42 C 222/2021-362

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Terezy Maškové a přísedících JUDr. Karla Prokopa a Bc. Kateřiny Quardové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] o neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba na určení, že rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne [datum] je neplatné.

II. Žalobce je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 3 300 Kč k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] domáhal, aby soud určil, že rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne [datum] je neplatné. Žalobce pracoval u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] na pozici řidič sanitního vozidla. Dne [datum] byl se žalobcem rozvázán pracovní poměr výpovědí z důvodu § 52 písm. g) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen„ ZP“), pro údajné závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci spočívající v odmítnutí žalobce provést přepravu pacienta a sdělení informace o zdravotním stavu pacienta jinému pacientovi. Pracovní poměr měl skončit dne [datum] uplynutím výpovědní doby. Žalobce však byl od [datum] do [datum] v pracovní neschopnosti a výpovědní doba byla prodloužena podle § 53 odst. 2 ZP. Dne [datum] zaslal žalobce žalované oznámení, že trvá na dalším zaměstnávání. Žalobce je otcem samoživitelem. Když přišel dne 14. 7. 2020 ve 14.56 hod. pokyn z dispečinku k provedení převozu pacienta, neměl žalobce ani připravené sanitní vozidlo, jehož příprava a kontrola před výjezdem trvá zhruba 30 minut. Řidiči končící v 15.30 hod. mohli odmítat provádět převozy mezi 13. a 14. hodinou, jednalo se o běžnou praxi. Když řidiči odmítli odpoledne jízdu provést, zařídil dispečer převoz pacienta externí službou. Nebo žalovaná využívá řidiče, kteří dispečerovi ráno ohlásí, že mohou jet přesčasy. Řidiči, kteří dispečerovi ohlásí, že nemohou jet přesčasy, mohou skončit s koncem pracovní doby a nemusí pro to mít ani žádný důvod. Žalobce tak necítil potřebu postupovat podle § 241 odst. 2 ZP a žádat žalovanou o úpravu pracovní doby. Žalovaná byla povinna přihlédnout k potřebám žalobce jako zaměstnance pečujícího o dítě podle § 241 odst. 1 ZP. Cesta jedním směrem trvá v odpoledních hodinách 20 minut a žalobce by tak provedení převozu dne [datum] do konce pracovní doby nestihl. Směna žalobce dne [datum] by tak v případě realizace převozu skončila při započtení času stráveného na trase, včetně dalších nutných úkonů před cestou a po cestě až okolo 17. hodiny. Podmínka nařízení přesčasu z vážných provozních důvodů naplněna nebyla, protože žalovaná mohla využít jiného řidiče sanitky či převoz externí službou. Žalobce ani nebyl jedinou vhodnou volbou pro provedení předmětného převozu a nebyl pro žalovanou ani tou ekonomicky nejvýhodnější volbou. Žalovaná mohla využít zaměstnance [příjmení]. Žalobce by nebyl schopný realizovat v rámci řádné pracovní doby ani převoz dne [datum]. Nadto měl žalobce nárok na přestávku na jídlo a oddech v souladu s § 88 ZP, která by mu byla tímto převozem odepřena. Provozní doba školky trvá až do 20 hod., ale její plné délky mohou rodiče využívat pouze při splnění konkrétních podmínek. Pokud by mělo dojít k vyzvednutí dítěte po 18. hodině, musí to jeho rodič nahlásit 3 dny předem. Žalovaná žalobci nezaslala žádný vytýkací dopis s upozorněním na možné následky. Žalobce neporušil povinnost mlčenlivosti, neboť si neinfekční pacient sám přečetl diagnózu druhého infekčního pacienta na papíru se zadáním převozu. Neinfekční pacient následně odmítl převoz. Dále dle dokumentu Pracovní postup [anonymizováno] – Opatření při výskytu MRSA musí být MRSA pozitivní pacient převážen sám bez dalších pacientů, požadavek neinfekční pacientky tak byl oprávněný. Žalobce pouze odpověděl na přímý dotaz neinfekčního pacienta, žalobce žádné informace aktivně nesděloval. Riziko přenosu MRSA při převozu pacienta s touto diagnózou není zcela eliminováno. Pokud žalobce porušil pracovní povinnosti, tak se jednalo pouze o porušení méně závažná a žalovaná porušila povinnost upozornit žalobce na možnost výpovědi.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Zaměstnanec není oprávněn hodnotit pokyny a příkazy zaměstnavatele a nesmí odmítnout jejich splnění např. pro nerozumnost nebo nehospodárnost. Žalobce byl povinen podle § 301 písm. a) ZP konat práci dle pokynů zaměstnavatele. Povinnost plnit pokyny žalované byla stanovena rovněž i vnitřním předpisem žalované – [anonymizována čtyři slova]. Žalobce mohl být schopen stihnout vyřídit pokyn žalované do 15.30 hod., nanejvýš by pracovní dobu přesáhl o několik málo minut. Provoz školky, kterou využívá žalobce, je smluvně zajištěn pro žalovanou a tuto možnost nabízí žalovaná jako benefit pro své zaměstnance. Provoz školky končí ve 20 hod. a žalobce tak měl zajištěnou péči o syna i po skončení pracovní směny. Žalovaná zadala pokyn bez toho, že by mělo dojít k přesčasové práci. I kdyby k ní došlo, má žalovaná podle § 93 ZP právo nařídit zaměstnanci přesčas ze závažných provozních důvodů jako např. převoz pacienta. Žalobce byl jediným řidičem na pracovišti, jehož pracovní doba končila v 15.30 hod. Žalobce nikdy nežádal o žádnou pracovní úlevu, o kratší pracovní dobu ani jinou vhodnou úpravu podle § 241 odst. 2 ZP nepožádal. Žalobce některé dny neměl problém konat práci přesčas. Odhad dispečera o době trvání zadané jízdy dne [datum] byl správný, jelikož transport pacienta provedený řidičem [příjmení] trval i s nakládkou celkem 40 minut. Přeprava pacienta dne [datum] reálně trvala 2 hodiny 48 minut. Žalobci byl převoz zadán 3 hodiny před koncem směny. Žalobci byl udělen následně pokyn i od vedoucího zaměstnance pana [příjmení]. Žalobce sdělením zdravotního stavu pacienta druhému pacientovi porušil povinnost mlčenlivosti podle § 51 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, a rovněž porušil vnitřní předpisy žalované. Žalobce sám tuto skutečnost potvrdil dispečerovi [příjmení] a sestře specialistce pracoviště kontroly infekcí [příjmení]. Těmto osobám žalobce sdělil, že se společným převozem infekčního a neinfekčního pacienta nesouhlasí a že neinfekčního pacienta o tom informoval. V daném případě se nejednalo o infekčnost ve smyslu přímé nakažlivosti. MRSA se přenáší pouze kontaktem. Žalobce však nebyl ani oprávněn tuto situaci posuzovat. Povinná mlčenlivost dopadala i na potvrzení diagnózy, nikoliv jen na její aktivní sdělení. Žalobce nebyl bezproblémovým zaměstnancem. Žalovaná zaslala žalobci [anonymizováno] [datum] vytýkací dopis a na chování žalobce si stěžovali i jiní zaměstnanci. Samotné nesplnění pokynu zaměstnavatele je závažným porušením pracovních předpisů a důvodem pro výpověď podle § 52 písm. g) ZP. Žalobce porušením mlčenlivosti neinfekčního pacienta vyděsil a vyvolal paniku. Porušením mlčenlivosti ze strany žalobce je žalovaná vystavena riziku uplatnění sankcí ze strany kontrolních orgánů, soudního sporu s pacientem, poškození dobré pověsti žalované a narušení důvěry mezi žalovanou a dotčeným pacientem. Původně společný transport musel být následně zajištěn dvěma sanitními vozy a došlo tak ke zvýšení nákladů na transport pacientů. Žalobce ve všech třech případech způsobil žalované škodu spočívající ve zvýšení nákladů na přepravu pacienta. V případech odmítnutí jízdy žalobcem spočívá škoda v tom, že řidič, který musel místo žalobce přepravu pacienta provést, musel jízdu vykonat jako práci přesčas (zatímco žalobce by ji vykonal v rámci své směny), kterou mu žalovaná proplatila. V případě porušení mlčenlivosti škoda spočívá ve zvýšených nákladech, které musela žalovaná vynaložit na zabezpečení přepravy pacienta prostřednictvím dvou sanitních vozů.

3. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

4. Dne [datum] uzavřeli žalobce a žalovaná pracovní smlouvu na pozici řidič sanitního vozidla. (prokázáno pracovní smlouvou)

5. Dle dodatku popisu pracovní funkce je úkolem žalobce plnit během směny pracovní úkoly zadané dispečerem, resp. přímým vedoucím zaměstnancem, plnit další úkoly související s výkonem svojí funkce dle pokynů nadřízeného zaměstnance. (prokázáno dodatkem popisu pracovní funkce)

6. Žalobce obdržel od žalované výpověď z pracovního poměru z důvodu závažného porušení povinnosti zaměstnance podle § 52 písm. g) ZP. Jako první výpovědní důvod žalovaná uvedla, že dne [datum] ve 14.56 hod. žalobce odmítl vykonat práci – provést přepravu ambulantního pacienta [anonymizováno] [nemocnice] [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] [jméno] ([obec a číslo]) zpět od [nemocnice] [anonymizována dvě slova], která mu byla uložena dle pokynu [anonymizováno]. [příjmení], dispečera. Žalobce ani přes opakované udělení pokynu [anonymizováno] [příjmení] jeho pokynu neuposlechl a přepravu neprovedl, byť směna žalobce toho dne končila až v 15.30 hod. jako druhý důvod žalovaná uvedla, že dne [datum] ve 12.30 hod. žalobce odmítl vykonat práci – provést přepravu pacienta do [obec], která mu byla uložena dle pokynu [anonymizováno]. [příjmení], dispečera, a následně i telefonicky [anonymizováno]. [příjmení], vedoucím oddělení autodopravy. Ani přes opakované upozornění [anonymizováno] [příjmení], přímého nadřízeného žalobce, žalobce udělený pokyn neuposlechl, byť jeho směna končila až v 15.30 hod. Jako třetí výpovědní důvod žalovaná uvedla, že dne [datum] žalobce při nakládce neinfekčního pacienta tomuto pacientovi sdělil, že bude přepravován společně s infekčním pacientem, který je MRSA pozitivní, a že by neměli jet spolu stejnou sanitou. V důsledku tohoto sdělení neinfekční pacient odmítl být transportován s infekčním pacientem. Následně žalovaná musela přepravu pacientů zajistit dvěma sanitními vozy, čímž došlo k navýšení nákladů žalované vynaložených na přepravu těchto dvou pacientů. Za zcela nepřípustné však žalovaná považuje zejména sdělení údajů o zdravotním stavu pacienta jinému pacientovi (prokázáno výpovědí)

7. Podle čl. 11 odst. 1 jsou zaměstnanci povinni ode dne, kdy vznikl pracovní poměr až do jeho skončení, konat ve stanovené pracovní době osobně práce uvedené v pracovní smlouvě a v popisu pracovní funkce. Podle odst. 2 k povinnostem vyplývajícím z pracovního poměru patří zejména podle písm. b) plnit pokyny vedoucích zaměstnanců, podle písm. c) plnit kvalitně, hospodárně a včas pracovní úkoly, podle písm. e) plně využívat pracovní dobu a prostředky k vykonávání práce, podle písm. m) zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděli při výkonu zaměstnání (prokázáno pracovním řádem žalované)

8. Podle čl. 7 odst. 1) směrnice [anonymizováno] Zdravotnická dokumentace pacienta je poskytovatel zdravotních služeb povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb v souladu se zákonem o zdravotních službách. Podle odst. 2) povinná mlčenlivost platí pro zdravotnické pracovníky a jiné odborné pracovníky. (prokázáno citovanou směrnicí žalované)

9. Dne [datum] ve 14.56 hod. žalobce odmítl přivézt ambulantního pacienta z [obec a číslo], [nemocnice] na [obec] – [anonymizováno] zpět do [nemocnice] [anonymizována dvě slova], [obec a číslo]. Práce mu byla uložena na základě pokynu nadřízeného [anonymizováno]. [příjmení], dispečera. Žalobce uvedl, že jízdu přesčas nemohl vykonat, protože vyzvedával dítě ze školky. (prokázáno záznamem o odmítnutí vykonání práce ze dne [datum]) 10. [příjmení] [příjmení] provedl převoz pacienta z [nemocnice] na [obec] do [nemocnice] [anonymizována dvě slova] dne [datum] s časem odjezdu v 15.27 hod. a časem příjezdu v 15.43 hod. (prokázáno záznamem o provozu zdravotnického vozidla ze dne [datum] vyhotoveného řidičem [příjmení]) 11. [příjmení] [příjmení] provedl dne [datum] převoz pacienta z [obec] do [nemocnice] [anonymizována dvě slova] s časem odjezdu v 15.00 hod. a časem příjezdu v 16.44 hod. (prokázáno záznamem o provozu zdravotnického vozidla ze dne [datum] vyhotoveného řidičem [příjmení], příkazem ke zdravotnímu transportu ze dne [datum])

12. Dne [datum] žalobce provedl převoz pacientů od 9.00 do 10.40 hod. a dále od [číslo] do 12.30 (prokázáno záznamem o provozu zdravotnického vozidla ze dne [datum])

13. Dle výkazu práce za červenec 2020 žalobce dne [datum] čerpal přestávku v práci v čase od [číslo] do 11.30 hod. Výkaz práce je podepsaný žalobcem. (prokázáno výkazem práce za červenec 2020)

14. Žalovaná neeviduje žádnou žádost žalobce o pracovní úlevu (např. kratší pracovní dobu či jinou vhodnou úpravu stanovené týdenní pracovní doby) ve smyslu § 241 ZP. (prokázáno potvrzením odboru personalistiky ze dne [datum])

15. V mateřské škole [anonymizováno] je možné nechat děti až do 20 hod, ale je nutné hlásit pobyt dětí v čase od 18 do 20 hodin tři dny předem. (prokázáno základními informacemi k zahájení školního roku v předškolním zařízení [anonymizováno])

16. Žalovaná upozornila žalobce dne [datum] na možnost výpovědi z důvodu porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci s odůvodněním, že žalobce dne [datum] a [datum] nenastoupil na pracoviště k plnění svých pracovních úkolů, neboť čerpal dovolenou. Tuto dovolenou neměl žalobce řádně naplánovanou, o svém požadavku neinformoval svého nadřízeného s předstihem a dovolená tedy nebyla žalobci schválena. (prokázáno vytýkacím dopisem ze dne [datum])

17. Zaměstnankyně žalované [příjmení]. [příjmení] napsala proti žalobci stížnost, protože ji dne [datum] slovně napadl a křivě obvinil z šíření pomluv a nepravdy o jeho zdravotním stavu. (prokázáno stížností [anonymizováno]. [příjmení] ze dne [datum])

18. Zaměstnankyně žalované [příjmení]. [příjmení] dopisem ze dne [datum] informovala žalovanou, že s žalobcem vedl dne [datum] rozhovor v nepříjemném duchu, který na ní působil výhružně. Výroky žalobce jí urážely a byly jí velmi nepříjemné. Negativní ráz celého rozhovoru dokresluje i skutečnost, že z vedlejší místnosti vyběhl kolega [příjmení] a ptal se jí, zda nepotřebuje, aby zasáhl na její obranu. Pokud by se v budoucnu tato událost opakovala, požádala by ostrahu o vyvedení žalobce. (prokázáno dopisem [anonymizováno]. [příjmení] ze dne [datum])

19. Žalovaná upozornila žalobce dne [datum] na možnost výpovědi z důvodu porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci s odůvodněním, že se žalobce choval vůči vedoucí odboru personalistiky a svému nadřízenému nevhodně, neprofesionálně, nekorektně, vulgárně a agresivně. (prokázáno vytýkacím dopisem ze dne [datum])

20. Žalovaná upozornila žalobce dne [datum] na možnost výpovědi z důvodu porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci s odůvodněním, že žalobce v dopisech nezdvořile a neslušně napadá vedoucí pracovníky žalované, obviňuje je, uráží a osočuje. (prokázáno vytýkacím dopisem ze dne [datum])

21. Pokud soud provedl dokazování dalšími listinnými důkazy, pak z těchto neučinil žádná skutková zjištění významná pro rozhodnutí ve věci samé.

22. Výslechem svědka [příjmení]. [příjmení] bylo prokázáno, že pracuje jako dispečer dopravy, řidič od ledna 2020. Obsahem jeho práce je přijímat žádanky na přepravu pacientů a přidělovat práci řidičům. Práce se přiděluje podle směny, jde vždy o čtyři až šest řidičů, z toho dva na dvanáctihodinové směny. Pokud řidič řekne, že potřebuje skončit dříve, snaží se to zohlednit, ale mohl nařídit i přesčas, k tomu někdy docházelo v rámci pracovní doby. Je to obtížné stíhat, pacienti jsou často připraveni k transportu až ve dvě hodiny odpoledne, přičemž se transportuje kamkoli po České republice. Když se stalo, že někdo odmítl provést jízdu, žádal o vyplnění tiskopisu odmítnutí jízdy a neví, co se s tím tiskopisem dále stalo, to už není v jeho kompetenci. Externí přepravci se používají např. u infekčních přeprav v době covidu a výjimečně když se nestíhá, ale to je zřídka. Externisti provádějí zejména sekundární transporty a infekční transporty. O převozech se vedou záznamy a kniha jízd. Svědek kalkuloval s tím, že žalobce potřebuje být v 15.30 hod. zpátky kvůli dítěti, ale v reálu to nemohl ovlivnit, neví, jak toto zohledňoval dispečer [příjmení]. Řidič dostane informace o pacientovi, jeho stavu, kde se nachází, kam pojede, tehdy se to psalo na papírek a poté existuje oficiální doklad o transportu. Vozidlo je před směnou připraveno v garáži, zde se nachází připraveno k odjezdu. Nakládka pacienta je otázkou individuální, zda pacient je chodící, ležící, zda se převáží z JIPky do nemocnice, domů apod. Po ukončení směny řidič dotankuje vozidlo, uzavře stazku = doklad o jízdě, předá příkaz k transportu, příp. umyje přední okno, příp. k žádosti předává i klíčky od myčky, toto trvá asi čtvrt hodiny až dvacet minut. Přestávka na jídlo a oddych je pohyblivá. (prokázáno výslechem svědka [příjmení]. [příjmení])

23. Výslechem svědkyně [příjmení]. [příjmení] bylo prokázáno, že pracuje u žalované jako sestra pro kontrolu infekcí od roku 2008, řeší i transport infekčních pacientů. Na situaci se žalobcem si vzpomíná, volal jí pan [příjmení], že zadal převoz dvou pacientů, pacientky z neurochirurgie a pacienta MRSA pozitivního, řekl, že to není problém. Žalobce vyzvedl pacientku z neurochirurgie a řekl jí, že druhý pacient je infekční, že by jí radil, aby takto nejela, že byl měl jet samostatně infekční sanitou, odmítl vést pacienty dohromady. Svědkyně kontaktovala žalobce, vysvětlovala mu, že se jedná o kolonizaci MRSA pozitivity v dolní končetině, která je krytá obvazem, kdy přenos je možný pouze dotykem, tedy nemohlo dojít k vzájemnému přenosu mezi pacienty, že je to takto v pořádku, bylo to podle předpisů u žalované. Žalobce jí agresivně vysvětloval, že ohrožují tímto postupem pacienty, a že to musel pacientce říct, aby ji ochránil. Mluvila s ním asi 15 minut, ale nepřesvědčila ho, to se ještě následně opakovalo, říkal, že má povinnost informovat jednoho pacienta o zdravotním stavu druhého pacienta, potom volal i potřetí. Volala i dcera pacientky, řešil to pan [příjmení], nakonec odvezli pacienty samostatně. Ohledně mlčenlivosti žalobce nepoučovala a říkala mu, že se nesmí o diagnózách navzájem informovat, že to může dělat pouze lékař, i kdyby úmysl byl dobrý. Není v kompetenci řidiče řešit infekčnost pacienta, to může pouze oddělení, na kterém svědkyně pracuje. Pacientka v tomto případě byla ležící při transportu, měla krytou ránu po operaci páteře na zádech, byla přikrytá připevněná v sanitě. Pacient MRSA pozitivní byl chodící, sedl si do sanity, byl zde upoután, jeho rána byla krytá, při hypotetické nehodě by nikdo asi nepřevazoval rány obou pacientů najednou. (prokázáno výslechem svědkyně [příjmení]. [příjmení])

24. Výslechem svědka [příjmení]. [příjmení] bylo prokázáno, že je vedoucím oddělení autodopravy od listopadu 2017. Má na starosti transporty pacientů, transporty krevních derivátů, autoservis, spadají pod něho i dispečeři. I on tuto práci dělá, když je potřeba, dělá tedy i práci dispečera. Byl nadřízeným žalobce, uděloval mu pokyny. Oddělení posílala požadavky na převozy na dispečink standardně do deseti hodin, asi v devadesáti procentech, později pouze změny. Autodoprava se z 99 % zajišťuje přes ně, výjimečně externě, když nemají vozidla. Pokud je práce přidělována, funguje to tak, že v sedm hodin přijdou řidiči, pokud potřebují skončit v pracovní době, tak o to požádají, přesčasy cca 30 minut jsou časté. Dispečer je ta osoba, která přiděluje trasy řidičům a má snahu nepřekračovat pracovní dobu. V roce 2020 předával dispečer řidiči lísteček se jménem, oddělením a případnou další specifikací ohledně pacienta. Pokud by došlo k odmítnutí pokynu dispečera řidičem, toto se stalo pouze párkrát, existuje papír o odmítnutí a přeprava se potom dá jinému řidiči, případně se využije externí přepravce. V roce 2020 řidiči věděli, že jízdy odmítat nelze, vždy se může stát, že dojde k nějakému přesčasu. Při vážném důvodu nedělat přes čas, se snaží dispečer řidiči vyjít vstříc. Co se týká převozu pacienta s MRSA nákazou, řidiči jezdí s takovým pacientem po konzultaci s infekčním oddělením. Žalobce svědka nepožádal o úpravu pracovní doby ohledně svého nezletilého dítěte. Svědek věděl o tom, že žalobce má dítě, ale ne o tom, že je samoživitel. Žalobce mohl využívat školku nemocnice a také ji využíval, a to i po 15:30 hod., několikrát přijel i takto později. Cesta do školky trvá asi 10 minut. Při skončení pracovní doby, musí řidič jízdu dokončit, odvést pacienta nebo přivést zpátky sanitku. Přednostně se žalovaná snaží vše zajistit vlastními silami s ohledem na pracovní dobu. Hlavním úkolem dispečera je eliminovat práci přesčas, nemocnice ale musí převozy vždy zajistit. K prvnímu výpovědnímu důvodu ze dne [datum] uvádí, že to si pamatuje, asi 40 minut před koncem pracovní doby dostal žalobce pokyn k převozu, jednalo se o ambulantní převoz z [nemocnice], zpět na [příjmení] a žalobce to odmítl, dispečer mu dal možnost se vyjádřit. Žalobce uváděl, že musí vyzvednout dítě ve školce, tato cesta trvá asi 30 minut. Požadavek dispečera považuje svědek za oprávněný, myslí, že auto měl v té době žalobce už přidělené. Pokud se má svědek vyjádřit k fasování vozidla, vozidlo se převezme v garáži dotankované, obhlídne se, zkontroluje se defibrilátor, existence kyslíku, to zabere max. 10 minut. Přidělení dispečerem bylo v případě žalobce vyhodnoceno správně, protože jiným řidičům končila pracovní doba už ve tři hodiny. Žalobce má povědomost o tom, kde je [nemocnice]. V tomto případě se jednalo o chodícího pacienta, který by byl naložen do pěti minut. Pacient se buď po převozu ponechá v propouštěcím salónku, nebo se zaveze na oddělení nebo si pro něj přijdou z oddělení. Odstavení vozidla po příjezdu znamená provést dezinfekci, otření vozidla, zaparkování, to vše trvá max. 10 minut. Pokud řidič výjimečně pospíchá, může požádat dispečera, že tyto úkony udělá ráno. Pokud žalobce uváděl, že od 14.50 hod. by mu převoz trval do 17.10 hod., svědek myslí, že toto není časově reálné, reálné je asi 30-45 minut na celý převoz se vším. Nebyl v tomto případě důvod k zadání jízdy externímu přepravci, ten navíc nereaguje nikdy obratem, ale nejdřív asi za dvě hodiny. Když žalobce tento převoz odmítl, dispečer musel nařídit převoz jinému řidiči, který měl pracovní dobu do tří hodin. Pokud se má svědek vyjádřit k druhému výpovědnímu důvodu ze dne [datum], v té době měl dovolenou, kontaktoval ho pan [příjmení], jednalo se o převoz pacienta do [obec]. Byl to studijní pacient, u kterého je vyloučeno, aby byl použit externí převoz, bylo to asi ve 12.30 hod., kdy žalobce odmítl tuto jízdu a odmítl i podepsat dokument. Svědek žalobce kontaktoval telefonicky a dal mu telefonicky příkaz, aby to provedl, že to zvládne časově, odmítnutí následně podepsal automechanik a převoz musel provést řidič [příjmení], který to převzal. V tomto případě žalobce argumentoval tím, že to nestihne z důvodu dopravy. Svědek mu říkal, že se mu to nelíbí, že je to komplikace a došlo i ke zpoždění převozu pacienta do [obec], asi hodinovému, následek musel žalobce vědět. Ohledně třetího výpovědního důvodu, tedy převozu MRSA pozitivního pacienta dne [datum], neinfekční pacient odmítl převoz s infekčním pacientem a muselo se zajistit další vozidlo k převozu. Řidič nemůže sdělovat diagnózu jednoho pacienta druhému pacientovi, jedná se o hrubé porušení, a pokud by taková situace nastala, konzultoval by to svědek s personálním a právním oddělením. Kompetentní ohledně přepravy je pouze infekční oddělení, nikoli řidič. Žalobce dostal jeden až dva vytýkací dopisy, od dispečerů byli na žalobce stížnosti. Externí služba se využívala v minulosti do roku 2017 hodně, poté došlo k reorganizaci u žalované a optimalizovali se lidé a směny. Do roku 2017 řidiči mohli odmítat přesčasy. Pokud se má vyjádřit k prvnímu výpovědnímu důvodu ze [datum], tehdy měl žalobce plán služby do 15.30 hod, účastnil se od cca osmi hodin do dvanácti hodin vstupního školení, vozidlo by tak měl mít nafasované už od 7 hod. [příjmení] [příjmení] měl pracovní dobu pouze do 15 hod. [ulice] přestávka není pevně dána. Záznam o provozu vozidla se musí vypisovat průběžně, při dojezdu vozidla se tak dopíše pouze čas a stav tachometru. Vozidla mohou používat systém integrovaného záchranného systému, tedy jezdit rychlými pruhy v rámci [obec] (prokázáno výslechem svědka [příjmení]. [příjmení])

25. Výslechem svědka [příjmení]. [příjmení] bylo prokázáno, že pracuje u žalované jako dispečer, řidič zdravotní služby cca 8 let. Kontroluje evidenci sanitních vozidel, řízení vozidel, komunikaci s odděleními, dává pokyny k provedení jízdy a to i v roce 2020, dával pokyny i žalobci. Řidič znal stav pacienta, oddělení, cílovou adresu i detaily časové možnosti přípravy pacienta. Co se týká odmítnutí pokynu, podepsal se záznam s datem, jménem, převozem, podpis, pokud nikoli, použil se k tomu svědek. V roce 2020 mohl řidič nechtít přesčas, musel ale ráno požádat, v 95 % svědek řidiči vyhověl, když to dovolovaly provozní podmínky, jinak to přidělil jinému řidiči. Práce přesčas u žalované nastává velmi často, žadatel zavolá kdykoli, když má pacienta, nebo i volají z transfuzní služby. K prvnímu výpovědnímu důvodu ze dne [datum] svědek uvedl, že ráno ho žalobce nepožádal, že nechce ten den přesčas. Žalobce převoz odmítl a svědek musel následně převoz zadat řidiči, který měl pracovní dobu do 15 hod. Svědek měl za to, že je reálné to stihnout i s nakládkou a vykládkou pacienta, uzavřením auta apod. Měl sám dlouhodobou praxi jako řidič. V pracovní době tak zadal jízdu žalobci a nebyl tedy žádný důvod pro externí převoz. K druhému výpovědnímu důvodu ze dne [datum] svědka opět ráno žalobce nepožádal o dodržení pracovní doby, až při zadání pokynu k jízdě. Žalobce odmítl převoz provést a odmítl i podepsat záznam o odmítnutí. Jízdu pak následně jel pan [příjmení], pacient tedy musel čekat a řidič měl přesčas. Ohledně incidentu dne [datum], kdy byli společně převáženi infekční a neinfekční pacient, svědek nejprve před zadáním převozu učinil dotaz na hygienu na paní [příjmení], která mu potvrdila, že pacienti mohou jet společně. Následně svědkovi volali, že druhý pacient nechce s infekčním pacientem jet v jedné sanitce, řekli mu, že mu žalobce řekl, že druhý pacient je infekční. Následně žalobce přijel za svědkem s neinfekčním pacientem, svědka kontaktovala i dcera pacienta, sdělil jí informace, ona informace pochopila, ale pacient trval na tom, že chce jet v sanitě sám. Řidiči měli ohledně těchto věcí školení, věděli, jak se mají chovat. Žalobce nechtěl, aby pacienti jeli spolu. Svědek osobně potom převážel pacienta [anonymizována dvě slova]. Řešil to následně s panem [příjmení], tím došlo také ke zpoždění přepravy. Žalobce sám řekl svědkovi, že by to pacient měl vědět. V roce 2020 dispečer vypsal na lísteček pro řidiče velikosti jedné třetiny A4 jméno oddělení, stav pacienta, případné komplikace, v tomto případě MRSA pozitivitu, v tomto případě se jednalo o lísteček pro dva pacienty. Řidič má na žádance uvedenou diagnózu. Co se týká převozu infekčních pacientů obecně, zaleží na typu infekce, vždy se to konzultuje s hygienou, někdy se v případě, kdy není možné pacienta z důvodu infekce převážet sanitou žalované, volá firma A k infekčním převozům. Řidiči jsou školení, mají jednorázové rukavice, desinfekci, ústenky apod. Co se týká parkování, pokud nebylo nutné umytí celého automobilu v myčce při nějakém problému, toto trvalo asi 10 minut bez mytí auta. Žalobce nebyl bezproblémový, jeho záznamy tzv. stazky byly jedny z nejhorších, počítání kilometrů byla hrůza. Co se týká jeho chování na pracovišti, svědkovi osobně několikrát vyhrožoval. Jednalo se o slovní výhružky, konkrétně, že svědka zlikviduje a že ho lidé v okolí sledují. V roce 2020 se externí služba využívala hodně málo, jen když nebyla kapacita, v dřívější době se využívala více. Svědek věděl o tom, že žalobce má malé dítě, věděl o tom, že žalobce byl dlouhodobě v neschopnosti, ale přesný důvod neví. Žalobce byl seznámen s postupy ohledně přesčasů jako všichni ostatní řidiči. Směny plánoval pan [příjmení], nikoli svědek. Žalobce svědkovi neoznámil, že chce končit včas, a to ani osobně, ani písemnou formou. Co se týká fasování vozidla, týká se vyzvednutí klíčů, vozidlo je zpravidla dotankované z předchozího dne, nemělo by zde nic chybět. Pokud zde něco chybí, je třeba se obrátit na dispečera, konkrétně by se měla kontrolovat SPZ, STK, stav defibrilátoru, lékárna. Co se týká vykládky a nakládky pacienta u chodícího pacienta se jedná o časově asi o 10 minut z propouštěcího salónku, při vyzvedávání asi pouze 3 minuty, u ležícího pacienta záleželo na tom, jestli řidič použil služební výtah nebo nikoli, ke kterému měl kartu, pokud jej použil, tak do 15 minut, ale i při potížích s nakládkou mohlo jít i o 40 minut. (prokázáno výslechem svědka [příjmení]. [příjmení])

26. Návrh na doplnění dokazování výslechem svědka [příjmení], [anonymizováno] a [příjmení] a účastnickým výslechem žalobce soud pro nadbytečnost zamítl, neboť má zato, že pro posouzení věci bylo již provedené dokazování dostačující.

27. Podle § 38 odst. 1 písm. b) je od vzniku pracovního poměru zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru. Podle písm. c) jsou zaměstnanci povinni řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

28. Podle § 50 odst. 4 ZP dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§ 52), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn.

29. Podle § 52 písm. g) ZP, může zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru, jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi.

30. Podle § 53 odst. 1 písm. a) ZP zakazuje se dát zaměstnanci výpověď v ochranné době, to je v době, kdy je zaměstnanci nařízena karanténa nebo je uznán dočasně práce neschopným, pokud si tuto neschopnost úmyslně nepřivodil nebo nevznikla-li tato neschopnost jako bezprostřední následek opilosti zaměstnance nebo zneužití návykových látek, a v době od podání návrhu na ústavní ošetřování nebo od nástupu lázeňského léčení až do dne jejich ukončení; při onemocnění tuberkulózou se tato ochranná doba prodlužuje o 6 měsíců po propuštění z ústavního ošetřování. Podle odst. 2 byla-li dána zaměstnanci výpověď před počátkem ochranné doby tak, že by výpovědní doba měla uplynout v ochranné době, ochranná doba se do výpovědní doby nezapočítává; pracovní poměr skončí teprve uplynutím zbývající části výpovědní doby po skončení ochranné doby, ledaže zaměstnanec sdělí zaměstnavateli, že na prodloužení pracovního poměru netrvá.

31. Podle § 72 ZP rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

32. Podle § 88 odst. 1 ZP zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce přestávku v práci na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut; mladistvému zaměstnanci musí být tato přestávka poskytnuta nejdéle po 4,5 hodinách nepřetržité práce. Jde-li o práce, které nemohou být přerušeny, musí být zaměstnanci i bez přerušení provozu nebo práce zajištěna přiměřená doba na oddech a jídlo; tato doba se započítává do pracovní doby. Mladistvému zaměstnanci musí vždy být poskytnuta přestávka na jídlo a oddech podle věty první. Podle odst. 2 byla-li přestávka v práci na jídlo a oddech rozdělena, musí alespoň jedna její část činit nejméně 15 minut. Podle odst. 3 přestávky v práci na jídlo a oddech se neposkytují na začátku a konci pracovní doby.

33. Podle § 93 odst. 1 ZP práci přesčas je možné konat jen výjimečně. Podle odst. 2 práci přesčas může zaměstnavatel zaměstnanci nařídit jen z vážných provozních důvodů, a to i na dobu nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami, popřípadě za podmínek uvedených v § 91 odst. 2 až 4 i na dny pracovního klidu. Nařízená práce přesčas nesmí u zaměstnance činit více než 8 hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce.

34. Podle § 241 odst. 2 ZP požádá-li zaměstnankyně nebo zaměstnanec pečující o dítě mladší než 15 let, těhotná zaměstnankyně nebo zaměstnanec, který prokáže, že převážně sám dlouhodobě pečuje o osobu, která se podle zvláštního právního předpisu považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), ve stupni III (těžká závislost) nebo stupni IV (úplná závislost), o kratší pracovní dobu nebo jinou vhodnou úpravu stanovené týdenní pracovní doby, je zaměstnavatel povinen vyhovět žádosti, nebrání-li tomu vážné provozní důvody.

35. Podle § 301 písm. a) ZP zaměstnanci jsou povinni pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci. Podle písm. b) jsou zaměstnanci povinni řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

36. Podle § 51 odst. 1 zákona o zdravotních službách poskytovatel je povinen zachovat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb. Podle odst. 5 písm. a) povinná mlčenlivost podle odstavce 1 platí též pro a) zdravotnické pracovníky a jiné odborné pracovníky, a to v souvislosti s výkonem jejich povolání.

37. S žalobcem byl pracovní poměr rozvázán výpovědí ze dne [datum]. Mezi účastníky řízení nebylo sporné, že žalobce byl od [datum] do [datum] uznán práce neschopným a výpovědní doba byla prodloužena dle § 53 odst. 2 ZP. Výpovědní doba uplynula dne [datum] a žaloba na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne [datum] tak byla podána v zákonné lhůtě podle § 72 ZP.

38. Mezi účastníky řízení nebylo sporné, že žalovaná jako zaměstnavatel a žalobce jako zaměstnanec uzavřeli dne [datum] pracovní smlouvu na pozici řidič sanitního vozidla. Dne [datum] byl se žalobcem rozvázán pracovní poměr výpovědí z důvodu podle § 52 písm. g) ZP. Žalovaná ve výpovědi uvedla celkem tři výpovědní důvody. Prvním výpovědním důvodem je jednání žalobce dne [datum], kdy žalobce ve 14.56 hod. odmítl provést přepravu ambulantního pacienta z [nemocnice] sv. [jméno] [příjmení] [jméno] zpět do [nemocnice] [anonymizována dvě slova]. Žalobce ani přes opakované udělení pokynu dispečerem [příjmení] jeho pokynu neuposlechl a přepravu neprovedl, ačkoliv směna žalobce končila v 15.30 hod. Jako druhý výpovědní důvod žalovaná uvedla, že dne [datum] ve 12.30 hod. žalobce odmítl provést přepravu pacienta do [obec], která mu byla uložena dispečerem [příjmení] a následně i vedoucím oddělení autodopravy A. [příjmení]. Směna žalobce končila v 15.30 hod. Třetím výpovědním důvodem byla skutečnost, že dne [datum] žalobce při nakládce sdělil neinfekčnímu pacientovi, že bude přepravován společně s infekčním MRSA pozitivním pacientem, a že by neměli jet spolu sanitou. V důsledku tohoto sdělení neinfekční pacient odmítl být transportován s infekčním pacientem a žalovaná musela zajistit přepravu pacientů dvěma sanitními vozy. Za zcela nepřípustné žalovaná považuje zejména sdělení údajů o zdravotním stavu pacienta jinému pacientovi. Žalobce nikdy nežádal o úpravu pracovní doby podle § 241 odst. 2 ZP. Mezi účastníky řízení nebylo sporné, že žalobce pečoval o nezletilého syna v předškolním věku.

39. Soud dále zkoumal jednotlivé výpovědní důvody tak, jak je ve výpovědi vymezila žalovaná. V řízení nebylo mezi účastníky sporné, že žalobce odmítl dne [datum] ve 14.56 hod. převoz pacienta, ačkoliv jeho pracovní doba trvala do 15.30 hod.

40. V případě druhého výpovědního důvodu nebylo mezi účastníky řízení sporné, že dne [datum] ve 12.30 hod. žalobce odmítl provést přepravu pacienta do [obec] opět z důvodu péče o nezletilého syna, kterého musel žalobce vyzvednout z mateřské školy, ačkoliv pracovní doba žalobce trvala do 15.30 hod.

41. Svědek [příjmení]. [příjmení] a [anonymizováno]. [příjmení] potvrdili, že dispečer se vždy snaží zohlednit individuální potřeby řidičů, kteří potřebují skončit dříve. Externí přeprava se dle svědka [příjmení]. [příjmení] a [anonymizováno]. [příjmení] používá pouze zřídka, např. u infekčních přeprav v době covidu, a výjimečně, když se nestíhá. Výslechem svědka [příjmení]. [příjmení] a [anonymizováno]. [příjmení] bylo prokázáno, že pokud řidiči potřebují skončit v pracovní době, požádají o to v 7 hod. ráno. Přesčasy v délce cca 30 minut jsou časté. Hlavním úkolem dispečera je sice eliminovat práci řidičů přesčas, nemocnice však musí převozy zajistit vždy. I svědek [příjmení]. [příjmení], který je vedoucím oddělení autodopravy, potvrdil, že považuje požadavek dispečera ze dne [datum] za oprávněný. Vyzvednutí vozidla zabere řidiči maximálně 10 minut. Odstavení vozidla po příjezdu trvá maximálně 10 minut a pokud řidič pospíchá, tak může požádat dispečera, že úkoly spojené s odstavením vozidla dodělá další den ráno. Svědek [příjmení]. [příjmení] uvedl, že odstavení vozidla trvá přibližně 15 až 20 minut. Dle [anonymizováno]. [příjmení] bylo reálné, že žalobce stihne převoz v rámci pracovní doby, a proto nebyl důvod zadat převoz externímu přepravci. Provedení jízdy nebylo zadáváno jako provedení práce přesčas. Vozidla mohou používat systém integrovaného záchranného systému, tedy jezdit rychlými pruhy v rámci [obec]. Svědek [příjmení]. [příjmení] uvedl, že žalobce byl s postupy ohledně přesčasů seznámen.

42. Soud nejprve uvádí, že první a druhý výpovědní důvod spolu co do podstaty porušení povinnosti zaměstnance úzce souvisejí a soud je proto hodnotil ve vzájemné souvislosti. Ze samotné povahy práce řidiče sanitního vozidla vyplývá, že se jedná o práci, která je závislá na proměnných podmínkách jako je hustota provozu nebo stav převáženého pacienta. Nebylo by proto spravedlivé po žalované požadovat, aby předem znala přesnou délku převozu. Žalobce ani nepožádal o skončení práce v pracovní době, což byl povinen oznámit při nástupu do práce ráno v 7 hodin.

43. Soud zohlednil zejména skutečný čas převozu pacientů, který vykázal řidič [příjmení] dne [datum] a [datum], a dále přihlédnul ke skutečnosti, že žalobce musel nejprve sanitku převzít a následně odevzdat. Výslechem svědka [příjmení]. [příjmení] a L. [příjmení] bylo prokázáno, že převzetí sanitky zabere zhruba 10 minut. Odevzdání sanitky trvá zhruba 15 minut, ale žalobce mohl požádat dispečera o odložení provedení úkonů spojených s odstavením vozidla až na další den. Soud tak uzavírá, že žalobce by pravděpodobně převoz pacientů dne [datum] a [datum] stihl v pracovní době. Převoz pacientů byl žalobci nařízen v rámci pracovní doby a předpoklad dispečerů, že žalobce stihne převoz v pracovní době dokončit, považuje soud za opodstatněný. Nejednalo se tedy o nařízení práce přesčas, teoreticky však k práci přesčas mohlo dojít kvůli nepředvídatelným podmínkám, což soud považuje za běžné u práce řidiče sanitního vozidla. Převoz byl zadán žalobci v pracovní době, externího přepravce lze využít pouze ve výjimečných situacích a externí služba se v roce 2020 využívala málo. Situaci ze dne [datum] a [datum] však soud za výjimečnou nepovažuje, a proto námitka žalobce, že mohla žalovaná využít externího přepravce, není důvodná. Žalobce by pravděpodobně stihl vykonat oba převozy v pracovní době, odmítnutí převozu tak soud nepovažuje za důvodné. Výslechem svědka [příjmení]. [příjmení] bylo rovněž prokázáno, že se praxe u žalované v průběhu let změnila. Řidiči mohli dříve odmítat převozy a následně bylo možné využít externí firmu. To však platilo pouze do roku 2017, poté došlo k reorganizaci u žalované.

44. Pokud žalobce namítal, že měl právo dne [datum] na přestávku v práci podle § 88 ZP, soud k tomuto nejprve uvádí, že v souladu s § 88 odst. 2 ZP může být přestávka v práci rozdělena, jedna její část musí činit nejméně 15 minut. Pracovní doba dne [datum] začínala v 7.00 hod. Podle § 88 odst. 3 ZP se přestávka v práci neposkytuje na začátku pracovní doby. Následně však žalobce mohl přestávku čerpat, a to až do jeho prvního převozu v 9.00 hod. Zákoník práce zároveň nestanoví, že přestávka v délce 30 minut musí být nepřetržitá, naopak ji lze v souladu se zněním zákoníku práce rozdělit na části po 15 minutách. Žalobce tedy nebyl oprávněn žádat o přestávku v délce 30 minut po provedení převozu. Soud proto uzavírá, že žalobce neměl dne [datum] právo na přestávku v práci v délce 30 minut od 12.30 hod., a nebyl tak oprávněn z tohoto důvodu odmítnout převoz pacienta.

45. Žalobce namítal, že k odmítnutí převozu pacientů došlo z důvodu péče o nezletilého syna, kterého potřeboval vyzvednout z mateřské školy. [ulice] škola [anonymizováno] byla v provozu až do 20 hod. Pobyt dětí v mateřské škole od 18 do 20 hod., bylo však nutné hlásit tři dny předem. Cesta z místa výkonu práce do mateřské školy trvala přibližně 10 minut, žalobce by proto jistě stihl vyzvednout syna do 18. hodiny, kdy není nutné hlásit pobyt dítěte v mateřské škole tři dny předem. Soud proto uzavírá, že skutečnost, že žalobce musel vyzvednout dítě z mateřské školy, nebyla vzhledem k provozní době mateřské školy důvodná.

46. Soud ze shora uvedených důvodů nepovažuje námitky žalobce za důvodné a uzavírá, že žalobce se dopustil porušení pracovní povinnosti, jak je uvedeno v prvním a druhém výpovědním důvodu. Odmítnutím provedení převozu pacientů žalobce porušil povinnosti vyplývající zejména z čl. 11.1 odst. 1, 2 písm. b), c), e), pracovního řádu, § 38 odst. 1 písm. b) ZP a § 301 písm. a), b) ZP.

47. Podstatou třetího výpovědního důvodu byla skutečnost, že žalobce porušil povinnost mlčenlivosti a sdělil neinfekčnímu pacientovi diagnózu druhého infekčního pacienta, což žalobce sám sdělil svědkyni [příjmení]. [příjmení], sestře pracující na oddělení pro kontrolu infekcí. Mezi účastníky řízení nebylo sporné, že žalobce nebyl oprávněn sdělovat pacientům diagnózu jiných pacientů. Žalobce však tvrdil, že se o této diagnóze dozvěděl neinfekční pacient sám po přečtení diagnózy na lístečku se základními informacemi o převážené pacientce. Výslechem svědkyně [příjmení]. [příjmení] však bylo prokázáno, že žalobce skutečně porušil povinnost mlčenlivosti a neinfekční pacientce sám řekl o diagnóze MRSA druhého pacienta, který měl být společně s neinfekční pacientkou převážen. O skutečnosti, že žalobce aktivně sdělil diagnózu, byl informován i svědek [příjmení]. [příjmení]. Soud proto považuje za dostatečně prokázané, že žalobce aktivně sdělil informaci o MRSA pozitivitě infekčního pacienta, a dále nepovažoval za nutné k této skutečnosti provádět další dokazování. Aktivním sdělením diagnózy infekčního pacienta jinému pacientovi se žalobce dopustil porušení pracovní povinnosti, jak je uvedeno ve třetím výpovědním důvodu, a porušil povinnost vyplývající zejména z čl. 11.1 odst. 1, 2 písm. m) pracovního řádu, § 38 odst. 1 písm. b), c) ZP, § 51 odst,1, 5 písm. a) zákona o zdravotních službách, čl. 7 odst. 1), 2) směrnice [anonymizováno].

48. Paragraf 52 odst. 1 písm. g) ZP patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k takovým právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro posouzení, zda zaměstnanec porušil povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci méně závažně, závažně nebo zvlášť hrubým způsobem, zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet. Při posouzení intenzity porušení pracovních povinností zaměstnance vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci soud přihlíží k jeho osobě, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k okolnostem, za nichž došlo k porušení pracovní povinnosti, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, jakož i k důsledkům porušení uvedených povinností pro zaměstnavatele, či k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nebo výpovědí odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval (srov. ve vztahu k obsahově shodné dřívější právní úpravě rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1995 sp. zn. 6 Cdo 53/94, uveřejněný v časopise Práce a mzda č. 7-8, roč. 1996, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2000 sp. zn. 21 Cdo 1228/99, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1080/2000, rozsudek Nejvyššího soudu dne 18. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1271/2013 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3840/2014). Výsledné posouzení intenzity porušení pracovní povinnosti přitom není jen aritmetickým průměrem všech v konkrétním případě zvažovaných hledisek; k některým z nich je třeba přistupovat se zvýšenou pozorností tak, aby byla vystižena typová i speciální charakteristika porušení právních povinností v konkrétní věci (srovnej rozsudek NS v Brně sp. zn. 21 Cdo 3325/2012).

49. Soud shledal závažné porušení pracovních povinností vztahujících se k žalobcem vykonávané práci v jednání žalobce uvedeném v prvním, druhém i třetím výpovědním důvodu. Při hodnocení intenzity soud přihlédl zejména k samotné pracovní pozici řidič sanitního vozidla, kterou žalobce vykonával. Stěžejní náplní této práce je právě převoz pacientů a vzhledem k tomu, že soud neshledal odmítnutí převozu pacientů dne [datum] a [datum] ze strany žalobce za důvodné, považuje soud toto odmítnutí a nesplnění pokynu žalované za závažné porušení pracovních povinností. Součástí profese žalovaného je i povinnost zachovávat mlčenlivost. V případě porušení mlčenlivosti škoda spočívala ve zvýšených nákladech, které musela žalovaná vynaložit na zabezpečení přepravy pacientů prostřednictvím dvou sanitních vozů, což nebylo mezi účastníky řízení sporné. Nadto soud přihlédl i ke skutečnosti, že žalobce nebyl ani před incidenty popsanými ve výpovědi vzorným zaměstnancem. V řízení bylo stížností B. [příjmení], dopisem [anonymizováno]. [příjmení] či výslechem svědka [příjmení]. [příjmení] prokázáno, že žalobce se několikrát choval nevhodně a vulgárně vůči ostatním zaměstnancům žalované. V řízení bylo rovněž vytýkacími dopisy prokázáno, že žalobci bylo již v minulosti ze strany žalované vytýkáno porušení povinností. Z výše uvedeného plyne, že po žalované by nebylo spravedlivé požadovat, aby pracovní poměr žalobce u žalované dále pokračoval. Soud uzavírá, že jednání žalobce uvedené ve výpovědi představuje závažné porušení povinností a hypotézu v § 52 písm. g) ZP považuje za naplněnou.

50. Žalovaná tak s žalobcem platně rozvázala pracovní poměr výpovědí ze dne [datum], a soud proto žalobu na určení neplatnosti výpovědi zamítl (výrok I.).

51. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 300 Kč. Žalovaná jakožto státní příspěvková organizace zřízená Ministerstvem zdravotnictví je subjektem hospodařícím s prostředky z veřejných rozpočtů. Na žalovanou je proto možno nahlížet jako na veřejnoprávní korporaci hospodařící s veřejnými prostředky. Je-li stát k hájení svých právních zájmů vybaven příslušnými organizačními složkami, finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt, jímž je advokát, a pokud tak přesto učiní, není důvod pro uznání takto jim vzniklých nákladů jako účelně vynaložených (ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř.) (srovnej nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2929/07 a sp. zn. I. ÚS 1452/09). Obdobné závěry totiž Ústavní soud vztáhl též na některé další subjekty mimo stát, které jsou veřejnými institucemi (subjekty) hospodařícími s veřejnými prostředky, jako je Česká televize (srovnej nález sp. zn. I. ÚS 3344/12 a sp. zn. II. ÚS 1333/14), fakultní nemocnice (nález sp. zn. I. ÚS 195/11), Pozemkový fond (nález sp. zn. II. ÚS 1172/12) či Národní památkový ústav (nález sp. zn. II. ÚS 3855/14). Předmětem řízení je otázka platnosti výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. g) ZP. Tato věc nepředstavuje problematiku mimořádně obtížnou či specializovanou, jež by odůvodňovala volbu advokáta pro zastupování žalované. Žalovaná by měla být schopna za pomocí svého personálního vybavení výpovědní důvod podle zákoníku práce obhájit. I Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 1011/12 deklaroval, že„ pracovněprávní vztahy jsou elementární součástí činnosti orgánu, jednajícího za stát, který zaměstnává mnoho pracovníků a disponuje i samostatným právním odborem. Dává-li takový orgán svému zaměstnanci výpověď, musí být schopen tento zásadní právní úkon také sám obhájit v soudním procesu, resp. nést následky předpokládané právem, protože jde o úkon, který vyplývá z jeho činnosti jako zaměstnavatele.“ Žalovaná disponovala právním oddělením, podpůrně pak odborem personalistiky, a byla tak organizačně nadána k hájení svých právních zájmů v daném řízení. V projednávané věci soud neshledal důvodné, aby žalovaná výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášela na soukromý subjekt, jímž je advokát, a pokud tak přesto učinila, není důvod pro uznání takto jí vzniklých nákladů jako účelně vynaložených. Pokud soud neshledá účelnými náklady na právní zastoupení advokátem, není důvodu, aby procesně úspěšnému účastníku nepřiznal alespoň paušální náhradu hotových výdajů (k tomu i bod 29 nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 2434/19). Za dané procesní situace je třeba aplikovat § 151 odst. 3 o. s. ř., ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Žalované tak vznikly podle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. náklady za 11 úkonů po 300 Kč (vyjádření k žalobě, písemné vyjádření ze dne 18. 3. 2022, 18. 5. 2022, 31. 8. 2022, účast na jednání před soudem dne 16. 2. 2022, 25. 5. 2022, 25. 1. 2023, 2x dne 10. 5. 2023 – jednání od 9.30 do 12:30 hod., 31. 5. 2023, závěrečný návrh). Celkové náklady řízení ve výši 3 300 Kč byly přisouzeny žalované v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.) na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

Poučení