43 Ad 41/2015 - 46

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl soudcem Tomášem Kocourkem v právní věci žalobce: V. S., bytem X, X, zastoupen Mgr. Ladislavem Mandíkem, advokátem se sídlem U Hrušky 8, Praha, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 6. 2015, čj. x, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Soudem ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Ladislavu Mandíkovi, advokátovi, s e přiznáváodměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v celkové výši 3.900 Kč. Tato částka bude ustanovenému zástupci vyplacena z účtu Krajského soudu v Praze do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Vymezení věci Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 25. 6. 2015 domáhá zrušení rozhodnutí žalované označeného v záhlaví rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byly zamítnuty námitky žalobce a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 13. 3. 2015, čj. x. Posledně uvedeným rozhodnutím byla zamítnuta žalobcova žádost o starobní důchod, a to pro nesplnění podmínek § 28 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Žalobce dovršil důchodový věk 62 let a 10 měsíců dnem 5. 3. 2015. K tomuto datu získal žalobce jen 24 let a 256 dnů doby pojištění, takže nesplnil podmínku získání 31 let doby pojištění dle § 29 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, ani podmínku získání 30 let doby pojištění dle § 29 odst. 3 písm. a) téhož zákona. Pro přiznání starobního důchodu dle § 29 odst. 2 a § 29 odst. 3 písm. b) zákona o důchodovém pojištění nesplnil žalobce požadovaný věk 67 let a 10 měsíců. Nedílnou součástí rozhodnutí je osobní list důchodového pojištění (dále jen „osobní list“). V napadeném rozhodnutí pak žalovaná k době pojištění údajně získané u SK X uvedla, že ačkoliv opakovaně vyzývala tento subjekt k předložení evidenčního listu důchodového pojištění (dále jen „ELDP“), nebyl tento doklad předložen, subjekt již zanikl. Zápočtový list, který byl žalované zaslán neznámou osobou, neobsahuje údaje potřebné pro stanovení důchodu (vyloučené doby, vyměřovací základ). Částečný invalidní důchod a invalidní důchod II. stupně, které byly žalobci přiznány, nezakládají účast na důchodovém pojištění ani jako náhradní doby pojištění. Možnost dobrovolné účasti na důchodovém pojištění je pak limitována řadou podmínek a mj. i časově omezena, zpětně lze tuto dobu pojištění získat pouze v rozsahu 1 roku. Obsah žaloby a vyjádření k žalobě Žalobce v žalobě namítl, že žalovaná má k dispozici jeho pracovní smlouvu, zápočtový list a čistý příjem od 1. 7. 2001 do 31. 12. 2014 a je ze zákona povinna dohledat další náležitosti pro výpočet starobního důchodu. Požadoval rovněž přezkum kvalifikace (patrně oprávněných úředních osob žalované – pozn. soudu). V doplnění žaloby žalobce poukázal na to, že ve vztahu k době pojištění od 1. 7. 2001 do 31. 12. 2014 získané zaměstnáním u SK X předložil žalované pracovní smlouvu a zápočtový list, obě tyto listiny označila žalovaná za důkaz způsobilý prokázat výkon výdělečné činnosti. Žalovaná přesto nebyla žalobci nápomocna k rekonstrukci evidenčního listu důchodového pojištění, ačkoliv na svých webových stránkách uvádí, že takovou činnost provádí. V dané věci však žalovaná rezignovala na svoji povinnost zjistit objektivní skutkový stav věci. V situaci, kdy žalobce předložil všechny doklady prokazující existenci jeho pracovního poměru, nelze přičítat k tíži žalobce nesplnění výzvy žalované adresované bývalému zaměstnavateli žalobce. Na podporu této argumentace odkázal na rozsudek NSS ze dne 26. 4. 2007, čj. 4 Ads 24/2006 – 173. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že pro posouzení podmínky nároku na starobní důchod vycházela z evidenčních listů důchodového pojištění založených v její evidenci a z dokladů přiložených k žádosti. Žalovaná započetla žalobci veškeré doby pojištění, které má ve své evidenci a které uvedla v osobním listu. V napadeném rozhodnutí dostatečně a srozumitelně vysvětlila, proč nebylo možno přihlédnout k další prokazované době pojištění, a informovala žalobce o všech svých krocích, které prováděla vlastním šetřením za účelem pomoci žalobci. Navrhla, aby soud žalobu zamítl. Doplnila, že bude-li dodatečně prokázána chybějící doba pojištění, nic nebrání tomu věc znovu posoudit. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu Soud ověřil, že žaloba byla podána osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Žaloba byla podána ve lhůtě dle § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Žaloba je tedy věcně projednatelná. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. Soud nařídil k projednání žaloby jednání, při němž žalobce setrval na svém dosavadním procesním stanovisku. Soud projednal věc v nepřítomnosti žalované v souladu s § 49 odst. 3 s. ř. s., neboť ač řádně předvolána, žádný její pověřený zaměstnanec se k jednání nedostavil, žalovaná se z jednání předem neomluvila, o jeho odročení nežádala. Důvody pro odročení jednání soud neshledal. Skutková zjištění vycházející z obsahu dávkového spisu a důkazů provedených při jednání Z dávkového spisu soud zjistil, že žalobce podal dne 16. 1. 2015 žádost o starobní důchod s požadovaným datem přiznání k 5. 3. 2015. V žádosti uvedl, že výdělečná činnost skončila dne 10. 6. 2008. Od 26. 3. 1985 byl žalobce uznán plně invalidním dle § 25 odst. 3 písm. a) zákona č. 121/1975 Sb. Při jednání posudkové komise sociálního zabezpečení ONV v Mladé Boleslavi dne 5. 8. 1987 bylo uzavřeno, že žalobce je již jen částečně invalidní. Od 4. 1. 1988 byl žalobci odejmut invalidní důchod a od stejného dne mu byl přiznán částečný invalidní důchod (viz rozhodnutí Úřadu důchodového zabezpečení v Praze ze dne 12. 12. 1987). Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je těžká smíšená porucha osobnosti. Úřad práce v Mladé Boleslavi potvrdil žalobci dne 16. 4. 2008 tyto doby evidence jako uchazeče o zaměstnání: 1) od 23. 7. 1991 do 22. 2. 1992 (podpora v nezaměstnanosti ani při rekvalifikaci nebyla poskytována), 2) 9. 6. 1994 do 7. 9. 1995 (podpora v nezaměstnanosti ani při rekvalifikaci nebyla poskytována), 3) od 16. 1. 2008 do 17. 2. 2008 (podpora v nezaměstnanosti ani při rekvalifikaci nebyla poskytována). Ve spisu je dále založen přehled získaných dob pojištění evidovaných žalovanou, poslední doba pojištění v něm uvedená skončila dne 10. 6. 2008. Žalobce předložil stanovy tělovýchovné jednoty SK X X Boleslav, z nichž plyne, že sídlo tělovýchovné jednoty je na adrese bydliště žalobce, tj. X, X. Z oznámení Českému statistickému úřadu se podává, že za tento subjekt jednal žalobce jako jeho předseda (viz shodný podpis jako na žalobě). Dále žalobce předložil pracovní smlouvu datovanou dnem 28. 6. 2001, kterou uzavřel se subjektem SK X zastoupeným tajemníkem X, a to na dobu neurčitou dnem 1. 7. 2001 na místo trenér – hospodář – jednatel s pracovní dobou 42,5 hodin týdně pro Českou republiku. Žalovaná zaslala dne 10. 4. 2015 a 30. 4. 2015 subjektu SK X žádost o vyplnění evidenčního listu důchodového pojištění, obě zásilky se však vrátily žalované zpět s tím, že subjekt je na adrese X, X neznámý. Dne 14. 5. 2015 byla totožná výzva doručena žalobci jakožto osobě jednající za subjekt SK X. Evidenční list předložen nebyl. Dne 22. 4. 2015 byla žalované osobně na podatelnu doručena neznámou osobou bez průvodního dopisu listina označená jako Potvrzení při změně zaměstnání (zápočtový list) datovaná dnem 6. 1. 2015. Dle vyplněných údajů pochází listina od SK X (viz otisk razítka) a vztahuje se k žalobci. Listinou je potvrzováno, že žalobce pracoval u SK X od 1. 7. 2001 do 31. 12. 2014 a ke dni skončení pracovního poměru bylo započítáno přes 15 let do doby pracovního poměru. Původce listiny potvrdil žalobci průměrný příjem ve výši 15.450 Kč (dle zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě) s tím, že pracovní poměr byl ukončen zánikem SK X k 31. 12. 2014 rozhodnutím valné hromady, žalobce odstupné neobdržel. Při sepisu žádosti o plný invalidní důchod dne 26. 2. 2004 žalobce uvedl, že od přiznání důchodu nepracuje, stejná informace je uvedena i v záznamu o jednání ve věci posouzení zdravotního stavu ze dne 6. 1. 2005, oba dokumenty jsou žalobcem podepsány. Dle záznamu o jednání ve věci posouzení zdravotního stavu ze dne 15. 4. 2008 žalobce toho času nepracuje, není evidován na Úřadu práce (byl evidován zhruba měsíc v roce 2008, jelikož se však nedostavil, tak byl vyřazen). Naposledy byl zaměstnán jako spojový dozorce uXX (od února 1984). Záznam je žalobcem podepsán. Z výpisu ze spolkového rejstříku plyne, že spolek SK X nebyl zrušen, nevstoupil do likvidace, nezanikl. Dotazem u Okresní správy sociálního zabezpečení Mladá Boleslav soud zjistil, že subjekt SK X nebyl nikdy přihlášen jako zaměstnavatel, neměl přihlášené žádné zaměstnance a neplatil pojistné na sociální zabezpečení. Finanční úřad pro Středočeský kraj, územní pracoviště v Mladé Boleslavi, na dotaz soudu sdělil, že uvedený subjekt je registrován pouze k dani z příjmů právnických osob, v letech 2001 – 2014 neodváděl žádné zálohy na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, nepodával vyúčtování k této dani. Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, u níž byl žalobce po celou dobu jeho „zaměstnání“ u subjektu SK X pojištěn, sdělila, že tento subjekt není veden v její evidenci. Úřad práce České republiky, - krajská pobočka v Příbrami, kontaktní pracoviště Mladá Boleslav, potvrdil sdělením ze dne 23. 1. 2017, že žalobce byl v době od 16. 1. 2008 do 17. 2. 2008 veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, z evidence byl vyřazen sankčně z důvodu, že se ve stanoveném termínu nedostavil na úřad. Žalobci nebyla přiznána podpora v nezaměstnanosti, neboť nedoložil, že by v době předchozích 3 let byl zaměstnán či vykonával jinou výdělečnou činnost, což plyne i z odůvodnění připojeného rozhodnutí ze dne 16. 1. 2008, čj. MBA-237/2008-4. Z výslechu žalobce pak vyplynulo, že i když byl v invalidním důchodu, věnoval se sportu. Na doporučení ČSTV se rozhodli založit vlastní sportovní klub, což bylo někdy mezi lety 1992 – 1994. „Oni“ všechno oběhali, a tak vznikl klub. Žalobce nikdy nebyl činný jako předseda klubu, nevykonával ani jinou funkci ve vedení. Vůbec nevěděl, jak klub funguje, to začal zjišťovat až zpětně ze sdělovacích prostředků v době, kdy začaly kolem klubu problémy. Vedení klubu označoval žalobce při své výpovědi jako „oni“, nebyl však schopen uvést, o koho konkrétně se jedná. Činnost žalobce se omezovala výlučně na trenérskou činnost a s tím související organizační úkoly (domlouvání turnajů, zajištění ubytování a dopravy, vybrání peněz, organizace domácích turnajů apod.). Tyto činnosti žalobce vykonával u florbalového týmu, dále u triatlonového týmu a dívčí taneční skupiny. Vedle toho se věnoval i trénování cyklistů. Mzdu dostával žalobce již od roku 1993, kdy byl klub založen. Žádnou pracovní smlouvu však uzavřenou neměl. Teprve pak někdy za ním přišla jedna paní z klubu s tím, že by bylo dobré, aby jako důchodce měl uzavřenou smlouvu, přinesla mu návrh smlouvy, který podepsal. Žalobce nikdy neměl stanovenou výši mzdy, žádný mzdový výměr nedostal, nebyly mu předávány ani mzdové pásky (lístky). Peníze byly žalobci vypláceny v hotovosti „na ruku“, dostával 5.000 až 25.000 Kč, asi dle toho, jak se klubu finančně dařilo. Reálně pro klub pracoval více než 42,5 hodin týdně, pracoval od rána (jak se vzbudil, už telefonoval, aby např. zajistil ubytování) do večera, mnohdy „seděli“ až do půlnoci, tři víkendy v měsíci býval od pátku do neděle na turnajích. Žádnou dovolenou nikdy nečerpal, ani nebyl v pracovní neschopnosti. Pracovní poměr trval nepřetržitě až do roku 2014, nikdo mu ani neřekl, že pracovní poměr skončil, jen se náhodou dozvěděl, že jsou kolem sportovního klubu potíže, tak přestal docházet do zaměstnání. Potvrzení o zaměstnání neobdržel, o jeho existenci se dozvěděl až z rozhodnutí žalované. Domnívá se, že bylo sportovním klubem vyhotoveno v souvislosti s tím, že jim vyhrožoval podáním trestního oznámení, pokud nezašlou žalované ELDP. Do evidence uchazečů o zaměstnání se v lednu 2008 přihlásil proto, že mu to bylo na úřadě doporučeno, když se byl ptát, zda nemá nějaké dluhy. Protože ale podporu v nezaměstnanosti nepobíral, tak se dál na úřad nedostavoval a byl z evidence vyřazen. Posouzení žalobních bodů Jediným žalobním bodem žalobce zpochybnil správnost zjištěného skutkového stavu, pokud jde o jím prokazovanou dobu pojištění u subjektu SK X v době od 1. 7. 2001 do 31. 12. 2014. Žalobce se domnívá, že mu tato doba měla být plně zhodnocena jako doba zaměstnání, resp. že žalovaná mu měla poskytnout plnou podporu při rekonstrukci ELDP, což však neučinila. Podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění jsou při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně účastni důchodového pojištění zaměstnanci v pracovním poměru. Za zaměstnance v pracovním poměru se přitom považuje též osoba činná v poměru, který má obsah pracovního poměru, avšak pracovní poměr nevznikl, neboť nebyly splněny všechny podmínky stanovené pracovněprávními předpisy pro jeho vznik (§ 5 odst. 4 téhož zákona). Podle § 8 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění jsou zaměstnanci v pracovním poměru účastni důchodového pojištění, pokud jsou účastni nemocenského pojištění podle zvláštního právního předpisu. Podle zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění účinném do 31. 12. 2008, kdy byl zákon zrušen, zakládá účast na nemocenském pojištění výkon zaměstnání v pracovním poměru, pakliže je v něm dosaženo alespoň tzv. započitatelného příjmu ve výši 400 Kč měsíčně. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, jenž nabyl účinnosti dne 1. 1. 2009, jsou zaměstnanci účastni nemocenského pojištění, pokud vykonávají zaměstnání na území České republiky, zaměstnání trvalo nebo mělo trvat aspoň 15 kalendářních dnů, sjednaná částka započitatelného příjmu z tohoto zaměstnání za kalendářní měsíc činí aspoň částku rozhodnou pro účast na pojištění (tzv. rozhodný příjem). Výše rozhodného příjmu činila od účinnosti zákona o nemocenském pojištění do 30. 12. 2007 částku 1.500 Kč, poté až do 31. 12. 2011 částku 2.000 Kč a od 1. 1. 2012 částku 2.500 Kč. Podle § 11 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění se za dobu pojištění zaměstnance považuje doba, za kterou bylo v České republice zaplaceno pojistné. Dle § 11 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění se podmínka zaplacení pojistného považuje za splněnou, i když zaměstnavatel pojistné na pojištění neodvedl, ačkoliv byl povinen toto pojistné odvést. To neplatí v případě, kdy zaměstnavatelem, jenž byl povinen pojistné odvést a neučinil tak, je obchodní společnost a tyto osoby jsou současně společníky této společnosti anebo členy statutárního orgánu nebo dozorčí rady této společnosti. Z výše uvedeného tedy plyne, že výkon zaměstnání v pracovním poměru (a to i kdyby pracovní poměr byl sjednán neplatně) zakládá účast na důchodovém pojištění za podmínky, že bylo v daném měsíci dosaženo příjmu alespoň ve výši minimální hranice stanovené předpisy o nemocenském pojištění. Výkon zaměstnání, byť v pracovním poměru, jímž ovšem takové výše příjmu dosaženo nebylo, účast na důchodovém pojištění nezakládá. Doba pojištění a další skutečnosti rozhodné pro stanovení výše starobního důchodu (vyměřovací základ, vyloučené doby) se primárně prokazují prostřednictvím evidenčních listů důchodového pojištění, jejichž vedení je upraveno zejména v § 38 a § 39 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Žalovaná dvakrát zaslala spolku SK X výzvu k předložení ELDP, a to na adresu sídla dle spolkového rejstříku, zásilka se žalované vždy vrátila. Žalovaná nepochybně vyčerpala veškeré možnosti opatřit ELDP přímo od zaměstnavatele. Judikatura nicméně dovodila, že při neexistenci evidenčních listů důchodového pojištění lze dobu pojištění prokazovat jakýmikoliv prostředky, obecně upravenými správním řádem (viz např. rozsudek NSS ze dne 4. 2. 2009, čj. 6 Ads 24/2008 – 163). V této souvislosti je třeba poukázat na to, že pokud jde o rozsah dokazovaných skutečností, a tedy i paletu dostačujících důkazních prostředků, je třeba odlišovat mezi dokazováním účasti na důchodovém pojištění, včetně doby účasti, a dokazováním dalších skutečností ovlivňujících vyměřovací základ (výše dosaženého příjmu, vyloučené doby). Zatímco otázka účasti na důchodovém pojištění, včetně doby pojištění, je spojena se vznikem nároku na starobní důchod (a částečně ovlivňuje i jeho výši – resp. procentuální část důchodu), otázka výše vyměřovacího základu souvisí s výší starobního důchodu (viz rozsudek NSS ze dne 27. 10. 2010, čj. 3 Ads 78/2010 – 93). Lze zohlednit i takovou dobu pojištění, která byla prokázána co do délky, ale nemohl být přesně určen vyměřovací základ za dané období (v takovém případě se celá doba pojištění současně považuje za dobu vyloučenou). Žalobce žalované vytýká, že mu v návaznosti na nečinnost jeho zaměstnavatele neposkytla nezbytnou pomoc pro rekonstrukci obsahu evidenčního listu. Žalobce přitom předložil žalované kopii pracovní smlouvy a dále byl žalované v průběhu řízení o žádosti o přiznání starobního důchodu doručen zápočtový list. Žalobci by bylo možné dát za pravdu, že žalovaná v návaznosti na tyto listiny nevyvinula patřičnou procesní aktivitu, aby se pokusila skutečnosti plynoucí z těchto listin ověřit, čímž by mohla být prokázána alespoň doba pojištění. Soud nicméně provedl v soudním řízení důkazy nezbytné k doplnění skutkového stavu, a to na základě § 77 odst. 2 s. ř. s. Žalobce prokazoval dobu pojištění, tj. existenci pracovního poměru, pouze pracovní smlouvou a zápočtovým listem, který však, jak vypověděl při své účastnické výpovědi, žalované nepředložil, sám jej neměl k dispozici. Nejvyšší správní soud v rozsudku čj. 6 Ads 24/2008 – 163 pregnantně shrnul obecně platné a v principu neměnné závěry o hodnocení listinných důkazů, k nimž dospěla judikatura a podle nichž soukromé listiny podávají, pokud jsou podepsány vydateli, úplný důkaz pouze o tom, že prohlášení v nich obsažená pocházejí od vydatele. Ale vnitřní pravdivost projevu musí být zkoumána jinými prostředky. Pouhá okolnost, že určitý projev je vtělen do listinné formy, neposkytuje ještě záruky vnitřní materiální pravdivosti a úplnosti tohoto projevu. Vedle toho neposkytuje soukromá listina ani záruku pravosti, tj. záruku, že, byť údajným vydatelem podepsána, od téhož vydatele rovněž pochází. Z tohoto hlediska nelze vypovídací hodnotu listin předložených žalobcem v řízení jakkoliv přeceňovat. Vzhledem k tomu, že šlo o listiny soukromé, bylo na místě nikoliv užít jejich výkladu formálního, ale bylo nutno jejich hodnocení vést jak po linii zkoumání pravosti, tak správnosti. V obou těchto směrech pak bylo lze najít závažné deficity. Pokud je o pracovní smlouvu, je třeba vzhledem ke způsobu jejího vyhotovení (na papíru používaném pro tisk diplomů za pomoci tzv. propisotu) pochybovat o její pravosti. Žalobce uvedl, že na základě této smlouvy trval jeho pracovní poměr až do roku 2014. Existence pracovního poměru v době od 1. 7. 2001 do 31. 12. 2014 je nicméně zpochybněna výsledky dokazování, které doplnil soud. Pakliže by průměrný měsíční příjem žalobce činil 15.450 Kč, jak je uvedeno v potvrzení o zaměstnání (v tom se přitom uvádí průměrný výdělek pro pracovněprávní účely, tj. za poslední čtvrtletí, nikoliv za celou dobu trvání pracovního poměru), musela by žalobci z titulu výkonu zaměstnání vzniknout účast na důchodovém pojištění, zdravotním pojištění a dále by byl zaměstnavatel povinen odvádět zálohy na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti. Soud má za prokázané, že subjekt SK X nebyl registrován jako plátce k dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, nebyl veden v evidenci zaměstnavatelů správy sociálního zabezpečení ani Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR. Údajný zaměstnavatel žalobce tak nepřihlásil k účasti na důchodovém, nemocenském ani zdravotním pojištění v celém období let 2001 – 2014 žádného zaměstnance. Je samozřejmě možné, že si subjekt SK X neplnil své povinnosti vůči orgánům veřejné správy a zdravotní pojišťovně, neodváděl pojistné na veřejné zdravotní pojištění, pojistné na sociální zabezpečení ani zálohy na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti. Porušování veřejnoprávních povinností zaměstnavatelem, pakliže o tom žalobce nemohl vědět, by nemohlo být žalobci k tíži. Žalobce nicméně sám vypověděl, že nikdy neměl sjednanou (či mzdovým výměrem určenou) základní mzdu, výše jeho mzdy se výrazně lišila (od 5.000 Kč do 25.000 Kč), přitom stále pracoval na plný úvazek (a dokonce podstatně více). Mzda byla žalobci vyplácena v hotovosti, nedostával výplatní pásky. Pracovní smlouva byla s žalobcem sepsána až cca po 8 letech od doby, co údajně začal pracovat pro SK X, přitom charakter jeho práce se po sepisu pracovní smlouvy nijak nezměnil. Žalobce neplatil daň z příjmů fyzických osob, nečerpal vůbec dovolenou. Z toho plyne, že výkon činnosti žalobce pro SK X byl doprovázen řadou nestandardních okolností, na jejichž základě muselo být žalobci zřejmé, že činnost pro sportovní klub nevykonává v pracovním poměru a že za něho nejsou odváděny povinné veřejnoprávní platby z výkonu závislé činnosti. Právě uvedeného si ostatně byl žalobce sám vědom, neboť dne 6. 1. 2005 při posuzování zdravotního stavu pro účely rozhodování o invalidním důchodu uvedl posudkovému lékaři OSSZ Mladá Boleslav, že toho času nepracuje, není evidován na úřadu práce, což uvedl již při sepisu žádosti o plný invalidní důchod dne 26. 2. 2004. Totéž uvedl i dne 15. 4. 2008 v rámci další kontrolní lékařské prohlídky, přičemž uvedl i aktuální informaci, že byl měsíc evidován jako uchazeč o zaměstnání, ovšem byl vyřazen. V žádosti o starobní důchod ze dne 16. 1. 2015 pak uvedl, že výdělečná činnost skončila dne 10. 6. 2008 (což se shoduje se záznamy ČSSZ). Informace od samotného žalobce z let 2005, 2008 a 2015 popírají, že by byl nepřetržitě zaměstnán od 1. 7. 2001 do 31. 12. 2014 u SK X. Byl-li vskutku zaměstnán na plný pracovní úvazek, jak je uvedeno ve smlouvě, a byla mu vyplácena mzda, pak je zcela nepochopitelné a racionálně nevysvětlitelné, jak se mohl „z nevědomosti“ přihlásit v lednu 2008 na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. Byl-li by žalobce v období rozhodném pro přiznání nároku na podporu v nezaměstnanosti zaměstnán, na což musel být při sepisu žádosti o přiznání podpory v nezaměstnanosti Úřadem práce dotazován, nepochybně by proti rozhodnutí o nepřiznání podpory v nezaměstnanosti podal odvolání (o přípustnosti odvolání byl žalobce v rozhodnutí Úřadu práce poučen). Nynější soudní řízení a jemu předcházející řízení o žádosti o přiznání starobního důchodu je jasným dokladem toho, že žalobce je schopen domáhat se náležitými procesními prostředky ochrany svých práv. Dle pracovní smlouvy měl žalobce vykonávat druh práce trenér, hospodář, jednatel. Žalobce však při své výpovědi popřel, že by vykonával jiný druh práce než práci trenéra. Své podpisy pod prohlášeními k dani z příjmů právnických osob za roky 2011, 2012 a 2013, které podal finančnímu úřadu a v nichž je označen jako předseda, vysvětlil tak, že byl kontaktován finančním úřadem s tím, že je povinností klubu taková prohlášení podávat. Příležitostně o tom zpravil lidi z vedení klubu, kteří mu tedy nachystali vzor, jenž žalobce přepsal, otiskl na něj zapůjčené razítko a dokument odnesl na finanční úřad. Funkci jednatele, která je uvedena v pracovní smlouvě, stanovy SK X, jež jsou součástí dávkového spisu, vůbec neupravují, podle nich je vrcholným orgánem výkonný výbor volený valnou hromadou. Ke klubu měl však žalobce nepochybně blízko, neboť sídlem subjektu je žalobcův byt a název subjektu je složeninou jména a příjmení žalobce X(x) X(x). Pokud jde o potvrzení o zaměstnání, podle něho měl pracovní poměr zaniknout v důsledku zrušení spolku SK X rozhodnutím valné hromady. Žalobce potvrdil, že žádnou výpověď nedostal; když se dozvěděl, že klub skončil, přestal zkrátka docházet na tréninky. Z výpisu ze spolkového rejstříku ovšem plyne, že spolek SK X stále existuje, nezanikl. Pouze zánik zaměstnavatele bez právního nástupce vede bez dalšího k zániku pracovního poměru. Pakliže by bylo rozhodnuto o zrušení spolku, což ovšem z výpisu ze spolkového rejstříku neplyne, byl by to pouze důvod pro výpověď dle § 52 písm. a) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Samotné rozhodnutí o zrušení právnické osoby, která je zaměstnavatelem, není právní skutečností, která by měla sama o sobě za následek zánik pracovního poměru. Ukončení pracovního poměru výpovědí dle § 52 písm. a) zákoníku práce je přitom spojeno s nárokem na odstupné dle § 67 odst. 1 zákoníku práce, v potvrzení o zaměstnání je však uvedeno, že žalobci odstupné nenáleží. Rozporné jsou i údaje o délce zaměstnání uvedené v potvrzení, neboť na jedné straně je potvrzováno zaměstnání za dobu od 1. 7. 2001 do 31. 12. 2014 (tj. 13 let a 6 měsíců), na druhé straně je uvedeno, že ke dni skončení pracovního poměru bylo započítáno „přes 15 let“ do doby pracovního poměru. Soud tedy na základě obsahu dávkového spisu a výsledků doplněného dokazování shrnuje, že pravdivost tvrzení žalobce, že byl v době od 1. 7. 2001 do 31. 12. 2014 zaměstnán v pracovním poměru u subjektu SK X, opírající se o pracovní smlouvu a potvrzení o zaměstnání, byly vyvráceny dalšími provedenými důkazy (sděleními od OSSZ Mladá Boleslav, Veřejné zdravotní pojišťovny ČR, Finančního úřadu pro Středočeský kraj a Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Příbrami). I samotná výpověď žalobce popírá, že by vykonával pracovní činnosti pro SK X v režimu pracovního poměru (nebyla stanovena mzda, nedostával výplatní pásky, nečerpal řádnou dovolenou, neodváděl ze mzdy daň z příjmů). Výpověď žalobce pak není s to sama o sobě prokázat dobu pojištění. Dle § 85 odst. 5 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení lze dobu pojištění prokázat čestným prohlášením nejméně dvou svědků a žadatele. Tato čestná prohlášení svědků ovšem žalobce nepředložil. Výpověď účastníka řízení, jakkoliv je její provedení v soudním řízení přípustné, je zpravidla považována za důkazní prostředek se sníženou věrohodností. Tím spíše tomu je v případě řízení, jehož předmětem je žádost o přiznání dávky důchodového pojištění, v němž je účastník řízení vitálně motivován k tomu, aby vypovídal ve svůj prospěch, a zajistil si tak stabilní příjem na zbytek svého života. V daném případě byla navíc výpověď žalobce značně nekoherentní, nedokázal přesvědčivě zdůvodnit své jednání (např. proč se přihlásil do evidence uchazečů o zaměstnání, proč podepisoval úřední dokumenty vyhotovované SK X a označoval se v nich jako předseda). Výpověď žalobce si přitom protiřečí s tím, co uváděl posudkovému lékaři OSSZ Mladá Boleslav v letech 2005, 2008 a při sepisu žádosti o starobní důchod v roce 2015. Z líčení žalobce plyne, že SK X byl velký sportovní klub, bylo v něm soustředěno několik sportovních odvětví, sám žalobce se věnoval trénování 4 z nich, velmi často jezdil na turnaje. S tím ovšem ostře kontrastují výsledky vyhledávání spojení „SK X“ na internetových vyhledávačích. Vyhledány jsou pouze webové stránky, které přebírají údaje ze spolkového rejstříku a zprostředkovávají informace o různých ekonomických subjektech. Naopak nejsou vyhledány žádné webové stránky informující o soutěžích, soupiskách závodníků, výsledcích závodů apod. To závažně zpochybňuje tvrzení žalobce o rozsahu závodní, a tedy i tréninkové činnosti jeho svěřenců i žalobce samotného. Závěr a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení Vzhledem k výše uvedenému nebylo v soudním řízení prokázáno, že žalobce vykonával v době od 1. 7. 2001 do 31. 12. 2014 pro SK X pracovní činnost v pracovním poměru, která by zakládala účast na důchodovém pojištění. Soud proto neshledal uplatněný žalobní bod důvodným a žalobu na základě § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Soud neprovedl důkaz osobním listem důchodového zabezpečení a rozhodnutím Úřadu důchodového zabezpečení Praha ze dne 18. 7. 1985 (č. l. 14 a 16 soudního spisu), neboť tyto listiny se netýkají sporné doby pojištění, tj. výkonu zaměstnání pro subjekt SK X v letech 2001 – 2014. Soud neprovedl důkaz ani listinou na č. l. 15 soudního spisu, neboť ta nemá vůbec žádnou důkazní hodnotu. Jde pouze o shluk údajů, které žalobce opsal z veřejně přístupné „kalkulačky“ výše starobního důchodu a které tato „kalkulačka“ spočítala na základě vstupních údajů zadaných (a smyšlených) samotným žalobcem (k tomu viz výpověď žalobce zachycenou v protokolu o jednání). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšná žalovaná toto právo s ohledem na § 60 odst. 2 s. ř. s. rovněž nemá, neboť jde o věc důchodového pojištění. Usnesením ze dne 9. 7. 2015, čj. 43 Ad 41/2015 – 4, byl žalobci ustanoven k ochraně jeho práv zástupcem advokát Mgr. Ladislav Mandík. Odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů soudem ustanoveného advokáta hradí podle § 35 odst. 8 věty první za středníkem s. ř. s. stát. Výše odměny za zastupování a náhrady hotových výdajů se stanoví podle § 35 odst. 2 s. ř. s. na základě vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Ustanovený zástupce provedl v řízení tři účelné úkony právní služby, a to převzetí zastoupení, sepis doplnění žaloby ze dne 18. 8. 2015 a účast u jednání soudu dne 20. 2. 2017 [§ 11 odst. 1 písm. b), d) a g) advokátního tarifu]. Odměna za jeden úkon právní služby činí 1.000 Kč [§ 9 odst. 2 ve spojení s § 7 bodem 3 advokátního tarifu] a náhrada hotových výdajů za jeden úkon právní služby 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Ustanovenému zástupci žalobce tak náleží odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v celkové částce 3.900 Kč.