43 Az 3/2024 – 66

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Bartošem ve věci žalobce: P. Z. zastoupen JUDr. Ing. Jiřím Špeldou, advokátem se sídlem Šafaříkova 666, 500 02 Hradec Králové proti žalovanému Ministerstvo vnitra Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 2. 2024, č. j. OAM–6/LE–BA02–P15–2023, ve věci mezinárodní ochrany, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 2. 2024, č. j. OAM–6/LE–BA02–P15–2023, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Shora označeným rozhodnutím žalovaného nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana dle § 12, § 13, § 14, § 14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).

II. Shrnutí žalobní argumentace

2. Žalobce je občanem Ruské federace. Uvedl, že pokud by se vrátil do Ruské federace, musel by nastoupit do armády v souvislosti s plněním branné povinnosti, protože vlastní vojenský průkaz speciální přípravy k osvobození rukojmích. Ruská federace je ve válce s Ukrajinou. Pokud by žalobce nastoupil do armády, byl by nucen se na válce podílet a byl by nucen podílet se na zločinech proti lidskosti a genocidiu, což je nepřijatelné. Zároveň by byl ohrožen na životě. Žalovaný navíc v napadeném rozhodnutí nesprávně uvedl, že mobilizace již skončila. Dle internetového média The Kyiv Independent se znovuzvolením Vladimira Putina je skoro jisté, že bude mobilizace znovu zavedena. Podle Institutu pro studium války dokonce mobilizace v Ruské federaci nikdy platně neskončila, neboť původní mobilizační dekret i po říjnu 2022 zůstal stále v platnosti. Žalovaný rovněž dle žalobce pochybil, když nerozlišil pouhou brannou povinnost a účast na válce na Ukrajině, v rámci které by byl nucen se podílet na zločinech proti lidskosti a na genocidě.

3. Žalobce dále uvedl, že se živil jako pěstitel zeleniny v Uzbekistánu na pozemku, který dostal k bezplatnému užívání a který nevlastnil. Když se v roce 2019 vrátil do Ruské federace, ihned na letišti ho zadržela skupina složená z různých národností, která ho unesla na pusté místo, kde ho zbila tak, že utrpěl zlomeniny žeber. V roce 2017 byl svědkem finančních machinací, které se týkaly prodeje bytů. Jeho spolupracovníci se domnívali, že pracuje pro policii, proto mu bylo několikrát vyhrožováno, a dokonce byl pobodán. Žalobce se proto nejdříve ukrýval a poté z Ruské federace odcestoval. Přesto mu bylo vyhrožováno i nadále přes telefon, i když pobýval v Rakouské republice. Z toho je dle žalobce zřejmé, že v případě návratu do Ruské federace mu hrozí vyhrožování smrtí ze strany etnické skupiny a lidí, se kterými dříve pracoval.

4. Z uvedených důvodů navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

5. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že ji považuje za nedůvodnou a navrhl soudu, aby ji v plném rozsahu zamítl. Konstatoval, že k otázce nástupu základní vojenské služby zaujímá napadené rozhodnutí standardní stanovisko, a sice, že případný nástup základní vojenské služby, ale i případný nástup do bojů, a to z hlediska zásad, které zastává mj. i Úmluva o právním postavení uprchlíků (tzv. Ženevská konvence) z r. 1951, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech či Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, nelze považovat za pronásledování. Podle Ženevské konvence není ani vyhýbání se nástupu vojenské služby či dezerce, byť by byla trestná, důvodem pro udělení mezinárodní ochrany, neboť podle Příručky procedur a kritérií pro přiznání postavení uprchlíka podle Úmluvy o právním postavení uprchlíků (Ženeva 1951) a Protokolu týkajícího se právního postavení uprchlíků (New York 1967), vydané UNHCR v Ženevě v září roku 1979, „člověk jasně není uprchlíkem, pokud jeho jediným důvodem pro dezerci či vyhýbání se nástupu vojenské služby je jeho averze vůči vojenské službě nebo strach z boje.“ Odkázal i na závěry Vrchního soudu v Praze, který ve svém rozsudku ze dne 16. 7. 1998, sp. zn. 6 A 508/97, konstatoval, že „povolávání k výkonu vojenské služby samo o sobě není ještě pronásledováním z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro politické přesvědčení, byť by výkon vojenské služby byl spojen s rizikem účasti při bojových akcích ve válečném konfliktu. Strachem z pronásledování rovněž není obava (…), že v souvislosti s jeho dezercí z armády by mohl být trestně stíhán.“ Stejný závěr dle žalovaného vyplývá z judikatury Nejvyššího správního soudu, konkrétně z rozsudku ze dne 22. 12. 2004, č. j. 7 Azs 321/2004: „Pokud se stěžovatel dovolává nepříjemností v případě výkonu vojenské služby, případně obav z jejího nenastoupení, pak tato obava nezakládá odůvodněný strach podřaditelný pod §12 zákona o azylu. Konečně i v zemi, kde se stěžovatel domáhá udělení azylu, je nenastoupení vojenské služby pokládáno za trestný čin, jakkoliv je zde možnost náhradní vojenské služby dlouhodobě umožněná, a tento trestný čin zůstává zachován, jakkoliv dokonce povinnost základní vojenské služby byla zrušena.“ Žalovaný stran této úvahy v napadeném rozhodnutí žalobci vysvětlil, proč v jeho případě nelze ani předpokládat, že by případný výkon vojenské služby měl být vůči němu uplatněn diskriminačně, když ani on sám nic takového v průběhu správního řízení neuváděl a ani správní orgán žádné takové skutečnosti nezjistil. Na podkladě Informace OAMP – Základní vojenská služba, Účast vojáků ZVS ve válce na Ukrajině, ze dne 28. 2. 2024 k tomu doplnil, že postihy za nenastoupení základní vojenské služby nedosahují intenzity azylově relevantních důvodů. Za vyhýbání se odvodu k výkonu základní vojenské služby hrozí většinou pouze finanční postihy ve správním řízení. Pokud by i žalobce základní vojenskou službu nastoupil, ruské právo neumožňuje vysílání branců mimo území Ruské federace, ačkoliv po změnách v dubnu 2023 mohou povinnou vojenskou službu absolvovat v tzv. mírových misích. Přestože se od počátku invaze 24. 2. 2022 ve veřejně dostupných zdrojích objevovaly rozporuplné informace o účasti branců v bojových operacích na Ukrajině, včetně např. úmrtí branců, ruské úřady, včetně nejvyšších představitelů, např. prezident Putin, několikrát explicitně odmítly, že by branci byli cíleně posíláni do bojových operací na Ukrajině, či že branci budou vysíláni do ukrajinských anektovaných a následně okupovaných oblastí – Luhanské, Doněcké, Chersonské a Záporožské. Zároveň podle vyjádření a praxe ruských úřadů jsou branci umísťování primárně do oblastí v blízkosti místa bydliště a konečné rozhodnutí činí odvodová komise. K tomu žalovaný dodal, že podle Informace OAMP – Náhradní civilní služba ze dne 21. 3. 2024 v zemi původu žalobce existuje možnost vykonat náhradní civilní službu. zdůraznil, že žalobci je v současné době již 40 let. Pokud tedy základní vojenskou službu ještě nevykonal, její výkon mu v tomto věku již nehrozí, neboť (to taktéž vyplývá z výše uvedené informace) odvod je možný pouze do 30 let.

6. Podle žalovaného postihy za neuposlechnutí výzev k mobilizaci nebyly v okamžiku vyhlášení tzv. částečné mobilizace v září 2022 v ruské právní úpravě vymezeny a neuposlechnutí této výzvy není ani považováno za trestný čin. V současné době je připravována novela zákona zpřísňující tresty v souvislosti s mobilizací, jejíž legislativní proces nebyl dosud dokončen. Podle statistik (k 21. 9. 2023) Mediazony nebyl nikdo za neuposlechnutí výzvy k mobilizaci ze září 2022 potrestán. S odkazem na nezávislý zpravodajský portál Verstka rozporovalo soudní cestou povolávací rozkaz v rámci tzv. částečné mobilizace 761 osob a 52 z nich soud vyhověl. Podle stejné informace ve značné části případů odkazovali stěžovatelé na aplikaci výjimky z důvodu zaměstnání. Žalovaný zdůraznil, že v současné době žádná mobilizace neprobíhá, neboť vyhlášená mobilizace již byla ukončena. Jedinci, na něž se mobilizace vztahovala, pak nemohou být ani postihováni za to, že se v době jejího vyhlášení v Rusku nenacházeli nebo ze země vycestovali, neboť během období mobilizace neplatily v Rusku žádné oficiální zákazy cestování. Správní orgán si rovněž obstaral informace o situaci mužů, vracejících se do Ruské federace ze zahraničí, konkrétně Informaci Finské imigrační služby ze dne 31. 1. 2023, která je jedním z podkladů pro vydání rozhodnutí ve věci žádosti žalobce, podle níž nehrozí takovým osobám jakkoli vyšší riziko jejich povolání k výkonu základní vojenské služby nebo následného nasazení do bojů než ostatním občanům, kteří na území Ruska pobývají, aniž by ho opustili.

7. Zdůraznil, že je pouze na žalobci, aby poskytl všechny relevantní prvky k prokázání, že se na něj skutečně vztahuje vojenská povinnost v rámci částečné mobilizace nebo nuceného náboru. Ani pouhé členství v záloze (které u žalobce navíc nepřichází v úvahu) nestačí k prokázání toho, že by se ruský státní příslušník skutečně přímo či nepřímo podílel na páchání válečných zločinů.

IV. Jednání soudu

8. Krajský soud věc projednal při jednání konaném dne 24. 7. 2024 za účasti žalobce, jeho zástupce, který byl ustanoven usnesením krajského soudu ze dne 8. 4. 2024, a tlumočnice z jazyka ruského a anglického, která byla ustanovena usnesením krajského soudu ze dne 5. 6. 2024 (pro jazyk ruský) a při jednání dne 24. 7. 2024 (pro jazyk anglický).

9. Zástupce žalobce odkázal na žalobu a zdůraznil, že žalobce je v zemi původu ohrožen jednak kriminálními skupinami, protože má určité informace o podvodech s byty, a dále pak proto, že se obává, že by se v případě návratu, maje vojenský průkaz, musel účastnit bojů na Ukrajině.

10. Pověřený pracovník žalovaného odkázal na napadené rozhodnutí a vyjádření k žalobě, kde se vypořádal s argumenty žalobce, ať jsou to případné potíže s kriminálními osobami, a nástupem vojenské služby.

11. Soud provedl dokazování žalobcem navrženým důkazem – článkem, internetového média The Kyiv Independent ze dne 18. 3. 2024 v anglickém jazyce s nadpisem Vojenská inteligence: mobilizace v Rusku může probíhat „otevřeněji“ poté, co skončily volby. Dále soud provedl důkaz listinami předloženými žalovaným. Jednalo se o Informaci OAMP – Základní vojenská služba, Účast vojáků ZVS ve válce na Ukrajině ze dne 28. 2. 2024; dále o Informaci OAMP – Náhradní civilní služba ze dne 21. 3. 2024.

12. Pověřený pracovník žalovaného doplnil, že žalobci v žádné formě nehrozí možnost účasti v bojích ve válce na Ukrajině. Materiály dle něj potvrzují, že obavy žalobce nejsou namístě, protože mobilizace se ho netýká, a považuje to za bizarní, jelikož žalobci je xx a podle svých slov odveden ani nebyl. Mobilizace je zastavena a do války chodí pouze profesionální vojáci.

13. Zástupce žalobce sdělil, že pouze ze zkušeností, které má s fungováním Ruské federace, ví, že ne všechno to, co je v právních předpisech Ruské federace, také tak funguje, ať už je to třeba přístup k náhradní vojenské službě, věkové hranici a podobně, protože Rusko je ve válce a potřebuje každého muže.

14. Žalobce sám k věci uvedl, že vojenská kampaň se v Ruské federaci udržuje a nábor do vojenské služby se ne vždy děje v rámci zákona. Od doby, kdy absolvoval zvláštní vojenskou přípravu, má zvláštní vojenskou kartičku. S největší pravděpodobností po příletu jej předvolají bez ohledu na jeho věk. A pokud jde o druhý vážný důvod, kvůli kterému se nemůže vrátit, tak jej obvinili za věci, které neudělal. Jde o předání informací o kriminální skupině. Několik let mu bylo vyhrožováno a všichni jeho známí, se kterými kvůli tomu přerušil styky, také dostávali výhrůžky. Napadli jej, a když se vrátil do Ruska, tak se o to znovu pokusili, proto odjel a už se nevrátil. Je přesvědčen o tom, že po příjezdu bude jeho život ohrožen a bude zabit. V České republice je více než pět let a chtěl by se zabývat dobrovolnickými programy a poskytováním pomoci.

V. Posouzení věci krajským soudem

15. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Při posuzování věci soud přihlédl k čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (tzv. procedurální směrnice).

16. Žaloba je důvodná.

17. Krajský soud předně ze správního spisu ověřil skutková zjištění provedená žalovaným v této věci.

18. Ze správního spisu vyplynulo, že žalobce dne 8. 1. 2023 podal žádost o poskytnutí mezinárodní ochrany v České republice. Dne 1. 2. 2023 poskytl údaje k podané žádosti a dne 6. 2. 2023 s ním byl proveden i pohovor. Sdělil, že do České republiky naposledy přicestoval v únoru 2022. Poprvé do sem přicestoval v roce 2016 a byl tu maximálně 5 dní. Schengenské vízum mu udělilo Finsko. Do České republiky přicestoval proto, že se mu líbila, je tu velké množství rusky mluvících osob, je možné se odtud dostat do různých států a je tu dobré letiště. V Rusku naposledy žil na adrese xxx. Na této adrese byl přihlášen k pobytu. Ve vlasti dále žil ještě v xxx a neoficiálně na hotelech. V České republice pobýval také na hotelech, konkrétně v hotelu xxx. Jinak jezdil do malých měst, například do xx, xx či xx. Nejdéle se zdržoval ale v hotelu Jalta. Na dotaz, na jaké jméno byl v hotelu ubytován, odvětil, že když měl ještě platný pas, byl zaregistrován na své jméno xx. To bylo naposledy v roce 2018. Když už pas neměl platný, žádal kamarády, aby ho v hotelu přihlásili. Podle něj se na něj nikdo neobracel, nechodila za ním ani žádná pokojská služba. Popřel, že by měl v ČR nebo jiné zemi EU rodinné příslušníky a že by měl kontakt s příbuznými v Rusku. Problémy při vycestování z vlasti nebo s vyřizováním cestovních dokladů neměl. Doklady na jméno B. (státní příslušnost xx) a J. (státní příslušnost xx), které předložil při zajištění policií, jsou ztracené doklady, které mu předal jeho známý. Na výzvu, proč se vydával za příslušníka jiné národnosti, uvedl, že pas na jméno B. nikdy nepředkládal, protože nechtěl být bez pasu. Pas na jméno Jenisejev nikdy nepoužil. Doklady podle něj nejsou padělané a jsou pravé. K otázce, proč si nevyřídil nový cestovní doklad, žalobce uvedl, že se bál pro nový pas vrátit, protože už porušil podmínky víza. Třikrát se obrátil na lidi, kteří pomáhají získat legálně bulharský nebo rumunský pas, ale ti chtěly hodně peněz a po zaplacení části nákladů zmizeli. Svůj pas ztratil v Karlových Varech asi před 3 lety, když už nebyl platný. Studoval na xxx. V Rusku se živil prací na PC, konkrétně dával lajky prezidentovi Bidenovi a psal různé komentáře, za které dostával zaplaceno kryptoměnou na anonymní účty. O mezinárodní ochranu v České republice požádal, protože se mu zde líbí a chtěl by tu zůstat. Strávil tu již 5 let. Na dotaz, proč o mezinárodní ochranu nepožádal ihned po příjezdu do České republiky, žalobce odpověděl, že doufal, že získá legální dokumenty, například z Bulharska. Podle svých slov plánoval život tak, aby neporušoval zákony. Potvrdil, že na jeho žádost měla vliv skutečnost, že byl zadržen a následně zajištěn. Nechce být deportován. K vysvětlení, proč z ČR nevycestoval, když obdržel rozhodnutí o správním vyhoštění, uvedl, že nechtěl odjet a dostával výhrůžky, a tak odjel do Švýcarska a předpokládal, že si vyřídí legální dokumenty. Upřesnil, že se jednalo o výhrůžky od kriminálních skupin, že bude zabit. Na výzvu k uvedení důvodů žádosti o mezinárodní ochranu žalobce sdělil, že prvním důvodem je, že se obává o život. Nebojí se zemřít, ale bojí se, že nebude pochován podle křesťanských zvyků, což mu hrozí od kriminálních skupin. Zadruhé nechce zemřít ve válce a chce lidstvu něco přinést. Vojenský výcvik prodělal v xx v roce 2016, byla to fyzická příprava, boj zblízka, psychologická příprava, umění vést výslech a další návyky se zbraní. Oficiálně žádné dokumenty na základě tohoto výcviku nedostal. Pouze mu bylo sděleno, že je na něj vedena evidenční karta. Proto se domnívá, že je veden v jakési evidenci a kdyby šel pracovat k policii nebo do zvláštních služeb, jeho složka by se rozvíjela. Na otázku, zda narukoval, nebo to bylo povinné, odvětil, že na škole měli vojenskou katedru, v rámci které museli absolvovat vojenskou přípravu. Poté jsou evidováni jako důstojníci. Profesionálním vojákem nicméně nebyl. Měl ještě rok po absolvování školy sloužit, ale nechtěl být ani důstojníkem. Obrátil se tak na organizace, které pomáhají těm, kteří nechtějí sloužit, a dostal dokumenty, které jsou něco jako modrá knížka. Podle nich je neodveditelný, ne však v případě obecné mobilizace. O tom, že by byl v Rusku odveden, je přesvědčen, protože na Ukrajině jsou velké ztráty. Povolávací rozkaz nedostal. Domnívá se, že není, kam by mu ho zaslali. Sdělil ale, že probíhá globální mobilizace. dále potvrdil, že má vojenskou knížku, bakalářský titul a že nedokončil vojenskou katedru. Kdyby ji dokončil, tak by býval musel nastoupit do armády. Dokumenty, které by potvrdily jeho vojenskou minulost, jsou dle něj v archivu, on sám nic nemá. Na otázku, zda je v současnosti příslušníkem armády, odvětil, že dostal knížku, že je omezeně schopen služby v armádě, dokument ale nemá. Dodal, že je pořád veden v evidenci vojenské správy, ale může být povolán v případě mobilizace. K druhému důvodu své žádosti uvedl, že se stal svědkem nějakých finančních machinací, které se týkaly prodeje bytů, kdy jeden byt byl prodán dvěma až třem lidem. Lidé, kteří se prodejem zabývali, se domnívali, že žalobce je pracovníkem policie. Žalobce byl napaden nožem a bylo mu neustále vyhrožováno. Proto se skrýval a poté odcestoval. Následně se vrátil, neboť mu jeho známí slibovali pomoc, což se nepovedlo. Proto musel znovu odjet, jelikož mu bylo opět vyhrožováno. Svědkem zmíněných finančních machinací byl v roce 2017. Týkaly se bytů v nových stavbách v xx. Napaden nožem byl v xx rovněž v roce 2017. Ošetřen byl žalobce na traumatologii v xxx. Člověk, který jej napadl, byl podle něj k tomu najat. Přibližně půl roku se pak schovával na různých místech v xx a v xx. V roce 2018 pak odjel a asi tři měsíce byl v Evropě. Poté se na dva měsíce vrátil do Ruska, než znovu odjel do České republiky. Se žádostí o pomoc se na státní orgány ani policii v Rusku neobrátil, protože předpokládal, že by to vedlo pouze ke zhoršení jeho situace. V Rusku totiž dle něj platí, že když se člověk obrátí na státní orgány, podepíše si rozsudek smrti. Také sdělil, že když se v roce 2019 vrátil do Ruska, byl jakousi etnickou skupinou, která se skládala z různých národností, např. Dagestánců, Cikánů a Gruzínů, zadržen na letišti, následně unesen v autě a odvezen na pusté místo, kde byl zbit, a následně strávil nějaký čas s nimi v bytě. Mělo to být maximálně 14 dní. Poté jim podepsal několik směnek a pustili ho. Poté žalobce vycestoval a už se do Ruska nevrátil. Popřel, že by byl v Rusku trestně stíhán. Rovněž popřel, že by své problémy mohl vyřešit přestěhováním do jiné části Ruska. Musel by se někde registrovat a stejně by ho dříve nebo později někdo našel. V případě návratu se bojí o svůj život kvůli globální mobilizaci a kvůli zmíněné kriminální skupině.

19. Správní orgán si vyžádal několik tematických zpráv o zemi původu. Konkrétně při posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobců vycházel z překladů vybraných částí Informace Finské migrační služby – Vyhýbání se odvodům během mobilizace ze dne 31. 1. 2023 a Informace OAMP – Ruská federace, bezpečnostní a politická situace v zemi, vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv ze dne 8. 3. 2023.

20. Z provedeného důkazu článkem The Kyiv Independent soud zjistil, že po skončení voleb v Ruské federaci, kdy byl Vladimir Putin potvrzen ve funkci prezidenta na další funkční období, je otevřena cesta k další mobilizaci. Tento názor vyjádřil Andrej Jusov z ukrajinské rozvědky v ukrajinské státní televizi 18. března 2024. Současně mobilizace v Rusku i během volební kampaně a voleb stále probíhala. Přes Putinovo prohlášení na konci října 2022, že mobilizace skončila, z poznatku mezinárodní organizace Institutu pro studium války (ISW) z prosince 2022 vyplývá, že prvotní mobilizační výnos zůstává v platnosti. Místo toho, aby Rusko oficiálně spustilo nové kolo mobilizace, tak se do dnešní doby snažilo zintenzivnit dobrovolnou vojenskou službu. Také došlo k pokusům nabrat cizince a využít migranty ze střední Asie. Z vyjádření Andreje Jusova z ukrajinské rozvědky vyplývá, že po znovuzvolení Putina Rusko může mít méně důvodů se obávat vnitřní opozice a mobilizace může otevřeněji pokračovat. Z Jusovova vyjádření z ledna 2024 plyne, že Rusko mobilizuje kolem 30 tis. lidí každý měsíc.

21. Podle ust. § 12 zákona o azylu platí, že azyl se cizinci udělí, bude–li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

22. Podle ust. § 14a odst. 1 zákona o azylu platí, že doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude–li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

23. Podle ust. § 14a odst. 2 zákona o azylu platí, že za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

24. Podle § 2 odst. 4 zákona o azylu se pronásledováním rozumí závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání anebo jednání, která ve svém souběhu dosahují intenzity pronásledování, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna původci pronásledování (obdobně čl. 9 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. 12. 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany, dále jen „kvalifikační směrnice“). Dle čl. 9 odst. 2 písm. e) kvalifikační směrnice může být za pronásledování ve smyslu odstavce 1 mimo jiné považováno „trestní stíhání nebo trest za odepření výkonu vojenské služby za konfliktu, jestliže by výkon vojenské služby zahrnoval zločiny nebo jednání spadající mezi důvody vyloučení uvedené v čl. 12 odst. 2.“ 25. Mezi zločiny nebo jednání spadající pod důvody vyloučení dle čl. 12 odst. 2 kvalifikační směrnice pak spadají mj. zločiny proti míru, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti ve smyslu mezinárodních dokumentů obsahujících ustanovení o těchto zločinech, jakož i činy, které jsou v rozporu se zásadami a cíli OSN uvedenými v preambuli a v čl. 1 a 2 Charty OSN.

26. Odmítání výkonu vojenské služby pro vlastní stát sice není samo o sobě důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. Ani tehdy, pokud by se výkon vojenské služby pojil s rizikem účasti na bojových akcích. Z tohoto obecného pravidla však existuje řada výjimek. Jednu z nich, která má relevanci pro případ žalobce, upravuje právě zmíněný čl. 9 odst. 2 písm. e) kvalifikační směrnice.

27. V rozsudku ze dne 26. 2. 2015, věc C–472/13 (Shepherd), Soudní dvůr objasnil, že k naplnění čl. 9 odst. 2 písm. e) kvalifikační směrnice stačí, aby bylo pouze pravděpodobné, že by žadatel mohl spáchat činy uvedené v čl. 12 odst. 2 této směrnice (bod 39). Žadatel zároveň nemusí prokazovat, že by sloužil přímo v boji. Uvedené ustanovení kvalifikační směrnice se týká i situací, ve kterých by se žadatel podílel na páchání válečných zločinů jen nepřímo tím, že by při plnění svých úkolů s rozumnou mírou pravděpodobnosti poskytl nezbytnou podporu pro přípravu nebo uskutečnění těchto zločinů (bod 46). Dále uvedl, že diskriminační nebo nepřiměřená povaha aktů či opatření, jimž by mohl být žadatel o azyl vystaven v důsledku odepření nástupu do vojenské služby, by musela dosahovat určité míry závažnosti, a to v tom smyslu, že by musela překračovat meze toho, co je nezbytné pro výkon legitimního práva dotyčného státu udržovat vojenské síly (bod 50). Je však na vnitrostátních orgánech, aby v tomto ohledu zkoumaly všechny významné skutečnosti týkající se země, z nich pochází žadatel, včetně právních předpisů této země a způsobu jejich uplatňování (bod 53).

28. Na tyto závěry Soudní dvůr navázal i později v rozsudku ze dne 19. 11. 2020, věc C–238/19 (E. Z.), ze kterého plyne, že odepření vykonat vojenskou službu může být vyjádřením politických názorů, které spočívají v odepření jakéhokoliv použití vojenské síly nebo v odporu proti politice nebo metodám orgánů země původu, náboženského přesvědčení, nebo je odůvodněno příslušností k určité společenské vrstvě. Existence souvislosti mezi azylově relevantním důvodem pronásledování a trestním stíháním a případným trestem za odepření výkonu vojenské služby není dána automaticky a v případě odepření výkonu vojenské služby žalobce je třeba se prokázáním této souvislosti zabývat. Soudní dvůr zde navíc uvedl, že čl. 9 odst. 2 písm. e) se musí vykládat tak, že „pro brance, který odepře vykonat vojenskou službu za konfliktu, avšak nezná své budoucí služební zařazení v rámci armády, v kontextu všeobecné občanské války, která se vyznačuje opakovaným a systematickým pácháním zločinů nebo jednání uvedených v čl. 12 odst. 2 téže směrnice armádou, která nasazuje brance, by výkon vojenské služby znamenal přímou či nepřímou účast na spáchání takových zločinů nebo jednání bez ohledu na zařazení v rámci armády.“ 29. Aby tedy odepření výkonu vojenské služby, se kterým se pojí trestní stíhání, potenciálně mohlo být důvodem pro udělení mezinárodní ochrany, musí se s přiměřenou pravděpodobností prokázat, že by výkon vojenské služby zahrnoval páchání válečných zločinů, zločinů proti lidskosti nebo činů, které odporují zásadám a cílům OSN. Pro posouzení této otázky přitom není nutné, aby se branec přímo podílel na bojových akci. Ani aby předem znal přesné zařazení v rámci armády. To vše platí za předpokladu, že armáda, ve které by sloužil, opakovaně a systematicky páchá uvedené zločiny.

30. Pokud žadatel o mezinárodní ochranu uvádí jakékoliv skutečnosti svědčící o tom, že došlo nebo že by potenciálně mohlo dojít k zásahu do jeho lidských práv, který by byl azylově relevantní, pak je třeba se tvrzeními detailně zabývat a žadatelem uváděné skutečnosti konfrontovat se zjištěními týkajícími se situace v zemi původu žadatele (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 3. 2008, č. j. 4 Azs 103/2007–63, či ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008–70). Při tomto hodnocení se uplatní důkazní standard přiměřené pravděpodobnosti (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006–82), tj. že k nežádoucímu důsledku v případech obdobných případu žadatele dochází natolik často, že s ním ten, komu takový následek hrozí, musí počítat jako se vcelku běžným jevem, a nikoli jako s jevem toliko výjimečným.

31. Pokud jde o odepření výkonu vojenské služby, který by zahrnoval páchání válečných zločinů, zločinů proti lidskosti nebo činů, které odporují zásadám a cílům OSN, jedná se o důvod, jemuž je na místě s ohledem na výše citovaný čl. 9 odst. 2 písm. e) kvalifikační směrnice přiznat azylovou relevanci. Ostatně žalovaný se tímto důvodem zabýval. Způsob, jakým tak učinil, však vykazuje vady, pro které bylo nutno napadené rozhodnutí zrušit.

32. Žalovaný vyšel z obecně jistě platného předpokladu, že výkon povinné vojenské služby je základní státoobčanskou povinností, nikoliv pronásledováním. Žalovaný se však dále měl (s ohledem na obecně známou skutečnost, že Rusko vede agresivní válku na Ukrajině a že v případě potenciálních branců může být namístě i aplikace čl. 9 odst. 2 písm. e) kvalifikační směrnice) blíže zabývat tím, zda jsou obavy žalobce opodstatněné. Žalovaný se sice zabýval tím, zda žalobci hrozí diskriminační povolání do vojenské služby, ale v tomto směru opomněl zohlednit skutečnost, že žalobce má za sebou vojenskou minulost a prodělal vojenský výcvik v rámci vojenské vysoké školy. Dále se žalovaný zcela nedostatečně vypořádal s posouzením toho, s jakou pravděpodobností by výkon vojenské služby mohl zahrnovat i účast ve válce na Ukrajině. Takový závěr bylo nutno učinit jedině na podkladě dostatečně aktuálních a relevantních informací o zemi původu žalobce. V návaznosti na případné zjištění takového rizika, resp. míře jeho pravděpodobnosti, by pak následovalo posouzení, zda a jaký trest by žalobci hrozil za případné odepření této služby a zda by byla dána souvislost mezi případným pronásledováním žalobce a azylově relevantními důvody pronásledování. Z postoje žalobce přitom bylo zřejmé, že s povoláním do základní vojenské služby nesouhlasí.

33. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že obavy žalobce z odvodu do války na Ukrajině jsou bezpředmětné a předčasné. Při posouzení této otázky vycházel zejména z Informace Finské imigrační služby ze dne 31. 1. 2023. Tento podklad založený ve správním spise je však neúplným překladem této zprávy. Je z ní zřejmé, že bylo položeno sedm otázek k problematice vyhýbání se odvodům během mobilizace v Rusku. První otázka se týkala postihů za neuposlechnutí mobilizace (nepřeloženo), druhá se týkala vyhýbání se odvodům během mobilizace (nepřeloženo), třetí otázka se vztahovala k trestům za neuposlechnutí výzvy k odvodu (nepřeloženo), čtvrtá, pátá a šestá otázka směřovaly k trestnímu řízení a trestním postihům za vyhýbání se mobilizaci, sedmá otázka a jediná, na kterou předmětná Informace obsahuje odpověď, je otázka „Jak bylo se záložníky věkově způsobilými k vojenské službě, kteří se vrátili do Ruska ze zahraničí, zacházeno na hranici? Vyskytly se zprávy o mobilizaci na hranici?“ Pouze tato otázka a odpověď na ni je však pro posouzení důvodnosti žalobcem prezentované obavy nedostatečná. V odpovědi na tuto otázku je navíc odkazováno na informace z článku uveřejněného dne 3. 11. 2022 s tím, že „v tomto okamžiku kampaň (tj. mobilizace) skončila“. Žalovaný však vydal své rozhodnutí až dne 26. 2. 2024, přičemž v médiích se objevují zprávy, že mobilizace v Ruské federaci v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na Ukrajině v průběhu času mění pravidla v otázce, kdo a za jakých podmínek může být mobilizován, stejně jako ji provázejí kontroverze při odvodech jednotlivých osob (srov. například článek The Kyiv Indipendent ze dne 18. 3. 2024, provedený soudem při jednání).

34. Nutno uzavřít, že jestliže je součástí správního spisu pouze neúplná podkladová zpráva (zde Informace Finské imigrační služby), ze které žalovaný zejména vycházel při posouzení této zásadní otázky ve věci, nedostál své povinnosti shromáždit dostatečné podklady pro vydání napadeného rozhodnutí. Nezjistil tak skutkový stav v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.

35. Protože soud shledal, že napadené rozhodnutí ze shora uvedených důvodů neobstojí a je třeba je zrušit, dalšími žalobními námitkami (týkajícími se potíží žalobce se soukromými osobami, které mu vyhrožovaly a jej napadaly) se již nezabýval.

VI. Závěr a náklady řízení

36. S ohledem na shora uvedené krajský soud shledal žalobu důvodnou a zrušil napadené rozhodnutí žalovaného z důvodu, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, nemá oporu ve spisech a vyžaduje zásadní doplnění (§ 78 odst. 1 a § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.). Podle § 78 odst. 4 s. ř. s. soud současně vyslovil, že se věc vrací k dalšímu řízení žalovanému.

37. Právním názorem soudu vysloveným v tomto zrušujícím rozsudku je v dalším řízení žalovaný vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

38. V dalším řízení žalovaný opatří aktuální podklady a informace o zemi původu tak, aby bylo možné na jejich základě náležitě posoudit, zda žalobcem prezentované obavy z nástupu do armády a nasazení do bojů na Ukrajině (zda výkon vojenské služby může vést k přímé či nepřímé účasti žalobce na válečných zločinech či zločinech proti lidskosti) jsou důvodné či nikoliv, příp. zda mu za odepření výkonu takové vojenské služby během současného vojenského konfliktu (resp. nedostavení se k odvodu) hrozí ve smyslu čl. 9 odst. 2 písm. e) kvalifikační směrnice trestní stíhání nebo trest.

39. Žalovaný se tím, zda žalobci hrozí v jakékoli formě zapojení do bojů v rámci války Ruské federace proti Ukrajině, bude zabývat materiálně; nebude své posuzování formalisticky omezovat kategoriemi „mobilizace“, „branců“, „základní vojenské služby“ apod., jak to doposud činil.

40. Žalovaný bude vycházet z toho, že je obecně známo, že Rusko není právním státem a že sama skutečnost, že ruské právo stanovuje, garantuje určité postupy či práva, neznamená, že tyto postupy jsou v praxi skutečně uplatňovány a práva dodržována. Podstatné je zkoumat skutečný stav a praxi, jaké v Ruské federaci v souvislosti s jí vedenou útočnou válkou proti Ukrajině panují.

41. Žalovaný současně bude vycházet z obecně známých skutečností nasvědčujících tomu, že Rusko se na Ukrajině dopouští válečných zločinů. Mezi ně patří používání zakázané kazetové munice v civilních oblastech včetně blízkosti nemocnic a škol (například útok v Charkově 28. 2. 2022, v Černihivě 3. 3. 2022), vraždy, mučení, rabování, znásilňování ukrajinských žen, útoky na civilisty (například nálet na divadlo v Mariupolu, používané jako kryt před nálety, masakr stovek lidí v Buči v březnu 2022, bombardování Boroďanky a nádraží v Kramatorsku), nezákonné útoky na civilní objekty (včetně nemocnic, mateřských škol, sirotčinců, např. bombardování školy v Bilohorivce 7. 5. 2022), hrozby násilím a nelidské zacházení s válečnými zajatci (např. masakr v Olenivce 29. 7. 2022), násilné deportace ukrajinských dětí do Ruska.

42. Zrušil–li soud rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám prováděl dokazování, zahrne správní orgán v dalším řízení tyto důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí (§ 78 odst. 6 s. ř. s.).

43. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů řízení nemá a úspěšnému žalobci žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

I. Předmět řízení II. Shrnutí žalobní argumentace III. Shrnutí vyjádření žalovaného IV. Jednání soudu V. Posouzení věci krajským soudem VI. Závěr a náklady řízení