43 C 111/2023 - 64

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Luďkem Pilným ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] jednající [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 296 750 Kč s příslušenstvím (původně o zaplacení 364 500 Kč s příslušenstvím) takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 20 250 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 276 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 276 500 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 25 136 Kč k rukám [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokáta, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 8. 6. 2023 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 364 500 Kč za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného Okresním soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jako „posuzované řízení“). Předmětem posuzovaného řízení bylo vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů. O zadostiučinění za období od 7. 9. 2001 (začátek řízení) do 17. 3. 2014 bylo již rozhodnuto v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovanou bylo vyhověno žalobkyni ve výši 137 600 Kč. Soudem prvního stupně pak bylo k této částce ještě přiznána částka 8 799 Kč s příslušenstvím a odvolacím soudem částka 49 101 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v tomto řízení požaduje přiměřené zadostiučinění za období od 18. 3. 2014 do skončení posuzovaného řízení, tj. do dne 9. 12. 2022 (doručení rozhodnutí NS ze dne 27. 10. 2022, č. j. [spisová značka]). Celkem řízení trvalo 21 let a 50 dní. Dle žalobkyně se nejednalo o výjimečně skutkově ani právně složitou věc, která by odůvodňovala takovou délku řízení. V řízení bylo opětovně rozhodováno soudem druhého stupně a soudem dovolacím. Tento „soudní ping-pong“ však nelze dle žalobkyně zařadit pod kritérium tzv. instančnosti řízení (nález ÚS pod sp. zn. III. ÚS 1303/21). Žalobkyně nevykonávala žádné obstrukce, nezatěžovala činnost a postup soudů. Sice nepodala stížnost nebo návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, to jí však nemůže být dáno k tíži. V řízení docházelo k průtahům, např. dovolací soud rozhodl až po třech letech od podání dovolání, odvolací soud rozhodoval dvakrát tak, že mu vydání rozhodnutí trvalo rok a půl. Řízení mělo pro žalobkyni zvýšený význam, neboť se týkalo majetku nabytého za manželství, se kterým po celou dobu nemohla nijak nakládat. Součástí byl také dům, který v průběhu řízení vyžadoval opravy. Žalobkyně požaduje za každý rok řízení částku ve výši 20 000 Kč. Základní částku 400 000 Kč je dle žalobkyně třeba povýšit o 20% z důvodu významu pro žalobkyni, o 20% za soudní „ping-pong“ a za počáteční nečinnosti soudu a nedůvodné přerušení řízení, které již bylo konstatováno za odškodněnou část, tj. na částku ve výši 560 000 Kč. Od této částky odečetla žalobkyně již přiznanou částku za odškodněné období. Celkově tedy žalobou uplatnila nárok na zaplacení částky 364 500 Kč. K rušení rozhodnutí soudu docházelo dle žalobkyně z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Žalobkyně předběžně uplatnila nárok u žalované dne 18. 5. 2023.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 1. 12. 2023 učinila nesporným, že žalobkyně dne 18. 5. 2023 uplatnila u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 364 500 Kč za nesprávný úřední postup v řízení vedeném u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná nárok žalobkyně projednala a žalobkyni částečně vyhověla, a to v částce 67 750 Kč, když dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Žalovaná vyplatila žalobkyni odškodnění za nepřiměřenou délku řízení za 11 let a 6 měsíců. Základní částku za jeden rok řízení určila ve výši 20 000 Kč (sníženou v prvních dvou letech na polovinu). Dle žalované byly v posuzovaném řízení shledány prodlevy při projednávání věci od 22. 6. 2011 (předložení odvolání odvolacímu soudu) do 25. 1. 2013 (ustanovení znalce) a dále v průběhu vypracovávání znaleckého posudku. Základní částku žalovaná ponížila o 25% z důvodu složitosti řízení, o 15% z důvodu četnosti rozhodování soudu a o 5% z důvodu podílu žalobkyně na délce řízení. O 10% byla základní částka zvýšena z důvodu postupu soudu. Předmětem řízení byla žaloba o vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Řízení se dle žalované vyznačovalo určitým stupněm skutkové a právní složitosti, docházelo k širšímu dokazování listinami, bylo vypracováno několik znaleckých posudků. V průběhu řízení došlo k pokusu o mimosoudnímu jednání, které bylo neúspěšné. Soud musel rozhodnout o celé řadě procesních otázek, např. rozhodoval o osvobození od soudních poplatků za odvolání, o znalečném apod. Rozhodováno bylo na všech třech úrovních soudní soustavy. Žalobkyně se na délce řízení podílela především tak, že několikrát požádala o odročení nařízeného jednání a o prodloužení lhůty k doplnění důkazů. Význam řízení byl pro žalobkyni shledán jako standardní. Žalobkyni již bylo celkově vyplaceno 195 500 Kč za již dříve odškodněné období. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 14. 12. 2023, č. j. 43 C 111/2023-48, byla připuštěna změna žaloby navržená žalobkyní v podání ze dne 22. 11. 2023, která spočívala v rozšíření žaloby o nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 364 500 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení. Usnesení nabylo právní moci dne 21. 12. 2023.

4. Usnesením zdejšího soudu ze dne 9. 1. 2024, č. j. 43 C 111/2023-49, bylo řízení co do částky 67 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 67 750 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení částečně zastaveno, a to na základě podání žalobkyně ze dne 23. 11. 2023, když žalovaná žalobkyni předmětnou částku ve výši 67 750 Kč uhradila, a to přede dnem uplynutí šestiměsíční zákonné lhůty pro předběžné projednání nároku dle zákona č. 82/1998 Sb. Usnesení nabylo právní moci dne 10. 2. 2024.

5. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

6. Mezi účastníky řízení bylo nesporným, že žalobkyně dne 18. 5. 2023 uplatnila u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 364 500 Kč za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., přičemž žalobkyni bylo částečně vyhověno s tím, že za posuzované období přiznala žalobkyni částku ve výši 67 750 Kč.

7. Z obsahu spisu Okresního soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující:

8. Řízení v této věci bylo zahájeno žalobou o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Žaloba byla podána soudu dne 7. 9. 2001. Dne 13. 1. 2003 byla žalované [Jméno zainteresované osoby 0/0] (v tomto řízení žalobkyně) doručena žaloba a změny žaloby ze dne 7. 2. 2002. Na den 15. 1. 2003 bylo nařízeno ve věci jednání, které bylo na základě žádosti žalované odročeno. Dne 10. 2. 2003 podala žalovaná návrh na vydání předběžného opatření, který byl doplněn podáním ze dne 14. 2. 2003 a kterému bylo vyhověno usnesením soudu ze dne 14. 2. 2013. Dne 10. 3. 2003 podal žalobce proti usnesení odvolání a Krajský soud v [Anonymizováno] usnesením ze dne 28. 4. 2003 rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na nařízení předběžného opatření zamítl. Rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci dne 11. 6. 2003. Dne 14. 8. 2003 bylo nařízeno ústní jednání na den 15. 10. 2003, při němž bylo rozhodnuto o přerušení řízení do doby pravomocného skončení řízení vedeného u Krajského soudu v [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka]. Přípisy ze dne 27. 1. 2004, 7. 7. 2004, 19. 2. 2005, 31. 3. 2005, 11. 1. 2006 a 4. 10. 2006 zjišťoval soud stav uvedeného řízení. Dne 25. 10. 2006 požádal žalobce o pokračování v řízení s tím, že usnesením ze dne 27. 7. 2006 rozhodl Krajský soud v [Anonymizováno] o přerušení řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] do pravomocného rozhodnutí v řízení vedeném u Okresního soudu v [adresa], sp. zn. [spisová značka]. Soud nařídil jednání na den 5. 3. 2007 a toto bylo z důvodu možného smírného vyřešení věci odročeno na 18. 6. 2007. Dne 13. 6. 2007 požádal žalobce o odročení jednání a k této žádosti soud jednání odročil na den 1. 10. 2007. Dne 25. 9. 2007 požádala žalovaná o odročení jednání z důvodu smírného řešení věci. Podáním ze dne 1. 11. 2007 sdělil žalobce, že smírné vyřízení věci není možné a soud nařídil jednání na den 14. 1. 2008 a uložil žalobci předložit doklady o příjmu z nájmů. Usnesením ze dne 15. 1. 2008 byl ve věci ustanoven znalec. Dne 14. 2. 2008 žalobce předložil požadované doklady. Dne 26. 9. 2008 byl soudu doručen vyhotovený znalecký posudek. Usnesením ze dne 2. 10. 2008 rozhodl soud o odměně znalce a dne 11. 11. 2008 bylo vydáno opravné usnesení. Dne 2. 11. 2008 soud nařídil na den 16. 3. 2009 ve věci jednání. Dne 16. 3. 2009 požádal právní zástupce žalované o odročení jednání z důvodu zdravotních komplikací. Soud k této žádosti odročil jednání na den 11. 5. 2009. Při tomto jednání požádala žalovaná o odročení jednání za účelem formulace návrhu smíru. Jednání bylo odročeno na 29. 5. 2009. Dne 29. 5. 2009 se ve věci konalo jednání, které bylo odročeno na neurčito z důvodu podání návrhu změnu žaloby. Dne 3. 7. 2009 soud vyzval žalobce k předložení změny žaloby, která byla soudu doručena dne 5. 8. 2009. Dne 15. 9. 2009 soud nařídil jednání na den 21. 12. 2009. Usnesením ze dne 28. 12. 2009 vyzval soud žalovanou k doplnění důkazů. Žalovaná požádala o prodloužení lhůty k doplnění do 15. 2. 2010, s čímž soud souhlasil. Dne 23. 2. 2010 žalovaná důkazy doplnila. Dne 25. 2. 2010 vyzval soud žalobce k vyjádření k doplněným tvrzením žalované. Dne 2. 4. 2010 bylo soudu doručeno vyjádření žalobce. Dne 6. 4. 2010 vyzval soud žalovanou k doplnění dalších důkazů. Podáním, doručeným soudu dne 28. 4. 2010, požádala žalovaná o prodloužení lhůty k jejich předložení do konce května 2010. Soud prodloužil žalované lhůtu a uvedl, že žalovaná měla mít podklady připravené již dříve. Dne 22. 7. 2010 soud nařídil na den 22. 11. 2010 jednání, které bylo na základě žádosti žalované znovu odročeno na 22. 12. 2010. Toto jednání se konalo a bylo odročeno na den 11. 4. 2011. Toto jednání se konalo a bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na den 15. 4. 2011. Dne 8. 6. 2011 podal žalobce proti rozsudku odvolání, které bylo téhož dne zasláno žalované a dne 16. 6. 2011 byl spis předložen Krajskému soudu v [Anonymizováno]. Krajský soud v [Anonymizováno] ustanovil usnesením ze dne 25. 1. 2013 znalce. Dne 7. 6. 2013 soud urgoval znalce k předložení znaleckého posudku. Dne 10. 7. 2013 znalec soudu předložil znalecký posudek. Usnesením ze dne 19. 9. 2013 rozhodl soud o znalečném. Dne 15. 10. 2013 vyzval soud žalobkyni k doplnění tvrzení. Dne 14. 11. 2013 se ve věci konalo jednání, které bylo odročeno na 9. 1. 2014 za účelem doplnění dokazování. Dne 9. 1. 2014 se konalo jednání, které bylo odročeno na den 6. 2. 2014 za účelem doplnění dokazování. Dne 6. 2. 2014 se konalo jednání, které bylo za účelem vyhlášení rozhodnutí odročeno na 13. 2. 2014 a tohoto dne byl vyhlášen rozsudek č. j. [spisová značka], kterým byl rozsudek soudu prvního stupně změněn a který nabyl právní moci dne 17. 3. 2014. Dne 14. 5. 2014 bylo soudu doručeno dovolání žalované a návrh na odložení vykonatelnosti. Usnesením ze dne 8. 12. 2014 byl rozsudek odvolacího soudu opraven v identifikačních údajích žalované. Usnesením ze dne 19. 12. 2014 byla žalovaná vyzvána k uhrazení soudního poplatku za dovolání. Dne 6. 1. 2015 požádala žalovaná o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku a o osvobození od soudního poplatku. Dne 5. 2. 2015 k výzvě soudu předložila žalovaná formulář o majetkových poměrech. Následně byla dne 16. 2. 2015 vyzvána k doplnění. Požadované doložila dne 3. 3. 2015. Usnesením ze dne 4. 3. 2015 bylo rozhodnuto o žádosti o osvobození od soudních poplatků za dovolání. Do usnesení podala žalovaná odvolání dne 24. 3. 2015. Soudní poplatek byl uhrazen téhož dne. Odvolání vzala zpět dne 5. 5. 2015. Usnesením ze dne 11. 5. 2015 bylo odvolací řízení zastaveno. Dne 30. 7. 2015 podala žalovaná návrh na vydání předběžného opatření, který byl odmítnut usnesením ze dne 3. 8. 2015. Dovolání bylo předloženo Nejvyššímu soudu dne 24. 9. 2015. Dne 21. 1. 2016 byl spis zapůjčen Obvodnímu soudu pro [adresa] ke sp. zn. [spisová značka]. Dne 4. 1. 2017 byl urgován zdejší soud o vrácení spisu. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, č. j. [spisová značka], byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne 30. 6. 2017. Žalovaná byla následně odvolacím soudem vyzvána k doplnění tvrzení. Dne 4. 10. 2017 požádala žalovaná o prodloužení lhůty. Vyjádření bylo soudu doručeno dne 2. 11. 2017. Usnesením ze dne 28. 11. 2017 byl ustanoven znalec pro vypracování znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí se lhůtou 30 dnů. Dne 6. 3. 2018 byl znalec urgován k zaslání znaleckého posudku. Posudek byl soudu doručen dne 13. 3. 2018. Usnesením ze dne 25. 4. 2018 bylo rozhodnuto o znalečném. Žalovanou bylo dne 9. 5. 2018 podáno odvolání. Usnesením ze dne 13. 6. 2018 bylo odvolací řízení zastaveno pro nedostatek funkční příslušnosti. Dne 16. 10. 2018 podala žalovaná návrh na přerušení řízení. Dne 29. 11. 2018 se konalo jednání ve věci, byly provedeny doplněné důkazy. Rozsudkem Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne 6. 12. 2018, č. j. [spisová značka], ve znění opravného usnesení ze dne 7. 12. 2018, č. j. [spisová značka], bylo změněno rozhodnutí soudu I. stupně. Dne 27. 2. 2019 podala žalovaná proti rozsudku dovolání. Usnesením ze dne 6. 3. 2019 byla žalovaná vyzvána k úhradě soudního poplatku za dovolání. Dne 28. 3. 2019 požádala o osvobození od soudních poplatků. Dne 12. 4. 2019 podal dovolání žalobce. Usnesením ze dne 22. 5. 2019 bylo zrušeno usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku. Usnesením ze dne 24. 6. 2019 byla vrácena jistota žalované. Dovolání byla předložena Nejvyššímu soudu dne 30. 9. 2019. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2019, č. j. [spisová značka], byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, dovolání žalované bylo zamítnuto. Rozsudek nabyl právní moci dne 20. 1. 2020. Usnesením ze dne 18. 2. 2020 byl žalobce vyzván k doplnění tvrzení. Žalobce doplnil svá tvrzení dne 4. 3. 2020. Během května a června 2020 byl hledán znalec pro vypracování nového znaleckého posudku. Usnesením ze dne 24. 6. 2020 byl ustanoven znalec z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, k podání znaleckého posudku se lhůtou 90 dní. Znalec doručil soudu znalecký posudek dne 7. 12. 2020. Usnesením ze dne 14. 12. 2020 bylo rozhodnuto o znalečném. Rozsudkem Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne 24. 6. 2021, č. j. [spisová značka], byl rozsudek odvolacího soudu změněn. Rozsudek nabyl právní moci dne 3. 8. 2021. Dne 21. 9. 2021 podala žalovaná proti rozsudku dovolání. Dovolání bylo Nejvyššímu soudu předloženo dne 20. 10. 2021. Usnesením ze dne 27. 10. 2022 bylo dovolání žalované odmítnuto. Usnesení nabylo právní moci dne 12. 12. 2022.

9. Z obsahu spisu Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující:

10. Žalobkyně podala dne 10. 2. 2015 u [Anonymizováno] soudu žalobu dle zákona č. 82/1998 Sb. na žalovanou, kterou se domáhala uhrazení přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], a to za období od 7. 9. 2001 do 17. 3. 2014. Žalovaná dle vyjádření ze dne 18. 6. 2015 žalobkyni přiznala za toto období částku ve výši 137 600 Kč. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 31. 5. 2016, č. j. [spisová značka], byla žalobkyni nad rámec plnění žalované přiznána částka ve výši 8 799 Kč spolu s příslušenstvím, ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Do zamítavého výroku podala žalobkyně odvolání. Rozsudkem [Anonymizováno] ze dne 1. 2. 2017, č. j. [spisová značka], byl zamítavý výrok změněn tak, že žalovaná byla povinna žalobkyni uhradit ještě 49 101 Kč spolu s příslušenstvím, ve zbytku byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen. Soud v tomto řízení shledal přiměřeným zadostiučiněním částku 195 500 Kč, ke které dospěl ponížením základní částky o 15% za složitost řízení, o 5% za jednání žalobkyně v řízení a navýšení základní částky o 15% za postup soudu a o 5% za význam řízení pro žalobkyni. Rozsudek nabyl právní moci dne 21. 3. 2017.

11. Z přípisu žalobkyně ze dne 18. 5. 2023 soud zjistil, že žalobkyně u žalované uplatnila tvrzený nárok za nepřiměřenou délku řízení v posuzovaném řízení podáním ze dne 18. 5. 2023.

12. Ze stanoviska žalované ze dne 15. 11. 2023 soud zjistil, že žalovaná předběžně uplatněný nárok žalobkyně v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení posuzovaného řízení částečně uznala s tím, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu dle § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a žalobkyni přiznala za dosud neodškodněné období částku ve výši 67 750 Kč.

13. Z výpisu z účtu č. [hodnota] vedeného [právnická osoba] za období 20. 11. 2023 ve vztahu k úhradě částky 67 750 Kč soud zjistil, že na účet právního zástupce žalobkyně byla připsána částka ve výši 67 750 Kč přikázaná žalovanou dne 20. 11. 2023.

14. Soud neprovedl pro nadbytečnost dokazování dalších navržených důkazů (potvrzení o přijetí podání ze dne 19. 5. 2023), neboť uplatnění nároku u žalované a projednání žádosti žalovanou bylo mezi účastníky nesporné.

15. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

16. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“) odpovídá stát za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

17. Podle § 5 OdpŠk odpovídá stát za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež je vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

18. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

19. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

20. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

21. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

22. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

23. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

24. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

25. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, má soud za to, že tento je naplněn, neboť v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008). Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Vznik újmy ostatně dovodila i sama žalovaná ve svém stanovisku ze dne 15. 11. 2023, kterým přiznala žalobkyni zadostiučinění v peněžité formě.

26. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobkyně a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobkyně na přiměřenou délku řízení.

27. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009, dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30% v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45% částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.

28. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud k této otázce vyjádřil též v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020. Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (viz NS sp. zn. 30 Cdo 3171/2018).

29. Soud posuzoval délku řízení v období od 7. 9. 2001, tj. ode dne podání žaloby, do dne 9. 12. 2022, jak jej ohraničila žalobkyně v žalobě, přičemž tento den bylo žalobkyni doručeno usnesení o odmítnutí dovolání. Nutno zdůraznit, že žalobkyně již byla odškodněna za období od 7. 9. 2001 do 17. 3. 2014, o kterém rozhodoval [Anonymizováno] soud v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], a to v celkové částce 195 500 Kč, když základní částku zadostiučinění odvolací soud ponížil o 15% za složitost řízení, o 5% za jednání žalobkyně v řízení, navýšil o 15% za postup soudu a o 5% za význam řízení pro žalobkyni. Za období od 18. 3. 2014 do 9. 12. 2022 pak byla žalovanou v rámci mimosoudního projednání předběžného uplatnění nároku přiznána a uhrazena částka ve výši 67 750 Kč.

30. Žalovaná nemajetkovou újmu kompenzovala v penězích. Soud prvního stupně se s tímto postupem ztotožňuje, když v tomto případě, kdy řízení trvalo vůči žalobkyni celkem 21 let a 3 měsíce, by již nepostačovalo pouhé konstatování porušení práva na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě a je toho názoru, že je třeba žalobkyni odškodnit v penězích. Za přiměřenou částku za jeden rok považuje nalézací soud částku 20 000 Kč (tj. 1 667 Kč za jeden měsíc), a to s ohledem na to, že délka řízení přesáhla 20 let a je tak možno na posuzované řízení pohlížet jako na extrémně dlouhé, přičemž za první dva roky je tato částka snížena na polovinu. Základní částka zadostiučinění za 21 let a 3 měsíce dlouhé řízení tudíž činí 405 000 Kč.

31. Po skutkové a procesní stránce byla věc dle soudu nepochybně složitější. Předmětem řízení bylo vypořádání společného jmění manželů (dříve bezpodílového spoluvlastnictví manželů) a tento typ řízení je obecně spojen s vyšší složitostí, a to zejména skutkovou a procesní. V daném případě musel být opakovaně zpracováván aktuální znalecký posudek, ve věci se konalo více soudních jednání, kde došlo k provedení celé řady listinných důkazů. Věc byla rozhodována opakovaně na třech stupních soudní soustavy. V průběhu řízení bylo rozhodováno o celé řadě procesních úkonů – např. o žádostech žalobkyně o osvobození od soudních poplatků, o návrhu žalobkyně na vydání předběžného opatření, o znalečném apod. Vzhledem k uvedené složitosti soud prvního stupně snížil základní částku o 40%.

32. Žalobkyně se na délce řízení podílela negativně. Žalobkyně nepodala stížnost, nebo návrh na určení lhůty, což by na délku řízení mohlo mít pozitivní dopad. Na tomto místě soud upozorňuje, že toto není žalobkyni dáváno soudem jakkoli k tíži a podání stížnosti či návrhu na určení lhůty je hodnoceno pouze co by ke vztahu k možnému pozitivnímu vlivu žalobkyně na délku řízení. K návrhu žalobkyně, resp. jejího právního zástupce, naopak několikrát došlo k odročení jednání, třikrát požádala o prodloužení soudcovských lhůt pro doplnění tvrzení a důkazů, dne 24. 3. 2015 podala odvolání proti rozhodnutí o žádosti žalobkyně o osvobození od soudního poplatku, které následně dne 5. 5. 2015 vzala zpět poté, kdy poplatek uhradila. Dále žalobkyně podala návrh na vydání předběžného opatření, aniž by současně složila na účet soudu odpovídající jistotu. Dne 9. 5. 2018 podala žalobkyně odvolání do usnesení, kterým odvolací soudu rozhodl o znalečném. Odvolací řízení následně muselo být zastaveno pro nedostatek funkční příslušnosti. S přihlédnutím k uvedenému nalézací soud shledal, že jsou dány důvody pro korekci základní částky, a to konkrétně ke snížení základní částky zadostiučinění o 10%.

33. Postup orgánů veřejné moci se projevil v závěru o nepřiměřenosti délky soudního řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. [spisová značka]). Dle názoru soudu se tak ovšem nestalo dostatečně. Je třeba konstatovat, jak již bylo také uvedeno v rozsudku zdejšího soudu ze dne 31. 5. 2016, č. j. [spisová značka], že soud nepostupoval tak, aby řízení bylo skončeno v přiměřené lhůtě, když vydal usnesení o přerušení řízení do doby pravomocného skončení řízení vedeného u Krajského soudu v [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka] (usnesení ze dne 15. 10. 2003, č. j. [spisová značka]), a jak se později ukázalo, výsledek tohoto soudního řízení nemohl mít význam pro rozhodnutí soudu ve věci vypořádání společného jmění manželů, ale naopak rozhodnutí o tomto vypořádání bylo významné pro řízení vedené u Krajského soudu v [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka], které bylo také z toho důvodu přerušeno do rozhodnutí soudu ve věci vypořádání společného jmění manželů. V posuzovaném řízení tak došlo ke zbytečnému přerušení řízení a toto trvalo od 15. 10. 2003 do 5. 3. 2007 K dalšímu významnému období nečinnosti došlo před odvolacím Krajským soudem v Brně, a to v období od 16. 6. 2011 do 25. 1. 2013, kdy nebyl ve věci učiněn žádný úkon. Dále byl v období od 21. 1. 2016 do 21. 4. 2017 zapůjčen spis Obvodnímu soudu pro [adresa], kdy v řízení nebyl učiněn žádný úkon, přičemž dle obsahu spisu došlo pouze jednou k urgenci k vrácení spisu. Soud také v průběhu dovolacího řízení (které bylo započato na základě dovolání ze dne 27. 2. 2019) nesprávně vyzval účastníky k zaplacení soudního poplatku z dovolání, a následně musel tuto svou chybu napravovat, čímž došlo k dalšímu prodloužení řízení. Soud shledal, že jsou dány důvody pro korekci základní částky, a to konkrétně ke zvýšení o 15%. Na tomto místě také soud uvádí, že nelze souhlasit s argumentací žalobkyně o „soudním ping-pongu“ s ohledem na to, že četnost opakovaného rozhodování ve věci nedosahovalo takové míry, aby soud mohl k tomuto přihlédnout (rozhodnutí odvolacího soudu bylo sice třikrát zrušeno dovolacím soudem, nicméně soudy se musely v průběhu řízení vypořádat se změnou skutkového stavu.

34. Význam řízení pro žalobkyni soud zhodnotil tak, že pro ni posuzované řízení mělo mírně zvýšený význam. Namítané řízení není spojeno, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, s vyšším typovým významem pro účastníka, jaký mají např. řízení trestní, vazební či osobnostní. S ohledem na to, že předmětem řízení však byl mimo jiné i rodinný dům, soud shledal důvod pro navýšení základní částky o 5%.

35. Na základě shora uvedených závěru nalézací soud rekapituluje, že základní částka zadostiučinění za řízení dlouhé 21 let a 3 měsíce činí 405 000 Kč (20x 20 000 Kč + 3x 1 667 Kč), přičemž soud shledal důvody pro modifikaci této základní částky. Soud přistoupil ke snížení této částky o 40% za procesní a skutkovou složitost řízení a o 10% za chování žalobkyně v řízení, dále zvýšil základní částku o 15% za postup soudu a o 5% za význam řízení pro žalobkyni. Žalobkyni tak náleží za celou délku posuzovaného řízení zadostiučinění ve výši 283 500 Kč. Za období od 7. 9. 2001 do 17. 3. 2014 žalobkyně již obdržela zadostiučinění v celkové výši 195 500 Kč. Za období od 18. 3. 2014 do 9. 12. 2022 žalovaná při mimosoudním projednání (v zákonné šestiměsíční lhůtě) žalobkyni přiznala částku 67 750 Kč. Žalobkyni tedy již bylo v souvislosti s posuzovaným řízením vyplaceno zadostiučinění v celkové výši 263 250 Kč. Žalobkyni tudíž vznikl nárok na doplacení částky ve výši 20 250 Kč, kterou soud přiznal žalobkyni výrokem I., a to spolu s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 20 250 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. zamítl.

25. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně byla úspěšná pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. V řízení se žalobkyně domáhala zaplacení nemajetkové újmy. Dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (dále jen „AT“) se považuje v takovém případě za tarifní hodnotu 50 000 Kč (NS sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Za každý úkon ve věci tak advokátovi dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 AT náleží odměna ve výši 3 100 Kč.

26. Žalobkyni tak náleží náhrada v celkové výši 25 136 Kč, která je tvořena: - zaplaceným soudním poplatek za žalobu ve výši 2 000 Kč dle položky 8a Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, - mimosmluvní odměnou ve výši 12 400 Kč za 4 úkony právní služby dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a), d) g) AT (převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu ve věci samé ze dne 8. 6. 2023, návrh na změnu žalobního návrhu ze dne 22. 11. 2023 a účast na soudním jednání dne 12. 4. 2024); - paušálem za náhradu hotových výdajů v celkové výši 1 200 Kč za 4 úkony právní služby, který byl přiznán ve výši 300 Kč za 1 úkon právní služby dle ustanovení § 13 odst. 4 AT; - cestovným v celkové výši 4 321 Kč, přičemž soud při určení výše náhrady cestovného vycházel z ustanovení § 13 odst. 4 AT, ve spojení s ustanovením § 157 a 158 zákoníku práce, ve spojení s ustanovením § 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhlášky č. 398/2023 Sb., které soud přiznal za účast na jednání dne 12. 4. 2024, přičemž soud vycházel ze vzdálenosti trasy ze sídla zástupce ([adresa]) do místa jednání soudu (Obvodní soud pro Prahu 2), která je v délce [Anonymizováno] km (soud vycházel z informací dle serveru google maps: www.google.com/maps), tj. za 2 cesty celkem [hodnota] km, což při průměrné spotřebě pohonných hmot automobilu zástupce 7 l/100 km, činí náhradu za spotřebované pohonné hmoty s ohledem na základní náhradu dle zákoníku práce účinného ke dni provedeného úkonu (38,7 Kč za 1 km a amortizace 5,6/1 km) náhradu v celkové výši 4 321 Kč; - a náhradou za promeškaný čas v celkové výši 1 200 Kč, kterou soud přiznal v souladu s ustanovením § 14 odst. 1 písm. a) AT, kdy soud opět vycházel z informací dle serveru google maps: www.google.com/maps, zástupci přiznal 12 půlhodin za 2 cesty, neboť jedna cesta má dle uvedeného serveru trvat 2 hodiny a 40 minut, přičemž právní zástupce žalobkyně ve vyúčtování požadoval náhradu za 12 půlhodin, - náhradu za DPH ve výši 21% z mimosmluvní odměny zástupce, paušálu za náhradu hotových výdajů, cestovného a náhrady za promeškaný čas, když zástupce doložil, že je jejím plátcem, tj. 4 015 Kč.

27. Lhůta k plnění pro žalovanou podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá plnění ze státního rozpočtu. O povinnosti hradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 o. s. ř.

28. Pro úplnost soud dodává, že nepřiznal výrokem III. žalobkyni náhradu za mimosmluvní odměnu právnímu zástupci za podání ze dne 23. 11. 2023 – částečné zpětvzetí žaloby a vyjádření ke stanovisku žalované, když soud toto podání považuje za neúčelné. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce podala dne 22. 11. 2023 podání, v kterém navrhovala změnu žaloby, přičemž i podle svého vyjádření v podání ze dne 23. 11. 2023 již v této době disponovala se stanoviskem žalované (v podání je uvedeno, že toto bylo žalobkyni doručeno dne 20. 11. 2023), a zároveň dokládá, že tentýž den byla také na účet žalobkyně žalovanou přiznaná částka ve výši 67 750 Kč připsána. Soud si je vědom toho, že právní zástupce žalobkyně toto v předmětném podání ze dne 23. 11. 2023 reflektuje a vysvětluje administrativními důvody, pro které se podání návrhu na změnu žaloby s částečným uspokojením nároku žalobkyně minuly. Soud má ovšem za to, že tyto administrativní důvody vzniklé na straně žalobkyně (když v předmětné době prokazatelně žalobkyně se stanoviskem žalované disponovala) není možné přikládat k tíži žalované ve formě uložení jí povinnosti uhradit náhradu mimosmluvní odměny a paušálu za náhradu hotových výdajů za tento právní úkon.