43 C 149/2021-166
Citované zákony (15)
- o trestním řízení soudním (trestní řád), 141/1961 Sb. — § 256
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 118a odst. 1 § 118a odst. 3
- o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), 82/1998 Sb. — § 1 § 3 § 5 § 8 odst. 1 § 14 odst. 1 § 15 odst. 1 § 28
- zákoník práce, 262/2006 Sb. — § 353 § 354 § 355 odst. 1
- trestní zákoník, 40/2009 Sb. — § 329 odst. 1 písm. c
- o státní službě, 234/2014 Sb. — § 48 odst. 1
Rubrum
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Luďkem Pilným ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa státního zastupitelství] jednající [anonymizováno 7 slov], [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení 620 276 Kč takto:
Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 425 830 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 75 110 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Podanou žalobou se žalobce domáhal náhrady škody způsobené nezákonným trestním stíháním žalobce vedeným převážně u [název soudu] pod sp. zn. 2 T 69/2019 [název soudu] rozsudkem ze dne 13. 1. 2020, č. j. 2 T 69/2019-1570 zprostil podle § 226 písm. b) tr. ř. žalobce obžaloby pro skutek kvalifikovaný jako přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem, když [název soudu] usnesením ze dne 22. 6. 2020, č. j. 10 To 66/2020-1609, odvolání státní zástupkyně ohledně žalobce zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. Na základě rozhodnutí zaměstnavatele o zproštění výkonu služby ze dne 8. 11. 2018, [číslo jednací], bylo v souvislosti se zahájením trestního stíhání rozhodnuto o krácení měsíčního platu žalobce o 50%. Po skončení trestního stíhání bylo žalobci doplaceno zkrácení platu ve výši 880 742 Kč hrubého za období 18 měsíců. Žalobci však nebyly doplaceny odměny, které byly vyplaceny jeho zástupci po dobu zproštění z funkce, které by žalobci nepochybně vyplaceny byly, pokud by nebyl zproštěn z funkce. Zástupci [titul] [jméno] [příjmení] byly vyplaceny v období od 11/ 2018 do 8/ 2020 odměny v celkové výši 470 000 Kč. Žalobci byly odměny vždy přiznány a vyplaceny. Žalobce byl za všechna léta služby hodnocen jako vynikající a byl označen za všeobecně uznávaného odborníka. Žalobci dále vznikla ztráta na stravném ve výši 30 940 Kč. Nárok vyplývá z Kolektivní smlouvy uzavřené mezi [anonymizována tři slova] [stát. instituce] a [jméno] [příjmení] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [číslo jednací], konkrétně [číslo listu] [číslo]. V rozhodném období zproštění výkonu služby se jedná celkem o 442 pracovních dnů po 70 Kč. Dne 1. 11. 2018 uzavřel žalobce Smlouvu o poskytnutí právní pomoci k obhajobě v trestním řízení s advokátem [titul] [jméno] [příjmení]. Byla dohodnuta odměna ve výši 1 800 Kč + DPH za každou započatou hodinu právní pomoci. Advokát vykonal právní službu v rozsahu 51,5 hod., která byla vyfakturována spolu s cestovným fakturou [anonymizováno] [rok] ze dne 10. 7. 2020 na celkovou částku 119 336 Kč. Výše smluvní odměny je přiměřená a není ve zřejmém nepoměru ke složitosti věci. Podle advokátního tarifu bylo vykonáno celkem 29 úkonů se sazbou 1 500 Kč úkon a 5 úkonů se sazbou 750 Kč. Žádostí ze dne 22. 4. 2021 uplatnil žalobce nárok na náhradu škody ve výši 620 276 Kč u žalované. Žalovaná do dne podání žaloby náhradu škody nepřiznala.
2. Žalovaná nárok neuznala. Učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 26. 4. 2021 uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 620 276 Kč, spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení ve výši 119 336 Kč, v náhradě ztráty na výdělku ve výši 470 000 Kč a v náhradě ztráty na stravném ve výši 30 940 Kč, vzniklých v důsledku nezákonného trestního stíhání vedeného u [název soudu] pod sp. zn. 2 T 69/2019. Žalovaná požadavku žalobce na náhradu nákladů právního zastoupení vyhověla co do částky 53 542,50 Kč. V případě náhrady ztráty na výdělku a náhrady ztráty na stravném žalovaná nevyhověla ani částečně, což žalobci sdělila svým stanoviskem ze dne 11. 3. 2022. Žalovaná uzavřela, že v daném případě došlo ohledně žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 15. 10. 2018. Žalobce má dle žalované nárok dle ust. 31 zákona č. 82/1998 Sb. pouze na účelně vynaložené náklady, které jsou ohodnoceny v souladu s mimosmluvní odměnou dle advokátního tarifu. Žalovaná shledala nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů obhajoby důvodným pouze v částce 53 542,50 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce ani přes výzvu žalované ze dne 22. 2. 2022 nedoložil výpočet cestovného a technický průkaz použitého vozidla, nemohlo být dle žalované přistoupeno v této části k projednání žádosti. K odměně žalovaná uvedla, že je nenárokovou složkou platu, určenou zejména k motivaci zaměstnanců, u níž i po splnění předepsaných kritérií záleží na rozhodnutí zaměstnavatele, zda danou složku platu konkrétnímu zaměstnanci přizná. Na odměnu je nutno dle žalované nahlížet jako na fakultativní složku platu, na kterou nelze založit právo. Odměny, kterých se žalobce domáhá, byly vyplaceny zástupci žalobce za jeho vykonanou práci. Za diskutabilní lze navíc dle žalované označit případnou výši odměny, které se žalobce domáhá, a zda by vůbec byla žalobci vyplacena, pokud by nebyl zproštěn výkonu služby. Ze žalobcem zmíněné Kolektivní dohody mezi [anonymizována tři slova] [stát. instituce] a základní odborovou organizací [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [stát. instituce], [číslo jednací], dle žalované vyplývá, zejména z [číslo listu] [číslo], že státní zaměstnanec má nárok na v dohodě blíže uvedené příspěvky pouze v případě, že v tomto dni odpracoval alespoň 3 hodiny. Žalobce byl zproštěn výkonu služby na základě rozhodnutí o zproštění výkonu služby ze dne 8. 11. 2018, [číslo jednací]. Žalobci nevznikl nárok v podobě ztráty na stravném z důvodu absence počtu odpracovaných hodin stanovených kolektivní dohodou. Na žalobcem požadované stravné nelze dle žalované nahlížet jako na skutečnou škodu či ušlý zisk.
3. Na základě částečného zpětvzetí žaloby odůvodněného částečným plněním žalované nalézací soud usnesením ze dne 12. 4. 2022, č. j. 43 C 149/2021-60, rozhodl o částečném zastavení řízení co do částky 53 542,50 Kč představující část nároku na náhradu nákladů právního zastoupení. Předmětem řízení tak zůstal nárok na náhradu ztráty na výdělku ve výši 470 000 Kč, nárok na náhradu ztráty na stravném ve výši 30 940 Kč a nárok na náhradu nákladů právního zastoupení ve výši 65 793,50 Kč.
4. Soud I. stupně rozsudkem č. j. 43 C 149/2021-75 ze dne 13. 6. 2022 uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 19 520 Kč (výrok I), zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 547 213,50 Kč (výrok II) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 684 Kč (výrok III).
5. K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem č. j. 35 Co 287/2022-103 ze dne 25. 10. 2022 rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé I. ohledně částky 13 068 Kč změnil tak, že co do zaplacení částky 4 356 Kč žalobu zamítl, jinak jej potvrdil, v zamítavém výroku o věci samé II. ohledně částky 500 940 Kč a ve výroku o nákladech řízení III. jej zrušil a věc v uvedeném rozsahu vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud neshledal správným závěr soudu I. stupně, že odměny za období od listopadu 2018 do srpna 2020 a příspěvek na stravné jsou nenároková plnění s tím, že nárok žalobce na náhradu škody představující nevyplacené odměny za období od listopadu 2018 do srpna 2020 a příspěvek na stravné, je namístě posoudit podle ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. Odvolací soud vyšel z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2021, č. j. 30 Cdo 1156/2020-301, kde Nejvyšší soud vyslovil právní větu, podle které průměrný výdělek pro účely ušlého zisku ve smyslu § 28 zákona č. 82/1998 Sb. se i v případě příslušníka ozbrojeného sboru, jehož služební poměr podléhá zákonu č. 361/2003 Sb., stanoví za použití zásad obsažených v zákoníku práce. Podle Nejvyššího soudu je namístě se nárokem zabývat, zjišťovat pravděpodobnost výplaty odměn a výši částky postupem podle § 355, event. § 353 zákoníku práce. Dle odvolacího soudu se soud I. stupně s ohledem na nesprávný právní závěr o nedůvodnosti žaloby nezabýval výpočtem výše nároku a neposkytl žalobci příslušná poučení. Uložil soudu I. stupně, aby žalobce vyzval k tvrzení a prokázání vzniku a rozsahu škody, představující odměny za období od listopadu 2018 do srpna 2020 a příspěvek na stravné, které mu v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí nebyly zaměstnavatelem vyplaceny.
6. V návaznosti na závěry odvolacího soudu uvedené v rozsudku ze dne 25. 10. 2022 soud I. stupně žalobce na jednání konaném dne 3. 3. 2023 v souladu s ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzval, aby doplnil tvrzení, že nebýt tvrzeného nezákonného rozhodnutí, žalobci by za období od listopadu 2018 do srpna 2020 byly vyplaceny jeho zaměstnavatelem mimořádné odměny ve výši 470 000 Kč a příspěvek na stravné v souhrnné výši 30 940 Kč a aby k těmto označil důkazy. Žalobce v reakci uvedl, že pokud by nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí, žalobce by obdržel na mimořádných odměnách minimálně v březnu 2019 částku 81 000 Kč, v červnu 2019 částku 81 000 Kč, v říjnu 2019 částku 163 000 Kč, v dubnu 2020 částku 75 000 Kč a v červenci roku 2020 částku 70 000 Kč, kdy příslušné odměny byly místo žalobci vyplaceny zástupci žalobce, a to [titul] [příjmení]. Dále uvedl, že před rokem 2018 byl žalobce hodnocen jako vzorný pracovník a vždy mu odměny byly přiznávány s tím, že je zde tudíž velká pravděpodobnost, že by mu byly přiznávány i nadále. Žalobce současně předložil a navrhl k důkazu prohlášení [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 16. 1. 2023 včetně mzdových listů [titul] [příjmení] za roky 2018, 2019 a 2020. Žalobce následně podáním doručeným soudu dne 21. 3. 2023 vypočetl svůj nárok na náhradu škody představující nevyplacené odměny za období od listopadu 2018 do srpna 2020 dle ust. § 354 zákoníku práce, když vycházel z průměrného hodinového výdělku ve 3. čtvrtletí roku 2018 ve výši 639,44 Kč. Žalobce se dle výpočtu nově domáhal za nevyplacené odměny částky 620 588 Kč. K podání žalobce přiložil své mzdové listy za roky 2016 až 2022. Podáním doručeným nalézacímu soudu dne 24. 3. 2023 žalobce posléze tento nárok navýšil o inflaci ve výši 15,1%. Nově se tak domáhal za nevyplacené odměny částky 695 679 Kč a příspěvku na stravné v částce 30 940 Kč.
7. Vzhledem k tomu, že žalobce se podáním ze dne 21. 3. 2023 domáhal svého nároku na základě odlišných skutkových okolností, než které uvedl v žalobě, neboť v žalobě uvedl, že by mu byly vyplaceny odměny, které byly vyplaceny jeho zástupci [titul] [příjmení] po dobu zproštění funkce, což zopakoval k výzvě soudu i na jednání konaném dne 3. 3. 2023, soud I. stupně na jednání konaném dne 28. 4. 2023 změnu žaloby, která fakticky vyplývala z podání žalobce ze dne 21. 3. 2023 a ze dne 24. 3. 2023, nepřipustil, a ve věci nadále posuzoval původní nárok žalobce, přičemž přihlížel v této souvislosti k doplněnému dokazování o prohlášení [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 16. 1. 2023, mzdové listy [titul] [jméno] [příjmení] za roky 2018 až 2020 a mzdové listy žalobce za období let 2016 až 2022.
8. Soud I. stupně rekapituluje, že na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Usnesením ze dne 15. 10. 2018 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce obviněného ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Usnesení bylo žalobci doručeno dne 30. 10. 2018. Dne 2. 11. 2018 podal žalobce proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost. Usnesením Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne 30. 11. 2018 byla stížnost žalobce zamítnuta jako nedůvodná. Dne 23. 4. 2019 byl k Okresnímu státnímu zastupitelství v [obec] podán návrh na podání obžaloby. Obžaloba byla podána k [název soudu] dne 11. 6. 2019. Dne 24. 6. 2019 byl vydán trestní příkaz, kterým byl žalobce uznán vinným z přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku a kterým byl žalobce odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 12 měsíců. Dne 9. 7. 2019 podal obhájce žalobce proti trestnímu příkazu odpor. Dne 13. 1. 2020 se konalo hlavní líčení, při kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Okresní státní zástupkyně podala proti rozsudku dne 13. 2. 2020 odvolání. Dne 6. 3. 2020 byl spis předložen [název soudu]. Dne 22. 6. 2020 se konalo veřejné zasedání, na kterém bylo odvolání státní zástupkyně ve vztahu k žalobci zamítnuto. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 22. 6. 2020.
9. Rozhodnutím o zproštění výkonu služby ze dne 8. 11. 2018 státní tajemník [stát. instituce], [titul] [jméno] [jméno], zprostil žalobce podle § 48 odst. 1 zákona o státní službě dnem 13. 11. 2018 výkonu služby, a to na základě usnesení Policie České republiky, [stát. instituce] [číslo jednací] ze dne 15. 10. 2018, kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
10. Přípisem [stát. instituce] ze dne 24. 1. 2019, [číslo jednací], státní tajemník [stát. instituce], [titul] [jméno] [jméno], informoval [titul]. [titul] [jméno] [příjmení], komisaře [stát. instituce], o datu počátku pracovního poměru žalobce a hodnocení činnosti žalobce s tím, že úroveň výkonu služby žalobce podléhala v souladu se zákonem o státní službě pravidelnému ročnímu služebnímu hodnocení, které prováděl nadřízený žalobce ve spolupráci se státním tajemníkem. Služební hodnocení se provádělo za rok 2015, za rok 2016 a za rok 2017. Ve všech uvedených letech byl dle přípisu výkon služby hodnocen jako vynikající, přičemž zaměstnanec byl rovněž označen za všeobecně uznávaného odborníka. Přípisem [stát. instituce] ze dne 6. 2. 2019, [číslo jednací], státní tajemník [stát. instituce], [titul] [jméno] [jméno], informoval [titul]. [titul] [jméno] [příjmení], komisaře [stát. instituce], o výdělcích žalobce v letech 2015 až 2018 s tím, že standardně je měsíční příjem tvořen tarifem, příplatkem za vedení a osobním příplatkem, v některých měsících zahrnuje příjem i odměny (mimořádné, popř. cílové).
11. Dle odst. [číslo] kolektivní dohody uzavřené mezi [anonymizována tři slova] [stát. instituce] a [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [stát. instituce] [číslo jednací], se [země] [anonymizováno] [stát. instituce] zavázala v oblasti stravování hradit státním zaměstnancům, důchodcům vzniklé provozní náklady na pořízení stravy z prostředků služebního úřadu ve výši stanovené zákonem a z FKSP, poskytovat příspěvky na základě dohody, uzavřené mezi služebním úřadem a výborem základní odborové organizace. Státní zaměstnanec má nárok na uvedené příspěvky pouze v případě, že v tomto dni odpracoval alespoň 3 hodiny. Dle odst. [číslo] kolektivní dohody jestliže státní zaměstnanec nemůže využít stravování zajišťované v budově [anonymizováno] v určitý den z důvodu jeho vyslání na pracovní jednání v rámci [obec], může požádat o vydání poukázky na odběr stravy („ stravenky“) na tento den. Státní zaměstnanec vyplní tiskopis„ Potvrzení o jednání na území [obec]“ a po podpisu příslušným nadřízeným představeným jej předloží na pokladnu [anonymizováno]. Státní zaměstnanec dále může požádat o vydání poukázky na odběr stravy („ stravenky“) i v jiných případech, prostřednictvím odboru personálního. Hodnota stravenky je 100 Kč, doplatek státního zaměstnance činí 30 Kč.
12. Žádostí o přiznání náhrady škody za majetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním ve výši 620 276 Kč ze dne 22. 4. 2021 žalobce vyzval žalovanou k úhradě žalobou uplatněných nároků. Přípisem ze dne 27. 4. 2021 žalovaná potvrdila přijetí žádosti žalobce. Přípisem ze dne 22. 2. 2022 žalovaná požádala o doplnění žádosti žalobce o kopii technického průkazu použitého vozidla, vč. výpočtu cestovného, rozhodnutí o přijetí do služebního poměru, kopie výplatních pásek za období roku 2018 a kopie výplatních pásek za období, kdy trvalo zproštění výkonu služby a dále doklad, ze kterého bude vyplývat doplacení částky 880 742 Kč.
13. Ve stanovisku ze dne 11. 3. 2022 žalovaná uzavřela, že v případě žalobce došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 15. 10. 2018. Žalovaná dále učinila nesporným nárok na náhradu nákladů právního zastoupení v celkové výši 53 542,50 Kč. Ve zbývajícím rozsahu shledala žalovaná nároky žalobce nedůvodnými.
14. Přípisem [stát. instituce] ze dne 2. 6. 2022, [číslo jednací], státní tajemník [stát. instituce], [titul] [jméno] [jméno], informoval žalobce, že v době, kdy byl žalobce zproštěn výkonu služby z důvodu probíhajícího trestního stíhání, byly v [stát. instituce] přiznávány mimořádné odměny. Stejně tak [titul] [jméno] potvrdil, že žalobci byly mimořádné odměny přiznávány v době aktivního výkonu služby před a po skončení zproštění výkonu služby. S ohledem na uvedené lze dle přípisu považovat za pravděpodobné (či alespoň možné), že pokud by nebyl žalobce zproštěn výkonu služby, byly by žalobci mimořádné odměny přiznávány i v době, kdy byl žalobce zproštěn služby. Ke konkrétní výši odměn se nelze dle [titul] [příjmení] vyjádřit, neboť tato by závisela na povaze plněných mimořádných úkolů, dostupných finančních prostředcích a rovněž úvaze představeného žalobce.
15. V prohlášení ze dne 16. 1. 2023 [titul] [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [ulice a číslo], [obec] prohlásil, že předal žalobci přehled příjmů za roky 2018, 2019 a 2020, ze kterých je patrné, jaké v této době pobíral odměny jako osoba zastupujícího ředitele jmenovaného žalobce.
16. Dle mzdového listu [titul] [jméno] [příjmení] za rok 2018 byly jmenovanému přiznány odměny v březnu 2018 ve výši 70 000 Kč, v červnu 2018 ve výši 74 000 Kč a v říjnu 2018 ve výši 148 000 Kč, přičemž odpracoval celkem 228,22 dnů z 261. Dle mzdového listu [titul] [jméno] [příjmení] za rok 2019 byly jmenovanému přiznány odměny v březnu 2019 ve výši 81 000 Kč, v červnu 2019 ve výši 81 000 Kč a v říjnu 2019 ve výši 163 000 Kč, přičemž odpracoval celkem 223,25 dnů z 261. [titul] [příjmení] byla v roce 2019 účtována na stravenkách celkem částka 5 850 Kč. Dle mzdového listu [titul] [jméno] [příjmení] za rok 2020 byly jmenovanému přiznány odměny v dubnu 2020 ve výši 75 000 Kč a v červenci 2020 ve výši 70 000 Kč, přičemž odpracoval celkem 244,01 dnů z 262. [titul] [příjmení] byla v roce 2020 účtována na stravenkách celkem částka 7 020 Kč.
17. Dle mzdového listu žalobce za rok 2016 byly žalobci přiznány odměny v březnu 2016 ve výši 35 000 Kč, v červenci 2016 ve výši 48 000 Kč a v říjnu 2016 ve výši 120 000 Kč, přičemž odpracoval celkem 225,85 dnů z 261. Žalobce v roce 2016 čerpal celkem 25 dnů dovolené. Žalobci byla v roce 2016 účtována na stravenkách celkem částka 4 295 Kč. Dle mzdového listu žalobce za rok 2017 byly žalobci přiznány odměny v červnu 2017 ve výši 60 000 Kč a v říjnu 2017 ve výši 136 000 Kč, přičemž odpracoval celkem 224,06 dnů z 260. Žalobce v roce 2017 čerpal celkem 18 dnů dovolené. Žalobci byla v roce 2017 účtována na stravenkách celkem částka 4 825 Kč. Dle mzdového listu žalobce za rok 2018 byly žalobci přiznány odměny v březnu 2018 ve výši 75 000 Kč, v červnu 2018 ve výši 75 000 Kč a v říjnu 2018 ve výši 100 000 Kč, přičemž odpracoval celkem 190,59 dnů z 261. Žalobce v roce 2018 čerpal celkem 20 dnů dovolené. Žalobci byla v roce 2018 účtována na stravenkách celkem částka 4 585 Kč. Dle mzdového listu žalobce za rok 2019 nebyly žalobci přiznány žádné odměny a žalobci nebyla účtována na stravenkách žádná částka. Dle mzdového listu žalobce za rok 2020 byly žalobci přiznány odměny v říjnu 2020 ve výši 140 000 Kč, přičemž odpracoval celkem 84 dnů z 262. Žalobce v roce 2020 čerpal celkem 31 dnů dovolené. Žalobci byla v roce 2020 účtována na stravenkách celkem částka 2 790 Kč. Dle mzdového listu žalobce za rok 2021 byly žalobci přiznány odměny v dubnu 2021 ve výši 70 000 Kč, v srpnu 2021 ve výši 110 000 Kč a v listopadu 2021 ve výši 60 000 Kč, přičemž odpracoval celkem 212 dnů. Žalobce v roce 2021 čerpal celkem 43 dnů dovolené. Žalobci byla v roce 2021 účtována na stravenkách celkem částka 5 040 Kč. Dle mzdového listu žalobce za rok 2022 byly žalobci přiznány odměny v dubnu 2022 ve výši 70 000 Kč, v červnu 2022 ve výši 70 000 Kč a v listopadu 2022 ve výši 100 000 Kč, přičemž odpracoval celkem 229 dnů. Žalobce v roce 2022 čerpal celkem 29 dnů dovolené. Žalobci byla v roce 2022 účtována na stravenkách celkem částka 6 120 Kč.
18. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb., odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.
19. Podle § 3 zákona č. 82/1998 Sb., odpovídá stát za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, c) orgány územních samosprávných celků.
20. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb., odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.
21. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 3 uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.
22. Podle § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do 6-ti měsíců od uplatnění nároku. Podle odst. 2 domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do 6 měsíců ode dne uplatnění nároku nebyl jeho nárok plně uspokojen.
23. Dle § 355 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, jestliže zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů, použije se pravděpodobný výdělek. Podle odst. 2 předmětného ustanovení zjistí zaměstnavatel pravděpodobný výdělek z hrubé mzdy nebo platu, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, popřípadě z hrubé mzdy nebo platu, které by zřejmě dosáhl; přitom se přihlédne zejména k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty.
24. Po odvolacím řízení zůstaly předmětem řízení nárok žalobce na náhradu škody představující nevyplacené odměny za období od listopadu 2018 do srpna 2020 ve výši 470 000 Kč a příspěvek na stravné ve výši 30 940 Kč. Vzhledem k tomu, že nalézací soud již v předchozí fázi řízení shledal, že je splněna základní podmínka pro náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., a to existence nezákonného rozhodnutí - usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne 15. 10. 2018, na základě závěrů odvolacího soudu uvedených v rozsudku č. j. 35 Co 287/2022-103 a s přihlédnutím k rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 1156/2020-301 nově posuzoval, zda žalobci vznikla v důsledku nezákonného rozhodnutí žalobcem tvrzená škoda. V této souvislosti vycházel nalézací soud z doplněného dokazování, konkrétně ze mzdových listů žalobce z let 2016 až 2022 a mzdových listů [titul] [jméno] [příjmení], zástupce žalobce, z let 2018 až 2020. Za období, které předcházelo trestnímu stíhání žalobce, tento v letech 2016 až 2018 obdržel za jednotlivé roky odměny ve výši 203 000 Kč, 196 000 Kč, 250 000 Kč, tedy v celkové výši 649 000 Kč, což odpovídá přibližně částce 18 000 Kč za 1 měsíc. Za období, které následovalo po ukončení trestního stíhání žalobce, obdržel žalobce v letech 2021 až 2022 za jednotlivé roky odměny ve výši 240 000 Kč, 240 000 Kč, tedy v celkové výši 480 000 Kč, což odpovídá částce 20 000 Kč za 1 měsíc. [titul] [příjmení], zástupce žalobce, obdržel v období od listopadu 2018 do června 2020 odměny v celkové výši 400 000 Kč, což odpovídá částce 20 000 Kč za 1 měsíc. Na základě uvedeného a rovněž s přihlédnutím k přípisu [stát. instituce] ze dne 2. 6. 2022, [číslo jednací], ve kterém zaměstnavatel žalobce potvrdil, že lze považovat za pravděpodobné, že pokud by nebyl žalobce zproštěn výkonu služby, byly by žalobci mimořádné odměny přiznávány i v době, kdy byl zproštěn služby, dospěl nalézací soud k závěru, že nebýt nezákonného rozhodnutí, žalobci by při obvyklém běhu událostí za období 20 měsíců, kdy byl žalobce v důsledku zahájeného trestního stíhání dočasně zproštěn výkonu služby, tzn. od listopadu 2018 do června 2020, kdy byl žalobce pravomocně zproštěn obžaloby, byly přiznány odměny v celkové výši 400 000 Kč, kdy tato částka odpovídá odměnám ve výši 20 000 Kč za 1 měsíc. Tuto výši ušlého zisku žalobce považuje nalézací soud s ohledem na provedené dokazování za spravedlivou.
25. V případě příspěvku na stravování vycházel soud I. stupně z kolektivní dohody uzavřené mezi [anonymizována tři slova] [stát. instituce] a [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [stát. instituce] [číslo jednací] a ze mzdových listů žalobce z let 2016 až 2022, ze kterých vyplynulo, že žalobci byly v předmětném období prováděny zaměstnavatelem pravidelné srážky za stravenky odpovídající počtu odpracovaných dní a hodin. Nalézací soud má proto za to, že při obvyklém běhu událostí by zaměstnavatel žalobci vydal stravenky za období od 13. 11. 2018, kdy bylo žalobci doručeno zaměstnavatelem rozhodnutí o zproštění výkonu služby, do 22. 6. 2022, kdy nabyl právní moci zprošťující rozsudek, přičemž by žalobci na každou stravenku přispěl 70 Kč. V období od 13. 11. 2018 do 22. 6. 2020 bylo celkem 402 pracovních dnů. Ze mzdových listů žalobce však současně vyplývá, že žalobce pravidelně čerpal dovolenou, přičemž za dobu jejího čerpání žalobci stravenky vydávány nebyly. Pokud by nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí, žalobce by pravděpodobně ve shora uvedeném období 20 měsíců čerpal dovolenou, a to přibližně v rozsahu 33 dnů odpovídající 20 dnům dovolené v kalendářním roce. V důsledku uvedené skutečnosti by tudíž zaměstnavatel žalobci přispěl částku 70 Kč za 369 pracovních dnů, celkem tedy částku 25 830 Kč.
26. S ohledem na shora uvedené dospěl zdejší soud k závěru, že žalobci vznikl nárok na náhradu škody představující nevyplacené odměny za období od listopadu 2018 do června 2020 ve výši 400 000 Kč a příspěvek na stravné ve výši 25 830 Kč. Z uvedeného důvodu nalézací soud žalobě výrokem I. vyhověl v rozsahu částky 425 830 Kč, zatímco ve zbývajícím rozsahu, který zůstal předmětem řízení po rozhodnutí odvolacího soudu, žalobu výrokem II. zamítl.
27. Žalobce byl sice v řízení převážně úspěšný, nicméně náhradu nákladů nepožadoval. Proto rozhodl soud I. stupně výrokem III. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.