43 A 22/2020– 40

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Jana Čížka a JUDr. Davida Krysky ve věci žalobkyně: DHK Beroun, s.r.o., IČO 29051070 sídlem Ostrovského 2061/27, Smíchov, Praha 5 zastoupena obecným zmocněncem JUDr. P. M. bytem X adresou pro doručování X proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, Smíchov, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 2. 2020, č. j. 140845/2019/KUSK, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobkyně se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 12/2020 Sb. (dále jen „správní řád“) změnil rozhodnutí Magistrátu města Kladno (dále jen „vodoprávní úřad“) ze dne 5. 9. 2019, č. j. OŽP/4352/19–6 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), ve výroku tak, že původní text „podle § 124 odst. 5 stavebního zákona“ byl nahrazen novým zněním „podle § 134 odst. 5 stavebního zákona“, a ve zbývající části prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Prvostupňovým rozhodnutím vodoprávní úřad zakázal žalobkyni užívání stavby vodního díla „H. – K. rybník – odbahnění, stavební úpravy“ na pozemku parc. č. X v katastrálním území H. u P. v obci H. (pozn. soudu: všechny nemovité věci uvedené v tomto rozsudku se nacházejí ve stejném katastrálním území).

2. Žalobkyně namítá, že se žalovaný nevypořádal s navrženými důkazními prostředky uvedenými v jejím odvolání. Pokud se jimi zabýval, tak je pouze označil za bezpředmětné, což žalobkyně považuje za procesní vadu. Jestliže by se totiž žalovaný navrženými důkazy zabýval, dospěl by k názoru, že prvostupňové rozhodnutí není v souladu s hmotným právem. Kromě toho žalobkyně rybník ani nenapustila, ani neosadila rybí osádkou, ani vodní dílo bez povolení neužívala. Tvrzení žalovaného o tom, že užíváním vodního díla dochází k ohrožení bezpečnosti a poškozování tělesa silnice č. Xb, se nezakládá na žádném odborném vyjádření, ale pouze na subjektivním názoru žalovaného, který je navíc zprostředkovaný. Žalovaný tak neprokázal, že by užívání vodního díla v současném technickém stavu poškozovalo majetek Středočeského kraje.

3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhuje její zamítnutí. Předmětem řízení je zákaz užívání stavby vodního díla, pro které nebylo vydáno povolení k užívání a jehož provedení ohrožuje silnici č. Xb (mezi D6 a D7). Žalobkyně v odvolání neuvedla žádný návrh na provedení nových důkazů. Odvolání obsahuje pět odrážek, které žalovaný v napadeném rozhodnutí vypořádal. Ke zjištění, zda se v rybníku nacházejí ryby a zda je vodní dílo užíváno, není potřeba odborného vyjádření. Napuštění vodního díla je užíváním stavby a nemůže předcházet povolení. K námitce žalobkyně, že užíváním díla není poškozován majetek Středočeského kraje, žalovaný upozornil na to, že když do stavby pozemní komunikace trvale (masivně) zatéká, pak účinky vody způsobují erozi a v zimě může dojít důsledkem mrazů k roztržení stavby (komunikace) rozpínajícím se ledem. Navíc ohrožení stavby pozemní komunikace není zákonnou podmínkou pro vydání rozhodnutí o zákazu užívání stavby. Žalobkyně naplnila podmínku pro vydání rozhodnutí o zákazu užívání stavby již tím, že vodu do stavby napustila, aniž by byla stavba zkolaudována a aniž by bylo povoleno její užívání, přičemž na výzvy vodoprávního úřadu nereagovala. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 4. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, po vyčerpání řádných opravných prostředků, osobami k tomu oprávněnými a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Při přezkumu napadeného rozhodnutí vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době jeho vydání (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž ho přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s takovým postupem vyslovili souhlas (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Podstatný obsah správního spisu 5. Rozhodnutím ze dne 13. 1. 2017, č. j. OŽP/1892/16–17 (dále jen „povolení 2017“), vodoprávní úřad vydal podle § 8 odst. 1 písm. a) bodu 2 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění zákona č. 39/2015 Sb. (dále jen „vodní zákon“) ve výroku I povolení k nakládání s povrchovými vodami (akumulace v nádrži a vzdouvání v korytě vodního toku), a to po dobu trvání vodního díla. Výrokem IV povolení 2017 vodoprávní úřad podle § 15 odst. 1 vodního zákona a § 115 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 264/2016 Sb. (dále jen „stavební zákon“) vydal stavební povolení ke stavbě vodního díla „K. rybník, odbahnění, stavební úpravy“ (dále též „vodní dílo“ nebo „stavba“) na pozemcích parc. č. Xc, parc. č. Xd, parc. č. Xa, parc. č. Xe, parc. č. Xf, parc. č. Xg, parc. č. Xh, parc. č. Xch, parc. č. Xi a parc. č. Xj. Účel vodního díla byl uveden jako „jiné – vzdouvání a akumulace, krajinotvorný“. V čl. V bodu 2 povolení 2017 vodoprávní úřad uložil žalobkyni povinnost zajistit na vodním díle technickobezpečnostní dohled v rozsahu podle § 5 vyhlášky č. 471/2001 Sb., o technickobezpečnostním dohledu nad vodními díly, ve znění vyhlášky č. 255/2010 Sb. V čl. IX povolení 2017 vodoprávní úřad stanovil, že stavbu lze užívat jen na základě kolaudačního souhlasu.

6. Rozhodnutím ze dne 23. 5. 2019, č. j. OŽP/8551/18–6, vodoprávní úřad žalobkyni povolil změnu stavby před jejím dokončením spočívající v prodloužení termínu dokončení stavby do 30. 11. 2019.

7. Dne 24. 6. 2019 obdržel vodoprávní úřad od Krajské správy a údržby silnic Středočeského kraje (dále jen „krajská správa silnic“) žádost o pomoc při zjednání nápravy z důvodu vady vodního díla. Žádost byla odůvodněna tím, že krajská správa silnic jako správce silnice č. Xb umístěné na pozemku parc. č. Xk zjistila, že z vodního díla dochází k průsaku vody z tělesa hráze na silniční těleso (do silničního příkopu) silnice č. Xb v rozporu s § 19 odst. 2 písm. e) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. K žádosti byly přiloženy dvě barevné fotografie, na kterých je vyobrazen příkop u silnice, ve kterém se nachází voda.

8. Dne 27. 8. 2019 se uskutečnila kontrolní prohlídka vodního díla, které se zúčastnil mimo jiné zmocněnec žalobkyně. Účastníci byli seznámeni s tím, že byla kontrolní prohlídka svolána na základě podnětu krajské správy silnic, která zjistila průsak vody z vodního díla do silničního příkopu. V průběhu jednání bylo na místě zjištěno, že stávající odběrný objekt byl obnoven a do rybníku je odebírána voda z potoka. Rybník byl v době konání kontrolní prohlídky osazen rybí osádkou. Zástupci vodoprávního úřadu nebyla předložena zpráva o technickobezpečnostním dohledu. Vodoprávní úřad uzavřel, že má za to, že je vodní dílo užíváno bez kolaudace a upozornil zmocněnce žalobkyně na to, že zakáže užívání vodního díla a uloží nápravná opatření. Zmocněnec žalobkyně se ke zjištěním nijak nevyjádřil a odmítl podepsat protokol.

9. Dne 29. 8. 2019 byla žalobkyni doručena výzva vodoprávního úřadu, aby bezodkladně ukončila nepovolený způsob užívání vodního díla tak, že uzavře vtokový objekt do náhonu umístěný v korytě Sulovického potoka a odstraní dluže vzdouvající vodu v korytě vodního toku. Žalobkyně byla současně poučena o tom, že nevyhoví–li uvedené výzvě, vydá vodoprávní úřad podle § 134 odst. 5 stavebního zákona rozhodnutí o zákazu užívání stavby.

10. Dne 10. 9. 2019 bylo žalobkyni doručeno prvostupňové rozhodnutí, kterým bylo žalobkyni zakázáno užívání vodního díla. Vodoprávní úřad v odůvodnění odkázal na obsah povolení 2017. Podnětem krajské správy silnic byl vodoprávní úřad upozorněn na průsak vody z vodního díla do tělesa silnice č. Xb. Proto vodoprávní úřad provedl dne 27. 8. 2019 kontrolní prohlídku stavby, při níž zjistil, že je vodní dílo napuštěno vodou a osazeno rybí osádkou. Na levobřežní straně boční hráze zjistil poměrně masivní průsak vody do silničního příkopu. Žalobkyně jako vlastník stavby nedoložila zápisy o provádění technickobezpečnostního dohledu. Výzvou ze dne 28. 8. 2019 vyzval vodoprávní úřad žalobkyni k bezodkladnému ukončení nepovoleného užívání vodního díla, ke kterému mělo dojít uzavřením vtokového objektu do náhonu a odstraněním dluže vzdouvající vodu v korytě vodního toku. Dne 3. 9. 2019 bylo pochůzkou v terénu zjištěno, že je náhon stále otevřený a vodní dílo napuštěné. Hladina nedosahovala maxima a průsak hrází byl tak menší. Vodoprávní úřad konstatoval, že přivádění vody do vodního díla je v rozporu s povolením 2017 a vodní nádrž je užívána bez povolení, které je k jejímu užívání nutné. Dále uvedl, že užíváním vodního díla dochází k ohrožení bezpečnosti a poškozování tělesa komunikace. Stavbu vodního díla není možné užívat bez kolaudačního souhlasu. K němu je potřeba, aby bylo vodní dílo provedeno dle schválené dokumentace, aby hráz byla řádně utěsněna a aby byl schválen manipulační řád. Užívání vodního díla ve zjištěném stavu s ohledem na nadcházející zimní období poškozovalo bezpečnost a veřejné zdraví, a proto vodoprávní úřad užívání vodního díla zakázal.

11. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání. V něm uvedla, že zákaz užívání vodního díla považuje s ohledem na klimatické změny za mimořádně tvrdý. Vodoprávní úřad se nevypořádal s tím, že žalobkyně revitalizovala vodní dílo vlastními prostředky, na sousedních pozemcích se nacházela černá skládka a vodní krajina je významný krajinotvorný prvek. Vodoprávní úřad nespecifikoval, komu a v jaké výši měla vzniknout škoda. Pohybuje se tak v rovině spekulací a nepodložených důkazů. Vodoprávní úřad se měl zabývat i tím, že se ve vodě vodního díla, které je v blízkosti evropsky významné lokality, nachází rak kamenáč, ve vodním díle žijí bezobratlí i obojživelní živočichové a na vodě z vodního díla je závislá lesní zvěř a vodní ptactvo. Vodoprávní úřad se nevypořádal s tím, co se v případě zákazu užívání vodního díla s těmito živočichy stane. Vodoprávní úřad dále neprokázal podíl žalobkyně na napuštění vody. Podle žalobkyně nebyla nikomu způsobena škoda nebo jiná újma, naopak lze jen potvrdit pozitivní dopady na krajinu.

12. Žalovaný napadeným rozhodnutím změnil část výroku prvostupňového rozhodnutí, čímž opravil odkaz na ustanovení, podle kterého byl zákaz užívání vodního díla uložen. Zbylou část prvostupňového rozhodnutí potvrdil. Odvolací námitky žalobkyně posoudil jako nesouvisející nebo bezpředmětné. Považoval za podstatné, že bylo prokázáno, že je vodní dílo užíváno bez povolení, které je k jeho užívání nutné a nepovoleným užíváním vodního díla dochází k ohrožení bezpečnosti a poškozování tělesa komunikace. Vodní dílo také není možné užívat bez kolaudačního rozhodnutí. Posouzení žaloby 13. Soud úvodem konstatuje, že žalobkyně formulovala žalobní body velmi obecně, a proto lze žalobní body vypořádat jen ve stejné míře obecnosti, v jaké byly uplatněny. Z ustálené judikatury totiž vyplývá, že „míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod – byť i vyhovující – obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta“ [rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008–78].

14. Žalobkyně nejprve namítala, že se žalovaný nevypořádal s důkazními návrhy, které uvedla v odvolání, a pokud ano, tak je označil za bezpředmětné, čímž podle názoru žalobkyně došlo k procesní vadě.

15. Podle § 52 věty první správního řádu jsou účastníci povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení.

16. Podle § 82 odst. 4 správního řádu se k novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů, uvedeným v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení, přihlédne jen tehdy, jde–li o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve. Namítá–li účastník, že mu nebylo umožněno učinit v řízení v prvním stupni určitý úkon, musí být tento úkon učiněn spolu s odvoláním.

17. Soud konstatuje, že žalobkyně v odvolání neoznačila žádný důkaz, respektive odvolání neobsahuje žádný návrh na provedení důkazu nebo formulaci, kterou by bylo možné jako návrh na provedení důkazu vyhodnotit. Jestliže žalobkyně v odvolání nenavrhla provedení žádných důkazů, nemohl žalovaný pochybit, pokud další důkazy neprovedl. Jako bezpředmětné posoudil žalovaný nikoliv důkazní návrhy žalobkyně, nýbrž námitky, ve kterých mu žalobkyně vytýkala, že se nezabýval vodním dílem jako významným krajinotvorným prvkem nebo blízkostí vodního díla k evropsky významné lokalitě a že nespecifikoval, komu a v jaké výši měla vzniknout škoda. Žalovaný tyto námitky vyhodnotil jako bezpředmětné, neboť prvostupňové rozhodnutí se týká užívání vodního díla bez povolení, respektive bez kolaudačního rozhodnutí, přičemž jeho význam není takovým zákazem nijak zpochybňován. Podle žalovaného užívání vodního díla ve zjištěném technickém stavu ohrožuje těleso komunikace. Uvedené hodnocení se tak nijak netýkalo důkazních návrhů žalobce, ale toliko uplatněných odvolacích námitek, které žalovaný nevyhodnotil jako důvodné. Žalobní bod proto není důvodný.

18. Dále žalobkyně namítala, že obnovený rybník nenapustila ani neosadila rybí osádkou, a neužívala tak vodní dílo bez povolení.

19. Podle § 134 odst. 5 stavebního zákona ve znění zákona č. 225/2017 Sb., pokud není stavba užívána k povolenému účelu nebo stanoveným způsobem anebo je užívána bez povolení, vyzve stavební úřad vlastníka stavby, aby nepovolený způsob užívání stavby bezodkladně ukončil. Současně jej poučí o postupu podle § 126 a 127. Není–li výzvě vyhověno, stavební úřad vydá rozhodnutí, kterým užívání stavby zakáže. Rozhodnutí je prvním úkonem v řízení, odvolání proti němu nemá odkladný účinek.

20. Podle § 9 odst. 5 věty první vodního zákona povolení k nakládání s vodami, které lze vykonávat pouze užíváním vodního díla, je možné vydat jen současně se stavebním povolením k takovému vodnímu dílu ve společném řízení, pokud se nejedná o vodní dílo již existující nebo povolené.

21. Podle § 9 odst. 7 vodního zákona povolení k nakládání s vodami pro jejich vzdouvání, popřípadě akumulaci se vydává na dobu užívání vodního díla, které takové nakládání s vodami umožňuje.

22. Předně soud upozorňuje na to, že žalobkyně nijak nerozporovala otázku vlastnictví stavby (vodního díla), respektive pozemku, na kterém bylo vodní dílo realizováno. Sama přitom v odvolání uvedla, že „[v]lastník pozemku p. č. Xa v k. ú. H. u P. na základě stavebního povolení k vodnímu dílu vydaného vodoprávním úřadem pod č. j. OŽP/1892/16–17 a povolení změny stavby před dokončením čj.: OŽP/8551/18–6 ze dne 23. 5. 2019 zahájil práce na vodním díle dle projektu vyhotoveného Ing. Petrem Datlem, PD č. zak. 24–2014.“. Své vlastnické právo k pozemku parc. č. Xa, na kterém se nachází vodní dílo, žalobkyně dokládá prostou konverzí Informace o pozemku z nahlížení do katastru nemovitostí ze dne 9. 3. 2020 a soud je má za ověřené i po nahlédnutí do katastru nemovitostí (dostupného na internetové adrese: https://nahlizenidokn.cuzk.cz). Soud se proto otázkou vlastnictví k pozemku parc. č. Xa a k vodnímu dílu dále blíže nezabýval.

23. Z námitky žalobkyně, že rybník nenapustila ani neosadila rybí osádkou, a tudíž neužívala vodní dílo bez povolení, není zcela zřejmé, zda tím žalobkyně myslí, že rybník napustila a osadila rybí osádkou jiná osoba, anebo že není vůbec pravdivá skutečnost, že je rybník napuštěn a osazen rybí osádkou. Soud se proto žalobním bodem zabýval v obou jeho významových rovinách.

24. Ohledně užívání stavby jiným než povoleným způsobem anebo bez povolení platí, že zákon blíže nespecifikuje osobu užívající stavbu v rozporu s povolením anebo bez povolení. Není tedy podstatné, zda stavbu užívá přímo vlastník stavby anebo třetí osoba, a to dokonce ani tehdy, užívá–li třetí osoba stavbu bez vědomí vlastníka stavby. Zákon tak nezohledňuje, kdo ve skutečnosti dílo užívá, nýbrž upravuje, kdo je za užívání stavby v rozporu s povolením anebo bez příslušného povolení odpovědný. Podle zákona je touto odpovědnou osobou právě vlastník stavby. Rovněž komentářová literatura k této otázce uvádí: „Zjištění, že způsob, kterým je stavba užívána, povolenému účelu neodpovídá, je důvodem pro mocenský zásah stavebního úřadu. V rámci své, zákonem svěřené dozorové působnosti je proto povinen zajistit zjednání příslušné nápravy. Osobou odpovědnou za užívání stavby je její vlastník. Pro zásah stavebního úřadu tak není rozhodné, zda se protiprávního užívání stavby dopouští přímo vlastník stavby nebo zda takové jednání umožní další osobě. Zákonem předepsané úkony stavebního úřadu budou vždy směřovat vůči vlastníkovi stavby.“ (Kývalová, M. § 134 [Úkony prováděné při kontrolní prohlídce] In: Machačková, J. a kol. Stavební zákon. Komentář. 3. vydání. Praha C. H. Beck, 2018, s. 988–995). Otázka, kdo rybník napustil a osadil rybí osádkou v případě vodního díla, tak nebyla v projednávané věci pro uložení zákazu užívání stavby prvostupňovým rozhodnutím rozhodná. Pokud se tak totiž stalo v rozporu s příslušným povoleními anebo bez povolení, odpovídá za tento stav vždy vlastník stavby, kterým je žalobkyně.

25. K druhé z uvedených významových rovin žalobního bodu soud uvádí, že při kontrolní prohlídce konané dne 27. 8. 2019 v 10:00 hodin bylo zjištěno, že do vodního díla, jež je osazeno rybí osádkou, je odebírána voda, přičemž vodní dílo nebylo v den konání prohlídky zkolaudováno. Rozhodnutím vodoprávního úřadu ze dne 23. 5. 2019 o povolení změny stavby před jejím dokončením byl stavebníkovi (žalobkyni) prodloužen termín dokončení díla do 30. 11. 2019. V době konání kontrolní prohlídky tak nemuselo být ještě vodní dílo dokončeno a zkolaudováno. Nicméně tím, že bylo v rámci kontrolní prohlídky zjištěno, že je vodní dílo již užíváno (tj. že je napuštěno a osazeno rybí osádkou), ačkoliv bylo v čl. IX povolení 2017 jeho užívání podmíněno kolaudačním souhlasem, bylo prokázáno, že je vodní dílo užíváno v rozporu se stavebním povolením, neboť k němu nebyl před zahájením jeho užívání vydán kolaudační souhlas, popřípadě kolaudační rozhodnutí. Argument žalobkyně, že by snad rybník nebyl napuštěn a osazen rybí osádkou, byl zjištěním vodoprávního úřadu, které je zachyceno ve správním spise, vyvrácen. Závěr vodoprávního úřadu o tom, že je vodní dílo užíváno v rozporu s povolením, byl proto správný.

26. V souvislosti se vzdouváním vody a s akumulací vody ve vodním díle, které má být teprve vybudováno, upozorňuje soud dále na provázanost povolení k nakládání s vodami a stavebního povolení ve smyslu § 9 odst. 5 vodního zákona. Podle tohoto ustanovení platí, že je možné vydat povolení k nakládání s vodami, které lze vykonávat pouze užíváním vodního díla, jen současně se stavebním povolením k takovému vodnímu dílu ve společném řízení, pokud se nejedná o vodní dílo již existující nebo povolené. Žalobkyně disponovala současně povolením k nakládání s vodami i stavebním povolením k vodnímu dílu. Ovšem § 9 odst. 7 vodního zákona jasně omezuje dobu povolení k nakládání s vodami pro jejich vzdouvání, popřípadě akumulaci na dobu užívání vodního díla (významově totožná formulace doby povolení k nakládání s vodami byla formulována i ve výroku I povolení 2017). Nelze tak dospět k jinému závěru, než že akumulaci vody v takovém díle není možné provádět dřív, než po kolaudaci díla, neboť užíváním díla, respektive trváním díla je třeba rozumět dílo dokončené, tj. dílo, které je technicky i právně bez vad a je připraveno sloužit svému účelu. Akumulace vody ve vodním díle předtím, než je vodní dílo zkolaudováno, je proto užíváním díla v rozporu s vydaným povolením, neboť povolení pro akumulaci vody se vztahuje na dobu trvání/užívání díla, nikoliv již na dobu jeho realizace (výstavby). Navíc byla podmínka pro užívání vodního díla až po získání kolaudačního souhlasu stanovena přímo v čl. IX povolení 2017. I v této části byl proto závěr vodoprávního úřadu, že je vodní dílo užíváno v rozporu s povolením, správný. Žalobní bod není důvodný 27. Nakonec se soud zabýval i žalobní námitkou, že nebylo odborným vyjádřením prokázáno, že by současný technický stav vodního díla poškozoval majetek ve vlastnictví Středočeského kraje (ve správě krajské správy silnic) a ohrožoval těleso komunikace. Z § 134 odst. 5 stavebního zákona ve znění zákona č. 225/2017 Sb. ovšem nevyplývá, že by uložení zákazu užívání stavby (vodního díla) bylo podmíněno zjištěním, že takové dílo poškozuje něčí majetek nebo ohrožuje veřejné zdraví. Taková podmínka by musela být splněna tehdy, bylo–li by vydáno rozhodnutí o nařízení neodkladného odstranění stavby (srov. § 135 stavebního zákona). Pro uložení zákazu užívání stavby postačí zjištění, že je taková stavba užívána bez povolení nebo v rozporu s povoleným účelem. Zákon stavebnímu úřadu neukládá, aby se v případě zjištění, že je konkrétní dílo užíváno bez povolení nebo k jinému než povolenému účelu, zabýval také tím, zda užíváním díla nedochází k poškozování majetku nebo ohrožení veřejného zdraví. I kdyby proto bylo zjištěno, že k takovému ohrožení majetku nebo veřejného zdraví nedochází, jsou splněny podmínky pro vydání rozhodnutí o zákazu užívání stavby, která je užívána k jinému než povolenému účelu anebo bez povolení. Tím, že vodoprávní úřad do odůvodnění prvostupňového rozhodnutí zahrnul rovněž to, že vodní dílo poškozuje konkrétní majetek (silniční těleso), šel v podstatě nad rámec nezbytného odůvodnění závěru o splnění podmínek pro vyslovení zákazu užívání vodního díla. Z uvedených úvah totiž vyplývá, že vodoprávní úřad nebyl povinen zabývat se tím, zda užívání vodního díla bez povolení poškozuje majetek nebo ohrožuje veřejné zdraví, neboť vyvolání takových následků užíváním vodního díla bez povolení nebo v rozporu s vydaným povolením nepředstavuje podmínku pro vyslovení zákazu užívání vodního díla. Ani tento žalobní bod proto není důvodný. Závěr a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení 28. Vzhledem k tomu, že jsou žalobní body nedůvodné a soud nezjistil žádné vady, k nimž by byl povinen přihlédnout i bez námitky, žalobu jako nedůvodnou zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně nebyla v řízení úspěšná, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení nevznikly žádné náklady převyšující náklady na běžnou úřední činnost, pod niž spadá i obrana rozhodnutí v soudním řízení.

Poučení

Vymezení věci a obsah podání účastníků Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu Podstatný obsah správního spisu Posouzení žaloby Závěr a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení