42 C 85/2016-172

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] proti žalovanému: ČR - Ministerstvo spravedlnosti ČR, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 za nějž jedná Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábř. 390/42, 128 00 Praha 2 o 835 500 Kč s přísl. a vydání listin takto:

Výrok

I. Rozšíření žaloby podané žalobcem ze dne 7. 2. 2020, kterým se domáhal rozšíření i na další časové období, se nepřipouští.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované vydání kopií ze své dokumentace jako osoby odsouzené, finanční kompenzace ve výši 835 500 Kč a vyvození důsledků pro odpovědné osoby za porušování znění zákona a zneužití jejich postavení, se zamítá.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 835 500 Kč, vydání kopií ze své dokumentace jako osoby odsouzené, finanční kompenzace ve výši 835 500 Kč a„ vyvození důsledků pro odpovědné osoby za porušování znění zákona a zneužití jejich postavení“ a přiznání další blíže nespecifiované finanční kompenzace, a to na základě nesprávného úředního postupu vězeňské správy. Ta mu navzdory pravomocnému rozsudku ve věci sp.zn. 8 A 9/2015 z 29.4.2015 nevydala doklady o kázeňských odměnách, trestech a hodnoceních z karty odsouzeného, ačkoli byla o tyto dokumenty prostřednictvím právního zástupce žalobce opakovaně požádána. Uvedené dokumenty jsou přitom dle žalobce podstatné jednak pro rozhodnutí soudu o jeho podmínečném propuštění, který je t.č. ve výkonu trestu odnětí svobody, a dále také pro soudní a správní řízení. Žalobce uvedl, že žalovaná rozhodnutím č.j.VS [číslo] PSR/406 a dalším (blíže nespecifikovaným) rozhodnutím odmítla žalobci podstatné listiny poskytnout, čímž mu brání v účinném hájení jeho práv před soudy, přičemž žalobce toto jednání považuje za šikanózní a záměrné poškozování žalobce. S ohledem na to žalobce požadoval, aby soud rozhodl o povinnosti žalované vydat předmětné kopie uhradit žalobci finanční kompenzaci ve výši 835 500 Kč (počínaje datem zamítnutí první žádosti o poskytnutí dokumentů od 23.9.2014 ve výši 1 500 Kč denně do rozhodnutí soudu či zjednání nápravy), zjednání nápravy a„ vyvození důsledků pro odpovědné osoby za porušování znění zákona a zneužití jejich postavení“. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 18.6.2015, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Podáním ze dne 7.2.2020 rozšířil žalobce o svou žalobu o další časové období v návaznosti na žalobu, vedenou u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 11 A 248/2018 a u Nejvyššího správního soudu pod sp.zn. 1 A 159/2019, v níž se domáhal splnění téže povinnosti po Vězeňské službě za další časové období.

3. Při ústních jednáních žalobce mimo jiné nejprve uvedl, že mu byla vydána pouze část dokumentace, a nikoli 24.5.2019, jak bylo rozhodnuto posledně uvedeným rozhodnutím Městského soudu v Praze, ale po částech ve dnech 13.9.2019 a 22.10.2019. Vzhledem k tomu, že byl v mezidobí kázeňsky potrestán, požádal žalobce znovu o předání kopií této své dokumentace, což mu do dnešního dne nebylo vydáno. Dále doplnil, že proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci sp.zn. 11 A 248/2018 byla vězeňskou službou podána kasační stížnost, o které bylo rozhodnuto Nejvyšším správním soudem pod sp.zn. 1 As 159/2019. Dále při posledním jednání uvedl, že mu vězeňská služba na základě rozhodnutí soudu zaslala požadované dokumenty, které však již dále nemohl použít, nicméně naplnila rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Nadále však dochází k totožnému upírání žalobcových práv, proto podal návrh na rozšíření žaloby. Je t.č. nadále ve výkonu trestu odnětí svobody a podklady se mu nevešly do jeho osobní skříňky, proto byly uloženy ve skladu věznice. Teprve na základě žádosti přímo adresované řediteli věznice a soudu mu byly nedávno listiny vydány. V tuto chvíli tedy již už má veškeré písemnosti, které potřeboval. Současně připustil, že nesplnil povinnost soudem uloženou, když včas nepožádal o prodloužení lhůty k jejich doložení.

4. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 18.6.2015 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., na náhradu nemajetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb., v rámci které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 397.500 Kč. Předmětná částka měla představovat nemajetkovou újmu způsobenou údajným nesprávným úředním postupem ze strany Vězeňské služby ČR. Předběžné projednání nároku nebylo ze strany žalované doposud ukončeno, neboť uplatněný nárok považovala žalovaná s ohledem na současně probíhající soudní řízení u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11A 197/2015 za objektivně neposouditelný. Žalovaná stručně shrnula jí známé skutečnosti z vyjádření Vězeňské služby ČR - Generální ředitelství [obec] s tím, žalobce prostřednictvím tehdejšího právního zástupce podal dne 5.9.2014 prostřednictvím datové schránky Věznici Karviná žádost o poskytnutí informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, a domáhal se poskytnutí údajů vedených o žalobci v evidencích Vězeňské služby ČR. Věznice Karviná žádost s ohledem na nedostatek prokázání oprávnění jednak za žalobce odmítla. Rozhodnutí napadl právní zástupce žalobce odvoláním. O tom rozhodl správní odbor Vězeňské služby ČR, který svým rozhodnutím č. j. VS [číslo] SPR/406, které nabylo právní moci dne 6. 11. 2014, původní rozhodnutí potvrdil a odvolání zamítl. Žalobce, zastoupený týmž advokátem, podal ke dni 9. 9. 214 k Věznici Karviná totožnou žádost o poskytnutí informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb. Věznice Karviná rozhodla o jejím odmítnutí žádosti ve smyslu § 15 odst. 1 zákona č. 555/1999 Sb., o vězeňské službě a justiční stráži ČR, ve znění zákona č. 157/2013 Sb. Tomuto rozhodnutí se žalobce bránil odvoláním, o kterém znovu rozhodoval správní odbor Vězeňské služby ČR, který rozhodnutím č. j. VS [číslo] SPR/406 ze dne 31. 10. 2014 odvolání zamítl pro nepřípustnost, jež spatřoval zejména v tom, že odvolání je podáváno tzv.„ ich formou“ (tedy [celé jméno žalobce]), avšak na veškerých dokumentech absentuje vlastnoruční podpis této osoby, jak požaduje § 37 správního řádu. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce bránil žalobou, kterou vedl Městský soud v Praze pod sp. zn. 8A 9/2015. Ten dne 29. 4. 2015 pod č. j. 8A 9/2015-29 rozhodnutí Vězeňské služby ČR, Generálního ředitelství ze dne 31. 10. 2015, č. j. VS [číslo] SPR/406 zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, když pro právní názor odvolacího orgánu neshledal dostatečnou právní oporu. Po vrácení věci k opětovnému rozhodnutí bylo odborem správním Vězeňské služby ČR č. j. VS [číslo] SPR/405 původní rozhodnutí Věznice Karviná zrušeno a vráceno Věznici Karviná k novému projednání. Ta se žádostí zabývala opakovaně a dne 27. 7. 2015 vydala pod č. j. VS [číslo] SPR/400 nové rozhodnutí o odmítnutí žádosti, které opřela o zápověď poskytování informací z evidencí vedených Vězeňskou službou založenou ust. § 23a odst. 13 zákona o Vězeňské službě. I proti tomuto rozhodnutí se žalobce prostřednictvím svého právního zástupce bránil nejprve blanketním odvolání ze dne 12. 8. 2015, které následně doplnil dne 20. 8. 2015. Odvolání bylo odborem správním Vězeňské služby ČR dne 21. 9. 2015 pod č. j. VS [číslo] SPR/406 zamítnuto. Žalobce opět využil svého procesního práva a proti rozhodnutí odboru správního Vězeňské služby ČR podal prostřednictvím právního zástupce žalobu k Městskému soudu v Praze, vedenou pod sp. zn. 11 A 197/2015. Toto řízení nebylo v době vyjádření žalované k žalobě doposud skončeno. S ohledem na to žalovaná zcela sporovala splnění všech zákonných předpokladů dle příslušného zákona uvedených shora, když nelze postavit na jisto, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, resp. k vydání nezákonného rozhodnutí. Současně poukázala na to, že žalobce nijak nespecifikoval, jak k nárokované částce dospěl a svou nemajetkovou újmu nijak nedoložil. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

5. Uplatněním nároku na předběžné projednání náhrady škody za nesprávný úřední postup, zaslané Ministerstvu spravedlnosti ČR 18.6.2015 (s razítkem z podatelny z téhož dne) žalobce uplatnil nárok na náhradu škody za nesprávný úřední postup v částce 397.500,00 Kč, když tento opírá o to, že mu do dne podání žádosti nebylo zpřístupněna jeho dokumentace. Současně se odvolával na to, že navzdory rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 29.4.2015 sp.zn. 8 A 9/2015, bylo vydáno rozhodnutí, na jehož základě má být žalobci tato dokumentace poskytnuta. Naposledy měl být advokát stěžovatele odmítnut Vězeňskou službou ČR 23.9.2014, a to rozhodnutím VS [číslo] SPZ/400.

6. Dle kopie obálky od zásilky, adresované Ministerstvu spravedlnosti, byla tato zkontrolována justiční stráží 17.6.2015 v 15:09 minut a odeslána pod číslem RR [číslo] B CZ. 7. [ulice] žalobou, adresovanou Městskému soudu v Praze ze dne 20.11.2015, vyhotovenou za žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], proti žalované [příjmení] službě ČR – Generálnímu ředitelství [obec] se žalobce domáhal zrušení (blíže nespecifikovaného) rozhodnutí a vrácení věci žalované k opětovnému projednání. Žalobce uvedl, že mu jednotlivými rozhodnutími vězeňské služby byla odmítnuta žádost o poskytnutí informací dle zákona o svobodném přístupu k informacím, konkrétně rozhodnutím čj. VS [číslo] SPR/400 ze dne 27.7.2015 a rozhodnutím č.j. VS [číslo] SPR/406 ze dne 21.9.2015. Žalobce mimo jiné uvedl, že mu nebyly vydány listiny, které jsou obsahem jeho personálního spisu, s jejichž obsahem již byl dříve seznámen, protože každé hodnocení podepisuje a každé rozhodnutí o kázeňské odměně a o kázeňském trestu mu bylo v minulosti doručeno. Požadavek na opětovné sdělení těchto skutečností vznesl z důvodu, že dle jeho názoru uváděný počet odměn Věznicí [obec] soudu v řízení o podmíněném propuštění z výkonu trestu nebyl správný a chtěl si udělat jasno v tom, z čeho Věznice Karviná vycházela a jaké odměny u něj eviduje.

8. Z kopie spisu Městského soudu v Praze, pracoviště [ulice], vedeného na základě žaloby žalobce [celé jméno žalobce] proti žalované [příjmení] službě ČR pod sp.zn. 8A 9/2015 (viz kopie spisu založena do spisu zdejšího) soud zjistil, že dne 11.1.2015 byla ve věci založena žaloba ze dne 9.1.2015, kterou podal Mgr. [jméno] [příjmení] jménem žalobce proti vězeňské službě, v níž uvedl, že žádal o poskytnutí informací ze svého spisu a vězeňská služba mu tyto informace odmítla vydat rozhodnutími č.j. VS [číslo] SPR/400 a na něj navazující rozhodnutí č.j. VS [číslo] SPR/406. Uvedená rozhodnutí byla přiložena k žalobě a založena do spisu. Dle č.l. 10 uvedeného spisu je zřejmé, že rozhodnutím Vězeňské služby ČR ze dne 31.10.2014 č.j. VS [číslo] SPR/406 bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti o poskytnutí informací, které bylo doručeno prvoinstančnímu orgánu 30.9.2014. Součástí spisu na čl. 18 je vyjádření Vězeňské služby ČR ke správní žalobě ze dne 2.4.2015, kdy setrvala na svém stanovisku, že podaní, doručené prostřednictvím datové schránky advokáta bez elektronického podpisu a nepodepsané žalobcem považuje za nepřípustné, když datová schránka žalobce by v důsledku omezení na svobodě znepřístupněna. V situaci, kdy by mu bylo umožněno takovou formou komunikovat prostřednictvím třetí osoby, jednalo by se o obcházení zákona. Městský soud v Praze ve věci vydal dne 29.4.2015 rozsudek č.j. 8A 9/2015 – 29, kterým rozhodnutí Vězeňské služby ČR č.j. VS [číslo] SPR/406 zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Rozhodnutí nabylo právní moci 1.6.2015. V odůvodnění uvedeného rozhodnutí Městský soud konstatoval, že všechny výhrady žalovaného vůči náležitostem podaného odvolání tehdejšího žalobce proti rozhodnutí vězeňské služby jsou liché, když plná moc byla v rámci daného řízení ze strany Mgr. [příjmení], předložena a bylo tedy doloženo jeho zmocnění jednat za žalobce.

9. Usnesením Městského soudu v Praze č.j. 11 A 197/2015 – 41 bylo podání žalobce proti žalované [příjmení] službě a jejímu rozhodnutí ze dne 21.9.2015 č.j. VS [číslo] SPR/406 a ze dne 27.7.2015, č.j. VS [číslo] SPR/400 odmítnuto a věc byla postoupena Městským soudem v Praze Krajskému soudu v [obec]. Rozhodnutí nabylo právní moci 5. září 2018.

10. Na základě dotazů Krajskému soudu v Ostravě, v jakém stadiu se nachází postoupená věc, soud nejprve obdržel poněkud zavádějící sdělení, že tato byla nejprve postoupena z [číslo] Okresnímu soudu v Karviné, přičemž se mělo jednat o věc vedenou Krajským soudem v Ostravě pod sp.zn. 23 C 63/2013 (tzn. civilní spor, nikoliv správní). Opětovným dotazem soud zjistil, že postoupená věc Okresnímu soudu v Karviné je nově vedena pod sp.zn. 19 C 437/2014. Soud proto dotaz na Krajský soud v Ostravě zopakoval, zda je skutečně věc sp.zn. 11 A 197/2015 nově vedena Okresním soudem v Karviné nově vedena pod sp.zn. 19 C 437/2014 a v negativním případě, aby bylo soudu sděleno, kde se spis nachází. Na základě tohoto zdejší soud obdržel sdělení, že Krajský soud v Ostravě nesouhlasil s postoupením věci a na základě rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. Nad 274/2018 – 51 ze dne 15.11.2018 byla věc opět vrácena Městskému soudu v Praze a je vedena pod sp.zn. 11 A 248/2018.

11. Vyjádřením ze dne 5.2.2016 č.j. VS-8207-3/ČJ-2016-800040-INFZ k č.j.: 11 A 197/2015 – 6, se vězeňská služba vyjádřila k podané žalobě žalobce a odvolala se na informace, jejichž vydání by mělo narušovat výkon vazby, zabezpečovací detence či trestu odnětí svobody a v této souvislosti ochranu pořádku a bezpečnosti při výkonu soudnictví a správě soudů a při činnosti státních zastupitelství a Ministerstva spravedlnosti.

12. Rozsudkem Městského soudu v Praze ve věci č.j. 11 A 248/2018 – 78 ze dne 24.4.2019 byla rozhodnutí Vězeňské služby ČR ze dne 21.9.2015, č.j. VS [číslo] SPR/406 a rozhodnutí ředitele Věznice Karviná ze dne 27.7.2015, č.j. VS [číslo] SPR/400 zrušena. Vězeňské službě ČR bylo nařízeno, aby poskytla žalobci kopie všech hodnocení, která byla na žalobce vypracována za celou dobu, kdy vykonával trest odnětí svobody, v jehož výkonu byl ke dni podání žádosti o informace, tj. ke dni 5.9.2014. Dále aby žalobci poskytla přehled všech odměn a kázeňských trestů, které mu byly uděleny po dobu celého výkonu trestu odnětí svobody, a to ke dni podání žádosti o informace, tj. ke dni 5.9.2014. Toto měla učinit do 30 dnů od právní moci rozsudku. Rozsudek nabyl právní moci 24. dubna 2019 a vykonatelnosti 24.5.2019. Z odůvodnění uvedeného rozsudku vyplývá, že po zrušení rozhodnutí Vězeňské služby ČR č.j. VS [číslo] SPR/406 se [ulice] služba věcí znovu zabývala a dne 10.7.2014 vydala nové rozhodnutí, kterým odvolání žalobce vyhověla a rozhodnutí správního orgánu prvého stupně ze dne 23.9.2014 zrušila a vrátila k novému projednání. Ten znovu rozhodl dne 27.7.2015 a žalobci odmítl požadované listiny poskytnout. K odvolání žalobce proti tomuto rozhodnut žalovaná rozhodla dne 21.9.2015, když původní rozhodnutí potvrdila.

13. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

14. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

15. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

16. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

17. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

18. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

19. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

20. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

21. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

22. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

23. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

24. Na základě provedeného dokazování má soud za to, že bylo prokázáno, že žalobci nebyly vězeňskou službou vydány na základě jeho žádosti dokumenty z jeho osobní dokumentace jako odsouzeného, a to na nejprve rozhodnutím Vězeňské služby č.j. VS [číslo] SPR/400, a k odvolání žalobce také rozhodnutím č.j. VS [číslo] SPR/406. Žalobce podal proti uvedeným rozhodnutím Městskému soudu v Praze správní žalobu pod sp. zn. 8A 9/2015. Na jejím základě bylo rozhodnutí Vězeňské služby ČR, Generálního ředitelství ze dne 31. 10. 2015, č. j. VS [číslo] SPR/406 zrušeno a věc vráceno k opětovnému projednání Vězeňské službě. [ulice] služba věcí znovu zabývala a dne 10.7.2014 vydala nové rozhodnutí o odvolání žalobce ze dne 29.9.2014, kterým žalobci vyhověla a rozhodnutí správního orgánu prvého stupně č.j. VS [číslo] SPZ/400 ze dne 23.9.2014 zrušila a vrátila k novému projednání orgánu prvého stupně. Ten znovu rozhodl dne 27.7.2015 pod č.j. VS [číslo] SPR/400 a žalobci odmítl požadované listiny poskytnout. K odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí žalovaná rozhodla dne 21.9.2015 č.j. VS [číslo] SPR/406, když původní rozhodnutí potvrdila. Obě posledně uvedená rozhodnutí pak byla zrušena Městským soudem v Praze a č.j. 11 A 248/2018 – 78 ze dne 24.4.2019 a žalované byla uložena povinnost poskytnout žalobci kopie všech hodnocení, která byla na žalobce vypracována za celou dobu, kdy vykonával trest odnětí svobody, v jehož výkonu byl ke dni podání žádosti o informace, tj. ke dni 5.9.2014. Dále aby žalobci poskytla přehled všech odměn a kázeňských trestů, které mu byly uděleny po dobu celého výkonu trestu odnětí svobody, a to ke dni podání žádosti o informace, tj. ke dni 5.9.2014. Rozhodnutí nabylo právní moci 24.4.2019 a vykonatelnosti 24.5.2019. Na základě uvedeného soud dospěl k závěru, že je naplněna podmínka nezákonného postupu, když [ulice] služba nepostupovala v souladu s jí uloženou povinností a žalobci požadované podklady neposkytla.

25. Ačkoliv byl žalobce v rámci řízení vyzván mimo jiné, aby doložil svá tvrzení ohledně vzniklé nemajetkové újmy, a to jednak co do její výše, kterou dovozoval z tvrzeného ušlého zisku ze mzdy, kterou měl mít přislíbenou v případě podmínečného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, jednak do samotného jejího vzniku a rovněž i z hlediska samotného uplatnění rozšířeného nároku u žalované, když u této uplatnil na základě žádosti o předběžné projednání nároku pouze částku 397 500 Kč (žalobce tuto část nároku odůvodnil ztrátou možnosti zaměstnání v případě jeho podmínečného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody). V neposlední řadě byl žalobce vyzván k doložení samotného vzniku dané škody, tedy aby označil konkrétní řízení, ve kterých by uvedené listiny hodlal využít, aby upřesnil co přesně si představuje pod požadovaným vymezením důsledků odpovědným osobám za jednání v přímé souvislosti, tedy s porušením znění zákona. Žalobce v poskytnuté lhůtě svá tvrzení nedoplnil, požádal o prodloužení lhůty, avšak až po jejím marném uplynutí, když tato marně uplynula 26.6.2021, zatímco žalobce svou žádost soudu předal k poštovní přepravě až 28.6.2021 (doručena byla 30.6.2021). Žalobci se tak nepodařilo prokázat vznik škody, ani příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem vězeňské služby a touto škodou. S ohledem na to soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

26. Výrokem ad. III nepřiznal soud žalované náhradu nákladů řízení, když aplikoval ust. § 150 o.s.ř. S ohledem na to, že žalobce je ve výkonu trestu odnětí svobody, přičemž samotná jednání před soudem musela být opakovaně vedena prostřednictvím videokonference, dospěl soud k závěru, že jsou zde dány důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů žalované.

Poučení