43 C 127/2023 - 81

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Luďkem Pilným ve věci žalobce: [Jméno žalobce], IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno], jednající [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 1 124 430 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 37 123,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 37 123,50 Kč od 27. 11. 2023 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 1 087 306,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 1 124 430 Kč od 26. 5. 2023 do 26. 11. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 1 087 306,50 Kč od 27. 11. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 600 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 3. 7. 2024 se žalobce domáhal po žalované zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 1 124 430 Kč s příslušenstvím za nemajetkovou újmu vzniklou žalobci nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Okresním soudem v [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] (dále jako „posuzované řízení“), a to dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů. Žalobce u žalované uplatnil nárok ve výši 1 396 680 Kč, přičemž mu ze strany žalované byla dne 13. 6. 2024 uhrazena částka 272 250 Kč. S ohledem na délku řízení (25 let a 9 měsíců) stanovila žalovaná ve svém stanovisku ze dne 8. 6. 2023 částku za jeden rok řízení ve výši 20 000 Kč. S tímto žalobce nesouhlasil s ohledem na inflaci od roku 2011, kdy bylo vydáno stanovisko Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010. Žalobce nepovažoval za přiměřené snížení základní částky na polovinu za první dva roky řízení s ohledem na značnou nepřiměřenost délky řízení. Dále nesouhlasil se snížením základní částky o 20% z důvodu složitosti řízení a se snížením základní částky o 20% z důvodu opakovaného rozhodování soudů na více stupních soudní soustavy. Žalobce uvedl, že kdyby nižší soudy rozhodovaly v souladu s judikaturou, byla by celková délka soudního řízení výrazně nižší. Souhlasil s tím, že řízení bylo částečně zkomplikováno úmrtími účastníků řízení, ovšem zásadní příčinou délky řízení je dle žalobce působení soudců v projednávané věci. Také nesouhlasil se snížením základní částky o 5% z důvodu sdílení újmy, když žalobce subjektivně nepociťoval sdílení újmy s dalšími účastníky řízení (účastníkem řízení se stal na základě usnesení o nabytí dědictví jakožto jediný dědic zůstavitelky [tituly před jménem] [jméno FO], jiné účastníky řízení žalobce neznal). Nesouhlasil také s posouzením významu řízení, když tento shledala žalovaná jako běžný, přičemž z velké části se řízení věnovalo určení vlastnictví nemovitosti značné hodnoty. Dopad na předchůdkyni žalobce byl značný, když se jednalo o prostory, kde vykonávala svou práci, advokacii, a tyto nemohla v době rozhodování užívat. Žalobce byl také v právní nejistotě po značnou dobu, musel si zajišťovat právní zastoupení apod. Žalobce vyčíslil základní částku ve výši 698 340 Kč, přičemž tuto navýšil o 100% z důvodů výše nastíněných.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 27. 7. 2023 učinila nesporným, že žalobce dne 26. 5. 2023 uplatnil u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 1 361 934 Kč za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného Okresním soudem v [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná nárok žalobce projednala, žalobci bylo částečně vyhověno, a to v částce 272 250 Kč, když žalovaná došla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Žalovaná vyplatila žalobci odškodnění za nepřiměřenou délku řízení za 25 let a 9 měsíců. Základní částku za jeden rok řízení určila ve výši 20 000 Kč (sníženou v prvních dvou letech na polovinu). Ve věci bylo dle žalované rozhodováno na třech stupních soudní soustavy a Ústavním soudem (47x soudem I. stupně, 10x soudem odvolacím, 4x Nejvyšším soudem, 6x Ústavním soudem). Žalobce vystupoval v řízení jako procesní žalovaný spolu s dalšími pěti žalovanými. Podanou žalobou se žalobci jako podíloví spoluvlastníci nemovitosti domáhali po žalovaných zaplacení částky 206 257,38 Kč s příslušenstvím, přičemž dle tvrzení žalobců žalovaní tuto nemovitou věc neoprávněně drželi a sami užívali nebo umožnili užívat jiným, bránili žalobcům nemovitou věc užívat a neudržovali ji v řádném stavu. V řízení od 7. 2. 1997 do přelomu roku 2000/2001 byl předmětem řízení nárok na zaplacení finanční částky, přičemž tento nárok byl opakovaně rozšiřován a bylo rozhodováno o změně žaloby. Na konci roku 2000 a počátkem roku 2001 žalovaní podali vzájemnou žalobu na určení, že jsou vlastníky předmětné nemovitosti. V následujících letech od počátku roku 2001 do listopadu 2017 bylo rozhodováno o vzájemném návrhu žalovaných, v této fázi řízení bylo 2x rozhodováno o změně žaloby, ze strany žalobců byla podána stížnost na průtahy a dva návrhy na určení lhůty. O vzájemném návrhu žalovaných bylo rozhodováno 3x soudem I. stupně, 3x soudem odvolacím a 3x Nejvyšším soudem ČR. V další části řízení od listopadu 2017 bylo rozhodováno o peněžitém nároku žalobců. Soud rozhodoval o návrhu na nařízení předběžného opatření, zároveň bylo opakovaně rozhodováno o procesním nástupnictví a o návrhu na změnu žaloby. Žalobce vystupoval v řízení s dalšími žalovanými, tedy subjektivní dopady vedeného sporu s nimi sdílel. Význam řízení byl žalovanou shledán jako běžný. Dle žalované nelze také odhlédnout od toho, že k řízení přistoupil žalobce usnesením Ústavního soudu ze dne 7. 2. 2017, sp. zn. [Anonymizováno], jako právní nástupce [tituly před jménem] [jméno FO]. Základní částka 495 000 Kč byla tedy snížena o 20% z důvodu právní, skutkové a procesní složitosti, o 20% z důvodu trojinstančnosti řízení a o 5% z důvodu tzv. sdílené újmy. Žalovaná na svém původním stanovisku, kterým bylo žalobci přiznáno 272 250 Kč, setrvala, a navrhla zamítnutí žaloby.

3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

4. Ze spisu Okresního soudu v [adresa] sp. zn. [Anonymizováno] bylo zjištěno následující: Dne 7. 2. 1997 byla na Okresní soud v [adresa] doručena žaloba o zaplacení 206 257,38 Kč s příslušenstvím, ve které na straně žalující vystupovali tři žalobci [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] a na straně žalované vystupovalo pět žalovaných [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [právnická osoba], [jméno FO]. Předmětem žaloby bylo neoprávněné užívání a držení nemovitosti v podílovém spoluvlastnictví žalobců, resp. náhrada škody, která tímto žalobcům vznikla, ve výši 206 257,38 Kč s příslušenstvím. Dne 12. 11. 1997 byl podán návrh na rozšíření žaloby o další peněžité nároky. Usnesením ze dne 19. 2. 1998 bylo řízení přerušeno s odůvodněním dle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., jelikož v řízení bylo navrženo provedení důkazu mimo jiné spisem, jenž se zrovna nacházel na Nejvyšším soudu k rozhodnutí o dovolání. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 25. 3. 1998. Dne 22. 10. 1999 požádali žalobci o pokračování v řízení a bylo doplněno, že původní žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] zemřel 28. 11. 1997. Dědictví po něm nabyli jeho synové [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]. Soud požádal o připojení spisu, nicméně tento mu nebyl zapůjčen. Dne 17. 3. 2000 zopakovali žalobci svůj návrh na pokračování v řízení, opětovně následně dne 13. 6. 2000. Usnesením ze dne 26. 6. 2000 soud rozhodl o pokračování v řízení. Dále byli žalobci vyzváni k odstranění vad podání, tomuto bylo ze strany žalobců vyhověno dne 1. 8. 2000. Dne 11. 9. 2000 byl soud žalobci vyzván k tomu, aby nařídil ústní jednání a uložil žalovaným neprodleně se vyjádřit k žalobě. Usnesením ze dne 3. 10. 2000 byl zamítnut návrh žalobce na opravu usnesení a byla připuštěna změna žaloby tak, že tato byla rozšířena o 3 900 673 Kč příslušenstvím. Dne 15. 11. 2000 se [tituly před jménem] [jméno FO] vyjádřila k žalobě, dne 18. 1. 2001 se vyjádřili žalovaní [tituly před jménem] [jméno FO] a podali vzájemný návrh. K zaplacení soudního poplatku byli vyzváni usnesením ze dne 23. 1. 2001, tento byl uhrazen dne 26. 1. 2001. Dne 15. 3. 2001 podali vzájemný návrh žalovaní [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [právnická osoba] paní [jméno FO]. Rozsudkem ze dne 28. 3. 2001, č. j. [Anonymizováno], rozhodl Okresní soud v [adresa] ve věci protinávrhu, tedy určení, že žalovaní číslo 1–5 jsou vlastníky každý ideální jedné pětiny předmětné nemovitosti domu č.p. 945 na pozemku parc.č. 609, zastavěné plochy, pozemku parc.č. 609 zastavěné plochy a pozemku parc.č. 610 zahrady v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsaných na LV č. [hodnota] u [právnická osoba] v [adresa], kdy tento protinávrh na určení zamítl. Dne 24. 4. 2001 byla podána žádost o prodloužení lhůty k vyhotovení písemného rozhodnutí. Dne 31. 5. 2001 byl rozsudek rozeslán účastníkům. Dne 10. 5. 2001 byl soudu doručen návrh na připuštění rozšíření žaloby. Dne 22. 6. 2001 bylo doručeno odvolání žalovaných do rozsudku ze dne 28. 3. 2001. Doplněno bylo dne 6. 8. 2001. Žalovaní byli vyzváni k zaplacení soudního poplatku z odvolání výzvou ze dne 17. 10. 2001. Tento byl zaplacen dne 12. 10. 2001. Dne 29. 11. 2001 byl spis předložen odvolacímu soudu. Rozsudkem ze dne 22. 2. 2002, č. j. [Anonymizováno], Krajský soud v [adresa] potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Dne 22. 3. 2002 byl soudu doručen další návrh na připuštění rozšíření žaloby žalobci. Dne 11. 6. 2002 a 12. 6. 2002 bylo doručeno soudu dovolání žalovaných proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 22. 2. 2002. Toto bylo dále doplněno 11. 7. 2002. Na čísle listu 149 je pak založena žádost Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2002 k postoupení spisu s ohledem na podanou ústavní stížnost žalovaných [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a paní [jméno FO]. Spis byl vrácen dne 8. 10. 2002. Spis byl předložen posléze dovolacímu soudu dne 14. 11. 2002. Dne 2. 12. 2002 byl spis vrácen bez rozhodnutí o dovolání, neboť soudní poplatek za dovolání nebyl zaplacen všemi dovolateli. Usnesením ze dne 10. 12. 2002 byli tito vyzváni k zaplacení soudního poplatku, věc byla opětovně předložena po zaplacení poplatku dne 10. 2. 2003 Nejvyššímu soudu. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2003, č. j. [Anonymizováno] byl, rozsudek soudu prvního stupně i rozsudek soudu odvolacího zrušen a věc byla vrácena Okresnímu soudu v [adresa] k dalšímu řízení, přičemž tento nabyl právní moci dne 21. 5. 2003. Na čísle listu 188 je založeno usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2003, [Anonymizováno], které bylo soudu prvního stupně doručeno dne 18. 6. 2003 s tím, že ústavní stížnost byla odmítnuta. Na 5. 11. 2003 bylo nařízeno ústní jednání. To bylo dne 3. 11. 2003 odvoláno z důvodu nemoci soudkyně. Ústní jednání se konalo 8. 12. 2003, na tomto byly provedeny listinné důkazy. Na jednání dne 11. 2. 2004 byl vyslechnut svědek, na jednání dne 24. 3. 2004 byly čteny další listinné důkazy. Na jednání dne 2. 7. 2004 bylo skončeno dokazování. Rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 9. 7. 2004, č. j. [Anonymizováno], bylo rozhodnuto tak, že soud jednak nepřipustil změnu žaloby žalobců účinnou podáním došlým soudu dne 10. 5. 2001 a dále tak, že se určuje, že žalovaní číslo 1–5 jsou vlastníky každý jedné ideální pětiny předmětné nemovitosti a dále rozhodl, že žaloba žalobců, aby žalovaní číslo 1–5 byli zavázáni společně a nerozdílně zaplatit žalobcům žalované částky spolu s úroky z prodlení, se zamítá a dále rozhodl o nákladech řízení. Dne 18. 10. 2004 bylo doručeno odvolání do rozsudku ze dne 9. 7. 2004. Dne 17. 12. 2004 byl vydán doplňující rozsudek. Dne 21. 1. 2005 bylo podáno odvolání žalobců proti doplňujícímu rozsudku. Usnesením ze dne 27. 1. 2005 byli žalobci vyzváni k uhrazení soudního poplatku. Dne 1. 2. 2005 bylo doručeno soudu odvolání žalovaných [tituly před jménem] [jméno FO] do doplňujícího rozsudku. Věc byla předložena odvolacímu soudu dne 14. 4. 2005. Rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 18. 1. 2006, č. j. [Anonymizováno], který nabyl právní moci dne 1. 3. 2006, potvrdil rozsudek okresního soudu co do určovací žaloby, ve zbytku byl rozsudek zrušen a vrácen okresnímu soudu k dalšímu řízení. Dne 5. 4. 2006 bylo doručeno soudu dovolání žalobkyně paní [jméno FO], usnesením ze dne 25. 4. 2006 byla vyzvána k uhrazení soudního poplatku. Následně žalobci podáním došlým soudu dne 26. 4. 2006 podali návrh na přerušení řízení dle § 109 odst. 2 o. s. ř. s tím, že podali dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Dne 28. 4. 2006 bylo soudu doručeno dovolání žalobců [jméno FO]. Spis byl dovolacímu soudu předložen dne 22. 6. 2006. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2007, č. j. [Anonymizováno], byl rozsudek Krajského soudu v [adresa] ve výroku odstavce II, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v [adresa] v odstavci II a dále rozsudek Okresního soudu v [adresa] č. j. [Anonymizováno] o určení vlastnictví zrušen a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne 14. 11. 2007. Na čísle listu 482 je založeno usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 11. 2007, sp. zn. [Anonymizováno], kterým odmítl ústavní stížnost stěžovatelů [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO]. Další jednání se konalo ve věci dne 9. 1. 2008. Na jednání dne 22. 2. 2008 byla připuštěna změna žalobního petitu, změna vzájemného návrhu nebyla připuštěna, byly čteny listinné důkazy. Dne 25. 8. 2008 byl doručen další návrh na změnu protinávrhu. Na čísle listu 562 byl oznámen vstup vedlejšího účastníka do řízení na straně [tituly před jménem] [jméno FO], a to [jméno FO]. Další jednání se konalo dne 29. 2. 2008, byly čteny listinné důkazy, žalobcem navržený znalecký posudek. Usnesením ze dne 28. 3. 2008 byl ustanoven znalec. Dne 11. 4. 2008 bylo ze strany znalce soudu sděleno, že znalecký posudek bude moci vypracovat ve lhůtě tří měsíců. Usnesením ze dne 13. 5. 2008 byla znalci prodloužena lhůta k vypracování znaleckého posudku. Na č. l. 509 je založena stížnost žalobců na průtahy v řízení ze dne 12. 5. 2008. Na č. l. 598 je založen návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu ze strany [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 19. 6. 2008. Na č. l. 600 je založen návrh na nařízení jednání a zrušení usnesení o ustanovení znalce ze strany [tituly před jménem] [jméno FO]. Usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne 18. 7. 2008 byl zamítnut návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Dle úředního záznamu ze dne 6. 8. 2008 bylo telefonicky hovořeno s ustanoveným znalcem. Usnesením ze dne 26. 9. 2008 byla znalci prodloužena lhůta k vypracování znaleckého posudku do 15. 10. 2008. Dne 10. 11. 2008 byl soudu doručen znalecký posudek. Jednání bylo ve věci nařízeno na 11. 2. 2009, kterého se měl zúčastnit i znalec. Ten vyrozuměl soud dne 9. 2. 2009 o zhoršení svého zdravotního stavu. Z tohoto důvodu bylo jednání odročeno na 13. 3. 2009. Další jednání ve věci se konalo dne 20. 3. 2009. Na tomto byl připuštěn vstup vedlejšího účastníka [jméno FO]. Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání žalovaných [jméno FO]. Spis byl předložen odvolacímu soudu dne 4. 5. 2009. Odvolání bylo usnesením krajského soudu ze dne 8. 9. 2009 odmítnuto. Následně byl podán návrh na změnu protinávrhu [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 3. 1. 2010. Tento návrh nebyl připuštěn na jednání dne 4. 1. 2010. Následně rozhodl Okresní soud v [adresa] rozsudkem ze dne 4. ledna 2010, č. j. [Anonymizováno], kdy rozhodl částečným rozsudkem o vzájemném návrhu žalovaných na určení vlastnického práva k nemovitostem tak, že žalobu žalovaných číslo 1–5 na určení, že jsou vlastníky každý jedné ideální pětiny nemovitosti, zamítl. Dne 11. 3. 2010 a 12. 3. 2010 bylo soudu doručeno odvolání žalovaných a vedlejšího účastníka do částečného rozsudku ze dne 4. 1. 2010. Usnesením ze dne 12. 3. 2010 bylo rozhodnuto o znalečném. Dne 25. 3. 2010 byli odvolatelé vyzváni k doplnění odvolání. Do usnesení ze dne 12. 3. 2010 bylo žalovanými podáno odvolání. Usnesením ze dne 21. 4. 2010 bylo opraveno usnesení ze dne 4. 1. 2010. Ve dnech 25., 26., 27. a 28. 4. 2010 bylo doplněno odvolání žalovaných do rozsudku ze dne 4. 1. 2010. Dne 11. 5. 2010 byli vyzváni odvolatelé k uhrazení soudního poplatku. Tato rozhodnutí byla následně zrušena usnesením ze dne 2. 6. 2010. Dne 22. 7. 2010 byl spis předložen odvolacímu soudu. Usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne 31. 8. 2010 bylo změněno usnesení soudu prvního stupně o znalečném ze dne 4. 1. 2010. Rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 25. 11. 2010, č. j. [Anonymizováno], bylo rozhodnuto tak, že odvolání žalovaných [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] a vedlejší účastnice proti výroku částečného rozsudku v odstavci II se odmítá a částečný rozsudek Okresního soudu v [adresa] v odstavci jedna výroku se potvrzuje. Rozsudek nabyl právní moci dne 14. 2. 2011. Ve dnech 25. 3. 2011–6. 4. 2011 podali žalovaní dovolání do rozsudku odvolacího soudu ze dne 25. 11. 2010. Na č. l. 1082 je založeno usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2011, sp. zn. [Anonymizováno], kterým byla ústavní stížnost žalovaných [tituly před jménem] [jméno FO] a paní [jméno FO] odmítnuta. Dne 10. 5. 2011 byl doručen soudu návrh žalobkyně paní [jméno FO], která navrhla, aby do řízení místo ní vstoupila [jméno FO]. Dne 2. 6. 2011 byl spis předložen dovolacímu soudu. Dne 27. 8. 2012 byl spis zapůjčen Okresnímu soudu v [adresa] k č. j. [Anonymizováno]. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2013, č. j. [Anonymizováno], bylo dovolání žalovaných odmítnuto. Dne 18. 6. 2013 byl soudu doručen návrh žalobců na přistoupení dalšího účastníka do řízení, a to [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 29. 7. 2013 byl doručen návrh [tituly před jménem] [jméno FO] na určení lhůty k provedení procesního úkonu, a to ohledně návrhu na změnu žalobce ze dne 18. 6. 2013. Usnesením ze dne 1. 8. 2013 soud nepřipustil, aby na straně žalobců přistoupil další účastník, a to [tituly před jménem] [jméno FO]. Dále bylo rozhodnuto, že v řízení bude na místě paní [jméno FO] pokračováno s [jméno FO] a [jméno FO], a to z důvodu úmrtí žalobkyně a návrh podaný původní žalobkyní, aby [jméno FO] vstoupila do řízení, byl zamítnut. Usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne 13. 8. 2013 byl zamítnut návrh žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] podal dne 12. 8. 2013 odvolání do usnesení ze dne 1. 8. 2013. Spis byl předložen odvolacímu soudu dne 1. 10. 2013. Usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne 31. 10. 2013 bylo usnesení soudu prvního stupně ze dne 1. 8. 2013 potvrzeno. Dne 4. 9. 2014 podal Ústavní soud žádost o zaslání spisu kvůli podaným ústavním stížnostem žalovaných číslo 1–5. Spis byl odeslán Ústavnímu soudu dne 8. 10. 2014. Na č. l. 1244 je založeno oznámení o úmrtí žalované [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 9. 2. 2015. Na č. l. 1255 je založena odpověď Ústavního soudu k dotazu soudu prvního stupně, že řízení o ústavních stížnostech zatím nebyla skončena. Usnesením Ústavního soudu ze dne 7. 2. 2017, sp. zn. [Anonymizováno] bylo výrokem I. stanoveno, že v řízení o ústavní stížnosti bude po zemřelé stěžovatelce [tituly před jménem] [jméno FO] nadále pokračováno s její procesní nástupkyní nadací [Jméno žalobce]. Na č. l. listu 1268 bylo založeno sdělení o smrti žalované [jméno FO]. Usnesením Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. [Anonymizováno] bylo stanoveno, že v řízení o ústavní stížnosti bude po zemřelé stěžovatelce [jméno FO] nadále pokračováno s jejími procesními nástupkyněmi, a to [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]. Usnesením Ústavního soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. [Anonymizováno], byla ústavní stížnost žalovaných zamítnuta. Na č. l. 1284 je založeno sdělení o úmrtí žalobce [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 21. 11. 2017 byl soudu doručen návrh žalobců na vydání předběžného opatření. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 23. 11. 2017 bylo stanoveno, že v řízení na straně zemřelého žalobce bude pokračováno s [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], dále, že na straně žalované [tituly před jménem] [jméno FO] bude pokračováno s nadací [Jméno žalobce], na straně žalované [jméno FO] bude pokračováno s [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]. Řízení o návrhu na vydání předběžného opatření bylo zastaveno. Usnesení nabylo právní moci dne 28. 12. 2017. [právnická osoba] bylo usnesení doručeno dne 28. 11. 2017. Usnesením ze dne 23. 11. 2018 byla vrácena jistota složená na návrh na nařízení předběžného opatření. Dne 21. 2. 2018 byl doručen návrh žalobců na změnu žaloby včetně částečného zpětvzetí, přičemž následně bylo toto rozesláno s přípisem, nechť se protistrana vyjádří ke zpětvzetí. Dne 12. 7. 2018 byl soudu doručen návrh žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] na určení lhůty k provedení procesního úkonu, kdy soud nerozhodl o návrhu na změnu žaloby. Usnesením ze dne 13. 7. 2018 bylo rozhodnuto, že se změna žaloby nepřipouští. Usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne 20. 7. 2018 byl návrh na určení lhůty zamítnut. Dne 27. 9. 2018 byl soudu doručen návrh žalobců na změnu žaloby. Dne 1. 10. 2018 byl soudu doručen návrh žalobců, aby soud rozhodl o nákladech řízení vzniklých v řízení o vzájemném návrhu žalovaných. Dne 26. 10. 2018 se konalo ústní jednání ve věci, kde bylo řízení částečně zastaveno. Usnesením ze dne 26. 10. 2018 byli žalobci vyzváni k zaplacení soudního poplatku za rozšíření žaloby, tento byl složen dne 6. 11.2018. Dne 13. 11. 2018 podali žalobci návrh na vydání předběžného opatření. Tento byl usnesením ze dne 20. 11. 2018 zamítnut. Na č. l. 1635 je založen úřední záznam o úmrtí žalobce [tituly před jménem] [jméno FO]. Následně probíhalo řízení o určení data úmrtí. Usnesením ze dne 17. 6. 2019 bylo rozhodnuto o pokračování na straně žalobce s [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 23. 9. 2019 byl podán návrh [tituly před jménem] [jméno FO] na vydání rozsudku o základu věci. Další jednání se konalo dne 23. 9. 2019, zde byly čteny listinné důkazy. Dále proběhlo jednání dne 27. 11. 2019, kdy bylo pokračováno v čtení listinných důkazů. Dne 13. 12. 2019 byl doručen soudu návrh žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] k připuštění změny účastníka. Toto bylo připuštěno usnesením ze dne 6. 1. 2020. Ústní jednání nařízené na 18. 3. 2020 bylo odvoláno z důvodu mimořádného opatření vlády související s omezením volného pobytu osob. Další jednání ve věci se konalo dne 11. 9. 2020, kdy došlo k výslechu svědka. Rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 11. 9. 2020, č. j. [Anonymizováno], bylo rozhodnuto ve věci, kdy bylo žalobě částečně vyhověno, částečně byla žaloba zamítnuta. Dne 11. 12. 2020 a dále ve dnech 15. 12. 2020 a 17. 12. 2020 byla žalovanými podána odvolání do rozsudku ze dne 11. 9. 2020. Dne 18. 12. 2020 bylo podáno odvolání žalobkyní [jméno FO]. Usneseními ze dne 7. 1. 2021 byli odvolatelé vyzváni k zaplacení soudního poplatku. Dne 2. 2. 2021 byl doručen soudu návrh na zrušení usnesení o zaplacení soudního poplatku [jméno FO], tento byl zamítnut usnesením ze dne 19. 2. 2021. Dne 22. 3. 2021 bylo po výzvě doplněno odvolání mimo jiné [právnická osoba]. Proti usnesení ze dne 19. 2. 2021 podala žalovaná [jméno FO] odvolání dne 24. 3. 2021. Věc byla předložena odvolacímu soudu dne 3. 5. 2021. Ten usnesení soudu prvního stupně potvrdil dne 16. 6. 2021. Spis byl opět předložen odvolacímu soudu dne 20. 9. 2021. Před odvolacím soudem se konalo jednání dne 26. 1. 2022. Rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 8. 2. 2022, č. j. [Anonymizováno], byl rozsudek soudu prvního stupně částečně potvrzen, částečně změněn a řízení bylo částečně zastaveno. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 19. 4. 2022. Dne 31. 5. 2022 podala žalobkyně [jméno FO] dovolání proti rozsudku, soudní poplatek byl na výzvu složen dne 27. 6. 2022. Spis byl dovolacímu soudu předložen dne 19. 7. 2022. Dovolání bylo rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2022, č. j. 28 Cdo 2134/2022-2179, odmítnuto. Rozhodnutí Nejvyššího soudu nabylo právní moci dne 20. 12. 2022.

5. Z článku označeného jako [Anonymizováno] zveřejněného na webovém portálu [právnická osoba] dne 3. 7. 2023 bylo zjištěno, že v roce 2011 byla inflace 1,9 %, v roce 2012 3,3 %, v roce 2013 1,3 %, v roce 2014 0,4 %, v roce 2015 0,3 %, v roce 2016 0,7 %, v roce 2017 2,5 %, v roce 2018 2,1 %, v roce 2019 2,8 %, v roce 2020 3,2 %, v roce 2021 3,8 %, v roce 2022 15,1 %.

6. Z rozvahy žalobce ke dni 31. 12. 2017 a přílohy k účetní závěrce sestavené k 31. 12. 2017 ve vztahu k žalobci bylo zjištěno, že výsledek hospodaření činil k posledními dni účetního období částku 1 189 000 Kč.

7. Z kupní smlouvy uzavřené dne 25. 7. 1990 mezi [Anonymizováno] a [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] bylo zjištěno, že [Anonymizováno] byla původní procesní žalované [tituly před jménem] [jméno FO] prodána do podílového spoluvlastnictví nemovitost v k.ú. [adresa], LV [Anonymizováno], par. č. [hodnota] st. plocha s domem č. p. [Anonymizováno] a parc. č. [hodnota], zahrada.

8. Z přípisu žalobce ze dne 24. 5. 2023 adresovaného žalované ve věci žádost o náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou soudního řízení bylo zjištěno, že žalobce žádal žalovanou o uhrazení celkové částky 1 361 934 Kč, a to dle zákona č. 82/1998 Sb., jakožto přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení vedeného Okresním soudem v [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno].

9. Ze stanoviska žalované ze dne 8. 6. 2023 bylo zjištěno, že přípis žalobce ze dne 24. 5. 2023 byl žalované doručen dne 26. 5. 2023. Žalovaná došla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, když bylo řízení nepřiměřeně dlouhé, a žalobci přiznala částku ve výši 272 250 Kč.

10. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

11. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“) odpovídá stát za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež je vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

13. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

14. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

15. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

16. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

18. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

19. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

20. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, má nalézací soud za to, že tento je naplněn, neboť v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008). Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Vznik újmy ostatně dovodila i sama žalovaná ve svém stanovisku ze dne 8. 6. 2023, kterým přiznala žalobci zadostiučinění v peněžité formě.

21. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud prvního stupně k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.

22. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009, dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30% v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45% částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.

23. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud k této otázce vyjádřil též v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020. Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (viz NS sp. zn. 30 Cdo 3171/2018).

24. Soud posuzoval délku řízení v období od 7. 2. 1997, tj. ode dne podání žaloby, do vyhlášení rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2022.

25. Žalovaná nemajetkovou újmu kompenzovala v penězích. Nalézací soud se s tímto postupem ztotožňuje, když v tomto případě posuzované řízení trvalo 25 let a 9 měsíců. Soud současně souhlasí se žalovanou, že by již nepostačovalo pouhé konstatování porušení práva na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě a je toho názoru, že je třeba žalobce odškodnit v penězích. Za přiměřenou částku za jeden rok řízení považuje soud částku 25 000 Kč (tj. 2 083 Kč za jeden měsíc). V tomto směru se tedy soud prvního stupně odchyluje od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009, když překračuje maximální hranici základní částky 20 000 Kč za jeden rok řízení, neboť délku řízení dosahující téměř 26 let považuje za extrémní. Dle nalézacího soudu je proto na místě maximální částku uvedenou v rozsudku Nejvyššího soudu korigovat a přiznat žalobci částku vyšší. Za první dva roky je však nezbytné tuto částku snížit na polovinu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1078/2013). Výpočtem dospěl soud prvního stupně k základní částce ve výši 618 747 Kč.

26. Po právní, skutkové a procesní stránce byla věc dle soudu složitá. Předmětem žaloby bylo neoprávněné užívání a držení nemovitosti v podílovém spoluvlastnictví žalobců, resp. náhrada škody, která tímto žalobcům vznikla ve výši 206 257,38 Kč s příslušenstvím. Rozsah žaloby byl však opakovaně měněn. Ve věci byl také podán vzájemný návrh na určení vlastnictví předmětné nemovitosti. V posuzovaném řízení vystupovali tři žalobci a pět žalovaných. V průběhu řízení docházelo ke změnám s ohledem na úmrtí účastníků. V řízení byl vypracován znalecký posudek, byli vyslechnuti svědci a byla provedena řada listinných důkazů. V řízení bylo nařízeno poměrně vysoké množství ústních jednáních. Odročováno bylo pouze jednou pro nemoc soudkyně, jednou pro nemoc znalce a jednou z důvodu nouzového stavu. Soud se musel vypořádat z řadou procesních návrhů účastníků řízení (návrh na opravu usnesení, návrhů na rozšíření žaloby a rozšíření vzájemného návrhu, návrh na vstup vedlejšího účastníka, návrh na přerušení řízení, návrh na přistoupení dalšího účastníka, návrhy na změnu účastníků, dva návrhy na vydání předběžného opatření, částečné zpětvzetí, návrhy žalobců na určení procesní lhůty). Řízení bylo také přerušeno. Vzhledem k uvedené významné složitosti řízení snížil nalézací soud základní částku o 30%.

27. Žalobce či právní předchůdkyně žalobce se na délce řízení nepodíleli pozitivně ani negativně. V řízení byly podány stížnosti a návrhy na určení procesní lhůty, ty ovšem byly podávány výlučně ze strany procesních žalobců. Žalobce či právní předchůdkyně žalobce jako procesní žalovaní nepodali v řízení stížnost nebo návrh na určení procesní lhůty, nedotazovali se na stav řízení. Zároveň ovšem soud neshledal, že by nějak výrazně jejich kroky v řízení postup soudu prodlužovaly. Soud tedy neshledal, že je zde dán důvod pro jakoukoli modifikaci základní částky na základě tohoto kritéria.

28. Postup orgánů veřejné moci byl shledán jako koncentrovaný a bez delších dílčích průtahů. Soud postupoval v řízení logicky a v přiměřených lhůtách. Pochybení soud shledal pouze v období, kdy bylo řízení přerušeno, podmínky pro přerušení již odpadly, přičemž na toto byl soud ze strany procesních žalobců upozorňován, ovšem soud na toto reagoval až po třech měsících. Jelikož se ovšem jednalo o ojedinělý případ pochybení soudu ve vztahu k dodržení lhůt, soud z tohoto důvodu ještě nepřistoupil k modifikaci základní částky.

29. Význam řízení pro žalobce soud zhodnotil tak, že pro něj mělo posuzované řízení standardní význam. Namítané řízení není spojeno, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, s vyšším typovým významem pro účastníka, jaký mají např. řízení trestní, vazební či osobnostní. Soud přihlédl k tomu, že předmětem řízení bylo mj. určení vlastnictví nemovitosti, což mělo zvýšený význam pro původní procesní žalovanou [tituly před jménem] [jméno FO], zároveň je třeba přihlédnout k tomu, že žalobkyně do řízení vstoupila až v roce 2020, přičemž do řízení vstoupila jakožto dědic [tituly před jménem] [jméno FO]. Soud tedy nepřistoupil ke korekci základní částky.

30. Řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, přičemž soud I. stupně rozhodoval meritorně šestkrát, odvolací soud rozhodoval meritorně devětkrát, dovolací soud rozhodoval ve věci čtyřikrát, a nadto rozhodoval ve věci i Ústavní soud celkem čtyřikrát. Z tohoto důvodu došlo k úpravě základní částky, a to ke snížení o 20%.

31. Soud nepřistoupil ke korekci základní částky z důvodu tzv. sdílené újmy řízení. Koncept sdílené újmy lze použít zejména v situaci, kdy jednotliví poškození mohou objektivně vnímat odškodnění újmy každého z nich jako alespoň částečné odškodnění újmy vlastní (typicky se to týká osob příbuzných nebo společníků právnických osob) (viz nález Ústavního soudu ze dne 13. 2. 2018, sp. zn. III. ÚS 3369/17). Není pak rozhodující, zda v řízení vystupují jako solidární dlužníci nebo nesolidární, nýbrž je rozhodující fakt, že jako příbuzní vystupující na stejné straně posuzovaného řízení spolu mohli sdílet negativní dopady, které na ně nesprávný úřední postup soudu měl. Z výše uvedeného je pak zřejmé, že zde nejsou dány podmínky pro snížení základní částky pro sdílení újmy, když žalobce není v žádném vztahu s dalšími účastníky řízení.

32. Základní částka zadostiučinění činí za řízení dlouhé 25 let a 9 měsíců činí 618 747 Kč (24x 25 000 Kč + 9x 2 083 Kč), přičemž soud shledal důvody pro modifikaci této základní částky z důvodu složitosti řízení (snížení o 30%) a trojinstančnosti řízení vč. řízení před Ústavním soudem (snížení o 20%). Žalobci tak náleží částka ve výši 309 373,50 Kč. S ohledem na to, že žalovaná již před podáním žaloby plnila žalobci částku ve výši 272 250 Kč, nalézací soud výrokem I. přiznal žalobci částku ve výši 37 123,50 Kč (309 373,50 Kč – 272 250 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 37 123,50 Kč od 27. 11. 2023 do zaplacení. Výrokem II. pak byla žaloba v části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 1 087 306,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 1 124 430 Kč od 26. 5. 2023 do 26. 11. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 087 306,50 Kč od 27. 11. 2023 do zaplacení, zamítnuta (žalovaná projednala nárok žalobce v šestiměsíční zákonné lhůtě, a žalobci částečně vyhověla, přičemž z této částky žalobci tedy nenáleží nároky z prodlení, a do prodlení ohledně částky 37 123,50 Kč se žalovaná dostala až po uplynutí zákonné šestiměsíční lhůty dle ust. § 15 OdpŠk).

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř., podle něhož byla plná náhrada nákladů řízení přiznána žalobci, a to za situace, kdy rozhodnutí o výši přiměřeného zadostiučinění záviselo na úvaze soudu. Za těchto okolností soud tedy přiznal žalobci náhradu nákladu řízení v celkové výši 600 Kč zahrnující náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a paušální náhradu nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 2x 300 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za podání žaloby a účast na jednání dne 12. 8. 2024.

34. Soud pro úplnost dodává, že nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení za vyjádření ze dne 12. 8. 2024, když toto neshledal soud za účelné, jelikož žalobce v tomto podání pouze opakuje argumentační body uvedené v žalobě.

35. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.