43 Az 21/2018 - 67

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Blažkem ve věci žalobců: a) V. G. b) A. G. proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 22. 5. 2018, č. j. OAM-555/ZA-ZA11- 2017 a č. j. OAM-556/ZA-ZA11-K09-2017, takto:

Výrok

I. Žaloby se zamítají.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobci podali u krajského soudu žaloby proti shora označeným rozhodnutím, kterými žalovaný rozhodl, že mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), se žalobcům neuděluje. Usnesením ze dne 6. 11. 2019 krajský soud rozhodl o spojení obou věcí ke společnému projednání.

II. Shrnutí argumentace obsažené v žalobách

2. Žalobkyně a) předně poukázala na skutečnost, že je těžce zdravotně postižená, o mezinárodní ochranu tak žádala ze zdravotních důvodů. Dalším důvodem její žádosti bylo, že chtěla být v kontaktu se svým nemocným synem, který je žadatelem o mezinárodní ochranu v Německu. Shodu s prvopisem potvrzuje I. S. Žalobkyně má problémy se srdcem, kýlu a nádor na ženských orgánech, který jí měli operovat, ale při předoperačním vyšetření zjistili, že její srdce pracuje jen na 35 %. Operace tak byla zrušena. Žalobkyně má také zvětšená játra, nefunguje jí slinivka, má problémy se žlučníkem a žaludkem, má astma a lymfatickou poruchu rukou a nohou. Dle lékařské zprávy z Německa má 70% invaliditu.

3. Žalovaný neshledal v případě žalobkyně porušení čl. 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), neboť vycházel z výkladu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“), který již byl překonán novější judikaturou. Podle žalovaného zdravotní stav žalobkyně v současné době nedosahuje „vysokého standardu velice výjimečných okolností a závažných humanitárních důvodů“, který vyplývá z judikatury ESLP. Zdravotní stav žalobkyně „nepředstavuje např. finální stádium nevyléčitelné nemoci, jak je v judikatuře ESLP zmiňováno.“ Žalovaný nezmiňuje konkrétní rozhodnutí ESLP, o něž opírá své závěry. Lze však usoudit, že jde o rozsudek ESLP ze dne 2. 5. 1997, ve věci D. proti Spojenému království, stížnost č. 30240/96, a rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 27. 5. 2008, ve věci N. proti Spojenému království, stížnost č. 26565/05. Žalovaný ovšem nijak nezohlednil závěry vyslovené v rozsudku velkého senátu ESLP ze dne 13. 12. 2016, ve věci Paposhvili proti Belgii, stížnost č. 41738/10.

4. Z rozsudku ve věci Paposhvili dle žalobkyně vyplývá, že návrat do země původu je nepřípustný i v případě vážně nemocných osob, které nečelí okamžitému riziku úmrtí. Postačí, že čelí reálnému riziku vystavení vážnému, prudkému a nenávratnému zhoršení zdraví s důsledkem intenzivního trpění anebo značné redukce životnosti, a to z důvodu absence vhodné léčby v zemi původu anebo přístupu k takové léčbě. Státní orgány musí posoudit rozsah přístupu ke zdravotní péči, náklady na léčbu, či existenci rodinných vazeb v zemi původu. Žalobkyně je přesvědčená o tom, že její zdravotní stav splňuje podmínky stanovené v rozsudku Paposhvili. Z tohoto důvodu by jí měla být udělena doplňková ochrana.

5. Žalobce b) zejména odkázal na žalobu podanou jeho manželkou [žalobkyní a)]. Konstatoval, že jeho manželce by měla být udělena doplňková ochrana z důvodu špatného zdravotního stavu, žalobce sám proto splňuje podmínky pro udělení doplňkové ochrany dle § 14b zákona o azylu.

6. Z uvedených důvodů žalobci navrhli, aby soud napadená rozhodnutí zrušil a věci vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného a dalších podání žalobců

7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě podané žalobkyní a) konstatoval, že se v průběhu správního řízení detailně zabýval jejím zdravotním stavem. Z žalobkyní doložených lékařských zpráv je však zřejmé, že veškeré zdravotní problémy, kterými žalobkyně trpí, jsou chronické povahy, a byť některé její choroby jsou poměrně závažné, její stav je kompenzován léky. Žalobkyně zároveň nemá v současné době naplánovanou žádnou operaci nebo lékařský zákrok a je léčena pouze ambulantně. Provedená gynekologická vyšetření u žalobkyně potvrdila výskyt myomů (nezhoubných nádorů dělohy), krvácení po klimakteriu, kvůli kterému absolvovala drobný gynekologický zákrok, a hyperplazii endometria bez histologického nálezu. Výsledky gynekologických vyšetření a histologie ale popírají tvrzení žalobkyně uplatněné ve správním řízení, že trpí nádorem na ženských orgánech, který vyžaduje bezprostřední operaci. Podle závěrů z posledního gynekologického vyšetření od MUDr. I. K., PhD., z Porodnické a gynekologické kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové ze dne 19. 3. 2018, má žalobkyně pouze drobný myom a nález z kyretáže je bez prekancerózních a maligních změn, s tím, že indikace k chirurgické léčbě toho času není a byl doporučen konzervativní postup léčby gestageny, konkrétně tříměsíční terapie lékem Provera, kterou od té doby žalobkyně úspěšně podstupuje. K obří pupeční kýle žalobkyně správní orgán uvedl, že její operace byla zvažována, ale kvůli polymorbiditě pacientky, jejím minimálním fyzickým rezervám, monstrózní obezitě a nedostatečně kompenzovanému diabetu byl výkon operace na doporučení anesteziologa Shodu s prvopisem potvrzuje I. S. odložen na neurčito, neboť kýla pro pacientku v současné době představuje menší riziko než její operativní odstranění.

8. Dále žalovaný poukázal na skutečnost, že byť žalobkyně v průběhu správního řízení tvrdila, že má vážné problémy se srdcem, nedoložila správnímu orgánu ani jednu lékařskou zprávu ze specializovaného kardiologického pracoviště. Při posouzení závažnosti kardiologických obtíží žalobkyně tak musel správní orgán vycházet z osobní anamnézy uvedené v lékařských zprávách jiných specialistů (anesteziolog, internista, diabetolog) a zpráv z konziliárních vyšetření. Podle doložených zpráv se žalobkyně léčí pro ICHS (ischemickou chorobu srdeční) – městnavá srdeční slabost NYHA III.-IV., arteriální hypertenzí, trikuspidální insuficiencí (nedomykavost srdeční chlopně) a fibrilací síní. Tyto potíže jsou v současné době kompenzovány léky a podle doložené zdravotní dokumentace je žalobkyně po této stránce od listopadu roku 2017 stabilizovaná a bez vývoje srdečních chorob. Podle výpovědi žalobkyně v doplňujícím pohovoru tato nemá v nejbližší době naplánované žádné vyšetření či zákrok na specializovaném kardiologickém pracovišti. Žalobkyní tvrzená skutečnost, že její srdce pracuje pouze na 35 %, nemá oporu v jí doložených materiálech. V lékařských zprávách žalobkyně se sice objevuje údaj EF LK 35 % (hodnota se ve zprávách průběžně mění od 35 % do 60 %), tato hodnota však neudává, na kolik % pracuje její srdce, neboť běžná hodnota u zdravého člověka není 100 %. Ejekční frakce levé komory srdeční (EF LK) je jen jedním parametrem funkce srdce a nelze jen z této hodnoty usuzovat na závažnost srdečního onemocnění. Jeho normální hodnota je nad 60 % a hodnota 35-40 % je středně snížená.

9. Žalobkyně také sama potvrdila, že v Arménii jí vždy byla poskytnuta potřebná lékařská péče, žalobkyně byla každoročně ve vlasti hospitalizovaná a mezi svými hospitalizacemi se léčila ambulantně na několika specializovaných pracovištích. Žalobkyni byla ve vlasti přiznána invalidita 2. stupně, tudíž má ve své vlasti jakýkoli druh zdravotnické služby i léky zdarma. Tvrdila-li žalobkyně, že lékaři v Arménii o její kýle věděli, ale z nějakého důvodu s ní nic nedělali, nelze tento postup označit za odpírání léčby, neboť i lékaři v České republice od původně plánované operace kýly žalobkyně ustoupili, protože výkon vyhodnotili jako vysoce rizikový. Tvrzení žalobkyně, podle nějž se její zdravotní stav v Arménii před odjezdem zhoršoval, protože arménské zdravotnictví není kvalitní a neměla dostatek finančních prostředků na svou léčbu, považuje správní orgán za ničím nepodložené účelové tvrzení, neboť o svém zdravotním stavu a průběhu léčby (či její úhradě) před odjezdem z vlasti žalobkyně nedoložila žádné zprávy. Ze shromážděných informací o zemi původu vyplývá, že léčba zdravotních potíží žalobkyně je v Arménii aktuálně dostupná. Žalobkyně aktuálně nepotřebuje žádnou vysoce specializovanou léčbu, kterou by jí arménský zdravotní systém nedokázal poskytnout. Žalobkyně navíc zároveň spadá do skupiny obyvatelstva, která má veškeré zdravotní služby zdarma.

10. Žalovaný připustil, že ESLP v rozsudku Paposhvili snížil standard aplikace čl. 3 Úmluvy v případech vyhošťování těžce nemocných cizinců. ESLP nově za okolnosti, jež by mohly bránit vyhoštění cizince do země původu, označil i situaci těžce nemocného cizince, ve které byly prokázány závažné skutečnosti vedoucí k závěru, že tento cizinec sice není v bezprostředním nebezpečí smrti, ale čelil by po vyhoštění kvůli nedostatečné léčbě v přijímající zemi (nebo chybějícímu přístupu k takové léčbě) reálné hrozbě vážného, rychlého a nenávratného zhoršení zdravotního stavu, které by vedlo k silným útrapám nebo značnému zkrácení délky života. Nepožaduje tedy nadále, aby stěžovatel namítající potenciální porušení čl. 3 Úmluvy byl „na pokraji smrti“. Zdravotní stav žalobkyně však nenaplňuje ani standard stanovený v rozsudku Paposhvili. Uvedený rozsudek ESLP se týkal stěžovatele, u něhož, na rozdíl od žalobkyně, bylo diagnostikováno několik vážných onemocnění, zejména chronická lymfatická leukémie, která se postupně posunula do fáze C podle Binetova systému, a kromě leukémie stěžovatel trpěl v minulosti ještě plicní tuberkulózou, hepatitidou typu C a jaterní fibrózou. Zdravotní stav stěžovatele, který podstupoval chemoterapii, se postupně neustále zhoršoval, a proto u Shodu s prvopisem potvrzuje I. S. stěžovatele byla plánována transplantace kmenových buněk, přičemž lékaři konstatovali, že přerušení léčby by u pana Paposhviliho vedlo vzhledem k jeho zdravotnímu stavu k jeho smrti.

11. Ve vztahu k žalobě podané žalobcem b) žalovaný uvedl, že žádnému rodinnému příslušníkovi žalobce doplňková ochrana udělena nebyla. Jeho manželka na udělení doplňkové ochrany nemá nárok.

12. Žalobkyně v průběhu soudního řízení postupně zaslala soudu několik lékařských zpráv. Dne 2. 5. 2019 zprávu o kardiologickém vyšetření ze dne 26. 4. 2019, lékařskou zprávu v německém jazyce z MVZ Hochfranken z 14. 2. 2017 a kopii průkazu invalidy v německém jazyce. K předmětnému podání uvedla, že dle těchto zpráv je prakticky imobilní, je upoutána na invalidní vozík a chůze je schopná jen s pomocí dvou osob. Dne 19. 9. 2019 soudu zaslala zprávu z diabetologické ambulance ze dne 29. 8. 2019 a zprávu z rehabilitačního oddělení Oblastní nemocnice Náchod ze dne 21. 8. 2019.

IV. Jednání

13. Při jednání konaném dne 6. 11. 2019 žalobci předložili další lékařské zprávy, a to zprávu z RDG centra ze dne 20. 9. 2019, zprávu z plicní a interní ambulance ze dne 29. 10. 2019 a zprávu z kardiologického vyšetření ze dne 4. 11. 2019. Dále předložili seznam 15 léků, které žalobkyně aktuálně užívá, s uvedenou cenou jednotlivých léků. Podle žalobců celková hodnota těchto léků činí více než trojnásobek výše jejich důchodu v Arménii. V Arménii by si tedy nebyli schopni tyto léky obstarat. Navíc by tam neměli kde bydlet, museli by žít na ulici. Návrat do Arménie by tak pro žalobkyni znamenal "jistou smrt". Žalobkyně ani není ve stavu, v němž by byla schopná absolvovat leteckou cestu do Arménie (z Německa do ČR byla převezena sanitkou). Žalobci zároveň vyjádřili vděčnost za to, jak o ně český stát pečuje, a požádali soud, aby zaujal empatický postoj při posuzování jejich případu a umožnil jejich setrvání na území ČR.

14. Pověřená pracovnice žalovaného odkázala na obsah napadeného rozhodnutí a na vyjádření k žalobě. Zároveň zdůraznila, že žalobci mají v Arménii lékařskou péči hrazenou.

15. Krajský soud provedl důkaz jednotlivými lékařskými zprávami, které mu žalobci předložili (a to jednak zprávami zaslanými ještě před jednáním - viz výše bod 12 rozsudku, jednak zprávami, které žalobci předložili až při jednání). K dotazu soudu, zda z těchto zpráv vyplývají nějaké nové informace o významné změně (zhoršení) zdravotního stavu žalobkyně, žalobce uvedl, že zdravotní stav jeho manželky je stabilizovaný. Je tomu tak ale díky léčbě, která je jí poskytována v ČR, tj. díky lékům, které zde dostává a jejich stále se zvyšujícím dávkám. Následně dodal, že jí čím dál více otékají nohy a zhoršuje se jí činnost srdce. Pověřená pracovnice žalovaného po seznámení se s uvedenými zprávami konstatovala, že neprokazují takové zhoršení zdravotního stavu žalobkyně, které by mohlo mít vliv na posouzení věci.

V. Posouzení věci krajským soudem

16. Krajský soud přezkoumal napadená rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Při posuzování věci měl ovšem na zřeteli také čl. 46 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013, o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“). Dané ustanovení procedurální směrnice zakotvuje povinnost členských států zajistit pro žadatele o mezinárodní ochranu účinný opravný prostředek. Dle odst. 3 uvedeného ustanovení pak lze za účinný opravný prostředek považovat pouze takový prostředek, který zabezpečuje „úplné a ex nunc posouzení jak skutkové, tak právní stránky, včetně případného posouzení potřeby mezinárodní ochrany podle směrnice 2011/95/EU“. S ohledem na promeškání transpoziční lhůty ze strany českého zákonodárce se citované ustanovení procedurální směrnice vyznačuje (pro řízení zahájená na základě žádostí o mezinárodní ochranu podaných po 20. 7. 2015) vertikálním přímým účinkem Shodu s prvopisem potvrzuje I. S. a je povinností krajského soudu přihlížet v řízení i k případným novým skutečnostem, ačkoliv nemohly být žalovanému správnímu orgánu v době jeho rozhodování známy.

17. Žaloby jsou nedůvodné.

18. Mezinárodní ochranu lze poskytnout buď ve formě azylu, nebo doplňkové ochrany. Podle § 12 zákona o azylu se cizinci udělí azyl, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

19. Jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu (§ 14 zákona o azylu).

20. Pokud správní orgán dospěje k závěru, že nebyly naplněny důvody pro udělení azylu jako vyšší formy mezinárodní ochrany, posoudí, zda žadatel nesplňuje alespoň důvody k udělení doplňkové ochrany. Podle § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Dle § 14a odst. 2 téhož zákona se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky ČR.

21. Podle § 14b zákona o azylu pak lze rodinnému příslušníkovi osoby požívající doplňkové ochrany v případě hodném zvláštního zřetele udělit doplňkovou ochrana za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro její udělení.

22. Krajský soud předně konstatuje, že žalobci uváděné důvody zcela zjevně nemohou vést k závěru o tom, že by jim měl být udělen azyl dle § 12 zákona o azylu. Žalobci neuvedli nic, co by svědčilo o tom, že by jim v Arménii hrozilo pronásledování z některého z azylově relevantních důvodů vyjmenovaných v § 12 zákona o azylu. Ostatně ke stejnému závěru dospěl v napadených rozhodnutích i žalovaný a žalobci tento jeho závěr nijak nerozporují. Sami žalobci se v posuzovaných žalobách domáhají toho, aby byla žalobkyni a) udělena doplňková ochrana dle § 14a zákona o azylu z důvodu jejího špatného zdravotního stavu, a v návaznosti na to aby byla žalobci b) udělena doplňková ochrana dle § 14b téhož zákona.

23. Žalovaný připouští, že špatný zdravotní stav žadatele o mezinárodní ochranu může být za určitých okolností důvodem k udělení některé z forem mezinárodní ochrany, byť ne azylu dle § 12 cit. zákona. Zdravotním stavem žalobkyně se proto v rozhodnutí o žádosti žalobkyně blíže zabýval, a to jak ve vztahu k možnému udělení humanitárního azylu ve smyslu § 14 zákona o azylu, tak ve vztahu k případnému udělení doplňkové ochrany dle § 14a téhož zákona. Konstatoval přitom, že v případě velmi závažného zdravotního stavu jednotlivce lze podle judikatury ESLP „za velice výjimečných okolností a s ohledem na závažné humanitární důvody“ dojít k závěru, že by jeho povinnost vycestování do země původu mohla vést k porušení čl. 3 Úmluvy a zásady non-refoulement. Podle žalovaného však zdravotní stav žalobkyně v současné době nedosahuje tohoto vysokého standardu, nepředstavuje totiž např. finální stadium Shodu s prvopisem potvrzuje I. S. nevyléčitelné nemoci, žalobkyně se nenachází v přímém a bezprostředním ohrožení svého života.

24. Krajský soud k tomu uvádí, že žalovaným zmiňovaný standard, který má vyplývat z judikatury ESLP, je již skutečně částečně překonán novější judikaturou, konkrétně rozsudkem velkého senátu ESLP ve věci Paposhvili. V tomto je třeba přisvědčit žalobcům. Koneckonců i sám žalovaný ve vyjádření k žalobě podané žalobkyní a) připustil, že tomu tak je a že ESLP rozsudkem ve věci Paposhvili snížil standard aplikace čl. 3 Úmluvy v případech vyhošťování těžce nemocných cizinců.

25. ESLP ve věci Paposhvili konkrétně dospěl k závěru, že „velmi výjimečné případy“, ve kterých článek 3 Úmluvy znemožňuje vyhoštění, je nutno chápat tak, že pokrývají situace, kdy je vyhošťována vážně nemocná osoba, u níž závažné důvody zakládají domněnku, že ačkoliv není v bezprostředním ohrožení života, nedostatek vhodné péče či přístupu k ní v přijímající zemi představuje riziko skutečnému nebezpečí vážného, rychlého a nevratného zhoršení jejího zdravotního stavu vedoucího k intenzivnímu utrpení nebo výraznému snížení předpokládané délky života. ESLP tak částečně revidoval svou dosavadní judikaturu a zmírnil z ní vyplývající velmi přísný standard, neboť ochrana dle čl. 3 Úmluvy se dosud v případech vážně nemocných cizinců v praxi omezovala pouze na osoby, které se nacházely „blízko smrti“ (k podrobnému shrnutí vývoje judikatury ESLP v této oblasti viz Hájek, M.: Zdravotní stav coby důvod ochrany cizince. In: Časopis pro právní vědu a praxi, XXV, 3/2017, str. 437-454).

26. ESLP dále upřesnil, že je na stěžovateli, aby předložil důkazy o existenci takových závažných důvodů. Na příslušných vnitrostátních orgánech následně je, aby stěžovatelem tvrzené riziko podrobily pečlivému přezkumu a veškeré vyvstávající pochybnosti s ohledem na předvídatelné důsledky vyhoštění vyvrátily. Dostatečná a vhodná může být i péče na nižší úrovni, než je péče dostupná ve vyhošťujícím státě. Příslušné orgány však musí ověřit, zda je zdravotní péče obecně dostupná v přijímacím státě dostatečná a vhodná k léčbě onemocnění tak, aby vyhošťovaná osoba nebyla vystavena zacházení v rozporu s článkem 3 Úmluvy. Zároveň musí vzít v potaz i to, zda tato osoba bude mít v přijímajícím státě reálný přístup k vhodné péči a zdravotnickým zařízením, jakož i náklady spojené s léčbou, sociální a rodinné vazby a vzdálenost, kterou musí překonat, aby přístup k péči získala. V případě pochybností je povinností vyhoštujícího státu opatřit si diplomatické záruky, které by případnému zacházení v rozporu s článkem 3 Úmluvy zabránily.

27. Žalovaný tedy v nyní posuzovaných rozhodnutích uvedený posun v judikatuře ESLP výslovně nereflektoval. Přesto jeho rozhodnutí obstojí i ve světle právního názoru plynoucího z rozsudku ve věci Paposhvili. Žalovaný se zdravotním stavem žalobkyně zabýval natolik důkladně, že je z odůvodnění rozhodnutí ve věci žalobkyně a ze shromážděných podkladů (lékařských zpráv a zpráv o zemi původu) zřejmé, že stav žalobkyně nedosahuje ani standardu vyplývajícího z uvedeného rozsudku. Byť zde ESLP částečně zmírnil svůj (dříve mimořádně přísný) standard, stále hovoří o tom, zdravotní potíže cizince mohou vést k aktivaci čl. 3 Úmluvy a k závěru o nepřípustnosti jeho návratu do země původu jen ve „velmi výjimečných případech“. Krajský soud nechce nijak bagatelizovat zdravotní problémy žalobkyně, přesto musí souhlasit s žalovaným, že nejsou natolik závažné, aby bylo možné její situaci kvalifikovat jako takový výjimečný případ.

28. Z žalovaným shromážděných lékařských zpráv vyplývá, že žalobkyně má celou řadu zdravotních problémů, jedná se však o problémy spíše chronické povahy, přičemž její zdravotní stav je kompenzován léky. Provedená gynekologická vyšetření potvrdila u žalobkyně výskyt myomů (nezhoubných nádorů dělohy), krvácení po klimakteriu, kvůli kterému absolvovala drobný gynekologický zákrok, hyperplazii endometria bez histologického nálezu a obří pupeční kýlu. Lékaři zvažovali provedení operace pupeční kýly, její výkon však byl na doporučení anesteziologa odložen na neurčito, neboť kýla pro žalobkyni v současné době představuje Shodu s prvopisem potvrzuje I. S. menší riziko než její operativní odstranění. Žalobkyně má dále zvětšná játra, lékaři však neshledali potřebu kompenzovat toto onemocnění léky. Pokud jde o problémy se srdcem, žalobkyně se léčí pro ICHS (ischemickou chorobu srdeční) – městnavá srdeční slabost NYHA III.-IV., arteriální hypertenzí, trikuspidální insuficiencí (nedomykavost srdeční chlopně) a fibrilací síní. Tyto potíže jsou ale v současné době kompenzovány léky a podle doložené zdravotní dokumentace je žalobkyně po této stránce stabilizovaná. K údaji EF LK (ejekční frakce levé komory srdeční) 35 % žalovaný příhodně uvedl, že z něj nelze dovozovat, že srdce žalobkyně pracuje pouze na 35 %. Běžná hodnota u zdravého člověka není 100 %, normální hodnota je nad 60 % a hodnota 35-40 % je středně snížená. Lymfedém dolních končetin, kterým žalobkyně také trpí, je dle lékařských zpráv rovněž chronické povahy a je kompenzován léky. Žalobkyně dále pravidelně dochází do diabetologické poradny, byl jí vydán glukometr, se kterým si sama monitoruje glykémii a podle výsledků si aplikuje svou denní dávku inzulínu. Dalším zdravotním problémem, kvůli kterému je žalobkyně v podstatě imobilní a pohybuje se na invalidním vozíku, je její morbidní obezita. Podle lékařů žalobkyni bezprostředně neohrožuje na životě, ale způsobuje komplikace chorob, kterými trpí. Lékaři proto žalobkyni opakovaně doporučovali výraznou redukci hmotnosti. Žalobkyní zmiňované potíže se slinivkou či žlučníkem z jejích lékařských zpráv naopak nevyplývají.

29. Žalovaný si zároveň obstaral několik zpráv o zemi původu, které se detailně zabývají fungováním zdravotnictví v Arménii a tím, nakolik je zde dostupná lékařská péče, kterou žalobkyně potřebuje. Jedná se především o informaci Belgického oddělení pro dostupnost (BDA) Úřadu pro cizince nazvaná „Dostupnost zdravotní péče: Arménie“, dále o informace sítě místních lékařů pracujících v zemích původu o dostupnosti léčby některých konkrétních onemocnění (např. dostupnost léčby vysokého krevního tlaku, diabetu mellitu, obezity, arteriální aterosklerotické choroby srdeční atd.). Vše bylo získáno v rámci evropského projektu lékařských informaci o zemích původu (MED-COI Project IV). Z těchto zpráv pak vyplývá, že zdravotní systém v Arménii je schopen poskytnout žalobkyni veškerou potřebnou léčbu. Přímo v Jerevanu, ve kterém žalobkyně před odjezdem z vlasti žila, se nachází zařízení primární zdravotní péče, které občanům běžně poskytují obecné ambulantní služby, specializované ambulantní služby (včetně kardiologa, internisty a dalších), některá běžná laboratorní vyšetření a vyšetření za pomocí přístrojů (EKG, ultrazvuk atd.). Uvedená zařízení také poskytují léky speciálním skupinám obyvatel s chronickými onemocněními, přičemž žalobkyně do této skupině díky přiznané invaliditě spadá. Kromě toho jsou v Jerevanu dostupná veškerá potřebná specializovaná pracoviště, jako např. kardiologické kliniky. Vzhledem k tomu, že žalobkyni byla ve vlasti přiznána invalidita 2. stupně, měla by mít zajištěn přístup ke zdravotnickým službám i k lékům zdarma.

30. Nutno dodat, že aktuální lékařské zprávy, které žalobkyně doložila v průběhu soudního řízení, nesvědčí o tom, že by po skončení správního řízení došlo k nějakému významnému zhoršení jejího zdravotního stavu.

31. Výše shrnutá zjištění dle názoru krajského soudu plně ospravedlňují závěr, podle nějž žalobkyně nesplňuje podmínky stanovené v rozsudku ESLP ve věci Paposhvili. Zdravotní potíže žalobkyně nejsou takového charakteru, aby (v kombinaci s dostupností zdravotní péče v Arménii) bylo možné učinit závěr o existenci rizika skutečného nebezpečí vážného, rychlého a nevratného zhoršení jejího zdravotního stavu vedoucího k intenzivnímu utrpení nebo výraznému snížení předpokládané délky života po případném návratu do Arménie.

32. Žalobkyně a) z výše uvedených důvodů nesplňuje podmínky pro udělení humanitárního azylu ve smyslu § 14 zákona o azylu, potažmo doplňkové ochrany ve smyslu § 14a téhož zákona.

33. Jelikož žalobce b) odvozuje svůj nárok na udělení mezinárodní ochrany výhradně od předpokladu, že by měla být udělena doplňková ochrana žalobkyni a), logicky následuje závěr, že není důvod udělit mezinárodní ochranu (ve formě doplňkové ochrany) ani žalobci b). Shodu s prvopisem potvrzuje I. S.

VI. Závěr a náklady řízení

34. Krajský soud z výše uvedených důvodů shledal, že námitky uplatněné žalobci jsou nedůvodné. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí přihlížet z úřední povinnosti, zamítl žaloby dle § 78 odst. 7 s. ř. s.

35. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměli úspěch; žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení