43 Ad 30/2014 - 83

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl soudcem Tomášem Kocourkem v právní věci žalobce: J. B., bytem D., zastoupený JUDr. Jindřichem Pelouchem, advokátem se sídlem Seydlovo náměstí 30, Beroun, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 2. 2014, č. j. , takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemáprávo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 2. 4. 2014 domáhá zrušení rozhodnutí žalované, označeného v záhlaví rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byly zamítnuty námitky žalobce a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 8. 1. 2014, č. j. . Posledně uvedeným rozhodnutím byla žalobci zamítnuta žádost o invalidní důchod, a to na základě § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném k 25. 2. 2014 (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť dle zpracovaného posudku poklesla jeho pracovní schopnost jen o 25 % a tento stav nezakládá invaliditu. Žalovaná v napadeném rozhodnutí uvedla, že žalobce není invalidní, neboť z posudku o invaliditě, který byl vypracován v rámci řízení o námitkách lékařem lékařské posudkové služby České správy sociálního zabezpečení (dále jen „LPS ČSSZ“) vyplynulo, že žalobci z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 25 %. Dále žalovaná konstatovala, že zdravotní stav a jeho funkční důsledky byly pro účely posudkového závěru lékaře lékařské posudkové služby Okresní správy sociálního zabezpečení Beroun (dále jen „LPS OSSZ“) zjištěny v rozsahu, který je dostatečný pro použití posudkových kritérií stanovených v právních předpisech, protože byly objektivizovány všechny skutečnosti týkající se zdravotního stavu nebo jeho funkčních důsledků, které byly významné pro posudkový závěr. Na základě provedeného přezkumu tedy nedošlo ke změně posudkového závěru lékaře LPS OSSZ Beroun. Lékařem LPS ČSSZ bylo konstatováno, že žalobcův zdravotní stav k datu vypracování posudku, a tedy ani k 25. 2. 2014, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí, neodpovídal žádnému stupni invalidity. Obsah žaloby a vyjádření k žalobě Žalobce v žalobě namítl, že posudkový lékař LPS ČSSZ důkladně nepřezkoumal jeho zdravotní stav, zejména nezohlednil jeho zhoršení v poslední době. Dle posudku lékaře LPS ČSSZ byl zdravotní stav žalobce podřazen pod položku 1b), oddílu A, kapitoly II přílohy k vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Dle žalobce však měl být jeho zdravotní stav podřazen pod položku 1c) oddílu A, kapitoly II přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Žalobce k tomuto odkázal na lékařskou zprávu MUDr. S. ze dne 23. 1. 2014 a dodal, že kvůli ztrátě jedné ledviny správně nefunguje ani ledvina druhá, což způsobuje významné zdravotní potíže. Žalobce uzavřel, že jeho nepříznivý zdravotní stav je dlouhodobý a nadále se zhoršuje. Žalobce dále ve svém stanovisku k vyjádření žalovaného a k posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Praze rozšířil svůj výše uvedený první žalobní bod o tvrzení, že se posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) v Praze dostatečně nezabývala jeho pracovním zařazením, když pouze obecně konstatovala, že žalobce je schopen práce s částečným využitím své kvalifikace, či své dosavadní práce s vyloučením těžké fyzické práce a práce s rizikem úrazu v bederní oblasti. Žalobce tedy posudku posudkové komise MPSV v Praze vytkl, že je v něm konstatováno, že žalobce je schopen dosavadní práce, aniž by bylo jakkoliv zmíněno či zjišťováno, v čem dosavadní práce žalobce spočívá a v jakém prostředí je vykonávána. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě citovala § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění, ve kterém je obsažen výčet hledisek, která je třeba vzít v úvahu při určování míry poklesu pracovní schopnosti. Žalovaná uvedla, že v otázce posouzení nároku na dávku důchodového pojištění, která je podmíněna dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, je dle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění účinném k 25. 2. 2014 (dále jen „zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení“), ve správním řízení vázána posudkem lékaře OSSZ a v rámci řízení o námitkách dle § 88 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení posudkem svého lékaře, neboť se jedná o otázku odbornou vyžadující znalosti v oborech medicíny a posudkového lékařství. Žalovaná dále obecně citovala obsahové náležitosti lékařského posudku uvedené v § 7 vyhlášky o posuzování invalidity. Uvedla, že její rozhodnutí bylo vydáno na podkladě posudku jejího posudkového lékaře, a shrnula závěry tohoto posudku. Tento posudek dle žalované splňuje požadavky na úplnost, celistvost a přesvědčivost a vypořádává se se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Dle žalované její posudkový lékař jednoznačně vymezil rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce. Závěrem žalovaná navrhla důkaz posudkem posudkové komise MPSV v Praze a konstatovala, že za jí zjištěného skutkového stavu trvá na svém rozhodnutí a soudu navrhuje, aby žalobu zamítnul. Při jednáních, která byla ve věci nařízena, setrvali účastníci na svých procesních stanoviscích. Žalobce zdůraznil svoji argumentaci týkající se potřeby posoudit, zda zdravotní stav žalobci umožňuje vykonávat dosavadní práci u jeho zaměstnavatele (práce skladníka vyznačující se manipulací s těžkými břemeny, prací ve venkovním prostředí i za nepříznivého počasí – chladno, vlhko). Za tím účelem navrhoval doplnění dokazování – nejprve zpracováním tzv. srovnávacího posudku, posléze zadáním znaleckého posudku, vyžádáním zprávy od zaměstnavatele či výslechem zaměstnavatele. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu Soud ověřil, že žaloba byla podána osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Žaloba byla podána ve lhůtě dle § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Žaloba je tedy věcně projednatelná. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce podal dne 25. 11. 2013 u Okresní správy sociálního zabezpečení Beroun (dále jen „OSSZ Beroun“) žádost o přiznání invalidního důchodu. V profesním dotazníku žalobce uvedl, že je vyučen jako nástrojář, toto zaměstnání vykonával od roku 1981 do roku 1994 u zaměstnavatele Č. s.. Od roku 1994 je zaměstnán jako skladník u zaměstnavatele A. L. spol. s r. o., resp. A. Č.. Nyní vykonává práci skladníka spojovacího a hutního materiálu ve skladu oceli spočívající v nakládání a skládání oceli, vážení, třídění a rozvážení na jednotlivá pracoviště. Zaměstnání vykonává na plný pracovní úvazek. V rámci řízení o žádosti žalobce byl zpracován LPS OSSZ Beroun dne 17. 12. 2013 posudek o invaliditě č. j. LPS/2013/2727-BE_CSSZ, z něhož vyplývá, že se v případě žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle § 26 zákona o důchodovém pojištění. Dle posudku však žalobce není podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění invalidní, protože jeho pracovní schopnost poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 25 %. V odůvodnění posudku je uvedeno, že dokladované funkční postižení je nutno hodnotit jako minimální a invaliditu nezakládající. V posudkovém závěru uvedla posudková lékařka jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole II, oddílu A, položce 1, písm. b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti, tedy 25 %, se ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky o posuzování invalidity nemění. Žalobce byl posuzován k profesi skladníka. Rozhodnutím ČSSZ ze dne 8. 1. 2014, č. j. , byla pro nesplnění podmínek uvedených v § 38 zákona o důchodovém pojištění zamítnuta žádost žalobce o přiznání invalidního důchodu. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí dne 29. 1. 2014 námitky, ve kterých uvedl, že se necítí dobře, a žádal o přezkoumání jeho žádosti. K námitce nově přiložil mj. lékařskou zprávu MUDr. J. S. ze dne 23. 1. 2014. Z lékařské zprávy vypracované MUDr. J. S. ze dne 23. 1. 2014 (M. B.) vyplývá, že žalobce byl poučen o dietních opatřeních a není pro něj vhodná těžká manuální zátěž. Z posudku o invaliditě vypracovaného v řízení o námitkách dne 19. 2. 2014 posuzující lékařkou žalované vyplývá stejný závěr jako z posudku předchozího, žalobce byl posuzován k profesi nástrojáře. Posuzující lékařka vycházela ze spisové dokumentace LPS OSSZ Beroun, dále z propouštěcí zprávy z hospitalizace na urologickém oddělení nemocnice Příbram od 26. 5. 2013 do 31. 5. 2013, urologického vyšetření ze dne 5. 9. 2013 v nemocnici Příbram, propouštěcí zprávy z hospitalizace na chirurgickém oddělení nemocnice Hořovice ve dnech 3. a 4. 12. 2013, laboratorního vyšetření ze dne 7. 11. 2013 v nemocnici Hořovice a z profesního dotazníku ze dne 4. 12. 2013 (uvedené dokumenty jsou součástí spisu). Lékařská zpráva MUDr. J. S. ze dne 23. 1. 2014 dle závěrů posudku nepřinesla žádné nové posudkově významné skutečnosti. Z posudku o invaliditě v řízení o námitkách vychází napadené rozhodnutí. Soud dále provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti: Z posudku posudkové komise MPSV v Praze ze dne 16. 6. 2014, č. j. 2014/1397-PH, má soud zjištěno, že v době vydání napadeného rozhodnutí uplynulo asi 9 měsíců od laparoskopického odstranění pravé ledviny pro mnohočetný zhoubný nádor, bez nutnosti následné onkologické léčby. Na základě laboratorních vyšetření bylo nově zjištěno počínající selhávání levé ledviny. Nově prokázané ledvinové selhávání nebylo těžšího stupně. Závěry posudku byly takové, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti byla určena dle kapitoly II, oddílu A, položky 1, písm. b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity na horní hranici, tedy 25 %. Komise nespatřila důvod pro zvýšení této procentuální hodnoty podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity. Arteriální hypertenze je sice i při medikaci obtížně korigovaná, nicméně nebyly zjištěny sekundární komplikace hypertenze. Stav po myokarditidě byl stabilizován, bez klinického funkčního dopadu. Dle posudkové komise není žalobce invalidní. S námitkou žalobce, že jeho zdravotní postižení mělo být podřazeno pod kapitolu II, oddíl A, položku 1, písm. c) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, posudková komise nesouhlasila, neboť u žalobce nebylo zjištěno postižení středně těžkého stupně a zjištěné ledvinové selhávání nebylo těžšího stupně s dopadem na pracovní schopnost a neomezovalo posuzovaného nad rámec základního onemocnění. Posudek vychází mj. i z propouštěcí zprávy MUDr. Ch. z hospitalizace žalobce na urologické klinice nemocnice Příbram, ze zpráv MUDr. H. z urologického vyšetření ve dnech 6. 6. 2013 a 5. 9. 2013 v nemocnici Příbram, laboratorních vyšetření ve dnech 23. 9. 2013, 7. 11. 2013 a 6. 1. 2014 provedených MUDr. V. v nemocnici Hořovice, z nefrologických zpráv MUDr. S. ze dne 23. 1. 2014 a 23. 4. 2014 a z propouštěcí zprávy MUDr. K. z hospitalizace žalobce na chirurgickém oddělení nemocnice Hořovice ve dnech 3. a 4. 12. 2013. Žalobce byl posuzován k profesi skladníka a nástrojáře. Ze srovnávacího posudku posudkové komise MPSV v Hradci Králové ze dne 19. 3. 2015, č. j. 2015/180-HK, má soud zjištěno, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je odstranění pravé ledviny pro zhoubný nádor. Všechna zdravotní postižení žalobce nevykazují žádné významné poruchy, které by výrazně omezovaly jeho pracovní schopnosti. Četné laboratorní nálezy prokázaly známky počínajícího selhávání mírného stupně u solitární ledviny; toto postižení však nevykazuje významnou poruchu solitární ledviny a nevyžaduje léčbu. Ani přetlaková nemoc se neprojevuje známkami orgánového poškození či funkčním omezením. Posudková komise stanovila procentní míru poklesu pracovní schopnosti podle kapitoly II, oddílu A, položky 1, písm. b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity na 25 %, tedy ve stejné výši jako posudková komise MPSV v Praze s tím, že ve zdravotní dokumentaci nenalezla žádné další posudkově významné skutečnosti, kvůli kterým by se procentuální míra měla zvyšovat podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity. Přetlaková nemoce se neprojevuje známkami orgánového poškození nebo funkčním omezením. Posudková komise MPSV v Hradci Králové tedy došla k závěru, že zdravotní stav žalobce neodpovídal žádnému stupni invalidity. Posudek navíc oproti posudku posudkové komise MPSV v Praze vycházel i z později vyhotovených nálezů a zpráv, jmenovitě z nefrologické zprávy MUDr. S. ze dne 4. 8. 2014, ze zprávy MUDr. P. ze dne 3. 11. 2014, ze zprávy MUDr. L. z urologického oddělení nemocnice Hořovice ze dne 3. 2. 2015 a z laboratorního vyšetření provedeného MUDr. V. v nemocnici Hořovice dne 11. 4. 2014. Žalobce byl posouzen k profesi nástrojáře a skladníka. Dále byl proveden důkaz znaleckým posudkem MUDr. J. Š., znalce v oboru zdravotnictví (dále jen „soudní znalec“), ze dne 22. 7. 2016. Soudní znalec došel na základě podkladů, které měl k dispozici (správní i soudní spis a listiny v nich obsažené), k závěru, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je odstranění pravé ledviny pro mnohočetný nádor ve stadiu, kdy nebyla potřebná onkologická léčba. Dle soudního znalce je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí zdravotní postižení uvedené v kapitole II, oddílu A, položce 1, písm. b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Soudní znalec se ztotožnil se závěry LPS OSSZ Beroun, LPS ČSSZ i se závěry posudkových komisí MPSV v Praze a Hradci Králové, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti má být zařazena pod výše uvedenou položku a má činit 25 %. Žalobce tedy ani dle soudního znalce nebyl ke dni vydání napadeného rozhodnutí invalidní. Soudní znalec byl po zpracování písemného posudku vyslechnut soudem. Při svém výslechu plně odkázal na písemně podaný znalecký posudek. Nedokázal s přesností určit, k jakému datu posuzoval zdravotní stav žalobce, pouze obecně sdělil, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí. V posudku je uvedeno, že zdravotní stav posuzoval k datu vydání rozhodnutí OSSZ Beroun o nepřiznání žádného stupně invalidity ze dne 17. 12. 2013, což je však datum zpracování posudku LPS OSSZ Beroun. Žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno až dne 25. 2. 2014, přičemž soudní znalec měl zdravotní stav žalobce posuzovat právě k tomuto datu. Soudní znalec nedokázal přesvědčivě vysvětlit, proč ve svém nálezu uvedl, že žalobce je schopen práce s vyloučením těžké fyzické práce, práce spojené s rizikem úrazu v bederní části, práce v chladu a toxickém prostředí. Nebyl schopen objektivizovat, co se rozumí těžkou fyzickou prací, např. ve vztahu k profesi žalobce či jeho aktuálně vykonávanému zaměstnání. Svůj projev omezil jen na udělení právního výkladu pojmu invalidita a povinností zaměstnavatele vyplývajících z pracovněprávního vztahu. Posouzení žalobních bodů Žaloba není důvodná. Invalidní důchod je dávkou důchodového pojištění, která je podmíněna dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem pojištěnce (invaliditou). O invaliditu jde tehdy, jestliže v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost pojištěnce nejméně o 35 % (§ 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění). Podle míry poklesu pracovní schopnosti se rozlišuje invalidita prvního stupně (pokles pracovní schopnosti v rozmezí 35 až 49 %), invalidita druhého stupně (pokles o 50 až 69 %) a invalidita třetího stupně (pokles nejméně o 70 %). Při určování poklesu pracovní schopnosti se podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření, přičemž se bere v úvahu, zda zdravotní postižení ovlivňuje pracovní schopnost trvale, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, zda je pojištěnec schopen rekvalifikace na jiný druh výdělečné činnosti a v neposlední řadě i schopnost využití zachované pracovní schopnosti (resp. schopnost výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek). O stabilizovaný zdravotní stav jde tehdy, jestliže se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem této činnosti, a to i za podmínky dodržování určité léčby nebo pracovních omezení. O adaptaci pojištěnce na zdravotní postižení jde pak tehdy, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem této činnosti (§ 39 odst. 6 a 7 zákona o důchodovém pojištění). K námitce žalobce, že posudkový lékař LPS ČSSZ důkladně nepřezkoumal jeho zdravotní stav, zejména nezohlednil jeho zhoršení v poslední době, soud uvádí následující. Posouzení zdravotního stavu žalobce je otázkou odbornou a soud si o této otázce nemůže sám učinit úsudek. Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). Posudková činnost předpokládá odborné lékařské znalosti a znalosti z oboru posudkového lékařství. Posudek vypracovaný posudkovou komisí MPSV je jedním z důkazů v soudním řízení a soud jej hodnotí podle § 77 odst. 2 s. ř. s. jako kterýkoliv důkazní prostředek. Nejsou-li namítány jiné vady řízení, správní soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové komise je úplný a přesvědčivý [srov. např. rozsudek NSS ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 – 54, rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2013, č. j. 6 Ads 158/2012 – 24, nebo rozsudek NSS ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013 – 20]. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a musí své posudkové závěry náležitě odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních potíží (§ 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity), přičemž jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se tu nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky o posuzování invalidity, přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí, včetně případného navýšení podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity (viz např. rozsudek NSS ze dne 10. 5. 2013, č. j. 6 Ads 12/2013 – 22). Soud si v této věci vyžádal nejprve posudek posudkové komise MPSV v Praze. Posudková komise se zabývala námitkami žalobce a měla k dispozici zdravotnickou dokumentaci žalobce, zejména i lékařské zprávy, o které se námitky opírají. Posudková komise hodnotila zdravotní stav žalobce komplexně, zohlednila všechna zjištěná postižení žalobce, dospěla k závěru o existenci dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce a jako jeho rozhodující příčinu vyhodnotila laparoskopické odstranění pravé ledviny pro mnohočetný zhoubný nádor, bez progrese a známek recidivy. Míru poklesu pracovní schopnosti stanovila na 25 % podle kapitoly II (onkolgie), oddílu A (zhoubné novotvary), položky 1b) [novotvary, lehké postižení; stavy v kompletní remisi, zpravidla po 6 měsících po ukončení aktivní onkologické léčby, stabilizované nebo menší výkony z důvodů zhoubného novotvaru, resekce nebo amputace zvenčí přímo neviditelné, amputace části, kde je možná protetická náhrada (např. mastektomie, parciální amputační ztráty končetin, resekce částí střeva, hysterektomie, enukleace bulbu oka při dobré funkci jediného oka) nebo stavy s lehkým funkčním postižením některých orgánů nebo systémů, výkon některých denních aktivit s obtížemi nebo s využitím kompenzačních mechanismů a prostředků] přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity s rozpětím poklesu v rozmezí 15 – 25 %. Ve zdravotním stavu žalobce komise neshledala postižení středně těžkého stupně, jak žalobce namítal v žalobě, nýbrž pouze lehké postižení. Žalobce zpochybnil závěr posudku, že se v jeho případě jednalo pouze o lehké postižení. Navíc posudkové komisi MPSV v Praze vytkl, že se ve svém posudku dostatečně nezabývala povahou jeho práce. Soud si proto vyžádal k přezkoumání zdravotního stavu žalobce a k objasnění otázky možnosti vykonávat profesi, kterou doposud žalobce vykonával, srovnávací posudek u jiné posudkové komise, konkrétně posudkové komise MPSV v Hradci Králové. Posudková komise MPSV v Hradci Králové, jejímž členem byl onkolog, se v posudku vypořádala s tvrzením žalobce, že se v jeho případě jedná o středně těžké postižení tak, že na základě podkladové zdravotní dokumentace včetně zpráv, které byly vyhotoveny až po zpracování posudku posudkovou komisí MPSV v Praze, došla k závěru, že žalobcovo zdravotní postižení je třeba kvalifikovat jako lehké. Komise ve zdravotní dokumentaci nenalezla žádné další posudkově významné skutečnosti, a proto nezvýšila procentuální míru jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity. Ve vztahu k žalobcově profesi komise uzavřela, že při jeho zdravotním stavu může vykonávat lehkou práci v dělnických profesích s vyloučením těžké fyzické práce spojené se zvedáním a přenášením těžkých břemen; dále není vhodná práce v chladném prostředí. Žalobce při jednání konaném 23. 11. 2015 vytkl posudku posudkové komise MPSV v Hradci Králové, že nebyla vypořádána skutečnost, že žalobce pracuje jako skladník a musí přenášet materiál o váze až 50 kilogramů a že svou práci vykonává venku, tedy i za chladného a deštivého počasí. Soud tedy usnesením ze dne 18. 2. 2016 ustanovil soudního znalce. Ten se měl vyjádřit právě i k pracovní rekomandaci žalobce. Soudní znalec ve svém posudku k tomuto sdělil, že žalobce je schopen práce s vyloučením těžké fyzické práce, práce spojené s rizikem úrazu v bederní části a práce v chladném či toxickém prostředí. Při jednání nebyl schopen toto pracovní doporučení přesvědčivě obhájit, uvedl k tomu, že jen převzal pracovní rekomandanci obsaženou v posudku posudkové komise MPSV. Oba posudky posudkových komisí MPSV i posudek soudního znalce zpracované pro účely přezkumného řízení soudního dospěly ke shodným závěrům, a sice že zdravotní postižení, které je příčinou poklesu pracovní schopnosti žalobce, je třeba podřadit pod kapitolu II, oddíl A, položku 1, písm. b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity s rozpětím míry poklesu pracovní schopnosti 15 – 25 % s tím, že není důvod pro zvýšení této míry podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity. Při stanovení konkrétní míry poklesu posudková komise MPSV v Praze přihlédla k počínajícímu selhávání solitární levé ledviny a posudková komise MPSV v Hradci Králové přihlédla i k tomu, že žalobce pracuje v dělnických profesích. Proto shodně určily míru poklesu pracovní schopnosti žalobce na 25 %. Vysvětlily, proč další zdravotní postižení nejsou posudkově významné a míru poklesu pracovní schopnosti nezvyšují. V obou posudcích posudkových komisí byla vypořádána námitka žalobce, že začíná mít problém i se zbývající ledvinou. Posudková komise MPSV v Praze v posudku uvedla, že na základě laboratorních vyšetření bylo nově zjištěno počínající selhávání levé ledviny. Toto nově prokázané ledvinové selhávání nebylo těžšího stupně. Komise toto zohlednila při stanovení procentní míry snížení pracovní schopnosti na horní hranici procentního rozmezí. Ve srovnávacím posudku posudkové komise MPSV v Hradci Králové je uvedeno, že četné laboratorní nálezy prokazují známky počínajícího selhávání levé ledviny mírného stupně. Toto postižení zatím nevykazuje významnou poruchu solitární ledviny a zatím ani nevyžaduje žádnou léčbu. Jak je z výše popsaného zřejmé, oba posudky zhoršení stavu zbývající ledviny reflektovaly. Došly však k závěru, že tato skutečnost nemá na posouzení míry poklesu pracovní schopnosti žalobce dopad. Soud připomíná, že zdravotní stav žalobce byl posuzován ke dni vydání napadaného rozhodnutí. V případě pozdějšího zhoršení zdravotního stavu žalobce, který by mohl mít za následek větší pokles jeho pracovní schopnosti, je třeba podat novou žádost o přiznání invalidního důchodu. K námitce žalobce, že posudková komise MPSV v Praze nezjišťovala, v čem dosavadní práce žalobce spočívala, soud konstatuje, že v tomto posudku je zmíněno, že žalobce je vyučen nástrojářem a od roku 1994 pracuje jako skladník spojovacího a hutního materiálu; byl posuzován k výkonu práce skladníka a nástrojáře. Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že se posudková komise seznámila s profesí žalobce a ve vztahu k této profesi (nabyté kvalifikaci) byl žalobce posuzován. K námitce žalobce, že se posudková komise MPSV v Praze dostatečně nezabývala jeho pracovním zařazením, když pouze obecně konstatovala, že žalobce je schopen práce s částečným využitím své kvalifikace, či své dosavadní práce s vyloučením těžké fyzické práce a práce s rizikem úrazu, soud konstatuje následující. V posudku posudkové komise MSPV v Praze je uvedeno, že žalobce je schopen práce s částečným využitím své kvalifikace. Vyloučeny jsou těžké fyzické práce, práce spojené s rizikem úrazu solitární ledviny a práce v toxickém prostředí. K obdobnému závěru dochází i srovnávací posudek posudkové komise MPSV v Hradci Králové a znalecký posudek soudního znalce. Soud k tomuto uvádí, že pokles pracovní schopnosti se posuzuje vzhledem k profesi, ne ke konkrétní pracovní pozici, tj. konkrétnímu zaměstnání u konkrétního zaměstnavatele. To plyne z § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění, dle něhož se pracovní schopností pojištěnce rozumí schopnost vykonávat výdělečnou činnost odpovídající mj. dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Při určování míry poklesu pracovní schopnosti se bere v úvahu i schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než doposud vykonávat [§ 39 odst. 4 písm. d) zákona o důchodovém pojištění]. Na výše uvedené navazují § 3 odst. 2 a § 4 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity, podle nichž se hodnotí nejen vliv dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti, nýbrž též vliv na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti a na schopnost rekvalifikace. Z toho je zřejmé, že při posuzování míry poklesu pracovní schopnosti se nevychází pouze ze skutečnosti, zda pojištěnec je schopen nadále vykonávat stávající zaměstnání, nýbrž se bere v úvahu i vzdělání pojištěnce, jeho zkušenosti a znalosti a schopnost rekvalifikace na zcela jiný druh výdělečné činnosti. Z posudků obou posudkových komisí MPSV vyplývá, že shodně vycházely z toho, že žalobce je dle dosaženého vzdělání nástrojářem, přičemž toto zaměstnání skutečně vykonával, vedle toho výkonem výdělečné činnosti získal i zkušenosti a znalosti s výkonem práce skladníka. Posudková komise MPSV v Hradci Králové výslovně odůvodnila stanovení míry poklesu pracovní schopnosti na horní hranici rozpětí daného příslušnou položkou přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity tím, že pracovní schopnost žalobce se vztahuje k dělnickým profesím. Z toho důvodu již nebylo možné pro tutéž skutečnost navýšit výslednou míru poklesu pracovní schopnosti dle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity. Soud neprovedl důkaz výslechem vedoucích zaměstnanců žalobcova zaměstnavatele ani si od něho nevyžádal zprávu o podmínkách výkonu práce, neboť tyto důkazní návrhy směřovaly k prokázání skutečných pracovních podmínek, v nichž žalobce vykonává svoji dosavadní práci u daného zaměstnavatele. S tím pak souvisí návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem, jenž by se měl dle žalobce přesvědčivě vyjádřit k otázce, zda žalobce může vzhledem ke svému zdravotnímu postižení a stanovené pracovní rekomandaci nadále vykonávat dosavadní zaměstnání. Ani tomuto důkaznímu návrhu soud nevyhověl. Právě zmíněné důkazní návrhy totiž měly ve svém souhrnu prokázat tvrzení žalobce, že již nadále nemůže vykonávat stávající zaměstnání u dosavadního zaměstnavatele. Jak soud uvedl výše, invalidita se neposuzuje ve vztahu k dosavadnímu zaměstnání žalobce, nýbrž obecně ve vztahu k jeho vzdělání, zkušenostem a znalostem a schopnosti rekvalifikace. To dokládá, že posuzování míry poklesu pracovní schopnosti není vázáno výlučně na schopnost pokračovat ve výkonu dosavadního zaměstnání, neboť právní úprava předpokládá nejen využití dosavadní kvalifikace, schopností a znalostí v rámci výkonu jiného zaměstnání či obecně výdělečné činnosti, ale dokonce též rekvalifikaci pojištěnce. Soud závěrem konstatuje, že oba posudky posudkových komisí vycházely ze všech relevantních lékařských zpráv, ze zpráv a zdravotnických dokumentací, na něž žalobce výslovně poukázal, a z výsledků vyšetření provedených přímo posudkovou komisí, v níž byl zastoupen lékař z příslušného lékařského oboru (internista, onkolog). Vypořádaly se s námitkami žalobce. Dospěly ke shodnému závěru o rozhodující příčině dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvyšším dopadem na pracovní schopnost žalobce, zabývaly se rovněž relevancí ostatních zdravotních postižení žalobce. Při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti vycházely z dosažené kvalifikace žalobce, přičemž zohlednily, že se týká dělnických profesí. Obě posudkové komise dospěly ke shodnému závěru, pokud jde o výslednou míru poklesu pracovní schopnosti žalobce. Posudky posudkových komisí MPSV jsou vzájemně souladné a shodují se i se závěry posouzení zdravotního stavu žalobce provedených LPS OSSZ Beroun a LPS ČSSZ. Za těchto okolností proto ani nebylo nezbytné zpracovávat nový znalecký posudek, jak navrhl žalobce, neboť posudky posudkových komisí byly objasněny všechny rozhodující skutečnosti a neexistují žádné rozpory, které by bylo třeba odstraňovat zpracováním znaleckého posudku (k tomu viz rozsudek NSS ze dne 8. 10. 2014, čj. 3 Ads 85/2014 – 24, nebo rozsudek ze dne 15. 7. 2015, čj. 1 Ads 60/2015 – 19). Soud se ztotožňuje s žalobcem, že zpracovaný znalecký posudek MUDr. Ševčíka není způsobilým podkladem pro posouzení odborných otázek, na nichž záleží rozhodnutí o žalobě, a to především pro jeho nepřesvědčivost, neboť znalec nedokázal v průběhu výslechu své písemně formulované závěry vysvětlit a obhájit (k tomu viz výše). Soud má nicméně za dostatečné, že byl proveden důkaz dvěma posudky posudkových komisí MPSV, které soud považuje za úplné, přesvědčivé a vzájemně souladné. Další dokazování zadáním nového znaleckého posudku by bylo nadbytečné. Tím spíše je tak tomu v situaci, kdy účelem zpracování znaleckého posudku má být dle žalobce posouzení, zda je žalobce schopen nadále vykonávat stávající zaměstnání u konkrétního zaměstnavatele. Posouzení poklesu pracovní schopnosti žalobce je nicméně třeba hodnotit především ve vztahu ke kvalifikaci žalobce. Soud tedy uzavírá, že na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobce činí jen 25 %. Napadené rozhodnutí tedy vychází ze správně zjištěného skutkového stavu. Jelikož tedy míra poklesu pracovní schopnosti žalobce činila ke dni vydání napadeného rozhodnutí jen 25 %, není rozhodnutí žalované nezákonné, naopak bylo vydáno v souladu s § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 s. ř. s., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve věci neúspěšný, procesně úspěšná žalovaná pak nemá právo na náhradu nákladů, neboť jde o věc důchodového pojištění (§ 60 odst. 2 s. ř. s.).

Poučení