43 C 157/2024 - 53

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Luďkem Pilným ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [IČO žalované] sídlem [Anonymizováno] za níž jedná [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 429 133 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 429 133 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 27. 11. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku ve výši 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 19. 11. 2024 domáhala náhrady nemajetkové újmy v penězích za nepřiměřenou délku řízení ve výši 429 133 Kč s příslušenstvím dle zákona č. 82/1998 Sb. Proti právnímu předchůdci [tituly před jménem] [jméno FO] byla podána dne 10. 3. 2003 žaloba o zaplacení částky 559 689,40 Kč s příslušenstvím. Věc byla vedena u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno]. Právní předchůdce žalobkyně zemřel dne 24. 11. 2016. Žalobkyně se stala jedním z právních nástupcům, a to usnesením [Anonymizováno] ze dne 5. 4. 2019, č. j. [Anonymizováno]. Předmětem řízení byla v tu dobu částka 62 965,05 Kč s příslušenstvím. Rozsudkem [Anonymizováno] ze dne 30. 4. 2009, č. j. [Anonymizováno], byla žaloba zamítnuta. Následně usnesením [Anonymizováno] ze dne 1. 6. 2011, č. j. [Anonymizováno], byl rozsudek soudu I. stupně zrušen, kdy důvodem bylo použití nesprávného právního předpisu pro posouzení sporu. Rozsudkem [Anonymizováno] ze dne 22. 11. 2012, č. j. [Anonymizováno], byla žaloba opět zamítnuta. Toto rozhodnutí bylo odvolacím soudem dne 24. 11. 2015, č. j. [Anonymizováno], opět zrušeno z důvodu neposouzení sporu jako bezdůvodné obohacení, které nebylo znalecky zkoumáno. Rozsudkem [Anonymizováno] ze dne 2. 6. 2022, č. j. [Anonymizováno], bylo rozhodnuto, že obě právní nástupkyně jsou povinny společně a nerozdílně uhradit částku 42 502,45 Kč s příslušenstvím, ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Tento rozsudek byl opět zrušen z důvodu procesních vad dne 2. 5. 2023. Rozsudkem [Anonymizováno] ze dne 27. 7. 2023, č. j. [Anonymizováno], bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna zaplatit částku 21 251 Kč s příslušenstvím, ve zbytku byla žaloba vůči žalobkyni zamítnuta. Tento rozsudek byl usnesením [Anonymizováno] ze dne 7. 12. 2023, č. j. [Anonymizováno], potvrzen. Pravomocně bylo řízení skončeno dne 12. 1. 2024. Od zahájení řízení dne 10. 3. 2003 trval spor 20 let a 9 měsíců. Žalobkyně má za to, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Svůj nárok uplatnila předběžně u žalované. Žalovaná uznala nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu co do částky 235 000 Kč, a to stanoviskem ze dne 26. 5. 2024. Žalobkyně trvá na přiznání žalované částky, neboť má za to, že řízení nebylo z hlediska právního posouzení složité, bylo třeba pouze provést znalecké šetření bezdůvodného obohacení. Použití nesprávného právního předpisu pak nemůže jít k tíži žalobkyni. Kdyby soud I. stupně řešil věc s náležitou odpovědností, nemusel by odvolací soud 3x rozhodovat. Taktéž žalobkyně nesouhlasí se snížením odškodnění z důvodu „sdílené újmy“. Žalobkyně a druhá dcera právního předchůdce žalobkyně, [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], mají každá své vlastní rodiny a žijí daleko od sebe. Žalobkyně požaduje navýšení zadostiučinění o 20% z důvodu jednoduchosti vedeného řízení, za to, že ve sporu žalobkyně uváděla pouze relevantní právní argumenty o dalších 20 %, za význam řízení pro žalobkyni o dalších 20 %, když od roku 2015 vychovává syna a v případě neúspěchu by byla zavázána k nemalé finanční povinnosti. Za základní částku ročního odškodnění požaduje 20 000 Kč.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 8. 1. 2025 uvedla, že jí bylo dne 26. 5. 2024 doručeno podání žalobkyně, jehož obsahem byla žádost o náhradu nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., v rámci které žalobkyně žádala zaplacení částky 418 000 Kč jako zadostiučinění nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení vedeného u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno]. Žalovaná posuzovala délku řízení v období od 22. 5. 2003, kdy byla původnímu žalovanému doručena žaloba. Žalovaná dospěla k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 89/1998 Sb., a žalobkyni přiznala částku 235 000 Kč. Za jeden rok řízení žalované přiznala 20 000 Kč (za první dva roky sníženy na polovinu), základní částka byla snížena o 30% z důvodu složitosti řízení, o 5% z důvodu četnosti rozhodování soudů a o 15% z důvodu tzv. sdílené újmy. V řízení bylo vyslechnuto větší množství svědků, došlo k opakovanému znaleckému zkoumání a bylo provedeno značné množství listinných důkazů. V průběhu řízení došlo k rozšíření žaloby i k jejímu částečnému zpětvzetí z důvodu mimosoudní dohody mezi účastníky. Původní žalovaný zemřel, řízení bylo od 8. 2. 2017 do 28. 11. 2019 přerušeno. Ve věci bylo rozhodováno soudy na dvou úrovních soudní soustavy, kdy soud I. stupně rozhodoval ve věci samé čtyřikrát a soud II. stupně také čtyřikrát. Současně však z důvodu postupu soudu byla základní výše zadostiučinění zvýšena o 10%, a to vzhledem k opakovaným prodlevám, například od výzvy k doplacení soudního poplatku ze dne 9. 2. 2004 do nařízení jednání na den 18. 7. 2005, dále v souvislosti s řízením před odvolacím soudem, kdy poprvé byla věc tomuto soudu předložena dne 2. 11. 2009 a tento soud rozhodl až dne 1. 6. 2011. Dále došlo ke zrušení rozsudku soudu I. stupně pro nepřezkoumatelnost. Význam řízení byl shledán jako standardní. Žalovaná trvá na výši poskytnutého zadostiučinění a navrhla, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

3. V podání ze dne 16. 3. 2025 a v podání ze dne 31. 3. 2025 doplnila žalobkyně tvrzení ohledně významu řízení, kdy uvedla, že pokud by byla zavázána hradit částku 559 689,40 Kč s příslušenstvím (což byl předmět řízení, když do něj vstoupila), bylo by to pro ni likvidační. Když vstupovala do řízení nic o věci nevěděla, byla nepřipravená. Její otec, právní předchůdce žalobkyně, zemřel nečekaně v 61 letech. Musela zjišťovat informace o řízení od své matky, která byla s právním předchůdcem už 10 let rozvedená, což pro ni také představovalo zátěž. Když vstoupila do řízení, starala se o malého syna. Má tedy za to, že význam je zvýšený, neboť celá situace pro ni byla velmi psychicky náročná.

4. V podání ze dne 1. 6. 2025 žalovaná uvedla, že žalobkyně do řízení vstoupila v roce 2019, přičemž po částečném zastavení řízení zůstala od 4. 1. 2020 předmětem posuzovaného řízení toliko částka 125 930 Kč, na jejímž případném hrazení by se v případě neúspěchu v soudním sporu žalobkyně podílela pouze poměrně s ostatními dědičkami. Dle názoru žalované se tedy objektivně nejednalo o takovou částku, která by mohla ovlivnit např. otázku bydlení či investic, když např. náklady na pořízení nemovitosti zásadně převyšují částku, jejíž úhrada by žalobkyni mohla být v posuzovaném řízení vůbec uložena.

5. Na jednání dne 17. 3. 2025 žalovaná vznesla námitku promlčení, když žádostí ze dne 26. 5. 2024 žalobkyně u žalované uplatnila nárok ve výši 418 000 Kč, žalovaná ještě před podáním žaloby žalobkyni uhradila částku 235 000 Kč a žaloba zní na částku 429 133 Kč, kdy je tedy dle žalované zřejmé, že žalobou žalobkyně uplatňuje částku o 246 133 Kč vyšší, než kolik bylo uplatněno v rámci předběžného projednání u žalované. Žalovaná vznesla námitku promlčení co do výše tohoto rozdílu.

6. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

7. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobkyně žalobou tvrzený nárok ve výši 418 000 uplatnila u žalované dne 26. 5. 2024. Tato skutečnost byla mezi účastníky nesporná. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že žalovaná konstatovala stanoviskem ze dne 14. 11. 2024 nepřiměřený úřední postup zákona č. 82/1998 Sb. v posuzovaném řízením vedeném u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] a žalobkyni přiznala odškodnění ve výši 235 000 Kč. Sporná zůstává výše odškodnění.

8. Ze spisu vedeného [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] soud zjistil následující:

9. Dne 9. 12. 2016 bylo [Anonymizováno] sděleno, že zemřel [jméno FO]. Usnesením ze dne 19. 12. 2016 bylo zahájeno řízení o pozůstalosti a byl pověřen notář [tituly před jménem] [jméno FO]. Dále byly činěny lustrace pro zjištění majetku zemřelého. Dne 30. 12. 2016 proběhlo předběžné šetření. Dále byly činěny součinnostní dotazy notářem ohledně zjištění majetku zůstavitele. Dne 4. 5. 2017 se uskutečnilo jednání. Dále byl zjišťován majetek. V květnu 2017 byla navržena případnými dědici výhrada soupisu. Dále byly činěny opět součinnostní dotazy. Dále notář reagoval na dotazy s tím, že prozatím věc není skončena a nebude skončena několik dalších měsíců. V srpnu 2017 navrhl právní zástupce jedné z dědiček vyzvání věřitelů k ohlášení a doložení svých pohledávek. Usnesením ze dne 31. 8. 2017 [Anonymizováno] vyzval věřitele zůstavitele, aby do tří měsíců od vyvěšení usnesení přihlásili své pohledávky. K dotazu v prosinci 2017 notář sdělil, že je již znám okruh dědiců zůstavitele, a to [jméno FO], [jméno FO] a [Jméno žalobkyně]. Usnesením ze dne 30. 1. 2018 byl nařízen soupis pozůstalosti na 28. 2. 2018 a byl ustanoven znalec ke stanovení obvyklé ceny zde uvedené nemovitosti. Dne 28. 2. 2018 proběhl soupis pozůstalosti. Dále byl podán znalecký posudek a bylo rozhodnuto o znalečném. V září 2018 bylo nařízeno jednání na 24. 10. 2018. V mezidobí byly činěny součinnostní dotazy ohledně majetku zůstavitele. Jednání se konalo 24. 10. 2018. V jeho průběhu se pozůstalí rozhodli uzavřít dohodu o rozdělení pozůstalosti, přičemž usnesením ze dne 10. 1. 2019 bylo zrušeno usnesení ze dne 30. 1. 2018 a soupis pozůstalosti byl nahrazen společným prohlášením dědiců u pozůstalostním majetku. Usnesení nabylo právní moci dne 18. 1. 2019. Usnesením ze dne 22. 1. 2019, č.j. [Anonymizováno], které nabylo právní moci dne 13. 2. 2019, byla stanovena obvyklá cena majetku a jiných aktiv pozůstalosti ve výši 8 000 000 Kč, přičemž výše dluhů a dalších pasiv pozůstalosti byla 874 320,87 Kč. Čistá hodnota pozůstalosti byla 7 125 679,13 Kč. Byla schválena dohoda dědiců o rozdělení pozůstalosti dle níže uvedeného. Usnesením ze dne 24. 6. 2020 bylo rozhodnuto o zahájení řízení o dědictví – nově objeveného majetku zůstavitele, opět byl pověřen notář [tituly před jménem] [jméno FO], přičemž usnesením ze dne 3. 3. 2021, č.j. [Anonymizováno], které nabylo právní moci 3. 3. 2021, bylo v tomto rozsahu řízení zastaveno a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. V rámci dědického řízení došlo k vyrovnání mezi žalobkyní a [tituly před jménem] [jméno FO], kdy žalobkyni mělo být vyplaceno 900 tis. Kč.

10. Ze spisu vedeného [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] soud zjistil následující:

11. Dne 10. 3. 2003 byla k [Anonymizováno] podána žaloba společností [právnická osoba] proti žalovanému [tituly před jménem] [jméno FO] na zaplacení částky 449 908 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené kupní ceny za dílo. Usnesením z 27. 3. 2003 byla procesní žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku, tento zaplatila dne 28. 4. 2003. Dne 22. 5. 2003 byla žaloba a výzva k vyjádření se k žalobě doručena žalovanému, který se vyjádřil 25. 6. 2003. V červenci 2003 bylo vyjádření přeposláno straně žalující, která se vyjádřila 17. 7. 2003 a navrhla změnu žaloby, což bylo v srpnu 2003 přeposláno straně žalované. Usnesením ze dne 9. 2. 2004 byla žalobkyně vyzvána k doplacení soudního poplatku. Tento byl zaplacen v únoru 2004. V červnu 2005 nařídil soud jednání na 18. 7. 2005. Dne 14. 6. 2005 žalobkyně sdělila ukončení právního zastupování. Dne 4. 7. 2005 požádal žalovaný o odročení jednání z důvodu toho, že je v zahraničí. Soud jednání odročil. Dne 9. 8. 2005 soud nařídil jednání na 26. 9. 2005, přičemž jednání se konalo. Byla přednesena žaloba a další vyjádření, byly provedeny listinné důkazy a za účelem provedení dalších důkazů a výslechu svědků bylo jednání odročeno na 3. 11. 2005. Soud v mezidobí požádal Policii České republiky o zapůjčení spisu. Dne 3. 11. 2005 se konalo jednání, byl vyslechnut svědek a za účelem provedení dalších listinných důkazů bylo jednání odročeno na 8. 12. 2005. Při tomto jednání byly provedeny listinné důkazy a za účelem provedení dalších důkazů bylo jednání odročeno na 16. 2. 2006. Usnesením ze dne 3. 2. 2006 soud vyzval žalobkyni k doplnění žaloby, na což bylo reagováno v únoru 2006. Dne 16. 2. 2006 se konalo jednání, bylo vyhlášeno usnesení, že soud připouští změnu žaloby ve znění podání ze dne 17. 7. 2003, bylo provedeno listinné dokazování a jednání bylo odročeno za účelem provedení dalšího dokazování na 13. 4. 2006. Při tomto jednání bylo provedeno listinné dokazování a za účelem dalšího dokazování bylo jednání odročeno na 15. 6. 2006. Při jednání bylo opět provedeno listinné dokazování. Jednání bylo odročeno na 10. 8. 2006 za účelem pokračování v dokazování. Dne 26. 6. 2006 se k věci vyjádřila žalobkyně. Dne 10. 8. 2006 se konalo jednání, při němž bylo provedeno listinné dokazování a za účelem ustanovení znalce bylo jednání odročeno na neurčito. Během prosince 2007 byly činěny součinnostní dotazy ze strany soudu například na [adresa]. Usnesením ze dne 28. 3. 2008, č.j. [Anonymizováno], které nabylo právní moci dne 7. 4. 2008, byl ustanoven znalec z oboru stavebnictví, kterému bylo usnesení doručeno v dubnu 2008. Dne 7. 4. 2008 se vyjádřila žalobkyně. Soud v květnu 2008 součinnostními dotazy požádal o další dokumenty. Dne 10. 6. 2008 byl soudu předložen znalecký posudek, ke kterému se dne 26. 6. 2008 vyjádřila žalobkyně. V srpnu 2008 bylo nařízeno jednání na 23. 10. 2008. Dne 3. 9. 2008 se vyjádřil žalovaný. Dne 23. 10. 2008 se konalo jednání, na kterém bylo provedeno listinné dokazování. Za účelem přednesu závěrečných návrhů bylo jednání odročeno na 15. 1. 2009. Dne 15. 1. 2009 se konalo jednání, kdy soud konstatoval, že v mezidobí zjistil, že nebyly čteny přílohy k jednotlivým fakturám, a to položky: rozpisy nákladů. Na tomto návrhu žalobkyně trvala, proto bylo jednání za účelem provedení dokazování odročeno na 2. 3. 2009. Dne 23. 2. 2009 se k věci vyjádřila žalobkyně. Dne 2. 3. 2009 se konalo jednání. Na jednání bylo provedeno dokazování, byly předloženy další důkazy. Soud jednání odročil na 20. 4. 2009 za účelem provedení dalšího dokazování. Při jednání bylo provedeno dokazování, byly předneseny závěrečné návrhy a jednání bylo odročeno na 30. 4. 2009 za účelem vyhlášení rozhodnutí. Při tomto jednání byl vyhlášen rozsudek č.j. [Anonymizováno], jímž byla žaloba zamítnuta a žalovanému nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. Dále bylo rozhodnuto, že o nákladech státu bude rozhodnuto samostatným usnesením. Usnesením ze dne 30. 7. 2009 bylo rozhodnuto o znalečném. Dne 25. 8. 2009 podala žalobkyně odvolání do rozsudku. Usnesením ze dne 10. 9. 2009 byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku za odvolání, což učinila v září 2009. Věc byla dne 2. 11. 2009 předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí. Odvolací soud v březnu 2011 nařídil jednání na 1. 6. 2011. Na jednání bylo vyhlášeno usnesení č.j. [Anonymizováno], kterým byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc byla soudu vrácena k dalšímu řízení. [Anonymizováno] byla věc vrácena 1. 7. 2011. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že soud první instance nesprávně posuzoval spor mezi stranami podle občanského zákoníku, aniž by zároveň účastníky rovněž procesně poučil ve smyslu ustanovení z § 118a o. s. ř. v rámci tzv. předvídatelnosti soudních rozhodnutí o možném náhledu na věc z hlediska jiné právní kvalifikace, než bylo účastníky, případně alespoň samostatným žalobcem, předpokládáno. Soud prvního stupně rovněž dle odvolacího soudu nevyhodnotil a neposoudil všechny důkazy v řízení provedené. Tím se rozsudek stal nepřezkoumatelným pro jeho nesrozumitelnost. Soud prvního stupně v březnu 2012 nařídil jednání na 16. 4. 2012. Na jednání byly navrženy další důkazy včetně výslechu znalce. Jednání bylo odročeno na 14. 6. 2012. Dne 25. 4. 2012 požádala právní zástupkyně žalovaného o odročení jednání z důvodu hospitalizace a čerpání dovolené. Jednání bylo v květnu 2012 odročeno na 28. 6. 2012. V červenci 2012 bylo z důvodu hlasové indispozice předsedkyně senátu jednání odročeno na 20. 9. 2012. Právní zástupce žalobkyně požádal o odročení jednání z důvodu kolize. Soud jednání odročil na 11. 10. 2012. Jednání bylo za účelem přednesení závěrečných návrhů odročeno na 22. 11. 2012. V listopadu 2012 podali účastníci závěrečné návrhy. Dne 22. 11. 2012 se konalo jednání, při němž byl vyhlášen rozsudek č.j. [Anonymizováno], kterým byla žaloba zamítnuta, bylo rozhodnuto o tom, že žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náhradu nákladů řízení a náhradu nákladů České republiky. Proti rozsudku podala žalobkyně dne 27. 11. 2012 odvolání, které bylo doplněno v červnu 2013. Věc byla dne 30. 7. 2013 předložena soudu odvolacímu, který usnesením ze dne 24. 11. 2015, č.j. [Anonymizováno], rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Usnesení nabylo právní moci dne 7. 12. 2015 a věc byla dne 2. 12. 2015 vrácena soudu prvního stupně. Odvolací soud ve svém rozhodnutí uvedl, že soud prvního stupně věc posuzoval podle správného právního předpisu, tedy obchodního zákoníku, ovšem ve věci vyslovený závěr o skutkovém stavu věci neodpovídá provedeným důkazům a je předčasný, neboť skutková zjištění soudu prvního stupně jsou neúplná, a proto nesprávná. Dále bylo uvedeno, že je třeba určit výši majetkového prospěchu, a to prostřednictvím znaleckého ocenění výše bezdůvodného obohacení. Soud nařídil na den 28. 7. 2016 jednání, přičemž právní zástupkyně žalovaného požádala o odročení jednání z důvodu pracovní neschopnosti. Soud toto jednání odročil a v srpnu 2016 nařídil nové jednání na 27. 10. 2016. Jednání bylo za účelem provedení listinných důkazů odročeno na 23. 1. 2017. Dne 15. 11. 2016 se k věci vyjádřila žalobkyně. Dne 29. 11. 2016 bylo právní zástupkyní žalovaného sděleno, že žalovaný zemřel, proto je nezbytné vyčkat rozhodnutí dědického soudu. Jednání nařízené na leden 2017 bylo odročeno a usnesením ze dne 7. 2. 2017, č.j. [Anonymizováno], které nabylo právní moci dne 28. 2. 2017, bylo řízení přerušeno do skončení dědického řízení. Dále byly průběžně činěny lustrace dědického řízení. Dne 29. 11. 2017 navrhla procesní žalobkyně pokračování v řízení, neboť je znám okruh dědiců a tyto dědictví neodmítly. Soud požádal v prosinci 2017 notáře, který vyřizoval dědické řízení, o sdělení jmen a příjmení a adresu případných dědiců, čemuž bylo vyhověno v lednu 2018. V únoru 2018 sdělil soud právnímu zástupci žalobkyně, že v jednání nelze pokračovat, neboť nebyl ustanoven správce pozůstalosti a důvod pro přerušení řízení tedy trvá. Dále byly činěny opakované lustrace dědického řízení a usnesením ze dne 5. 4. 2019, č.j. [Anonymizováno], které nabylo právní moci dne 30. 4. 2019, bylo v řízení pokračováno, a to na straně žalované s [jméno FO], [jméno FO] a [Jméno žalobkyně]. V květnu 2019 bylo nařízeno jednání na 11. 7. 2019. Na jednání byla provedena rekapitulace spisu a za účelem provedení listinných důkazů bylo jednání odročeno na 7. 10. 2019. Právní zástupce procesní žalované požádal o odročení jednání z důvodu nástupu do nemocnice jeho syna. Jednání bylo odročeno na 18. 11. 2019. V září 2019 požádala procesní žalobkyně o odročení jednání za účelem případného mimosoudního jednání. Stejně tak požádal právní zástupce procesní žalované 1). Podáním ze dne 31. 10. 2019 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to v rozsahu částky 433 759,30 Kč. Soud během listopadu 2019 zaslal žalovaným výzvu, ať se vyjádří ke zpětvzetí, případně uvedou důvody, proč s ním nesouhlasí. Dne 18. 11. 2019 se konalo jednání a s ohledem na částečné zpětvzetí, které bylo učiněno z důvodu dohody žalobkyně s žalovanou 1) [jméno FO], bylo řízení o zaplacení částky 348 678,70 Kč spolu s úrokem z prodlení a ohledně částky 85 080,60 Kč spolu s příslušenstvím zastaveno a bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi těmito účastníky (č.j. [Anonymizováno], v právní moci dne 3. 2. 2020). Dále bylo na jednání provedeno listinné dokazování. Jednání bylo odročeno na 3. 2. 2020. Dne 3. 2. 2020 se konalo jednání, bylo provedeno listinné dokazování a za účelem výslechu svědka bylo odročeno na 16. 3. 2020. V březnu 2020 bylo jednání z organizačních důvodů odročeno na 30. 3. 2020. Dne 16. 3. 2020 bylo jednání z organizačních důvodů odročeno na 4. 5. 2020. V dubnu 2020 bylo jednání odročeno bez uvedení důvodů na 18. 6. 2020. Na jednání byl vyslechnut svědek, bylo provedeno listinné dokazování a jednání bylo odročeno na neurčito. Usnesením ze dne 15. 12. 2020, č.j. [Anonymizováno], bylo uloženo žalobkyni zaplacení zálohy na znalecký posudek ve výši 10 000 Kč, která byla v lednu 2021 složena. Soud usnesením ze dne 13. 7. 2021, č.j. [Anonymizováno], které nabylo právní moci dne 15. 7. 2021, ustanovil znalce z oboru ekonomika a stavebnictví, kterému uložil podat znalecký posudek do 60 dnů po obdržení spisu [Anonymizováno] a jeho úkolem bylo stanovit souhrnnou cenu prací provedených žalobkyní na stavbě rodinného domu. Znalci bylo usnesení doručeno 14. 7. 2021. Během srpna 2021 byl znalci zaslán spis [Anonymizováno]. Dne 21. 10. 2021 byl podán znalecký posudek, který byl během listopadu 2021 rozeslán stranám k vyjádření. Usnesením ze dne 27. 10. 2021 bylo rozhodnuto o znalečném. Dne 10. 11. 2021 se ke znaleckému posudku vyjádřila procesní žalobkyně. Dne 11. 11. 2021 bylo nařízeno jednání na 3. 2. 2022. V listopadu 2021 bylo požádáno o zapůjčení spisu, a to [Anonymizováno] z důvodu uplatněného nároku na odškodnění, čemuž bylo vyhověno dne 6. 12. 2021, s tím, že spis je zapůjčen od 31. 12. 2021. Dále se během prosince 2021 dotázal znalec na vyplacení znalečného, přičemž mu bylo sděleno, že spis se momentálně nachází u [Anonymizováno]. Dne 10. 12. 2021 byl spis vrácen a bylo sděleno, že [Anonymizováno] vyhodnotilo, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení a žadatelce [jméno FO] bylo poskytnuto zadostiučinění ve výši 192 500 Kč. Dne 31. 1. 2022 požádal právní zástupce procesních žalovaných o odročení jednání z důvodu kontaktu s osobou, která je v karanténě. Soud jednání odročil na 21. 3. 2022. V únoru 2022 požádala procesní žalobkyně o odročení jednání, neboť její právní zástupce má zahraniční dovolenou. Soud odročil jednání na 21. 4. 2022. V dubnu 2022 procesní žalovaná 2) sdělila, že došlo k ukončení právního zastoupení a zvolila si nového právního zástupce. Dne 21. 4. 2022 se konalo jednání, byl proveden důkaz znaleckým posudkem včetně výslechu znalce. Jednání bylo odročeno na 26. 5. 2022. Dne 27. 4. 2022 procesní žalobkyně navrhla doplnění dokazování. Následně bylo vyplaceno znalečné. Dne 26. 5. 2022 se konalo jednání, bylo provedeno dokazování, byly předneseny závěrečné návrhy a za účelem vyhlášení rozhodnutí bylo jednání odročeno na 2. 6. 2022. Při jednání dne 2. 6. 2022 byl vyhlášen rozsudek č.j. [Anonymizováno], kterým bylo uloženo, že procesní žalované jsou povinny zaplatit procesní žalobkyni společně a nerozdílně částku 42 502,45 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % od 25. 10. 2001 do zaplacení. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta a bylo rozhodnuto o nákladech řízení s tím, že k jejich zaplacení byla povinna procesní žalobkyně. V srpnu 2022 se proti rozsudku odvolali procesní žalované a dále navrhli doplnění rozsudku. V srpnu 2022 se odvolala i procesní žalobkyně. Během října 2022 byla odvolání přeposlána ostatním účastníkům. Vyjádření byla soudu předložena v říjnu 2022. Usnesením ze dne 20. 10. 2022 byly vyzvány procesní žalované k zaplacení soudního poplatku za odvolání, stejně tak byla vyzvána procesní žalobkyně k zaplacení soudního poplatku. V reakci na to procesní žalobkyně uvedla, že soudní poplatek za odvolání byl již jednou z její strany zaplacen. Během října a listopadu byly soudní poplatky zaplaceny. Usnesením ze dne 9. 11. 2022 bylo rozhodnuto o tom, že se procesní žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za odvolání do rozsudku neukládá. Procesní žalobkyně dále požádala o vrácení zaplaceného soudního poplatku. Dne 3. 1. 2023 soud rozhodl o tom, že žalobkyni bude vrácen soudní poplatek zaplacený za odvolání, a to ve lhůtě 30 dnů. Tento byl během února 2023 vrácen. Dne 17. 2. 2023 byla věc předložena odvolacímu soudu, který usnesením ze dne 2. 5. 2023, č.j. [Anonymizováno], rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Usnesení nabylo právní moci dne 25. 5. 2023. [Anonymizováno] byla vrácena věc 9. 5. 2023. Z odůvodnění se podává, že na soudu prvního stupně v dalším řízení bude, aby odstranil vytýkané nedostatky, řádně a úplně vypořádal zbývající nárok procesní žalobkyně, a to ve vztahu jak k jistině, tak k žádanému příslušenství, přičemž s ohledem na délku soudního řízení pak odvolací soud dává účastníkům na zvážení možnost mimosoudního či smírného vyřešení předmětné záležitosti, neboť závěry ve věci vypracovaného posudku určitě a srozumitelně vymezují hranice opodstatněnosti nároku žalobkyně. Soud dále apeloval na soud prvního stupně, aby se soustředil na podstatu věci tak, aby řádně vyčerpal celý předmět sporu a neopomněl respektovat citovanou ustálenou soudní judikaturu. Soud dne 31. 5. 2023 nařídil jednání na 27. 7. 2023, přičemž na jednání byly předneseny závěrečné návrhy a byl vyhlášen rozsudek č.j. [Anonymizováno], kterým uložil [Jméno žalobkyně] povinnost zaplatit procesní žalobkyni částku 21 251 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 25. 10. 2001 do zaplacení. Dále byla žaloba na zaplacení částky 41 714,05 Kč s příslušenstvím ve vztahu k ní zamítnuta. Proti rozsudku podala procesní žalobkyně v listopadu 2023 odvolání, přičemž během listopadu 2023 bylo odvolání rozesláno ostatním účastníkům k vyjádření. Výroky I až IV nabyly právní moci dne 9. 11. 2023. Následně byla věc dne 21. 11. 2023 předložena soudu odvolacímu, který usnesením ze dne 7. 12. 2023, č.j. [Anonymizováno], rozhodl o tom, že rozsudek soudu prvního stupně se v nákladových výrocích V, VI, VII, VIII a IX potvrzuje. Usnesení nabylo právní moci dne 10. 1. 2024 a věc byla soudu vrácena 4. 1. 2024.

12. Z přípisu žalobce ze dne 26. 5. 2024 adresovaného žalované bylo zjištěno, že žalobkyně u žalované uplatnila předběžně svůj nárok na úhradu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 418 000 Kč za řízení vedené u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno]. Toto nadto bylo mezi stranami nesporné.

13. Ze stanoviska žalované ze dne 14. 11. 2024 bylo zjištěno, že předběžné uplatnění nároku žalobkyně bylo žalované doručeno dne 26. 5. 2024 a že toto bylo žalovanou projednáno a byla jí přiznána částka ve výši 235 000 Kč. Toto nadto bylo mezi stranami nesporné.

14. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu korespondující se skutkovými zjištěnými popsanými výše, zejm. pokud jde o průběh posuzovaného řízení a o zásahy do osobnostní sféry žalobkyně, které soud blíže shrnuje níže v rámci právního posouzení. Ve stručnosti lze uvést, že posuzované řízení trvalo ve vztahu k žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci, od 22. 5. 2003 do 10. 1. 2024, tedy 20 let a 7 měsíců. Žalobkyně v řízení vystupovala jako procesní žalovaná a to od 30. 4. 2019, kdy nabylo právní moci usnesení, dle kterého bylo v řízení pokračováno s dědičkami původního žalovaného. Předmětem žaloby bylo peněžité plnění z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení došlo k průtahům a mělo dopady do osobnostní sféry žalobkyně. Řízení bylo složité, bylo nařízeno větší množství jednání, bylo prováděno rozsáhlé dokazování listinami, byly vyslechnuti svědci, bylo provedeno znalecké zkoumání. V řízení vystupovala žalobkyně na jedné straně společně s příbuznými. Žalobkyně u žalované uplatnila svůj nárok dne 26. 5. 2024. Žalovaná vydala dne 14. 11. 2024 stanovisko, kterým žalobkyni přiznala zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nepřiměřenou délkou řízení ve výši 235 000 Kč.

15. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce následovně.

16. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“) odpovídá stát za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

17. Podle § 5 OdpŠk odpovídá stát za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež je vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

18. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

19. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

20. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

21. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

22. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

23. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

24. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

25. Ve vztahu k existenci prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, má soud za to, že tento je naplněn, neboť v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008). Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Vznik újmy ostatně dovodila i sama žalovaná ve svém stanovisku ze dne 14. 11. 2024, kterým přiznala žalobkyni zadostiučinění v peněžité formě.

26. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobkyně a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobkyně na přiměřenou délku řízení.

27. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009, dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30% v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45% částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.

28. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud k této otázce vyjádřil též v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020. Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (viz NS sp. zn. 30 Cdo 3171/2018).

29. Soud posuzoval délku řízení v období od 22. 5. 2003, tj. ode dne kdy byla procesnímu předchůdci doručena žaloba, do 10. 1. 2024, kdy nabyl právní moci konečný rozsudek ve věci.

30. Žalovaná nemajetkovou újmu kompenzovala v penězích. Nalézací soud se s tímto postupem ztotožňuje, když v tomto případě posuzované řízení trvalo 20 let a 7 měsíců. Soud prvního stupně se rovněž ztotožňuje se závěrem žalované, že by již nepostačovalo pouhé konstatování porušení práva na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě, a je toho názoru, že je třeba žalobkyni odškodnit v penězích. Za přiměřenou částku za jeden rok považuje nalézací soud shodně se žalovanou částku 20 000 Kč (tj. 1 250 Kč za jeden měsíc), a to s ohledem na to, že je možno na posuzované řízení pohlížet jako na extrémně dlouhé. Je ustálenou praxí, že řízení trvající v délce do 10 let se stanovuje základní roční částka na samé dolní hranici rozmezí vymezeného ve ustálenou judikaturou (viz bod 24), a až pro řízení delší dochází k postupnému navyšování této částky, přičemž roční odškodnění ve výši 20 000 Kč se obecně přisuzuje za řízení délkou přesahující 20 let. Jelikož se posuzované řízení délkou nacházelo již nad hranicí 20 let, shledal soud, že jsou zde důvody pro navýšení základní částky zadostiučinění na 20 000 Kč. Za první dva roky je tato částka snížena na polovinu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1078/2013). Výpočtem tudíž dospěl soud prvního stupně k základní částce ve výši 391 667 Kč.

31. Posuzované řízení bylo po skutkové, právní a procesní stránce složité. Předmětem řízení bylo peněžité plnění z titulu bezdůvodného obohacení. Složité bylo řízení především skutkově, když skutkový stav byl zjišťován mimo jiné i výslechy svědků, opakovaně došlo ke znaleckému zkoumání a bylo rovněž provedeno značné množství listinných důkazů. Řízení bylo také složitější procesně, a to z důvodu neúplné žaloby, přerušení řízení pro úmrtí původního žalovaného, rozhodnutí o procesním nástupnictví, změny žaloby a částečného zastavení řízení. Na základě uvedeného má soud za to, že je na místě snížit základní částku z důvodu složitosti řízení o 30%.

32. Žalobkyně se na délce řízení nijak nepodílela, a to ani negativně, ani pozitivně. V rámci řízení využívala svých procesních práv, nijak těchto práv nezneužívala, a tak jí nelze využívání procesních institutů přikládat k tíži. Žalobkyně nepodala návrh na určení lhůty nebo stížnost na průtahy. Na základě tohoto kritéria tedy nedošlo k jakékoli modifikaci základní částky zadostiučinění.

33. Postup orgánů veřejné moci se projevil v závěru o nepřiměřenosti délky soudního řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1240/2013), dle názoru soudu však s ohledem na nekoncentrovanost řízení není toto promítnutí dostatečné. V řízení došlo k několika průtahům, a to především na začátku řízení, kdy od podání žaloby do prvního jednání, kde byla přednesena žaloba, uběhly dva roky, dále pak v rámci prvního odvolacího řízení, kdy po předložení spisu odvolacímu soudu dne 2. 11. 2009 došlo k jednání a rozhodnutí dne 1. 6. 2011, a druhého odvolacího řízení, kdy po předložení spisu odvolacímu soudu dne 30. 7. 2013 došlo k jednání a rozhodnutí dne 24. 11. 2015. K dílčím průtahům došlo také v době pandemie Covid-19. Rovněž nelze přehlédnout, že došlo ke zrušení rozhodnutí soudu I. stupně soudem odvolacím pro nepřezkoumatelnost. S ohledem na postup soudů ve věci, který nepochybně zatížil řízení co do délky, je třeba v tomto případě navýšit základní částku zadostiučinění o 10% 34. Význam řízení pro žalobkyni soud zhodnotil tak, že posuzované řízení mělo standardní význam. Posuzované řízení nepatří typově mezi ta, kterým je přisuzován zvýšený význam pro účastníky, jaký mají např. řízení trestní, vazební či osobnostní. Soud nezpochybňuje, že výše peněžitého plnění, který byl předmětem řízení, by měla vliv na majetkovou situaci žalobkyně, ovšem u řízení, které se typově jedná o vydání bezdůvodného obohacení, nelze bez dalšího shledávat zvýšený význam řízení pro poškozeného. Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010). K prokázání tvrzeného zvýšeného významu byla žalobkyně rovněž poučena dle § 118a odst. 3 o. s. ř. na jednání dne 17. 3. 2025, přičemž žalobkyně žádné důkazy k prokázání zvýšeného významu neoznačila. Žalobkyně vstoupila do řízení až v roce 2019 spolu s dalšími dvěma dědičkami, přičemž v důsledku mimosoudní dohody procesní žalobkyně s jednou z dědiček, a to [tituly před jménem] [jméno FO], došlo k částečnému zastavení řízení, kdy předmětem řízení zůstala vůči žalobkyni a [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] částka přesahující 125 000 Kč s příslušenstvím, k jejímuž zaplacení mohla být žalobkyně zavázána společně a nerozdílně. Jak navíc vyplynulo ze spisu [Anonymizováno] sp. zn. [Anonymizováno], v rámci dědického řízení mělo být žalobkyni poskytnuto ze strany [tituly před jménem] [jméno FO] finanční vyrovnání ve výši 900 000 Kč. Neobstojí ani argumentace týkající se nepřipravenosti žalobkyně, když vstoupila do řízení po smrti svého otce, kdy již v rámci dědického řízení se mohla s danou věcí náležitě seznámit, konzultovat svůj postup se svojí sestrou [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], tedy osobou s právním vzdělaním, případně mohla dědictví po svém otci odmítnout.

35. Nalézací soud dále základní částku zadostiučinění snížil o dalších 15% za vzájemné sdílení újmy, když v řízení vystupovala žalobkyně na žalované straně společně se svojí sestrou. Koncept sdílené újmy lze použít zejména v situaci, kdy jednotliví poškození mohou objektivně vnímat odškodnění újmy každého z nich jako alespoň částečné odškodnění újmy vlastní (typicky se to týká osob příbuzných nebo společníků právnických osob) (viz nález Ústavního soudu ze dne 13. 2. 2018, sp. zn. III.ÚS 3369/17). Není pak rozhodující, zda v řízení vystupují jako solidární dlužníci nebo nesolidární, nebo zda sdílí společnou kasu, nýbrž je rozhodující fakt, že jako příbuzní vystupující na stejné straně posuzovaného řízení, spolu mohli sdílet negativní dopady, které na ně nesprávný úřední postup soudu měl.

36. Vzhledem k tomu, že řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, přičemž soud I. stupně rozhodoval meritorně čtyřikrát, odvolací soud rovněž rozhodoval meritorně také čtyřikrát, snížil soud prvního stupně základní částku zadostiučinění o 5%.

37. S ohledem na shora uvedené soud rekapituluje, že při stanovení přiměřené výše zadostiučinění vycházel ze základní částky 391 667 Kč za řízení dlouhé 20 let a 7 měsíce (19x 20 000 Kč + 7x 1 667 Kč). Soud shledal důvody pro modifikaci základní částky, a to z důvodu složitosti řízení (snížení o 30%), dvojinstančnosti řízení (snížení o 5%), sdílení újmy (snížení o 15%) a podílu soudu na délce řízení (zvýšení o 10%). Žalobkyni tedy náleží částka ve výši 235 000 Kč. Jelikož ke shodné výši zadostiučinění dospěla i žalovaná, která žalobkyni předmětnou částku uhradila v rámci šestiměsíční zákonné lhůty, nezbylo soudu než žalobu výrokem I. v plném rozsahu zamítnout.

38. Vzhledem k zamítnutí žaloby v celém rozsahu z důvodů výše uvedených se soud nezabýval z důvodu hospodárnosti námitkou promlčení co do části nároku, kterou vznesla žalovaná na jednání dne 17. 3. 2025.

39. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. dle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě byla uložena žalobkyni, když žalovaná byla ve věci plně úspěšná. Náklady řízení žalovanou účelně vynaložené spočívají v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 3x 300 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu, za vyjádření k žalobě, účast na jednání dne 17. 3. 2025 a účast na jednání dne 6. 6. 2025, tj. celkem 900 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku dle ust § 160 odst. 1 věta 1 o. s. ř.

Poučení