42 C 188/2020-105

Rubrum

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr Michaelou Janošcovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] zastoupený opatrovníkem [územní celek] sídlem [adresa] 2. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované] o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví takto:

Výrok

I. Podílové spoluvlastnictví žalobce, žalovaného 1. a žalované 2. k nemovitostem, a to k pozemku parc. č. [číslo] – zahrada, pozemku parc. č. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa], pozemku parc. č. [číslo] – ostatní plocha, jiná plocha, jak jsou tyto nemovitosti zapsány na listu vlastnictví [číslo] pro k. ú. [obec], [územní celek], okres [okres], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], se zrušuje.

II. Nařizuje se prodej nemovitostí specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku ve veřejné dražbě s tím, že jeho výtěžek bude rozdělen mezi účastníky v poměru podle jejich spoluvlastnických podílů, tj. žalobci dvěma čtvrtinami, žalovanému 1. jednou čtvrtinou a žalované 2. také jednou čtvrtinou.

III. Žalovaný 1. a žalovaná 2. jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 16 711,46 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem zapsaným na listu vlastnictví [číslo] pro k. ú. [obec], [územní celek], okres [okres], vedeném u [stát. instituce], [stát. instituce], a to k pozemku parc.č. [číslo] - zahrada, pozemku parc.č. [číslo] - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa] a pozemku parc.č. [číslo] - ostatní plocha, jiná plocha. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce má ve svém výlučném vlastnictví spoluvlastnický podíl o velikosti 2/4 k těmto nemovitostem a žalovaný 1. a žalovaná 2. pak mají ve svém výlučném vlastnictví spoluvlastnický každý podíl o velikosti na těchto nemovitostech. Žalobce přitom již nechce nadále v předmětném spoluvlastnictví setrvat, před podáním žaloby se pokoušel kontaktovat oba žalovaného a záležitost vyřešit mimosoudně, nicméně k vyřešení záležitosti zrušení a vypořádání předmětného spoluvlastnictví nedošlo. Navíc žalovaná 2. není se svým majetkem dle ust. § 44a odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. oprávněna disponovat v důsledků zahájení exekuce na její majetek, pročež žalobce neměl jinou možnost než žádat zrušení a vypořádání předmětného spoluvlastnictví prostřednictví této žaloby. Žalobce je toho názoru, že rozdělení společné věci není dobře možné, protože společná věc by nadále nemohla plnit svůj účel, neboť by se podstatně snížila její hodnota, a protože k jejímu rozdělení by byla nutná realizace rozsáhlých a nákladných stavebních úprav. Žalobce s rozdělením společné věci nesouhlasí a pro její rozdělení není ochoten činit žádné investice. Žalobce ani nemá zájem o přikázání společné věci do jeho výlučného vlastnictví, tento zájem neprojevil dosud ani žalovaný 1., žalovaná 2. pak není schopna uhradit přiměřenou náhradu ostatním spoluvlastníkům, neboť je objektivně nesolventní. Ze všech těchto důvodů proto žalobce navrhl, aby předmětné spoluvlastnictví soud vypořádal prodejem společné věci ve veřejné dražbě za současného rozdělení výtěžku zpeněžení mezi účastníky řízení dle výše jejich spoluvlastnických podílů.

2. K jednání soudu nařízenému na 18. 3. 2021 se nedostavil ani opatrovník žalovaného 1, ani žalovaná 2, u obou bylo doručení předvolání k jednání řádně vykázáno a lhůta k přípravě k jednání byla u obou zachována. Jak opatrovník žalovaného 1, tak žalovaná 2. přitom svoji neúčast u jednání řádně písemně omluvili a oba souhlasili s tím, aby soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. S ohledem na tuto skutečnost proto soud postupoval v souladu s ust. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a jednal ve věci v nepřítomnosti strany žalované.

3. Žalovaný 1. prostřednictvím svého opatrovníka – [označení opatrovníka] [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], který mu byl jako hmotněprávní opatrovník osoby omezené ve svéprávnosti, ustanoven rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který nebyl právní moci dne 22. 11. 2019, uvedl, že s žalobou souhlasí, stejně tak souhlasí i s navrhovaným způsobem vypořádání – dražbou nemovitostí a následným rozdělením výtěžku, neboť žalovaný 1. není schopen dojíždět na nemovitosti, udržovat je, nemá ani finanční prostředky, aby tyto odkoupil od ostatních spoluvlastníků.

4. Žalovaná 2. rovněž s podanou žalobou souhlasila, vyjádřila souhlas i s prodejem nemovitostí a následným rozdělením výtěžku, s tím, že pokud by jí žalobce kontaktoval již před podáním žaloby, poskytla by potřebnou součinnost.

5. Po provedeném dokazování má soud za prokázány následující skutečnosti: V této části nespornými tvrzeními účastníků a výpisem z katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], [list vlastnictví], má soud v řízení za prokázáno, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí, zapsaných v katastru nemovitostí vedeném uvedeným katastrálním úřadem na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí], a to konkrétně pozemků parc.č. [číslo] - zahrada, pozemku parc.č. [číslo] - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa] a pozemku parc.č. [číslo] - ostatní plocha, jiná plocha, a to tak, že žalobce má ve svém vlastnictví spoluvlastnický podíl o velikosti 2/4 na uvedených nemovitostech, který nabyl na základě usnesení o příklepu vydaného Exekutorským úřadem [okres] dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo], které nabylo právní moci dne 21. 11. 2018, s právními účinky vkladu práva ke dni 19. 12. 2018, žalovaný 1. má ve svém vlastnictví spoluvlastnický podíl o velikosti na uvedených nemovitostech, který nabyl na základě usnesení [název soudu] o dědictví, vydaného dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 31. 3. 2010, žalovaná 2. pak má ve svém vlastnictví rovněž spoluvlastnický podíl o velikosti na uvedených nemovitostech, který nabyla na základě usnesení [název soudu] o dědictví, vydaného dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [spisová značka], které nabylo právní moci dne 16. 6. 2017, přičemž právní účinky vkladu tohoto práva nastaly ke dni 16. 6. 2017; spoluvlastnický podíl žalované 2. je přitom zatížen četnými exekučními příkazy. Strany sporu přitom v průběhu řízení v rámci svých písemných podání učinily nesporným, že žádná z nich nemá zájem o nabytí předmětných nemovitostí do svého výlučného vlastnictví.

6. Výzvami zástupce žalobce ze dne 2. 7. 2020, včetně podacích lístků, má soud v řízení dále za prokázáno, že ještě před podáním žaloby byla ze strany žalobce ve vztahu k oběma žalovaným snaha se mimosoudně dohodnout na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k jejich nemovitostem, nicméně tato byla bezúspěšná.

7. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé. Soud přitom provedl všechny důkazy navrhované účastníky, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo.

8. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že účastníci mají ve svém podílovém spoluvlastnictví nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví čLV [číslo] to pozemky parc.č. [číslo] - zahrada, parc.č. [číslo] - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa] a parc.č. [číslo] - ostatní plocha, jiná plocha, a to tak, že žalobce má ve svém vlastnictví spoluvlastnický podíl o velikosti 2/4 na uvedených nemovitostech a žalovaní 1, 2 pak mají každý ve svém vlastnictví spoluvlastnický podíl o velikosti na uvedených nemovitostech, přičemž ani jeden z účastníků již nechce nadále setrvávat v podílovém spoluvlastnictví, avšak mezi účastníky nebylo dosaženo dohody o zrušení a vypořádání tohoto jejich spoluvlastnického vztahu, když spoluvlastnický podíl žalované 2 je postižen několika exekucemi a tudíž žalovaná 2 nemůže s tímto svým podílem libovolně nakládat; popsané nemovitosti nyní žádný z účastníků v podstatě neužívá, žádný z nich nemá zájem se o ně starat a nemá ani možnost vyplatit hodnotu spoluvlastnického podílu ostatním účastníkům v penězích, nemovitosti jsou nedělitelné, neboť by se podstatně snížila jejich hodnota, a navíc k jejich rozdělení by byla nutná realizace rozsáhlých a nákladných stavebních úprav.

9. Podle ust. § 1140 odst. 1, odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

10. Podle ust. § 1143 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

11. Podle ust. § 1144 odst. 1, odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle odst. 2 citovaného zákonného ustanovení rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.

12. Podle § 1147 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

13. Po právní stránce posoudil soud danou věc ve smyslu shora citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že je na místě podílové spoluvlastnictví účastníků zrušit a vypořádat. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přitom stanoví zásadu, že nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat, toto pravidlo se však neuplatní bezvýjimečně; jeho„ prolomení“ může být založeno dohodou spoluvlastníků v podobě sjednaného odkladu zrušení spoluvlastnictví ve smyslu § 1154 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nebo zákonnými výjimkami spočívajícími v odkladu zrušení spoluvlastnictví založenému rozhodnutím soudu (§ 1155) nebo v omezení zrušení vyplývajícím ze zákona, tzn. z § 1140 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle něhož o zrušení a vypořádání se nesmí žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. V dané konkrétní věci však takové důvody pro odložení zrušení podílového spoluvlastnictví nebyly tvrzeny, tím méně pak prokázány, pročež soud dospěl k závěru, že je na místě podílové spoluvlastnictví účastníků zrušit a vypořádat.

14. Způsob vypořádání spoluvlastníků, pokud mezi nimi nedošlo k dohodě, pak upravuje ustanovení § 1143 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Možnost obrátit se na soud s požadavkem na zrušení spoluvlastnictví není podmíněna předchozím neúspěšným pokusem o likvidaci spoluvlastnického vztahu na základě dohody spoluvlastníků. Ustanovení § 1143 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, stanoví toliko to, že nemůže dojít ke zrušení spoluvlastnictví soudem tam, kde by bylo již dříve spoluvlastnictví zrušeno a vypořádáno platnou dohodou spoluvlastníků. Tam, kde by k pokusu o dohodu vůbec nedošlo, spoluvlastníci ke konkrétní podobě dohody nedospěli nebo zrušili a vypořádali spoluvlastnictví dohodou neplatnou, nastupuje pro likvidaci spoluvlastnického vztahu režim soudního řízení. Zákon dále uvádí nejen jednotlivé možné způsoby zrušení a vypořádání spoluvlastnictví soudem, ale udává i pořadí, ve kterém je soud může použít. Především má soud rozdělit věc mezi spoluvlastníky podle výše jejich podílů, a pouze jestliže rozdělení věci není dobře možné, může soud přikázat věc za přiměřenou náhradu jednomu nebo více ze spoluvlastníků. Třetí způsob zrušení a vypořádání, totiž nařízení prodeje s rozdělením výtěžku podle podílů, je až poslední možností, ke které smí soud přistoupit pouze v tom případě, že žádný ze spoluvlastníků věc nechce. Pořadí a podmínky použití jednotlivých způsobů zrušení a vypořádání spoluvlastnictví jsou pro soud závazné, přitom však platí zásada charakterizující řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví spočívající v tom, že v řízení není soud vázán návrhem účastníka na způsob vypořádání a může rozhodnout, že zrušené spoluvlastnictví bude vypořádáno i jiným způsobem než navrhovaným (rozhodnutí NS sp.zn. 5 Cz 22/65, Rc 4/1966; rozsudek NS sp.zn. 22 Cdo 559/2004, PR č. 21/2004, s. 803; usnesení ÚS sp.zn. I. ÚS 174/2005, SR č. 4/2008, s. 131).

15. Prvním ze způsobů vypořádání je tedy rozdělení věci, přičemž podmínkou pro tento způsob vypořádání je, že se jedná o rozdělení„ dobře možné“. Tato podmínka není naplněna pouhou faktickou možností a technickou proveditelností, ale také funkčním opodstatněním rozdělení, je tím sledován zejména ten cíl, aby i po rozdělení mohly nemovitosti bez závad sloužit k uspokojování těch potřeb, k nimž jsou účelově určeny (rozsudek NS sp.zn. 22 Cdo 2394/2006). Přitom judikatura Nejvyššího soudu ČR dále dospěla k jednoznačným závěrům o tom, že reálné rozdělení by nebylo„ dobře možné“ zejména v případě, že by nově vzniklé nemovitosti nebylo možno řádně užívat anebo pokud by náklady na rozdělení věci byly nepřiměřeně vysoké (rozsudek NS sp.zn. 22 Cdo 3685/2008). Jedná se zde především o objektivní výši takto uvažovaných nákladů, ale také o subjektivní stanovisko spoluvlastníků k finanční participaci na těchto nákladech. Objektivní hledisko nákladnosti případného dělení bylo vyloženo již starší judikaturou (rozhodnutí NS sp.zn. 4 Cz 3/68, Rc 61/1968), přičemž z tohoto pojetí lze vycházet i nadále, tak, že před případným rozdělením věci soudním rozhodnutím je třeba zvážit, nakolik lze po spoluvlastnících požadovat vynaložení nákladů spojených s reálným rozdělením společné věci, s tím, že pokud by rozdělení věci nebylo uskutečnitelné bez nákladných stavebních úprav, jednalo by se z tohoto hlediska o věc reálně nedělitelnou; stejný názor pak byl vyjádřen i v judikatuře novější (usnesení NS sp.zn. 22 Cdo 92/2005, sp.zn. 22 Cdo 892/2006). Před případným rozdělením věci je navíc soud povinen zabývat se i tím, zda jsou dosavadní spoluvlastníci ochotni hradit náklady na rozdělení věci. Jestliže žádný ze spoluvlastníků není ochoten vynaložit nic na provedení nezbytných stavebních úprav, je nutno stavbu považovat z tohoto hlediska za nedělitelnou (rozsudek sp.zn. NS 3 Cz 18/88, Rc 45/1991). Stavbu přitom lze dělit toliko vertikálně a vlastnický režim takto rozdělené stavby a pozemku pod ní musí být shodný (rozsudek sp.zn. NS 22 Cdo 1465/2000 a sp.zn. 22 Cdo 2977/2010). V dané věci přitom vyšlo, dle názoru soudu, jednoznačně najevo ze shodných tvrzení účastníků, že reálné rozdělení nemovitostí zahrnujících stavbu rodinného domu, není možné, zejména pak právě s ohledem na to, že žádný z účastníků není ochoten nést náklady na rozdělení této věci, navíc by tyto náklady byly neúměrně vysoké a po rozdělení by nemovitosti nadále bez závad nemohly sloužit k uspokojování těch potřeb, k nimž jsou účelově určeny.

16. Pokud pak jde o v pořadí druhý z možných způsobů vypořádání podílového spoluvlastnictví, tedy přikázání věci za přiměřenou náhradu jednomu ze spoluvlastníků, podmínkou uplatnění tohoto způsobu je, že jednak spoluvlastník, kterému se má věc přikázat, s tímto přikázáním souhlasí, a jednak, že má prostředky na včasné zaplacení přiměřené náhrady a věc chce sám užívat (rozhodnutí NS sp.zn. 22 Cdo 1563/99, sp.zn. 22 Cdo 1346/2002). V daném případě však s ohledem procesní stanoviska všech účastníků, kdy žádný z nich o přikázání nemovitosti do svého výlučného vlastnictví neprojevil zájem, soud dospěl k závěru, že v daném konkrétním případě není možno nemovitosti ani přikázat jednomu ze spoluvlastníků za přiměřenou náhradu, a je tedy na místě přistoupit k prodeji nemovitostí s tím, že výtěžek prodeje bude mezi účastníky rozdělen rovným dílem, když jejich podíly na nemovitostech jsou stejné. Tento způsob zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví zajišťuje, že se každému ze spoluvlastníků dostane majetkové hodnoty odpovídající výši jeho podílu z výtěžku, získaného prodejem věci, a naopak zamezuje tomu, že spoluvlastník, jemuž by byla přisouzena náhrada, by při nesolventnosti spoluvlastníka, který se stal výlučným vlastníkem, musel náhradu vymáhat exekučně.

17. Výrok o nákladech řízení pak má oporu v ust. § 142 odst. 3 o.s.ř, podle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Při rozhodování o náhradě nákladů tohoto řízení přitom soud vycházel z povahy dané věci, jakož i závěrů vyslovených v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 10. 11. 2020, sp.zn. I ÚS 262/20, podle něhož v řízeních s povahou iudicii duplicis, v nichž je totožné postavení žalobce i žalovaného, je třeba ustanovení § 142 o.s.ř. interpretovat tak, že plný úspěch a neúspěch procesních stran ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. lze poměřovat pouze tehdy, zamítá-li soud žalobu, jinak, vyhoví-li návrhu a rozhoduje-li dále o způsobu vypořádání majetku, je na procesní úspěch jednotlivých účastníků třeba pohlížet jako na částečný (stejný) a zásadně nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků podle § 142 odst. 2 o. s. ř., ledaže konkrétní okolnosti věci výjimečně odůvodňují postup podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Daný nález se přitom týká právě podílového spoluvlastnictví. Procesní úspěch žalobce, a odpovídající procesní neúspěch žalovaných podle ústavního soudu nelze odvozovat od skutečnosti, že bylo vyhověno samotnému návrhu na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, neboť soud mu vyhoví téměř vždy, podání návrhu je projevem výkonu ústavně chráněného vlastnického práva, který může kdykoli uskutečnit kterýkoli z podílových spoluvlastníků, aniž by bylo spravedlivé jej za takový projev sankcionovat; podle Ústavního soudu však„ nelze procesní úspěch účastníka odvíjet ani od výsledného způsobu vypořádání spoluvlastnictví, neboť právě v této fázi rozhodování se naplno projeví charakter řízení iudicii duplicis, jehož specifika nekorespondují charakteristickým znakům civilního sporu v režimu občanského soudního řádu, a v důsledku toho je stanovování úspěchu jednotlivých účastníků ve věci pro účely rozhodnutí o nákladech řízení velmi obtížné; soud musí účastníky v dané fázi řízení přestat nadále vnímat jako žalobce a žalované stricto sensu, přestože je tak zákon označuje. V první řadě chybí původce, který by zapříčinil zahájení řízení svým protiprávním jednáním; z povahy věci neexistuje účastník, který by bezdůvodně zasahoval do právní sféry druhého účastníka. Zároveň nelze říci, že by se strany navzájem snažily dosáhnout vlastního vítězství a prohry protistrany (odhlédneme-li od případných osobních antipatií spoluvlastníků). Pro nalezení "oběti a viníka" či "vítěze a poraženého" (čili pro konstatování plného úspěchu jedné ze zúčastněných stran na vrub druhé) zde chybí klíčový pojmový znak - nebylo porušeno subjektivní právo, které by byl žalobce proti žalovaným nucen před soudem hájit. Vyvolání řízení je svobodnou volbou navrhovatele ("žalobce"), do jehož majetkové sféry nemusel nikdo zasáhnout, a ani jej k podání žaloby přimět. Stejně tak je svobodnou volbou jiného spoluvlastníka ("žalovaného") neuzavřít navrženou mimosoudní dohodu a požadovat určitý způsob vypořádání, neboť i na jeho straně jde o výkon ústavně zaručeného vlastnického práva. Žádná z procesních stran navíc výsledkem řízení po finanční stránce neztrácí, obě odcházejí od soudu s majetkovou hodnotou, se kterou do něj vstoupily. Způsob vypořádání podílového spoluvlastnictví nemusí být účastníky navržen a může být jimi dobrovolně ponechán na úvaze soudu“. V daném případě však v intencích tohoto nálezu soud konkrétní důvody pro výjimečný postup podle § 142 odst. 3 o.s.ř., když vycházel z toho, že s ohledem na četné exekuční řízení vedené na spoluvlastnický podíl žalované 2 nemohl žádný z účastníků řešit zrušené a vypořádání podílového spoluvlastnictví jinak, než právě formou žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Tuto žalobu mohl sice podat kterýkoliv z nich, nicméně byl to právě žalobce, který takto učinil a skutečnost, že nemohl činit jinak (dohodnout se s ostatními účastníky mimosoudně) mu nelze dávat k tíži. Proto soud žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení, které tento účelně vynaložil v souvislosti s tímto řízením.

18. Jedná se přitom celkem o částku 14 711,46 Kč (a nikoli o částku 16 711,46 Kč, jak je uvedeno v protokolu o jednání ze dne 18. 3. 2021 při vyhlášení rozsudku, když zde došlo jednoznačně v chybě v počtech ze strany soudu, kterou soud následně opravil opravným usnesením, které je účastníkům zasíláno společně s písemným vyhotovením tohoto rozsudku), sestávající jednak z částky 5 000 Kč za zaplacený soudní poplatek, jednak z dalších 9 711,46 Kč za náklady právního zastoupení ve smyslu vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokát za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) (tvořených částkou 4 500 Kč, jako sazbou odměny vypočtenou dle § 9 odst. 1 s přihlédnutím k § 8 odst. 5 advokátního tarifu za tři žalobci účelně poskytnuté úkony právní pomoci po 1 500 Kč (když cenu předmětu podílového spoluvlastnictví by bylo možno zjistit jen s obtížemi představujícími další dokazování formou znaleckého posudku a tudíž i další náklady řízení, vycházel soud z toho, že předmět řízení je penězi neocenitelný a tarifní hodnota činí 10 000 Kč) v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu žaloby a účasti u jednání soudu dne 18. 3. 2021 ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu, 2 x 750 Kč jako sazbou odměny ve výši jedné poloviny vypočtenou dle § 8 odst. 5 advokátního tarifu za dva žalobci účelně poskytnuté úkony právní pomoci v podobě dvou jednoduchých výzev k plnění adresovaných každému z žalovaných dle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu, částkou 1 500 Kč jako pět režijních paušálů po 300 Kč za těchto pět úkonů právní pomoci dle § 13 odst. 1, odst. 3 advokátního tarifu, částkou 200 Kč jako náhradou za promeškaný čas podle § 14 advokátního tarifu za dvě započaté půlhodiny v souvislosti s cestou právního zástupce k jednání soudu, a konečně částkou 326 Kč jako náhradu cestovného na cestě zástupce žalobce k jednání soudu dne 18. 3. 2021 na cestě z Ostravy do Frýdku-Místku a zpět, tj. celkem 60 km tam i zpět, při použití osobního motorového vozidla zn. Škoda Rapid, [registrační značka], o kombinované spotřebě 3,8 l motorové nafty na 100 km dle technického průkazu vozidla, a vyhláškové ceně motorové nafty 27,20 Kč litr, a při sazbě základní náhrady 4,40 Kč za 1 km jízdy, vše dle vyhl. č. 589/2020 Sb. a zákoníku práce (počítáno za použití vzorce (počet ujetých kilometrů x průměrná spotřeba /100 km x cena pohonných hmot) + (sazba za 1 kilometr x počet ujetých kilometrů), to vše včetně 21% DPH, kterou je povinen z přiznané odměny a náhrad odvést právní zástupce žalobce, jako plátce DPH). Žalovaní 1., 2. proto byli zavázáni zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 16 711,46 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když soud důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, přičemž určené platební místo – k rukám právního zástupce žalobkyně – vychází z ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. Povinnost žalovaných 1., 2. je přitom společná a nerozdílná, když na straně žalovaných 1., 2. jde o tzv. nerozlučné společenství.

Poučení