43 A 9/2018 - 104

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., ve věci žalobkyně: A. spol. s. r. o., IČO: x, se sídlem X zastoupena advokátem JUDr. Ladislavem Košťálem, se sídlem Na Riviéře 123, Zbečno, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) M. M., bytem X 2) V. H., bytem X 3) D. T., bytem X 4) Z. s. Ch. IČO: x, se sídlem X všichni zastoupeni Ing. J. D., obecným zmocněncem bytem X 5) Ing. M. K., bytem X 6) Z. B.a. s., IČO: x, se sídlem X, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 10. 2017, č. j. 136570/2017/KUSK, sp. zn. SZ 103708/2017/KUSK ÚSŘ/Bí, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou, podanou k poštovní přepravě dne 15. 1. 2018, podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně (a dalších účastníků řízení) a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu v Rakovníku (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 3. 5. 2017, č. j. MURA/24174/2017, sp. zn. Výst./24427/2012/Dr. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně povolil osobě zúčastněné na řízení 6) změnu využití území Pískovna Chrášťany - Nový Dvůr - těžba štěrkopísku I. etapa (dále též jen „záměr“ nebo „štěrkopískovna“) na pozemku p. č. x a p. č. x v katastrálním území X. u R. (stejně jako všechny pozemky dále uváděné v tomto rozsudku).

2. V úvodu žaloby žalobkyně uvádí, že je k jejímu podání aktivně legitimována, neboť vlastní pozemky p. č. xxxx (dále též jen „pozemky žalobkyně“). Nikoli všechny uvedené pozemky přímo sousedí s pozemky, na nichž bylo napadeným rozhodnutím povoleno umístění štěrkopískovny, avšak všechny uvedené pozemky budou realizací záměru přímo dotčeny, protože žalobkyně na svých pozemcích podniká pěstováním zemědělských plodin. Napadeným rozhodnutím umístěná štěrkopískovna bude vytvářet imise v podobě hluku, prašnosti a znečištění ovzduší ze strojů užívaných k těžbě a z dopravních prostředků. Odběr vod z Novodvorského potoka bude mít také negativní vliv na povrchové a spodní vody na pozemcích v jejím vlastnictví. To povede ke snížení výnosů zemědělských plodin, což představuje zásah do vlastnického práva žalobkyně.

3. Žalobkyně namítá (jak již uvedla v odvolání), že správní orgán I. stupně pochybil, jestliže nové projednání věci a výzvu k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí doručil pouze veřejnou vyhláškou a nikoli přímo žalobkyni (resp. jejímu právnímu zástupci) do datové schránky. Ustanovení § 36 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), nestanoví, jakou formou mají být účastníci o tomto právu poučeni. Žalobkyně nicméně nemohla předvídat, kdy správní orgán I. stupně shromáždí veškeré podklady, a proto oprávněně očekávala, že až tento okamžik nastane, bude o tom vyrozuměna přípisem. Zveřejnění této informace pouze na úřední desce představuje porušení jejího práva na spravedlivý proces, neboť se nemohla s podklady včas seznámit a vyjádřit se k nim. Žalovaný přitom nemůže nijak prokázat, že dostál své povinnosti poučit žalobkyni o právu seznámit se s podklady v souladu s § 36 správního řádu. Podle § 47 odst. 1 správního řádu je správní orgán povinen bez zbytečného odkladu účastníky uvědomit o zahájení řízení. Totéž platí i v případě nového projednání věci. Podle § 46 správního řádu to musí správní orgán učinit písemně nebo ústně, přičemž pokud se tak nestane, postupuje v rozporu se zákonem. Oznámení zahájení řízení formou veřejné vyhlášky ve smyslu § 47 odst. 3 správního řádu je pouze fakultativní a nezbavuje to správní orgán povinnosti současně to účastníkům řízení sdělit písemně. Řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, je tak stiženo vadou, která mohla mít za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí, neboť žalobkyně neměla možnost tvrdit skutečnosti a navrhovat důkazy, v důsledku čehož nebyl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Žalobkyně se neztotožňuje se způsobem, jakým žalovaný tuto odvolací námitku vypořádal. Ten pouze odkázal na § 92 odst. 3 a § 87 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), což však pro danou věc není relevantní. Žalobkyně totiž žalovanému nevytýká, že jí bylo veřejnou vyhláškou doručeno prvostupňové rozhodnutí, nýbrž to, že jí tímto způsobem byla doručena výzva k seznámení se s podklady a vyjádření se k nim.

4. Dále žalobkyně namítá (jak též uváděla v odvolání), že lze předpokládat, že těžba štěrkopísku v dané lokalitě způsobí pokles hladiny spodních vod a budou se do ovzduší uvolňovat agresivní prachové částice, což povede k poklesu zemědělských výnosů z pozemků žalobkyně nejméně o 20 %.

5. Žalobkyně vznáší námitky vůči znaleckému posudku předloženému osobou zúčastněnou na řízení 6). Znalkyně totiž při hodnocení toho, zda nebudou při těžbě štěrkopísku překračovány imisní limity, nezohlednila tzv. sekundární prašnost, která může být i podle jejího konstatování vysoká. Znalkyně však neodůvodněně předpokládala, že plocha pískovny bude vlhká. Těžba má přitom probíhat suchou cestou, plocha pískovny bude tedy spíše suchá a prašná. Pískovna se také nachází v jedné z nejsušších lokalit České republiky, nelze se tudíž spoléhat ani na dešťové srážky, ani na kapacitu vodních zdrojů v okolí (zejm. z Novodvorského potoka), které by pískovnu a její okolí zvlhčovaly. Z tohoto důvodu tak nelze souhlasit ani se závěrem, že prašnost nebude mít vliv na výnosnost pozemků žalobkyně. Současně znalkyně nevzala v úvahu specifika podloží, které horizontálně sestává z 0,5 metru ornice, pod níž se nachází 0,7 metru jílu, to vše na vrstvě třetihorního štěrkopísku. V takovém podloží se srážková voda kumuluje na vrstvě nepropustného jílu. V důsledku zářezu do krajiny v podobě těžební jámy dojde ke ztrátě vody, která bude stékat do těžební jámy a zde se bez užitku odpařovat. Rovněž žalobkyně nesouhlasí s hodnocením znalkyně, že se v lokalitě budoucí pískovny nachází půda s omezenou produkční schopností. V celé lokalitě (v místě plánované štěrkopískovny i na pozemcích žalobkyně) se naopak všude nachází kvalitní, normálně produkční a nikoli postradatelná půda. Toto tvrzení žalobkyně v odvolacím řízení doložila Komplexním průzkumem půd ČSSR – JZD Chrášťany z roku 1964 a mapovými podklady k němu. Posudek předložený osobou zúčastněnou na řízení 6) se dostatečně nezabývá hydrologickými a hydrogeologickými poměry a hrozbou vysychání krajiny. Tuto problematiku zmiňuje jen okrajově a nevychází přitom z žádných aktuálních měření, pouze z již zastaralého hydrogeologického posudku z roku 2005. Žalobkyně přitom v řízení předložila závěrečnou zprávu Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka v. v. i. a odborné vyjádření RNDr. R. D., obojí z roku 2012, z nichž vyplývají zcela jiné závěry. Žalovaný tedy nedostál své povinnosti, uložené mu Krajským soudem v Praze v rozsudku ze dne 8. 4. 2016, č. j. 45 A 53/2014-31, prověřit otázku hydrologických poměrů pro futuro. Tím, že žalovaný nepožadoval předložení aktuálního posudku a v novém rozhodnutí pouze polemizoval se zastaralými daty, porušil § 3 správního řádu, neboť nebyl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

6. Žalobkyně dále namítá, že průtok v Novodvorském potoce nemá průtok 19 l/sec, jak se uvádí v souhlasném stanovisku žalovaného ze dne 18. 1. 2008 k posouzení vlivů provedení záměru (dále jen „stanovisko EIA“). Z podkladů předložených žalobkyní totiž plyne, že průtok v Novodvorském potoce se v závislosti na srážkách pohybuje od 5 l/sec do 7 l/sec. Je tedy možné, že v důsledku zahájení těžby štěrkopísku nebude možné udržet ani sanační průtok 6 l/sec. Tento potok tedy nelze využít k napouštění akumulační nádrže pro pískovnu. Správní orgán I. stupně podmínku zachování sanačního průtoku výslovně nezakotvil v prvostupňovém rozhodnutí, které je proto nepřezkoumatelné.

7. Dále žalobkyně namítá, že správní orgán I. stupně pochybil, jestliže si neopatřil odborné stanovisko dotčeného orgánu na úseku ochrany zemědělského půdního fondu, v němž by byla řešena otázka dopadu záměru na výnosnost pěstování zemědělských plodin na okolních hospodářských pozemcích. Ministerstvo životního prostředí na výzvu dne 12. 12. 2016 sdělilo, že odborné vyjádření neposkytne, neboť nemůže nahrazovat znaleckou činnost. Jde přitom o dva na sobě vzájemně nezávislé podklady. Správní orgán I. stupně tak nesplnil povinnost uloženou žalovaným prověřit ochranu zemědělského fondu a žalovaný tento nedostatek v napadeném rozhodnutí nezhojil.

8. Žalobkyně konečně namítá, že se jí v důsledku realizace záměru ztíží přístup na její pozemky p. č. xxx. K nim se dosud s těžkou zemědělskou technikou dostávala z veřejné komunikace na pozemku p. č. x a přes pozemky osoby zúčastněné na řízení 6), což bude v důsledku těžby štěrkopísku znemožněno. Žalovaný se s touto námitkou uplatněnou již v odvolání vypořádal pouze tvrzením, že žalobkyni nesvědčí žádné věcné právo zajišťující přístup přes pozemky osoby zúčastněné na řízení 6), což považuje žalobkyně za nedostatečné. Pokud se soukromý zájem žalobkyně na příjezdové cestě na její pozemky střetává se soukromým zájmem osoby zúčastněné na řízení 6) na těžbě štěrkopísku, je třeba tyto zájmy vzájemně posoudit a nikoli jeden z nich neodůvodněně nadřadit nad druhý. To představuje další zásah do vlastnického práva žalobkyně, který správní orgán I. stupně nedostatečně posoudil a žalovaný toto pochybení nezhojil.

9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkazuje na napadené rozhodnutí, rekapituluje žalobní námitky a stručně uvádí, že je pokládá za nedůvodné. Navrhuje zamítnutí žaloby.

10. Osoby zúčastněné na řízení 1), 2), 3) a 4) ve vyjádření uvedly, že mají výhrady ke znaleckému posudku zhotovenému soudní znalkyní Ing. J. P. V rozporu s posudkem těžba štěrkopísku způsobí vyšší prašnost, erozi a způsobí vysychání okolních zemědělských pozemků, což bude mít vliv na jejich výnosnost. Dále poukazují na to, že vybudování záměru jim znemožní přístup po polní cestě na jejich zemědělské pozemky, které nejsou přístupné z veřejné komunikace. Navrhují, aby bylo žalobě vyhověno.

11. Osoba zúčastněná na řízení 5) ve vyjádření uvedla, že má výhrady ke znaleckému posudku k posouzení kvality zemědělské půdy zhotovený soudní znalkyní Ing. P., k němuž vznáší tytéž námitky jako žalobkyně ve vztahu k vysychání půdy, zvýšené prašnosti a zhoršení hydrologických poměrů v okolí. Navrhuje, aby bylo žalobě vyhověno.

12. Osoba zúčastněná na řízení 6) ve vyjádření stručně zrekapitulovala průběh správního řízení a uvedla, že stanovisko EIA a závazná stanoviska dotčených orgánů vylučují negativní vlivy na životní prostředí tvrzené žalobkyní. K posouzení vlivů emisí prachu a vysychání půdy na produkční schopnosti žalobkyniných pozemků vypracovala Ing. P. znalecký posudek, který negativní dopady rovněž zcela vyloučil. Navrhuje zamítnutí žaloby.

13. Ze správního spisu zjistil soud následující podstatné skutečnosti. Dne 24. 5. 2012 podala osoba zúčastněná na řízení 6) žádost o vydání rozhodnutí o změně využití území ve vztahu ke svým pozemkům p. č. PK x a PK x (dnes jde o pozemky p. č. x a p. č. x). V žádosti uvedla, že pozemky jsou zemědělsky využívány k rostlinné výrobě. Navrhovanou změnou využití území je těžba a úprava štěrkopísku na ložisku Chrášťany – Nový Dvůr v rámci I. etapy (východní část, cca 50 % nevýhradního ložiska) a umístění deponií skrývek, které budou plnit funkci protihlukových valů. Surovina bude těžena povrchovým způsobem nad hladinou podzemní vody, tj. suchou těžbou. Dno jámového lomu se bude nacházet 25 metrů pod současnou úrovní terénu.

14. Krajský úřad Středočeského kraje vydal dne 18. 1. 2008 pod čj. 065320/2008/KUSK/OŽP-Kor souhlasné stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru „Pískovna Chrášťany – Nový Dvůr“ na životní prostředí (označováno též jako „stanovisko EIA“) s časovým omezením na dobu těžby v rámci I. etapy těžby vymezené blíže v doplněné dokumentaci vlivů záměru na životní prostředí. Záměr je vymezen jako dobývání štěrkopísku suchou těžbou na nevýhradním ložisku Chrášťany s předpokládanou maximální roční těžbou 200 tis. tun suroviny, výstavba komunikace o délce cca 2 km od těžebního prostoru ke komunikaci I/6 a výstavba vodní akumulační nádrže s vodní plochou cca 1,4 ha jako zdroje vody pro mokrou úpravu vytěžené suroviny. Součástí záměru je i postupná sanace a rekultivace území dotčeného činností prováděnou hornickým způsobem s orientací na zalesnění vytěženého prostoru a vytvoření malých vodních ploch. K vyjádření zúčastněných osob ohledně možného poklesu podzemní vody na okolních pozemcích krajský úřad uvedl, že jelikož bude těžba probíhat nad hladinou podzemní vody, nelze předpokládat pokles hladiny podzemních vod na okolních pozemcích, ani snížení výnosnosti pozemků. Opatření týkající se monitorování podzemních vod jsou zahrnuta do podmínek stanoviska. K vyjádření zúčastněných osob, jež zpochybňuje dostatečnost zdroje technologické vody k zajištění provozu, se ve stanovisku uvádí, že voda k úpravě suroviny mokrou cestou bude zajištěna vybudováním akumulační nádrže s tím, že odběr vody z Novodvorského potoka do nádrže bude konstrukčně proveden tak, aby bylo technicky zaručeno zachování minimálního zůstatkového průtoku pod odběrným objektem 6 l/s a aby v případě poklesu průtoku vody pod tuto hodnotu byl odběr vody znemožněn. Akumulační nádrž bude dimenzována tak, aby byla schopna zajistit potřebu vody pro úpravu suroviny v letním období, kdy se počítá s nízkými průtoky v potoce, které neumožní odběr vody do akumulační nádrže. Disponibilní akumulace vody vystačí vzhledem k denní potřebě vody na cca 90 pracovních dní, tj. cca 4 měsíce, což je dostatečná rezerva pro překlenutí období s nízkým průtokem vody v potoce. V případě, že by došlo k přechodnému nedostatku vody v akumulační nádrži pro odběr do úpravny suroviny, musí být provoz úpravny přerušen. Možnost úpravy suroviny suchou cestou je vyloučena. Do Novodvorského potoka nebudou vypouštěny žádné odpadní vody, potok nebude mít žádnou spojitost s těžební plochou. Výše uvedená opatření byla zapracována do podmínek pro fázi přípravy č. 4, 5, 8, 9, 27 a do podmínek pro fázi provozu č. 4, 5, 6, 7. Platnost stanoviska je 2 roky. Závěrem zjišťovacího řízení, který vydal krajský úřad dne 2. 2. 2010 pod čj. 183441/2009/KUSK, byla platnost stanoviska ze dne 18. 1. 2008 prodloužena o 2 roky do 18. 1. 2012. Dne 23. 11. 2011 byla platnost stanoviska dále prodloužena do 18. 1. 2017, neboť předloženou dokumentací bylo prokázáno, že nedošlo k podstatným změnám realizace záměru, podmínek v dotčeném území ani k novým znalostem souvisejícím s věcným obsahem dokumentace či k vývoji nových technologií využitelných v záměru.

15. Městský úřad v Rakovníku, odbor životního prostředí, vydal dne 27. 7. 2011 nesouhlasné závazné stanovisko podle § 12 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“), k umístění a povolení stavby těžebny, zázemí těžebny, ochranných valů a deponií skrývkových materiálů v rámci pískovny Chrášťany – Nový Dvůr. Souhlasné stanovisko pak vydal k umístění a povolení stavby akumulační (vodní) nádrže. Dne 23. 9. 2011 vydal kladné vyjádření z hlediska vodního hospodářství.

16. Správní orgán I. stupně oznámil dne 20. 6. 2012 zahájení územního řízení a nařídil veřejné ústní jednání na den 8. 8. 2012. Dne 8. 8. 2012 proběhlo ústní jednání, před jehož zahájením podala žalobkyně písemné námitky proti záměru (viz protokol o ústním jednání ze dne 8. 8. 2012). Žalobkyně v nich poukázala na nesprávnost údajů o průtoku vody v korytu toku Novodvorský potok obsažených v dokumentaci EIA. Průměrný dlouhodobý průtok v potoce není 19 l/sec, nýbrž jen 5-7 l/sec, jak plyne ze závěrečné zprávy Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka z ledna 2012. Odběr vody z potoka pro třídění a praní vytěženého štěrkopísku je tedy zcela vyloučen, má-li být zachován sanační průtok 6 l/s. Dále namítla, že realizací záměru jí bude znemožněn přístup k jejím pozemkům, což vyvolává potřebu provést komplexní pozemkovou úpravu v této lokalitě. Provedení pozemkové úpravy je podmínkou pro vydání územního rozhodnutí. V důsledku těžby se sníží výnos zemědělských plodin, neboť dojde k poklesu hladiny spodních vod a ke vzniku emisí prachu.

17. Dne 15. 1. 2013 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí o změně využití území pro účel „Pískovna Chrášťany – Nový Dvůr – těžba štěrkopísku I. etapa“ na pozemcích p. č. PK x a x. Rozhodnutím žalovaného ze dne 11. 9. 2013, čj. 133087/2013/KUSK, bylo rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušeno a věc vrácena k novému projednání. Žalovaný správnímu orgánu I. stupně vytkl, že vydal územní rozhodnutí i přes negativní závazné stanovisko orgánu ochrany přírody. Závazné stanovisko orgánu ochrany přírody k zásahu do krajinného rázu není třeba pouze tehdy, jestliže v územním plánu nebo regulačním plánu bylo stanoveno plošné a prostorové uspořádání a podmínky ochrany krajinného rázu dohodnuté s orgánem ochrany přírody. Tak tomu ovšem v případě změny č. 2 územního plánu obce Chrášťany nebylo. Žalovaný požádal nadřízený orgán dotčeného orgánu na úseku ochrany přírody a krajiny o přezkoumání nesouhlasného závazného stanoviska. Nadřízený orgán (Krajský úřad Středočeského kraje) svým stanoviskem ze dne 10. 9. 2013 potvrdil závazné stanovisko dotčeného orgánu. Dále žalovaný vytkl správnímu orgánu I. stupně, že se nijak nevypořádal se skutečností, že platnost stanoviska EIA skončila 18. 1. 2010. Z obsahu spisu nevyplývá, že by byla prodloužena. Povinností správního orgánu I. stupně bylo prověřit, zda skutečně průměrný průtok vody v korytě Novodvorského potoka nečiní jen 5-7 l/s, a vypořádat se s námitkami účastníků řízení, které se této otázky týkají.

18. Dne 7. 10. 2013 zrušil Krajský úřad Středočeského kraje, odbor životního prostředí a zemědělství, v přezkumném řízení závazné stanovisko Městského úřadu v Rakovníku, odboru životního prostředí, ze dne 27. 7. 2011 v části nesouhlasného závazného stanoviska k umístění a povolení stavby dle § 12 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny. Nezákonnost zrušeného závazného stanoviska spočívá v tom, že bylo vydáno v rozporu s § 12 odst. 4 zákona o ochraně přírody a krajiny. Dne 18. 6. 2010 nabylo účinnosti opatření obecné povahy vydané obcí Chrášťany (změna č. 2 územního plánu obce Chrášťany). Touto změnou byla vymezena plocha pro dobývání nevýhradního ložiska štěrkopísků a trasa účelové komunikace vedoucí do těžebního prostoru ze silniční komunikace č. I/6. Vydání změny územního plánu předcházelo dohodovací řízení, při němž došlo k dohodě ohledně umístění záměru „Pískovna Chrášťany – Nový Dvůr“. Ve stanovisku k projednání rozporu dotčený orgán na úseku ochrany přírody a krajiny uvedl, že podmínky i pro ochranu krajinného rázu byly v dostatečné míře zakomponovány do stanoviska k posouzení vlivů záměru na životní prostředí ze dne 18. 1. 2008. Proto lze přijmout řešení navržené pořizovatelem změny územního plánu. Závazné stanovisko tak nemělo být v rámci územního řízení vůbec vydáno.

19. Dne 10. 12. 2013 založila osoba zúčastněná na řízení 6) do spisu závěrečnou zprávu Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka s názvem „Možnosti zmírnění současných důsledků klimatické změny zlepšením akumulační schopnosti v povodí Rakovnického potoka“.

20. Dne 15. 1. 2014 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí č. j. MURA/2484/2014, sp. zn. Výst./24427/2012/Dr, jímž rozhodl o změně využití pozemků p. č. x a x pro účel „Pískovna Chrášťany – Nový Dvůr – těžba štěrkopísku, I. etapa“. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podala žalobkyně spolu s dalšími účastníky územního řízení odvolání, která žalovaný rozhodnutím ze dne 14. 5. 2014, č. j. 070949/2014/KUSK, zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Žalobkyně toto rozhodnutí napadla žalobou a Krajský soud v Praze jej rozsudkem ze dne 8. 4. 2016, č. j. 45 A 53/2014-31, zrušil pro nepřezkoumatelnost a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Důvodem pro zrušení tehdy přezkoumávaného rozhodnutí bylo, že žalovaný se věcně nezabýval námitkami žalobkyně týkajícími se dopadů záměru na půdní vody a s tím související snížení výnosnosti jejích zemědělských pozemků. Žalovaný pochybil, pokud nestanovil konkrétní parametry pro realizaci těžby (např. nejvyšší přípustná hloubka těžby, podmínky pro zamezení vysychání vrchních vrstev půdy na sousedních pozemcích či preventivní opatření k zamezení šíření emisí vyvolaných těžbou na sousední pozemky), přestože právě v této fázi územního řízení je takový postup na místě. O tom, že mohou být pozemky osoby zúčastněné na řízení 6) využity k těžbě štěrkopísku, bylo v obecné rovině rozhodnuto 2. aktualizací územního plánu obce Chrášťany. V územním rozhodnutí je však třeba posoudit, zda lze těžbu povolit způsobem, který předvídá předložený projekt, a případně stanovit podmínky pro jeho realizaci, aby se zamezilo případným nepříznivým následkům na přírodu a krajinu a byly chráněny zájmy vlastníků okolních pozemků. Krajský soud zavázal žalovaného k tomu, aby v dalším řízení vypořádal námitky žalobkyně vůči emisím majícím původ v těžbě, které mohou mít vliv na výnosnost jejích pozemků. K posouzení odborných otázek z oblasti hydropedologie si žalovaný měl obstarat stanovisko dotčeného orgánu na úseku ochrany zemědělského půdního fondu, případně další vyjádření či posudky ve vztahu k posouzení otázky emisí prachu a vysychání půdy na produkční schopnosti zemědělské půdy žalobkyně.

21. V návaznosti na rozhodnutí soudu vydal žalovaný dne 30. 5. 2016 rozhodnutí, kterým zrušil rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 15. 1. 2014, přičemž zopakoval argumentaci krajského soudu. Správní orgán I. stupně poté pokračoval v řízení a dne 7. 9. 2016 vyzval osobu zúčastněnou na řízení 6), aby doložila znalecké posudky k posouzení emisí prachu a vysychání půdy na zemědělské pozemky ve vlastnictví žalobkyně a dalších odvolatelů a stanovisko dotčeného orgánu z oboru hydropedologie k otázce snížení výnosnosti těchto zemědělských pozemků. Dne 12. 9. 2016 doložila osoba zúčastněná na řízení 6) posudek soudní znalkyně Ing. J. P. Posouzení možnosti ovlivnění kvality zemědělské půdy. Z posudku vyplynulo, že prašnost způsobená provozem pískovny zdaleka nedosáhne zákonných limitů; nelze však odhadnout vliv sekundární prašnosti mající původ v provozu nákladních automobilů odvážejících vytěžený materiál. Okolní půda také nebude ohrožena vysycháním, neboť v tomto typu podloží závisí zavodňování půdy primárně na množství srážek. Dne 30. 9. 2016 předložila osoba zúčastněná na řízení 6) vyjádření Městského úřadu v Rakovníku jako dotčeného orgánu ochrany zemědělského půdního fondu ze dne 29. 9. 2016. V něm městský úřad uvedl, že nemá kompetenci k posouzení odborných otázek z oboru hydropedologie ani k posouzení vlivu vysychání půdy na její produkční schopnosti. Rovněž není kompetentní k posuzování znaleckých posudků. Dne 4. 10. 2016 osoba zúčastněná na řízení 6) předložila vyjádření správců inženýrských sítí.

22. Dne 16. 1. 2017 vyzval správní orgán I. stupně účastníky řízení k seznámení s podklady. Stalo se tak veřejnou vyhláškou, která byla na úřední desce správního orgánu I. stupně vyvěšena dne 18. 1. 2017, a sejmuta dne 3. 2. 2017. Na úřední dece obce Chrášťany byla veřejná vyhláška vyvěšena dne 20. 1. 2017 a sejmuta dne 6. 2. 2017. Osoba zúčastněná na řízení 6), obec Chrášťany a dotčené orgány byly obeslány přímo, o čemž svědčí připojené doručenky.

23. Dne 3. 5. 2017 vydal správní orgán I. stupně prvostupňové rozhodnutí. Změna využití území spočívá ve vlastní těžbě a úpravě štěrkopísku ve východní části nevýhradního ložiska Chrášťany – Nový Dvůr a v umístění dočasných deponií skrývek, které budou plnit funkci protihlukových valů. Surovina bude těžena povrchovým způsobem nad hladinou podzemní vody, tj. suchou těžbou. Dno jámového lomu se bude nacházet o cca 25 m níže oproti současnému terénu. Jako podmínka územního rozhodnutí bylo stanoveno, že vliv změny využití území na podzemní vody bude monitorován 3 monitorovacími vrty vybudovanými nejméně 6 měsíců před zahájením těžby a dále bude monitorován ve studnách komentovaných v hydrogeologickém posudku. Rozhodnutí je dále podmíněno tím, že voda pro úpravnu suroviny bude odebírána výhradně z akumulační nádrže vody, nikoliv z koryta Novodvorského potoka a že v případě přechodného nedostatku vody v akumulační nádrži bude provoz úpravny přerušen. V další podmínce pak je uložena povinnost provádět měření odběru vody v Novodvorském potoce a v akumulační nádrži vody. Správní orgán I. stupně zamítl námitky žalobkyně a v odůvodnění rozhodnutí o námitkách uvedl, že zachování nenarušených ekologických podmínek toku a nivy potoka je zajištěno tím, že ve stanovisku EIA je obsažena podmínka, že do akumulační nádrže pro účely úpravy štěrkopísku lze vodu odebírat z potoka pouze při průtocích pod odběrným objektem vyšších než 6 l/s. Novodvorský potok nezásobuje vodou území pod odběrným objektem pro akumulační nádrž, nýbrž ho odvodňuje a představuje erozní bázi okolních pozemků. Odběry z Novodvorského potoka tedy nezpůsobí změny ve vodním režimu okolních pozemků. K závěrečné zprávě Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka uvedl, že měření provedená v roce 2010 a 2011 pro účely zpracování této zprávy jsou ojedinělá, byla realizována jen během 2 dnů za celý rok. V tomto směru je reprezentativnější údaj o průměrném dlouhodobém průtoku, který poskytl pro potřebu dokumentace EIA Český hydrometeorologický ústav. Ostatně dokumentace EIA připouští, že po část roku (min. 6 měsíců) nebude moci být kvůli nízkým průtokům v potoce vůbec odebírána voda do akumulační nádrže, odběry se omezí na vodnější měsíce podzimu a zimy a na přívalové deště. I dle závěrečné zprávy výzkumného ústavu umožňují průtoky v podzimních a zimních měsících zabezpečit odběr vody z Novodvorského potoka. Závěrečná zpráva prognózuje zvyšující se roli extrémních srážek, což odpovídá záměru vyjádřenému v dokumentaci EIA využívat k naplnění akumulační nádrže přívalové vody. Budování akumulačních nádrží na vodních tocích má dle závěrečné zprávy napomoct zmírnění důsledků klimatických změn. K námitce žalobkyně, že se v důsledku realizace záměru nebude moci dostat ke svým pozemkům, uvedl správní orgán I. stupně, že z katastru nemovitostí nevyplývá žádné právo žalobkyně na přístup k jejím pozemkům přes pozemky osoby zúčastněné na řízení 6). K námitkám žalobkyně ve vztahu ke snížení výnosů jejích pozemků odkázal správní orgán I. stupně na závěry znaleckého posudky vypracovaného znalkyní Ing. P., podle něhož nebudou v důsledku těžby štěrkopísku pozemky žalobkyně vysychat a prašnost na ně nebude mít vliv; výnosy zemědělské produkce na pozemcích žalobkyně se tudíž nesníží.

24. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, ve kterém namítala, že jí měla být výzva k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí doručena přímo a nikoli zveřejněním na úřední desce, že se správní orgán I. stupně nevypořádal s jejími tvrzeními o poklesu výnosnosti zemědělských pozemků, znalecký posudek Ing. P. vychází z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, správní orgán I. stupně neopatřil odborné stanovisko orgánu ochrany zemědělského půdního fondu, že průtok v Novodvorském potoce poklesne pod únosnou míru, že platnost stanoviska EIA skončila dne 18. 1. 2017 a že žalobkyni bude v důsledku realizace záměru znemožněn přístup na její pozemky. Dne 31. 10. 2017 vydal žalovaný napadené rozhodnutí. V něm k námitkám žalobkyně uvedl, že správní orgán I. stupně nepochybil, pokud žalobkyni nedoručil výzvu k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí jednotlivě, nýbrž tak učinil pouze na úřední desce. Jeho postup má totiž oporu v § 92 odst. 3 a § 87 odst. 1 a 2 stavebního zákona. Žalovaný dále konstatoval, že v katastru nemovitostí neeviduje žádné omezení vlastnického práva žalobkyně na přístup k jejím pozemkům přes pozemky osoby zúčastněné na řízení 6). V důsledku realizace záměru tedy nemůže být do neexistujícího práva zasaženo. Dále žalovaný odkázal na posudek Ing. P., podle něhož nebudou pozemky žalobkyně ohroženy vysycháním ani prašností, což žalobkyně nezpochybnila předložením oponentního znaleckého posudku.

25. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, po vyčerpání opravných prostředků, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud proto přistoupil k věcnému projednání žaloby. Při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. O žalobě rozhodl soud bez jednání, neboť žalobkyně ani žalovaný ani na výzvu soudu nesdělili, že by s projednáním věci bez jednání nesouhlasili (§ 51 odst. 1 s. ř. s.).

26. Soud se nejprve zabýval námitkou procesní povahy, jíž žalobkyně namítala chybu při doručování sdělení o pokračování v řízení a seznámení z podklady rozhodnutí ze dne 16. 1. 2017. Žalovaný k tomu v napadeném rozhodnutí uvedl, že správní orgán I. stupně postupoval podle § 93 odst. 3 a podle § 87 odst. 1 až 3 stavebního zákona, a proto nemá za to, že by jeho postupem došlo k zásahu do procesních práv žalobkyně. Žalobkyně naopak v žalobě konstatovala, že v rozporu s § 36 odst. 3 správního řádu nedostala možnost seznámit se s podklady a vyjádřit se k nim. Odkazovala přitom na obecnou úpravu zahájení řízení obsaženou v § 46 a § 47 správního řádu, již lze podle jejího přesvědčení aplikovat i na pokračování řízení.

27. Žalobkyně primárně nesouhlasí s tím, že jí správní orgán I. stupně výzvu k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí ze dne 16. 1. 2017 doručoval veřejnou vyhláškou. Pro posouzení této otázky je klíčové určit, podle kterého časového znění stavebního zákona měl správní orgán I. stupně při doručování postupovat. Územní řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 24. 5. 2012, tedy již v době účinnosti stavebního zákona z roku 2006. Dne 1. 1. 2013 vstoupila v účinnost novela stavebního zákona č. 350/2012 Sb., která se mimo jiné významně dotkla ustanovení upravujících doručování. V čl. II písm. 14 však obsahovala přechodné ustanovení, podle něhož se správní řízení, která nebyla pravomocně skončena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončí podle dosavadních právních předpisů. Pro posouzení věci je tudíž rozhodné znění § 87 odst. 1 stavebního zákona ve znění účinném do 31. 12. 2012, podle něhož je-li v území vydán územní nebo regulační plán, doručuje se oznámení o zahájení územního řízení účastníkům řízení uvedeným v § 85 odst. 1 (tedy žadateli a obci, na jejímž území má být záměr uskutečněn) a dotčeným orgánům jednotlivě, účastníkům řízení uvedeným v § 85 odst. 2 veřejnou vyhláškou. Podle právní úpravy aplikovatelné na daný případ tedy správní orgán I. stupně nepochybil, pokud doručoval žalobkyni jakožto vlastnici pozemku se záměrem sousedícího veřejnou vyhláškou. Na tom nic nemění ani skutečnost, že se v textu § 87 odst. 1 stavebního zákona hovoří pouze o „oznámení o zahájení řízení“. Jestliže totiž zákonodárce v rozhodné době pokládal za dostatečné doručovat mezujícím sousedům veřejnou vyhláškou oznámení o zahájení řízení (což je informace pro další aktivitu v řízení naprosto zásadní), za užití logického argumentu a maiori ad minus lze dovodit, že je tento způsob doručení dostačující i pro další úkony v řízení (účastník ví, že řízení probíhá, a může tedy aktivně sledovat úřední desku). Ostatně shodným způsobem se v daném období doručovalo také samotné územní rozhodnutí (§ 92 odst. 2 stavebního zákona ve znění účinném do 31. 12. 2012).

28. Nelze přisvědčit argumentaci žalobkyně, že měl správní orgán I. stupně v dané věci postupovat podle § 46 a § 47 správního řádu. Podle § 192 stavebního zákona se užije správní řád na postupy a řízení podle stavebního zákona pouze v případě, že stavební zákon neobsahuje vlastní úpravu. V dané věci však stavební zákon vlastní úpravu obsahuje, jak bylo uvedeno v předchozím odstavci, není tedy důvod subsidiárně aplikovat správní řád. Jelikož tedy správní orgán I. stupně postupoval při doručování sdělení ze dne 16. 1. 2017 v souladu se stavebním zákonem (jakkoli tehdejší právní úprava na některé účastníky často dopadla velmi tvrdě), nedošlo k zásahu do procesních práv žalobkyně. Námitka je nedůvodná. Na okraj soud poznamenává, že byť argumentace žalovaného v napadeném rozhodnutí není správná (žalovaný totiž nezohlednil přechodné ustanovení zákona č. 350/2012 Sb. a odkazuje na nesprávné znění ustanovení stavebního zákona), nemůže s ohledem na shora uvedené mít toto pochybení za následek zrušení žalobou napadené rozhodnutí.

29. Žalobkyně dále namítá, že se jí v důsledku realizace záměru značně ztíží přístup na její pozemky, k nimž se dosud s těžkou zemědělskou technikou dostávala z obecní komunikace na pozemku p. č. x a přes pozemky osoby zúčastněné na řízení 6). To po výstavbě štěrkopískovny nebude možné, což představuje zásah do vlastnického práva žalobkyně. K tomu soud konstatuje, že žalobkyně své tvrzené právo cesty přes p. č. x a p. č. x nijak nedokládá a patrně je odvozuje pouze od skutečnosti, že tak v minulosti činila a nebylo jí v tom bráněno. Soud však z katastru nemovitostí ověřil, že žalobkyni žádné takové věcné právo nesvědčí. Neexistující právo nemůže být realizací záměru dotčeno. Přisvědčit nelze ani představě žalobkyně, že měl žalovaný vážit zájem osoby zúčastněné na řízení 6) na provozování štěrkopískovny a zájem žalobkyně na příjezdové cestě na její pozemky. Žalobkyni totiž právo cesty nesvědčí, a proto není, co by bylo na její straně váženo. Pokud by se žalobkyně v důsledku realizace záměru skutečně nemohla dostat ke svým pozemkům, aby je obhospodařovala, může si s vlastníky okolních pozemků sjednat právo cesty (případně žádat, aby je stanovil soud), nebo se domáhat provedení pozemkové úpravy. Není to však předběžnou otázkou v územním řízení, ani důvodem, pro něž by nemohl být záměr povolen a realizován. Námitka je nedůvodná.

30. Dále žalobkyně namítá, že průtok vody v Novodvorském potoce je ve skutečnosti nižší, než stanoví stanovisko EIA, a že sanační průtok měl být výslovně zakotven v prvostupňovém rozhodnutí. Soud zde musí poukázat na svůj rozsudek ze dne 8. 4. 2016, č. j. 45 A 53/2014-31, v němž žalobkyně vznesla shodnou námitku. Soud však dospěl k závěru, že není k jejímu uplatnění aktivně legitimována, neboť jí jako právnické osobě (jejímž předmětem činnosti není ochrana životního prostředí) sice svědčí vlastnické právo a právo na svobodu podnikání, nikoli však právo na příznivé životní prostředí. „Žalobkyně se tak nepochybně může dovolávat toho, že v důsledku realizace záměru povoleného napadeným rozhodnutím hrozí pokles (či jiné ovlivnění) půdních vod na jejích pozemcích a v důsledku toho i snížení výnosu zemědělských plodin. Nemůže se však dovolávat jiných environmentálních důsledků, které může mít realizace záměru společnosti Z. b. a. s., jež se ovšem přímo neprojeví na jejích pozemcích.

31. Polemika o tom, zda je ve vodním korytu Novodvorského potoka dostatečný průtok vody, aby mohlo čištění a třídění vytěženého materiálu probíhat kontinuálně, nikterak nesouvisí s vlastnickým právem ani hospodářskou svobodou žalobkyně. Jde v prvé řadě o posouzení ekologických následků na krajinu, které ovšem nemají přímý dopad na pozemky žalobkyně, a dále pak o zvážení ekonomické rentability záměru, což však přísluší výlučně společnosti Z. b. a. s., nikoliv orgánům veřejné správy. Soud se tedy s ohledem na výše uvedené nezabýval námitkami žalobkyně, že se žalovaný správně nevypořádal s tím, že skutečný průtok vody v korytu vodního toku Novodvorský potok je zhruba jen 5-7 l/s, nikoliv 19 l/s, jak předpokládá dokumentace EIA. Rovněž se nezabýval tím, zda žalovaný nedůvodně přiznal stanovisku EIA větší důkazní váhu než odborným podkladům předloženým žalobkyní a zda měl žalovaný kvůli odlišným údajům o průtoku vody v korytu toku Novodvorského potoka uváděným v dokumentaci EIA a závěrečné zprávě Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka vyslechnout zpracovatele těchto dokumentů za účelem vysvětlení rozporů nebo provést vlastní měření průtoku vody v korytu. I kdyby správní orgány vydaly svá rozhodnutí na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu věci ohledně intenzity průtoku vody v korytu toku Novodvorského potoka, žalobkyně by v důsledku této procesní vady nebyla žádným způsobem zkrácena na svých hmotných právech (na vlastnickém právu a svobodě podnikání). […] Žalobkyně v žalobě nevysvětlila, jaká je vazba mezi vydatnostní průtoku vody korytem Novodvorského potoka a výkonem vlastnického práva k jejím pozemkům, resp. výkonem podnikatelské činnosti v oboru zemědělství. Obecné tvrzení, že odběrem vody z potoka může dojít k ovlivnění hydrologických poměrů na pozemcích žalobkyně, nepostačuje k prokázání aktivní věcné legitimace. v napadeném rozhodnutí je uvedeno, že Novodvorský potok nezásobuje zemědělské pozemky vodou, naopak z krajiny vodu odvádí. Všechny pozemky žalobkyně, jimiž v žalobě odůvodňuje svoji žalobní legitimaci, se nachází ve značné vzdálenosti od koryta vodního toku, nadto jsou od něho odděleny souvislým lesem. Soud uzavírá, že zásahem do intenzity průtoku vody v korytu Novodvorského potoka nemůže být žalobkyně dotčena na svých právech. Není tedy aktivně legitimována ve vztahu k věcným, tím méně pak procesním námitkám týkajícím se odběru vody z koryta Novodvorského potoka pro účely úpravy vytěžené suroviny.“ (str. 8 a 9 cit. rozsudku.).

32. Soud k tomu dodává, že ani v nyní posuzované věci žalobkyně neupřesnila svou věcnou legitimaci k této námitce. Soud proto setrval na svých závěrech a ani nyní se s touto námitkou věcně nezabýval.

33. Žalobkyně dále kritizuje znalecký posudek Ing. P., a to pokud jde o hodnocení prašnosti. Z tohoto posudku (str. 16) vyplývá, že znalkyně odhadovala prašnost v šesti různých místech nacházejících se v budoucí štěrkopískovně nebo na příjezdové komunikaci č. I/6. Přitom zohlednila jak emise prachu související s dobýváním suroviny a manipulací s ní, tak s pohybem strojů a dopravou. Dospěla k závěru, že ani po zahájení provozu štěrkopískovny a za předpokladu, že bude manipulováno se suchým pískem, nebude ani v nejprašnějších místech zdaleka dosaženo emisních limitů polétavého prachu (PM 10 ). Přestože lokálně (v místě vlastní těžby) lze předpokládat značné zvýšení prašnosti oproti nulové variantě, je třeba mít na paměti, že těžba bude probíhat v minimálně sedmimetrové hloubce (v závislosti na tom, v které etáži bude právě těžba probíhat), což vliv prašnosti na okolní pozemky částečně odstíní. Žalobkyni lze dát za pravdu, že znalkyně (jak sama přiznává) v posudku nezohlednila tzv. sekundární prašnost, tedy prašnost vznikající tím, že automobily odvážející vytěženou surovinu budou vířit prach způsobený těžbou a manipulací se štěrkopískem. O té však uvádí, že je velmi těžko odhadnutelná, neboť závisí na stavu komunikace, který je ovlivněn řadou faktorů (povrch, aktuální znečištění a vlhkost), avšak jelikož lze předpokládat, že bude plocha pískovny vlhká, nemá za to, že by prašnost výrazně zvyšovala. Soud nepovažuje za nedostatek znaleckého posudku, pokud znalkyně zmínila fenomén sekundární prašnosti a logicky odůvodnila, proč jej nelze zcela přesně odhadnout. I předpoklad, že plocha pískovny bude spíše vlhká, žalobkyně znalkyni vytýká, neboť těžba má probíhat suchou cestou a nelze se spoléhat ani na zvlhčení areálu srážkami nebo vodou z Novodvorského potoka. Soud poukazuje na to, že na straně 22 a 23 posudku znalkyně konstatuje, že v horninovém prostředí se vody v půdě akumulují spíše lokálně a doplňují se zejména srážkami (zavodňování okolní půdy Novodvorským potokem nelze očekávat zejména proto, že ten okolní krajinu nezavodňuje, nýbrž odvodňuje, jak vyplývá ze stanoviska EIA), které pak mohou být zadržovány v oblastech s větším podílem jílových zemin, např. na dně lomu. Soud k tomu doplňuje, že odpařování takto zadržené vody bude zpomaleno tím, že dno lomu (IV. etáž) bude zahloubeno více než 20 metrů ve srovnání s okolními pozemky; lze tam tedy předpokládat stín a nižší teplotu. To podle soudu opodstatňuje závěr, že plocha štěrkopískovny bude vlhká. I pokud by trvalo delší období beze srážek, jak naznačuje žalobkyně, bude pískovna zvlhčována také tím, že vytěžená surovina bude při zpracování prána a sprchována užitkovou vodou z akumulační nádrže, což rovněž povede ke zvyšování vlhkosti.

34. Dále žalobkyně znalkyni vytýká, že nevzala v úvahu specifika podloží, ve kterém se srážková voda kumuluje na vrstvě nepropustného jílu; pokud je ta porušena těžební jámou představující zářez do podloží, srážková voda nezůstane v půdě, nýbrž steče po stěně těžební jámy. Soud nicméně poukazuje na str. 21 – 23 posudku, kde se znalkyně specifiky podloží podrobně zabývala. Přitom dospěla k závěru, že se v podloží nepravidelně střídají izolátory (tedy nepropustná horninová tělesa) a průlinovo-puklinové kolektory (propustná horninová tělesa) a vody se v půdě akumulují v závislosti na zlomech a poruchových zónách ve vrstvách hornin, které jsou však takového charakteru, který v podstatě znemožňuje vytvoření souvislejšího a rozsáhlejšího zvodnělého obzoru. Soud má tedy za to, že ve světle posudku neobstojí představa žalobkyně, že po vyhloubení těžební jámy veškerá voda z okolní půdy vyteče. Jednotlivé horninové vrstvy v dané lokalitě totiž nejsou jednolité, ale nepravidelné a umožňují pouze lokální a krátkodobé zvodnění, jehož poškození – nebude-li přímo těžební jámou narušeno – v důsledku realizace záměru nehrozí.

35. Žalobkyně dále nesouhlasí s hodnocením znalkyně, že se v lokalitě budoucí pískovny nachází půda s omezenou produkční schopností. Zde se však žalobkyně mýlí, neboť tento závěr znalkyně v posudku nevyvozuje a naopak na str. 14, 15 a 23 na základě provedeného laboratorního rozboru pěti vzorků (odebraných z různých míst v okolí záměru, srov. str. 11 posudku) shrnuje, že z hlediska živin a obsahu humusu je okolní půda ve velmi dobrém stavu. S ohledem na to, že závěr o dobré kvalitě půdy není v řízení sporný, soud nepovažoval za potřebné provádět důkaz Komplexním průzkumem půd ČSSR – JZD Chrášťany, mapou bonitovaných půdně ekologických jednotek a mapou půdních typů a agrokulturních skupin, což žalobkyně navrhovala.

36. Z výše uvedeného je zjevné, že znalecký posudek se hydrologickými a hydrogeologickými poměry a hrozbou vysychání krajiny v dané lokalitě zabýval dostatečně, tedy přiměřeně co do prostoru (zabýval se pouze prostorem v bezprostřední blízkosti záměru, o němž žalobkyně tvrdila, že bude ohrožen odvodněním) i co do potenciálních zdrojů ohrožení (zaměřil se pouze na záměr vybudování štěrkopískovny). Z hlediska posuzované věci by nemělo smysl zabývat se uvedenými aspekty záměru šířeji, např. komplexně hodnotit problematiku vysychání krajiny bez přímé vazby na vybudování záměru, jak žalobkyně naznačuje v žalobě. Jak již soud uvedl v rozsudku ze dne 8. 4. 2016, č. j. 45 A 53/2014-31, záměrem může být zasaženo pouze do vlastnického práva žalobkyně a jejího práva na svobodné podnikání. Právo na příznivé životní prostředí však žalobkyni jakožto právnické osobě nesvědčí.

37. Žalobkyně konečně znaleckému posudku vytýká, že znalkyně vycházela z hydrogeologického posudku zpracovaného společností K-GEO č. 2005054 z roku 2005 (vypracovaného v rámci dokumentace EIA) a nepracovala s aktuálnějšími podklady, které měla osoba zúčastněná na řízení 6) nechat vypracovat, nebo vyjít ze zprávy Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka z roku 2012 předloženou žalobkyní v průběhu správního řízení). Soud této námitce nepřisvědčil. Geologický aspekt posuzovaného území se mezi lety 2005 a 2017 nemohl výrazněji změnit (přesuny horninových vrstev takového charakteru by jistě byly skutečností obecně známou). Námitka je nedůvodná.

38. Soud shrnuje, že znalkyně v posudku dospěla k závěru, že na základě provedených zjištění nebude mít realizace záměru a dobývání štěrkopísku negativní vliv na půdu a nebude docházet k jejímu vysychání. To vše za předpokladu, že budou dodrženy podmínky stanovené závazným stanoviskem odboru životního prostředí žalovaného ze dne 31. 10. 2011. Nelze tedy přisvědčit ani žalobní námitce, že by hydrologické poměry nebyly prověřeny ve vztahu k budoucnosti. Námitky žalobkyně proti znaleckému posudku Ing. P. jsou nedůvodné. Žalovaný tedy nepochybil, pokud z něj vycházel a soud nemá za to, že by tím zatížil své rozhodnutí vadou spočívající v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu.

39. Konečně žalobkyně namítá, že se žalovaný nepřidržel závazného právního názoru vysloveného krajským soudem v rozsudku ze dne 8. 4. 2016, č. j. 45 A 53/2014-31. V tomto zrušujícím rozsudku soud žalovanému uložil, nechť se „věcně vypořádá s námitkou žalobkyně ohledně snížení výnosnosti jejích pozemků v důsledku emisí majících původ v těžební činnosti. K posouzení odborných otázek z oblasti hydropedologie si žalovaný vyžádá stanovisko dotčeného orgánu na úseku ochrany zemědělského půdního fondu (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 12. 2008, čj. 1 As 68/2008 – 126). V případě potřeby žalovaný opatří odborná vyjádření orgánů veřejné správy nebo znalecké posudky nezbytné k posouzení vlivů emisí prachu a vysychání půdy na produkční schopnosti dotčené zemědělské půdy ve vlastnictví žalobkyně.“ Správní orgán I. stupně osobu zúčastněnou na řízení 6) dne 7. 9. 2016 vyzval, aby si opatřila znalecké posudky a požadované stanovisko. Ta k výzvě předložila stanovisko dotčeného orgánu v oblasti ochrany zemědělského půdního fondu, které je však (k překvapení soudu) zcela bezobsažné a obsahuje pouze sdělení, že dotčený orgán nemá ke sdělení odborného stanoviska kompetenci. Soud konstatuje, že takovým vyjádřením nemůže být v žádném případě učiněno zadost požadavku soudu, jehož smyslem bylo nikoli formální získání jakékoli listiny od dotčeného orgánu, nýbrž skutečné posouzení dopadu záměru na zemědělský půdní fond, které by správnímu orgánu I. stupně umožnilo vypořádat námitku žalobkyně, k čemuž sám nemá potřebnou znalost. Je však třeba vzít v úvahu, že správní orgán I. stupně (potažmo žalovaný) nemá k dispozici žádné nástroje, jak dotčený orgán přinutit k vydání požadovaného stanoviska (mimo obecný požadavek spolupráce orgánů veřejné správy vyjádřený v § 8 odst. 2 správního řádu). Je tedy třeba k žalobní námitce přezkoumat, zda došlo k řádnému posouzení otázky snížení výnosnosti pozemků žalobkyně i přes bezobsažné vyjádření dotčeného orgánu ochrany zemědělského půdního fondu. Správní orgán I. stupně totiž prostřednictvím osoby zúčastněné na řízení 6) opatřil také výše podrobně pojednaný znalecký posudek Ing. P. Tento znalecký posudek se sice výslovně nezabýval otázkou kvality zemědělské půdy ve vlastnictví žalobkyně, avšak pokryl oba jevy, které podle tvrzení žalobkyně měly pokles výnosnosti zemědělských pozemků v okolí záměru způsobit, tedy prašnost a vysychání půdy. Jak bylo výše řečeno, ze znaleckého posudku vyplývá, že obava z vysychání půdy je lichá a prašnost se zvýší způsobem, který se zdaleka nebude blížit zákonem stanoveným limitům a nebude mít na pozemky žalobkyně významnější vliv. Tyto závěry soud pokládá za podložené a racionální (v podrobnostech viz výše) a jako s takovými se s nimi ztotožňuje. Tyto závěry přijali za své i správní orgán I. stupně a žalovaný, přičemž žalobkyně v průběhu územního řízení žádný oponentní znalecký posudek týkající se snížení kvality a výnosnosti jejích pozemků nepředložila, tím méně posudek, který by podporoval její tvrzení, že dojde k poklesu zemědělské produkce o 20 %. Námitka je proto nedůvodná.

40. Protože soud neshledal žalobní body důvodnými, žalobu na základě § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

41. Soud neprovedl důkazy navržené v žalobě. Některé navržené důkazy (stanovisko EIA, závěrečná zpráva Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka, odborné vyjádření RNDr. R. D., Komplexní průzkum půd ČSSR – JZD Chrášťany, mapa bonitovaných půdně ekologických jednotek a mapa půdních typů a agrokulturních skupin) jsou součástí správního spisu, který měl soud k dispozici a z jehož obsahu vycházel. Jelikož soud dospěl k závěru, že žalobkyně není legitimována k námitce týkající se snížení průtoku Novodvorského potoka a touto námitkou se z tohoto důvodu nezabýval, neprovedl důkaz údaji Českého hydrometeorologického ústavu údaje o průtoku na Novodvorském potoce, které měl podle návrhu žalobkyně vyžádat. Soud také nepokládal za nutné provádět výslech soudní znalkyně Ing. J. P., neboť jí vypracovaný znalecký posudek je jasný a srozumitelný. Z téhož důvodu nepokládal soud za potřebné provádět výslech zpracovatelů stanoviska EIA.

42. O nákladech soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměla úspěch. Žalovanému, který byl ve věci úspěšný, žádné náklady nad rámec jeho běžné činnosti nevznikly. Osoby zúčastněné na řízení mají podle § 60 odst. 5 s. ř. s. právo na náhradu jen těch nákladů, které jim vznikly v souvislosti s plněním povinností, které jim soud uložil. Jelikož soud v tomto soudním řízení neuložil osobám zúčastněným na řízení žádné povinnosti, rozhodl tak, že nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení