zapsaných otázek rozhodce si zvýraznil otázku [číslo] zda jednal svědek [celé jméno svědka] se [právnická osoba] kdykoliv po 5.12.2011 a pokud ano, jak často a v jakých záležitostech. Otázku [číslo] kdy ukončil činnost ve funkci statutárního orgánu této společnosti jako předsedy představenstva. Dále otázku [číslo] – zda předmětná dohoda o narovnání uzavřená mezi [celé jméno žalovaného] a [právnická osoba] byla skutečně uzavřena, neboť ze strany společnosti je uveden jeho podpis 15.12.2011, a pokud nikoliv, kdy se tak stalo? Otázka [číslo] – zda byla [celé jméno žalovaného] při uzavírání dohody o narovnání známa skutečnost jeho odsouzení rozsudkem Krajského soudu v Praze a jemu uložený trest, ať již přímo od svědka, či jiných osob. Součástí vyjádření žalobce je rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp.zn. 3 To 31/2011 z 20.1.2012, kterým zrušil a změnil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 7.12.2010, č.j. 7 T 84/2009 – 1472, a sice ve výroku o trestech a způsobu trestů odnětí svobody, kdy v rámci trestu uloženého, pravděpodobně, podle které byl P.Š. odsouzen rovněž k zákazu činnosti, spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech v trvání 5 let, totéž jiný obžalovaný. Usnesením z 13.10.2015 zamítl rozhodce návrh žalované na doplnění dokazování písemným zodpovězením otázek [celé jméno svědka] v žalovanou navrženém rozsahu s tím, že [celé jméno svědka] bude k jeho již podanému svědectví položena otázka k písemné odpovědi, zda bylo zjevné, že žalobci je při podpisu dohody o narovnání, uzavřené 15.12.2011 mezi žalobcem a žalovanou, zastoupenou [celé jméno svědka], známa skutečnost, že rozhodnutím Krajského soudu v Praze ze dne 7.12.2010 ve spojení s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne 5.12.2011, byl zakázán [celé jméno svědka] výkon funkce statutárního orgánu. V odůvodnění rozhodce konstatoval, že vzhledem ke skutečnosti, že svědek [celé jméno svědka] k návrhu žalované již vypovídal, žalovaná využila možnosti položit řadu otázek a rozsah otázek navržených žalovanou směřuje spíše k vyjasnění odpovědnosti za škodu [celé jméno svědka] vůči žalované, shledal rozhodce jako důležitou pro rozhodnutí ve věci jím položenou otázku. Další poznatky jsou pak obsažené v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, které je součástí spisu. Vzhledem ke skutečnosti, že rozhodci mohou vyslýchat svědky, znalce a strany, jen když se k nim dobrovolně dostaví a poskytnou výpověď, také jiné důkazy mohou provádět jen tehdy, jsou-li jim poskytnuty, přijal rozhodce jako podpůrný důkaz písemné vyjádření k položené otázce nabídnuté [celé jméno svědka]. Usnesením z 13.10.2015 vyzval rozhodce písemně [celé jméno svědka], aby sdělil odpověď na otázku, týkající se jeho trestního odsouzení, jak dříve avizoval. Na to odpověděl [celé jméno svědka] podáním z 29.10.2015, že podpisu předmětné dohody o narovnání zcela jistě předcházela dohoda, či jednání mezi [celé jméno svědka] a [celé jméno žalovaného]. Ve vztahu k rozhodnutí krajského soudu výše uvedeného čísla jednacího a rozhodnutí vrchního soudu uvedl, že potvrzující rozhodnutí Vrchního soudu v Praze bylo vyneseno 5.12.2011, avšak skutečně bylo jeho osobou převzato od České pošty někdy koncem února, nebo počátkem března 2012. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí Krajského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze byla vynesena společně pro jeho osobu, osobu [celé jméno svědka] a další, [celé jméno svědka] byl o situaci své i jeho, tedy svědkově, ve vztahu k umožnění výkonu funkce statutárního orgánu právnických osob dostatečně obeznámen a tudíž, pokud tento postupoval podle jeho pokynů a žádný z nich nebyl k výkonu činnosti statutárního orgánu právnických osob způsobilí, když oba měli zakázán výkon těchto funkcí a přesto jej z této funkce po pravomocném rozhodnutí příslušného soudu z titulu tehdejšího akcionáře nevymazal a nenahradil jinou osobou, ačkoli jej o to několikrát žádal, lze jeho jednání ve vztahu k žalobci považovat za čistě účelové. Dne 10. listopadu 2015 nařídil rozhodce další jednání na 8.12.2015 za účelem výslechu svědka [celé jméno svědka]. Toto jednání proběhlo, o čemž svědčí elektronický záznam z jednání z téhož dne. Žalovaná dále požádala 9.12.2015 o nahlédnutí do rozhodčího spisu. Tomu rozhodce vyhověl usnesením ze dne 9.12. 2015 a tuto lhůtu stanovil na 15.12.2015 v době od 10:00 do 14:00 hod. s blíže určeným místem. Žalovaná následně 15.12.2015 požádala o prodloužení lhůty k předložení závěrečného návrhu, čemuž rozhodce vyhověl 15.12.2015 usnesením z 15.12.2015 vyhověl a lhůtu prodloužil z původních 10 na 30 dnů. Dne 8.1.2016 zaslal tehdejší žalobce závěrečný návrh ve věci a téhož dne jej zaslala i žalovaná. Dne 1.3.2016 vydal rozhodce Mgr. [jméno] [příjmení] rozhodčí nález č.j. 0402/2014 – 77 obsahově totožného znění, jak bylo následně specifikováno v žalobě (s přihlédnutím k následujícímu opravnému usnesení ze 16.5.2016 č.j. 0402/2014 – 81). Rozhodce zde konstatoval, že provedl důkaz výslechem žalované, tzn. [celé jméno svědka] jako člena statutárního orgánu žalované. Žalovaná dále navrhla výpověď svědků [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a také [celé jméno svědka]. Rozhodce zde konstatuje, že vyslechl [jméno] [příjmení]. Za účelem výpovědi svědků [celé jméno svědka] a rovněž [příjmení] opakovaně věc odročil, následně [jméno] [příjmení] oznámil, že se k výpovědi nedostaví a případné odpovědi odpoví písemně. Svědek [celé jméno svědka] byl při prvním předvolání omluven pro náhlou zdravotní indispozici. Následně proběhl jeho výslech a rovněž zaslal [jméno] [příjmení] písemné odpovědi na položené otázky. V rozhodčím nálezu je výslovně konstatováno, že výslech svědka [jméno] [příjmení], který byl předsedou představenstva žalované v období od 27.12.2007 do 21.3.2013, nepotvrdil tvrzení v obraně žalované, že dohoda byla podepsána pod nátlakem. Naopak z jeho svědectví vyplynulo, že na pokyn ovládající osoby podepsal dohodu s tím, že neměl pochybnosti o existenci narovnávaného závazku, protože [celé jméno svědka] měl založené závazkové vztahy s žalobcem, věděl o existenci směnky, kdy výstavcem měl být [celé jméno svědka] avalem byla žalovaná, jednající [jméno] [příjmení] Smlouvu podepsal ten den, který je v dohodě uveden. Vzhledem k tomu, že předmětem rozhodčího řízení je uplatněný nárok žalobcem proti žalované, rozhodce se dále nezabýval odpovědností za způsobenou škodu žalované z případného založení nového závazku k její škodě. Z výpovědi [jméno] [příjmení] dále vyplynulo, že standardní metodou řízení společnosti, kdy byl ovládající osobou [celé jméno svědka], bylo přímé plnění pokynů této ovládající osoby. Vzhledem k tomu a k udělené plné moci k úplnému zastupování žalované ovládající osobou, jak uvedl svědek [příjmení], neměl tento žádné pochybnosti o tom, že existuje sporný závazek žalované s žalobcem, který byl v dobré víře podle pokynů ovládající osoby, předmětnou dohodou narovnán. Pokud byl snad uveden v omyl, neprokázalo se v řízení, že to bylo lstí žalobce. Po provedeném dokazování shledal rozhodce, že žalovaná důkazní břemeno neunesla, naopak provedené důkazy, k návrhu žalované, a to zejména výslechem svědka, přímého účastníka narovnání, [jméno] [příjmení], svědčí tvrzení žalobce. Rozhodce vyzval dne 17.3.2016 žalobce, aby doplatil rozhodčí poplatek ve výši 327 000 Kč a téhož dne vyznačil záznamem doložku právní moci rozhodčího nálezu s tím, že žalobci byl rozhodčí nález doručen do datové schránky 4.3.2016, žalované 11.3.2016 a s ohledem na to rozhodčí nález nabyl právní moci vůči všem stranám 11.3.2016. Poté podal žalobce návrh na vydání opravného rozhodnutí ve věci rozhodčího nálezu ze dne 1.3.2016, přičemž o tomto rozhodce rozhodl 16.5.2016 opravným usnesením č.j. 0402/2014-81, kdy původně uvedená částka 10 000 000 000 Kč byla opravena na 10 000 000 Kč. Dále rozhodce informoval strany o nabytí právní moci opravného usnesení, a sice záznamem z 24.5.2016, kdy konstatoval, že žalobci toto bylo doručeno do datové schránky 16.5.2016, žalovanému 18.5.2016, tedy tohoto dne uvedené usnesení nabylo právní moci.

13. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka], který s ohledem na absenci zproštění mlčenlivosti ze strany klienta vypovídal pouze v obecné rovině, bylo zjištěno, že si vybavuje na základě jaké listiny bylo rozhodčí řízení zahájeno a domnívá se, že se jednalo o ověřenou kopii této listiny. Konstatoval, že jeho právní zastoupení bylo ukončeno, spisy jednotlivých klientů byly předány jeho nástupcům, či kolegům z kanceláře. Konkrétně spis žalovaného by měl mít na starosti Mgr. [obec], který by měl mít k dispozici v rámci jednotlivých spisů i dohody o ukončování vztahu s klienty a protokol o předání jednotlivých listin. Po předložení ověřené kopie dohody o narovnání a uznání závazku z rozhodčího spisu si nebyl svědek jistý, zda se jednalo o totožnou listinu, domníval se však, že měl k dispozici právě tuto předloženou ověřenou kopii dohody o narovnání a uznání závazku, resp. že jinou listinu zřejmě neměl. Pokud jde o kontakt se žalovaným, tento již neudržuje a byť jeho kontaktní údaje zůstali nezměněny (kromě adresy bydliště), zvedá svůj pracovní telefon v omezené míře, často jej nechává své asistence, aby danou věc vyřídila. Adresa svědkovy kanceláře se změnila již asi před třemi lety. Neví, jestli měl kontakt na jeho soukromý telefon, nicméně svůj původní pracovní telefon již téměř nepoužívá, a to téměř tři roky. Pokud jde o vztah se samotným rozhodcem, kromě profesního povědomí, tedy že dobře vede rozhodčí řízení, o něm nic nevěděl, když tento působil i v jiných svědkových kauzách a dle názoru svědka přistupuje ke svým případům poměrně sofistikovaně a profesionálně. Svědek obvykle ponechával na stranách, aby si tyto dohodly osobu rozhodce, tato byla následně tedy dohodách v rámci rozhodčích doložek do smluv implementována. Mgr. [jméno] [příjmení] působil i v jiných svědkových kauzách, který vedl zhruba 2000 spisů převážně obchodního či civilního charakteru včetně velkého množství rozhodčích spisů, vedených panem [příjmení]. Autora uvedené dohody o narovnání si nevybavuje. Svědek sám jím nebyl ani její obsah při sepisu s nikým nekonzultoval, nepamatuje si jakým způsobem se k této dohodě dostal v rámci spisu klienta.

14. Dle listiny ze dne 12. 4. 2018, nazvané Protokol o výslechu svědka [celé jméno svědka] ve věci [celé jméno svědka], [celé jméno svědka] v kanceláři Mgr. [jméno] [jméno] v ulici [ulice] sdělil, že byl zmocněn [celé jméno svědka] k podání oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin. Mělo být zahájeno trestní stíhání, v takovém případě by potom byl tedy [celé jméno svědka] v postavení poškozeného, který měl informace, znalosti a vědomosti o jednání osob v okruhu kolem osoby pana [celé jméno žalovaného], započatého v roce 2009, jehož cílem byl majetkový prospěch získaný neoprávněně na úkor klienta [celé jméno svědka] [celé jméno svědka] byl zhruba na podzim roku 2009 přítomen jednání mezi panem [celé jméno svědka] a panem [jméno] [příjmení] v kanceláři na adrese [adresa], jehož předmětem bylo vypořádání sporných obchodních vztahů mezi oběma osobami, přičemž dle jeho mínění jednání neprobíhalo standardním způsobem. Byly před ním podepisovány [celé jméno svědka] různé listiny, které mu předkládal [jméno] [příjmení]. [příjmení] jiné byly podepsány asi 3 či 4 prázdné listy papíru, a to na různých místech listů (vpravo uprostřed, vpravo dole a podobně). Tyto prázdné papíry měly sloužit k jakémusi zajištění uhrazení pohledávky pana [příjmení] [celé jméno svědka], který dle svědka ještě týž den pohledávku uhradil, nicméně podepsané papíry již mu nebyly vráceny. Tyto byly předány [celé jméno žalovaného], který si je uložil do trezoru v kanceláři na adrese [adresa], pana [příjmení] a jeho ochranku, nějakého boxera, kterého nezná. Jestliže byl dotázán na vztah k [celé jméno svědka] v roce 2009, svědek konstatoval, že se znali pouze zběžně a že známost byla minimální. K [celé jméno žalovaného] měl v roce 2009 svědek vztah kamarádský, měl kancelář v jeho budově na adrese [adresa]. Svědkovi byla předložena kopie listiny pořízené z rozhodčího spisu v řízení, vedeném [celé jméno žalovaného] jako žalobcem proti [právnická osoba] jako žalovanému u rozhodce [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [číslo]. Tato měla tvořit přílohu listiny – protokolu. K otázce, zda [celé jméno svědka] měl původně tuto prázdnou listinou podepsat při jednání, které svědek popisoval, svědek uvedl, že se s velkou pravděpodobností jedná o listinu pořízenou na tomto jednání jako list papíru s podpisem [celé jméno svědka], na který byl další text následně dotisknut. V této souvislosti uvedl, že je mu známo, že k takové manipulaci s podepsanými papíry panem [celé jméno svědka] ze strany [celé jméno žalovaného] a [celé jméno svědka] došlo. Druhý ze jmenovaných se nijak netajil tím, že o [celé jméno svědka] budou na základě takto vytvořených listin vymáhat se [celé jméno žalovaného] peníze. Pokud jde o pana [celé jméno svědka], svědek s ním bydleli ve stejném místě zhruba 200 m od sebe v [obec], ve stejném místě vykonávali trest odnětí svobody v minulosti na [obec] na [anonymizováno] a znají se dobře. K dalším skutečnostem v dané věci svědek doplnil, že k věci již byl vyslýchán orgány činnými v trestním řízení a okolnosti předmětné schůzky v roce 2009 v [příjmení] ulici jim popsal. Mělo to být na začátku března roku 2013, na policii v ulici [ulice], [obec a číslo]. Tento„ výslech“ byl ukončen v 11:05 hodin. Přítomni byli Mgr. [jméno] [příjmení], [celé jméno svědka] jako svědek a Mgr. [jméno] [příjmení].

15. Dle úplného výpisu z obchodního rejstříku, oddíl B, vložka [číslo], vedeného Městským soudem v Praze byla [právnická osoba] a.s., [IČO], zapsána dne 24. 8. 2008, následně vstoupila do likvidace a byla vymazána ke dni 7. 11. 2017. Členy jejího představenstva byl v různých obdobích jednak [celé jméno svědka] od 24. července 2008 do 22. července 2012 (předseda představenstva), místopředseda představenstva RSDr. [jméno] [příjmení] od 24. července 2008 do 22. července 2012, člen představenstva Ing. [jméno] [příjmení] od 24. července 2008 do 25. srpna 2008, člen představenstva Mgr. [jméno] [příjmení] od 25. srpna 2008 do 22. července 2012, předseda představenstva [jméno] [příjmení] od 22. července 2012 do 22. prosince 2014, místopředseda představenstva [jméno] [příjmení] od 22. července 2012 do 19. září 2014, člen představenstva [jméno] [příjmení] od 19. září 2014 do 22. července 2012, statutární ředitelkou [jméno] [příjmení] od 22. prosince 2014 do 22. prosince 2014. Likvidátorem společnosti byl ustanoven JUDr. [jméno] [příjmení]. V dozorčí radě společnosti působil průběžně předseda dozorčí rady [jméno] [příjmení] od 24. července 2008 do 24. října 2009, člen dozorčí rady [jméno] [příjmení] od 24. července 2008 do 24. října 2009, člen dozorčí rady [jméno] [příjmení] od 24. července 2008 do 24. října 2009, předseda dozorčí rady [jméno] [příjmení] od 22. července 2012 do 19. září 2014, člen dozorčí rady [jméno] [příjmení] od 19. září 2014 do 22. července 2012, člen dozorčí rady [jméno] [příjmení] od 19. září 2014 do 22. července 2012. Jediným akcionářem byla společnost [právnická osoba], [IČO], a to od 24. července 2008 do 1. září 2008.

16. Dle úplného výpisu z obchodního rejstříku, oddíl C, vložka [číslo], vedeného Městským soudem v Praze byla [právnická osoba] s.r.o., [IČO], založena 1. 8. 2007. V uvedené společnosti působili jako jednatelé v různých obdobích jednak [jméno] [příjmení] od 1. srpna 2007 do 8. srpna 2007, [celé jméno žalovaného] od 8. srpna 2007 až dosud (vymazáno 7. ledna 2017, opětovně zapsáno 7. ledna 2017, vymazáno 20. července 2018, opětovně zapsáno 20. července 2018), [celé jméno svědka] od 8. srpna 2007 do 3. listopadu 2008, Ing. [jméno] [příjmení] od 15. prosince 2008 do 7. prosince 2009. Společníky společnosti byli v různých obdobích zapsáni společnost [právnická osoba] [právnická osoba], [IČO] od 1. srpna 2007 do 22. srpna 2007 s podílem 100%, [celé jméno žalovaného] od 22. srpna 2007 do 7. ledna 2017 s podílem 50%, [celé jméno svědka] od 22. srpna 2007 do 24. května 2017 s podílem 50%, [celé jméno žalovaného] od 7. ledna 2017 do 20. července 2018 s podílem 50%, [celé jméno žalovaného] od 20. července 2018 dosud s podílem 50% a [celé jméno svědka] od 24. května 2017 dosud s podílem 50%.

17. Dle čestného prohlášení ze dne 11. 4. 2014 [jméno] [příjmení], který podpis na listině dle ověřovací doložky uznal jako svůj vlastní, prohlásil, že koncem roku 2009 byl požádán panem [celé jméno svědka], jestli by k němu nenastoupil na určitou dobu jako osobní ochrana. Proto jej zajímalo, co A. [celé jméno svědka] hrozí a před čím ho má chránit. Bylo mu řečeno, že ho někdo přepadl, donutil ho podepsat nějaké doklady a v té době ho s nimi vydírá. Tou osobou měl být nějaký člověk jménem [celé jméno žalovaného]. S panem [celé jméno svědka] byl od té doby téměř každý den od rána do večera, během té doby se několikrát stalo, že po panu [celé jméno svědka] se sháněli nějací lidé a snažili se k němu dostat, měl přitom pokyny koho může pouštět, koho ne, a tyto lidi vždy odmítl. Někteří byli ovšem neodbytní a snažili se jej tzv.„ ukecat“ nebo zastrašit. [příjmení] rovněž také nějaká slova o směnkách, která mají a chtějí panu [celé jméno svědka] prodat nebo s ním projednat. Několikrát byl přítomen u schůzky pana [celé jméno svědka] v kavárně v průchodu pasáži [jméno] [příjmení] s nějakým panem [celé jméno svědka], což prý byl bývalý společník pana [celé jméno svědka], jak se později od pana [celé jméno svědka] dozvěděl. Na těchto schůzkách měl pan [celé jméno svědka] od uvedeného člověka mimo jiné tedy si měl dozvědět, že za tím vším prý stojí již dříve zmiňovaných člověk jménem [celé jméno žalovaného], což také svědkovi sdělil. Že má někde v trezoru směnky, které pana [celé jméno svědka] donutil podepsat, a snaží se nějak prodat nebo zužitkovat. Také se dozvěděl, že byl přepaden a donucen podepsat dokumenty i pan [celé jméno svědka], který byl v té době, jak vypozoroval, podle svědka tedy blízkým spolupracovníkem pana [celé jméno svědka]. Svým podpisem svědek stvrdil, že to, co uvedl, je pravda. Je ochoten tuto zopakovat a potvrdit v případem soudní jednání.

18. Dle e-mailu ze dne 31. 7. 2012 mezi [celé jméno svědka] a panem [jméno] [příjmení], [email], založeného do rozhodčího spisu, [celé jméno svědka] společně s návrhem svědků podal žádost o přerušení řízení do vyšetření trestního oznámení Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 9 sp. zn. 4 ZN 145/2012 s tím, že dále žádal, aby byla vyžádána z polikliniky [obec], úrazového oddělení, lékařská zpráva o vyšetření pana [celé jméno svědka] z 23. 6. 2012 a přiložil další důkazní prostředky, a sice knihu [právnická osoba] s.r.o. k blíže specifikovanému účtu, ze kterého v den Jechova napadení (tzn. 20. 6. 2012) po jeho telefonu vybral peníze pro pana [celé jméno žalovaného]. Šlo o částku tentokrát 400 000 Kč a tuto částku mu předal. V telefonu má být zároveň informace, aby se nezdržoval v kanceláři, že jistý pan [jméno] [příjmení] tam veze nějakého svalovce, aby přiměl nějaké dokumenty podepsat i jeho. Byl to pátek a on z kanceláře odešel. [příjmení] tenkrát na telefon zavolal, že o všem ví a v kanceláři není, ať tam zbytečně nejezdí. Po víkendu v pondělí šel normálně do práce. Pan [celé jméno svědka] v práci nebyl, vyhledal lékařské ošetření na [anonymizováno]. [příjmení] [celé jméno svědka] dále žádal, aby byl vyžádán výpis z účtu za měsíc listopad s tím, že již k němu nemá přístup, a uvedl, že„ ohledně předání těch 500 je vše již v námitkách.“ Dále přiložil nějaké přílohy.

19. Dle čestného prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 7. 4. 2014 prováděla tato v letech 2009 2012 přípravu účetnictví společnosti [právnická osoba] pro hlavního účetního pana [příjmení]. Konkrétní náplní její práce byla příprava podkladů pro fakturaci, zakládání a třídění veškerých smluv společnosti, rozbalování a třídění pošty, kontrola bankovních výpisů a pokladní knihy. Smlouvu či dohodu o narovnání mezi společností [právnická osoba] a panem [celé jméno žalovaného] nikdy neviděla, v kanceláři takový dokument nikdy nebyl, ani jiný dokument, ze kterého by vyplývala nějaká obchodní spolupráci či jiný vztah mezi společností [právnická osoba] a panem [celé jméno žalovaného] nikde neviděla a v kanceláři takový určitě nebyl. Při rozbalování a třídění pošty nikdy neviděla upomínku od pana [celé jméno žalovaného] na zaplacení jakékoliv částky, taková upomínka nikdy nepřišla. Uvedla, že ví, že pan [celé jméno žalovaného] nechal přepadnout pana [celé jméno svědka] a podepsat ho nějaké dokumenty či prázdné papíry pod pohrůžkou fyzické likvidace. Zhruba rok po přepadení pana [celé jméno svědka] měl nechat pan [celé jméno žalovaného] přepadnout i [celé jméno svědka], bývalého předsedu představenstva [právnická osoba]. Nemá povědomí o tom, jaké mezi s sebou měli obchodní vztahy, ani důvod přepadení a vydírání, ale těchto skutečnostech nepochybovala. Jednak jí to vyprávěl pan [celé jméno svědka] osobně, jednak pár dní po přepadení [celé jméno svědka], tento začal chodit s ochrankou. V daném období jej vídala velmi často, jelikož mu zpracovávala účetnictví.

20. Dle úplného výpisu z obchodního rejstříku, oddíl C, vložka [číslo], vedeného Městského soudu v Praze, byla [právnická osoba] s.r.o., [IČO], naposledy v likvidaci, a to od 4. 11. 2002, přičemž byla vymazána z obchodního rejstříku 4. 8. 2021. Jejími jednateli v průběhu doby byl Ing. [jméno] [příjmení] od 4. listopadu 2002 do 11. srpna 2003, [celé jméno svědka] od 11. srpna 2003 do 29. dubna 2011, [jméno] [příjmení] od 29. dubna 2011 do 18. května 2011, [jméno] [příjmení] od 18. května 2011 do 18. června 2012, [jméno] [příjmení] od 18. června 2012 do výmazu, likvidátorem Mgr. [jméno] [příjmení] od 16. března 2017 do 4. srpna 2021, společníky Ing. [jméno] [příjmení] od 4. listopadu 2002 do17. září 2003 s podílem 100%, [celé jméno svědka] od 17. září 2003 do 2. května 2011 s podílem 100%, [jméno] [příjmení] od 2. května 2011 do 22. června 2012 s podílem 100%, [jméno] [příjmení] od 24. června 2012 do výmazu s podílem 100%.

21. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] soud zjistil, že tento byl členem představenstva žalobce stejně jako jeho syn. Bývalá manželka svědka, [jméno] [příjmení], která pracovala pro společnost v kancelářích a vybírala poštu, našla na zemi předmětný rozhodčí nález. Veškerá pošta přitom chodila do schránky společnosti včetně složenek. Domnívali se, že listina zřejmě vypadla panu [celé jméno svědka], který měl klíče od přilehlého průchodu a kterého tam nájemci viděli přijíždět. Tímto způsobem se společnost dozvěděla o rozhodčím nálezu. Svědek o něm hovořil i s JUDr. [příjmení], přičemž nikdo ze společnosti neměl povědomí o jakékoliv dohodě, ani paní účetní. Postupem času se od syna svědek dozvěděl podrobnosti o rozhodčím nálezu. Na jeho žádost se sešel i s JUDr. [celé jméno svědka], aby se s ním pokusil domluvit, když synovi se to nepodařilo. Jednání bylo krátké a rychlé, JUDr. [celé jméno svědka] předložil požadavek na zaplacení 10 000 000 Kč a svědek slíbil věc promyslet se synem, i když si myslel, že je to nesmyslný požadavek, přičemž mu byl řečeno, že je to teprve začátek. Jednání bylo ukončeno s tím, že by mohl jeho otec přijít o statek. Svědek se přitom divil, jak to souvisí s jeho 80letým otcem, který nemá nic společného s firmou ani jím samotným. Do doby, kdy byl nalezen sporný rozhodčí nález, neměla ani účetní ani daňový poradce povědomí o nějaké upomínce či závazku. Jestliže svědek jednal s JUDr. [celé jméno svědka], bylo to proto, že tento mu dal před jednáním u rozhodce během jízdy ve výtahu, v němž byl rovněž JUDr. [příjmení] a v němž měl [celé jméno svědka] vystupovat jako svědek, svou vizitku pro případ dohody. Co se týče pana [celé jméno svědka], tento byl v dané době členem představenstva [právnická osoba], dlouhodobě spolu spolupracovali. V době, kdy se objevil rozhodčí nález však již ve spojení už nebyli. Poté byli oba společně s dalšími pravomocně odsouzeni v prosinci 2011 za krácení daní. O jejich odsouzení věděli v budově, kde sídlila mimo jiné i [právnická osoba], všichni. Pan [celé jméno žalovaného] rovněž, protože jedním ze spoluodsouzených byl [celé jméno svědka], jeho společník v nějaké firmě. Pan [celé jméno svědka] to věděl jednak kvůli odsouzení pana [celé jméno svědka], jednak proto, že se svědek v té době stýkal s JUDr. [anonymizováno], advokátem [celé jméno svědka], který zároveň zastupoval i pana [celé jméno žalovaného]. Mezi odsouzenými byl i [jméno] [příjmení], dobrý známý pana [celé jméno žalovaného]. Díky těmto vazbám to věděli všichni. JUDr. [celé jméno svědka] se u rozhodce svědkovi představil jako právní zástupce pana [celé jméno žalovaného]. Tenkrát nevěděl, že JUDr. [celé jméno svědka] dlužil panu [celé jméno žalovaného] více než 10 000 000 Kč, to mu řekl jakýsi známý, který působil jako jednatel ve firmě, zabývající se prodejem kamionů, ve které působil rovněž JUDr. [celé jméno svědka]. Svědek si tuto skutečnost ověřil rovněž ve veřejných zdrojích. Společnost [anonymizováno] nikdy panu [celé jméno žalovaného] nedlužila. Kladné vztahy s panem [celé jméno žalovaného] skončily zhruba v roce 2008 2009, když byl svědek v kanceláři v budově pana [celé jméno žalovaného] přepaden a donucen podepsat čisté papíry. Od té doby se nestýkali, byť se uvedená situace dále řešila. Policie pak vyšetřování ukončila, byť byl během přepadení svědek bodnut tužkou do oka. Někdo z okolí pana [celé jméno žalovaného] jej telefonicky vyzval, aby přijel na místo, tam již čekali nějací [anonymizováno] a věc se odehrála velmi rychle. Byl boden tužkou do oka, přišel o 500 000 a donucen podepsat nějaké papíry. V průběhu dalších 2-3 let po něm různí lidé vymáhali další peníze v řádu 1 000 000 Kč – 23 000 000 Kč, přičemž tyto byly vyplněny na těch papírech. Svědek již na tyto požadavky ničeho neuhradil. Nahlásil celou událost na policii, ta došla k závěru, že o přepadení nešlo, řešilo se to i u soudu, ale je to už cca 13 let stará záležitost. Jestliže svědek uvedl, že o odsouzení svědka a dalších hovořil JUDr. [anonymizováno] s panem [celé jméno žalovaného], nešlo o žádné tajemství, rozsudek byl na internetu. JUDr. [anonymizováno] tak nemusel prozrazovat žádné tajemství, pokud by pouze konstatoval, že byl svědek odsouzen. Pan [celé jméno svědka] byl s panem [celé jméno žalovaného] společník, měl kancelář v jeho budově a ve stejném patře, syn pana [celé jméno svědka] to také věděl, odsouzen byl nějaký pan [příjmení], člen dozorčí rady či představenstva jedné z firem pana [celé jméno žalovaného], ti lidé byli provázáni a věděli to všichni. Ptali se pak i na ten soud, stíhání přitom probíhalo několik let a když byl v roce 2011 vydán konečný rozsudek, trvalo to již asi 7-8 let. V té době to již většina lidí z daného okruhu věděla. Po odsouzení se na rozsudek ptali, také na to, co budou odsouzení dělat, jaký trest dostali. S panem [celé jméno žalovaného] už svědek osobně po tom přepadení nemluvil, ale pan [celé jméno svědka] se s ním dále bavil, proto svědek předpokládal, že mu to řekl. A rovněž i pan [celé jméno svědka], který se s nim bavil a byl s ním společník. Je pravděpodobné, že ten mu to řekl po odsouzení, těžko tuto okolnost zapřel. Kauza byla v povědomí okolí už jenom proto, že svědek musel mimo jiné řešit i zákaz výkonu činnosti jednatele apod., měnit své plány apod. Společně s ostatními byl odsouzen i pan [příjmení], přímo po tom soudu se o tom všichni bavili. O stíhání přitom pan [celé jméno žalovaného] určitě věděl (ať již ve vazbě na pana [celé jméno svědka], JUDr. [anonymizováno] či JUDr. [příjmení]). Ten byl snad dle svědka možná i svědkem v trestním řízení a musel je vidět v soudní síni. V okruhu známých svědka to musel být snad každý. K přepadení došlo v budově na [příjmení] ulici, tehdejší restaurace [anonymizováno], bylo tam také sídlo některých firem pana [celé jméno žalovaného], včetně té, kterou měl s panem [celé jméno svědka]. Svědek nastoupil trest v roce 2013. Do budovy na [příjmení] ulici, kde došlo k uvedenému přepadení, byl svědek pozván někým jiným než panem [celé jméno žalovaného].

22. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] soud zjistil, že tento měl se žalovaným společnou kancelář na adrese [ulice a číslo], šlo o sídlo společnosti, kterou měl svědek s panem [celé jméno svědka] a panem [celé jméno žalovaného], snad [právnická osoba] finance. Pan [celé jméno žalovaného] tam měl zapsaných asi 5 společností. Pan [celé jméno svědka] byl soused v [anonymizováno], kde bydlel svědek se svojí bývalou ženou. O jeho trestním stíhání svědek ví, bylo zhruba v roce 2010 2011 O tom věděli všichni, kdo působili v té budově, stýkali se spolu s panem [celé jméno svědka], panem [celé jméno svědka] i panem [celé jméno žalovaného] jako kamarádi. Věděl to také pan [příjmení], pan [příjmení] a další. Svědek věděl, že došlo k odsouzení pana [celé jméno svědka], protože [celé jméno svědka] byl jeho dobrý kamarád a ten byl odsouzen společně s panem [celé jméno svědka], s panem [příjmení] a snad i s [příjmení] v nějaké starší kauze. Pan [anonymizováno] je advokát, svědek byl zastupován po určitou dobu JUDr. [příjmení], jeho matkou. JUDr. [anonymizováno] byl rovněž kamarád, obhajoval pana [celé jméno svědka], takže chodil k nim do kanceláře a oni jej také navštěvovali. O odsouzení pana [celé jméno svědka] i [příjmení] se se svědkem běžně bavil. Svědek připustil, že je možné, že to říkal i panu [celé jméno žalovaného], stýkali se všichni dohromady. JUDr. [celé jméno svědka] chvíli chodil za panem [celé jméno žalovaného], nyní je odsouzen. Dlužil nějaké peníze panu [celé jméno žalovaného], asi proto jej zastupoval, snad šlo o nějaký zápočet. Šlo o částku cca [číslo] milionů. Jestli tuto částku pan [celé jméno žalovaného] vymáhal, svědek nevěděl, nicméně pochyboval, že by to nechal jen tak. V domě na [příjmení] byla dole restaurace, po schodech se vyšlo, doprava jsem měl kancelář svědek a vlevo pan [celé jméno žalovaného] měli i společné prostory, kde se mohli potkat. Pan [celé jméno svědka] tam neseděl, ale denně či ob den tam chodil, byl tam hodně často, 3x-5x týdně. Pokud svědek hovořil o panu [celé jméno žalovaného], myslel staršího, s mladším nespolupracoval.

23. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] soud zjistil, že tento byl zhruba na přelomu let 2012 a 2013 osloven panem [celé jméno svědka], zdali bych po něm nemohl převzít funkci předsedy představenstva ve [právnická osoba] a.s. V podobných funkcích již pana [celé jméno svědka] několikrát zastupoval, v podstatě šlo o jeho obživu, dostával manažerské funkce v různých společnostech, proto nabídku přijal, když si prostudoval podrobnosti o společnosti. Bylo mu pak předáno veškeré účetnictví, smluvní dokumentace, majetek společnosti, nemovitosti, které společnost vlastnila atd. [příjmení] [celé jméno svědka] znal dobře, vídali se několikrát do měsíce cca od svědkových [číslo] let. Svědek uvedl, že pan [celé jméno svědka] byl trestně stíhán v několika věcech za nějaké daňové delikty, úvěrové podvody, majetkovou trestnou činnost všeho, všeho druhu, měl dost problémů. Jeho trestní stíhání skončilo odsouzením, je to takové veřejné tajemství, každý to ví. Byl odsouzen poprvé zhruba v prosinci 2011 spolu s několika dalšími lidmi a od té doby se to s ním táhlo, poté byl odsouzen ještě několikrát. Sám svědek byl v několika trestních věcech předvoláván jako svědek, takže zná i bližší okolnosti. Právě odsouzení v roce 2011 bylo důvodem, proč pan [celé jméno svědka] nabídl pozici v představenstvu svědkovi, protože spolu s trestem odnětí svobody dostal zákaz činnosti. Svědek to proto věděl přímo od pana [celé jméno svědka], věděli to však všichni spolupracovníci i obchodní partneři, byla to známá věc i proto, že spolu s ním bylo odsouzeno několik dalších lidí. Trestní stíhání bylo poměrně rozsáhlá věc, která se táhla několik let. Dle svědka byl okruh osob, které o něm věděli, velmi široký, věděl o tom jeho otec, lidé okolo pana [celé jméno žalovaného], kteří působili v propojených obchodních aktivitách, věděl to určitě i pan [celé jméno žalovaného] osobně, protože pan [celé jméno svědka] s ním byl v podstatě v každodenním kontaktu kvůli různým obchodním aktivitám, věděl to pan [celé jméno svědka], který měl kanceláře u pana [celé jméno žalovaného], JUDr. [anonymizováno], který zastupoval jak pana [celé jméno svědka], tak pana [celé jméno žalovaného] v několika věcech, snad spolu měli i nějaké společnosti dohromady. Také to věděl pan [příjmení], pan [celé jméno svědka], který tam měl také kanceláře, JUDr. [celé jméno svědka], paní [příjmení], pod kterou vykonával svou činnost. Ve věci byl totiž odsouzen také muž jménem snad [anonymizováno], podnikatel z [obec], kterého zastupovala paní [příjmení] a JUDr. [celé jméno svědka] u ní vykonával advokacii. Svědek připustil, že je možné, že se všemi uvedenými o trestním stíhání přímo bavil a titíž lidé věděli i o výsledku, tedy odsouzení obviněných. Kauza měla vliv na obchodní aktivity celé skupiny lidí, takže ji ve vlastním zájmu sledovali a stýkali se denně u pana [celé jméno žalovaného] na [příjmení] v kancelářích. Pan [celé jméno svědka] v jeho autobazaru prodával nějaká svá vozidla a podobně. Pan [celé jméno svědka] svědka seznámil před změnou v představenstvu se stavem účetnictví, svědek mluvil s účetní, fyzicky viděl nemovitý majetek, který společnost vlastnila, dostal soupisy movitého majetku, závazků, pohledávek, kompletní předání. Jen tato jednání před tím zápisem změny do obchodního rejstříku trvala několik týdnů, ne-li měsíců. O nějaké pohledávce pana [celé jméno žalovaného] se určitě nemluvilo. Mluvilo se o všech možných závazcích a pohledávkách, kterých vzhledem k tomu, že ta společnost byla poměrně rozsáhlé aktivity, bylo tam i nějaké financování, stavební stroje na úvěry, drobnější spory jakoby s dodavateli, záležitostí tohoto typu tam bylo hodně a svědek se se vším seznámil, ale o závazku za panem [celé jméno žalovaného] nepadlo ani slovo. Dle svědka pan [příjmení] měl své osobní problémy finančního rázu, v důsledku trestního stíhání či odsouzení (resp. zákazem činnosti) přišel o své živobytí a zdroj financí, proto situaci začal řešit takto. [příjmení] [právnická osoba] byl pan [celé jméno svědka] i v jiných společnostech, svědek do nich po něm nastoupil a zjistil zpronevěry z pokladny, pan [celé jméno svědka] se nechal proplácet faktury na svůj osobní účet apod. To už se vše řešilo jak na polici, tak u soudu. To je podle svědka jednoznačný důvod a nějaká motivace chování pana [celé jméno svědka] O jeho odsouzení se dozvěděl několik týdnů poté, v lednu 2012 už to určitě věděl. Odsouzení proběhlo v prosinci před Vánocemi, byl klid, takže se to ostatní museli dozvědět ještě v prosinci, byly vánoční večírky u pana [celé jméno žalovaného] apod. [jméno] všichni tyhle lidé chodili, takže to museli vědět určitě pár po odsouzení. Pan [celé jméno svědka] začal mluvit o tom, že nemůže vykonávat činnost statutárního orgánu společnosti před svědkem až na podzim roku 2012, když za ním přišel s tou nabídkou. O odsouzení mluvil, ale zákaz výkonu činnosti zmínil až na podzim 2012. Co se týče vztahů JUDr. [celé jméno svědka] a pana [celé jméno žalovaného], ty byly zhruba stejné, jako mezi panem [celé jméno svědka] a panem [celé jméno žalovaného] Pan [celé jméno svědka] je dnes odsouzen za zpronevěru peněz, dlužil panu [celé jméno žalovaného] značné částky, což lze ověřit i v insolvenčním rejstříku. A to bylo stejně jako v případě pana [celé jméno svědka] motivací k tomu, aby mu napomohl zkonstruovat tuhle věc. Pan [celé jméno svědka] je v dnešní době už asi schopen říci, jak to doopravdy bylo, protože nikdy neviděl žádné originály listin či něco podobného, ověřovaly se tam podpisy za záhadných okolností. V tu dobu ze strany pana [celé jméno žalovaného] na něj byl vyvíjen nátlak. Dle svědka to zřejmě byla jediná šance JUDr. [celé jméno svědka], jak se zbavit dluhu vůči panu [celé jméno žalovaného]. Dluh přitom představoval vyšší jednotky milionů korun dle informací z insolvenčního rejstříku. Jestli šlo i o jiné peníze, smluvně nepodložené, to již nevěděl. Jestliže svědek uvedl, že se o odsouzení pana [celé jméno svědka] dozvěděl v lednu, přestože spolu s ním byl odsouzen i jeho otec, doplnil, že pro něj byl stěžejní právě jeho otec, neptal se na osud dalších odsouzených, kterých bylo více. Pro něj bylo rozhodující, když mu jeho otec řekl, že byl odsouzen a v tu chvíli se dál nevyptával. Jestliže se stal statutárním orgánem společnosti až v březnu 2012, bylo to věcí pana [celé jméno svědka], který za ním v té době přišel. Do té doby to nebyla jeho starost. Ta firma nebyla rodinnou firmou. To je nepravdivé tvrzení pana [celé jméno svědka], který měl se svědkovým otcem více společností, [právnická osoba] a.s. měla a má dodnes zahraničního vlastníka a investora, s osobou jeho otce či rodinou nebyla nikdy úzce spjata. Vánoční večírek musel být v prosinci prostě 2011, možná v první polovině, po deseti letech už přesně svědek nevěděl. Uvedl však, že to bývalo pravidelně. Potom se panem [příjmení] ještě kamarádili, ale po tom všem, že se stalo již ne. Snad si ani nikdy nebyli tak blízcí, že by jej mohl označit za kamaráda. Nyní jej rozhodně nemá v oblibě, protože mu způsobil hodně problémů svým jednáním, lhaním a zatajováním. Nejraději by jej již neviděl. V době, kdy vstupoval do společnosti to však nevěděl. To vyplulo na povrch až podobným způsobem, jako tento případ. Byly zjištěny chybějící faktury v účetnictví, chybějící smlouvy apod., při auditu v jedné společnosti a revizi bankovních účtů zjistili pohyby. Společnost měla zahraničního akcionáře. [právnická osoba] je společnost, která obchoduje s „ readymade“ společnostmi v [obec] a v [obec]. Jestliže dosud je uvedena ve výpisu, je to tím, že [právnická osoba] je nejspíš kupovala jako„ readymade“ společnost od [právnická osoba] river. Sharpen group ltd. je vlastník [právnická osoba]. Jak se dostala k akciím společnosti, si již svědek nevzpomínal. Zahraniční vlastník tam byl odjakživa, před změnou obchodního zákoníku snad měla [právnická osoba] akcie na majitele, skutečný majitel se nezveřejňoval v obchodním rejstříku, poté došlo k zápisu [právnická osoba]. Tytéž osoby, které stojí za touto společností, přitom působí ve společnosti od počátku.

24. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] soud zjistil, že [celé jméno svědka] znal ze svého působení v jeho firmě, nicméně právě s touto činností byl spojen dluh 40 000 000 Kč a dnes je svědek ve výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody po dobu 6,5 let. [příjmení] [celé jméno žalovaného] rovněž zná zhruba od roku 2002 a nikdy mezi nimi nebyl špatný vztah. Pan [celé jméno žalovaného] zapůjčil svědkovi finanční prostředky do začátku podnikání, které mu svědek časem vrátil a nadále spolupracovali. Nejen tímto způsobem s ním spolupracoval i pan [celé jméno svědka]. S ním svědek následně pracoval ve stavebnictví a byl jím vysílán za panem [celé jméno žalovaného], jejich spolupráce byla široká. S [celé jméno svědka] byl svědek v kontaktu i 16 hodin denně, 5-6 dní v týdnu, s panem [celé jméno žalovaného], spíše při vyřizování vzájemných dohod obou pánů. Ve [právnická osoba] přitom svědek zhruba před 11 lety zřejmě působil. Svědek si již přesně nepamatoval, zda byl pravomocně odsouzen Vrchním soudem v Praze v trestní věci 7 T 84/2009, uvedl, že byl pravomocně odsouzen asi ve třech věcech. V první z nich [příjmení] [jméno], ve druhé šlo o Modrou pyramidu a ve třetí průzkum trhu v oblasti Argentiny a Uruguaye, snad v letech 2002 2003. Pokud jde o rozhodnutí ze dne 5.12.2011, ve kterém byl odsouzen s [celé jméno svědka] u Městského soudu v Praze, šlo právě o průzkum Argentina, Uruguay, který dělal jako jednatel společnosti [příjmení] [jméno]. V dané věci bylo odsouzeno dle svědka asi 36 lidí, vybavil si i osobu pana [celé jméno svědka], ale nebyl si jist, zda nešlo o„ jinou větev“, odsouzen byl i pan [celé jméno svědka]. Než rozhodnutí nabylo právní moci, působili oba ve statutárních orgánech společností, bylo to cca tři čtvrtě roku. Už si nevzpomínal, zda za společnosti ještě vůbec jednal, stejně tak jako pan [celé jméno svědka]. Svědek si o svých odsouzeních celkově nebyl příliš jist, když uvedl, že v této věci poté Vrchní soud v Praze zamítl jejich odvolání a věc byla pravomocná. Což však prý nebylo ve vztahu k rozhodnutí Městského soudu v Praze, ale Krajského soudu v Praze ohledně vývozu nějakých součástek, kde bylo souzeno asi 16 lidí. Zda pan [celé jméno žalovaného] věděl, že byl odsouzen, neměl ponětí, když s panem [celé jméno žalovaného] o tom nikdy nehovořil a ani neví, jestli se o tom s někým bavil pan [celé jméno svědka] či pan [celé jméno žalovaného], on však o tom s nikým nehovořil. Pokud jde o listinu nazvanou Dohoda s rozhodčí doložkou, která je předmětem tohoto sporu, svědek po nahlédnutí do této listiny identifikoval podpis jako jeho vlastní. Zda měl svědek souhlas valné hromady s uzavřením takovéto dohody si již přesně nevzpomněl, nicméně v té době měl na základě telefonické domluvy mezi panem [celé jméno svědka] a panem [celé jméno žalovaného] jet k panu [celé jméno žalovaného] a dokument podepsat. V té věci už vypovídal u rozhodčího soudu a podivil se, že celá věc probíhá již 11 let a pan [celé jméno svědka] dosud nebyl schopný tedy se domluvit do dneška s člověkem, kterému asi tedy pořád dluží peníze. Co se týče valné hromady, již si nebyl jist, zda v té době vůbec ve stanovách společnosti toto bylo upraveno. Zopakoval, že pracoval na základě pokynů pana [celé jméno svědka], byť společnost měla vždycky akcie na doručitele, jako všechny akciové společnosti pana [celé jméno svědka], který byl faktickým vlastníkem společností. [příjmení] [právnická osoba] v době, kdy svědek vykonával funkci jejího statutárního orgánu, byl fakticky pan [celé jméno svědka]. V té době již vstoupil v platnost zákon o odtajnění skutečného majitele (pozn. soudu – zřejmě myšlen zákon 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, účinný od 1.9.2008, protože zákon o evidenci skutečného majitele [číslo] Sb., je účinný od 1.6.2021), proto se měly akcie převádět na nějakou evropskou akciovou společnost. Pan [celé jméno svědka] zasahoval do řízení všech společností, včetně svědkovi [právnická osoba], která obchodovala s pneumatikám. [jméno] však musel kvůli aktivitám s panem [celé jméno svědka] prodat. Pan [celé jméno svědka] ve společnostech působil de facto jako jejich majitel, byl o všem i díky denním kontaktům informován a měl i přístupy k bankovním účtům společností. Ve věcech [právnická osoba] a společnostech pana [celé jméno svědka] nebylo možné jednat sám za sebe, vše bylo činěno až po předchozím pokynu pana [celé jméno svědka]. Svědek dále vypověděl, že si již nevybavuje, zda se jako veřejnost zúčastnil někdo z okruhu tehdejších známých. O svém odsouzení [právnická osoba] ani informovat nemusel, protože jedním ze spoluodsouzených byl právě pan [celé jméno svědka], který jej zřejmě odvolal.

25. V účastnické výpovědi [celé jméno žalovaného] nejprve upřesnil, že pan [celé jméno svědka] si trošku plete okolnosti, protože listinu u něj nepodepisoval, ale již ji přinesl s ověřeným podpisem. Následně připustil, pro případ, že by na listině nebyl ověřený podpis, že tato mohla být podepsána až u něj. Celé zajištění však byl nápad pana [celé jméno svědka]. S panem [celé jméno svědka] vycházel velice dobře, žalovaný mu dříve půjčoval peníze a tento je následně vracel. Náhle však přestal plnit veškeré dohody, po zapůjčení peněz, zajištěných směnkou byl žalovaný nucen tuto uplatnit u soudu, pan [celé jméno svědka] řízení asi tři roky prodlužoval a když byl pak vyhlášen rozsudek, již neměl žádný majetek, naoko se přestěhoval do holobytu někde u [obec], vypořádal se asi i s manželkou a najednou z něj byl naprostý chudák. K tomu na sebe prohlásil oddlužení a není se z čeho uspokojovat. Společnost [anonymizováno] mu peníze nedlužila, ale dlužil mu pan [celé jméno svědka] za nemovitost v [příjmení], v [anonymizováno]. [jméno] zhruba v roce 2008 nezaplatil s odůvodněním, že kdyby společnost žalovaného padla do insolvence, mohl by o nemovitost přijít. V té době probíhala první ekonomická krize, která se dotkla hlavně podnikání v dopravě. Celý areál přitom měl hodnotu zhruba 60 000 000 Kč, zahrnoval benzinovou čerpací stanici, podnikání v dopravě, působila tam [právnická osoba] (výrobce návěsů), [anonymizováno] [obec] nebo [anonymizováno]. Žalovaný chtěl areál v době krize prodat. Pan [celé jméno svědka] zajistil kupce, ale ta společnost nezaplatila kupní cenu. Pan [celé jméno svědka] si chtěl zajistit kontrolu nad touto společností, aby se nedostal do insolvence. Dle dohody měl žalovanému v první fázi vyplatit alespoň polovinu vkladu, který do nemovitosti vložil, tedy 10 000 000 Kč. Proto mu pan [celé jméno svědka] podepsal směnku, jejího avala dělala [právnická osoba], což však nestačilo a pan [celé jméno svědka] navrhl, že za [právnická osoba], která má majetek, podepíše nějaké ručitelské prohlášení a toto nechal prostřednictvím pana [celé jméno svědka] žalovanému doručit buď již podepsané (pokud je na listině ověřený podpis) nebo k podpisu. Žalovaný tak polevil v úsilí vymáhat finanční prostředky, které mu za společnost snad za [anonymizováno] dlužil pan [celé jméno svědka] za areál v [anonymizováno]. Originál dohody o narovnání předával žalovaný [příjmení] [celé jméno svědka], který měl věc jako advokát řešit. O pravomocném odsouzení pana [celé jméno svědka] v roce 2011 přitom ani nemohl vědět, protože ten se tím především nechlubil a navíc po žalovaném všichni chtěli půjčit peníze a on by nikomu s podobnou reputací peníze nepůjčil. Nesvěřil se ani pan [celé jméno svědka] o svém odsouzení. To, že byl odsouzen pan [celé jméno svědka], věděl díky tomu, že ten nastoupil trest (odnětí svobody), protože najednou nebyl k dosažení, přestože byl dlouholetým společníkem pana [celé jméno svědka] (snad [příjmení] Corporation???) a současně společníkem v jedné společnosti žalovaného ([anonymizováno]). V této souvislosti se podivil, že pan [celé jméno svědka] neinformoval soud o úmrtí pana [celé jméno svědka] při své výpovědi, přičemž pro něj samotného bylo překvapivé zjištění, že spáchal sebevraždu. Pan [celé jméno svědka] po propuštění z výkonu trestu neměl peníze a půjčoval si od známých, včetně žalovaného. Nešlo o vysokou částku a neočekával ani její návratnost, ale asi týden na to se od jiného věřitele dozvěděl, co se stalo. JUDr. [celé jméno svědka] byl žalovanému doporučen jedním mým známým, velice dobře řešil právě podobné typy kauz jako jsou půjčky, zajištění a následné vymáhání pohledávek. JUDr. [celé jméno svědka], resp. jakási jeho společnost, které půjčil finanční prostředky, mu dodnes dluží, ale zášť k němu nechová. JUDr. [celé jméno svědka] je závislý na hazardu, v souvislosti s tím nebyl schopen finanční prostředky vrátit. Nicméně žalobce nepovažoval za nutné v době navázání spolupráce si jej prověřovat, protože mu jako advokátovi důvěřoval. Vyjádřil pochybnost, že by uvedený advokát měl s některým známým nějakou spojitost, ale současně to nevyloučil. Advokát jej zastupoval v několika věcech, zajišťoval nějaké půjčky a jejich vymáhání, ale spolupracoval i s jinými osobami.

26. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (ve znění účinném v době vzniku smluvního vztahu mezi žalobcem a žalovaným, dále jen„ zákon“) se strany se mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a sporů vyvolaných prováděním konkursu nebo vyrovnání, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud (rozhodčí smlouva). Podle odst. 3 písm. b) se rozhodčí smlouva může týkat všech sporů, které by v budoucnu vznikly z určitého právního vztahu nebo z vymezeného okruhu právních vztahů (rozhodčí doložka). Podle § 3 odst. 1 věty prvé musí být rozhodčí smlouva uzavřena písemně, jinak je neplatná. Podle odst. 2 tvoří-li však rozhodčí doložka součást podmínek, jimiž se řídí smlouva hlavní, k níž se rozhodčí doložka vztahuje, je rozhodčí doložka platně ujednána i tehdy, jestliže písemný návrh hlavní smlouvy s rozhodčí doložkou byl druhou stranou přijat způsobem, z něhož je patrný její souhlas s obsahem rozhodčí smlouvy. Podle § 7 odst. 1 má rozhodčí smlouva zpravidla určit počet i osoby rozhodců anebo stanovit způsob, jak počet i osoby rozhodců mají být určeny. Konečný počet rozhodců musí být vždy lichý. Podle odst. 2 nemá-li rozhodčí smlouva ustanovení podle odstavce 1, jmenuje každá ze stran jednoho rozhodce a tito rozhodci volí předsedajícího rozhodce. Podle § 8 ten, kdo má být nebo byl určen nebo jmenován rozhodcem, musí bez odkladu stranám nebo soudu oznámit všechny okolnosti, které by mohly vzbudit oprávněné pochybnosti o jeho nepodjatosti a pro něž by byl jako rozhodce vyloučen. Podle § 30 nestanoví-li zákon jinak, užijí se na řízení před rozhodci přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.

27. Podle § 31 soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže a) byl vydán ve věci, o níž nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu, b) rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje, c) ve věci se zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem, d) rozhodčí nález nebyl usnesen většinou rozhodců, e) straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat, f) rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným žádáno, nebo k plnění podle tuzemského práva nemožnému či nedovolenému, g) se zjistí, že jsou dány důvody, pro které lze v občanském soudním řízení žádat o obnovu řízení.

28. Podle § 32 odst. 1 návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem musí být podán do tří měsíců od doručení rozhodčího nálezu té straně, která se zrušení rozhodčího nálezu domáhá, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle § 33 soud zamítne návrh na zrušení rozhodčího nálezu, který se opírá o důvody § 31 písm. b) nebo c), jestliže strana, která se domáhá zrušení rozhodčího nálezu, neuplatnila, ač mohla, takový důvod v rozhodčím řízení nejpozději, než začala jednat ve věci samé.

29. Dle ust. § 194 odst. 7 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013 členem představenstva může být pouze fyzická osoba, která dosáhla věku 18 let, která je plně způsobilá k právním úkonům, která je bezúhonná ve smyslu zákona o živnostenském podnikání a u níž nenastala skutečnost, jež je překážkou provozování živnosti podle zákona o živnostenském podnikání. Osoba, která uvedené podmínky nesplňuje nebo na jejíž straně je dána překážka výkonu funkce, se členem představenstva nestane, i když o tom rozhodl příslušný orgán. Přestane-li člen představenstva splňovat podmínky stanovené pro výkon funkce tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem, jeho funkce tím zaniká, nestanoví-li tento zákon jinak. Tím nejsou dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře.

30. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda návrh na zrušení rozhodčího nálezu byl podán v zákonné tříměsíční lhůtě od doručení rozhodčího nálezu, což je potvrzováno jednak záznamem o vyznačení doložky na rozhodčím nálezu v rozhodčím spisu (11.3.2016 byl nález doručen současnému žalobci) a datem podání žaloby u soudu (10.6.2016 byla ve věci podána žaloba).

31. Jak již uvedl odvolací soud ve svém usnesení, v němž odkázal na ust. § 194 odst. 7 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění účinném ke dni 5. 12. 2011, kdy nabyl právní moci rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 7. prosince 2010, sp. zn. 7 T 84/2009, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 20. ledna 2012, sp. zn. 3 To 31/2011, (dále jen„ obch. zák.“) s tím, že„ členem představenstva může být pouze fyzická osoba, která dosáhla věku 18 let, která je plně způsobilá k právním úkonům, která je bezúhonná ve smyslu zákona o živnostenském podnikání a u níž nenastala skutečnost, jež je překážkou provozování živnosti podle zákona o živnostenském podnikání. Osoba, která uvedené podmínky nesplňuje nebo na jejíž straně je dána překážka výkonu funkce, se členem představenstva nestane, i když o tom rozhodl příslušný orgán. Přestane-li člen představenstva splňovat podmínky stanovené pro výkon funkce tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem, jeho funkce tím zaniká, nestanoví-li tento zákon jinak. Tím nejsou dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře. Podmínky týkající se bezúhonnosti upravoval § 6 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) (dále jen„ zákon č. 455/1991 Sb.“), ve znění účinném k 5. 12. 2011 tak, že za bezúhonnou se nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním, anebo s předmětem podnikání, o který žádá nebo který ohlašuje, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena. [celé jméno svědka] byl dne 5. 12. 2011 pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin, který spáchal jako jednatel společnosti [právnická osoba] tím, že společně s dalšími obžalovanými v úmyslu vylákat nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty vyhotovili fiktivní doklady na prodej zboží, když uvedená společnost zastoupená [celé jméno svědka] byla jednou ze společností v řadě, které dané zboží údajně zakoupily a dále prodaly, aby následně poslední z takto jdoucích společností bylo vyvezeno do Spojených arabských emirátů, a [celé jméno svědka] jako jednatel společnosti [právnická osoba] uplatnil u finančního úřadu neoprávněný nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty ve výši 1 895 505 Kč, avšak uplatňovaná částka nebyla vyplacena, kvalifikovaný jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 2, 3 písm. a) a c) tr. zákona účinného do 1. 1. 2010 spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zákona. Byť se jednalo se o trestný čin, jehož se [celé jméno svědka] dopustil v souvislosti s podnikatelskou činností jiné společnosti, má jeho pravomocné odsouzení dopad na jeho funkci předsedy představenstva žalobkyně. Pravomocným odsouzením totiž [celé jméno svědka] ztratil bezúhonnost ve smyslu § 6 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb., neboť jak ve [právnická osoba] s.r.o., tak i v žalobkyni, vykonával funkci statutárního orgánu (člena statutárního orgánu) a uvedené společnosti podnikaly ve stejných oborech (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3547/2017). Pro posouzení bezúhonnosti [celé jméno svědka] pak zde není podstatné, jaký trest mu byl za uvedený trestný čin uložen (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4154/2010). Dnem 5. 12. 2011 tak [celé jméno svědka] přestal splňovat podmínky výkonu funkce člena představenstva žalobkyně a jeho funkce tím zanikla uvedeného dne dle § 194 odst. 7 věta třetí obch. zák. ex lege.“ 32. Odvolací soud se v této souvislosti dále zabýval otázkou, jaký vliv má na jednání, které [celé jméno svědka] učinil jako předseda představenstva žalobkyně dne 15. 12. 2011, ačkoli jím již nebyl, a které spočívalo v uzavření Dohody o narovnání. Konstatoval, že„ Následky situace, kdy za osobu jedná jiná osoba, která k takovému jednání neměla oprávnění (nehledě na to, zda se jednalo o zákonné či smluvní zastoupení či přímé jednání právnické osoby – tj. jednání statutárního orgánu právnické osoby), judikatura Nejvyššího soudu konzistentně shledává nikoli v absolutní či relativní neplatnosti, ale v tom, že takto učiněný právní úkon osobě, za kterou bylo jednáno, nelze přičítat a nezavazuje ji (nejedná se o její úkon) (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5183/2015, ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3983/2016, ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4038/2009). Zároveň však Nejvyšší soud dovodil, že skutečnost, že právní úkon nelze v době jeho vzniku přičítat obchodní společnosti (ačkoli je činěn jejím jménem), per se neznamená, že obchodní společnost není oprávněna jej dodatečně schválit a tím vztáhnout na sebe jeho účinky. V rozsudku ze dne 24. 8. 2020, sp. zn. 27 Cdo 760/2019, Nejvyšší soud dovodil, že právní úprava účinná do 31. 12. 2013 otázku dodatečného schválení právního úkonu učiněného členem statutárního orgánu obchodní společnosti„ jejím jménem“ v rozporu se způsobem jednání zapsaným v obchodním rejstříku nezodpovídá. Jde tak o tzv. otevřenou nepravou (teleologickou) mezeru v zákoně, kterou je třeba vyplnit analogickou aplikací pravidla obsaženého v § 33 odst. 2 obč. zák. Tedy obchodní společnost může postupem podle § 33 odst. 2 obč. zák. dodatečně schválit právní úkon učiněný takovým neoprávněným„ zástupcem“ (členem statutárního orgánu obchodní společnosti jednajícího„ jejím jménem“ v rozporu se způsobem zapsaným v obchodním rejstříku), a to i tehdy, nebyla-li třetí osoba (adresát právního úkonu) v dobré víře, že jednajícímu svědčí zástupčí oprávnění. V případě dodatečného schválení právního úkonu je jím obchodní společnost vázána od počátku. Pravidlo upravené v § 33 odst. 3 obč. zák. znamená, že dodatečně neschválený právní úkon neoprávněného„ zástupce“, učiněný vůči třetí osobě, která o nedostatku zmocnění věděla, neváže ani zastoupeného (obchodní společnost), ani neoprávněného„ zástupce“. Závěry naposledy citovaného rozhodnutí jsou aplikovatelné i v projednávané věci, kdy jménem žalobkyně jednala jako člen statutárního orgánu osoba, která již jím nebyla, neboť takovou situaci lze srovnat se situací, kdy někdo jedná za jiného bez plné moci (či bez jiného zástupčího oprávnění), předpokládanou též ustanovením § 33 odst. 2 obč. zák.“ V projednávané věci žádný z účastníků netvrdí, že k takovému schválení Dohody o narovnání ze strany žalobkyně došlo; naopak z úkonů žalobkyně v průběhu rozhodčího i tohoto řízení je zcela zjevný její nesouhlas s tímto úkonem. Odvolací soud tak uzavírá, že Dohoda o narovnání žalobkyni nezavazuje, neboť ji jako úkon učiněný [celé jméno svědka] v době, kdy jeho funkce předsedy představenstva žalobkyně zanikla, neschválila. S touto nevázaností je ve své podstatě srovnatelná žalobkyní v rozhodčím řízení uplatněná námitka neplatnosti a neexistence uvedené dohody. Závěr o nevázanosti žalobkyně citovanou dohodou, do níž byla vtělena rozhodčí doložka, pak vede k závěru o nedostatku pravomoci rozhodce (obdobně srov. závěry vyslovené Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 14. 8. 2018, sp. zn. 20 Cdo 2200/2018, a na ně navazujícím usnesení ze dne 1. 9. 2020, sp. zn. 20 Cdo 411/2020). Otázkou však zůstává, zda přesto, že žalobkyně není Dohodou o narovnání vázána, se v případě žalovaného nejedná (pokud jde o jeho práva nabytá touto dohodou, tj. mimo jiné i právo obrátit se v případě řešení sporu z dohody plynoucího na rozhodce) o právo nabyté v dobré víře dle § 194 odst. 7 věta čtvrtá obch. zák. které by v takovém případě zakládalo pravomoc rozhodce. Pouze na doplnění zde odvolací soud uvádí, že k aplikaci ustanovení § 33 odst. 3 obč. zák. zde není místo, neboť toto ustanovení se týká vztahu žalovaného na straně jedné a [celé jméno svědka], tedy nikoli žalobkyně, na straně druhé. Rovněž je třeba opětovně připomenout již výše uvedené, že ustanovení § 194 odst. 7 věta čtvrtá obch. zák. je ustanovením ve vztahu k § 33 odst. 3 obč. zák. jehož aplikaci na činnost statutárního orgánu navíc výše uvedená judikatura dovozuje jen analogicky, ustanovením speciálním. Důkazní břemeno o nedostatku dobré víry tu nese osoba, která se obdobně jako v případech dle § 29 obch. zák. nedostatku dobré víry dovolává, tj. žalobkyně. V souvislosti se zmínkou o ustanovení § 29 obch. zák. uvádí odvolací soud, že samotná skutečnost, že [celé jméno svědka] byl jako předseda představenstva zapsán v obchodním rejstříku bez dalšího nezakládá důvěru žalovaného v tento zápis ve smyslu § 29 odst. 1 obch. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 2651/2009, či ze dne 4. 5. 2011, sp. zn. 28 Cdo 23/2010). Námitka nedostatku dobré víry se tak vztahuje k tomu, zda žalovaný mohl být oprávněně přesvědčen o tom, že [celé jméno svědka] byl ke dni uzavření Dohody o narovnání skutečně předsedou představenstva žalobkyně. Z hlediska posouzení věci ve smyslu § 194 odst. 7 obch. zák. pak bylo významné tvrzení žalobkyně o absenci dobré víry žalovaného ve vztahu k samotné Dohodě o narovnání a k okolnostem jejího uzavření. K uvedeným okolnostem pak žalobkyně tvrdila, že žalovaný byl v době datace předmětné dohody společníkem [právnická osoba] s.r.o., [IČO], jejímž dalším společníkem byl [celé jméno svědka], který byl společně s [celé jméno svědka] odsouzen rozsudkem sp. zn. 3 To 31/2011, a dovozovala, že je tedy více než pravděpodobné, že žalovaný měl o zákazu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech [celé jméno svědka] povědomí.“ 33. Byť nebylo z provedených výpisů z obchodního rejstříku prokázáno, že by v těchto společnostech figurovaly totožné osoby, ve [právnická osoba] s.r.o. působil z osob daného uskupení [celé jméno svědka], zatímco ve [právnická osoba] a.s. [celé jméno svědka], je zřejmé, že ve [právnická osoba] s.r.o., žalovaný dosud působí jako jednatel a [celé jméno svědka] od 8. srpna 2007 do 3. listopadu 2008, přičemž oba jmenovaní jsou 50% společníky této společnosti od 22. srpna 2007 dosud (navzdory tomu, že druhý ze jmenovaných zemřel 13.5.2019, jak vyšlo najevo při předvolání uvedeného svědka k ústnímu jednání). Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7.12.2010 (viz důkaz provedený odvolacím soudem) přitom vyplynulo, že právě [celé jméno svědka], spolu s [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [celé jméno svědka], [celé jméno svědka] a [jméno] [příjmení] byli odsouzeni za trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 2, 3 písm. a), c) tr. zákona účinného do 1. 1. 2010 spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona, ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zákona [celé jméno svědka] byl přitom blízkým spolupracovníkem žalovaného, jak vyplynulo ze svědeckých výpovědí většiny svědků, kteří svědčili o provázanosti jednotlivých osob. Svědek [celé jméno svědka] být dle svého prohlášení (pseudo protokol z 12.4.2018), přítomen jakémusi jednání mezi panem [celé jméno svědka] a panem [jméno] [příjmení] v kanceláři na adrese [adresa], přičemž první z uvedených dle jeho mínění nestandartně podepisoval různé listiny a prázdné listy, předkládané druhým ze jmenovaných. Listiny poté měly být předány žalovanému, se kterým měl svědek přibližně v té době kamarádský vztah, užíval kancelář v jeho budově na adrese [adresa], zatímco A. [celé jméno svědka] znal pouze zběžně. Pokud jde o pana [celé jméno svědka], tento se před svědkem netajil tím, že hodlá se žalovaným uvedené listiny využít k vymáhání finančních částek. V čestném prohlášení [jméno] [příjmení], kterého si A. [celé jméno svědka] najal jako osobní ochranu s odůvodněním, že byl násilím donucen podepsat nějaké listiny, prohlásil, že byl několikrát svědkem toho, jak se jeho zaměstnavatele snaží nějací lidé zastrašovat či projednat nějaké směnky. Rovněž dosvědčil, že byl několikrát přítomen schůzce pana [celé jméno svědka] s panem [celé jméno svědka], přičemž tento měl mimo jiné sdělit, že tito lidé jsou vedeni žalovaným, který vymáhá po panu [celé jméno svědka] nějaké směnky. V této souvislosti uvedl, že se následně dozvěděl, že podobným způsobem byl donucen podepsat nějaké dokumenty i pan [celé jméno svědka]. Pokud jde o toto tvrzení, je podpořeno e-mailem z rozhodčího spisu ze dne 31. 7. 2012 mezi [celé jméno svědka] a panem [jméno] [příjmení], [email] ve věci trestního oznámení Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 9 sp. zn. 4 ZN 145/2012, v němž mimo jiné navrhoval jako důkaz lékařskou zprávu o vyšetření pana [celé jméno svědka] z 23. 6. 2012 a knihu [právnická osoba] s.r.o. k blíže specifikovanému účtu, ze kterého v den [anonymizováno] napadení (tzn. 20. 6. 2012) po jeho telefonu vybral peníze pro pana [celé jméno žalovaného]. V e-mailu rovněž pan [celé jméno svědka] uvedl, že byl varován, aby se konkrétní pátek nezdržoval v kanceláři, protože tam [jméno] [příjmení] s někým jede, aby přiměl nějaké dokumenty podepsat i jeho. Následující pondělí pan [celé jméno svědka] v práci nebyl, vyhledal lékařské ošetření na [anonymizováno]. Uvedenou situaci přitom popsal i [celé jméno svědka]. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] vyplynulo, že o jeho odsouzení společně s panem [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka] věděli v budově, kde sídlila mimo jiné i [právnická osoba], všichni, včetně žalovaného. Dovodil to jednak z toho, že spoluodsouzený [celé jméno svědka] byl jeho společníkem v nějaké firmě, navíc jeho tehdejší advokát JUDr. [anonymizováno], zastupoval nejen [celé jméno svědka], ale i pana [celé jméno žalovaného]. Mezi odsouzenými byl i [jméno] [příjmení], dobrý známý pana [celé jméno žalovaného] a pan [celé jméno svědka], který se se žalovaným nadále bavil. Díky těmto vazbám to věděli všichni a nešlo o žádné tajemství. Po odsouzení se na rozsudek ptali, také na to, co budou odsouzení dělat, jaký trest dostali. Vazby na JUDr. [anonymizováno] přitom potvrdil ve své výpovědi i [celé jméno svědka], který byl po určitou dobu klientem uvedeného advokáta, přičemž konstatoval, že se se všemi zúčastněnými v dané době rovněž stýkal. Ten rovněž uvedl, že o trestním stíhání věděli všichni v té budově pan [příjmení], pan [příjmení] a další. Pan [celé jméno svědka], pan [celé jméno svědka] i pan [celé jméno žalovaného] přitom byli kamarádi. Svědek uvedl, že o odsouzení pana [celé jméno svědka] věděl proto, že byl společně s ním odsouzen [celé jméno svědka], jeho dobrý kamarád, ale také pan [celé jméno svědka], pan [příjmení] a snad i [obec] v nějaké starší kauze. Pan [anonymizováno] byl rovněž kamarád, obhajoval pana [celé jméno svědka], a o odsouzení pana [celé jméno svědka] i [příjmení] se se svědkem běžně bavil. Svědek připustil, že je možné, že to říkal i panu [celé jméno žalovaného], stýkali se všichni dohromady. To potvrdil i svědek [celé jméno svědka], který převzal po panu [celé jméno svědka] funkci předsedy představenstva ve [právnická osoba] a.s.. Přičemž uvedl, že se jednalo o veřejné tajemství, věděli to však všichni spolupracovníci i obchodní partneři, byla to známá věc i proto, že spolu s ním bylo odsouzeno několik dalších lidí. Trestní stíhání bylo poměrně rozsáhlá věc, která se táhla několik let. Právě odsouzení pana [celé jméno svědka] v roce 2011 bylo důvodem svědkova vstupu do společnosti. Dle svědka byl okruh osob, které o něm věděli, velmi široký, věděl o tom jeho otec, lidé okolo pana [celé jméno žalovaného], kteří působili v propojených obchodních aktivitách, věděl to určitě i pan [celé jméno žalovaného] osobně, protože pan [celé jméno svědka] s ním byl v podstatě v každodenním kontaktu kvůli různým obchodním aktivitám, věděl to pan [celé jméno svědka], který měl kanceláře u pana [celé jméno žalovaného], JUDr. [anonymizováno], který zastupoval jak pana [celé jméno svědka], tak pana [celé jméno žalovaného] v několika věcech, pan [příjmení], pan [celé jméno svědka], který tam měl také kanceláře, JUDr. [celé jméno svědka], paní [příjmení], pod kterou vykonával svou činnost a která zastupovala pana [příjmení], podnikatele z [obec]. Svědek připustil, že je možné, že se všemi uvedenými o trestním stíhání přímo bavil a titíž lidé věděli i o výsledku, tedy odsouzení obviněných. Co se týče pana [celé jméno svědka], mohla být dle svědka možnou motivací následného tvrzení, že danou dohodu v rozhodné době podepsal, finanční nouze. Uvedení svědci de facto shodně potvrzovali provázanost daných osob a blízké vztahy mezi jednotlivými osobami, přičemž tyto již nadále se žalovaným neudržují v takovém rozsahu. Z výpovědí otce a syna [anonymizováno] přitom vyplývá, že o dohodě o narovnání nepadla ve společnosti či okruhu jejich blízkých zmínka. Pochybnosti o existenci uvedené dohody měla i [jméno] [příjmení], pomocná účetní společnosti [právnická osoba], která popřela, že by dohodu o narovnání mezi společností [právnická osoba] a panem [celé jméno žalovaného] někdy viděla, tato se nevyskytuje ani v účetnictví dané společnosti a nejsou zde ani jiné dokumenty, které by s tím mohly souviset, např. předžalobní upomínka. Účetní doklady zobrazují dvoustranný vztah, kdy každý právní vztah se projeví v odpovídající podobě jak na straně jedné, tak na straně druhé (nabídka-poptávka, pohledávka-závazek…). Jestliže tedy jedna strana právního vztahu předkládá negativní tvrzení o existenci jakéhokoliv právního vztahu, lze její negativní tvrzení poměrně lehce vyvrátit účetními doklady druhé strany. Vzhledem k tomu, že žádné takové tvrzení nebylo ani ze strany žalovaného soudu předloženo, nelze než mít za to, že ani v účetnictví žalovaného takové doklady neexistují, a to přesto, že tento zjevně běžně disponuje s peněžními prostředky v řádu milionů. Lze tedy těžko uvěřit, že by své finance spravoval bez jakéhokoliv podkladu či využití účetního či daňového poradce. I tato svědkyně ostatně uvedla, že jí bylo v rozhodné době známo přímo od pana [celé jméno svědka], že pan [celé jméno svědka] byl přepaden, navíc jej krátce nato viděla chodit s ochrankou. Jen pro úplnost nutno dodat, že svědek [příjmení] [celé jméno svědka] vypověděl, že danou dohodu nesepisoval a již si údajně nevzpomínal, jakým způsobem se mu dostala do rukou, jeho výpověď však soudu neposkytla žádné podstatné informace.

34. Proti těmto tvrzením dále stála výpověď [celé jméno svědka] a samotného žalovaného. Svědek [celé jméno svědka] uvedl, že je v souvislosti s aktivitami pana [příjmení] [celé jméno svědka] ve výkonu trestu odnětí svobody, se žalovaným nikdy neměl špatný vztah. Zatímco však ostatní svědci uváděli obecnou známost trestního stíhání zúčastněných osob a následně i výsledek daného trestního stíhání, tento svědek se s nikým o svém odsouzení nebavil, údajně z důvodu negativního dopadu na svou psychiku a studu za odsouzení. Jde však současně o svědka, který sám potvrdil, že odsouzen byl hned 3x, přičemž detaily jednotlivých trestních stíhání mu splývají. Při své výpovědi opakovaně nedbale uváděl, že si není jist, o které konkrétní řízení se vlastně jedná. V tomto kontextu proto působí jeho tvrzení, že po výkonu svého trestu chce na vše zapomenout a jít dál, poněkud strojeně. Na rozdíl od detailů svých trestních stíhání si přitom svědek vybavuje 11 let starý závazek vůči žalovanému, který podepsal, a to přesto, že jako předseda představenstva musel podepisovat nespočet listin. Pokud jde o podpis dané dohody, svědek označil podpis na této dohodě za svůj vlastní, avšak již si nebyl schopen vybavit, zda měl souhlas valné hromady s uzavřením takovéto dohody a vlastně ani o konkrétním znění tehdejších stanov společnosti. Současně soudu neunikla snaha odvést pozornost na pana [celé jméno svědka], který měl údajně celou společnost řídit a jehož pokyny v té době svědek poslouchal (bez ohledu na formální vedení společnosti). Výpověď tohoto svědka tak působila spíše účelově. A konečně sám žalovaný v dané věci uvedl, že daná dohoda byla doručena panem [celé jméno svědka] žalovanému a mohla být podepsána u něj, pokud neobsahuje ověřený podpis (pozn. soudu – listina je opatřena pouze přelepkou JUDr. [jméno] [příjmení], notářky v [anonymizováno], ověřující shodu kopie listiny s předloženým originálem). Tato měla být následně žalovaným předána JUDr. [příjmení] k dořešení. Co se týče dané dohody, předložil žalovaný poměrně složitou konstrukci, týkající se důvodu vzniku dané dohody (dluh třetí společnosti, za kterou měl údajně odpovídat pan [příjmení] [celé jméno svědka], měl být kryt touto dohodou a ještě směnkou). Pokud jde o výsledek daného trestního stíhání, údajně žalovaný ničeho nevěděl, protože se tím pan [celé jméno svědka] nechlubil (snad z obav ztráty důvěryhodnosti pro případ půjčky financí žalovaným) a neřekl mu to ani pan [celé jméno svědka], který náhle nebyl k dosažení, přestože byl dlouholetým společníkem pana [celé jméno svědka] v jiné společnosti a také žalovaného. Až poté se měl žalovaný dozvědět, že pan [celé jméno svědka] nastoupil do výkonu trestu odnětí svobody. V této souvislosti se žalovaný rovněž vyjádřil k důvěryhodnosti JUDr. [celé jméno svědka] a podivil se, že pan [celé jméno svědka] soudu nesdělil, že je pan [celé jméno svědka] mrtev. Soud však neuvěřil žalovanému, že neměl ponětí o výsledku trestního stíhání, když tento prezentoval svůj vztah s panem [celé jméno svědka] spíše jako zprostředkovaný přes pana [celé jméno svědka], ačkoliv sám s ním dlouhodobě působil (a de facto i přes úmrtí [celé jméno svědka] působí) ve [právnická osoba] Trestní stíhání ve věci sp.zn. 7 T 84/2009 trvalo jen ve fázi před soudem přibližně 2 roky (nejméně od roku 2009 a bylo ukončeno dne 5.12.2011), v jeho rámci byla prověřována vina poměrně obsáhlé řady osob, včetně osob, které k sobě měly personálně velice blízko, jak ostatně vyplynulo i ze svědeckých výpovědí. Je tak zcela nepravděpodobné, že by žalovanému takováto informace unikla nebo dokonce, že by se žalovaný nezajímal o dění ve svém obchodním okolí a zachovával jakousi odtažitou diskrétnost, když sám vypověděl, že v rámci svých obchodních vztahů dbá na reputaci protistrany (nepůjčil by peníze nikomu odsouzenému). Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, protože žalovaný nemohl být v dobré víře, že [celé jméno svědka] je oprávněn jednat jako předseda představenstva žalobkyně, když s ním dne 15.12.2011 uzavřel Dohodu o narovnání. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.

35. O nákladech řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení v prvním řízení před soudem prvního stupně, představující soudní poplatek ve výši 3 000 Kč, dále 9,5 úkonů po 1 500 Kč (1x převzetí právního zastoupení, 1x podání žaloby, 3x účast při ústních jednáních 27.7.2018, 10.12.2019, 18.2.2020, 3x vyjádření k výzvě soudu, 1x účast při ústním jednání 5.5.2020, 1x replika k vyjádření žalovaného, 1x účast při ústním jednání 26.5.2020 a účast při vyhlášení rozsudku 2.6.2020) dle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve spojení s § 7 bod 4 citované vyhlášky, 10x paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky a 21 % DPH, jejímž je zástupce žalobce plátcem, celkem 23 872,50 Kč. Za odvolací řízení byla přiznána náhrada nákladů řízení, představující soudní poplatek za odvolání 2 000 Kč, dále 4 úkony po 1 500 Kč (1x podání odvolání 21.7.2020, 1x účast na ú.j. 27.11.2020, 1x návrh na doplnění dokazování 2.12.2020, 1x účast na ú.j. 29.1.2021, když jako neúčelné soud zhodnotil doplnění odvolání 26.8.2020, další doplnění 9.9.2020, další návrh na doplnění dokazování 14.1.2021, které mohly být uplatněny již v předchozím podání) 1x odvolání, 4x paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky a 21 % DPH, jejímž je zástupce žalobce plátcem, celkem 10 712 Kč. Ve druhé fázi řízeni před soudem I.stupně byla přiznána náhrada nákladů řízení, byla přiznána náhrada nákladů řízení 6 úkonů po 1 500 Kč (4x účast na ústním jednání 25. 5. 2021 a 22. 10. 2021, 25. 1. 2022, 23. 3. 2022, úkonu za účast na ústním jednání, které se nekonalo 3. 12. 2021, podání ve věci 18.6.2021, úkonu za účast na vyhlášení rozsudku 27.4.2022), 7x paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky a 21 % DPH, jejímž je zástupce žalobce plátcem, celkem 13 431 Kč Celkem tedy byla žalobci přiznána částka 48 015,50 Kč.

Poučení