42 C 43/2020-147

Rubrum

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Janošcovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] [jméno] [jméno] [anonymizováno] [adresa] o vyklizení nemovitosti takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna vyklidit pozemek žalobkyně parc. [číslo] – ostatní plocha, ostatní komunikace, zapsaný v katastru nemovitostí na [list vlastnictví], vedeném [katastrální úřad], [katastrální pracoviště], pro k.ú. a [územní celek], ve výměře 75 m2 v rozsahu dle vytyčovacího náčrtu [číslo] [rok], vyhotoveného [titul] [jméno] [příjmení] dne 28.05.2019 a plánu, zaznamenávajícího žalovanou skutečně užívaný pozemek parc. [číslo] v rozporu s hranicemi pozemků dle katastru nemovitostí, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 14 338,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku 9 952 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vyklizení nemovitostí specifikovaných ve výroku I. rozsudku s odůvodněním, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] – ostatní plocha, ostatní komunikace o výměře 5588 m2, zapsané v katastru nemovitostí na [list vlastnictví], vedeném [katastrální úřad] [anonymizována dvě slova] [územní celek], [katastrální pracoviště], pro k. ú. a [územní celek], naopak žalovaná je výlučným vlastníkem pozemku parc.č.st. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, zbořeniště o výměře 288 m2 a pozemku parc. [číslo] – zahrada o výměře 399 m2, jak jsou tyto pozemky zapsány na [list vlastnictví], vedeném [katastrální úřad], [katastrální pracoviště], pro k.ú. a [územní celek]. Dne 28. 5. 2019 proběhlo na žádost žalobkyně vytýčení katastrálních bodů v [katastrální uzemí], [územní celek], kdy vytyčení katastrálních bodů provedl [titul] [jméno] [příjmení], úředně oprávněný zeměměřičský inženýr. Účelem tohoto vytyčení bylo zpřesnění hranice pozemku žalobkyně parc. [číslo] určení hranic ostatních pozemků přímo sousedících s tímto pozemkem žalobkyně. Součástí protokolu o vytyčení hranice je i vytyčovací náčrt [číslo] [rok] ze dne 28. 5. 2019, vytyčovací body, označující hranice pozemků žalované (parc.č. st. [číslo] a parc. [číslo]) jsou označeny jako bod [číslo] a [číslo]. Všichni vlastníci a oprávnění z dalších práv byli pozváni k seznámení se s výsledkem vytyčení a všichni dotčení vlastníci, s výjimkou žalované, s vytyčenými body a určením hranic pozemků souhlasili a protokol o vytyčení hranic podepsali. Žalovaná spolu se svým manželem odmítli vytyčovací protokol podepsat z důvodu svého nesouhlasu. Z náhledu do katastru nemovitostí přitom vyplývá, že hranice určená vytyčovacím náčrtem [číslo] [rok] ze dne 28. 5. 2019 skutečně odpovídá stavu, jaký je zaveden v katastru nemovitostí. Dále je při bližším náhledu zřejmé, že žalovaná využívá oprávněně nejen svoje pozemky parc.č. st. [číslo] a parc. [číslo] ale zároveň i neoprávněně část pozemku žalobkyně parc. [číslo]. Tuto skutečnost dokládají i vytisknuté náhledy z ulice, na které se nachází pozemek parc. [číslo] (dostupné na adrese www.mapy.cz), z nichž je zřejmé, že žalovaná postavila plot z trubek a pletiva nikoliv na samé hranici pozemků parc.č.st. [číslo] a parc. [číslo] ale až za touto hranicí, a zabrala tak část pozemku žalobkyně parc. [číslo]. Žalobkyně si nechala vyhotovit nákres, ze kterého je zřejmé, že žalovaná neoprávněně zabrala část pozemku žalobkyně [číslo] o celkové výměře 75 m2. Na základě těchto podkladů byla žalované prostřednictvím právního zástupce žalobkyně zaslána poslední předžalobní výzva k ukončení neoprávněného užívání části pozemku žalobkyně a výzva k odstranění plotu, nacházejícího se neoprávněně na pozemku žalobkyně parc. [číslo]. Žalovaná však na tuto předžalobní výzvu nijak nereagovala.

2. V podání ze dne 14. 4. 2020 dále žalobkyně doplnila, že hranice mezi pozemkem žalobkyně parc. [číslo] pozemky žalované parc.č. st. [číslo] a parc. [číslo] jsou patrny v katastrální mapě, dostupné online na internetových stránkách katastru nemovitostí. [obec] mezi pozemkem žalobkyně parc. [číslo] pozemky žalované parc.č. st. [číslo] a parc. [číslo] tak, jak je určena ve vytyčovacím náčrtu [číslo] [rok] ze dne 28. 5. 2019, nebyly určeny nově bez ohledu na historii jednotlivých hranic, kdy by snad nově na základě předmětného vytyčovacího náčrtu došlo k odejmutí části pozemků žalované ve prospěch žalobkyně. V tomto vytyčovacím náčrtu se při stanovení hranic pozemků žalobkyně a žalované vycházelo právě z historicky určených hranic pozemků, které jsou patrny v plánku [číslo] z roku 1957, z nějž [titul] [jméno] [příjmení] při stanovení jednotlivých hranic vycházel.

3. V podání ze dne 9. 10. 2020 pak uvedla, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. [číslo] ze zákona na základě § 1 a § 2 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, kdy předmětný pozemek původně ve vlastnictví České republiky a spravovaný místním národním výborem přešel do vlastnictví [územní celek]. Předmětný pozemek byl prvně zapsán v pozemkové knize, vložce [číslo] na základě Protokolu ze dne 18. 7. 1879. V obci [obec] v současné době neprobíhá obnova katastrálního operátu. Následně podáním ze dne 12. 10. 2020 doplnila, že po stavbě plotu neproběhla ze strany žalobkyně (tehdejšího [státní instituce] [anonymizována dvě slova]) žádná kontrola správnosti provedení stavby a ani žalovaná takovou listinou nemůže disponovat. Stavba plotu mezi pozemkem žalobkyně parc. [číslo] pozemky žalované parc.č. st. [číslo] a parc. [číslo] nebyla provedena správně, když z přiloženého zápisu o komisionálním jednání vyplývá navržená hranice plotu žalobkyně (tehdy paní [příjmení]) jako jednolitá rovina. Pokud však porovnáme povolované navržení průběhu plotu se skutečným stavem, je patrné, že plot vybudovaný právní předchůdkyní žalované není v rovině, ale je vybudován ve značném oblouku. Žalobkyně namítá, že při porovnání žalobkyní přiloženého geometrického plánu z roku 1957 včetně plánku [číslo] se současným stavem evidovaným v katastru nemovitostí a přiloženým zápisem o komisionálním jednání je patrné, že právní předchůdkyně žalované překročila hranice určené v katastru nemovitostí a zabrala tak část pozemku parc. [číslo] ve vlastnictví žalobkyně. K námitce vydržení části pozemku žalobkyně parc. [číslo] žalobkyně uvádí, že dle názoru žalobkyně nebyla žalovaná v dobré víře. Při opakovaném vytyčení hranic pozemků v roce 2019 si žalovaná byla vědoma, že neoprávněně zabírá určitou část pozemku žalobkyně parc. [číslo] z toho důvodu odmítla podepsat protokol o vytyčení hranice mezi pozemky.

4. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí v celém rozsahu. Uvedla, že je vlastníkem pozemků parc.č. st. [číslo] a parc. [číslo] v obci [obec], nepopírá, že proběhlo vytyčování katastrálních bodů v obci [obec] [titul] [jméno] [příjmení] a byla rovněž seznámena s výsledkem vytyčení, se kterým však nesouhlasila. Žalovaná se ohrazuje proti tomu, že by hranice pozemků dle vytyčovacího náčrtu ze dne 28. 5. 2019 byly určeny správně. Žalovaná se důrazně ohrazuje proti tomu, že neoprávněně užívá část pozemku žalobkyně parc. [číslo]. Na pozemcích parc.č. st. [číslo] a parc. [číslo] bylo přibližně ve 2. polovině 19. století postaveno hospodářské stavení, které zde stálo do roku 1996, kdy došlo k jeho odstranění. Poloha tohoto stavení je dobře patrná z historické letecké fotomapy, která je dostupná na internetové adrese: https://kontaminace.cenia.cz (konkrétně se jedná o fotomapu [územní celek] z roku 1955). Na ní je velice dobře patrné stavení, jehož čelu se obecní komunikace "vyhýbá" (není ještě napřímena). Ze snímku pozemkové a katastrální mapy vyhotovené dne 11. 3. 1968 je pak zřejmé, že obecní komunikace je od čela stavení vzdálena. Plot, o němž se zmiňuje v žalobě žalobkyně, rozhodně nepostavila žalovaná. Stavebníkem tohoto plotu byla v roce 1968 paní [jméno] [příjmení], právní předchůdkyně žalobkyně, což je zřejmé z rozhodnutí komise pro výstavbu MNV v [obec] ze dne 22. 3. 1968, která rozhodla o přípustnosti stavby plotu. Ze zápisu o "komisionálním" jednání při povolení stavby plotu je pak zřejmá poloha stavení i plotu. Žalovaná dále poukázala na kopii katastrální mapy ze dne 6. 8. 2015. Skutečnost, že plotem, který zmiňuje žalobkyně, nemohla zabrat část pozemku žalobkyně, je podle žalované zřejmá i ze snímků Panoramy, poskytujících širokoúhlý pohled z ulice, na níž se nachází pozemek parc. [číslo]. Z těchto snímků, pořízených dne 7. 8. 2018, je patrné, že sloupy elektrického vedení se nacházejí mimo oplocení pozemku. Kdyby tedy žalobkyně byla přesvědčena již v roce 1957 (plánek [číslo] z roku 1957, z něhož [titul] [příjmení] vychází), že se jedná o její pozemek, proč na něm zmíněné sloupy elektrického vedení nepostavila. Rovněž tak veškerá plynofikace, kanalizace i povrchová kanalizace je vedena v rámci tělesa obecní komunikace.

5. U přípravného jednání konaného dne 10. 9. 2020 dále doplnila, že namítá vydržení předmětné části pozemku, neboť nemovitosti, a to parc. [číslo] parc.č. st. [číslo] řádně nabyla na základě dědického rozhodnutí v roce 1985 po své zemřelé mamince paní [příjmení], a to ve vztahu, jak je doposud drží, tzn. i se stavbou předmětného plotu mezi parc. [číslo] parcelami žalované. Byla tedy po celou dobu v dobré víře, že předmětné nemovitosti nabyla v celém rozsahu, když navíc její právní předchůdkyně stavěla předmětný plot v místech, jak jí bylo uloženo ze strany tehdejšího MNV v [obec] v roce 1968 a dodržela tak všechny požadavky pro stavbu plotu stanovené tímto výborem, když žalovaná, resp. její manžel v reálu ověřovali, zda vzdálenost protějších plotů, mezi kterými vede parc. [číslo] skutečně splňuje vzdálenost 5,2 metrů, jak tehdy požadoval MNV [obec]. Od roku 1968 s tímto plotem nebylo nijak hýbáno, naopak v části parc.č. st. [číslo] právní předchůdkyně žalované z části plot posunula směrem do pozemku žalované po ústní dohodě s tehdejšími představiteli MNV [obec]. Navíc do roku 1996 stála na pozemcích žalované stará stodola, kdy její čelní strana sahala až k cestě vedoucí po parc. [číslo] na této čelní straně právě přiléhal předmětný plot k této stodole, v okamžiku kdy se předmětná stodola zbourala, se plot pouze spojil s navazujícím polem a půl plotu mezi stávajícími sloupky plotu v místech, kde byla stěna stodoly, k žádnému posunutí plotu však nedošlo. První problém mezi stranami nastal až v roce 2019 tím, že se na místě objevil v květnu 2019 [titul] [příjmení], následně dne 11. 10. 2019 žalobkyně vyzvala žalovanou k vyklizení předmětné části pozemku v souladu s vytyčovacím náčrtem. Přitom v parc. [číslo] vedou veškeré inženýrské sítě, ani v době stavby těchto sítí ze strany obce nikdy nezaznělo, že by plot žalované zasahoval do předmětného pozemku, přitom ke stavbě těchto sítí musí existovat jak stavební povolení, tak územní rozhodnutí, zaměření inženýrských sítí a projektová dokumentace a ze všech těchto dokladů musí jednoznačně vyplývat, kde žalobkyně v té době považovala za správné hranice mezi předmětnými pozemky.

6. V podání ze dne 9. 10. 2020 pak žalovaná k těmto tvrzením dále doplnila, že v daném případě se jedná o dlouhodobou pokojnou držbu trvající 51 let, konkrétně od r. 1968, pokud jde o její předchůdkyni [jméno] [příjmení], a žalovanou, jakožto nabyvatele v r. 1985.

7. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané následující skutečnosti: Výpisem z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec] a informativním výpisem z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec], je v řízení prokázáno, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí pozemku parc. [číslo] – ostatní plocha, ostatní komunikace, o výměře 5 588 m2, žalovaná pak výlučnou vlastnicí pozemků parc.č. st. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, zbořeniště o výměře 288 m2, a parc. [číslo] – zahrada o výměře 399 m2, přičemž tato skutečnost ani nebyla mezi stranami sporná.

8. Geometrickým plánem [číslo] zapsaným pod č.jedn. [číslo] [číslo] a vypracovaným [titul] [jméno] [příjmení], včetně výkazu ploch, snímkem fotomapy [územní celek] z roku 1955, snímkem pozemkové a katastrální mapy ze dne 11. 3. 1968, rozhodnutím o přípustnosti stavby plotu ze dne 22. 3. 1968 a zápisem o komisionálním jednání při povolení stavby plotu, jakož i fotografiemi zachycujícími náhledy daného místa, je pak dále v řízení prokázáno, že v roce 1955 letecký snímek, jakož i v r. 1968 snímek pozemkové a katastrální mapy zaznamenávaly stavbu stodoly na pozemku parc. [číslo] tato stavba stála směrem k zachycené komunikaci, tato nevedla v přímce a čelu stodoly se vyhýbala; sloupy elektrického vedení jsou v daném místě postaveny mezi obecní cestou a plotem žalované a kopírují vedení tohoto plotu; o stavbu oplocení pozemku parc.č. st. [číslo] požádala předchozí vlastnice pozemku p. [jméno] [příjmení], kdy Místním národním výborem v [obec] bylo dne 22. 3. 1968 rozhodnuto o přípustnosti této stavby a současně stavebníkovi uloženo, že plot má být z ocelových sloupků a pletiva a má být postaven mezi sousedy po hranici pozemků, podél veřejné komunikace tak, aby byla dodržena šíře cesty 5,20 m, zaměřeno u hraničního kamene u p. [jméno] [příjmení] a od plotu p. [jméno] [příjmení], oplocení mělo být provedeno jako provizorium, které mělo být ve veřejném zájmu odstraněno na náklad stavebníka; přitom prostor mezi silnicí a plotem musí zůstat úplně volným, aby nebyl zhoršen rozhled, potřebný pro silniční provoz.

9. Rozhodnutím Státního notářství ve [obec] ze dne 24. 10. 1985, č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 24. 10. 1985, je v řízení dále prokázáno, že žalovaná nabyla jako jediná dědička ze zákona dědictví po zemřelé [jméno] [příjmení], zemř. dne 26. 5. 1985, mimo jiné i nemovitosti v podobě rodinného domu [adresa] se stavební plochou parc. [číslo] dále pozemek parc. [číslo] – zahrada, vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] pro obec a k.ú. [obec] a celý dům [číslo popisné] se stavební plochou [číslo] pozemky parc. [číslo] – zahrada a parc. [číslo] vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] pro obec a k.ú. [obec].

10. Protokolem o vytyčení hranice pozemku ze dne 28. 5. 2019 a vytyčovacím náčrtem [číslo] [rok] ze dne 28. 5. 2019, vypracovanými [titul] [jméno] [příjmení], úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem, náhledem katastrální mapy včetně ortofota daných pozemků, náhledy ze stránky [webová adresa] zachycujících dané pozemky, jakož i plánem zaznamenávajícím žalovanou skutečně užívaný pozemek parc. [číslo] dále vyplynulo, že vytyčovací body, zaznamenány [titul] [jméno] [příjmení] označující hranice pozemků žalované (parc.č. st. [číslo] a parc. [číslo]) jsou označeny jako bod [číslo] a [číslo] a odpovídají hranicím, zachyceným v katastrální mapě, podle tohoto by pak žalovaná měla užívat část pozemku žalobkyně parc. [číslo] jak je zaznamenán na výše uvedeném plánku předloženém v řízení žalobkyní.

11. Výzvou ke stanovení hranic pozemků ze dne 11. 10. 2019 a předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 19. 11. 2019, včetně podací stvrzenky ze dne 20. 11. 2019, jakož i reakcí žalované na výzvu ze dne 22. 10. 2019, pak má soud postaveno na jisto, že žalobkyně žalovanou opakovaně vyzvala před podáním žaloby k dodatečnému podpisu protokolu o vytýčení hranice mezi pozemky ze dne 28. 5. 2019 a k ukončení neoprávněného užívání části pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], o celkové výměře 75 m2 ve vlastnictví žalobkyně a k odstranění plotu, kterým tato odděluje svoje pozemky parc.č. st. [číslo] a parc. [číslo] od pozemku parc. [číslo] v rozporu s právně určenými hranicemi těchto pozemků s tím, že žalovaná byla upozorněna, že v případě nesplnění této výzvy se bude žalobkyně svého nároku domáhat soudní cestou. Žalovaná reagovala na výzvu žalobkyně dne 22. 10. 2019 tak, s tímto vytýčením hranic nemůže souhlasit, stejně tak nesouhlasí ani se způsobem, jakým byla s vytýčením seznámena.

12. Znaleckým posudkem [číslo] [rok] vypracovaným [celé jméno znalce], znalcem z oboru zeměměřičství, odvětví geodézie a kartografie, specializace geodézie a katastr, je pak dále v řízení prokázáno, že v [katastrální uzemí] byla jako první pozemková mapa použita mapa stabilního katastru vyhotovená mapováním v r. 1833, tato byla podkladem pozemkové mapy evidence nemovitostí používané od r. 1964 ve stejném měřítku, do které se zakreslovaly všechny změny v tomto katastrálním území do 13. 4. 2017, kdy byla analogová pozemková mapa v měřítku 1: 2 880 obnovena katastrální mapou digitální v měřítku 1: 1000. Platnost této digitální mapy v k.ú. [obec] je od 13. 4. 2017 a vznikla formou obnovy přepracováním analogové mapy a všech vyhovujících pozemkových evidencí na základě geodetické dokumentace, která se zachovala. Při této digitalizaci nedošlo k novému vyšetřování a zaměřování hranic pozemků a většina takto získaných souřadnic S-JTSK není geometrickým a polohovým určením lomových bodů hranic pozemků, často jen jejich zobrazením v mapě. Současná definice geometrického určení nemovitostí (GUN) je dána ustanovením katastrálního zákona jako„ určení tvaru, rozměru pozemku a katastrálního území vymezených jejich hranicemi v zobrazovací rovině.“ Přitom polohové určení, které je definované jako„ určení jejich polohy ve vztahu k ostatním nemovitostem a k.ú.“ již mezi závazné údaje katastru nemovitostí nepatří. U souřadnic podrobných bodů KMD se uvádí jejich přesnost nebo původ charakteristiky kvality tzv.„ kódem kvality“, který vyjadřuje přesnost souřadnic nebo mapový původ dle platné katastrální vyhlášky. Podrobné body reprezentující lomové body hranic předmětných pozemků jsou evidovány v KMD kódem kvality 3, zelené tečky, a kódem kvality č až 8, červené tečky. Při obnově katastrálního operátu přepracováním je nezbytné zachovat GUN předmětných pozemků, které je závazným údajem katastru nemovitostí, při této obnově se využívají předchozí původní výsledky zeměměřičských činností. Vytyčování hranic pozemků je podle katastrálního zákona definováno jako zeměměřičská činnost, při které se v terénu vyznačí poloha lomových bodů hranic pozemků podle evidovaných údajů v katastru o jejich geometrickém a polohovém určení. Vytýčením hranic se nemění ani nezakládají právní vztahy k dotčeným nemovitostem. Dokumentace o vytýčení hranic pozemku není technickým podkladem, podle kterého by se vyznačovaly změny v geometrickém určení hranic pozemků. V protokolu o vytýčení hranice [číslo] [rok] ze dne 28. 5. 2019 je napsáno, že vytýčení bylo provedeno na podkladě KMD; v tabulce protokolu vlastníci a další oprávnění svými podpisy jenom potvrzují, že byli seznámeni s výsledky vytýčení; ve vztahu k předmětným pozemkům oba vlastníci dotčených pozemků chtějí vlastnickou hranici svých pozemků, ale zeměměřičský inženýr vytyčuje momentální stav vlastnické hranice evidovaný v katastru nemovitostí, přičemž jiný byl v r. 2016 a jiný od 13. 4. 2017 po digitalizaci katastrální mapy. Přitom je potřebné se zabývat tím, z jakých podkladů zeměměřičský inženýr vytyčuje hranici a jakou. Znalec přitom pro vypracování znaleckého posudku zajistil geometrické plány GP1950, GP1958, GP1963 a GP1984 a tyto použil pro kontrolní výpočty a rekonstrukci GUN, konkrétně tvaru vlastnické hranice a její relevantní polohy mezi předmětnými pozemky. K verifikaci GUN vlastnické hranice také použil vojenské letecké snímky. Dále rovněž nahlížel do geodetických dokumentů dostupných na Katastrálním pracovišti ve [obec] Tyto použil po výpočty a kontrolu obnovy GUN a relativní polohy již zbourané budovy ([číslo popisné]) na předmětných pozemcích. Rovněž nahlédl do Pasportu místních komunikací pro [územní celek], kde je ul.„ [název ulice] [anonymizována tři slova]“ dokumentovaná, navíc mu žalovaná poskytla kopii kupní smlouvy ze dne 14. 8. 1920, část stavební dokumentace plánované rekonstrukce budovy [adresa] a barevnou kopii ulice z Googlu, která dokumentuje stodolu na druhé straně cesty. K rekonstrukci části GUN, která reprezentuje skutkový průběh vlastnické hranice mezi předmětnými pozemky, znalec použil všechny zachované výsledky zeměměřičských prací, které se mu podařilo vylustrovat v dokumentaci Katastrálního pracoviště ve [obec], měřičské výsledky pozemkových evidencí SK, EN, KN a pro tvar průběhu vlastnické hranice mezi předmětnými pozemky i letecké snímky. Podstatné rozměry pro zjištění průběhu vlastnické hranice převzal z PN [číslo], PN [číslo], PN [číslo] a zejména ZPMZ [číslo]. Výsledkem je exaktně definovaný průběh vlastnické hranice souřadnicemi lomových bodů vlastnické hranice mezi předmětnými pozemky (č. bodu 1 (= [číslo] v KMD), [číslo] [anonymizována dvě slova], [číslo] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]); č. bodu [anonymizováno] (rekonstruován), [číslo] [číslo] [anonymizováno], [číslo] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]; č. bodu 2 (= [číslo] v KMD), [číslo] [anonymizována dvě slova], [číslo] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]). Skutkovými zjištěními pak znalec potvrdil polohu severozápadního roku (sloupek plotu) pozemku parc.č. st. [číslo] bod č. 1, severovýchodního roku (sloupek plotu) pozemku parc. [číslo] bod č. 2 a vypočítal souřadnice lomového bodu A. Body č. 1, 2 a A reprezentují zjištěný tvar a rozměr (GUN) vlastnické hranice mezi předmětnými pozemky, celý průběh vlastnické hranice pak znalec graficky znázornil přímými spojnicemi červenou barvou v Grafické příloze znaleckého posudku.

13. Provedené důkazy soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech, přičemž dospěl k závěru, že listinné důkazy na sebe navzájem navazují a doplňují se a nastolují tak pravdivý obraz skutkového děje. Z těchto důvodů soud tyto listiny vyhodnotil jako věrohodné, když navíc ani žádný z účastníků nevznesl k pravosti a správnosti listin žádných námitek. Soud přitom v řízení neprováděl žádné další dokazování, když měl za to, že zjištěné skutečnosti dostačují pro právní posouzení dané věci a rozhodnutí soudu.

14. Na základě výše zjištěného skutkového stavu pak soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaná, jako vlastník mimo jiné parc. [číslo] parc.č. st. [číslo] v k.ú. [obec], užívá část sousedního pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] ve vlastnictví žalobkyně, vlastnické právo k výše uvedeným pozemkům nabyla v dědickém řízení po své zemřelé matce [jméno] [příjmení], zemř. dne 26. 5. 1985, která v uvedeném rozsahu rovněž užívala i pozemek parc. [číslo] poté, co na základě povolení k výstavbě plotu, vydaném právní předchůdkyní žalobkyně, vybudovala v r. 1968 mezi předmětnými pozemky oplocení, přitom žalobkyně se tak chopila větší držby pozemku, než jí náležela, držená výměra oproti výměře skutečně zděděné je však nepatrná, přitom žalobkyně zpochybnila držbu žalované poprvé v r. 2019.

15. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

16. Podle § 1089 odst. 1 o.z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

17. Podle § 1090 odst. 1 o.z. k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.

18. Podle § 1091 odst. 2 o.z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

19. Podle § 1095 o.z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

20. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobě není možno vyhovět. S ohledem na zjištěný skutkový závěr má soud za to, že žalovaná skutečně užívá část pozemku parc. [číslo] ve vlastnictví žalobkyně. Žalovaná však tuto držbu části pozemku žalobkyně převzala po své zemřelé matce na základě dědického rozhodnutí, které nabylo právní moci dne 24. 10. 1985, když již od r. 1968 její matka ve stejném rozsahu užívala předmětnou část pozemku parc. [číslo] neboť v tomto roce na základě povolení ze strany tehdejšího Místního národního výboru v [obec] v daném místě vybudovala mezi svými pozemky a pozemkem parc. [číslo] oplocení, které se v daném místě nachází dodnes a ze strany vlastníka pozemku parc. [číslo] došlo k vyslovení pochybností o vedení oplocení v místě vlastnické hranice až v r. 2019. Žalovaná pak v řízení namítla, že předmětnou část pozemku parc. [číslo] vydržela. Institut vydržení je tradičním institutem soukromého práva a vznikl v souvislosti s právní ochranou vlastnictví, která v praxi vyvolávala dilema, zda je spravedlivé chránit vlastníka v situaci, kdy s určitou věcí fakticky disponuje osoba odlišná od vlastníka (držitel), jako by šlo o její vlastní věc. Pro účely vydržení přitom musí být držitel po celou zákonem stanovenou vydržecí dobu poctivý. Poctivost držby je úzce spjata s pojetím dobré víry, která se v případě vydržení odvozuje z vůle subjektu a je determinována jeho přesvědčením či znalostí o určitých skutečnostech. Definice poctivé držby vychází z § 992, podle kterého je poctivým držitelem ten, kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo (zejména také vlastnické právo), které vykonává. Poctivost či nepoctivost držitele se proto hodnotí z okolností nabytí a trvání držby, a zjišťuje se tedy, zda držitel mohl či nemohl být vzhledem k okolnostem v dobré víře. Jak vyslovil Nejvyšší soud ČR např. ve svém rozsudku ze dne 20. 4. 2016, sp.zn. 22 Cdo 75/2016,„ dobrá víra je psychický stav držitele – takový držitel se domnívá, že mu vykonávané právo patří, ačkoliv tomu tak ve skutečnosti není. Skutečnost, zda držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží, je třeba vždy hodnotit objektivně, a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka. Při hodnocení dobré víry je vždy třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Držitel není„ vzhledem ke všem okolnostem“ v dobré víře v případě, že je sice subjektivně přesvědčen, že mu věc anebo právo patří, avšak při zachování obvyklé opatrnosti by musel vědět, že tomu tak není. Protože dobrou víru je třeba hodnotit objektivně, nelze dospět k závěru, že za stejné situace by jedna osoba byla v takto kvalifikované dobré víře, a druhá nikoliv; to se týká i právních předchůdců.“ Držba vedoucí k vydržení se musí zakládat dále na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva. Jak vyplývá z dostupné literatury k danému zákonnému ustanovení, kvalifikovaným titulem pro řádné vydržení bude každopádně koupě, směna, darování, dědický odkaz apod.; naopak, nedostatečným titulem bude zástavní právo, úschova, nájem, služebnost apod. Nárokem na kvalifikovaný právní titul se také liší mimořádné vydržení od řádného, když takový titul mimořádné vydržení promíjí, respektive vydržení umožňuje bez ohledu na to, zda držitel titul své držby prokáže či nikoli. Vydržení jako takové pak nevylučuje ani tzv. skutkový omyl, a to v případě, že půjde o omyl objektivně omluvitelný (blíže srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 6. 2002, sp.zn. 30 Cdo 2211/2001). Právě typicky jde o případy, kdy někdo zakoupí nebo zdědí pozemek, jehož oplocení však zasahuje částečně na sousední pozemek, aniž by o tom kupující nebo dědic věděl. V takovém případě vyvstává otázka omluvitelnosti omylu pro vydržení části sousedního pozemku. Jakkoli judikatura v tomto případě hovoří o přípustnosti omluvitelného omylu (blíže srov. opět rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2016, sp.zn. 22 Cdo 75/2016; avšak s přihlédnutím k daným okolnostem, například rozsahu a členitosti pozemku, k okolnostem stavby plotu apod.), samotný omyl nemůže nahradit titul držby, jelikož se vztahuje k poctivosti držby, a nikoli k titulu. V tomto případě pak nelze ani hovořit o putativním titulu, jelikož omyl není v platnosti právního jednání, nýbrž v předmětu koupě, respektive převodu. Pakliže tedy někdo zakoupil (podobně zdědil) určitý pozemek vymezený katastrálním číslem, nebude taková smlouva, jakkoli platná, titulem pro držbu sousedního pozemku. Nelze ovšem vyloučit mimořádné vydržení, které k titulu nepřihlíží (k tomu blíže Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474), 2. vydání, 2021, s. 367 - 370: P. Bělovský). Smyslem institutu mimořádného vydržení je tedy povolit vydržení i v těch případech, které vylučuje řádné vydržení, a to pouze s výjimkou případů jednoznačné zištnosti, tedy kdy držitel nabyl držbu na základě protiprávního, anebo jiného nekalého jednání (tzv. nepoctivý úmysl, přitom však mimořádně může vydržet i ten, kdo není přímo přesvědčen, že vykonává právo, které mu náleží; nesmí však držet ve zlém úmyslu, což lze kvalifikovat zejména s ohledem na způsob nabytí držby). Cenou za toto usnadnění vydržení je uběhnutí dvojnásobně delšího času oproti řádnému vydržení, které dává větší možnost vlastníkovi věci účinkům vydržení předejít. Pro naplnění podmínek poctivé držby není nezbytně nutné, aby se osoba, která se ujala držby pozemku, seznámila s obsahem katastrální mapy, přeměřovala jeho výměru nebo požadovala vytyčení jeho hranice (blíže srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 6. 2002, sp.zn. 30 Cdo 2211/2001).

21. S ohledem na výše uvedené judikatorní závěry, jakož i závěry vyslovené v dostupné literatuře má soud za to, že v daném konkrétním případě byly naplněny ze strany žalované podmínky pro tzv. mimořádné vydržení, když žalovaná část pozemku žalobkyně držela poctivě, byť ve skutkovém omylu k poctivosti této držby. Nicméně tuto držbu nepřetržitě vykonávala od r. 1986 a poprvé žalobkyně jako vlastník žalovanou držené části pozemku vznesla vlastnické nároky až v r. 2019. Žalovaná tak poctivou držbu vykonávala sama nejméně po dobu 33 let a lze tedy konstatovat, že předmětnou část pozemku žalobkyně, jehož vyklizení se žalobkyně v tomto řízení domáhala, vydržela, když v daném případě ani nebyly shledány žádné ze zákonem definovaných překážek vydržení dle § 1094, § 1097 až 1098 o.z. Veden těmito důvody tedy soud žalobu v celém rozsahu zamítl jako nedůvodnou.

22. Výrok o nákladech řízení pak má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. S ohledem na skutečnost, že žaloba žalobkyně byla v celém rozsahu jako nedůvodná zamítnuta, měla v daném řízení plný úspěch ve věci žalovaná, a proto je žalobkyně ve smyslu shora citovaného ustanovení povinna nahradit jí všechny účelně vynaložené náklady celého řízení. Tyto celkové náklady přitom činí částku 14 338,50 Kč a jsou představovány náklady právního zastoupení žalované mající oporu ve vyhl. č. 177/1996 Sb. (tj. 9 000 Kč jako odměna za právní zastoupení vypočtená podle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 4 vyhl.č. 177/1996 Sb. počítána z tarifní hodnoty 10 000 Kč za šest žalované účelně poskytnutých úkonů právní pomoci po 1 500 Kč v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu vyjádření k žalobě ze dne 20. 3. 2020, sepisu podání ze dne 9. 10. 2020, sepisu podání ze dne 1. 6. 2021, účast u jednání soudu dne 14. 9. 2021, jakož i jednu doloženou další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. a), c), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., 750 Kč jako odměna v rozsahu jedné poloviny smluvní sazby za jeden žalované účelně poskytnutý úkon právní pomoci po 750 Kč v podobě účasti u přípravného jednání dne 10. 9. 2020 dle § 11 odst. 2 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb., 2 100 Kč jako sedm paušálních náhrad po 300 Kč za těchto sedm úkonů právní pomoci dle § 13 odst. 1, odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., přičemž všechny tyto částky pak byly zvýšeny o 21% DPH, kterou je povinen z přiznané odměny a náhrad odvést zástupce žalované jako advokát, který v řízení osvědčil, že je registrovaným plátcem DPH). Pokud pak soud nepřiznal zástupci žalované další vyúčtované úkony právní pomoci v podobě dalších dvou doložených porad s klientkou, pak tak učinil proto, že tyto úkony se mu nejevily s ohledem na skutkovou a právní složitost sporu již účelné, navíc za situace, kdy se v průběhu řízení ani nezměnily skutková tvrzení žalobkyně, pro která by musela žalovaná změnit podstatu své obrany. Ve vztahu k právním zástupcem požadovaných dalších dvou úkonem právní pomoci za nahlédnutí do spisu v rámci civilního řízení ve dnech 8. 9. 2020 a 13. 1. 2021 pak má soud za to, že nahlédnutí do spisu nelze považovat za úkon právní služby ve smyslu vyhl.č. 177/1996 Sb.

23. V této části řízení pak byla žalobkyně soudem zavázána plnit žalované a tedy zaplatit jí na nákladech řízení celkovou částku 14 338,50 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., a to k rukám právního zástupce žalované v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř., když pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud ani žádné důvody neshledal, resp. tyto nebyly účastníky ani tvrzeny.

24. Výrok o nákladech státu pak má oporu v § 148 odst. 1 o.s.ř., podle něhož stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V řízení to byla právě žalobkyně, která byla procesně neúspěšnou, zároveň soud u této neshledal předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a proto žalobkyni uložil, aby státu zaplatila náklady, které v řízení platil. Ve věci byl vypracován znalecký posudek znalcem [titul] [celé jméno znalce], kdy tomuto znalci byla pravomocným usnesením zdejšího soudu ze dne 20. 5. 2021, č.j. 42 C 43/2020-123, přiznána odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 19 952 Kč, z této částky však 10 000 Kč bylo uhrazeno ze zálohy složené žalobkyní, takže k proplacení ze strany státu zůstala částka 9 952 Kč. Právě tuto částku tedy soud uložil k zaplacení žalobkyni, a to rovněž ve lhůtě 3 dnů od právní moci daného rozsudku, když ani zde soud důvody pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, neshledal.

Poučení