43 C 139/2023 - 132

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Luďkem Pilným ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0]. [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] jednající [Anonymizováno] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] o zaplacení 141 050 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobci částku ve výši 141 050 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení za období od 4. 7. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 21. 7. 2023 domáhal po žalovaném zaplacení částky 141 050 Kč s příslušenstvím z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného Okresním soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Řízení bylo zahájeno dne 26. 10. 2016 usnesením o zahájení trestního stíhání a pravomocně ukončeno dne 14. 12. 2022, tedy po 6 letech a 2 měsících. Žalobce je přesvědčen, že obecné soudy porušily svou povinnost směřovat k brzkému vyřízení věci a postupovat tak, aby nedocházelo k nedůvodným průtahům. Žalobce poukázal, že sám svým jednáním nezavinil jakékoli průtahy v řízení. Hlavní líčení bylo dle žalobce opakovaně odročováno, k vydání prvního meritorního rozhodnutí došlo až dne 1. 2. 2019. Odvolací soud svým rozhodnutím ze dne 16. 10. 2019 rozsudek Okresního soudu v [adresa] zrušil a věc mu vrátil k [datum]. Žalobce je přesvědčen, že v jeho případě je nárok na finanční zadostiučinění dán, a to mimo jiné také proto, že ani trestní soud v rámci svého rozhodování nepřistoupil k jakékoli kompenzaci ve formě např. snížení trestu.

2. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhl žalobu zamítnout. Učinil nesporným, že u něj žalobce uplatnil dne 10. 3. 2023 nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 141 050 Kč za nesprávný úřední postup v řízení vedeném před Okresním soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaný konstatoval nepřiměřenost délky řízení, peněžitou náhradu nepřiznal. Dospěl k závěru, že žalobci vznikla nemajetková újma, avšak podstatně nižší intenzity. Řízení bylo dle žalovaného vedeno před dvěma stupni soudů v celkové délce 6 let a 1 měsíce. Ve věci rozhodoval soud I. stupně dvakrát a soud II. stupně rovněž dvakrát. Řízení bylo dle žalovaného po stránce skutkové i stránce právní složité. Význam řízení pro žalobce byl shledán jako nízký. Žalobce si dle žalovaného důvodné zahájení a vedení trestního stíhání způsobil sám svým předchozím protiprávním jednáním. Byl uznán vinným ze spáchání přečinu podvodu. Z opisu z rejstříku trestů žalobce plyne, že má vícero záznamů. Při podání obžaloby čítal spis 1281 listů. Obžaloba byla dle žalovaného podána na 6 osob pro celkem 15 skutků. Žalobce byl obžalován ze dvou trestných činů. Okresní soud musel znalecky zkoumat z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie spoluobžalovanou [jméno FO], která musela být pozorována ve zdravotnickém zařízení. Dále probíhala dle žalovaného pandemie COVID 19, kvůli které odmítl jeden z přísedících kvůli svému vyššímu věku účast u hlavního líčení. Vzhledem k tomu došlo ke změně ve složení senátu a nastoupila nová přísedící, která však byla dlouhodobě nemocná, a proto nastala znovu změna ve složení senátu. Ve věci nebylo dle žalovaného vhodné vyloučit věc žalobce k samostatnému řízení, neboť skutky byly provázány. Obecně je dle žalovaného třeba vycházet z předpokladu, že nepřiměřeně dlouhé řízení působí účastníkům nemajetkovou újmu, která se zpravidla odškodní v penězích, avšak vždy je nutno zvažovat, zda v konkrétním případě nenastaly okolnosti, které tento předpoklad vyvracejí. Takovou okolností je dle žalovaného to, že náhrady nemajetkové újmy se domáhá pravomocně odsouzený pachatel trestného činu právě za délku trestního řízení, v němž byl shledán vinným, popřípadě mu byl i uložen trest, neboť takové řízení nemohlo v jeho osobnostní sféře vyvolat žádnou citelnou újmu. Po zhodnocení všech okolností případu, dospěl žalovaný k závěru, že samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě v řízení vedeném u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] je dostačující k náhradě vzniklé nemajetkové újmy bez přiznání peněžitého zadostiučinění. Žalovaný rovněž poukázal na skutečnost, že žalobce svůj nárok u žalovaného uplatnil dne 10. 3. 2023, a proto žalovaný nemohl být v prodlení již ode dne 4. 7. 2023.

3. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění a dospěl k dále uvedeným závěrům o skutkovém stavu:

4. Ze spisu Okresního soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno následující: Usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie [Anonymizováno] kraje, územního odboru [adresa], oddělení obecné kriminality ze dne 26. 10. 2016 bylo zahájeno trestní stíhání šesti osob, mj. žalobce, který byl obviněn ze spáchání přečinu úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1 odst. 4, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, podvodu dle ustanovení § 209 odst. 1 trestního zákoníku. Předmětné usnesení bylo doručeno žalobci 2. 11. 2016. Dne 21. 11. 2016 byl žalobci ustanoven obhájce [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0]. Dne 1. 12. 2016 podal žalobce prostřednictvím svého obhájce stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání s tím, že stížnost následně odůvodní. Dne 21. 12. 2016 obhájce žalobce nahlížel do spisu. Odůvodnění stížnosti bylo následně doručeno Okresnímu státnímu zastupitelství v [adresa] dne 27. 12. 2016. Usnesením ze dne 5. 1. 2017 byly stížnosti obviněných, mj. žalobce, zamítnuty jako nedůvodné. Dne 2. 2. 2017 byl vyslechnut [jméno FO]. Dne 23. 2. 2017 byla vyslechnuta [jméno FO]. Následně byla dne 6. 4. 2017 zadržena spoluobviněná [jméno FO] a byla provedena její eskorta na lékařské vyšetření k lékaři. Dne 6. 4. 2017 proběhl výslech [jméno FO]. Dne 7. 4. 2017 byl dán podnět k návrhu na vzetí do vazby [jméno FO]. Usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne 7. 4. 2017 byla [jméno FO] vzata do vazby. Dne 27. 4. 2017 byla vyslechnuta [jméno FO]. Dne 3. 5. 2017 byla vyslechnuta [jméno FO]. Usnesením Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne 11. 5. 2017 byla [jméno FO] propuštěna z vazby na svobodu. Dne 11. 5. 2017 byl vyslechnut spoluobviněný [jméno FO]. Dne 12. 5. 2017 byl vyslechnut [jméno FO]. Dne 15. 5. 2017 byla vyslechnuta [jméno FO]. Dne 16. 5. 2017 byl vyslechnut [jméno FO]. Dne 5. 6. 2017 proběhl výslech [jméno FO]. Dne 15. 5. 2017 byl vyslechnut [jméno FO]. Dne 22. 5. 2017 byl vyslechnut [jméno FO]. Dne 25. 5. 2017 byl vyslechnut [jméno FO]. Dne 26. 5. 2017 byl vyslechnut [Jméno zainteresované osoby 0/0]. Dne 30. 5. 2017 byl vyslechnut [jméno FO]. Následně byly vyžádány výpisy z evidence přestupků, rovněž tak opisy z evidence rejstříku trestů. Žalobce měl ke dni 7. 6. 2017 evidováno pět záznamů v rejstříku trestů, naposledy mu byl Okresním soudem v [adresa] uložen trest rozhodnutím ze dne 14. 10. 2014, kdy mu byl uložen podmíněný trest odnětí svobody v délce 12 měsíců se zkušební dobou na 24 měsíců. Dne 13. 6. 2017 došlo k prostudování spisu obhájcem žalobce s tím, že neměl žádné návrhy na doplnění vyšetřování. Dne 19. 6. 2017 byl doručen Okresnímu státnímu zastupitelství [adresa] návrh na podání obžaloby. Dne 26. 6. 2017 byla podána obžaloba k Okresnímu soudu v [adresa]. Dne 27. 7. 2017 bylo nařízeno hlavní líčení na 19. 9. 2017. Přípisem ze dne 15. 9. 2017 se žalobce omluvil z hlavního líčení s tím, že se musí účastnit zásadního pracovního pohovoru s tím, že se hlavního líčení bude účastnit přibližně od 11.00 hodin. Dne 19. 9. 2017 se konalo hlavní líčení, byl vyslechnut [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO]. Hlavní líčení byl odročeno na 31. 10. 2017 za účelem výslechu žalobce a výslechu svědků navržených v rámci obžaloby. Dne 31. 10. 2017 se konalo hlavní líčení. Žalobce se hlavního líčení účastnil, byl vyslechnut, dále byli vyslechnuti svědci. Hlavní líčení bylo odročeno na 12. 12. 2017 za účelem výslechu zbylých svědků, eventuálně konstatování listin a vyhlášení rozhodnutí, zvážení důkazních návrhů, co se týká navrhovaných znaleckých posudků. Dne 12. 12. 2017 se konalo hlavní líčení. Žalobce se hlavního líčení neúčastnil z důvodu, že se nachází v [Anonymizováno], kde se účastní vzdělávací činnosti. Byli vyslechnuti svědci, hlavní líčení bylo odročeno na 15. 1. 2018 za účelem policejního předvedení svědků, opětovného výslechu svědků, přečtení výpovědi [jméno FO]. Dne 15. 1. 2018 se konalo hlavní líčení. Žalobce se dostavil, byli slyšeni svědci, hlavní líčení bylo odročeno na 13. 2. 2018 za účelem výslechu zbylých svědků. Dne 12. 2. 2018 bylo odvoláno hlavní líčení nařízené na 13. 2. 2018. Dne 21. 2. 2018 bylo nařízeno hlavní líčení na 9. 4. 2018. Dne 9. 4. 2018 se konalo hlavní líčení. Žalobce se dostavil, hlavní líčení bylo odročeno 11. 6. 2018 za účelem zajištění účasti všech obžalovaných u hlavního líčení, provedení zbylých svědeckých výpovědí, konstatování listin a vyhlášení rozhodnutí. Dne 8. 6. 2018 požádal obhájce [jméno FO] o odročení hlavního líčení z důvodu akutní hospitalizace. Následně bylo oznámeno úmrtí obhájce [jméno FO] s tím, že [jméno FO] dne 25. 6. 2018 sdělil, že oslovil Českou advokátní komoru za účelem přidělení náhradního právníka. Dne 29. 6. 2018 bylo nařízeno hlavní líčení na 4. 9. 2018. Dne 23. 7. 2018 požádal obhájce žalobce o odročení z důvodu kolize s jiným jednáním. Dne 4. 9. 2018 se konalo hlavní líčení, žalobce byl přítomen. Hlavní líčení bylo odročeno na 16. 10. 2018 za účelem zvážení výslechu svědkyň [Anonymizováno] a [jméno FO] a za účelem konstatování listin k důkazu a vyhlášení rozhodnutí. Dne 16. 10. 2018 se konalo hlavní líčení. Žalobce byl přítomen, byl vyslechnut svědek, hlavní líčení bylo odročeno na 27. 11. 2018 za účelem policejního předvedení svědkyně [jméno FO], dále zvážení policejního předvedení svědkyně [jméno FO], dále pak zjištění zdravotního stavu svědkyně [Anonymizováno], zvážení výslechu svědkyně [Anonymizováno] a vypracování znaleckého posudku. Dne 27. 11. 2018 se konalo hlavní líčení. Žalobce byl přítomen, byly vyslechnuty svědkyně, hlavní líčení bylo odročeno na 29. 1. 2019 za účelem zvážení výslechu svědka [jméno FO], eventuálně zpracování znaleckého posudku týkající se obžalované [jméno FO]. Dne 29. 1. 2019 se konalo hlavní líčení. Žalobce byl přítomen, dokazování bylo prohlášeno za skončené, bylo přistoupeno k závěrečným řečem. Hlavní líčení bylo odročeno na 1. 2. 2019 za účelem vyhlášení rozsudku. Dne 1. 2. 2019 byl vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) a b). Rozsudek byl rozeslán dne 28. 2. 2019. Dne 8. 3. 2019 podalo Okresní státní zastupitelství v [adresa] odvolání, mj. proti části rozsudku, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby pro skutek popsaný v bodě 8 výroku obžaloby. Odvolání bylo zasláno obhájci žalobce dne 5. 4. 2019. Dne 11. 4. 2019 byl spis předložen Krajskému soudu v [Anonymizováno]. Dne 1. 10. 2019 bylo nařízeno neveřejné zasedání na 16. 10. 2019. Dne 24. 4. 2019 se vyjádřil žalobce prostřednictvím svého obhájce k odvolání Okresního státní zastupitelství v [adresa]. Krajský soud v [Anonymizováno] dne 16. 10. 2019 při neveřejném zasedání zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a věc vrátil soudu prvního stupně. Spis byl vrácen Okresnímu soudu v [adresa] dne 24. 10. 2019. Následně bylo usnesení rozesláno. Soud vyzval Okresní státní zastupitelství a obhájce, nechť ve lhůtě 20 dnů od výzvy soudu zašlou případné písemné návrhy na doplnění dokazování. Okresní státní zástupce přípisem ze dne 19. 12. 2019 sdělil, že považuje za nezbytné přibrání znalce ke zkoumání duševního stavu obžalované [jméno FO], dále navrhuje opětovné vyslechnutí svědků [jméno FO] a [jméno FO]. Usnesením ze dne 23. 1. 2020 Okresní soud v [adresa] přibral [tituly před jménem] [jméno FO], znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, za účelem vyšetření duševního stavu obžalované [jméno FO]. Následně byl zjišťován pobyt [jméno FO]. Posudek byl doručen Okresnímu soudu v [adresa] dne 2. 6. 2020. Bylo zjištěno, že v důsledku syndromu demence střední tíže není posuzovaná schopna chápat smysl probíhajícího trestního řízení, případně uloženého trestu. Dne 20. 6. bylo obhajobou [jméno FO] navrženo doplnění dokazování výslechem znalce. Bylo zjištěno, že [tituly před jménem] [jméno FO] má od 27. 7. do 7. 8. 2020 dovolenou. Následně byl zjišťován aktuální pobyt [jméno FO]. [tituly před jménem][Anonymizováno][jméno FO] sdělil, že dne 15. 9. 2020 se nemůže dostavit k hlavnímu líčení, hlavní líčení bylo nařízeno na 13. 10. 2020. Dne 6. 10. 2020 přísedící sdělil, že se k hlavnímu líčení nedostaví, že situace je v této chvíli kritická, má nemocnou ženu. Byla volána náhradní přísedící. Dne 13. 10. 2020 se konalo hlavní líčení, byl vyslechnut svědek, znalec [tituly před jménem] [jméno FO] a další svědkyně. Hlavní líčení bylo odročeno na neurčito za účelem zvážení důkazních návrhů všech zúčastněných. Dne 29. 10. 2020 byl doručen ze strany obhájce žalobce návrh na vyloučení věci k samostatnému projednání. Dne 2. 11. 2020 bylo obhájci odpovězeno, že věc nebude vyloučena s ohledem na situaci kolem COVID 19. Dne 3. 3. 2021 se konalo neveřejné zasedání, na kterém bylo vyhlášeno usnesení, kterým bylo nařízeno pozorování obžalované [jméno FO] v psychiatrické léčebně [adresa] za účelem vypracování doplňku znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie znalcem [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 7. 4. 2021 sdělil znalec, že ponechává na úvaze soudu termín nástupu obžalované do psychiatrické léčebny, konstatoval, že provede dvouměsíční pozorování obžalované, poté žádá soud, aby mu poskytl lhůtu dalších dvou měsíců k doplnění znaleckého posudku, na základě kterého bylo pozorování obžalované nařízeno. Dne 12. 4. 2021 navrhl obhájce žalobce vyloučení věci k samostatnému projednání. Žalobci bylo odpovězeno dne 19. 4. 2021. [tituly před jménem] [jméno FO] dne 28. 5. 2021 sdělil, že [jméno FO] nastoupila na pozorování do psychiatrické nemocnici [adresa] dne 29. 4. 2021. Znalec požádal o zaslání spisu, který si potřebuje prostudovat. Dne 30. 6. 2021 byl doručen Okresnímu soudu v [adresa] znalecký posudek v oboru zdravotnictví ve vztahu k posouzení duševního stavu [jméno FO]. Bylo shledáno, že na základě pozorování ve zdravotnickém zařízení je možno konstatovat, že posuzovaná netrpí syndromem demence, v popředí psychopatologického obrazu jsou pouze projevy defektního intelektu provázeného sníženou mírou paměťových schopností odpovídající sníženému intelektu. Posuzovaná je tedy schopna chápat smysl probíhajícího trestního řízení omezeně v rámci sníženého intelektu. Dne 9. 7. 2021 navrhl obhájce žalobce vyloučit věc k samostatnému řízení. Soud odpověděl dne 16. 8. 2021. Bylo nařízeno rovněž hlavní líčení na 13. 9. 2021. Dne 6. 8. 2021 sdělila přísedící, že je dlouhodobě nemocná. Dne 13. 9. 2021 se konalo hlavní líčení. Žalobce byl přítomen, byly předneseny závěrečné řeči, hlavní líčení bylo odročeno na 21. 9. 2021 za účelem posledního slova [jméno FO], přerušení hlavního líčení, porady senátu a vyhlášení rozhodnutí. Dne 21. 9. 2021 se konalo hlavní líčení. Žalobce byl přítomen, byl vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 trestního zákoníku, a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců podmíněně odloženým na zkušební dobu v trvání 18 měsíců s tím, že byl současně částečně zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c). Dne 5. 10. 2021 požádal předseda senátu o prodloužení lhůty k vypracování rozsudku pro složitost věci do 22. 10. 2021, což mu bylo povoleno. Poté opětovně požádal o prodloužení do 5. 11. 2021, což mu bylo opětovně povoleno. Rozsudek byl vyhotoven a rozeslán dne 29. 10. 2021. Žalobce podal dne 3. 11. 2021 proti rozsudku odvolání s tím, že odvolání následně odůvodní. Odvolání byla následně rozeslána. Dne 24. 1. 2022 se žalobce vyjádřil k odvolání Okresního státního zastupitelství. Dne 25. 1. 2022 byl spis předložen Krajskému soudu v [Anonymizováno]. Dne 30. 11. 2022 bylo nařízeno veřejné zasedání na 14. 12. 2022. Dne 14. 12. 2022 se konalo veřejné zasedání, na kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým byl z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek zrušen ve výroku o náhradě škody ohledně obžalované [jméno FO] ve vztahu k poškozenému [jméno FO]. Odvolací soud znovu rozhodl tak, že žalobce je povinen společně a nerozdílně s již odsouzenými [jméno FO] a [jméno FO] nahradit poškozenému [právnická osoba] částku 22 763 Kč. Odvolání žalobce bylo zamítnuto. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Veřejného zasedání se účastnil obhájce žalobce, žalobce nikoliv.

5. Z přípisu právního zástupce žalobce ze dne 10. 3. 2023 adresovaného žalovanému bylo zjištěno, že žalobce předběžně uplatnil u žalovaného nárok na zaplacení částky 141 050 Kč s příslušenstvím z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném Okresním soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] z důvodu nepřiměřené délky řízení.

6. Ze stanoviska žalovaného ze dne 3. 7. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný konstatoval, že v řízení vedeném u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] došlo k porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, peněžité zadostiučinění však žalobci nepřiznal.

7. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů:

8. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným předním postupem (dále jen „zákon“) odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Podle § 5 zákona odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

10. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

11. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

12. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2, se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle ust. § 31a odst. 3 v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

13. S ohledem na zjištěný skutkový stav a shora uvedenou právní úpravu nalézací soud posuzoval, zda byly v případě žalobce a žalobou uplatněného nároku naplněny předpoklady odpovědnosti státu za škodu, a to existence nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce posuzovaného trestního řízení, vznik nemajetkové újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem újmy.

14. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005).

15. Kritéria § 31a odst. 3 zákona se použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená.

16. S přihlédnutím ke shora uvedenému soud prvního stupně posuzoval, zda-li v trestním řízení vedeném proti žalobci zejména Okresním soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. Při posuzování přiměřenosti délky řízení soud vycházel z kritérií, která jsou obdobným způsobem hodnocena i při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění. Těmito kritérii jsou: a) složitost případu, b) chování poškozeného, c) postup příslušných orgánů, d) význam předmětu řízení pro poškozeného. Posuzované řízení trvalo vůči žalobci 6 let a 1 měsíc, přičemž probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, kdy jak soud nalézací, tak i soud odvolací rozhodovaly dvakrát. Trestní řízení je dle názoru nalézacího soudu nezbytné hodnotit jako procesně a skutkově složitější, neboť společně se žalobcem bylo v trestním řízení stíháno dalších 5 osob, přičemž předmětem trestního stíhání bylo celkem 15 skutků. V průběhu řízení došlo k úmrtí obhájce spoluobžalovaného [jméno FO] a k opakovanému znaleckému zkoumání duševního stavu spoluobžalované [jméno FO]. Žalobce se na délce řízení nepodílel. Podal celkem třikrát návrh na vyloučení věci žalobce k samostatnému projednání, nicméně procesní soud neshledal pro vyloučení důvody, o čemž obhájce žalobce vždy náležitě informoval. Zdejší soud má současně za to, že postup orgánů činných v trestním řízení byl převážně plynulý vedený snahou o včasné rozhodnutí ve věci, a to i s přihlédnutím k tomu, že průběh části trestního řízení byl poznamenán pandemií COVID 19. V řízení se vyskytly dva průtahy, a to při nařizování zasedání odvolacím soudem, kdy v prvním případě Krajský soud v [Anonymizováno] obdržel spis od nalézacího soudu dne 11. 4. 2019, neveřejné zasedání však nařídil až v říjnu 2019 a ve druhém případě odvolací soud obdržel spis 25. 1. 2022, veřejné zasedání však nařídil až v listopadu 2022. Na základě shora uvedeného má zdejší soud za to, že v posuzovaném řízení k nesprávnému úřednímu postupu dle § 13 zákona i vzhledem ke zvýšenému významu pro žalobce došlo, neboť celkovou délku trestního řízení v rozsahu přesahujícím 6 let již nelze hodnotit jako přiměřenou, a to zejména s přihlédnutím k průtahům, které se vyskytly v rámci odvolacího řízení.

17. Na základě závěru o nepřiměřené délce trestního řízení vedeného proti žalobci soud prvního stupně následně posuzoval, zda je přiměřeným zadostiučiněním za presumovanou nemajetkovou újmu vzniklou nepřiměřeně dlouhým řízením konstatování porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě nebo zda náleží žalobci peněžité zadostiučinění. V této souvislosti si nalézací soud dovoluje poukázat na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, kde byl formulován a odůvodněn závěr, podle nějž při stanovení formy a výše odškodnění nemajetkové újmy vzniklé z důvodu nepřiměřené délky trestního stíhání nelze přehlédnout, že poškozený byl uznán vinným spácháním úmyslného trestného činu. V rozsudku ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3514/2017 k tomu Nejvyšší soud uvedl mj. následující: „Součástí myšlenky fungujícího právního státu je předpoklad, že pachatel úmyslného trestného činu musí být minimálně srozuměn se skutečností, že proti němu bude vedeno trestní řízení, bude vynesen odsuzující rozsudek a bude mu uložen trest… Poškozený (pachatel) se vědomě stal „hybatelem děje“, a musel si tedy být vědom, že spácháním trestného činu vnáší na dlouhou dobu do svého života nejistotu, která se v jeho poměrech bude projevovat, a to bez ohledu na skutečnost, zda proti němu trestní stíhání bude vůbec vedeno… Pachatel úmyslného trestného činu má rovněž možnost tuto nejistotu přetavit v jistotu, typicky se doznat, což má zpravidla rovněž odezvu ve snížení v úvahu připadajícího trestního postihu… Obviněný pachatel úmyslného trestného činu v trestním řízení prakticky doufá v selhání orgánů činných v trestním řízení, které pro něj bude znamenat „vyváznutí“ bez trestu, v opačném případě se mu dostane trestu, s nímž musel být eventuelně smířen. Obviněný, který se trestné činnosti nedopustil, v trestním řízení podstupuje nejistotu spočívající v možnosti, že dojde k tzv. justičnímu omylu, který jej vystaví neoprávněnému trestu a popř. i jiným negativním důsledkům (např. neoprávněnému společenskému zavržení). Uvedené nepopírá skutečnost, že nepřiměřená délka trestního řízení působí újmu i obviněnému, který je v daném průtažném řízení shledán vinným. Demonstrována ovšem je výrazná odlišnost ve vznikající újmě. Jestliže má náhrada nemateriální újmy sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován, pak je třeba relativizovat východisko, dle nějž by v obdobných případech nemělo být (vůbec) přihlíženo k výsledku trestního řízení. Odůvodněn pak bývá i výjimečný závěr, že pachatelům trestných činů je zpravidla újma trpěná nepřiměřenou délkou trestního řízení, v němž byli odsouzeni za trestný čin, kompenzována konstatací porušení práva, což platí zvláště pro případ pachatelů úmyslných trestných činů.“ Žalobce byl v namítaném řízení pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu. S přihlédnutím ke shora uvedeným závěrům, jakož i ke skutečnosti, že délka posuzovaného trestního řízení byla nepřiměřená, nikoliv však extrémně, shledal soud prvního stupně adekvátním odškodněním vzniklé nemajetkové újmy konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě jako plnohodnotné satisfakce a nikoli přiznání peněžitého zadostiučinění. Jelikož žalovaný ve svém stanovisku ze dne 3. 7. 2023 konstatoval, že v řízení vedeném u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] došlo k porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a žalobci tak přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu již poskytl, nalézací soud žalobu výrokem I. v plném rozsahu zamítl.

18. Nad rámec uvedeného ve vztahu k ekonomickému ukazateli, který by měl být dle žalobce zohledněn při stanovení základní částky odškodnění, nalézací soud poukazuje na skutečnost, že standardní soudní praxe se od uvedených částek neodchyluje ani v současnosti, přičemž je třeba v dané souvislosti odkázat i na závěry Nejvyššího soudu obsažené v jeho rozsudku ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, totiž že (cit.): „při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku“ s tím, že „na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění pak nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny.“ Obecně lze uvést, že by mohl být vybrán jakýkoliv jiný ukazatel, který odráží ekonomické poměry v zemi, a který se přirozeným vývojem mění. Na základě jednoho statistického údaje nelze automaticky dovozovat, že by měl soud přistoupit k zvyšování základních částek za nepřiměřenou délku soudních řízení, jak požaduje žalobce. Pakliže je jako ekonomický údaj zvolena např. inflace, o ní se Nejvyšší soud již vyjádřil ve svých rozhodnutích sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, sp. zn. 30 Cdo 3509/2018 tak, že jen na základě inflace, ke které prokazatelně od doby vydání Stanoviska došlo, nelze uvažovat o tom, že by došlo ke změně právního názoru zastávaného Nejvyšším soudem. Uvedené rozmezí je pouze orientační, a byť se jedná o důležité východisko, nezbavuje obecné soudy nižších stupňů povinnosti individuálního posouzení každého případu a v závislosti na něm stanovení adekvátního zadostiučinění.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. dle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě byla uložena žalobci, když žalovaný byl ve věci plně úspěšný. Náklady řízení žalovaného spočívají v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 3x 300 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu, za vyjádření k žalobě a účast na jednáních konaných ve dnech 8. 12. 2023 a 15. 12. 2023, tj. celkem 900 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku dle ust. § 160 odst. 1 věta 1 o. s. ř.

Poučení