42 C 250/2019 - 292

Rubrum

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci žalobce:[Jméno žalobce A], narozený dne [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] zastoupený [Jméno žalobce B], advokátkou sídlem [Anonymizováno] proti žalované:[Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená [Jméno Zástupce], advokátem sídlem [Anonymizováno] o vypořádání společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Ze zaniklého společného jmění manželů, žalobce a žalované, a) se do výlučného vlastnictví žalobce [Jméno žalobce A], r.č. [RČ] přikazují nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], pro okres [Anonymizováno], k.ú. a obec [adresa] na LV č. [hodnota], a to pozemek parc. č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba, [adresa], rodinný dům, pozemek parc. č. [hodnota], zahrada, pozemek parc. č. [hodnota], zahrada a pozemek parc. č. [Anonymizováno], vodní plocha, b) se k úhradě žalobci [Jméno žalobce A], r.č. [RČ] přikazuje nedoplatek hypotečního úvěru poskytnutého [Anonymizováno], na základě smlouvy o hypotečním úvěru ze dne [datum], č. [Anonymizováno] ve výši 383 713 Kč s úroky ve výši 62 372,10 Kč a dalšími úroky, které k dluhu případně přirostou v budoucnu.

II. Žalobce je povinen na vypořádání podílu ze zaniklého společného jmění manželů žalobce a žalované, uhradit žalované částku ve výši [částka], a to ve lhůtě do 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen nahradit České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov na nákladech řízení, které hradila na znalečném, částku [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna nahradit České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov na nákladech řízení, které hradila na znalečném, částku [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 4.10.2019 ve znění dalších podání se žalobce domáhal vypořádání zaniklého společného jmění manželů. Uvedl, že manželství bylo uzavřeno dne 18.7.1998, bylo rozvedeno rozsudkem ze dne 6.9.2016 s právní mocí ke dni 7.10.2016. Manželé se nedohodli na vypořádání svého společného jmění. Konkretizoval tedy položky, které by měly být jako součásti zaniklého společného jmění vypořádány. Jedná se přitom o nemovité věci v k.ú. [adresa] zapsané na LV č. [hodnota], kdy jde o pozemek parc.č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba, rodinný dům č.p. [Anonymizováno], pozemek parc. č. [hodnota], zahrada, pozemek parc. č. [hodnota], zahrada a pozemek parc. č. [Anonymizováno], vodní plocha. Tyto nemovitosti byly pořízeny za částku 3 140 000 Kč, na jejich nákup měly být použity výlučné prostředky žalobce, kdy tuto částku žalobce označil jako valorizovaný vnos. Vzhledem k tomu, že nemovitosti žalobce výlučně užívá, od ukončení vedení rodinné domácnosti v roce 2015 sám hradí hypotéku, navrhoval, aby tyto věci byly přikázány do jeho výlučného vlastnictví. K prostředkům, za něž byly nemovitosti v k.ú. [adresa] pořízeny, doplnil, že šlo o jeho výlučné prostředky, které získal následovně. Před uzavřením manželství měl ve svém výlučném vlastnictví členský podíl v bytovém družstvu a s tím spojená členská práva a povinnosti k družstevnímu bytu v [adresa]. Za převod členských práv k tomuto bytu dne 9.12.1998 obdržel částku 750 000 Kč. Tato částka byla vynaložena na pořízení členských práv a povinností ve stavebním bytovém družstvu [Anonymizováno], včetně práva nájmu družstevního bytu na adrese [adresa], kdy žalovaná se stala pouze společným nájemcem. Následně dne 7.8.2002 došlo k převodu členských práv a povinností k tomuto bytu na třetí osobu za částku 1 400 000 Kč. Část těchto prostředků ve výši 1 300 000 Kč byla spolu s darem od rodičů žalobce ve výši 1 300 000 Kč dle darovací smlouvy ze dne 8.8.2002 použita na koupi nemovitých věcí v k.ú. [adresa] zapsaných na LV č. [hodnota], kdy šlo o pozemek parc. č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba, objekt bydlení č.p. [Anonymizováno], pozemek parc. č. [Anonymizováno], zahrada a pozemek parc. č. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří. Zbývající část ceny za převod členských práv a povinností spojených s nájmem bytu na [Anonymizováno] ve výši 100 000 Kč a částka 130 000 Kč dle darovací smlouvy 6.10.2005, kdy šlo o výlučný dar rodičů žalobce žalobci, byla vložena do rekonstrukce těchto nemovitých věcí. Následně byly tyto nemovité věci smlouvou ze dne [datum] převedeny na třetí osobu za částku [částka], kdy část z této kupní ceny byla použita na koupi nemovitých věcí v k.ú. [adresa]. Měl tak za to, že ve prospěch společného jmění byly použity jeho výlučné prostředky, kdy tento vnos by měl být valorizován o hodnotu, o níž se zvýšila hodnota nemovitých věcí do dne zániku společného jmění manželů. Dále specifikoval movité věci, které by měly být vypořádány, když s ohledem na to, že v této části vzal žalobu následně zčásti zpět a řízení tak bylo částečně zastaveno (usnesení ze dne 22.11.2021, č.j. [spisová značka]), soud tato tvrzení, ani následné vyjádření žalované k nim dále nerozebírá. Žalobce se dále domáhal vypořádání zůstatků peněžních prostředků na účtech žalované ke dni zániku manželství, kdy specifikoval dva tyto účty, a to účet u [č. účtu] a [č. účtu]. Dále se domáhal vypořádání finančních prostředků ve výši 40 000 Kč z prodeje dvou koní, které účastníci nabyli za trvání manželství, kdy tyto finanční prostředky měla mít v držení ke dni zániku manželství manželka. Rovněž se domáhal vypořádání finančních prostředků v částce 1 210 000 Kč snížených o uhrazenou daň z převodu nemovitých věcí v k.ú. [adresa], kdy tyto nemovitosti měly být nabyty z jeho výlučných prostředků a tato částka nebyla dále použita k nákupu nemovitých věcí v k.ú. [adresa], žalovaná ji ke dni zániku manželství měla ve svém držení. Žalobce dále tvrdil, že za trvání manželství byla mezi účastníky a jeho rodiči uzavřena dne 15.6.2005 smlouva o půjčce v částce 600 000 Kč, kdy žalobce celý dluh vrátil ze svého výlučného majetku, nárokuje tak na vypořádání částku 300 000 Kč. Za trvání manželství pak byl dle smlouvy ze dne 24.3.2006 účastníkům poskytnut [Anonymizováno] hypoteční úvěr ve výši 900 000 Kč, kdy ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství činil zůstatek tohoto úvěru částku 631 053,78 Kč. Úvěr byl užit na rekonstrukci nemovitostí v k.ú. [adresa] a je tak hrazen i nadále žalobcem, kdy tyto splátky by měly být zohledněny jako jeho vnos. Domáhal se vypořádání zůstatku úvěru. Navrhoval tedy, aby soud ze společného jmění manželů přikázal do jeho výlučného jmění nemovitosti v k.ú. [adresa], zavázal jej k úhradě zůstatku dluhu na hypotečním úvěru a žalované uložil povinnost uhradit mu určitou částku na vypořádání společného jmění manželů.

2. Žalovaná se k návrhu žalobce vyjádřila podáním ze dne 14.1.2020 tak, že nemovitosti v k.ú. [adresa] jsou ve společném jmění manželů, kteří je nabyli za trvání manželství ze společných prostředků, není jí nic známo o tom, že by měly být nabyty z výlučných prostředků žalobce. Souhlasila s jejich přikázáním do vlastnictví žalobce, kdy by jí měla být uhrazena polovina z jejich ceny určené znaleckým posudkem. Rovněž nemovitosti v k.ú. [adresa] nabyli účastníci za trvání manželství do svého společného jmění, byli rovněž společnými členy bytového družstva [Anonymizováno], kdy členský podíl nabytý za trvání manželství financovali ze společných prostředků, kdy žalovaná měla zčásti poskytnout i své výlučné prostředky. Finanční prostředky ve výši 40 000 Kč z prodeje koní a 1 210 000 Kč z prodeje nemovitostí v k.ú. [adresa] pak ke dni zániku manželství neměla ve svém držení, na svých účtech měla spíše záporné zůstatky. V předžalobní výzvě se přitom měl žalobce z tohoto titulu domáhat uhrazení pouze částky 400 000 Kč. Potvrdila uzavření smlouvy o hypotečním úvěru. Označila dva účty žalobce, kdy zůstatky na těchto účtech ke dni zániku manželství měly být součástí SJM.

3. Soud následně nařídil účastníkům první setkání se zapsaným mediátorem, kdy však tímto způsobem k dohodě účastníků nedošlo. Účastníci se na vypořádání nedohodli ani v rámci následně pokračujících mimosoudních jednání. Žalovaná poté namítala neurčitost žaloby, když z ní není patrno, jakou částku by měla žalobci na vypořádání uhradit. Vyjadřovala se tak, že pokud žalobce tvrdí, že nemovitosti v k.ú. [adresa] byly nabyty z jeho výlučných prostředků, pak by se neměl domáhat vnosů ze svého výlučného majetku na tento majetek. Pravdou však je, že tyto nemovitosti byly součástí společného jmění manželů.

4. U nařízeného jednání žalobce doplňoval, že po přepočtu uplatňuje vnos ve výši 3 410 000 Kč, kdy tato částka sestává z prostředků získaných prodejem členských práv k bytu na [Anonymizováno] (750 000 Kč), prostředků získaných žalobcem darem od rodičů na pořízení bytu na [Anonymizováno] (240 000 Kč), z prostředků získaných žalobcem darem od rodičů na pořízení nemovitostí v k.ú. [adresa] (1 300 000 Kč), prostředků z daru od rodičů použitých k rekonstrukci nemovitostí (130 000 Kč), splátek hypotečního úvěru hrazených po zániku manželství žalobcem, půjčky od rodičů, kterou zčásti vrátil sám a zčásti mu byla odpuštěna (600 000 Kč). Následně pak upřesňoval skutková tvrzení obsažená v žalobě, označoval důkazy ke svým tvrzením (podání ze dne 18.10.2021). K nemovitostem v k.ú. [adresa] doplnil, že byly prodány za částku 4 350 000 Kč, kdy tato částka byla složena do advokátní úschovy [adresa]. Ta následně po odečtení daně z převodu nemovitostí uhradila z této částky přímo prodávajícím kupní cenu 3 140 000 Kč za nemovitosti v k.ú. [adresa], uhradila daň finančnímu úřadu. Zopakoval, že před uzavřením manželství měl ve svém výlučném vlastnictví členský podíl v bytovém družstvu [Anonymizováno] a s tím spojená práva a povinnosti k bytu na [Anonymizováno]. Tato členská práva převedl smlouvou ze dne 9.12.1998 za částku 750 000 Kč uhrazenou v hotovosti. V době, kdy účastníci žili v bytě na [Anonymizováno], plánovali stěhování do většího. Žalobce se tak před převodem členských práv dohodl s rodiči tak, že tito sami uzavřou za žalobce smlouvu o převodu členských práv a povinností k bytu na [Anonymizováno], zaplatí cenu za převod. Žalobce jim následně vyplatí částku za převod členský práv k bytu na [Anonymizováno], ti na něj převedou bezplatně práva k bytu na [Anonymizováno]. Proto rodiče žalobce dne 19.11.1998 uzavřeli smlouvu, na základě které nabyli členská práva a povinnosti v bytovém družstvu [Anonymizováno] a s tím spojené právo nájmu k bytu na [Anonymizováno], kdy uhradili za převod 990 000 Kč v hotovosti a provizi 51 975 Kč realitní kanceláři. Následně pak žalobce vrátil rodičům částku 750 000 kč získanou z převodu členských práv k bytu na [Anonymizováno] a rodiče mu darovali částku 291 975 Kč, tvořenou rozdílem jimi vynaložené částky na získání členského podílu k bytu na Záhřebské a zaplacené provize a částkou, kterou jim vrátil žalobce. O tom svědčí dohoda z 9.12.1998. V souladu s ní pak dne 6.12.2001 převedli rodiče žalobce bezplatně smlouvou o převodu členských práv práva k bytu na [Anonymizováno] na žalobce a žalovanou, když právní úprava neumožňovala převod pouze na žalobce. Specifikoval smlouvu, kterou byla převedena práva a povinnosti k bytu na [Anonymizováno] účastníky na třetí osobu, a to za částku 1 400 000 Kč. Kupní smlouvou ze dne 8.8.2002 pak byly pořízeny nemovitosti v k.ú. [adresa], a to za kupní cenu 2 600 000 Kč, část kupní ceny v částce 1 400 000 Kč byla uhrazena v hotovosti v den podpisu smlouvy a zbývající část kupní ceny v den podání návrhu na vklad. Kupní cena byla v částce 1 300 000 Kč uhrazena z daru od rodičů žalobci, kdy to vyplývá z účelu sjednaného v darovací smlouvě ze dne 8.8.2002. Účastníci neměli jiné prostředky než z prodeje bytu na [Anonymizováno]. Nemovitosti vyžadovaly rekonstrukci, kdy žalobce popsal, jaké práce měly být vykonány. Na opravy byly využity prostředky z hypotečního úvěru poskytnutého účastníkům dle smlouvy ze dne 24.3.2006 a z prostředků ze smlouvy o půjčce ze dne 15.6.2005 v částce 600 000 Kč, dále zbývající část z kupní ceny za byt na [Anonymizováno] v částce 100 000 Kč a částka 130 000 kč z daru od rodičů žalobci dle smlouvy ze dne 6.10.2005. K hypotečnímu úvěru doplnil, že šlo o úvěr v částce 900 000 Kč, kdy část úvěru měla být užita neúčelově a část na rekonstrukci nemovitostí v [adresa] (743 000 Kč). Dodatkem č. 4 byla sjednána změna smlouvy, kdy došlo ke zřízení zástavního práva k nemovitostem v k.ú. [adresa]. K částce 40 000 Kč za koně doplnil, že v roce 2014 nabyli vlastnictví ke dvěma koňům, k prodeji došlo na jaře 2015 za částku 40 000 Kč, kterou měla žalovaná uložit na jeden ze svých účtů. Měl za to, že tato částka byla ke dni odchodu žalované z domácnosti v červnu 2015 na jejím účtu, nevěděl, zda následně do ukončení manželství nebyla spotřebována. K částce 1 210 000 Kč snížené o daň z převodu nemovitostí v k.ú. [adresa] (48 400 Kč) tedy k částce 1 161 600 Kč tvrdil, že tato částka byla vyplacena z advokátní úschovy dle smlouvy ze dne 1.8.2013 na účty žalované, a to v částce 90 000 Kč na účet č. [č. účtu] a v částce 1 071 600 na účet č. [č. účtu]. Tyto prostředky nebyly za trvání manželství spotřebovány, ke dni odchodu žalované ze společné domácnosti byly na jejích účtech. K půjčce od rodičů žalobce ve výši 600 000 Kč dle smlouvy z 15.6.2005 uvedl, že byla čerpána postupně, kdy dle uvedených čerpání však šlo celkem o částku 780 000 Kč. Účastníci se měli zavázat půjčku vrátit rodičům žalobce do 10 let od poskytnutí, s tím, že splácení započne od roku 2008. Pro případ rozvodu manželství bylo sjednáno okamžité zesplatnění půjčky. Z důvodu špatné finanční situace se žalobce dohodl s otcem na prodloužení splatnosti do 30.6.2019. Žalobce pak v srpnu 2018 otci uhradil 300 000 Kč, jakožto dluh za žalovanou, kdy ve zbývající části se dohodli, že otec po něm splacení nebude požadovat. Na úhradu dluhu použil prostředky z půjček od osob uvedených v doplnění žaloby. K nemovitostem v [Anonymizováno] žalobce tvrdil, že od jejich nabytí v roce 2013 tam nebyly prováděny zásadnější opravy.

5. Žalovaná v replice na doplnění tvrzení žalobcem uvedla, že je zřejmé, že účastníci byli společnými členy družstva [Anonymizováno] (byt na [Anonymizováno]), členský podíl nabyli do společného jmění a za společné prostředky. Stejně tak nemovité věci v k.ú. [adresa] a k.ú. [adresa] nabyli do společného jmění a financovali ze společných prostředků. Popřela jakékoliv vnosy žalobce. Konstrukce žalobce ohledně bytového družstva [Anonymizováno] a [Anonymizováno] měla za logicky nesmyslné. Žalobce měl částku 750 000 Kč za převod členského podílu v bytovém družstvu [Anonymizováno] obdržet dne 9.12.1998 a poskytnout stejného dne rodičům. Ti svůj členský podíl v bytovém družstvu Průkopník však nabyli necelý měsíc předtím a oběma účastníkům jej převedli až dne 6.12.2001, tedy o tři roky později. Nemělo to tedy žádnou časovou a věcnou souvislost s datem 9.12.1998 a podílem žalobce v bytovém družstvu [Anonymizováno]. Podstatné je, že sám žalobce uvedl, že rodiče svůj podíl v družstvu převedli bezplatně na oba účastníky. Popírala půjčku od rodičů dle smlouvy z 15.6.2005 i dar dle smlouvy 6.10.2005, jejichž použití na rekonstrukci nemovitostí v [adresa], když ta byla hrazena z hypotečního úvěru. Tvrdila, že smlouva o půjčce nebyla uzavřena, půjčka nebyla poskytnuta, zpochybňovala pravost svého podpisu na smlouvě i dokladech o vyplacení. Navíc žalobce částku rozpočítává chybně, kdy v součtu jde o částku 780 000 Kč. V době vrácení půjčky tato již byla případně promlčena, když splatnost měla být 10 let od poskytnutí, z opatrnosti tak namítla promlčení. Tvrzení o splacení pak měla za neprokázaná. Poukázala i na to, že dle tvrzení žalobce mělo jít o solidární závazek, kdy pokud měl jeho otec část půjčky prominout, vztahovalo by se prominutí i na žalovanou. Tvrzení žalobce měla za vnitřně rozporné. Poukázala i na to, že tvrzené půjčky a dary, které měly být použity na rekonstrukci nemovitostí v [adresa] v součtu s poskytnutým úvěrem a cenou, za které nemovitosti nabyli, přesahují částku, za níž byly následně tyto nemovitosti prodány. To měla s ohledem na to, že k nárůstu cen nemovitostí docházelo v čase bez ohledu na rekonstrukce za nevěrohodné, což tvrzení o vnosech žalobce zásadně zpochybňuje. Koně byli prodáni za trvání manželství na jaře 2015, manželství bylo rozvedeno až v září roku 2016. Ke dni právní moci rozsudku o rozvodu žalovaná neměla částku za prodej koní k dispozici, zpochybňovala i výši ceny za prodej koní. Žalovaná rovněž ke dni zániku manželství neměla v držení částku 1 161 600 Kč z prodeje nemovitostí v [adresa]. Žádná z těchto částek tak nemůže být předmětem vypořádání.

6. Závěrem zástupkyně žalobce shrnula, že bylo prokázáno, že nemovitosti v k.ú. [adresa] byly pořízeny zcela z prostředků za prodej nemovitostí v k.ú. [adresa], žalovaná společnou domácnost opustila v červnu 2016, od té doby nemovitosti užívá žalobce, hradí hypoteční úvěr, který je zajištěn zástavním právem k těmto nemovitostem. Navrhla proto, aby nemovitosti byly přikázány do vlastnictví žalobce. Měla za prokázané, že nemovitosti byly nabyty díky postupným vnosům žalobce, kdy by měl být zohledněn při vypořádání vnos ve výši 750 000 Kč za převod členských práv spojených s bytem ve výlučném vlastnictví žalobce. Tyto prostředky byly následně použity ke koupi členského podílu spojeného s bytem na Záhřebské, kdy byla vynaložena částka 1 041 975 Kč, v rozdílu šlo o dar pro žalobce od rodičů. Následně došlo k prodeji bytu na [Anonymizováno] za částku 1 400 000 Kč, což nebylo mezi účastníky sporné. Nemovitosti v k.ú. [adresa] pak účastníci hradili zčásti z této částky a zčásti 1 300 000 Kč z daru od otce žalobci. Měla za prokázané i další vnosy z darů žalobci od rodičů v částce 130 000 Kč a z půjčky oběma účastníkům od rodičů žalobce v částce 600 000 Kč, kdy tyto prostředky byly užity na rekonstrukci nemovitostí v [adresa]. Dále musí být zohledněn vnos v podobě splátek hypotečního úvěru po skončení manželství, kdy žalobce souhlasí, aby mu zbytek úvěru byl dán k úhradě.

7. Právní zástupce žalované závěrem souhlasil s tím, aby nemovitosti v k.ú. [adresa] byly přikázány do vlastnictví žalobce, žalované byl vyplacen vypořádací podíl ve výši poloviny zjištěné hodnoty těchto nemovitostí. Tvrzené vnosy žalobce neměl za prokázané, rodiče žalobce měli členský podíl v družstvu spojený s bytem na [Anonymizováno] převést na oba účastníky. Poukázal na časové souvislosti ohledně tvrzeného vnosu žalobce za prodej bytu na [Anonymizováno], na výpověď svědka [jméno FO] i na to, že před zahájením řízení žalobce navrhoval společné jmění vypořádat v poměrů půl na půl, netvrdil žádné vnosy. Za nesporná měl zjištění ohledně hypotečního úvěru i jeho splácení. Za neprokázané měl tvrzení žalobce ohledně poskytnutí částky 600 000 Kč dle smlouvy o půjčce, navíc měla být tato půjčka otcem zčásti prominuta, a to ještě před rozvodem manželství. Za neprokázaný měl i dar rodičů žalobce ve výši 1 300 000 Kč, poukázal na to, že rodiče vždy prostředky poskytovali oběma manželům. Za neprokázané měl i tvrzení žalobce ohledně prostředků za prodej koní a prostředků za prodej nemovitostí v [adresa], když nebylo prokázáno, že by žalovaná s takovými prostředky ke dni zániku manželství disponovala. Měl za to, že žalované by měly být přiznány náklady řízení, neboť měla větší úspěch ve věci.

8. Soud ve věci provedl dokazování účastníky předloženými a navrženými listinami, dědickým spisem ohledně matky žalobce, výpisy z označených účtů, účastnickými výpověďmi a výslechem svědka [jméno FO], otce žalobce, kdy zjistil následující skutkový stav. Z rozsudku Okresního soudu [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka] soud zjistil, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 18.7.1998, bylo rozvedeno s právní mocí ke dni 7.10.2016. Z výpisu z katastru nemovitostí vedeného u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa] měl soud za zjištěné, že manželé měli ve společném jmění manželů v katastru nemovitostí zapsány nemovitosti v k.ú. [adresa], zapsané na LV č. [hodnota], a to pozemek parc. č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. [Anonymizováno], rodinný dům a dále pozemky parc. č. [hodnota], zahrada, parc. č. [hodnota], zahrada a parc. č. [Anonymizováno], vodní plocha. Nemovitosti jsou zatíženy zástavním právem vyplývajícím ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru reg. č. [Anonymizováno] na částku 900 000 Kč ze dne 6.8.2013. Tyto nemovitosti účastníci nabyli na základě kupní smlouvy ze dne 1.8.2013 od [jméno FO] za částku 3 140 000 Kč. Ze smlouvy je zřejmé, že kupní cena měla být uhrazena z výtěžku prodeje nemovitostí dle jiné kupní smlouvy, která byla téhož dne uzavřena mezi účastníky jako prodávajícími a manželi [jméno FO] a [jméno FO] jako kupujícími, předmětem byl prodej nemovitostí v k.ú. [adresa] zapsaných na LV č. [hodnota]. Vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí byl proveden ke dni 22.8.2013 s právními účinky vkladu ke dni 9.8.2013. Je tak zřejmé, že k nabytí nemovitostí v k.ú. [adresa] účastníky došlo za trvání manželství za prostředky získané prodejem nemovitostí v k.ú. [adresa]. Tyto skutečnosti nebyly mezi účastníky sporné.

9. K tvrzení žalobce ohledně družstevního bytu v [Anonymizováno] na [Anonymizováno] bylo ze smlouvy o převodu členských práv a povinností ze dne 9.12.1998 zjištěno, že touto smlouvou žalobce jako převodce převedl na [jméno FO] jako nabyvatele všechna práva a povinnosti spojená s jeho členstvím v [Anonymizováno], a to zejména právo nájmu družstevního bytu č. [hodnota] v [adresa]. O převodu členských práv pak svědčí potvrzení Stavebního bytového družstva [Anonymizováno] ze dne 9.12.1998. Mezi účastníky nebylo sporné, že práva a povinnosti k členskému podílu v tomto družstvu nabyl žalobce ještě před uzavřením manželství, o čemž svědčí i nájemní smlouva ze dne 23.3.1995. Skutečnost, že za převod členských práv žalobce obdržel částku 750 000 Kč, byla prokazována potvrzením podepsaným [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] ze dne 12.4.2017. Z něj bylo zjištěno, že [jméno FO] potvrdila, že žalobci za převod členských práv zaplatila v hotovosti uvedenou částku, kdy tomu byli přítomni její rodiče ([jméno FO] a [jméno FO]), kteří tuto skutečnost rovněž potvrdili. Žalobce dále ohledně toho, jak bylo s uvedenou částkou dále naloženo, předložil dohodu o poskytnutí finančního daru a užívání družstevního bytu označenou datem 9.12.1998, kdy tato dohoda je psaná na psacím stroji. V této dohodě jsou jako dárci uvedeni [jméno FO], narozený [datum] a [jméno FO], narozená [datum] (rodiče žalobce) a žalobce jako příjemce. Je uvedeno, že dárci dne 19.11.1998 uhradili za příjemce cenu za převod členských práv a povinností v družstvu včetně práva nájmu družstevního bytu na adrese [adresa] ve výši 990 000 Kč a dále provizi realitní kanceláři ve výši 51 975 Kč, celkem tedy částku 1 041 975 Kč. Dne 9.12.1998 vrátil žalobce dárcům část výše uvedených prostředků ve výši 750 000 Kč, které získal z prodeje bytu na adrese [adresa]. Dárci a příjemce se měli dohodnout, že zbývající část finančních prostředků ve výši 291 975 Kč je považována za výlučný dar žalobci jako synovi dárců. Měli se dohodnout, že dárci převedou členská práva a povinnosti v družstvu včetně práva nájmu družstevního bytu na [adresa] bezplatně na příjemce. Podpisy na dohodě nejsou úředně ověřeny.

10. K nabytí členských práv a povinností spojených s nájmem bytu na [adresa] byla k důkazu předložena smlouva o převodu členských práv a povinností ze dne 19.11.1998 uzavřená mezi manželi [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] jako převádějícími a [jméno FO] a [jméno FO] (rodiči žalobce) jako nabyvateli. Předmětem převodu byla členská práva a povinnosti spojená s členstvím v bytovém družstvu [Anonymizováno] spojená s nájmem uvedeného bytu. Dále byla předložena smlouva o zprostředkování převodu ze dne 30.10.1998 a faktura ze dne 19.11.1998, kdy z těchto listin je zřejmé, že rodiče žalobce uzavřeli takovou smlouvu se společností [právnická osoba]., kdy za zprostředkování převodu této společnosti uhradili sjednanou provizi v částce 51 975 Kč. Z dohody ze dne 19.11.1998 je prokázáno, že rodiče žalobce za převod členských práv a povinností uhradili převodcům částku 990 000 Kč. Z listiny ze dne 26.11.1998 je pak zřejmé, že stavební družstvo vzalo převod na vědomí, kdy k převodu došlo ke dni 25.11.1998. Z dotazníku ze dne 19.11.1998 je zřejmé, že rodiče žalobce oba účastníky uvedli jako spoluuživatele bytu. Ze smlouvy o převodu členských práv a povinnosti z neuvedeného dne je zřejmé, že jí byla rodiči žalobce jako převodci a účastníky tohoto řízení převáděna práva a povinnosti spojená s členstvím v bytovém družstvu [Anonymizováno] včetně práva na uzavření nájemní smlouvy k bytu na [adresa], kdy strany smlouvy prohlásily, že si mezi sebou vyrovnají zůstatkovou hodnotu členského podílu ve výši 51 443,88 Kč. Z listiny sepsané uvedeným bytovým družstvem dne 11.12.2001 je pak zřejmé, že družstvo vzalo na vědomí uvedenou smlouvu o převodu členských práv ze dne 26.11.2001, kdy nabyvateli členských práv jsou ke dni 6.12.2001 žalobce a žalovaná, vzniklo jim právo k uzavření nájemní smlouvy k bytu č. [hodnota] na [adresa]. Mezi účastníky nebylo sporné, že členská práva a povinnosti spojená s členstvím v [Anonymizováno], včetně práva uzavřít nájemní smlouvu k bytu na [adresa], žalobce a žalovaná převedli na [jméno FO] za částku [částka]. O uzavření takové smlouvy pak svědčí žalobcem přeložená smlouva ze dne 7.8.2002 a potvrzení [Anonymizováno] z téhož dne.

11. Účastníci shodně uváděli, že následně koupili nemovitosti v k.ú. [adresa], kdy na nákup nemovitostí užili i částku získanou z převodu členských práv ohledně bytu na [Anonymizováno]. O této skutečnosti pak svědčí kupní smlouva ze dne 8.8.2002 s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni 12.8.2002. Ze smlouvy je zřejmé, že žalobce a žalovaná, oba jako kupující, koupili od manželů [Anonymizováno] nemovitosti v k.ú. [adresa] zapsané na LV č. [hodnota], a to za částku 2 600 000 Kč. Kupní cena měla být dle smlouvy uhrazena tak, že částka 1 400 000 Kč byla uhrazena v hotovosti při podpisu smlouvy a částka 1 200 000 Kč v den podání smlouvy na katastrální úřad.

12. Z kupní smlouvy ze dne 1.8.2013 s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni 9.8.2013 soud zjistil, že nemovitosti v k.ú. [adresa] byly žalobcem a žalovanou jako prodávajícími prodány manželům[Anonymizováno][jméno FO]. Kupní cena byla sjednána ve výši 4 350 000 Kč, kdy měla být uhrazena tak, že část kupní ceny ve výši 2 250 000 Kč měli kupující složit do úschovy advokátky [tituly před jménem] [adresa], kdy ta s touto částkou měla naložit dle podmínek sjednaných ve smlouvě o úschově č. [Anonymizováno] uzavřené mezi prodávajícími, kupujícími, paní [jméno FO] a uvedenou advokátkou. Část kupní ceny ve výši 2 100 000 Kč měla být hrazena z úvěru poskytnutého kupujícím [právnická osoba]., a to rovněž složením do úschovy uvedené advokátky dle zmíněné smlouvě o úschově. Z dané smlouvy o úschově byly ověřeny skutečnosti uváděné v kupní smlouvě, kdy z čl. III bodu 5), bylo zjištěno, že schovatel se zavázal vyplatit žalobci a žalované část složené kupní ceny vypočtené tak, že z celkové složené částky 4 350 000 Kč byla odečtena částka 3 140 000 Kč (kupní cena za žalobci nabyté nemovitosti v k.ú. [adresa] od [jméno FO]) a částka ve výše daně z převodu nemovitostí hrazená za žalobce a žalovanou. Vyplacení mělo být provedeno tak, že částka 90 000 Kč měla být vyplacena na účet určený žalobcem a žalovanou č. [č. účtu] a zbývající částka na účet žalobce a žalované č. [hodnota]. Z výpisů z těchto účtů je přitom zřejmé, že první účet patřil společnosti [právnická osoba], částka [částka] od schovatelky na něj byla připsána dne [datum]. Majitelkou druhého účtu byla žalovaná, částka [částka] dle uvedené smlouvy o úschově na něj byla připsána dne [datum].

13. K tvrzeným darům a půjčce od rodičů žalobce byla žalobcem předložena dohoda o poskytnutí finančního daru ze dne 8.8.2002, na které jsou jako dárci uvedeni rodiče žalobce, jako příjemce (obdarovaný) je uveden žalobce. Z textu dohody pak bylo zjištěno, že dárci dali darem žalobci (svému synovi) částku 1 300 000 Kč na koupi rodinného domu v[Anonymizováno][adresa], kdy tato částka má představovat polovinu ceny uvedeného domu. Je uvedeno, že druhou polovinu žalobce uhradí z prostředků získaných převodem práv k užívání družstevního bytu v [adresa], který užívá se svou manželkou. Podpisem mělo být potvrzeno předání uvedené částky. Podpisy rodičů i žalobce jsou úředně ověřeny, kdy k podpisu došlo téhož dne. K tomu, že rodiče žalobci měli prostředky k darování takové částky žalobce k důkazu předložil výpis z účtu u [č. účtu] za období od 27.3.2002 do 26.5.2002, kdy šlo o účet matky žalobce [jméno FO], zůstatek na účtu byl v částce [částka]. Dále předložil stvrzenku o výplatě částky 521 073,44 Kč [právnická osoba]. dne 26.7.2002, kdy však není zřejmé, zda šlo o výplatu z uvedeného účtu matky žalobce. Dále pak předložil pokladní doklad ze dne 8.8.2008 o vyplacení částky 1 010 957,50 Kč otci žalobce [právnická osoba]., kdy šlo o výplatu z účtu č. [hodnota] (že jde o účet otce žalobce je zřejmé z tohoto dokladu i smlouvy o zřízení a vedení účtu), došlo ke zrušení daného účtu.

14. Ze smlouvy o půjčce ze dne 15.6.2005 bylo zjištěno, že jde o listinu, na které jsou jako věřitelé uvedeni rodiče žalobce jako dlužníci žalobce a žalovaná. Na listině jsou podpisy u jmen všech těchto osob, tyto nejsou úředně ověřeny. Žalovaná zpochybňovala pravost svého podpisu na této smlouvě. Předmětem smlouvy měla být bezúročná půjčka v částce 600 000 Kč, kdy dlužníci a věřitelé měli stvrdit předání a převzetí samostatným zápisem, který bude přílohou smlouvy. Dlužníci se měli zavázat uvedenou částku vrátit věřitelům do 10 let od poskytnutí, s tím, že splácení započne od roku 2008, a to v pravidelných ročních splátkách ve výši nejméně 8 % z poskytnuté půjčky, nebude-li později písemně dohodnuto jinak. K vyplacení půjčky žalobce k důkazu předložil jednotlivé přílohy ke smlouvě o půjčce – přílohy 1-7, kdy tyto vždy obsahovaly podpisy všech smluvních stran, žalovaná zpochybňovala pravost svého podpisu na těchto přílohách. Z přílohy č. 1 přitom vyplývá, že měla být podepsána 17.6.2005,[Anonymizováno]dlužníkům měla být předána částka 80 000 Kč, příloha č. 2 pak měla být podepsána 28.6.2005, dlužníkům měla být předána částka 50 000 Kč, příloha č. 3 měla být podepsána 4.7.2005, dlužníkům měla být předána částka 50 000 Kč, příloha č. 4 měla být podepsána 7.7.2005, dlužníkům měla být předána částka 40 000 Kč, příloha č. 5 měla být podepsána 13.7.2005, dlužníkům měla být předána částka 100 000 Kč, příloha č. 6 měla být podepsána 6.8.2005, dlužníkům měla být předána částka 150 000 Kč, příloha č. 7 měla být podepsána 17.8.2005, dlužníkům měla být předána částka 130 000 Kč, celkový dluh po předání této částky měl být v částce 600 000 Kč. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] nebylo zjištěno, že by v řízení o pozůstalosti po matce žalobce [jméno FO], zemřelé dne [datum] byla uplatněna pohledávka z dané smlouvy o půjčce. Usnesení, kterým bylo o pozůstalosti rozhodnuto, nabylo právní moci dne 15.7.2015. K tvrzení o splacení půjčky žalobce předložil prohlášení o vrácení půjčky ze dne 27.8.2018, ve kterém věřitel [jméno FO] a dlužník – žalobce prohlašují, že dlužník tohoto dne uhradil věřiteli část půjčky ve výši 300 000 Kč dle smlouvy ze dne 15.6.2005, a to v hotovosti. Je uvedeno, že zbývající část půjčky ve výši 300 000 Kč, kdy ve zbývající části věřitel dlužníkovi půjčku promíjí. Peníze na uhrazení části půjčky měl žalobce získat z půjček od [jméno FO] a [jméno FO], což dokládal smlouvami o půjčkách finančních prostředků. S ohledem na právní hodnocení ve vztahu k uvedené smlouvy o půjčce, soud tyto důkazy blíže nerozebírá.

15. Žalobce konečně k důkazu předložil dohodu o poskytnutí finančního daru ze dne 6.10.2005 uzavřenou mezi jeho rodiči jako dárci a žalobcem jako příjemcem, kdy jejím předmětem bylo poskytnutí daru ve výši 130 000 Kč, žalobce měl tuto částku použít na provedení rekonstrukce svého rodinného domu v [adresa]. Podpisy na dohodě nejsou úředně ověřeny.

16. Ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru, reg. číslo [Anonymizováno] ze dne 24.3.2006 soud zjistil, že byla tohoto dne uzavřena mezi [Anonymizováno]. jako věřitelem a žalobcem a žalovanou jako dlužníky. Šlo o úvěr ve výši 900 000 kč, kdy část úvěru ve výši 157 000 Kč měla být použita neúčelové část ve výši 743 000 kč pak na rekonstrukci předmětných nemovitostí v k.ú. [adresa]. Úvěr byl zajištěn zřízením zástavního práva k nemovitostem ve prospěch banky (čl. VII. smlouvy). K této smlouvě byly uzavírány dodatky, kdy dodatkem č. 4 ze dne 5.8.2013 bylo změněno zajištění úvěru zřízením zástavního práva k předmětným nemovitostem v k.ú. [adresa].

17. Ze zprávy [Anonymizováno] ze dne 26.11.2021 soud zjistil, že nesplacená výše jistiny bez dalšího příslušenství vyplývající ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru specifikované v bodě 16 odůvodnění rozsudku činila ke dni 7.10.2016 (ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství) 631 053,78 Kč. Úvěr byl splácen inkasním způsobem z účtu č. [č. účtu], kdy z přehledu inkasovaných položek, výpisů z účtu žalobce a nesporných tvrzení účastníků má soud za prokázáno, že jde o účet žalobce, ten po celou dobu úvěr splácel. Ze zprávy [Anonymizováno]. ze dne 19.4.2023 soud zjistil, že nesplacená výše jistiny bez dalšího příslušenství vyplývající z dané smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru činí 383 713 Kč, kdy za předpokladu řádného splácení a za hypotetického předpokladu setrvání stávající úrokové sazby by úroky před splatností činily 62 372,10 Kč. Od 7.9.2016 do data dané zprávy bylo na hypoteční úvěr žalobcem uhrazeno 369 308,91 Kč.

18. Žalobce tvrdil, že prostředky z daru od rodičů ve výši 130 000 Kč dle smlouvy ze dne 6.10.2005 a z půjčky ve výši 600 000 Kč dle smlouvy ze dne 15.6.2005 byly použity na rekonstrukci domu v [adresa]. K tomu k důkazu předložil faktury a daňové doklady vystavené různými subjekty, kdy jde o doklady ohledně úhrad v celkové částce 211 739 Kč. Faktury jsou vystaveny pro žalobce, u dvou dokladů nelze určit, kdo částky na nich uvedené hradil. Jde přitom o doklady o platbách uskutečněných v jednom případě v roce 2008, ve dvou případech v roce 2010, v sedmi případech v roce 2011 a v jednom případě v roce 2013. Soud tak nemá za prokázané, že byly hrazeny z tvrzeného daru a půjčky, když zcela chybí časová souslednost poskytnutí daru či půjčky ve vztahu k těmto úhradám. Z žádné jiné skutečnosti pak tvrzení žalobce nevyplývá, celková částka vyplývající z těchto dokladů je nižší než součet tvrzené ho daru a půjčky. Je zřejmé, že daným platbám předcházelo i poskytnutí hypotečního úvěru na rekonstrukci domu v [adresa]. Pokud žalobce navrhoval, aby další doklady předložila žalovaná, která je měla odnést z domu účastníků, pak tato takové tvrzení žalobce popírala, tvrdila, že žádné doklady k dispozici nemá. S ohledem na uvedené soud nerozebírá každý jednotlivý předložený účetní doklad.

19. Pokud žalobce učinil předmětem vypořádání i zůstatky na účtech žalované, kdy tyto účty specifikoval. Pak ohledně účtu č. [č. účtu] bylo zjištěno, že nejde o účet žalované, když jeho majitelem je společnost [právnická osoba] Ohledně účtu č. [č. účtu] pak bylo zjištěno, že jde o účet žalované, ke dni zániku manželství na něm byl záporný zůstatek -13 547,03 Kč. Jak již bylo popsáno výše, byla na tento účet poukázána platba ve výši 946 000 Kč dle smlouvy o úschově, a to dne 26.9.2013. Z výpisu z účtu je pak patrno, že dne 5.10.2013 došlo k převodu částky 850 000 Kč na účet č. [č. účtu], kdy šlo rovněž o účet žalované. Žalobce na výpisu z účtu č. [č. účtu] neoznačil žádné další transakce, které by měly být ze strany žalované vysvětleny, které by měly představovat vyvádění prostředků ze společného jmění. Z výpisu z účtu č. [č. účtu] pak bylo zjištěno, že na něj byla připsána částka 850 000 Kč dne 5.10.2013. Konečný zůstatek na tomto účtu ke dni zániku manželství činil 24,13 Kč. Žalobce neoznačil na výpisu z tohoto účtu žádné transakce, kterými by mělo docházet k vyvádění prostředků ze společného jmění. Pokud žalobce tvrdil, že prostředky získané převodem nemovitostí a vyplacené na účet žalované dle smlouvy o úschově nebyly spotřebovány do zániku manželství, případně do odchodu žalované ze společné domácnosti, pak toto z výpisu z účtu žalované č. [č. účtu] zjištěno nebylo, když ke konci května 2015 (manželka měla opustit společnou domácnost v březnu či červnu 2015) byly na daném účtu prostředky ve výši jen v řádu asi 2 000 Kč, takový zůstatek byl i ke konci roku 2014. Pokud žalobce tvrdil, že žalovaná měla ke dni zániku manželství v držení částku 40 000 Kč z prodeje koní, pak v řízení nebylo prokázáno, kdy a za jakou částku byly koně prodáni, ani jak bylo s těmito penězi naloženo. Ke dni zániku manželství se na žádném z účtu manželky nenacházely prostředky odpovídající tvrzené částce, když navíc nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by dříve na některý z těchto účtů byly tyto prostředky vloženy.

20. Z emailu od žalobce zasílaného žalované dne 1.8.2015 je zřejmé, že žalobce zasílal žalované návrh dohody o vypořádání společného jmění, kdy pokud jde o nemovité věci, pak předmětné nemovité věci v k.ú. [adresa] měly být vypořádány tak, že dojde k jejich prodeji třetí osobě a účastníci si výtěžek z prodeje rozdělí v poměru půl na půl.

21. Žalobce ve své účastnické výpovědi k bytu na [Anonymizováno] uvedl, že šlo o byt v jeho vlastnictví, byl prodán nedlouho po svatbě, pak se přesouvali do bytu na [Anonymizováno]. Částka, kterou získal prodejem svého bytu nebyla dostatečná k nákupu většího bytu. Dohodl se tak s rodiči, že vloží obdrženou částku a zbytek uhradí rodiče, což budou peníze pro něj. Nový byt byl ve vlastnictví rodičů. Následně probíhala rekonstrukce bytového jádra a dalších věcí. Potom začali řešit převod bytu od rodičů. Šlo o družstevní byt, nešlo žalovanou ve smlouvě neuvést, bylo dohodnuto, že peníze, které do koupě bytu vložili rodiče, budou darem pro žalobce. O tom byla sepsána dohoda. Žalovaná o ní věděla. Podepsaná na dohodě není, protože šlo o dar pro žalobce. Dohodu měl sepisovat otec žalobce. Po dobu rekonstrukce bytového jádra bydleli se žalovanou u rodičů. K tomu, že k převodu bytu na účastníky došlo až v roce 2001 uvedl, že pro rodiče byl takový způsob užívání ideální, když měli strach o rodinný majetek. Na to, kdo platil zůstatkovou cenu členského podílu při převodu členských práv a povinností k bytu na [Anonymizováno] si nevzpomněl. K nákupu domu v k.ú. [adresa] uvedl, že po narození dalšího dítěte byl již užívaný byt malý. Obrátil se tak na rodiče se žádostí, zda by byli ochotni hradit část kupní ceny na pořízení domu. Dohodli se, že rodiče uhradí část kupní ceny, která nebude pokryta částkou obdrženou za byt na [Anonymizováno], půjde o dar pro žalobce. O takové dohodě věděla i žalovaná. Oni sami neměli takové příjmy, aby cenu uhradili. Dohoda o daru byla sepsána u notáře. Peníze za nemovitosti v k.ú. [adresa] pak byly předány v hotovosti v realitní kanceláři. Protože byla nutná rekonstrukce domu, vzali si účastníci hypotéku, ze které se zaplatila část rekonstrukce, kdy šlo o celkovou rekonstrukci. Pak se objevila nutnost dalších prací, na což čerpali prostředky od jeho otce. Peníze od otce čerpali až po vyčerpání peněz z hypotéky. Ohledně toho byla uzavřena smlouva o půjčce na částku 600 000 Kč, kdy prostředky byly určeny k dokončení rekonstrukce nemovitostí v k.ú. [adresa]. Smlouvu měli podepsat všichni zároveň, listiny o jednotlivých čerpáních podepisovali se žalovanou doma, potom je otci dal. K poskytnutí daru ve výši 130 000 Kč uvedl, že šlo rovněž o podporu otce ohledně rekonstrukce domu v [adresa]. Tvrdil, že to bylo ke konci rekonstrukce. O daru měla žalovaná vědět. Ke splácení půjčky 600 000 Kč doplnil, že bylo dohodnuto, oni však ničeho nespláceli. Otec to s ním začal řešit po rozvodu, kdy se dohodli, že má vrátit polovinu půjčky a že mu zbytek odpustí. K prodeji nemovitostí v [adresa] a nákupu nemovitostí v [Anonymizováno] uvedl, že prodej se realizoval formou bankovní úschovy, peníze získané prodejem nad rámec toho, co bylo získáno prodejem [Anonymizováno], šly na účet žalované. Neměl o nich informace, když se ptal, žalovaná mu řekla, že peníze již na účtu nejsou. Teprve nyní ze spisu zjistil, že prostředky byly následně převedeny na jiný účet žalované. K prodeji koní sdělil, že se prodávali na jaře 2015, žalovaná byla tehdy na horách. Šlo o 38 000 Kč, žalovaná je měla přes poštu vložit na účet, byly asi spotřebovány v průběhu manželství. K finanční situaci účastníků v průběhu manželství sdělil, že byl zaměstnán nejprve u [Anonymizováno] s příjmem 15 – 17 000 Kč, následně u [Anonymizováno] s příjmem asi 25 000 Kč. Měli tři děti, žalovaná byla na mateřské, měla jen pár krátkodobých úvazků. K nemovitostem v [Anonymizováno] doplnil, že se tam neprováděla žádná zásadnější rekonstrukce. K návrhu vypořádání, které zasílal žalované mailem uvedl, že šlo o jednu z variant vypořádání.

22. Žalovaná vypověděla, že po uzavření manželství nejprve bydleli v bytě na [Anonymizováno], pak se přestěhovali na [Anonymizováno], kdy tento byt získali do vlastnictví na podzim roku 2001. Byt na [Anonymizováno] byl žalobce, následně měl přijít, že se přestěhují do většího bytu. Ona neřešila, čí byt je. Po nějaké době měl žalobce přijít s tím, že byt odkoupí. Ona tehdy měl 150 000 Kč z prodeje bytu od maminky. Při převodu bytu na [Anonymizováno] byly na družstvu, kde rodičům žalobce zaplatili 48 000 Kč. Neměla žádné povědomí o tom, že by na nákup bytu na [Anonymizováno] byly použity prostředky z bytu na [Anonymizováno], či prostředky z daru od rodičů. Byt následně prodali asi za 1 500 000 Kč a kupovali nemovitosti v [adresa] za 2 400 000 Kč. Nějaké peníze měli našetřené, žalobce dostal odstupné, ona měla něco od maminky. U podpisu kupní smlouvy byla, detaily si nevybavila, nevěděla, zda se předávaly peníze v hotovosti či zda byl přítomen otec žalobce. Nevěděla, že by byly před tím u notáře, že by nějaké peníze poskytoval otec žalobce. V [adresa] šlo o starší dům, bylo možné se hned nastěhovat. Na rekonstrukci si po několika letech vzali hypotéku. Nevybavila si, že by uzavírali s otcem žalobce nějakou smlouvu o půjčce, nevěděla o dalším daru od rodičů žalobce. Zpochybnila pravost svých podpisů na smlouvě o půjčce i jednotlivých potvrzeních o platbách. Ohledně prostředků získaných z prodeje [Anonymizováno] nad rámec těch, které byly použity na koupi nemovitostí v [Anonymizováno] uvedla, že tyto byly převedeny na jeden z jejích účtů, ke kterému měli kartu. Následně prostředky převedla na jiný svůj účet, kde bylo výhodnější úročení, po menších částkách byly prostředky převáděny zpět na první účet, když k němu měli kartu. Žalobce peníze na svůj účet převést nechtěl, navíc měl tehdy těžký úraz oka. Otec žalobce se na ni nikdy neobracel ohledně splácení půjčky. Vyjadřovala se ke svým příjmům v průběhu manželství, kdy jako zdravotní sestra měla nejprve mírně nadprůměrný plat, po narození dětí byla na mateřské, potom pracovala nějakou dobu jako zdravotní sestra, následně měla živnost, kdy si vydělala 20-25 000 Kč čistého. Tvrdila, že žalobce měl příjem z podnikání určitě přes milion Kč, kdy jí říkal, že se musí přihlásit k dani. Měl rovněž peníze z odstupného z [Anonymizováno] asi ve výši 300-400 000 Kč.

23. Svědek [jméno FO] – otec žalobce vypověděl, že byt na [Anonymizováno] kupoval pro syna, když byl ještě svobodný, tehdy neměl žádné peníze. Organizoval i jeho prodej. Účastníkům se následně narodilo dítě, věděl, že budou potřebovat větší byt, našel tak byt na [Anonymizováno]. Ten koupil, kompletně zrekonstruoval. Po rekonstrukci ho chtěl předat synovi, ale řekli jim, že tam musí být oba manželé, řekl si, že je to v pořádku, když jsou manželé. Od počátku v bytě na [Anonymizováno] bydleli účastníci, a to ještě před dokončením rekonstrukce. Byl domluven se synem, že částku z prodeje bytu na [Anonymizováno] mu dá na nákup bytu na [Anonymizováno], zbytek a rekonstrukci hradil on. Zopakoval, že byt na [Anonymizováno] dali s manželkou oběma účastníkům, tehdy jim to nevadilo. Nejprve si nevzpomněl, že by s žalobcem v této souvislosti uzavírali nějakou dohodu, pak uvedl, že možná něco uzavírali. Po předestření dohody ze dne 9.12.1998 uvedl, že si na ni nevzpomíná, doplnil, že s tím neměli žádný problém, že nebyl problém ani s žalobcem ani s žalovanou. Sdělil, že byt na [Anonymizováno] vlastnili s manželkou, provedli jeho opravu, pak teprve došlo k převodu na účastníky, a to bezúplatně. Uvedl, že po nějaké době za ním přišel žalobce, že chtějí koupit dům v [adresa], chybí jim 1 300 000 Kč, zda by jim tuto částku neposkytl. Tehdy již zpozorněl, peníze měli, poskytli je, ale chtěl nějaký doklad. Obrátil se tedy na notářství, peníze převedl na syna, notář to potvrdil. Částku 1 300 000 Kč měl sám předávat při koupi nemovitostí v [adresa] prodávajícím. Tyto prostředky chápal jako dar synovi. Pokud je na dohodě uvedeno, že došlo k předání peněz, tak to bylo obrazně, peníze předal prodávajícím, byla tam i žalovaná, účastníci peníze neměli. K návštěvě notáře a předání peněz došlo v jeden den. Nevěděl, zda o daru věděla žalovaná, on jí to neříkal. Krátce na to jej měl syn požádat o peníze na opravy, poskytli půjčku 600 000 Kč. Pak mu měla manželka říkat, aby jim další peníze daroval. On měl upřednostnit hrazení částek přímo firmám provádějícím opravu. Žádnou smlouvu nepodepsali. Půjčku účastníci nespláceli. Synovi následně polovinu odpustil, druhou polovinu syn za žalovanou uhradil, a to ještě před rozvodem. Ohledně podpisu smlouvy o půjčce 600 000 Kč doplnil, že se to asi nepodepisovala najednou, protože bydleli odděleně. Nepotvrdil, že by viděl žalovanou podepisovat jednotlivá potvrzení o výplatách částek na půjčku. Nevzpomněl si, že by se synem podepsal nějakou dohodu o vrácení poloviny půjčky. Na dohodu o poskytnutí daru ze dne 6.10.2005 si nevzpomněl, a to ani po jejím předestření, měl však za to, že je na ní podpis jeho i jeho manželky. Tvrdil, že účastníci na rekonstrukci domu v [adresa] nepotřebovali hypotéku, nevěděl, co z toho hradili. S ohledem na to, že o dcery pečuje žalobce, se vyjádřil tak, že o žalované nemá dobré mínění. Měl rovněž za to, že po odchodu z domácnosti odnesla řadu věcí i nějaké peníze.

24. Ze znaleckého posudku č. [č. účtu] ze dne 14.12.2022 bylo zjištěno, obvyklá cena předmětných nemovitostí v k.ú. [adresa][Anonymizováno]byla stanovena na částku [částka]. Ze strany účastníků nebyla takto znalcem stanovená cena zpochybňována.

25. Soud ve věci neprováděl žádné dokazování ohledně případné existence účtů žalobce a zůstatků na nich ke dni zániku manželství, když žalovaná jejich vypořádání navrhla až ve vyjádření k žalobě doručeném soudu dne 14.1.2020, tedy po uplynutí tříleté lhůty od zániku manželství (7.10.2016). Takové hodnoty již nemohou být předmětem vypořádání, neboť ohledně nich již nastoupily účinky domněnky vypořádání společného jmění manželů (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 22 Cdo 2537/2013).

26. Pokud některé z účastníky předložených důkazů soud jednotlivě nehodnotí a nerozebírá, pak šlo o důkazy, které nebyly pro zjištění skutkového stavu podstatné, případně skutečnosti jimi prokazované nebyly sporné či byly prokázány jinak.

27. Podle § 143 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) společné jmění manželů tvoří a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka, b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

28. Podle § 709 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku. Dle odst. 2 součástí společného jmění je zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů. Dle odst. 3 součástí společného jmění je také podíl manžela v obchodní společnosti nebo družstvu, stal-li se manžel v době trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva. To neplatí, pokud jeden z manželů nabyl podíl způsobem zakládajícím podle odstavce 1 jeho výlučné vlastnictví. Nabytí podílu nezakládá účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev.

29. Podle § 710 o. z. součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže a) se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo b) je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

30. Dle § 736 o. z. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

31. Dle § 741 o. z. nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá, b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné, c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné.

32. Dle § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

33. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav hodnotil následovně. Soud jen na okraj uvádí, že pokud žalovaná ve svých vyjádřeních namítala, že žaloba za situace, kdy žalovaný přesně nevymezil vypořádací podíl, který by měl být žalovanou případně uhrazen, není žaloba pro neurčitost projednatelná, že taková námitka není důvodná. Ve věcech vypořádání společného jmění manželů (dále také jen „SJM“) je dostačující, pokud žalobce vymezí věci, které mají být předmětem vypořádání, případně tvrdí nosy do SJM či investice ze SJM do výlučného vlastnictví některého z účastníků, když k tomu vznese odpovídající skutková tvrzení, navrhne, aby došlo k vypořádání majetku spadajícího do společného jmění manželů. Způsob vypořádání SJM pak vyplývá přímo ze zákona, soud není vázán navrženým způsobem vypořádání. Z uvedeného je zřejmé, že žaloba jak, byla žalobcem podána a doplňována byla projednatelná, když je postačující vymezení a tvrzení k tomu, co má být vypořádáno, návrh, aby majetek v SJM byl vypořádán (k tomu srovnej např. usnesení NS ČR, č.j. 22 Cdo 3862/2018-883, nebo sp. zn. 22 Cdo 3831/2016). V souladu s právní úpravou obsaženou v obč. zák. i o. z. se soud zabýval tím, jaké věci, které žalobce učinil předmětem vypořádání tvoří součást zaniklého společného jmění manželů, jaké věci, hodnoty či závazky je nutné považovat za výlučný vnos některého z manželů do společného jmění. Ze skutkových tvrzení žalobce ve spojení s návrhem vypořádání je po zastavení řízení ohledně vypořádání movitých věcí zřejmé, ačkoliv žaloba byla v tomto směru mírně matoucí, že za aktiva zaniklého SJM, které má být vypořádáno, žalobce považoval výše specifikované nemovitosti v k.ú. [adresa], zůstatky na účtech žalované, kdy tyto účty specifikoval, peněžní částku 40 000 Kč z prodeje koní a částku 1 161 600 Kč, která měla původ v kupní ceně z prodeje nemovitostí v k.ú. [adresa], kdy tato měla být v držení žalované. Za pasivum zaniklého společného jmění manželů označil zůstatek dluhu z hypotečního úvěru, půjčku ve výši 600 000 kč od rodičů poskytnutou oběma účastníkům za účelem rekonstrukce nemovitostí v k.ú. [adresa]. Za svůj výlučný vnos do společného jmění manželů pak označil částku 750 000 Kč, kterou získal převodem členských práv a povinností v bytovém družstvu spojených s nájmem bytu na [Anonymizováno] ulici, který nabyl ještě před uzavřením manželství, kdy tato částka byla použita na částečnou úhradu členských práv a povinností v bytovém družstvu spojených s právem nájmu k bytu na [adresa]. Dále pak mělo jít o částku 291 975 Kč, kterou jeho rodiče uhradili zbývající cenu za pořízení práv k uvedenému bytu, když mělo jít o dar výlučně žalobci. Dalším vnosem z výlučného majetku žalobce do SJM měla být částka 1 300 000 Kč, kterou získal darem od rodičů a měla být užita k nákupu nemovitostí v k.ú. [adresa], dále pak částka 130 000 Kč, kdy mělo jít o dar žalobci od jeho rodičů užitý k rekonstrukci nemovitostí v k.ú. [adresa] a konečně úhrady hypotečního úvěru, které žalobce činil po zániku manželství.

34. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu a jeho podřazení pod výše citovaná zákonná ustanovení dospěl k následujícím závěrům. V řízení bylo prokázáno a mezi účastníky to nebylo sporné, že žalobce ještě před uzavřením manželství nabyl do svého výlučného vlastnictví členská práva k družstevnímu bytu v [Anonymizováno] na [Anonymizováno] ulici. Z výpovědi svědka [jméno FO], otce žalobce, bylo zjištěno, že peníze na nákup tohoto bytu žalobci daroval. Účastníci řízení v tomto bytě po uzavření manželství nějakou dobu bydleli. Následně (v prosinci 1998) došlo k převodu tohoto bytu na třetí osobu za částku 750 000 Kč, což žalovaná učinila nesporným. Tuto částku žalobce následně postoupil (dal) svým rodičům, což potvrdil i svědek [jméno FO]. Rodiče žalobce přitom asi o měsíc dříve nabyli do svého vlastnictví členská práva a povinnosti spojená s nájmem družstevního bytu v [adresa] (smlouva z 19.11.1998, smlouva o zprostředkování z 30.10.1998), kdy za převod zaplatili částku 990 000 Kč a provizi realitní kanceláři 51 975 Kč. Účastníci tohoto řízení byli rodiči žalobce na bytovém družstvu označeni jako spoluuživatelé bytu. Svědek [jméno FO] vypověděl, že účastníci v bytě bydleli, on sám hradil jeho rekonstrukci. Následně pak uvedený družstevní byt převedli rodiče žalobce smlouvou o převodu členských práv ze dne 26.11.2001 na oba účastníky tohoto řízení. Skutečnost, že byt byl převeden ve prospěch obou účastníků potvrdil svědek [jméno FO], který ve své výpovědi uvedl, že jinak to v dané době nešlo a jim to nevadilo, neboť účastníci byli manželé. Pokud jde o použití částky 750 000 Kč na koupi bytu na [Anonymizováno] a tvrzení žalobce, že zbývající kupní cena za tento byt byla darem žalobci od jeho rodičů, tak tato tvrzení žalobce prokazoval předloženou dohodou se svými rodiči z prosince roku 1998. Svědek [jméno FO] si však na sepis takové dohody nevzpomněl. Sám uvedl, že žalobce mu částku 750 000 Kč dal na koupi předmětného bytu. Nicméně ke koupi bytu na [Anonymizováno] došlo ještě před prodejem bytu na [Anonymizováno], což vylučuje užití těchto prostředků na úhradu ceny za byt na [Anonymizováno]. Jaká byla skutečná dohoda ohledně částky, kterou žalobce „dal na koupi bytu“ svému otci, jak, kdy a na co byla užita tak v řízení zjištěno nebylo. O tom, že existovala dohoda o užití částky 750 000 Kč na koupi bytu a následné darování částky odpovídající zbytku ceny, kterou rodiče žalobce za byt na [Anonymizováno] uhradili, žalobci, nesvědčí ani to, že k převodu členských práv a povinností spojených s tímto družstevním bytem z rodičů žalobce na účastníky tohoto řízení došlo až ke dni 6.12.2001, tedy více než po třech letech od nabytí tohoto bytu rodiči žalobce, od prodeje bytu na [Anonymizováno]. Naopak bylo jednoznačně prokázáno, a to i výpovědí svědka [jméno FO], že předmětný družstevní byt na [Anonymizováno] následně rodiče žalobce převedli na oba žalované, a to smlouvou o převodu členských práv a povinností, kdy dle této smlouvy účastníci rodičům uhradili zůstatkovou hodnotu členského podílu v družstvu. Touto smlouvou tak účastníci tohoto řízení daný byt (resp. členská práva a povinnosti v bytovém družstvu spojená s nájmem tohoto bytu) nabyli do svého společného jmění manželů. Za situace, kdy k nabytí došlo za trvání manželství byl dle tehdy platné právní úpravy navíc takový způsob nabytí jediný možný (§ 703 odst. 2 obč. zák.). Soud tak vzhledem k uvedeným skutečnostem nemá za prokázané, že by k pořízení tohoto družstevního bytu ve společném jmění manželů byly použity výlučné prostředky žalobce v hodnotě 750 000 Kč pocházející z prodeje bytu na [Anonymizováno],[Anonymizováno]ani částka 291 975 Kč, která měla být výlučným darem rodičů žalobce žalobci.

35. V řízení bylo prokázáno, že následně došlo k prodeji bytu ve společném jmění manželů v [Anonymizováno] na [Anonymizováno] za částku 1 400 000 Kč. Tato částka tak byla součástí společného jmění manželů. Oba účastníci shodně uváděli, že tato částka byla použita na koupi domu s pozemky v k.ú. [adresa] dle smlouvy ze dne 8.8.2002 (žalobce přitom uváděl, že částečně v rozsahu 100 000 Kč byla tato částka užita na rekonstrukci nově nabytých nemovitostí), kdy kupní cena činila 2 600 000 Kč. Žalobce přitom tvrdil, že polovinu kupní ceny účastníci hradili z výlučného daru ve výši 1 300 000 Kč pro žalobce od jeho rodičů dle smlouvy ze dne 8.8.2002. Soud má přitom tvrzení žalobce o poskytnutí tohoto daru a jeho užití na úhradu části kupní ceny za nemovitosti v k.ú. [adresa] za prokázané, když vycházel jednak z předložené smlouvy o finančním daru, kdy podpisy na této dohodě jsou úředně ověřeny, z listin, kterými byl o prokázáno, že rodiče žalobce měli v té době k dispozici dostatečné finanční prostředky, že došlo k výběru těchto prostředků (bod 13 odůvodnění rozsudku), ze svědecké výpovědi otce žalobce i účastnické výpovědi žalobce, kdy tyto důkazy byly ve vzájemném souladu. Soud přitom zohlednil i časovou souslednost poskytnutí finančního daru a uzavření kupní smlouvy ohledně nemovitostí v k.ú. [adresa] a dále tu skutečnost, že v řízení nebylo prokázáno, že by účastníci tohoto řízení v danou dobu disponovali nad rámec prostředků získaných z prodeje bytu na [Anonymizováno] dalšími prostředky, tak, aby mohli jen ze svých zdrojů uhradit celou kupní cenu ve výši 2 600 000 Kč. Za situace, kdy v době pořízení těchto nemovitostí byli účastníci manželé, tvořili tyto nemovitosti součást jejich společného jmění manželů. Částka 1 300 000 Kč z daru od rodičů užitá ke koupi nemovitostí v k.ú. [adresa] byla vnosem žalobce z jeho výlučných prostředků do SJM, neboť tyto prostředky získal darem, nejsou součástí SJM (§ 143 odst. 1 písm. a) obč. zák.).

36. Pokud žalobce dále tvrdil vnos do společného jmění manželů v podobě částky 130 000 Kč jako daru od rodičů dle smlouvy ze dne 6.10.2005, kdy tento dar měl být využit k rekonstrukci nemovitých věcí v k.ú. [adresa], které měli účastníci v SJM, pak tento tvrzený výlučný vnos žalobce nebyl v řízení prokázán. Ve věci sice byla předložena smlouva o tomto daru, nebylo však prokázáno užití těchto prostředků k rekonstrukci daných nemovitostí, a to ani předloženými daňovými doklady a stvrzenkami týkajícími se prováděných prací a nákupu materiálu, když nebyla dána časová souvislost mezi těmito pracemi a nákupy a poskytnutým darem. Nebylo to prokázáno ani účastnickou výpovědí žalobce a svědeckou výpovědí jeho otce, když svědek si na uzavření takové smlouvy nevzpomněl, žalobce pak tvrdil, že k hrazení rekonstrukce z daru či půjčky od rodičů mělo dojít až poté, co byly vyčerpány prostředky z hypotečního úvěru, kdy však smlouva o tomto úvěru byla uzavřena až v roce 2006. Skutková tvrzení žalobce ohledně užití daru tak nejsou v souladu s provedenými důkazy.

37. Pokud žalobce za aktiva zaniklého SJM označil i zůstatky na účtech žalované, jak je v žalobě specifikoval, pak na jednom z těchto účtů byl zjištěn záporný zůstatek, druhý žalobcem označený účet žalované, byl účtem jiné osoby, na dalším zjištěném účtu žalované byly ke dni zániku manželství prostředky málo přesahující dvacet korun. Soud tak při vypořádání zaniklého SJM účastníků nezohlednil z tohoto titulu ničeho.

38. Pokud za další aktivum zaniklého SJM žalobce označil částku 40 000 Kč z prodeje koní, která neměla být ke dni zániku manželství spotřebována a měla být v držení žalované, pak toto tvrzení žalobce nebylo v řízení prokázáno, když nebylo prokázáno, kdy a za jakou částku k prodeji koní došlo, ani to, že by ji žalovaná měla ke dni zániku manželství, případně ke dni odchodu ze společné domácnosti v držení. Sám žalobce pak ve své účastnické výpovědi uvedl, že tato částka byla zřejmě spotřebovaná za trvání manželství.

39. Žalobce konečně za aktivum zaniklého SJM označil částku 1 161 600 Kč, kdy mělo jít o zůstatek z kupní ceny za prodej nemovitostí ve společném jmění manželů v k.ú. [adresa], kdy tuto částku měla mít ke dni zániku manželství v držení manželka. Toto tvrzení žalobce pak soud rovněž nemá za prokázané, když sice bylo prokázáno, že část kupní ceny (pouze v částce 946 000 Kč) z prodeje nemovitostí v k.ú. [adresa] byla skutečně vyplacena na účet žalované, nicméně následně byla zčásti převedena její jiný účet, z tohoto účtu pak byly v průběhu doby poukazovány částky v různé výši na účet žalované, kam byly dříve poukázány dle smlouvy o úschově (viz výpisy z těchto účtů). Ke dni zániku manželství nebyly na žádném z těchto účtů žalované žádné významnější prostředky, když na účtu byl záporný či zcela zanedbatelný zůstatek. V době odchodu žalované ze společné domácnosti byl na účtu žalované, na nějž byla následně částka z větší části poukázána minimální zůstatek v řádu asi 2 000 Kč, na druhém účtu byly v této době zůstatky v řádu do 20 000 Kč. Žalobce přitom neoznačil žádné konkrétní platby žalované z daných účtů, které byly činěny v době trvání manželství, které by měl za vyvádění prostředků ze společného jmění manželů, z výpisů nevyplývá, že by docházelo k převodům vyšších částek. Soud tak uzavírá, že z tohoto titulu nebylo zjištěno žádné aktivum SJM, či případná pohledávka společného jmění ve vztahu k žalované.

40. V řízení pak bylo prokázáno, kdy mezi účastníky to nebylo sporné, že za prostředky získané prodejem nemovitostí ve společném jmění účastníků v k.ú. [adresa] byly pořízeny nemovitosti v k.ú. [adresa], které v současné době užívá žalobce. Nemovitosti byly nabyty za trvání manželství z prostředků ve společném jmění manželů, jsou tak součástí zaniklého SJM účastníků. Hodnota těchto nemovitostí byla znaleckým posudkem určena na částku[Anonymizováno]5 500 000 Kč.

41. Pokud jde o zjištěná pasiva zaniklého společného jmění manželů, tak v řízení bylo zjištěno, že účastníci v době trvání manželství převzali závazek ze smlouvy o hypotečním úvěru ze dne 24.3.2006, jde tedy o závazek (dluh) patřící do zaniklého SJM (§ 143 odst. 1 písm. b) obč. zák.). Zůstatek dluhu ke dni rozhodnutí soudu činil 446 085 Kč. Tato částka je tak pasivem zaniklého společného jmění manželů.

42. V řízení bylo prokázáno, že žalobce po zániku manželství uhradil na splátkách uvedeného hypotečního úvěru po haléřovém zaokrouhlení částku 369 309 Kč, kdy tuto částku je nutno v souladu s konstantní judikaturou považovat za výlučný vnos žalobce do SJM (k tomu srovnej např. rozsudek NS ČR, sp. zn. 22 Cdo 6109/2017).

43. Pokud žalobce za pasivum zaniklého SJM označil i dluh ze smlouvy o půjčce uzavřené s rodiči žalobce dne 15.6.2005, pak existence tohoto dluhu společného jmění manželů nebyla v řízení prokázána. Žalobce existenci tohoto dluhu prokazoval předloženou smlouvou a jednotlivými potvrzeními o výplatách, kdy však žalovaná zpochybnila svůj podpis na této smlouvě i na jednotlivých listinách, to že uvedené listiny podepsala, nebylo prokázáno ani účastnickou výpovědí žalobce, ani výpovědí svědka [jméno FO], když ten nebyl přítomen podpisu žalované. Navíc spornost tvrzení o uzavření takové smlouvy vyplývá i z toho, že prostředky z půjčky měly být užity na rekonstrukci domu v [adresa], kdy však uzavření smlouvy o půjčce mělo předcházet uzavření smlouvy o hypotečním úvěru. Žalobce přitom v účastnické výpovědi tvrdil, že rekonstrukce byla nejprve hrazena z hypotéky a teprve následně z této půjčky, což uvedeným zjištěním neodpovídá. Žádnými důkazy nebylo prokázáno užití těchto prostředků k rekonstrukci. Pohledávka ze smlouvy o půjčce od rodičů pak nebyla zjištěna ani z dědického spisu po zemřelé matce žalobce. Za situace, kdy žalobce svůj podpis takové smlouvy uznával, šlo by případně o převzetí závazku jen jedním z manželů za trvání manželství, kdy však s ohledem na výši půjčky by její rozsah přesahoval míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů a šlo by tak o výlučný dluh manžela netvořící součást SJM (§ 143 odst. 1 písm. b) obč. zák.). Svědek [jméno FO] konečně vypověděl, že polovinu půjčky žalobci odpustil a zbývající část mu žalobce uhradil, a to ještě za trvání manželství. Ze všech těchto důvodů soud při vypořádání uvedenou částku jako pasivum SJM nezohlednil.

44. Soud tedy shrnuje, že při vypořádání zaniklého společného jmění manželů byla zohledněna tato aktiva a pasiva SJM. Jako aktivum šlo o nemovitosti v k.ú. [adresa] v hodnotě 5 500 000 Kč, jako pasivum pak dluh z hypotečního úvěru v částce 446 085 Kč. Dále byly zohledněny vnosy žalobce z jeho výlučného jmění, a to částka 1 300 000 Kč představující výlučný dar rodičů žalobci, který byl užit k nákupu nemovitostí v k.ú. [adresa] ve společném jmění manželů a částka 369 309 Kč představující splátky hypotečního úvěru hrazené po zániku manželství žalobcem z jeho výlučných prostředků. Celkem tedy šlo o výlučný vnos žalobce v částce[Anonymizováno]1 669 309 Kč.

45. Soud pak při vypořádání SJM účastníků postupoval v souladu s pravidly uvedenými v § 742 odst. 1 o. z., kdy za situace, kdy v řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, pro které by měl být podíl z vypořádání u některého z účastníků ponížen či povýšen, pak vypořádání provedl tak, že vypořádací podíl každého z účastníků na vypořádávaném jmění určil shodně. Při vypořádání vnosů z výlučného majetku žalobce pak postupoval dle § 742 odst. 2 o. z., když zohlednil závěry vyjádřené v rozsudku NS ČR ze dne 27.3.2019, sp. zn. 22 Cdo 2020/2018. S ohledem na shodné návrhy účastníků, skutečnost, že žalobce po celou dobu od zániku manželství obývá nemovitosti v k.ú. [adresa] a hradí hypoteční úvěr, pak soud ve výroku I. rozsudku přikázal ze zaniklého společného jmění manželů do výlučného vlastnictví žalobce nemovitosti v k.ú. [adresa], jak jsou pod výrokem I. písm. a) výroku rozsudku specifikovány a dále mu přikázal k úhradě nedoplatek z hypotečního úvěru v částce celkem 446 085 Kč s případnými úroky, které v budoucnu ještě přirostou (výrok I. písm. b) rozsudku). K tomuto nedoplatku pak je třeba dodat, že ve vztahu k věřiteli zůstává i nadále společně zavázanou i žalovaná, kdy však za situace, pokud by z tohoto titulu něčeho hradila, má na základě uvedeného rozhodnutí soudu vůči žalobci právo na regres.

46. Ve výroku II. tohoto rozsudku pak soud rozhodl o povinnosti žalobce uhradit žalované na vypořádání podílu částku 1 692 303 Kč. K této částce přitom soud dospěl tak, že od hodnoty aktiv zaniklého SJM ve výši 5 500 000 Kč odečetl vnosy žalovaného v celkové částce 1 669 309 Kč, kdy výsledkem je částka 3 830 691 Kč. Ta pak představuje aktivum zaniklého SJM očištěné od vnosy žalobce. Tuto částku je tak třeba vydělit dvěma, kdy tak soud dospěl k výši vypořádacího podílu pro žalovanou v částce 1 915 345,50 Kč, žalobci by pak z celkové hodnoty SJM měla připadnout tato částka, k níž je třeba připočíst jeho vnos. Dospějeme tak k částce 3 584 654,50 Kč, která z částky 5 500 000 Kč připadne žalobci. Při stanovení vypořádacího podílu pro žalovanou je dále třeba zohlednit zbývající dluh zaniklého SJM na hypotečním úvěru v částce 446 085 Kč, který má povinnost uhradit žalobce, kdy však žalovaná je povinna podílet se na úhradě polovinou této částky, tedy částkou 223 042,50 Kč. Od vypořádacího podílu v částce 1 915 345,50 Kč je tak třeba odečíst tuto částku 223 042,50 Kč, kdy výsledkem je částka 1 692 303 Kč, kterou je žalobce povinen uhradit žalované. Při stanovení lhůty pro úhradu této částky žalobcem soud postupoval dle § 160 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobci k úhradě stanovil lhůtu 6 měsíců, která je dle názoru soudu přiměřená výši částky, kterou má žalované uhradit tak, aby měl dostatečný časový prostor si takové prostředky obstarat. Pro žalovanou je pak tato lhůta akceptovatelná k uspokojení jejího nároku.

47. Ve výroku III. tohoto rozsudku soud rozhodl ohledně nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Soud postupoval v souladu s § 142 o.s.ř., když jednak zohlednil tu skutečnost, že v dané věci bylo rozhodnuto tak, že každému z účastníků ze zaniklého SJM připadl shodný podíl, nelze tak hovořit o tom, že by některý z účastníků měl ve věci větší úspěch, úspěch obou účastníků je shodný. Navíc ve věci vypořádání SJM je způsob vypořádání dán přímo ze zákona, kdy tak soud postupuje dle daných ustanovení zákona, není vázán návrhy účastníků, a nelze tedy říci, že by některý z účastníků byl ve věci úspěšnější. Konečně nelze odhlédnout ani od toho, že žalobce v řízení tvrdil vnosy, žalovaná veškeré vnosy (s výjimkou splátek hypotéky, ohledně kterých nebyl mezi účastníky spor) popírala. Rovněž popírala existenci pasiva SJM v podobě dluhu z půjčky. V řízení přitom nebyly prokázány vnosy a pasiva celkem v částce 1 480 000 Kč, byly prokázán popíraný vnos v částce 1 300 000 Kč. I v tomto ohledu tak byla míra úspěchu a neúspěchu účastníků ohledně jejich tvrzení prakticky totožná.

48. Ve výrocích IV. a V. rozsudku pak soud v souladu s § 148 odst. 1 o.s.ř. rozhodl o povinnosti každého z účastníků nahradit polovinu nákladů v dané věci vynaložených státem. Šlo přitom o náklady na znalečné, kdy celkem bylo na znalečném uhrazeno 9 356 Kč, každý z účastníků hradil na zálohách částku 2 000 Kč. Po odečtení těchto záloh tak z prostředků státu byla uhrazena částka 5 356 Kč a každý z účastníků je tak povinen uhradit na účet soudu státu částku 2 678 Kč.

Poučení