43 C 115/2019-265

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Leblochovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum], bytem [adresa žalobkyně], zastoupená advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa] proti žalovanému: ; [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum], bytem [adresa žalovaného], zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa] o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, takto:

Výrok

I. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k jednotce [číslo] byt, vymezené v budově [adresa] bydlení, která je součástí pozemku parcela [číslo] zastavěná plocha a nádvoří a spoluvlastnickému podílu o velikosti [číslo] na společných částech pozemku parcela [číslo] zastavěná plocha a nádvoří a spoluvlastnickému podílu o velikosti [číslo] na pozemku parcela [číslo] zahrada, vše v obci [obec], [katastrální uzemí], se zrušuje.

II. Jednotka [číslo] byt, vymezená v budově [adresa] bydlení, která je součástí pozemku parcela [číslo] zastavěná plocha a nádvoří a spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na společných částech pozemku parcela [číslo] zastavěná plocha a nádvoří a spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na pozemku parcela [číslo] zahrada, vše v obci [obec], [katastrální uzemí], se přikazuje do výlučného vlastnictví žalobkyně.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému částku 2.539.000 Kč do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyni se přikazuje k zaplacení zůstatek úvěru poskytnutého [právnická osoba], na základě úvěrové smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru ze dne 14.8.2016, [číslo], ve výši 2.029.574,80 Kč s příslušenstvím.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1.014.787,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 229.580 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně.

VII. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku 5.134 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se (po soudem připuštěné změně žaloby) domáhala zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem uvedeným ve výroku I. (dále též jen„ předmětné nemovitosti“) a jeho vypořádání tak, aby nemovitosti byly přikázány do jejího výlučného vlastnictví za přiměřenou náhradu, neboť žalobkyně se třemi společnými dětmi účastníků nemá jinou možnost bydlení (a pro nevhodné chování žalovaného bydlí i s dětmi u svých příbuzných ve třípokojovém bytě, kde tak celkem bydlí tři dospělí a pět dětí), kdežto žalovaný má pronajatý městský byt na adrese jeho trvalého bydliště. Žalobkyně se domáhala i vypořádání společného hypotečního úvěru účastníků na pořízení uvedených nemovitostí, a to tak, aby byl zůstatek úvěru ke dni rozhodnutí soudu s příslušenstvím přikázán k zaplacení žalobkyni a aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni jednu polovinu částky, která jí bude přikázána k zaplacení. Přikázání zůstatku úvěru umožní žalobkyni disponovat zástavním právem váznoucím na nemovitostech, které navrhuje přikázat do svého výlučného vlastnictví, a získat nový hypoteční úvěr, jímž hodlá vyplatit vypořádací podíl žalovanému. Snahu žalobkyně o uzavření dohody mezi účastníky žalovaný odmítal.

2. Žalovaný souhlasil se zrušením spoluvlastnictví, navrhoval však, aby byly nemovitosti přikázány do jeho výlučného vlastnictví. Nabízel uhradit žalobkyni vypořádací podíl ve výši 2.600.000 Kč, což je více, než činí jedna polovina obvyklé ceny. Namítal, že žalobkyně opustila byt dobrovolně a v užívání jí nic nebrání. Žalovaný úvěr k vypořádání nenavrhoval, uvedl, že chce v úvěru nadále pokračovat.

3. Žalovaný se nejdříve mínil domáhat vypořádání společného hypotečního úvěru vzájemným návrhem, jeho vady však po výzvě soudu odstranil tak, že se domáhal, aby o částku odpovídající polovině zůstatku úvěru byla snížena náhrada, kterou by měl zaplatit žalobkyni. Tím však nebyl uplatněn vzájemný návrh na tzv. širší vypořádání podílového spoluvlastnictví (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.1.2018, sp. zn. 22 Cdo 6018/2017).

4. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce a žalovaná jsou podílovými spoluvlastníky každý s podílem ve výši jedné poloviny předmětných nemovitostí, jakož i to, že na koupi nemovitostí se oba účastníci podíleli rovným dílem. Nesporné bylo i to, že žalovaný je nájemcem bytu ve vlastnictví [stát. instituce] o velikosti 2 + 1 na adrese [adresa žalovaného], a že jde o nájem na dobu neurčitou. Sporu nebylo ani o tom, že žalobkyně se třemi společnými dětmi účastníků žije od 2.9.2018 v bytě své sestry, který dále užívají sestra žalobkyně a její manžel a jejich dvě děti.

5. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění.

6. Z výpisů z katastru nemovitostí pro obec Brno, katastrální území Zábrdovice, listy vlastnictví [číslo] [číslo] soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný jsou spoluvlastníky každý s podílem ve výši jedné poloviny jednotky [číslo] byt a podílu ve výši [číslo] na společných částech pozemku parc. [číslo] zast. pl. a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] bydlení, a podílu ve výši [číslo] na pozemku parc. [číslo] zahrada. Vlastnictví nabyli kupní smlouvou ze dne 12.8.2016 s právními účinky zápisu k 16.9.2016.

7. Ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru reg. [číslo] ze dne 14.8.2016 a obchodních podmínek, jež tvoří přílohu smlouvy, soud zjistil, že [právnická osoba], poskytla účastníkům na zakoupení předmětných nemovitostí úvěr ve výši 2.652.000 Kč, který se bance účastníci zavázali společně a nerozdílně splácet v měsíčních splátkách spolu s úroky.

8. Ze shora uvedeného výpisu z katastru nemovitostí pro [územní celek], [katastrální uzemí], list vlastnictví [číslo] soud dále zjistil, že na předmětných nemovitostech vázne zástavní právo smluvní ve prospěch [právnická osoba] k zajištění pohledávky ze shora uvedené smlouvy o hypotečním úvěru reg. [číslo], závazek nezajistit zástavní právo ve výhodnějším pořadí na nový dluh a závazek neumožnit zápis nového zástavního práva namísto starého.

9. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 9.4.2018, č.j. 127 Nc 66/2017-91, soud zjistil, že soud schválil dohodu účastníků, dle níž se nezletilé děti účastníků [jméno] [příjmení], [datum narození], [jméno] [jméno] [celé jméno žalovaného], narozený dne 6.6.2012, a [jméno] [jméno] [příjmení], narozený dne 1.9.2016, svěřují do péče žalobkyně.

10. Z e-mailové komunikace soud zjistil, že 20.3.2019 žádala žalobkyně žalovaného o sdělení částky, co po ní chce, žalovaný téhož dne odpověděl, že 750.000, dne 22.3.2019 žalobkyně reagovala tak, že s částkou souhlasí a pošle návrh smlouvy, žalovaný téhož dne odepsal, ať pošle, dne 28.3.2019 žalobkyně sdělila žalovanému, že posílá návrh dohody a smlouvy o úschově, téhož dne žalovaný odpověděl žalobkyni, že už jí to napsal v sms a že se potkají u soudu.

11. Z dopisu ze dne 8.4.2009 a návrhu dohody o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého tehdejšího zástupce navrhla žalovanému uzavření dohody o zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání tak, že žalobkyně by se stala výlučnou vlastnicí nemovitostí za náhradu 750.000 Kč a žalovaný by byl současně vyvázán z hypotéky. Přílohou dopisu byl návrh dohody Ze zásilek soud zjistil, že dopis byl doručován žalovanému prostřednictvím pošty na adresu předmětného bytu i na adresu trvalého bydliště, žalovaný si zásilky nevyzvedl.

12. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 2.12.2017 soud zjistil, že žalobkyně podávala vysvětlení k oznámení žalovaného ze dne 1.12.2017, žalobkyně popisovala agresivní chování žalovaného.

13. Z potvrzení o vykázání ze dne 2.12.2017 soud zjistil, že Policie ČR vykázala žalovaného na dobu 10 dnů ze společného obydlí na adrese [adresa žalobkyně], obývaného se žalobkyní a jejich třemi dětmi, coby ohroženými osobami. Z detailu zprávy doručené 4.12.2017 soud zjistil, že Policie v této souvislosti zaslala upozornění na OSPOD.

14. Z návrhu na vydání předběžného opatření ze dne 6.12.2017 soud zjistil, že žalobkyně, současně jako zástupkyně nezletilých dětí účastníků, podala zdejšímu soudu návrh, aby soud nařídil předběžné opatření, jímž uloží žalovanému povinnost zdržet se setkávání s žalobkyní a všemi třemi dětmi účastníků, zdržet se jejich nežádoucího sledování a obtěžování i kontaktování, dále povinnost zdržet se vstupu do společného obydlí na adrese [adresa žalobkyně], a jeho bezprostředního okolí i zdržovat se tam, a dále aby bylo žalovanému zakázáno přibližovat se k žalobkyni a všem třem dětem účastníků na vzdálenost kratší 100 m. Dle návrhu žalobce používal vůči žalobkyni a dětem vulgarismy, v květnu 2017 poprvé žalobkyni vyhrožoval ublížením na zdraví, v říjnu 2017 vyhrožoval žalobkyni zabitím a poprvé ji fyzicky napadl, když kojila nejmladší dítě, a to za přítomnosti dalších dvou dětí. 1.12.2017 žalobce na žalobkyni za přítomnosti dětí hlasitě a vulgárně křičel a žduchnul do žalobkyně, přestože měla v náručí nejmladší dítě. Žalobkyně s dětmi se z důvodu vlastní bezpečnosti odstěhovala k sestře žalobkyně, což odpůrce nahlásil na policii, která po vysvětlení žalobkyně vyhodnotila žalobcovo chování jako velmi ohrožující a žalobce vykázala.

15. Z usnesení ze dne 8.12.2017, č.j. 72 Nc 100/2017-16, soud zjistil, že Městský soud v Brně nařídil předběžné opatření, jímž žalovanému uložil povinnost nevstupovat do společného obydlí a jeho bezprostředního okolní a nezdržovat se tam, povinnost zdržet se setkávání se všemi čtyřmi navrhovateli, zdržet se jejich nežádoucího sledování, kontaktování a obtěžování jakýmkoliv způsobem, a povinnost nepřibližovat se k nim na vzdálenost kratší 100 m.

16. Z usnesení ze dne 11.1.2018, č.j. 70 Co 3/2018-44, soud zjistil, že Krajský soud v Brně usnesení Městského soudu v Brně o nařízení předběžného opatření změnil tak, že návrh na nařízení předběžného opatření zamítl, a to s odůvodněním, že předložené listiny neosvědčovaly existenci tvrzeného domácího násilí.

17. Ze zprávy [anonymizováno], z.s. ze dne 18.4.2019 o spolupráci se žalobkyní soud zjistil, že žalobkyně od května 2017 spolupracuje s psycholožkou spolku, pracovnice spolku na základě zjištěných informací identifikovaly, že byla žalobkyně obětí psychického násilí ze strany bývalého partnera, žalobkyně popisovala, že verbálně násilné chování bývalého partnera se při jejich kontaktu stále odehrává.

18. Ze zprávy Probační a mediační služby ze dne 19.4.2021 adresované Městskému státnímu zastupitelství soud zjistil, že žalovaný jako obviněný se doznal k činům, pro které je trestán, uznal nevhodnost svého jednání, dětem i družce zaslal omluvné sms. K osobnímu setkání ve středisku Probační a mediační služby dne 13.4.2021 také přinesl omluvný dopis žalobkyni a souhlasil se zasláním omluvných dopisů také jeho dětem, které přinesl dne 19.4.2021 s tím, že budou odeslány žalobkyni [příjmení] a mediační službou. Žalovaný navázal spolupráci s psychoterapeutem a měl zájem pravidelně spolupracovat na zvládání své agresivity. Žalovaný projevoval zájem o setkávání se svými dětmi.

19. Z SMS odesílaných z telefonního čísla, které je v protokolu o vykázání uvedeno jako číslo žalovaného, soud zjistil, že žalovaný psal dceři, že chce být jako matka státní úřednice, že pokud se potkají, že nepozdraví a ať ani dcera žalovaného nezdraví, ať jí matka najde jiného otce, že jej mrzí, že je její biologický otec, takový děcko opravdu nechtěl, že si nechá udělat otcovský test, protože to nemůže být jeho děcko, že jeho matka tahá ze žalovaného prachy, je vypočítavá svině, že musí být strašné mít matku svini.

20. Ze znaleckého posudku znalce [celé jméno znalce] ze dne 23.2.2021, [číslo] soud zjistil obvyklou cenu předmětných nemovitostí 5.078.000 Kč. Tuto cenu prohlásili účastníci za nespornou.

21. Z přehledu účtu soud zjistil, že zůstatek na účtu žalovaného činil 17.9.2020 částku 917.092,40 Kč.

22. Ze smlouvy o advokátní úschově ze dne 30.9.2021 a jejího dodatku č. 1 ze dne 13.1.2022 soud zjistil, že žalovaný se zavázal složit 2.600.000 Kč do advokátní úschovy za účelem depozitu uvedené částky na vypořádací podíl ve prospěch žalobkyně. Z potvrzení o složení peněžních prostředků do úschovy ze dne 23.11.2021 a ze dne 28.1.2022 soud zjistil, že žalovaný částku 2.600.000 Kč do advokátní úschovy složil.

23. Z oznámení o účetním zůstatku soud zjistil, že účetní zůstatek na běžném účtu žalobkyně činil dne 10.2.2022 částku 2.642.688,89 Kč. Z přehledu běžných účtů soud zjistil, že žalobkyně má dva běžné účty, kromě prve uvedeného ještě další, na němž činil zůstatek 19.126,92 Kč.

24. Ze smlouvy o hypotečním úvěru ze dne 3.1.2022 soud zjistil, že žalobkyně má sjednán u [právnická osoba], hypoteční úvěr ve výši 2.540.000 Kč, který lze čerpat do 19.6.2023. Úvěr bude čerpán s odkládacími podmínkami, zejména po uzavření dodatku za účelem identifikace nemovitosti, která bude sloužit jako zajištění úvěru a sdělení účelu úvěru.

25. Z výpisu k úvěru soud zjistil, že k 30.4.2019 činil zůstatek hypotečního úvěru účastníků 2.363.084,30 Kč.

26. Ze sdělení [právnická osoba], ze dne 2.3.2022, vyžádaného soudem, soud zjistil, že zůstatek jistiny hypotečního úvěru účastníků reg. [číslo] činí ke dni 17.3.2022 částku 2.029.574,80 Kč.

27. Z výpočtu bonity a z poučení ohrožené osoby soud neučinil žádná pro posouzení věci relevantní skutková zjištění. Soud pro nadbytečnost neprovedl důkaz znaleckým posudkem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 1.5.2019.

28. Na základě nesporných skutečností a provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci. Žalobkyně a žalovaný jsou spoluvlastníky předmětných nemovitostí každý se spoluvlastnickým podílem ve výši jedné poloviny. Obvyklá cena předmětných nemovitostí činí 5.078.000 Kč. Žalobce má na dobu neurčitou pronajatý byt o velikosti 2+1 ve vlastnictví statutárního města Brna. Žalobkyně má na základě dohody účastníků, která byla schválena opatrovnickým soudem, svěřeny do péče tři nezletilé děti účastníků. Na koupi nemovitostí poskytla účastníkům [právnická osoba], úvěr ve výši 2.652.000 Kč, který se bance účastníci zavázali splácet společně a nerozdílně v měsíčních splátkách spolu s úroky. Pohledávka banky je zajištěna zástavním právem k předmětným nemovitostem. Zůstatek jistiny úvěru činí k 17.3.2022 částku 2.029.574,80 Kč. Žalobkyně i žalovaný mají k dispozici finanční prostředky vyšší než 2.539.000 Kč.

29. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

30. Podle ustanovení § 1140 odst. 1 a odst. 2 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o.z."), nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví.

31. Podle ustanovení § 1142 odst. 1 o.z. jedná-li se o společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu, není její rozdělení možné.

32. Podle ustanovení § 1143 o.z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

33. Podle ustanovení § 1144 o.z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota (odstavec 1). Rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích (odstavec 2).

34. Podle ustanovení § 1147 o.z není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

35. Účastníci jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, oba souhlasí se zrušením spoluvlastnictví, nedohodly se však na způsobu jeho vypořádání, jsou tak dány předpoklady pro zrušení a vypořádání spoluvlastnictví soudem.

36. Soud v řízení o zrušení vypořádání spoluvlastnictví není ve smyslu ustanovení § 153 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o.s.ř."), vázán návrhem na způsob vypořádání, neboť ze zákona vyplývá určitý způsob uspořádání vztahu. Občanský zákoník stanoví možné způsoby zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví i závazné pořadí, v němž mohou být jednotlivé způsoby vypořádání použity (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.9.2015, sp. zn. 22 Cdo 1618/2015).

37. Reálné rozdělení předmětných nemovitostí podle ustanovení § 1144 o.z. není dobře možné, neboť jde o jeden funkční celek. Nastupuje proto další způsob vypořádání, a to přikázání věci za přiměřenou náhradu jednomu ze spoluvlastníků podle ustanovení § 1147 věty první o.z.

38. Oba účastníci měli zájem o přikázání předmětných nemovitostí do svého vlastnictví. Výše spoluvlastnických podílů obou účastníků je stejná. Soud se proto jako dalším hlediskem pro přikázání předmětných nemovitostí jednomu z účastníků zabýval účelným využitím věci a dospěl k závěru, že toto hledisko svědčí ve prospěch žalobkyně, která má svěřeny do péče tři nezletilé děti účastníků a nemá jinou možnost vlastnického či nájemního bydlení, kdežto žalovaný má na dobu neurčitou pronajatý byt ve vlastnictví statutárního města Brna. Žalobkyně je dostatečně solventní k vyplacení přiměřené náhrady (vypořádacího podílu) žalovanému, když má na běžných účtech k dispozici dostatek finančních prostředků a má také sjednán hypoteční úvěr s odkládacími podmínkami čerpání. Přiměřená náhrada se stanoví z obvyklé ceny předmětných nemovitostí dle výše podílu ze spoluvlastnictví vylučovaného spoluvlastníka. Přiměřená náhrada pro žalovaného tak činí jednu polovinu z obvyklé ceny 5.078.000 Kč, tj. částku 2.539.000 Kč. Pokud žalovaný nabízel vyplatit žalobkyni vyšší vypořádací podíl 2.600.000 Kč, pak jde o tak malý rozdíl oproti vypořádacímu podílu ve výši jedné poloviny obvyklé ceny předmětných nemovitostí, že není s to převážit kritérium účelného využití věci, které svědčí pro žalobkyni.

39. Soud proto rozhodl tak, že spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem zrušil (výrok I.) a vypořádal je tak, že předmětné nemovitosti přikázal do vlastnictví žalobkyně (výrok II.), jíž uložil povinnost zaplatit žalovanému přiměřenou náhradu ve výši 2.539.000 Kč (výrok III.). Lhůtu k plnění soud určil podle ustanovení § 160 odst. 1 části věty za středníkem o.s.ř. v délce šedesáti dnů od právní moci rozsudku, což soud považuje za přiměřené tomu, že žalobkyně, přestože má k dispozici finanční prostředky na vyplacení vypořádacího podílu, má zájem financovat vypořádací podíl prostřednictvím hypotečního úvěru, přičemž je třeba vzít v úvahu v katastru nemovitostí zapsaná omezení; takto stanovená lhůta k plnění současně není dle názoru soudu nepřiměřená ani ve vztahu k žalovanému, jehož majetkové poměry nejsou nijak nepříznivé, a jenž není nucen zajistit si nové bydlení, neboť může svou bytovou potřebu uspokojovat v již pronajatém bytě.

40. Žalobkyně uplatnila nárok na tzv. širší vypořádání podílového spoluvlastnictví ve smyslu ustanovení § 1148 o.z. Uplatnila nárok na vypořádání společného dluhu - hypotečního úvěru účastníků využitého na zakoupení předmětných nemovitostí, jenž se účastníci zavázali uhradit společně a nerozdílně.

41. Podle ustanovení § 1872 odst. 1 o.z. je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků.

42. Podle ustanovení § 1875 o.z. má se za to, že podíly na dluhu u všech spoludlužníků jsou v jejich vzájemném poměru stejné.

43. Nejvyšší soud pro poměry vypořádání společného jmění manželů dovodil, že není vyloučeno, aby byl dosud nezaplacený společný dluh u banky, zatížený vyšším příslušenstvím, tam, kde jsou pro to dány okolnosti případu, vypořádán i tím způsobem, že bude přikázán jen jednomu z manželů, zejména v situaci, kdy dluh je úzce spjat s nemovitostí přikázanou jednomu z manželů a tento manžel s přikázáním dluhu souhlasí. Úroky, které k dluhu přirostou teprve v budoucnu je třeba vypořádat tak, že se přikážou k úhradě toliko obecně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.6.2016, sp. zn. 22 Cdo 702/2016, také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.6.2021, sp. zn. 22 Cdo 753/2020).

44. Uvedené závěry jsou dle názoru soudu přiměřené použitelné i pro vypořádání společného hypotečního úvěru vzniklého podílovým spoluvlastníkům v souvislosti s pořízením vypořádávané věci.

45. Pro poměry vypořádání podílového spoluvlastnictví pak soud i za účinností občanského zákoníku účinného od 1.1.2014 setrval na závěrech dřívější judikatury, dle níž v případě vypořádání podílového spoluvlastnictví nelze při uplatnění nároku na tzv. širší vypořádání rozhodnout o vzájemných platebních povinnostech účastníků jediným výrokem a provést započtení budoucího nároku na zaplacení vyrovnávacího podílu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.11.2016, sp. zn. 22 Cdo 2354/2016, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 40/2018).

46. Společný dluh účastníků, vzniklý na základě smlouvy o hypotečním úvěru vznikl v souvislosti s pořízením předmětných nemovitostí a je zajištěn zástavním právem váznoucím na předmětných nemovitostech, které jsou přikazovány do výlučného vlastnictví žalobkyně, v čemž soud spatřuje okolnosti, pro které lze přikázat společný dluh žalobkyni, přičemž žalobkyně s přikázáním dluhu souhlasí (takové vypořádání navrhuje). Soud proto společný dluh účastníků přikázal žalobkyni (výrok IV.). Současně soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 1.014.787,40 Kč odpovídající jeho polovičnímu podílu na společném dluhu (výrok V.). Lhůta k plnění byla určena dle ustanovení § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř.

47. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla v řízení zcela procesně úspěšná, neboť podílové spoluvlastnictví bylo zrušeno a vypořádáno způsobem navrhovaným žalobkyní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13.8.2014, sp. zn. 22 Cdo 1655/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.6.2015, sp. zn. 22 Cdo 1450/2015, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 5/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14.12.2016, sp. zn. 22 Cdo 3082/2016). Žalobkyně tak má právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze soudního poplatku 7.000 Kč a 50.740 Kč, zálohy na náklady důkazu 3.000 Kč, odměny advokáta po 18.460 Kč (§ 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tarifní hodnota 2.539.000 Kč dle ustanovení § 8 odst. 5 věty první vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za devět úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, vyjádření ze dne 17.3.2020, účast u jednání před soudem dne 17.9.2020, dne 23.11.2021, dne 13.1.2022 přesahující dvě hodiny /tj.

2. úkony/ a dne 17.3.2022) a z devíti paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč za tytéž úkony (§ 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Náhradu za jiné úkony právní služby či z vyšší tarifní hodnoty žalobkyně neúčtovala, pokud žalobkyně účtovala dva úkony za účast u jednání dne 17.3.2022, tak soud přiznal pouze jeden úkon, neboť jednání nepřesahovalo dvě hodiny. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., platební místo podle § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrok VI.).

48. V řízení vznikly státu náklady na znalečné ve výši 5.134 Kč. Stát má v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o.s.ř. podle výsledku řízení právo na náhradu těchto nákladů proti účastníkům. Žalovaný byl v řízení zcela procesně neúspěšný, a je proto povinen nahradit státu 100 % uvedených nákladů. Soud mu proto uložil povinnost uhradit státu náklady ve výši 5.134 Kč (výrok VII.).

Poučení