42 C 315/2010-677

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem JUDr. Radovanem Kulhánkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] pro: vyklizení bytu takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen vyklidit a vyklizení předat byt žalobkyni [číslo] v 1. patře, domu [adresa], v [obec a číslo] – [část obce], ulici [ulice a číslo], do 30 dnů od právní moci rozsudku, se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení 32 739,75 Kč a to ve prospěch účtu Obvodní soudu pro Prahu 4 do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném vyklizení a předání bytu [číslo] v 1. patře domu [adresa] v [obec a číslo] – [část obce], v ulici [ulice a číslo], neboť je žalobkyně v tomto bytě hlášena k trvalému pobytu, avšak tento byt nemůže užívat, kdy v předmětném bytě bydlela se svojí maminkou, avšak její dcera, zemřelá [jméno] [příjmení], roz. [celé jméno původní účastnice], se po rozvodu se svým 1. manželem nastěhovala do tohoto bytu a v tomto bytě ještě bydlel její druh – žalovaný, když v roce 1997 mělo dojít k údajnému převodu předmětného bytu [číslo] mezi žalobkyní a její zemřelou dcerou [jméno] [příjmení] a zřejmě došlo k tomu, že dcera bez vědomí žalobkyně podepsala dohodu o převodu i za svoji matku – žalobkyni, resp. není žalobkyni známo, kdo konkrétně podepsal formulář Družstva [anonymizováno] za její osobu, avšak vzhledem k tomu, že žalobkyně nechtěla v té době narušovat existující vztah mezi její zemřelou dcerou a žalovaným, neučinila proti údajnému převodu žádné právní kroky. Bohužel, dcera žalobkyně [jméno] dne 30.12. 2009 zemřela po téměř 7 měsíční hospitalizaci, což žalovaný žalobkyni neoznámil, rozhodl sám o odpojení dcery od přístrojů plicní ventilace a den před pohřbem dcery [jméno] pak žalovaný kontaktoval druhou dceru žalobkyně, aby si vzala urnu sestry domů. Následně se žalobkyně obrátila na žalovaného dopisem ze dne 30.7. 2010, kdy jí však bylo sděleno žalovaným striktní odmítnutí požadavku na bydlení v předmětném bytě a vzhledem k tomu, že nedošlo k platnému převodu členských práv a povinností mezi ní a její dcerou v Družstvu [anonymizováno], spojených s užíváním předmětného družstevního bytu [číslo] v roce 1997, je žalobkyně stále právoplatnou nájemkyní předmětného bytu a nemůže pak být nájemcem předmětného družstevního bytu ani žalovaný, kdy je též na soudu, aby si jako prejudiciální otázku vyřešil platnost údajného převodu družstevního bytu, kdy žalovaný užívá předmětný byt bez právního důvodu a na tom nemůže ani nic nezměnit dědické řízení, ve kterém zřejmě žalovaný údajně zdědil i členský podíl v Družstvu [anonymizováno] s tím, že žalovaný dosud předmětný byt nevyklidil a nezbylo tak tedy žalobkyni než se obrátit s žalobou na soud. V průběhu jednání pak žalobkyně doplnila skutková tvrzení a to tak, že nepodepsala ani členskou přihlášku do Družstva [anonymizováno] ze dne 20.4. 1994, nepodepsala se na seznamu zakládajících členů Družstva [anonymizováno] na ustavující schůzi konané 20.4. 1994 a na této schůzi nebyl přítomna, nepodepsala se na plné moci ve prospěch Ing. [jméno] [příjmení] k zastupování ohledně doplnění stanov Družstva [anonymizováno] na členské schůzi a nepodepsala se na nájemní smlouvě ze dne 2.10. 1995.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnou, kdy má za to, že žalobkyně není ve věci aktivně legitimována, neboť není nájemcem ani vlastníkem předmětného bytu, kdy pokud by bylo soudem posouzeno, že je žalobkyně ve věci aktivně legitimována, dovolává se žalovaný promlčení, kdy veškerá práva byla promlčena ve 3leté lhůtě, kdy však žalobkyně svá práva nevykonávala 20 let, když z policejního spisu, kdy důkazy předložila sama žalobkyně, je v protokolu o výslechu z roku 2002 řečeno, že byt žalobkyně neužívá již 10 let a před 10 lety se odstěhovala, kdy žalovaný má za to, že žalobkyně podepsala dohodu o převodu členských práv a povinností a žaloba je pouze zcela účelová a navrhl její zamítnutí.

3. Ve věci již soud rozhodl rozsudkem ze dne 9.10. 2014 č.j. 42 C 315/2010-171 a to tak, že výrokem I. zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen vyklidit a vyklizený předat žalobkyni byt [číslo] v 1. patře domu [adresa] v [obec a číslo] – [část obce], v ulici [ulice a číslo] do 30 dnů od právní moci rozsudku, výrokem II. žalovanému nepřiznal náhradu nákladů řízení, výrokem III. žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku 11 452 Kč s tím, že částku 7 000 Kč již zaplatila a je povinna pouze doplatit částku 4 452 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba účastníci. Žalobkyně proti meritu věci a žalovaný pak proti výroku II. týkajícího se náhrady nákladů řízení. Městský soud v Praze jakožto odvolací soud usnesením ze dne 18.11. 2015 č.j. 11 Co 279/2015-218 rozhodl tak, že rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V odůvodnění Městský soud v Praze uvedl, že hmotněprávním předpokladem pro rozhodnutí soudu o vyklizení bytu je ve smyslu § 1044 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), který je třeba na projednávanou věc po 1.1.2014 použít, je prokázání obligačního titulu, na jehož základě se nájemce bytu může domáhat jeho vyklizení (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.12.2001, sp.zn. 26 Cdo 446/2001), tj. smlouvy o nájmu bytu (k tomu srovnej [příjmení], J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ [číslo]). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, [číslo] s.). Z tohoto úhlu pohledu však žaloba trpí nedostatečnými skutkovými tvrzeními o nájemním vztahu žalobkyně k předmětnému bytu a označením důkazů k prokázání těchto tvrzení. V žalobě je sice obsaženo tvrzení, že žalobkyně je nájemkyní předmětného bytu, ale zde se jedná o právní závěr, který není podložen žádnými rozhodnými tvrzeními ohledně právního titulu, na jehož základě žalobkyni k předmětnému bytu právo nájmu vzniklo. Povinnost tvrdit rozhodné skutečnosti o naplnění okolností pro aplikaci ustanovení § 1044 o.z. a povinnost nabídnout k nim důkazy tíží v řízení žalobkyni; nejsou-li v řízení tato tvrzení prokázána, stíhají ji nepříznivé procesní důsledky s tím spojené. Vzhledem k tomu, že tam, kde rozhodnutí soudu musí být v souladu s ustanovením hmotného práva kogentní povahy (což ustanovení týkající se vzniku užívacího práva bytu a posléze nájmu bytu ve smyslu zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ obč. zák.“), bezpochyby byla), bylo třeba, aby soud I. stupně žalobkyni vyzval postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení ohledně vzniku a dalšího průběhu užívacího práva bytu, resp. nájmu bytu (včetně okolností týkajících se změny v osobě pronajímatele a s tím i možné změny povahy bytu na družstevní byt) – potřeba doplnit tato tvrzení vyvstala tím spíše, že žalovaný při jednání konaném dne 22.12.2011 uvedl, že žalobkyně právo nájmu nevykonávala 20 let, když se již v roce 2002 měla ve vztahu k orgánům činným v trestním řízení vyjádřit tak, že předmětný byt neužívá již 10 let, neboť se z něj odstěhovala, a dále vzhledem k tomu, že žalobkyně vypověděla, že ví o existenci Družstva [anonymizováno], ale na žádné ustavující členské schůzi nebyla, nic kolem toho nedělala – a k označení důkazů k prokázání těchto tvrzení. Soud I. stupně však této poučovací povinnosti nedostál, a proto koncentrace řízení, o níž účastníky poučil při jednání konaném dne 22.12.2011, zásadně nebránila tomu, aby žalobkyně tyto skutečnosti vylíčila, resp. důkazy potřebné k prokázání svých skutkových tvrzení doplnila, i poté, co koncentrace řízení nastala (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.6.2013, sp.zn. 29 Cdo 604/2012). Zároveň platí, že v rozsahu, v němž skutková tvrzení a důkazy doplňuje jedna strana sporu i poté, kdy došlo ke koncentraci řízení, může doplnit tvrzení a označit důkazy i strana druhá (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.11.2011, sp.zn. 29 Cdo 1892/2011). Z výše uvedeného však také vyplývá, že pokud žalobkyně podáním ze dne 22.1.2014 svá skutková tvrzení ohledně průběhu nájemního vztahu částečně doplnila tak, že nebyla členkou Družstva [anonymizováno], a tudíž nemohla převést na svou dceru [jméno] [příjmení] členská práva a povinnosti v tomto družstvu, nejednalo se v žádném případě o změnu žaloby, o níž by bylo zapotřebí rozhodovat postupem dle § 95 o.s.ř.. Byla-li by tvrzení žalobkyně o tom, že se nestala členkou družstva, prokázána, nemohl by obstát závěr soudu I. stupně o platnosti předmětné dohody, a to při obecně platné zásadě občanského práva, že nikdo nemůže na jiného převést více práv, než má sám (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.7.2006, sp.zn. 30 Cdo 438/2006, k přechodu práva nájmu družstevního bytu na základě dohody o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu srovnej závěry vyslovené Nejvyšším soudem ČR v usnesení ze dne 10.9.2014, sp.zn. 31 Cdo 1147/2012). Soud je povinen k absolutní neplatnosti právního úkonu přihlédnout z úřední povinnosti, pokud se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Pouze tehdy, není-li konkrétní důvod absolutní neplatnosti v řízení tvrzen a ani jinak nevyjde najevo, není důvod pro to, aby soud po takové okolnosti z vlastní iniciativy pátral a nahrazoval tak ve sporném řízení zákonem předpokládanou aktivitu účastníků (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.9.2011, sp.zn. 26 Cdo 2526/2009 či ze dne 30.8.2013, sp.zn. 30 Cdo 850/2013). Na soudu I. stupně tak bylo, aby se i tímto tvrzeným důvodem neplatnosti dohody o převodu členských práv a povinností zabýval. Pokud by soud I. stupně řádně žalobkyni poučil ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., vyhnul by se tím též situaci, která v projednávané věci nastala po zpracování znaleckého posudku. Znalec totiž jako srovnávací materiál použil mimo jiné seznam zakládajících členů Družstva [anonymizováno] z 20.4.1994 a členskou přihlášku do Družstva [anonymizováno] z 20.4.1994, tyto listiny ale před vypracováním znaleckého posudku nebyly provedeny k důkazu, a žalobkyně tak neměla možnost vyjádřit se k jejich správnosti a pravosti. Žalobkyně se k těmto listinám poprvé vyjádřila právě v podání ze dne 22.1.2014 tak, že členskou přihlášku do bytového družstva nepodepsala (stejně jako nájemní smlouvu z 2.10.1995) a nepodepsala se ani na seznamu zakládajících členů družstva, a navrhla, aby byla znalcem přezkoumána i pravost podpisů na těchto listinách. Znalec pak v rámci své výpovědi uvedl, že se není schopen vyjádřit, jak by případná skutečnost, že podpisy žalobkyně na uvedených listinách nejsou jejími pravými podpisy, změnila závěry jím podaného znaleckého posudku, a že pokud by se prokázalo, že tyto podpisy nejsou pravými podpisy žalobkyně, vedlo by to k přepracování posudku. Dodal zároveň, že u vzorků – podpisů na členské přihlášce a seznamu zakládajících členů družstva nezjistil zásadní znaky, které by tyto vzorky vylučovaly z použitelných vzorků. Žalobkyně pak dále v podání ze dne 26.8.2014 navrhla, aby znalec zpracoval dodatek, resp. přepracoval svůj posudek a aby v něm odpověděl mimo jiné na otázku, jak by se závěry posudku změnily, pokud by na uvedených vzorcích nebyly pravé podpisy žalobkyně. Vzhledem k tomu, že k posouzení pravosti podpisu žalobkyně jak na dohodě o převodu členských práv a povinností, tak i na členské přihlášce, seznamu členů, event. i na nájemní smlouvě ze dne 2.10.1995, která však dosud k důkazu provedena nebyla, jsou nutné odborné znalosti, je povinností soudu tyto okolnosti posoudit prostřednictvím znaleckého posudku, event. jeho doplnění, případně revizního znaleckého posudku, který má místo tam, kde jsou pochybnosti o správnosti již podaného znaleckého posudku. V neposlední řadě je třeba soudu I. stupně vytknout, že jeho závěr o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně s ohledem na skutečnost, že předmětný byt opustila, je předčasný. Soud I. stupně vůbec nezjistil, a to právě v důsledku chybějících rozhodných skutkových tvrzení a důkazů k jejich prokázání, kdy přesně žalobkyně předmětný byt a s jakým úmyslem opustila a zda jí předtím k němu svědčilo právo nájmu, jaký byl charakter předmětného bytu v té době a kdo s ní tehdy žil ve společné domácnosti. Závěr, že žalobkyni opuštěním předmětného bytu zaniklo právo jeho nájmu (ve smyslu § 708 a § 706 odst. 1 obč. zák.) by totiž bylo možné učinit jedině tehdy, bylo-li by prokázáno, že se nejednalo o družstevní byt, že byt nebyl ve společném nájmu, že žalobkyně, která byla jeho nájemcem, opustila trvale společnou domácnost v něm vedenou s osobami vyjmenovanými v § 706 odst. 1 obč. zák., které neměly vlastní byt, a to s úmyslem společnou domácnost zrušit a již ji neobnovit. Pouhé opuštění bytu (odstěhování svršků) totiž dle ustálené judikatury není bez dalšího postačující pro závěr, že jde o trvalé opuštění společné domácnosti (R 77/66) (blíže k výkladu pojmu trvalé opuštění společné domácnosti srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.1.2012, sp.zn. 26 Cdo 4241/2010). Odvolacímu soudu tak s ohledem na výše uvedené nezbylo než napadený rozsudek soudu I. stupně zrušit ve smyslu ustanovení § 219a odst. 1 písm. a), odst. 2 o.s.ř. a věc vrátit dle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. soudu I. stupně k dalšímu řízení, neboť uvedená pochybení soudu I. stupně nemohl napravit sám. Na soudu I. stupně nyní bude, aby žalobkyni postupem dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. vyzval k doplnění tvrzení o tom, jak jí vzniklo užívací právo či právo nájmu k předmětnému bytu a jak se v průběhu času vyvíjelo (zde zejména jednak s ohledem na otázky týkající se jejího opuštění bytu, kde bude nutné doplnit tvrzení ohledně jejích úmyslů při opuštění bytu či později, označení okruhu osob, které v rozhodné době s ní vedly společnou domácnost, včetně okolnosti, zda tyto osoby měly jiný„ vlastní byt“, jednak ve vztahu k osobě pronajímatele – bytovému družstvu, tedy kdy došlo ke vzniku družstva, kdy se družstvo stalo pronajímatelem, zda se žalobkyně stala jeho členkou či nikoli apod.), a k označení důkazů k jejich prokázání. V závislosti na procesní aktivitě žalobkyně doplní soud I. stupně dokazování o navržené důkazy, případně rozhodne o jejich neprovedení a toto své rozhodnutí řádně odůvodní v rozhodnutí o věci samé. Dojde-li k závěru, že žalobkyni stále svědčí právo nájmu předmětného bytu, bude se též zabývat námitkami žalovaného o promlčení nájemního práva žalobkyně a promlčení práva domáhat se vyklizení bytu. Následně soud I. stupně ve věci opět rozhodne, v novém rozhodnutí znovu rozhodne o nákladech řízení ve vztahu ke státu i mezi účastníky, do jejichž výše promítne i náklady tohoto odvolacího řízení.

4. Žalobkyně po výzvě soudu a vzhledem k usnesení Městského soudu v Praze č.j. 11 Co 279/2015-218 doplnila žalobní tvrzení svým podáním datovaným dnem 2.3. 2016, kdy tvrdila, že jí vzniklo právo osobního užívání bytu (obecního) na základě přechodu nájmu na její osobu po odstěhování [jméno] [příjmení] a stala se uživatelkou předmětného bytu, což bylo potvrzeno, resp. vzato na vědomí Odborem bytového hospodářství ONV v [obec a číslo] ke dni 31.8. 1982, na základě tohoto právního titulu vzniklo později ze zákona žalobkyni k předmětnému bytu právo nájmu. Dále žalobkyně tvrdila, že předmětný byt nikdy neopustila s úmyslem bydlet jinde, vzala si s sebou pouze sezónní svršky, žádný nábytek a zdržovala se u mladší dcery [celé jméno žalobkyně], které pomáhala s péčí o jejího syna [jméno], v žádném případě nešlo o trvalé opuštění společné domácnosti. V té době s ní bydlela v předmětném bytě její starší dcera [jméno], která po rozvodu s prvním manželem [jméno] [příjmení] přišla bydlet do bytu matky – žalobkyně, užívala jméno [příjmení]. Krátce poté začal do bytu žalobkyně docházet a zdržovat se v něm její přítel [celé jméno žalovaného] – žalovaný. Ten byl v bytě žalobkyně jako host, neboť byl ženatý a svůj byt, kde bydlel spolu s manželkou a dcerami, měl jinde. V předmětném bytě žalobkyně také nic neměl. Žalobkyně z bytu odešla s tím, že se do něj po nějaké době vrátí, až její pomoci nebude mladší dcera potřebovat. Byt mladší dcery v [část obce] se vůbec nehodil k bydlení tolika osob. Šlo pouze o dočasné řešení rodinné situace. V době okolo roku 2001 2002, kdy žalobkyně sdělila dceři [jméno], již [příjmení], že se hodlá do předmětného bytu vrátit, tak ta ji tam již nechtěla pustit s tím, že jí tam s manželem (žalovaným) nechtějí. Navrhovala žalobkyni i jakousi náhradu, tj. buď garsoniéru v domě se sociální péčí, či vyplacení částky 150 000 Kč. Chovám starší dcery [jméno] a jejího tehdejšího manžela – žalovaného byla žalobkyně tak vykolejena, že podala i trestní oznámení na Policii ČR. Dále žalobkyně uvedla, že o vzniku bytového družstva [anonymizováno] jí není nic známo. Žádného jednání ohledně vzniku tohoto družstva se nezúčastnila a měla předmětný byt stále za obecní, nikoliv družstevní. Nikdy se nepodepsala na seznamu zakládajících členů Bytového družstva [anonymizováno], nikdy nepodepsala plnou moc jiné osobě ohledně doplnění stanov jmenovaného družstva. Nepodepsala nájemní smlouvu ze dne 2.10. 1995 mezi ní a Bytovým družstvem [anonymizováno]. Dokumenty, které Družstvo [anonymizováno] soudu předložilo, obsahují nepravdivé údaje. Žalovaný [celé jméno žalovaného] nebyl zetěm žalobkyně, jak je v této nájemní smlouvě uvedeno a nebyl ani členem domácnosti žalobkyně, jak je uvedeno v dohodě o převodu členského podílu z roku 1997 – byl totiž ženatý. V závěti, kterou dcera žalobkyně [jméno] sepsala v roce 2001 je uvedeno, že vše, zejména členský podíl, dědí její přítel [celé jméno žalovaného] – žalovaný. Dále navrhla vypracovat revizní znalecký posudek k posudku, který již vypracoval [celé jméno znalce] s tím, aby tento revizní znalecký posudek vypracoval Kriminalistický ústav ČR.

5. Žalobkyně jako účastnice řízení ve svém výslechu uvedla, že z předmětného bytu odešla ke své dceři [celé jméno žalobkyně], aby mohla hlídat vnuka, tedy když se [celé jméno žalobkyně] narodil syn [jméno]. Uvedla, že si myslela, že odchází pouze dočasně, aby pomohla s hlídáním vnuka a až u dcery [jméno] nebude potřebná, navrátí se do svého bytu na adrese [adresa]. Upřesnila svůj odchod na rok 1992 a dodala, že s ní současně odešla i její matka [jméno] [příjmení], obě odešly k dceři [celé jméno žalobkyně]. Nicméně do předmětného bytu se chtěly vrátit obě dvě, tedy žalobkyně i její matka, kdy v té době v předmětném bytě bydlela dcera [jméno], avšak ta jí řekla, že návrat do bytu není možný. Zjistila, že jsou v bytě vyměněny zámky, takže se do bytu nedostala. [příjmení] [jméno] jí řekla, že v bytě bydlí se svým manželem (žalovaným) a že jí tam nepustí. Dodala, že s dcerou [jméno] mluvila několikrát, avšak dcera [jméno] vždy odmítla, aby se do bytu mohla vrátit. Pokud jde o převod družstevního bytu, pak uvedla, že žádnou smlouvu o převodu bytu nepodepsala, kdy dcera [jméno] po ní chtěla, aby na ní převedla předmětný byt, avšak neudělala to s tím, že si nepamatuje, že by něco převáděla. Po předložení listiny, tedy dohody o převodu bytu, uvedla, že podpis na listině vypadá jako její, avšak nepamatuje si, že by něco takového podepisovala. Dále dodala, že jí nevadilo, že v předmětném bytě bydlí dcera [jméno], takže celou tuto záležitost neřešila, začala jí řešit, když dcera [jméno] zemřela a poté zjistila, že došlo k nějakému převodu ohledně družstevního bytu. Dále též dodala, že nebyla ani na žádné ustavující členské schůzi Družstva [anonymizováno].

6. Z výslechu svědkyně [celé jméno žalobkyně] soud zjistil, že ve vztahu k žalobkyni se jedná o vztah matky a dcery. Dále uvedla, že v roce 1992 se jí narodil syn a žalobkyně nastoupila v lednu 1993 do důchodu a odešla ještě se svoji matkou k ní hlídat syna, aby svědkyně mohla nastoupit do práce. Vztah mezi žalobkyní, její matkou a její rodinou charakterizovala tak, že obě ženy byly s ní a jejím manželem ve společné domácnosti, v bytě svědkyně, kdy žalobkyně si vzala všechny svoje osobní věci a odstěhovala se do bytu ke svědkyni, pouze nábytek zůstal v předmětném bytě, kdy nebylo potřeba stěhovat nábytek, protože měla svědkyně zařízenou domácnost. Dále uvedla, že zemřelá sestra [jméno] [příjmení] k nim chodila navštěvovat matku – žalobkyni (tedy ke svědkyni do bytu), nikdy se však nemluvilo o tom, že by měla být převáděna členská práva a povinnosti k předmětnému družstevnímu bytu, kdy svědkyně uvedla, že nebyla u žádných jednání o převodu předmětného bytu či u podpisu dohody o převodu družstevního bytu a není si vědoma toho, že by žalobkyně odcházela tuto dohodu podepsat nebo že tato dohoda by se podepisovala u svědkyně v bytě, kdy však připustila, že stále doma nebyla, o této problematice s žalobkyní nemluvila. Dále dodala, že v roce 1998 se pronajala garsoniéra, která byla vedle bytu svědkyně a v té garsoniéře poté bydlela žalobkyně se svoji matkou, kdy nájem byl na dobu určitou na dva roky a v roce 2000 nebo 2001 chtěla zase odejít do svého bytu [ulice] (předmětný byt). Nicméně její sestra [jméno] [příjmení] žalobkyni sdělila, že tam bydlet nemůže a do bytu ji nepustila a dále tvrdila žalobkyni, že měla podepsat něco na družstvu, kdy matka svědkyni řekla, že nic nepodepisovala, avšak zemřelá sestra [jméno] matce žádnou listinu nepředložila. Pátraly poté, co se na družstvu stalo, avšak to bylo na podzim roku 2010. Dále uvedla, že v roce 2000 nebo 2001 žalobkyně jednala s její sestrou [jméno] [příjmení] o nějakém vyrovnání anebo, aby se vrátila do bytu [ulice], nějak se dohadovaly, avšak žádné právní kroky v tom činěny nebyly. Proběhlo tam nějaké trestní oznámení, avšak žádný trestný čin spáchán nebyl. Svědkyně uvedla, že na policii nebyla. Dodala, že usuzuje, že matka nepodepsala dohodu o převodu členských práva a povinností k předmětnému bytu, protože svědkyni říkala, že ten formulář nikdy neviděla. Má za to, že podpis na předmětné dohodě není pravým podpisem její matky – žalobkyně, jedná se o zdařilou napodobeninu. Dále dodala, že se žalobkyně a sestra [jméno] mohly setkat bez její přítomnosti a to i v jejím bytě a ani neví, jak to žalobkyně myslela s tím, že zemřelé dceři [jméno] předmětný byt přenechá, avšak pouze ví, že žalovaný po svém rozvodu měl mít nějakou volnou garsoniéru a ta měla být nabídnuta žalobkyni.

7. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že svědek, notář, vyhotovoval notářský zápis při zakládání Družstva [anonymizováno] a pokud jde o kontrolu účastníků, uvedl že totožnost kontroluje předsedající schůze, kontrolu totožnosti notář nečiní, kdy v notářském zápisu a příloh je patro, že tento podepsal předsedající jako jediná osoba, tedy Ing. [jméno] [příjmení]. Pokud jde o průběh notářského zápisu o úkonech, pak svědek uvedl, že si již nepamatuje, neboť to bylo v roce 1994.

8. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že do předmětného domu se nastěhoval v roce 1974, znal ostatní obyvatele domu i přítomnou žalobkyni a pokud jde o privatizaci bytu a založení družstva, tak zakládajícími členy družstva byli nájemci ze všech 17 bytů, kdy ustavující členská schůze se uskutečnila 20.4. 1994 a na ní byla přítomna paní [celé jméno původní účastnice] – žalobkyně. Uvedl, že znal i paní [příjmení], když však paní [celé jméno původní účastnice] – žalobkyni dlouho neviděl. Ustavující členské schůze se dále zúčastnil notář JUDr. [příjmení], který sepisoval zakládající smlouvu, kdy od všech přítomných si vybral občanské průkazy a zkontroloval totožnost přítomných osob. Pokud je mu předkládána k nahlédnutí plná moc týkající se doplnění stanov Družstva [anonymizováno], uvedl, že možná něco takového po založení družstva se dělo, ale už si na to nepamatuje a nepamatuje si, kdo plnou moc podepisoval, ani jakým způsobem se to dělalo. Pokud je mu předkládána nájemní smlouva z roku 1997, pak za družstvo tuto podepisoval, jako nájemce je tam psaná paní [příjmení], ta zřejmě oznámila, kdo v bytě žije, avšak konkrétně si situaci při podepisování nájemní smlouvy již nevybavuje. Pokud jde o ustavující členskou schůzi Družstva [anonymizováno] uvedl, že ví, že paní [celé jméno původní účastnice] byla na ustanovující členské schůzi, jinak by to ani nemohlo proběhnout, nepamatuje se, že by tam byla paní [příjmení].

9. Z listinného důkazu dohody o převodu členského podílu a práva užívání bytu [číslo] soud zjistil, že žalobkyně převedla na svou dceru [jméno] [příjmení] členský podíl na Družstvu [anonymizováno] tedy, že se jedná o dohodu převodu práv a povinností spojených s členstvím v Družstvu [anonymizováno] včetně práva užívání bytu [číslo] když dohoda byla podepsána 13.5. 1997, Družstvu byla dohoda předložena 29.7. 1997 a jsou zde uvedena čísla občanských průkazů jak žalobkyně, tak její dcery [jméno]. Z dopisu dcery [jméno] žalobkyni ze dne 24.5. 2001 soud zjistil, že dcera [jméno] nabízí žalobkyni garsoniéru v domech se sociální péčí anebo částku ve výši 150.000 Kč, i když uvádí, že žádné zákonné povinnosti po odstěhování se žalobkyně z předmětného bytu vůči ní nemá, kdy nabídka je formulována jako pomoc. Z trestního oznámení žalobkyně ze dne 28.2. 2002 soud zjistil, že žalobkyně uvedla, že se před 10 lety odstěhovala ze svého trvalého bydliště v [obec a číslo], ul. [ulice a číslo] ke své mladší dceři [celé jméno žalobkyně], aby jí hlídala syna [jméno], avšak nyní se chce vrátit do svého trvalého bydliště, kde bydlí její starší dcera [jméno] [příjmení], která ji nechce pustit do trvalého bydliště, že tam nemá právo již bydlet, když před 5 lety vstupovaly byty do družstva a skládaly se nějaké peníze, které platila dcera a žádala jí, aby jí uvedla na 1. místo a jí až na místo druhé, kdy následně pak žádala, aby jí byla poskytnuta dcerou alespoň nějaká garsonka v [obec]. Z dopisu zástupkyně žalovaného zástupci žalobkyně ze dne 6.8. 2010 soud zjistil, že zástupkyně žalovaného uvedla, tu skutečnost, že žalobkyně bydlí od roku 1996 v bytě na adrese [adresa původní účastnice], neopravňuje žalobkyni vznášet jakékoliv nároky vůči žalovanému. Z žádosti o zpřístupnění bytu ze dne 30.7. 2010 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žádá o zpřístupnění bytu do 31.8. 2010, neboť byt nikdy dobrovolně neopustila, tedy neodstěhovala se. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 27.10. 2010 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi pronajímatelem Družstvo [anonymizováno] a žalovaným a předmětem nájmu je byt [číslo] žalobou napadený. Z dopisu Družstva [anonymizováno] Policii ČR ze dne 18.3. 2002 soud zjistil, že předseda družstva informuje polici o tom, že žalobkyně převedla družstevní byt v roce 1997 na svou dceru [jméno], a protože žalobkyně v bytě [ulice] [číslo] nebydlí, jsou poplatky za služby spojené s užíváním bytu předepisovány pouze na dvě osoby, tedy na [jméno] [příjmení] a jejího manžela – žalovaného. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 1.8. 1997 soud zjistil, že byla uzavřena mezi Družstvem [anonymizováno] a [jméno] [příjmení], kdy předmětem nájmu je bytová jednotka [číslo] – žalobou napadený byt. Z úředního záznamu o podání vysvětlení před Policií ČR ze dne 12.3. 2002 soud zjistil, že na policii vypovídala [jméno] [příjmení], že z předmětného bytu se žalobkyně odstěhovala v roce 1989 a bydlí u sestry paní [celé jméno žalobkyně], kdy dále asi v roce 1996 si žalobkyně našla podnájem v bytě u paní [příjmení], vedle bytu své dcery [celé jméno žalobkyně], když na adrese [ulice a číslo] nemá žalobkyně ani žádné věci, kdy si je všechny odstěhovala do pronajaté garsoniéry. Dále uvedla, že v květnu 1997 její matka převedla na její osobu členský podíl v Družstvu [anonymizováno] včetně práva nájmu předmětného bytu, kdy se s žalobkyní dohodly na převodu i z toho důvodu, že žalobkyně se nechtěla jakýmkoliv způsobem podílet na chodu předmětného bytu a pomáhala sestře [celé jméno žalobkyně]. Ze záznamu učiněného u JUDr. [jméno] [příjmení], advokátky ze dne 5.2. 2001 soud zjistil, že žalobkyně potvrdila několikaleté bydlení u své dcery [celé jméno žalobkyně], kdy tam bydlela též se svoji matkou [jméno] [příjmení], dále uvedla, že nevidí bydlení s dcerou [jméno] jako perspektivní a považovala by za vhodné bytovou situaci řešit zajištěním samostatné bytové jednotky, kdy si představuje, že by jí dcera [jméno] obstarala byt - garsoniéru, kdy za nejvhodnější by považovala byt družstevní, příp. do osobního vlastnictví. Dále uvedla žalobkyně, že v bytě v [část obce] již nemá žádné zařízení bytu, neboť si jej odvezla ke své dceři, resp. do garsoniéry, kterou měla pronajatou, a zbytek byl s jejím souhlasem zlikvidován, kdy další podmínky ohledně bytu žalobkyně nevznáší, odmítá však jakoukoliv formu domova důchodců. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4, č.j. 34 D 85/2010-99 soud zjistil, že pozůstalému manželovi po zemřelé [jméno] [příjmení] – žalovanému, připadá mimo jiné členský podíl v Družstvu [anonymizováno] v obvyklé ceně 2.695.000 Kč, resp. že nabyl veškeré jmění zůstavitelky, jakož to závětní dědic.

10. Vzhledem k tomu, že žalobkyně zpochybňovala podpis na dohodě o převodu členského podílu v Družstvu [anonymizováno] jako svůj vlastní, byl ustanoven [celé jméno znalce] soudním znalcem k vypracování znaleckého posudku o pravosti tohoto podpisu, když ze závěru znaleckého posudku [celé jméno znalce], soudního znalce z oboru písmoznalectví ze dne 18.8. 2013 soud zjistil a má za prokázané, že sporný podpis na jméno žalobkyně [celé jméno původní účastnice] na dohodě o převodu členského podílu v Družstvu [anonymizováno] a k němu se vážícímu právu nájmu bytu [číslo] na adrese [adresa žalovaného], datované dnem 13.5. 1997, kde žalobkyně je uváděna jako účastník 1. a který je na originálu označen [číslo] 1909, je pravděpodobně pravým podpisem žalobkyně, kdy při svém výslechu znalec upřesnil, že se jedná o střední pravděpodobnost a to s ohledem na převahu a hodnotu nalezených znaků a pokud bylo namítáno žalobkyní, že i dva vzorky nejsou jejími pravými podpisy, tedy vzorky, které byly použiti při vypracování znaleckého posudku, pak k tomu znalec dodal, že nezjistil ani nějaké zásadní věci, tedy znaky které by v podstatě vylučovaly z předmětných vzorků jejich použitelnost. Z výpisu z účetnictví Družstva [anonymizováno] ze dne 12.3. 1995 soud zjistil, že vklad hotovosti„ [celé jméno původní účastnice]“ byl učiněn ve výši 41.673 Kč. Z příjmového pokladního dokladu T [číslo] ze dne 25.4. 1994 soud zjistil, že byla zaplacena částka 2.893 Kč jako podíl na zapisovaném jmění, když tyto listinné důkazy byly předloženy Družstvem [anonymizováno] spolu s přípisem ze dne 17.6. 2014. Z notářského zápisu č.j. N 278/94, NZ [číslo] soud zjistil, že byl sepsán dne 7.9. 1994 notářem JUDr. [jméno] [příjmení], kdy předmětem bylo projednání změny stanov družstva, přílohou je pak plná moc učiněná žalobkyní (podpis [celé jméno původní účastnice]). Z notářského zápisu č.j. N 145/94, NZ [číslo] sepsaného JUDr. [jméno] [příjmení], notářem v [obec] soud zjistil, že se jedná o zápis ustanovující schůze Družstva [anonymizováno], kde byly schváleny stanovy družstva a zvoleny orgány družstva, kdy přílohou je seznam zakládajících členů Družstva [anonymizováno] s podpisem žalobkyně ([celé jméno původní účastnice]).

11. Ve svém účastnickém výslechu učiněném při jednání dne 4.5. 2017 žalobkyně uvedla, že předmětný byt byl přidělený jejímu manželovi. Nevzpomněla si přesně, kdy to bylo. Když manžel zemřel, přešlo na ní nájemní právo. Ve společné domácnosti s nimi ještě bydlela dcera [jméno]. [příjmení] [jméno] tehdy bydlela jinde a to u svého manžela v [část obce]. Dále ještě upřesnila, že nežila s manželem do jeho smrti ve společné domácnosti, neboť on ze společné domácnosti odešel a žalobkyně v předmětném bytě zůstala bydlet s dcerou [jméno]. Když manžel odcházel, tak s nimi ještě bydlela i starší dcera [jméno]. Ta se poté vdala a odešla bydlet do [část obce]. Posléze se s manželem rozvedla. Uvedla, že manžel odešel, v předmětném bytě je nechal bydlet a byt na ní převedl. Uvedla, že si nepamatuje, jakým způsobem byt převedl. Ví pouze, že to byl její byt, neví, jak se to stalo. Z předmětného bytu odešla po narození vnuka [jméno] a odešla k dceři [jméno], aby vnuka [jméno] mohla hlídat. Když odcházela k dceři [jméno] hlídat [jméno], bydlela v předmětném bytě starší dcera [jméno] a neví, zda ještě někdo další. Počítala najisto s tím, že k dceři [jméno] jde pouze na chvíli, než bude vnuk [jméno] větší, neboť ho šla hlídat. Chtěla se vrátit zpět do předmětného bytu, ve kterém zůstaly také všechny její věci. [příjmení] [jméno] už měla byt zařízený. Uvedla, že nic nevěděla nic o Družstvu [anonymizováno] a nevzpomněla si ani, kdy se to později dozvěděla. Dále uvedla, že manžel mladší dcery [jméno] si vedle nich pronajal byt, v tomto bytě přespávala a s ní i její matka. Vedle v bytě u dcery [jméno] hlídala [jméno]. Bylo to jen nakrátko, uvedla, že si nevzpomíná, na koho byl nájem v této smlouvě napsán. Počítala, že se vrátí domů, do bytu [ulice], byl to s její maminkou jejich domov. Uvedla, že si již plně neuvědomuje, jak to bylo s dcerou [jméno]. Dále uvedla, že starší dcera [jméno] si nejprve vzala pana [příjmení], pak se rozvedla a vzala si pana [celé jméno žalovaného], kterého v jednajíc síni již nepoznala. Uvedla, že kdysi se viděli s tím, že s nimi i bydlel v předmětném bytě, tedy s dcerou [jméno], ale už si to nepamatuje. Dále uvedla, že předmětný byt [ulice] byl dvoupokojový, měl ještě halu a předsíň. [příjmení] byla neosvětlená, z ní potom byly dva pokoje. Na každou stranu této haly byl jeden pokoj. Uvedla, že s babičkou bydlely v menším pokoji a žalovaný měl velký pokoj, nepamatuje si, že by žalovaný přispěl na chod domácnosti nebo na nájemné. Poté uvedla, že je pravdou, že spolu žili v jednom bytě, její starší dcera [jméno] a žalovaný pan [celé jméno žalovaného]. Uvedla, že platila nájem. Pan [celé jméno žalovaného] ničím finančně nepřispěl, tehdy tam ještě žila její maminka. Má za to, že žalovaný nevařil, ani nepral a chod domácnosti zajišťovala ona a její maminka s tím, že vařili žalovanému, ale podrobnosti si nepamatuje. vypověděla, že předmětný byt na dceru nepřeváděla. Nebyla na žádné schůzi družstva. Uvedla, že na schůzi družstva byla dcera [jméno]. Dále ještě žalobkyně sdělila, že si myslí, že Družstvo [ulice] jí nikdy žádnou smlouvu k podpisu nedalo a nic nevěděla o založení družstva.

12. Z výslechu žalovaného jako účastníka řízení soud zjistil, že do předmětného bytu se nastěhoval někdy v letech 1994 nebo 1995, přesněji to není schopen určit. V bytě tehdy bydlela žalobkyně, její matka a dcera [jméno], dcera [jméno] v bytě nebydlela. Na nájem přispíval dceři žalobkyně [jméno] a [jméno] nájem platila. Když přišel, nefungovala pračka a sporák, tehdy končilo OPBH, ti už nechtěli nic vyměňovat, s [jméno] koupili jak nový sporák, tak novou lednici a pračku a také kuchyňskou linku. [příjmení] [jméno] vedli společnou domácnost. Pokud jde o žalobkyni a její matku, s ní společnou domácnost nevedli. Žili odděleně. [příjmení] [jméno] bydleli ve větším pokoji. Žalobkyně s matkou bydlely v menším pokoji. Takto soužití vypadalo v předmětném bytě, dokud se žalobkyně nepřestěhovala k své dceři [celé jméno žalobkyně]. Neví, ve které roku to bylo. Pomáhal stěhovat. Dělali to spolu se švagrem, tedy manželem mladší dcery žalobkyně [jméno], kdy on měl autodopravu. Nakládali válendy, skříňky a odvezli to do vedlejšího bytu vedle bytu dcery [jméno] a do toho bytu ty věci skládali. Přestěhování žalobkyně s ní neřešil, tyto věci s ní řešila dcera [jméno]. Ta mu potom řekla, že předmětný byt bude privatizován a zda by jí s tím pomohl, s čímž souhlasil. Tehdy se nepřestěhovala jen žalobkyně, ale též i její matka. [jméno] též stěhovali a to též s manželem mladší dcery [jméno]. Myslí, že to bylo ve stejný den. Pokud jde o privatizaci bytu, na to on neměl žádný nárok. Řešila to dcera žalobkyně [jméno], jeho budoucí manželka. Byl o založení družstva informován budoucí manželkou, dcerou žalobkyně [jméno]. Byl informován, že přišla nájemní smlouva na žalobkyni od družstva. [jméno] jej dále informovala, že je potřeba splácet peníze a na to finančně přispíval. Na žádné schůzi družstva nebyl. Nebyl družstevníkem. Na schůzi chodila dcera žalobkyně [jméno], jeho pozdější manželka. Neví, zda na schůze chodila žalobkyně, asi nikoliv. V roce 1997 byl informován [jméno], že se dohodla se svojí matkou, tedy žalobkyní na převodu podílu na družstvo. Ty listiny nikdy neviděl. Vlastnictví bytu k předmětnému bytu nabyl tím způsobem, že manželka [jméno], dcera žalobkyně trpěla dlouhodobě těžkým astmatem, což vyvrcholilo záchvatem v roce 2009. Po sedmi měsících zemřela. Vlastnictví k předmětnému bytu nabyl na základě závěti, která byla nalezena při dědickém řízení. Uvedl, že se rozvedl v roce 2000, tedy v tu dobu, co žil v předmětném bytě. O tom, že byl ženatý, dcera žalobkyně [jméno] věděla, byli tak dohodnuti. Uzavřeli manželství v roce 2001 po rozvodu. Pokud jde o příspěvek na nájem v bytě [ulice], uvedl, že přispíval tolik, kolik bylo potřeba. Nebyla to nějak pevně stanovená částka. Dále uvedl, že s dcerou [jméno], žalobkyní a její matkou bydleli do roku 1995. Neměl podepsanou žádnou nájemní smlouvu, že v bytě bude bydlet. Byl pouze uveden na obou nájemních smlouvách, jak pro žalobkyni, tak pro [jméno], kterou měly podepsanou s družstvem, že v bytě bydlí. Šlo o malé bytové družstvo, byl tam uveden od začátku, neboť šlo i o rozpočítávání vody. [příjmení] [jméno] neměli děti, neboť je nemohla mít. Neví, proč sepsala závěť v jeho prospěch. Neví, zda stěhování bylo v roce 1997, zda to předcházelo smlouvě o převodu členských podílů. Nábytek žalobkyně tehdy stěhovali do bytu o velikosti 2+kk a tento byt sousedil s bytem [celé jméno žalobkyně], mladší dcery žalobkyně. Byl seznámen s tím, že jeho bývalá manželka [jméno] se chtěla vyrovnat s žalobkyní, nabízela jí tehdy částku 150 000 Kč, jako finanční pomoc. Neví, zda to měla být kompenzace za to, že žalobkyně nebude moci užívat předmětný byt. Tehdy se to odehrálo u nějaké právní zástupkyně. [jméno] nabízela, že vyplatí své matce 150 000 Kč, žalobkyně tehdy chtěla byt 2+1 v osobních vlastnictví. Pak těch 150 000 Kč [jméno] nabízela matce i písemně. K soužití se zbytkem rodiny uvedl, že bylo velmi dobré. Navštěvovali se, nebyly žádné finanční požadavky. Všechno to bylo do doby, než se rozvedl a poté zemřel i manžel dcery [celé jméno žalobkyně]. Do té doby byly vztahy v pořádku. Uvedl, že převod předmětného družstevního podílu na dceru [jméno] proběhl řádně. Pamatuje si na vyjádření bývalého manžela žalobkyně, ten uváděl, že dcera [jméno] bude bydlet v [část obce] a dcera [jméno] [ulice]. Bylo to i z toho důvodu, protože oba byty zajistil on.

13. Usnesením č.j. 42 C 315/2010-254 ze dne 2.6. 2017 soud ustanovil Kriminalistický ústav [obec] znaleckým ústavem z oboru písmoznalectví a uložil mu přezkoumat znalecký posudek [celé jméno znalce], soudního znalce z oboru písmoznalectví ze dne 18.8. 2013 a dále stanovit, zda podpis na listině Seznam zakládajících členů Družstva [anonymizováno], plné moci k doplnění stanov Družstva [anonymizováno], nájemní smlouvy ze dne 2.10. 1995, přihlášky do členstva Družstva [anonymizováno] ze dne 20.4. 1994, jsou pravým podpisem žalobkyně. Znalecký úkol byl dále rozšířen usnesením č.j. 42 C 315/2010-499 ze dne 12.3. 2019 a to o úkol, zda na listině – dohodu o převodu členského podílu v Družstvu [anonymizováno] ze dne 13.5. 1997 je pravým podpisem žalobkyně.

14. Žalobkyně doplnila žalobní tvrzení podáním datovaným dnem 4.1. 2017, kdy uvedla, že se stala výlučnou uživatelkou předmětného bytu, což jí bylo potvrzeno, resp. vzato na vědomí Odborem bytového hospodářství ONV v [obec a číslo] ke dni 31.8. 1982. Dále uvedla, že na jaře roku 1986 se dcera žalobkyně, [jméno] [příjmení], po rozvodu se svým prvním manželem [jméno] [příjmení] vrátila zpět do bytu žalobkyně, kde spolu se svou maminkou žila též druh dcera [celé jméno žalobkyně] a maminka žalobkyně. Na žádost dcery [jméno] se druhá dcera [jméno] odstěhovala do svého bytu v [část obce]. [jméno] [příjmení] spolu se žalovaným obsadili pokoj, kde bydleli a přespávali. Žalovaný si nikdy nepřinesl žádné věci ani vybavení a bez dalšího využíval vybavení a majetek žalobkyně. Nepřispíval na chod domácnosti a byl zde jako host. V lednu roku 1993 se žalobkyně se svojí maminkou na žádost dcery [celé jméno žalobkyně] dočasně přemístila do jejího bytu v [část obce], aby pomohla s péčí o jejího malého syna [jméno] s tím, že po celou dobu měla úmysl vrátit se zpět do předmětného bytu, který nikdy neopustila natrvalo s úmyslem nevrátit se s tím, že si ke své dceři vyjma sezónních svršků nikdy nepřestěhovala žádné vybavení bytu nebo nábytek nebo osobní věci. Poprvé se žalobkyně chtěla do svého bytu vrátit, když začal její vnuk chodit do školky a to v roce 1996. V té době přišla dcera [jméno] s návrhem, že by se žalobkyně se svou starou matkou mohla v budoucnosti přestěhovat do garsoniéry, kterou měl mít žalovaný k dispozici po rozvodu manželství a dceři [jméno] a jemu by zůstal předmětný byt. Sousedky dcery [celé jméno žalobkyně] nabídly k pronajmutí garsoniéry vedle bytu dcery [jméno] na dva roky, aby zde mohla žalobkyně s její matkou bydlet. Žalobkyně počítala na jisto s tím, že se vrátí zpět do předmětného bytu, kde měla své věci. V roce 1998 došlo k dramatickému zhoršení rodinných vztahů poté, co dcera žalobkyně [jméno] odmítla umožnit, aby matka žalobkyně zůstala po dobu 10 denní zahraniční dovolené doma ve svém předmětném bytě. Po smrti matky žalobkyně v roce 1998 byly rodinné vztahy už na bodu mrazu. Žalobkyně však stále věřila, až se pan [celé jméno žalovaného] rozvede, že ona od něho získá přislíbenou garsoniéru. V roce 2001 obdržela žalobkyně od dcery [jméno] dopis, která jí sdělila, že o garsoniéře nemůže být ani řeč a následně jí umluvila k návštěvě u její advokátky, kde vznikl záznam z jednání. Pak přestala s žalobkyní komunikovat. Následně se žalobkyně v roce 2002 obrátila na Policii ČR s trestním oznámením. Nesouhlasila s tím, co jí dcera [jméno] v dopise ze dne 24.5. 2001 navrhovala a to ani s variantou výplaty částky ve výši 150 000 Kč, nebo s variantou zajištění péče v domově důchodců. Žádné peníze si nevzala. Dohodu o převodu družstevního bytu jí nikdo neukázal ani nepředložil. Neměla informace o tom, jak se byt privatizoval nebo jak se zakládalo družstvo. O podvodu ze strany dcery [jméno] a žalovaného neměla žalobkyně tušení až do tragické smrti dcery [jméno] dne 30.12. 2009, kdy se dozvěděla, že žalovaný má po dceři [jméno] dědit na základě závěti vše, zejména členský podíl. Pak si žalobkyně vyžádala u Bytového družstva [anonymizováno] dohodu o převodu družstevního podílu. Z ní zjistila zfalšování celé listiny, jež byla vyplněna rukou dcery [jméno] a opatřena falešným podpisem žalobkyně. Má za to, že padělatelem listiny byla s největší pravděpodobností dcera žalobkyně [jméno]. Po smrti [jméno] [příjmení] proběhlo dědické řízení, kde byla předložena závěť, dle které žalovaný jako přítel [jméno] [příjmení] dědil vše, zejména členský podíl v družstvu a žalovaný si vše ponechal, ačkoliv věděl, že se jedná o osobní věci, fotografie žalobkyně. Dále uvedla, že žalovaný nemohl po vzniku družstva v bytě bydlet jinak, než jako podnájemník na základě smlouvy o podnájmu mezi ním a žalobkyní a za tento podnájem části bytového užívání věci žalobkyně také platit, avšak neplatil nic a do nájemní smlouvy žalobkyně se nechal napsat jako zeť, byl však ženatý se svojí první manželkou a dědil jako přítel dcery Jany. Nájemní smlouva žalobkyně však nikdy nebyla zrušena a přepsána na dceru [jméno].

15. Z výslechu svědkyně [celé jméno žalobkyně], mladší dcery žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně se k ní přestěhovala po narození syna v září 1992, chtěla brzy pracovat, proto požádala žalobkyni, aby se k nim přestěhovala a syna hlídala. Brala ohled i na sestru [jméno], jinak by dítě musela vozit k mamince, kde bydlela tehdy sestra v předmětném bytě [ulice]. Měla celý byt zařízený. Maminka žalobkyně si vzala nejnutnější, tedy ošacení, ale ne všechno. Dokupoval si zimní věci. Zemřelá sestra a žalovaný jí do bytu [ulice] odmítli pouštět. Tehdy k nim přišla bydlet i se svojí matkou, té bylo přes 90 let, aby se o ni mohla starat. Žalobkyně se chtěla vrátit do bytu [ulice] v roce 1997, kdy syn začal chodit do školky a její péče už nebyla nutná. Do bytu svědkyně nikdy nepřišla s tím, že by tam chtěla bydlet natrvalo a vždycky říkala, že se chce vrátit do svého bytu a ke svým věcem. Matka žalobkyně zemřela v roce 1998 na podzim. [příjmení] [jméno] jí nepomohla, od té doby byly přerušeny kontakty. Se sestrou [jméno] už se neviděly. Viděly ji pouze u notářského řízení po smrti jejich otce, nemluvily spolu. Matka se pokoušela domů vrátit, ale nepovedlo se jí to, proto podala trestní oznámení. Nevěděly nic o založení družstva, nevěděly nic o závěti dcery [jméno]. Žalovaný tvrdil, že má nějaký byt po svém rozvodu, kam by se žalobkyně mohla nastěhovat. Dále uvedla, že žalobkyně bydlí v jejím bytě o velikosti 3+1. Syn musí spát v obývacím pokoji. Uvedla, že s manželem podnikali od roku 1992 1998 v oboru autobusová doprava. Dále uvedla, že žalobkyně si pronajala ve stejném patře, kde bydlí garsoniéru a to na dobu 2 let. Žalobkyně a její matka tam přespávaly a přes den byly v jejich bytě, kde hlídaly syna. Předmětnou garsoniéru užívala žalobkyně a její matka. Nájem byl pouze na dva roky. Jiný byt pronajatý neměla a chtěla se vrátit do svého bytu.

16. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že zná žalobkyně z pracoviště. Žalobkyně jí sdělila, že odešla bydlet ze svého bytu [ulice] do bytu v [část obce] ke své dceři, že tam bude hlídat vnuka. V bytě na [část obce] užívala pokoj, spala v něm s vnukem. Nyní spí vnuk v obývacím pokoji. Žalobkyně vypadala na [část obce] spokojeně. Když odcházela z bytu [ulice], odešla i se svojí maminkou.

17. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že zná žalobkyni z pracoviště 40 let. Znala dceru [jméno] i dceru [jméno]. Chodily na kulturní akce. Uvedla, že dcera [jméno] se vdala, poté rozvedla, pak neměla, kde bydlet a vrátila se zase zpět k matce do bytu [ulice]. Žalovaného nezná. Když navštívila žalobkyni v bytě na [část obce], bydlela tam žalobkyně, tak její matka. Pak tam byla ještě o Vánocích. Říkala jí, že je nešťastná, že se nemůže dostat do svého bytu [ulice], protože dcera [jméno] vyměnila zámky a nechce jí tam pustit. Dále uvedla, že ví, že žalobkyně byla na policii, avšak tam jí řekli, že musí podat na svojí dceru žalobu, avšak uváděla, že se s dcerou nechce soudit.

18. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud jistil, že zná žalobkyni, je to matka její spolužačky [celé jméno žalobkyně]. Uvedla, že v bytě [ulice] byla před rokem 1989, dcera žalobkyně [jméno] tam nebydlela, byla vdaná. Tehdy v jednom pokoji bydlela žalobkyně a její matka a ve druhém pokoji dcera [jméno]. Uvedla, že [celé jméno žalobkyně] získala byt od svého tatínka a byt je na [část obce] s tím, že se tam odstěhovala před rokem 1989. Uvedla, že si myslí, že žalobkyně a její matka do bytu na [část obce] přišly, když se [celé jméno žalobkyně] narodil syn [jméno]. Někdy v roce 1991 nebo 1992.

19. Z výslechu svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobkyni zná osobně jako matku své přítelkyně [celé jméno žalobkyně]. Docházela do bytu [ulice] i na [část obce] [celé jméno žalobkyně] se přestěhovala do nového bytu na [část obce] někdy v roce 1986 nebo 1987. Žalobkyně se do bytu přestěhovala počátkem 90. let a to se svojí matkou, kdy přes léto byla na chalupě a přes zimu v [obec]. V bytě [ulice] bydlela žalobkyně, její matka a její dvě dcery. O tom, že se chce vrátit žalobkyně zpět do bytu [ulice] s žalobkyní nemluvila. Mluvila o tom pouze se svědkyní [celé jméno žalobkyně], kdy bydlení na [část obce] mělo být dočasné, až odroste vnuk. Žalobkyně se měla vrátit na zpět do bytu [ulice].

20. Z výslechu Ing. [jméno] [příjmení] soud jistil, že zná žalobkyni. Docházel za dcerou [jméno] do bytu [ulice]. Docházel tam před tím, než se [celé jméno žalobkyně] odstěhovala na [část obce] v roce 1986 nebo 1987. Když se narodil syn [celé jméno žalobkyně] Ondřej, tehdy tam byla žalobkyně, ale neví, zda tam bydlela nebo zda tam byla na návštěvě. Po roce 2001 v bytě na [část obce] žalobkyni viděl, tehdy tam bydlela. O přestěhování paní [celé jméno původní účastnice] do bytu na [část obce] uvedl, že nic neví.

21. Ze znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví zkoumání ručního písma vypracovaného Kriminalistickým ústavem Policie ČR, pod č.j. KUP-49343-1/ČJ-2017-2306TG ze dne 25.9. 2020 soud zjistil, že pokud jde o vyhodnocení posudku [celé jméno znalce], který zkoumal pravost sporného podpisu ve znění„ [celé jméno původní účastnice]“ nacházejícím se na písemnosti – dohoda o převodu členského podílu v Družstvu [anonymizováno], datované dnem 13.5. 1997, kde je žalobkyně uváděna jako účastník 1, kdy sporný podpis měl JUDr. [celé jméno znalce] k dispozici v originálu, jedná se o podpis, jehož kopii zkoumal kriminalistický ústav v rámci revize znaleckého posudku JUDr. [celé jméno znalce], pak lze konstatoval, že zpracovatel znaleckého posudku č. 1909 ze dne 18.8. 2013 [celé jméno znalce] pracoval metodami, postupy a za využití prostředků, které jsou v oboru písmoznalectví standardně využívány, obecně uznávány a doporučovány i metodikou ENFSI. Znakům, které zpracovatel v posudku uvádí a názorně obrazově dokumentuje, přikládá podobnou důležitost jako kriminalistický ústav ve svém vlastním zkoumání. Znalecký posudek JUDr. [celé jméno znalce] se jeví jako názorný, laicky srozumitelný, přezkoumatelný a transparentní. Zpracovatel dospěl k pravděpodobnostnímu závěru zkoumání, kdy uvedl, že sporný podpis na jméno žalobkyně [celé jméno původní účastnice] na dohodě o převodu členského podílu v Družstvu [anonymizováno] a k němu se vážícímu nájmu bytu [číslo] na adrese [adresa žalovaného], datované dnem 13.5. 1997, kde žalobkyně je uváděna jako účastník 1, a který na originálu označil 001/ 1909 je pravděpodobně jejím pravým podpisem, tedy pravděpodobně je to pravý podpis žalobkyně a přesto, že kriminalistický ústav zkoumal pouhou kopii předmětného sporného podpisu, zjistil převážně shodné znaky a mohl tak rovněž stanovit závěr v rovině pravděpodobnosti a to, že se pravděpodobně jednáno kopii pravého podpisu [celé jméno původní účastnice]. Se závěry [celé jméno znalce] se tak kriminalistický ústav ztotožnil. Dále ze závěru znaleckého posudku vyplynulo, že podpis na listině – seznam zakládajících členů Družstva [anonymizováno], který tvoří přílohu [číslo] notářského zápisu NZ [číslo], u bytu [číslo] jsou pravé podpisy žalobkyně. Podpis na listině – plná moc k doplnění stanov Družstva [anonymizováno], část 2, článek 4 odst. 3, který je přílohou notářského zápisu N 278/94, NZ [číslo] ze dne 7.9. 1994 pravděpodobně není pravým podpisem žalobkyně. Nájemní smlouva ze dne 2.10. 1995 pravděpodobně není kopií pravého podpisu žalobkyně. Členská přihláška do Družstva [anonymizováno] ze dne 20.4. 1994 je kopií pravého podpisu žalobkyně. Kopie podpisu na listině – dohoda o převodu členského podílu Družstvu [anonymizováno] ze dne 13.5. 1997 je pravděpodobně kopií pravého podpisu žalobkyně. Na otázku, pokud by byla padělatelem podpisu osoba velice blízká, rodinný příslušník – dcery, která znala návyky či stereotypy podpisu žalobkyně, např. od let školní docházky a do svých 25 let se podepisovala stejným příjmením jako žalobkyně, by mohla takové dynamické stereotypy podpisu jiné osoby osvojit a tedy sofistikovaně napodobit pravý podpis žalobkyně, odpověděl znalecký ústav pouze obecně s tím, že je sice pravdou, že písemný projev rodinných příslušníků, zejména dvojčat, může být v době utváření a fixace písemných dovedností velmi podobný, nicméně s postupem věku a vývoje rukopisu dochází k čím dále větší individualizaci písemného projevu a ke vzniku specifických odlišností. Dva naprosto shodně rukopisy z hlediska pravděpodobnosti prostě neexistují.

22. Žalobkyni bylo dáno poučení dle ust. § 118a odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy z revizního znaleckého posudku vyplynul závěr o pravosti podpisu žalobkyně u dohody o převodu členského podílu v Družstvu [anonymizováno] z 13.5. 1997, stejně tak u seznamu zakládajících členů družstva a na členské přihlášce do Družstva [anonymizováno] a aby za této důkazní situace doplnila žalobní tvrzení a důkazy o tom, zda byla a je nájemkyní předmětného bytu stiženého žalobou s tím, že pokud se tak nestane, nebude žaloba úspěšná. Žalobkyně podala závěrečný návrh s doplněním tvrzení datovaným dnem 10.12. 2020, kdy setrvala na svých tvrzeních. Dále uvedla, že pokud jde o znalecké posudky, nemohlo být provedeno řádné srovnání, neboť dcera [jméno] již zemřela s tím, že i znalec [příjmení] [celé jméno znalce] při provádění posudku měnil své názory. Uvedla, že má za to, že podpisy vyhotovila zesnulá dcera [jméno] s tím, že je věc absurdní a pokud by měla jen stín pochybností, že by se v případě podpisu na členské přihlášce a seznamu zakládajících členů mohlo jednat o její pravé podpisy, určitě by nežádala o revizní posudek a jejich přezkoumání. Dále uvedla, že je absurdní, že by sotva převáděla členský podíl na svojí dceru [jméno], když jí do bytu nepustili a ona zůstala doslova na ulici. Pokud jde o žalovaného, ten mohl být v bytě pouze jako podnájemník. V roce 1995 byl ženatý, kdy navíc vyplynulo, že se žalobkyní nikdy družstvo neuzavřelo nájemní smlouvu, neboť podpis na smlouvě byl nepravý. Takových podpisu zfalšovaných mohlo být více, avšak družstvo dokumenty nevydalo. S ohledem na tato tvrzení navrhla žalobě vyhovět.

23. Z provedených listinných důkazů a to z dopisu Odboru bytového hospodářství ONV v [obec a číslo] adresovaný [celé jméno původní účastnice] ze dne 13.12. 1985 soud zjistil, že ONV v [obec a číslo] bere na vědomí přechod nájmu bytu na osobu žalobkyně. Z dopisu dcery [jméno] ze dne 24.5. 2001 a záznamu z jednání v kanceláři JUDr. [příjmení] ze dne 5.2. 2001 soud zjistil, že zde byla nabízena částka k výplatě ze strany dcery [jméno] ve výši 150 000 Kč a to jakožto náhrada za užívání předmětného bytu ve prospěch žalobkyně. Z listinného důkazu – seznamu zakládajících členů Družstva [anonymizováno], který tvoří přílohu [číslo] notářského zápisu NZ [číslo] u bytu [číslo] soud zjistil, že žalobkyně byla zakládající členkou Družstva [anonymizováno], tuto listinu podepsala a notářský zápis byl sepsán dne 7.9. 1994 před JUDr. [jméno] [příjmení], notářem v [obec] pod č.j. N 278/94, NZ [číslo]. Z listinného důkazu – plné moci k doplnění stanov [anonymizována dvě slova], část 2, článek 4, odst. 3, který je přílohou notářského zápisu N 278/94, NZ [číslo] ze dne 7.9. 1994 soud zjistil, že na této listině je podpis žalobkyně, avšak dle znaleckého posudku kriminalistického ústavu pravděpodobně tento podpis není pravým podpisem žalobkyně, což je tak stejně u listinného důkazu – nájemní smlouvy ze dne 2.10. 1995 k předmětnému bytu. Pokud jde listinný důkaz – členskou přihlášku do Družstva [anonymizováno] ze dne 20.4. 1994, pak soud zjistil, že tuto přihlášku podepsala žalobkyně a pokud jde o závěr znaleckého posudku kriminalistického ústavu, pak se jedná o kopii pravého podpisu žalobkyně. Z listinného důkazu – dohody o převodu členského podílu Družstvu [anonymizováno] ze dne 13.5. 1997 soud zjistil, že předmětný podíl převádí žalobkyně na svoji dceru [jméno], listina je datována dnem 13.5. 1997, ze závěru znaleckého posudku kriminalistického ústavu, stejně tak ze závěru znalce [celé jméno znalce] vyplynulo, že se jedná o pravý podpis žalobkyně.

24. Soud má tedy za prokázané, že žalobkyně převedla na svoji zemřelou dceru [jméno] práva a povinnosti člena Družstva [anonymizováno] spolu i s právem užívání předmětného bytu [číslo] to dohodou o převodu členských práv a povinností ze dne 13.5. 1997, kdy tato skutečnost je doložena jednak listinou, tedy předmětnou dohodou o převodu práv a povinností, tak i znaleckým posudkem, kdy žalobkyně zpochybňovala podpis na této listině jako svůj vlastní, avšak ze závěrú znaleckých posudků vyplynulo, že je tento podpis pravděpodobně pravým podpisem žalobkyně se střední pravděpodobností, kdy podpůrně toto prokazuje i zápis podepsaný žalobkyní, který byl učiněn v kanceláři advokátky JUDr. [příjmení], kde žalobkyně zde uvádí, že se z předmětného bytu odstěhovala ke své dceři [celé jméno žalobkyně], dlouhodobě v předmětném bytě nebydlí, kdy požaduje pouze nějakou formu vypořádání, nejlépe družstevní byt typu garsoniéry a nechtěla by se dostat do domova důchodců. Stejně tak o tom i svědčí trestní oznámení učiněné žalobkyní, kde sama uvedla, že se před 10 lety odstěhovala ze svého trvalého bydliště [ulice a číslo] ke své mladší dceři [celé jméno žalobkyně] a po 10 letech se chtěla vrátit do svého původního bytu, kde i sdělila svoji znalost o tom, že se skládaly do družstva nějaké peníze za byt, kdy nakonec i tyto skutečnosti sama potvrdila ve své účastnické výpovědi, kdy uvedla, že se odstěhovala ke své dceři a to ještě se svoji matkou, když dále bydlely jak žalobkyně, tak její matka v bytě, který se nacházel vedle bytu mladší dcery [celé jméno žalobkyně] a pokud jde o podpis předmětné dohody o převodu členských práv a povinností vyjadřovala se, zda podepsala či nepodepsala tuto dohodu, rozporuplně, kdy sic uváděla, že ji nepodepsala, ale dále i uváděla tu skutečnost, že si to již přesně nepamatuje. Skutečnost, že žalobkyně se odstěhovala z předmětného bytu, potvrdila i svědkyně [celé jméno žalobkyně], mladší dcera žalobkyně, kdy ta potvrdila, že u nich v bytě žalobkyně žila se svoji matkou s rodinou [celé jméno žalobkyně] a to ve společné domácnosti. Svědkyně uvedla, že nebyla u podpisu dohody o převodu členských práv a povinností k předmětnému bytu, dále uvedla, že zemřelá sestra [jméno], navštěvovala svoji matku – žalobkyni v předmětném bytě a že se s žalobkyní o věci předmětného bytu nebavily. Za této situace, kdy soud má za prokázané, že žalobkyně převedla řádně svá členská práva a povinnosti v Družstvu [anonymizováno] na svoji zemřelou dceru [jméno], kdy žalovaný předložit nájemní smlouvu k předmětnému bytu, stejně tak předložil rozhodnutí ve věci dědictví po zemřelé manželce [jméno], kdy jako závětní dědic zdědil veškerý její majetek včetně členského podílu v předmětném družstvu [anonymizováno] a práva k předmětnému bytu, má soud za to, že žalobkyně nebyla a není v této věci aktivně legitimována, když předmětný žalobou napadený byt, resp. práva a povinnosti k němu v Družstvu [anonymizováno] převedla na svou dceru [jméno], není legitimována k podání žaloby na vyklizení předmětného bytu, k předmětnému bytu ji nesvědčí žádná práva, tedy nemá jakýkoliv obligační titul k vyklizení předmětného bytu žalovaným, když dle ust. § 229 zák.č. 513/1991 Sb., odst. 1 členská práva a povinnosti může člen převést na jiného člena družstva, pokud to stanovy nevylučují a dále dle ust. § 230 zák.č. 513/1991 Sb. převod práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu na základě dohody nepodléhá souhlasu představenstva. Členská práva a povinnosti spojená s členstvím přecházejí na nabyvatele ve vztahu k družstvu předložením smlouvy o převodu členství příslušnému družstvu nebo pozdějším dnem uvedeným v této smlouvě. Tytéž účinky jako předložení smlouvy o převodu členství nastávají, jakmile příslušné družstvo obdrží písemné oznámení dosavadního člena o převodu členství a písemný souhlas nabyvatele členství, kdy jak bylo prokázáno, došlo k řádnému převodu členských práv a povinností člena Družstva [anonymizováno] mezi žalobkyní a dcerou [jméno] dohodou ze dne 13.5.1997, a dohoda byla předložena družstvu dne 29.7.1997. Žalobkyně navrhovala ještě změnu žaloby, kdy začala tvrdit, po provedeném dokazování, týkajícím se pravosti jejího podpisu na dohodě o převodu práv a povinností člena družstva, kdy znalecký posudek, resp. jeho závěr byl v opozitu k jejímu tvrzení, že podpis na dohodě není jejím pravým podpisem, a zpochybňovala i samotné založení Družstva [anonymizováno] s tím, že není ani pravým podpisem její podpis na prezenční listině a na další plné moci, kdy však tuto změnu žaloby soud nepřipustil a to z důvodu hospodárnosti řízení, kdy bylo prokázáno, že žalobkyně řádně převedla členská práva a povinnosti na svoji zemřelou dceru [jméno] a žalovaný se prokázal řádnou nájemní smlouvou k předmětnému bytu, stejně tak dědickým rozhodnutím o nabytí dědictví po zemřelé manželce [jméno], kdy z tohoto pohledu nemůže a nemohla být žalobkyně ve sporu úspěšná a svá tvrzení učinila až v době, kdy bylo prokázáno prvým znaleckým posudkem, že její podpis na dohodě o převodu členských práv a povinností v Družstvu [anonymizováno] je jejím pravým podpisem. Vzhledem ke shora uvedenému nezbylo soudu než žalobu zcela zamítnout, kdy navíc z revizního znaleckého posudku vyšlo najevo, že pokud jde o posudek [celé jméno znalce], pak se Kriminalistický ústav Policie ČR ztotožnil se závěrem posudku tohoto znalce a pokud jde o dohodu o převodu členského podílu v Družstvu Terebka ze dne 13.5. 1997, jedná se o pravý podpis žalobkyně. Stejně tak je pravý podpis žalobkyně na seznamu zakládajících členů Družstva Terebka a též na členské přihlášce do Družstva Terebka ze dne 20.4. 1994. Na žalobkyni přešlo užívací právo k předmětnému bytu ještě před rokem 1989, jak je shora specifikováno, posléze transformované zákonem na právo nájmu, avšak žalobkyně byla jednak zakládající členkou Družstva Terebka, podepsala přihlášku do tohoto družstva a následně svůj podíl v družstvu převedla na dceru [jméno] a to dohodou o převodu členského podílu ze dne 13.5. 1997, kdy tímto svým právním úkonem ztratila i právo nájmu k předmětnému bytu, když navíc, jak soud zjistil z jejího výslechu a výslechu svědkyně [celé jméno žalobkyně], uzavřela nájemní smlouvu v období let 1995 1997 ke garsoniéře vedle bytu mladší dcery [celé jméno žalobkyně], kdy tento byt užívala ještě se svojí matkou a soud z těchto všech důvodů nemohl žalobě vyhovět.

25. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soud o ní rozhodoval dle ust. § 150 o.s.ř. a to tak, že žalovanému nepřiznal náhradu nákladů řízení, i když byl ve věci zcela úspěšný, neboť shledal důvody hodné zvláštního zřetele na straně žalobkyně, kdy vzal v úvahu, že žalobkyni je 92 let, tomuto věku odpovídá i její zdravotní stav, kdy žije ve společné domácnosti se svojí dcerou – svědkyní [celé jméno žalobkyně] a vnukem a ještě ze svého důchodu přispívala na společnou domácnost a na vnuka, kdy na osobní potřebu jí zbývá pouze částka 2.000 Kč měsíčně aza za tohoto stavu, byly soudem tyto důvody mimořádné na straně žalobkyně shledány a náhrada nákladů řízení nebyla žalovanému přiznána. Soud přihlédl i k tomu, že vztahy žalobkyně a zemřelé dcery [jméno] nebyly vzhledem k předmětnému bytu zcela uspořádány, neboť tak, jak plyne ze zápisu u JUDr. [příjmení], pak žalovaná požadovala garsoniéru, nechtěla jít do domova důchodců a z dopisu, které jí psala zemřelá dcera [jméno], jí byla dávána nabídka a to zaplacení částky 150.000 Kč anebo možnost zajištění sociálního bytu v delším časovém horizontu, avšak nic z toho nebylo naplněno a nebylo by tedy nyní spravedlivé, aby ještě žalobkyně i z tohoto pohledu, kdy její očekávání nebyla naplněna a přislíbená pomoc jí nebyla poskytnuta, platila ještě náhradu nákladů řízení. O náhradě nákladů státu soud rozhodl dle ust. § 148, odst. 1 o.s.ř. a to k tíži neúspěšné žalobkyně, kdy se jedná o náklady na znalečné zaplacené znalci [celé jméno znalce] ve výši 11.471 Kč, avšak žalobkyně již na tento náklad zaplatila částku 7.000 Kč formou zálohy a dále na náklady za znalečné vyplacené Kriminalistickému ústavu ve výši 21 268,75 Kč na které již též žalobkyně zaplatila zálohu ve výši 7 000 Kč a doplatí tak pouze na náhradě nákladů rozdíl mezi znalečným a složenými zálohami.

Poučení