43 C 167/2022 - 286

Rubrum

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Večeřou, Ph.D., LL.M. ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozen [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce], [Anonymizováno] zastoupen [Jméno Zástupce A], advokátem sídlem [Anonymizováno] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupena [Jméno Zástupce B], advokátkou sídlem [Anonymizováno] o zaplacení částky 7 711,89 PLN s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba podaná dne 12. 4. 2022, kterou žalobce navrhuje, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 7108,33 PLN, zákonný úrok z prodlení z částky 7108,33 PLN od 29. 12. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 %, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1200 Kč, dále částku 603,56 PLN, zákonný úrok z prodlení z částky 603,56 PLN od 30. 1. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1200 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a řízení odvolacího částku 33 301 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalované.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne 12. 4. 2022 domáhal vydání rozsudku, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 7 711,89 PLN s příslušenstvím, z titulu smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 29. 6. 2020, ve znění dodatku č. [hodnota] ze dne 24. 11. 2020, přičemž žalovaná neuhradila žalobci odměnu v částce 7108,33 PLN, vyúčtovanou fakturou č. FV 15/2020 ze dne 14. 12. 2020, se splatností 28. 12. 2020, a v částce 603,56 PLN, vyúčtovanou fakturou č. FV 1/2021 ze dne 15. 1. 2021, se splatností 29. 1. 2021. Předmětem řízení, při přepočtu středovým kurzem platným ke dni podání žaloby 5,253 Kč za jeden PLN, je tedy částka 7711,89 x 5,253 = 40 510,56 Kč.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému se žalovaná bránila včasným odporem, který odůvodnila tak, že nárok neuznává, neboť žalobce porušil podmínky smlouvy o obchodním zastoupení, neboť neposkytl žalované řádné plnění podle podmínek smlouvy, ba co víc, žalované v souvislosti se zakázkami, na kterých byl činný žalobce, škoda 4663,47 PLN z důvodu ponížení odměny ze strany [Anonymizováno], dále ušlý zisk z důvodu zrušení zakázky ze strany [Anonymizováno].

3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 10. 1. 2023, u kterého PZ žalobce po dotazu a poučení soudem sdělila, že si je plně vědoma povahy věci, případné výše nákladů řízení, rovněž svého klienta v tomto směru důsledně instruovala, avšak mandát minimálně v tuto chvíli je jednoznačný, a sice trvat na žalobě v celém rozsahu s tím, že žalovaný skutečně nabízel mimosoudní řešení věci spočívající v úhradě 383 EUR, jak je uvedeno i na č. l. 35v spisu, nicméně tuto částku žalobce neakceptuje a ani žádnou jinou smírnou částku sám nenavrhoval protistraně.

4. PZ žalované sdělil, že opakovaně nabízeli úhradu 383 EUR, a to i navzdory přesvědčení, že žalobce nemá nárok na žádnou úhradu ze smlouvy, a i nadále je žalovaný připraven řešit věc mimosoudně, pokud k tomu bude vůle na straně žalobce, ostatně to odpovídá i dohodě stran v čl. 8.1 smlouvy.

5. PZ žalobce, PZ žalovaného k dotazu soudu shodně sdělili, že spolupráce mezi účastníky trvala od uzavření smlouvy o obchodním zastoupení z 29. 6. 2020 fakticky do přelomu listopadu a prosince 2020, kdy nastaly problémy, které jsou předmětem tohoto řízení, v předcházejícím období byla realizována spolupráce přinejmenším na jednotkách zakázek, kdy zástupci nejsou schopni sdělit, zda se jednalo o ještě větší rozsah spolupráce, v každém případě žalobce v tomto období fakticky vykonával činnost pouze pro žalovaného.

6. Dále byl proveden důkaz listinami: smlouva o obchodním zastoupení - č. l. 17 (V čl. 4.3 smlouvy upravena výše odměny, v čl. 2 a 3 rozsah povinností stran při vzájemné spolupráci), dodatek ke smlouvě – č. l. 22 (PZ žalovaného sdělila, že v původní smlouvě byla jednoměsíční výpovědní doba a v podstatě tato výpověď byla žalobcem v rámci komunikace dána, spolupráce byla ukončena ke konci prosince 2020, a pokud v dodatku je uvedeno datum 31. 1. 2021, bylo to formální ukončení smluvního vztahu, tento prostor jednoho měsíce byl dohodnut v podstatě k dokončení všeho potřebného. PZ žalobce potvrdila ukončení spolupráce ze strany žalobce s tím, že dne 17. 12. 2020 žalobce vrátil žalované služební vybavení a nadále tak fakticky ani další činnost vykonávat nemohl.).

7. Dále byly provedeny důkazy: faktura - č. l. 24 + zpráva žalovaného č. l. 25, faktura – č. l. 26 + výzva k úhradě č. l. 27, předžalobní výzva - č. l. 28-29, výpis z OR – č. l. 31, zpráva [Anonymizováno] [Anonymizováno] – č. l. 37-39 (PZ žalované předložila listiny týkající se [Anonymizováno], s těmito je konfrontována na místě PZ žalobce), komunikace ohledně zakázky pro policii – č. l. 40 (PZ žalovaného předložila listiny týkající se policie, s těmito konfrontována na místě PZ žalobce), zpráva žalovaného adresovaná žalobci o pozastavení úhrady odměny – č. l. 41, komunikace mezi právními zástupci – č. l. 44-46, faktura – č. l. 47-49, komunikace mezi stranami – č. l. 56, č. l. 69, č. l. 88 (Ke komunikace č. l. 88 PZ žalobce sdělila datum 30. 11. 2020 podle printscreenu, který má sama k dispozici, strany shodně sdělují, že se jedná o komunikaci před uzavřením dodatku ze dne 24. 11. 2020, k tomuto rozdílu v datech nemají žádné vysvětlení, nicméně obsah je jednoznačný co do dohody na výši odměny 20 EUR za hodinu).

8. Dále byly provedeny důkazy listinami: doklad o vrácení mobilního telefonu a počítače dne 17. 12. 2020 – č. l. 67-68 (PZ žalovaného se vyjádřila, že věci byly vráceny z iniciativy žalobce, žalovaný toto bral tak, že spolupráce dle smlouvy je tím dokončena a úkoly splněny), komunikace mezi stranami – č. l. 92 (PZ žalovaného sdělila, že tato komunikace je z 24. 11. 2020, popř. ze dnů předcházejících uzavření dodatku ke smlouvě, kdy dodatek byl uzavírán právě ve snaze zachránit spolupráci tak, aby vyhovovala oběma stranám i přes psychické problémy, jak jsou sdělovány žalobcem v této komunikaci), výpis hovorů – č. l. 93, komunikace mezi stranami – č. l. 100 (Komunikace jako již provedena k důkazu z doby před vrácením věcí žalobcem), komunikace mezi stranami – č. l. 115, životopis žalobce - č. l. 119 (PZ žalovaného sdělila, že tímto jsou prokazovány předcházející zkušenosti žalobce a předpoklad řádného a samostatného plnění smlouvy), komunikace mezi stranami – č. l. 121, č. l. 122 (PZ žalovaného sdělila, že [jméno FO] je jiný zákazník, je tím prokazováno, že žalobce nekomunikoval ani ohledně jiných zakázek kromě dvou, které jsou předmětem řízení v této věci), komunikace mezi stranami z doby před uzavřením smlouvy – č. l. 124, komunikace mezi [jméno FO] a [Jméno žalobce] – č. l. 126 (PZ žalovaného sdělila, že [jméno FO] je jiný obchodní zástupce žalovaného, který upozorňoval žalobce na nesprávné vyplňování položek a potřebu řídit se pokyny ke zpracování zakázek).

9. Následně bylo jednání odročeno na 9. 2. 2023, za účelem umožnit stranám jednání o uzavření smíru. U odročeného jednání byli slyšeni [adresa], jednatel a obchodní ředitel žalované, který vypověděl, že je jednatelem a současně obchodním ředitelem žalované, jednatelé jsme dva. S žalobcem jsem úzce spolupracoval e-mailem, telefonicky, přes chat, kdy ve vztahu ke dvěma řešeným zakázkám v případě policie bylo zpočátku vše bez problémů, bylo plněno v termínech sdělovaných žalobcem, avšak následně se zpracování zakázky zadrhlo, hrozila sankce, on ubezpečoval, že nebude vyměřena, avšak vyměřena byla. On poté přestal reagovat a další spolupráce byla ukončena. Ta zakázka byla realizovaná od září do prosince 2020. Co se týká zakázky pro univerzitu tak ta univerzita nás sama oslovila, vypsali zakázku na dodávku, kterou měli zájem odebrat právě od nás, avšak žalobce nepodal řádnou nabídku ani po opakovaných urgencích, následně byla zakázka stornována. Tato zakázka byla realizovaná od listopadu do prosince 2020.

10. Vzhledem k tomu, jak je těžké sehnat obchodního zástupce v [Anonymizováno], snažil jsem se žalobci všestranně jít naproti, ale on spolupráci přestal zvládat, od počátku spolupráce se podílel na realizaci více než 50% zakázek, ale zřejmě forma činnosti šla příliš pomalu oproti jeho představám, přestal plnit úkoly, následně sdělil, že se cítí psychicky vyhořelý, i přes to jsem se pokoušel spolupráci zachovat, avšak nebylo to možné. Žalobce jsme hledali cca 3 až 4 měsíce, rovněž po ukončení spolupráce žalobce byla prodleva 3 nebo více měsíců a nakonec se k nám vrátil dřívější obchodní zástupce.

11. Za měsíce listopad a prosinec 2020 z důvodů dvou zkrachovalých zakázek, o kterých jsem mluvil, nebyla žalobci již vyplacena žádná odměna, pokud realizoval činnost na jiných zakázkách, pak to byly dobíhající zakázky realizované dříve. Dostal opakovaný prostor k nápravě, poté co přestal plnit úkoly spojené s obchodním zastoupením, avšak ani to nepomohlo. Pokud v prosinci 2020 vrátil služební vybavení, pak mu nic nebránilo v případě zájmu dokončit zakázky i bez něj z vlastního počítače či telefonu. Ostatně i proto, aby byly zakázky dokončeny a nebyla újma společnosti vůči jiným klientům na pověsti společnosti, která se pohybuje na velmi specifickém trhu, tak právě proto byl uzavírán dodatek ke smlouvě.

12. Pokud byl žalobci znemožněn přístup do interních systémů firmy, stalo se tak v řádu jednotek dnů, kdy jsem měl podezření, aby nebyla data zneužita, po obnovení komunikace s žalobcem, byl přístup ihned obnoven. Ty dvě zakázky byly zcela v jeho režii, u dalších byl podporou, kdy však dokumentaci zpracovával vždy on, neboť jiní zaměstnanci by to nezvládli dle potřeb polského trhu a v polštině. Co se týká zakázky od policie, byla tam písemná smlouva s termínem, avšak žalobce nám sdělil, že ten termín kvůli covidu není třeba dodržovat. U univerzity jsme dlouho vycházeli z řádného průběhu zakázky, následně se vše sesypalo v prosinci 2020, kdy jsme to chtěli ověřit a univerzita sdělila, že pro fatální selhání ukončují spolupráci a další spolupráce nepřichází v úvahu. Byl zájem dokončit zakázky, avšak on zcela přestal fungovat, přestal brát telefony a reagovat na e-maily zákazníků, ty se sice automaticky přeposílají jinému zaměstnanci, ale nebylo možno reagovat na dané požadavky a navíc v polštině dostatečně rychle. Odměna za prosinec byla již v hodinové sazbě. Ohledně policie jsme měli za to dle sdělení žalobce, že termín k dodání zakázky a podkladů byl posunut. I pokud je komunikace přeposílána, tak to nic nemění na povinnostech obchodního zástupce, jde spíše o zachycení problematických bodů a jisté monitorování řádné činnosti, avšak nelze čekat, že by místo něj reagoval někdo jiný.

13. Svědek [jméno FO], provozní ředitel žalované, vypověděl, že působí jako provozní ředitel žalované, mým úkolem bylo kontrolovat průběh realizace zadání ze strany žalobce. Zcela jistě u žalobce postupně začalo docházet k závažným problémům, opakovaně neplnil instrukce, údaje zadával do našeho interního systému chybně a neúplně, byly stížnosti od polských zákazníků. Údaje v systému nezpracovával, naopak doptával se na základní věci, které měl v systému k dispozici. E-maily na které nereagoval, museli dodatečně zpracovávat jiní pracovníci. Já osobně ho opakovaně instruoval ohledně práce se systémem, a to osobně i písemně, on nepostupoval podle instrukcí a nejdříve usiloval o nápravu, ale později již začal reagovat tak, že to bude řešit až za několik dní, anebo sdělil, že nemá čas. Při konkrétní realizaci zakázek spolupracoval spíše s jednatelem, já o tom mám spíše obecné povědomí.

14. Nemáme zvláštní interní předpisy pro obchodní zástupce, jedná se o individuální instrukce a zaškolení. Pokud se jedná o obecné instrukce, tyto jsou k dispozici při nástupu, kdy se spolupracovníkem vše projdeme a následně obdrží přístupové údaje do interní databáze, kde jsou veškeré podrobné podklady. Nevybavuji si, jestli mně žalobce kontaktoval ve vztahu k podkladům ohledně zakázky pro policii. Jak jsem již říkal, obchodní realizaci měl na starost jednatel společnosti.

15. Dále byl proveden důkaz listinou – komunikace žalobce s [jméno FO] ohledně zakázky pro policii a podklad dokládající, že zakázku pro univerzitu zpracovával rovněž Anna Ivlijeva.

16. Ve věci bylo původně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 9. 2. 2023, čj. 43 C 167/2022-231, tak, že I. Žaloba podaná dne 12. 4. 2022, kterou žalobce navrhuje, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 7108,33 PLN, zákonný úrok z prodlení z částky 7108,33 PLN od 29. 12. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 %, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1200 Kč, dále částku 603,56 PLN, zákonný úrok z prodlení z částky 603,56 PLN od 30. 1. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1200 Kč, se zamítá; II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 29 113 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalované.

17. Rozsudek čj. 43 C 167/2022-231 byl k odvolání žalobce usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2024, čj. 74 Co 111/2023-260, zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V bodě 13 odůvodnění usnesení odvolací soud vyložil, že soud prvního stupně založil své závěry na výpovědích [adresa] a [jméno FO], e-mailové komunikaci, „dokladech na č. l. 47-48, č. l. 86 – účetní poznámka z 16. 12. 2020“, „dokumentaci na čl. 37-40“, či zprávě pracovníka policie ze dne 18. 1. 2021, aniž uvedl, jaká konkrétní skutková zjištění z nich zjistil. V odůvodnění rozsudku zcela chybí posouzení každého z těchto důkazů jednotlivě (absentuje vazba mezi konkrétním skutkovým zjištěním a důkazním prostředkem). Soud vůbec neuvedl, z jakých skutkových zjištění dospěl k závěru, že žalovaný podniká na specifickém, omezeném trhu, a že tato skutečnost ovlivňovala smluvní vztah účastníků. Poměřováno shora uvedenými závěry tak není rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumatelné. V bodě 17, bodě 18 uložil při odůvodnění nového rozhodnutí důsledně postupovat podle § 157 o. s. ř. a zohlednit závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4260/2015.

18. Ve věci bylo následně nařízeno jednání na 13. 3. 2025, u něhož strany shodně sdělily, že v mezidobí od prvního rozhodnutí nalézacího soudu nedošlo k žádným podstatným změnám, strany neuplatňují žádná další skutková tvrzení ani důkazní návrhy.

19. Podle § 2483 odst. 1 občanského zákoníku smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě vyvíjet pro zastoupeného činnost směřující k uzavírání určitého druhu obchodů zastoupeným nebo k ujednání obchodů jménem zastoupeného a na jeho účet a zastoupený se zavazuje platit obchodnímu zástupci provizi.

20. Podle § 2489 odst. 1 občanského zákoníku obchodní zástupce vykonává svou činnost s odbornou péčí. Dbá zájmů zastoupeného, postupuje ve shodě s pověřením a rozumnými pokyny zastoupeného a sdělí mu nezbytné údaje, které se dozvěděl v souvislosti s plněním svých povinností a které s tímto plněním souvisí.

21. Podle § 2494 občanského zákoníku nemůže-li obchodní zástupce vykonávat svou činnost, sdělí to zastoupenému bez zbytečného odkladu.

22. Podle § 2501 odst. 1 občanského zákoníku obchodní zástupce má právo na provizi za úkony provedené při obchodním zastoupení, byl-li obchod uzavřen v důsledku jeho činnosti nebo byl-li obchod uzavřen s třetí osobou, kterou obchodní zástupce za účelem uskutečnění tohoto obchodu získal před účinností smlouvy.

23. Podle § 2507 občanského zákoníku je-li zřejmé, že obchod mezi zastoupeným a třetí osobou nebude splněn, právo na provizi nevzniklo; to neplatí, nesplní-li se obchod z důvodů na straně zastoupeného.

24. Soud byl předně povolán vypořádat se s procesními aspekty věci, dle pokynů uložených soudu nalézacímu soudem odvolacím ve zrušujícím usnesení čj. 74 Co 111/2023-260, konkrétně zohlednit závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4260/2015.

25. Soud po opakovaném důsledném uvážení věci, rovněž při zohlednění stanoviska stran u jednání nařízeného po zrušení původního rozsudku soudem odvolacím, dospěl k závěru, že v daném případě nejsou naplněny podmínky pro dodatečnou výzvu k doplnění důkazních návrhů podle § 118a odst. 3 o. s. ř. z důvodu, že by soud neměl po provedeném dokazování tvrzení žalobce za prokázaná, resp. že by okolnosti, na nichž žalobce zakládal svá skutková tvrzení, nebyly v řízení prokázány, byť mohly být prokázány jinak než dle představ žalobce.

26. V té souvislosti soud vyšel z konstantní judikatury vrcholných soudů České republiky:

27. Předně je třeba v té souvislosti vyjít z rozsudku velkého senátu civilního kolegia ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, v němž Nejvyšší soud judikoval: Poučení o důkazní povinnosti podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. soud poskytne nejen účastníku, který dosud o sporném tvrzení neoznačil žádný důkaz nebo který sice o svém sporném tvrzení důkaz označil, avšak jde o důkaz zjevně nezpůsobilý prokázat sporné tvrzení, ale i tehdy, provedl-li ohledně sporného tvrzení účastníkem navržené důkazy, jestliže jimi nedošlo k jeho prokázání a jestliže proto (z důvodu neunesení důkazního břemene) by účastník nemohl být ve věci úspěšný.

28. V tomto esenciálním judikátu Nejvyšší soud dále vyložil: Rozsah důkazní povinnosti je ve sporném řízení zásadně určen rozsahem povinnosti tvrdit skutečnosti, neboť aby mohl účastník nějakou skutečnost prokázat, musí ji nejdříve tvrdit. Smyslem břemene tvrzení je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí věci, pro nečinnost účastníků [v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníkům § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] nemohla být prokázána, neboť vůbec nebyla účastníky tvrzena. K tomu, aby účastník v řízení dostál své povinnosti tvrzení, slouží poučení podle § 118a odst. 1 o. s. ř. Pouze tehdy, jestliže účastník ani přes řádné poučení podle § 118a odst. 1 o. s. ř. neuvede všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, lze učinit závěr o tom, že neunesl břemeno tvrzení.

29. V návaznosti na rozsudek velkého senátu a další rozvíjení závěrů zde vyslovených je třeba poukázat na rozsudek ze dne 30. 4. 2019, sp. zn. 29 Cdo 3071/2018, v němž Nejvyšší soud vyslovil: Rozhodnutí založené na neunesení důkazního břemene o určité skutečnosti nelze zaměňovat s rozhodnutím založeným na tom, že na základě jiných důkazů byl skutkový stav o této skutečnosti zjištěn (pozitivně) jinak, než tvrdil některý z účastníků. V takovém případě nejde o to, že se určitá skutečnost neprokázala, nýbrž o to, že se prokázala jinak, než účastník tvrdil. Má-li soud určitou skutečnost za prokázanou jinak, než tvrdil některý z účastníků řízení, pak nemá důvod přistoupit k poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř., jelikož jeho rozhodnutí není v takovém případě rozhodnutím založeným na neunesení důkazního břemene o oné skutečnosti.

30. Ve vztahu k rozhraničení otázky věrohodnosti důkazu od obsahových výsledků dokazování Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 30 Cdo 2310/2007, vyslovil, že koncentrace řízení podle ustanovení § 118b odst. 1 o. s. ř. se nevztahuje na skutečnosti a důkazy, jimiž účastník hodlá zpochybnit věrohodnost provedených důkazů. Jde o případy, kdy účastník pomocí tvrzení a prostřednictvím důkazů prokáže takové skutečnosti, které mohou mít samy o sobě nebo ve spojení s již známými skutečnostmi vliv na hodnocení soudem provedeného důkazního prostředku z hlediska jeho věrohodnosti (jde např. o prokázání toho, že svědek vypovídal o věci pod vlivem návodu nebo výhrůžky, že listina je falzifikátem, že znalec byl při podání posudku „ovlivněn“ úplatkem, apod.). Ke zpochybnění věrohodnosti provedených důkazů naproti tomu nemůže vést to, že účastník řízení navrhne důkazy, jejichž pomocí lze skutkový stav zjistit jinak, než vyplývá z provedených důkazů, které byly navrženy do skončení prvního jednání, které se ve věci konalo; navržením takových důkazů účastník nezpochybňuje věrohodnost provedených důkazních prostředků, ale v rozporu se zásadou koncentrace řízení se domáhá, aby jejich pomocí byl skutkový stav věci zjištěn jinak, než jak se podává z řádně a včas navržených důkazů.

31. Aktuálně k této otázce v usnesení ze dne 19. 12. 2024, sp. zn. 29 ICdo 126/2023, Nejvyšší soud zdůraznil, že smyslem břemene tvrzení je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí věci, pro nečinnost účastníků [v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníkům § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ] nemohla být prokázána, neboť vůbec nebyla účastníky tvrzena.

32. V bodě 21 odůvodnění pak vyložil: Žaloba, která je projednatelná, včetně toho, že obsahuje vylíčení rozhodujících skutečností (§ 79 odst. 1 o. s. ř.), však ještě nemusí být žalobou, na jejímž základě lze v ní uplatněnému požadavku vyhovět; tomu může bránit okolnost, že v žalobě nebyly vylíčeny všechny právně významné skutečnosti (tak, aby uplatněné právo vyplývalo ze skutečností uvedených žalobcem); srov. v judikatuře např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročníku 2003, pod číslem 35. Určení všech skutečností významných pro rozhodnutí věci závisí na právní kvalifikaci skutku soudem.

33. Zásadním způsobem se pak k traktovaným otázkám vyjádřil též nález ze dne 8. 1. 2025, sp. zn. I. ÚS 2901/23, v němž Ústavní soud akcentoval zdrženlivost ve vztahu k poučování účastníků podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., přičemž judikoval, že je v rozporu se zásadou rovnosti účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), je-li prolamována zásada koncentrace nalézacího řízení (§ 114c ve spojení s § 118b občanského soudního řádu) prostřednictvím nepřípadného poučení jednoho z účastníků řízení (§ 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu).

34. V bodech 32, 34-35, 41, 44, odůvodnění Ústavní soud vyložil: Byť je shromažďování skutkového a důkazního materiálu společnou (sdílenou) záležitostí procesních stran i soudu a byť materiální vedení řízení ze strany soudu nelze pomíjet, zůstává podle zákona v civilním sporném řízení klíčová (primární) iniciativa a odpovědnost procesních stran. V ustanovení § 6 o. s. ř. se přímo uvádí, že sporné skutečnosti mají být spolehlivě zjištěny „podle míry účasti“ účastníků řízení; nebo § 120 odst. 2, věta druhá, o. s. ř.: „Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny.“ Přímo řečeno: zásada materiálního vedení řízení má své zákonné, ale i ústavněprávní meze.

35. Součástí materiálního vedení civilního sporného řízení, které má zajistit dostatečné objasnění skutkového stavu, je i poučovací povinnost soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. (výzva k dotvrzení rozhodných skutečností a výzva k doplnění důkazních návrhů). Uvedená ustanovení stanoví jasné pravidlo: Neplní-li účastníci řízení dostatečně své základní povinnosti tvrzení a důkazní [§ 101 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. ], musí je nalézací soud aktivně vyzvat a poučit, aby svoji „nečinnost“ napravily a aby neprohrály spor jen pro neunesení procesního břemene — bez předchozího „varování“ ze strany soudu. Soudy podle zákona musí dát „prohrávajícímu“ účastníkovi řízení reálnou šanci k nápravě — aby dotvrdil rozhodné skutečnosti a dodatečně navrhl důkazy. Smyslem poučovací povinnosti především je, aby soud postupoval předvídatelně (§ 6 o. s. ř.), tedy aby procesní strana neprohrála spor jen proto, že neunesla břemeno tvrzení či břemeno důkazní, aniž by před tím věděla či mohla vědět, že ji takové břemeno vůbec tíží [viz nález sp. zn. I. ÚS 212/06 ze dne 3. 10. 2006 (N 177/43 SbNU 31)].

36. Poučovací povinnost podle § 118a o. s. ř. tedy „prolamuje“ zákonnou koncentraci; proto s ní musí soudce zacházet citlivě, aby neporušil zásadu rovnosti zbraní. Zdůrazněme na tomto místě, že z pohledu zásady rovnosti zbraní (a spravedlivého procesu v širším slova smyslu) není možné koncentraci řízení opakovaně prolamovat (oddalovat či obcházet) nepřiměřeným poučováním účastníků řízení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takový postup by totiž byl v rozporu se smyslem zákonné koncentrace nalézacího řízení a nepřiměřeně by nabourával meze poučovací povinnosti nalézacího soudu ve smyslu modifikované projednací zásady ovládající civilní spor. Soud poučovat má, ale jenom ve správný čas, citlivě, a tak, aby neporušoval zásadu rovnosti účastníků.

37. Z citované esenciální judikatury vrcholných soudů se podává, že v řízení před nalézacím soudem je třeba rozlišovat 3 základní procesní roviny:

38. Ponejprv se 1) jedná o posouzení otázky základních náležitostí žaloby, jejichž absence způsobuje, že žaloba není projednatelná, v řízení z toho důvodu nelze vůbec pokračovat. V takovém případě je nutno žalobce vyzvat postupem podle § 43 odst. 1 o. s. ř., resp. podle § 79 odst. 1 o. s. ř. k nápravě těchto zásadních deficitů (29 ICdo 126/2023).

39. Následně je třeba v řízení před nalézacím soudem obrátit pozornost 2) k posouzení, zda žalobce, resp. účastníci – každý ve vztahu ke svým povinnostem v řízení, unášejí břemeno tvrzení a břemeno důkazní, tedy zda vůbec tvrdí skutečnosti rozhodné k prokázání toho, čeho se v řízení domáhají, a zda tyto rozhodné skutkové okolnosti rovněž opírají o odpovídající důkazní návrhy (31 Cdo 619/2011).

40. Pakliže tomu tak je, soud je povolán 3) zhodnotit provedené dokazování dle pravidel vymezených v § 132 o. s. ř., tedy jaké rozhodné skutečnosti z provedeného dokazování vyplývají. Není přitom vyloučeno – ba naopak se jedná o jev procesně hojný, že účastníci unášejí svá břemena, tedy tvrdí a prokazují rozhodné skutečnosti v míře z pohledu procesních regulí zcela dostačující, avšak skutkový stav je prokázán jinak, než jak by si ten který účastník představoval (29 Cdo 3071/2018, 30 Cdo 2310/2007).

41. Soud je přitom povinen šetřit rovnost účastníků řízení, což se projevuje povinností důsledně rozlišovat rovinu unášení břemen na straně jedné, a rovinou prokázaného skutkového stavu na straně druhé, neboť pokud soud toto rozlišení zanedbá, ergo některého z účastníků ve smyslu unášení břemen poučuje více, než jak zákon požaduje, pak nejenže se soud vystavuje riziku porušení zásady zákazu hmotněprávního poučení zakotvené v § 5 o. s. ř., ale takový postup může rezultovat až v ústavně relevantní pochybení formou zásahu do rovnosti účastníků řízení, potažmo práva na spravedlivý proces (I. ÚS 2901/23).

42. Prizmatem právě uvedených východisek, po jejich vztažení na projednávanou věc, dospěl soud k závěru, že žaloba nepochybně splňuje základní náležitosti podmiňující její projednatelnost, současně na základě velmi obsáhlého dokazování, a to zejména důkazy listinnými, následně slyšením osob s věcí obeznámených, dospěl soud k závěru, že účastníci unášejí břemeno tvrzení i břemeno důkazní, a to každý ve vztahu k daným účastníkem uplatňovaným právně významným skutkovým tvrzením a jim odpovídajícím důkazním návrhům. V řízení provedené obsáhlé dokazování pak soud hodnotil postupem podle § 132 o. s. ř. každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

43. Lze dodat, že ani účastníci v tomto směru ničeho dalšího nenavrhovali, proti postupu soudu ničeho nenamítali. Skutkový děj byl komplexně prokázán, strany nenavrhovaly žádné další důkazní návrhy, zásadní rozpor mezi účastníky setrval v tom, jak má být provedené dokazování zhodnoceno, jinými slovy jaké rozhodné skutečnosti je třeba z provedeného obsáhlého dokazování dovodit. Na tomto procesním stanovisku stran se ničeho nezměnilo ani u jednání dne 13. 3. 2025, u něhož měli účastníci možnost opakovaně uplatnit rozhodná skutková tvrzení či důkazní návrhy, při vědomí dosud v řízení provedeného dokazování, rovněž v návaznosti na pokyny, dané nalézacímu soudu soudem odvolacím.

44. Po provedeném dokazování, na podkladě zjištěného skutkového stavu, po jeho podřazení pod citovaná ustanovení zákona, soud následně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

45. Bylo předně prokázáno a mezi stranami bylo nesporné, jak prokázáno smlouvou o obchodním zastoupení na čl. 17, že mezi stranami byla uzavřena smlouva o obchodním zastoupení ze dne 29. 6. 2020, ve znění dodatku č. [hodnota] ze dne 24. 11. 2020, jak prokázáno čl.

22. Bylo dále shodným vyjádřením stran u jednání prokázáno, že smlouva byla řádně realizována od svého uzavření v červnu 2020 do přelomu listopadu a prosince 2020, kdy nastaly problémy s realizací smlouvy, následně byla spolupráce fakticky ukončena, formálně byla smlouva ve znění dodatku ukončena ke dni 31. 1. 2021.

46. K ukončení smlouvy bylo dále prokázáno, že podle čl. 7.2 smlouvy čl. 18 verte byla upravena jednoměsíční výpovědní doba, přičemž takovou výpověď ze strany žalobce je nutno dovozovat z komunikace mezi stranami, kdy mezi stranami bylo nesporné, že spolupráce byla ukončena ke konci prosince 2020, a pokud v dodatku v bodě 7.1, jak prokázáno čl. 22, je uvedeno datum 31. 1. 2021, pak se jednalo o formální ukončení smluvního vztahu, o prostor jednoho měsíce k dokončení všeho potřebného. Ukončení spolupráce výslovně potvrdily u jednání obě strany s tím, že dne 17. 12. 2020 žalobce vrátil žalované služební vybavení, a nadále tak fakticky ani další činnost vykonávat nemohl. Vrácení vybavení bylo prokázáno dokladem o vrácení mobilního telefonu a počítače dne 17. 12. 2020 na čl. 67-68.

47. K vymezení povinností žalobce bylo na čl. 17, čl. 17 verte prokázáno, že dle bodu 2.1 smlouvy byl žalobce coby zástupce zavázán k účasti a ochraně zájmů žalované s péčí řádného hospodáře, podle bodu 2.2 smlouvy s ohledem na obchodní zájmy žalované, podle bodu 2.4 smlouvy byl povinen poskytovat telefonickou a e-mailovou zákaznickou podporu na polském trhu během obchodních dnů v [Anonymizováno]. Na čl. 18 bylo zněním čl. 4.3 smlouvy prokázána výše odměny, ve znění dodatku ke smlouvě, jak prokázáno čl. 22.

48. Bylo dále prokázáno a mezi stranami bylo nesporné, že žalobce fakturou na čl. 24, fakturou na čl. 26, následně výzvou k úhradě prokázanou na čl. 27, potažmo předžalobní výzvou čl. 28, žalobce požadoval na žalované úhradu smluvní odměny za období listopadu 2020 a prosince 2020, přičemž tato smluvní odměna je nárokována i projednávanou žalobou. Žalovaný – a rovněž toto je mezi stranami nesporné – odmítl odměnu proplatit, jak opakovaně potvrzeno u jednání a jak prokázáno zprávou žalovaného adresovanou žalobci o pozastavení úhrady odměny čl. 41, komunikací mezi právními zástupci čl. 44.

49. Mezi stranami zůstalo sporné, a jádrem posouzení soudem tak byla otázka, zda žalobce – vycházeje ze smluvních ujednání, požadavků zákona, prokázaného rozsahu a okolností spolupráce – prokázal řádné plnění smluvních povinností v tom smyslu, že mu vznikl nárok na odměnu ze smlouvy, jak vyúčtována fakturami čl. 24, čl. 26, jejíž úhrady se žalobou domáhal. Zatímco žalobce trval na takovém nároku, žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že jednání žalobce při realizaci smlouvy o obchodním zastoupení čl. 17 vykazovalo natolik zásadní deficity, pro které nárok na odměnu nevznikl.

50. Soud na podkladě provedeného dokazování učinil skutkový závěr dospěl k závěru, že žalobce neprokázal nárok na odměnu, neboť neprokázal, že v předmětném období vykonával činnost obchodního zástupce s odbornou péčí, tak aby byly řádně realizovány zakázky žalované, pro které bylo obchodní zastoupení ujednání. Žalobce tak neprokázal nárok na úhradu odměny v částce 7108,33 PLN, vyúčtované fakturou č. FV 15/2020 ze dne 14. 12. 2020, se splatností 28. 12. 2020 (čl. 24), ani v částce 603,56 PLN, vyúčtovanou fakturou č. FV 1/2021 ze dne 15. 1. 2021, se splatností 29. 1. 2021 (čl. 26).

51. K uvedenému skutkovému závěru soud dospěl vycházeje z následujících skutečností, které má za prokázány, opíraje svá jednotlivá skutková zjištění o následující jednotlivé důkazy a vycházeje z následujících úvah:

52. Žalobce svoji žalobní argumentaci založil na skutkovém tvrzení, že řádně plnil své povinnosti ze smlouvy o obchodním zastoupení v předmětném období měsíců listopadu 2020 a prosince 2020, přičemž v návaznosti na toto skutkové tvrzení poukazoval na výsledky obsáhlého dokazování, a to zejména listinnými důkazy, následně slyšením osob s věcí obeznámených, jímž byl podrobně a důsledně prokázán postup a průběh realizace předmětných dvou zakázek Politechnika Warszawska a Komenda Glóvna Policji ve Varšavě.

53. Prokazoval svoji péči o zakázky realizované pro žalovanou, jak prokázáno čl. 109 verte, čl. 110, kde se dotazuje na stav a podklady zakázky pro [Anonymizováno], obdobně své činnosti pro zakázku [Anonymizováno], jak prokázáno čl. 56, dotazy na pracovníka žalované čl.

58. Prokazoval snahu o uspořádání potřebných činností, jak prokázáno komunikací na čl. 110v.

54. Žalobce dle soudu unesl břemeno tvrzení a důkazní, neboť rozhodné skutečnosti tvrdil a prokazoval, avšak provedeným dokazování, kterým byl důsledně objasněn skutkový stav, aniž by dle soudu byly podmínky pro dodatečné výzvy z důvodu neunášení břemene tvrzení či břemene důkazního podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. kterýmkoli z účastníků, jak uvedeno výše, však nebyl takto provedeným komplexním dokazováním prokázán skutkový děj, tak jak jej opakovaně prezentoval žalobce, totiž že by bylo prokázáno řádné plnění povinností žalobce ze smlouvy o obchodním zastoupení.

55. Ba naopak bylo prokázáno, že žalobce své povinnosti ze smlouvy zásadním způsobem zanedbával.

56. Naopak žalovaná prokázala, že žalobce coby obchodní zástupce nevykonával svoji činnost s odbornou péčí, a pokud svoji činnost, ke které se smluvně zavázal, nemohl vykonávat, nesdělil to bez zbytečného odkladu žalované. To vedlo v předmětném období listopadu a prosince 2020 ke zmaření dvou zakázek – účasti na výběrových řízeních na polském trhu, současně bylo prokázáno, že v předmětném období se činnost žalobce pro žalovanou soustředila právě a jen na tyto dvě zakázky, žádné jiné zakázky nebyly v předmětném období žalobcem pro žalovanou realizovány.

57. V případě první stěžejní zakázky pro [Anonymizováno] došlo následně ke zmaření zakázky, resp. zmaření účasti žalované na výběrovém řízení. Toto bylo prokázáno dokumentací na čl. 37-39, že došlo ke zrušení účasti žalované na zakázce vypsané Technickou univerzitou, bylo prokázáno komunikací mezi pracovníky univerzity a žalovanou ze dne 14. 12. 2020, že se tak stalo v důsledku toho, že žalobce coby obchodní zástupce žalované na polském trhu nepředložil včas potřebné dokumenty, následně nereagoval na opakované urgence ze strany univerzity.

58. V případě druhé zakázky pro [Anonymizováno] došlo v důsledku pochybení při účasti na zakázce k ponížení odměny žalované ze 46 634,65 PLN na 41 971,18 PLN, tedy o 4 663,47 PLN, jak prokázáno doklady na čl. 47-48, čl. 86 – účetní poznámka z 16. 12. 2020. Bylo prokázáno dokumentací na čl. 40, že k sankčnímu ponížení odměny za zakázku realizovanou pro [Anonymizováno] bylo přistoupeno z důvodu enormního zpoždění s dodáním potřebných podkladů policii, kdy toto zpoždění trvalo po dobu 75 dnů. K tomu komunikace mezi stranami ze dne 22. 1. 2021, dále zpráva pracovníka policie ze dne 18. 1. 2021 na čl. 42.

59. Bylo prokázáno, že k ponížení odměny, resp. k vyloučení ze zakázky došlo v důsledku nedostatečné činnosti žalobce, který na základě smlouvy o obchodním zastoupení byl povinen důsledně a s odbornou péčí žalovanou zastupovat, hájit její zájmy a chránit její dobrou pověst na polském trhu, to však žalobce nečinil, neboť jeho laxní přístup měl za následek, popř. přinejmenším významně přispěl k pochybením shora uvedeným. K tomu byly prokázány rovněž elementární pochybení v postupech žalobce ve vztahu k interním postupům a pokynům u žalované, jak prokázáno výpovědí [jméno FO], rovněž jeho komunikací s žalobcem na čl. 126 ze dne 13. 11. 2020, kdy žalobce upozorňuje na postupy v rozporu s těmito standardy.

60. K tomu je třeba přihlédnout ke specifické povaze činnosti žalované, která je činná v oblasti dodávání součástí, přístrojů a výrobků pro letecký průmysl a dopravu. Jedná se, jak prokázáno výpovědí svědků [adresa] a [jméno FO], dále též listinnými důkazy, o specifický, omezený trh, na kterém v případě pochybení určitého subjektu účastného na trhu dochází k rychlému ohrožení dobré pověsti, a tím i možností účasti na dalších zakázkách.

61. K tomu bylo komunikací mezi stranami prokázáno, že žalobce byl ze strany žalované opakovaně dotazován na stav zakázek, na tyto dotazy reagoval vyhýbavě či neurčitě (např. čl. 23). K tomu byla předložena komplexní komunikace mezi stranami, která byla u jednání soudu učiněna předmětem podrobného dokazování za současné konfrontace obou stran s listinami, přičemž tato komunikace jednoznačně prokazuje závěr o elementárních nedostatcích v činnosti žalobce, která nenaplňovala náležitosti odborné péče dle § 2489 odst. 1 občanského zákoníku, resp. péče řádného hospodáře podle bodu 2.1 smlouvy. K tomu komunikace ohledně zakázky pro [Anonymizováno] na čl. 56, pro Policejní ředitelství na čl.

58. K tomu byl dále též proveden důkaz podklady, kterými se žalobce ucházel o pozici obchodního zástupce žalované na čl. 119, čl. 120, čl. 125, kdy se prezentoval jako zkušený obchodní zástupce připravený a schopný realizovat činnost v zájmu žalované.

62. Bylo prokázáno, že ze strany žalované byla žalobci opakovaně poskytnuta promptní součinnost (čl. 109), naopak ze strany žalobce se jednalo o přístup nedostatečný, kdy navíc žalobce následně namísto nápravy a bez předchozí dohody se žalovanou dne 17. 12. 2020 vrátil žalované vybavení, které obdržel k realizaci svých úkolů ze smlouvy o obchodním zastoupení. K tomu doklady na čl. 67-68, přičemž současně s tím sám sdělil jednateli žalované na čl. 69, že je před ním ještě spousta práce. Bylo dále prokázáno komunikací mezi stranami na čl. 88, že již předtím žalovaná prokázala značnou vstřícnost vůči žalobci, a to i sjednáním dodatku, který nově sjednával hodinovou sazbu odměny žalobce coby obchodního zástupce, aby mu tak byla dána větší volnost a flexibilita.

63. V té souvislosti byla prokázána na čl. 92 komunikace, ve které žalobce sděluje jednateli žalované, že má psychické problémy, že se cítí vyhořelý, potřebuje si odpočinout, nabrat síly, aby mohl řádně dokončit zakázky pro žalovanou. Současně žalobci je v této komunikaci znovu jednatelem žalované vysvětleno, že pozice obchodního zástupce v [Anonymizováno] je pro žalovanou velmi důležitá, jedná se o specifickou pozici, kdy ohrožení zakázky vede k ohrožení žalované v rámci konkurence na daném specifickém segmentu trhu, což žalovaná nemůže připustit. Obdobně komunikace na čl.

121. Následně na čl. 115 byl proveden důkaz komunikací, ve které jednatel žalované sděluje své velké zklamání z krachu zakázky pro [Anonymizováno], následně též ze sankčního postupu [Anonymizováno].

64. Výsledky dokazování listinami byly zcela ve shodě s výpovědí [adresa], z jehož výpovědi bylo zjištěno, že s žalobcem úzce spolupracoval, zpočátku probíhala realizace obou zakázek bez problémů, bylo plněno v termínech, avšak následně se celý proces zadrhnul, nastala zdržení na straně žalobce, jeho nedůslednost vyústila v uložení sankce ve vztahu k zakázce pro policii, která vedla k faktickému ponížení výnosnosti zakázky. Ve vztahu k zakázce pro univerzitu byla žalovaná oslovena univerzitou, zakázka byla připravena tzv. „na míru“, avšak žalobce následně způsobil, že se žalovaná oficiálně nepřihlásila se svojí nabídkou, čímž byla zakázka zcela zmařena. Z výpovědi [adresa] bylo dále zjištěno, že usiloval o záchranu obchodního vztahu se žalobcem, byla mu opakovaně dána možnost k nápravě, došlo rovněž k přizpůsobení smluvního režimu uzavřením dodatku ke smlouvě, který dával žalobci větší flexibilitu, ani to však nepřispělo k nápravě neblahého stavu. Pro setrvalý zcela nedostatečný přístup žalobce nezbylo žalované než spolupráci ukončit.

65. Rovněž byly výsledky listinného dokazování zcela ve shodě s výsledky slyšení svědka [jméno FO], z jehož výpovědi bylo zjištěno, že se žalobcem úzce spolupracoval, jeho úkolem byla též kontrola výstupů žalobce, avšak postupně začalo docházet k závažným nedostatkům, žalobce opakovaně neplnil instrukce, na způsob jeho práce byla stížnosti od zákazníků. Nereagoval na emaily, které museli následně zprocesovat jiní pracovníci žalované.

66. Soud konečně na straně žalobce shledal rovněž porušení bodu 8.1 smlouvy, kterým se strany zavázaly k řešení případných sporů smírnou cestou, a to rovněž i v souvislosti se specifickou povahou daného trhu, jak uvedeno výše, přičemž zatímco žalovaná opakovaně usilovala o smírné řešení věci, žalobce takovou snahu neprokázal, následně rovněž při jednání, snaze soudu o nalezení smírných variant řešení, žalobce deklaroval toliko, že výslovně trvá na svém nároku v celém rozsahu.

67. Byla přitom prokázána důvodná očekávání, že žalobce bude řádně plnit své povinnosti, a to jak smluvní dokumentací, výše opakovaně traktovanou, tak i podklady, které předložil, když se o činnost obchodního zástupce pro žalovanou ucházel, jak prokázáno čl. 119, přihláška do výběrového řízení na tuto pozici čl. 124.

68. Pakliže bylo odvolacím soudem vytknuto, že ve vztahu k výpovědím [adresa] a [jméno FO], e-mailové komunikaci, „dokladům na č. l. 47-48, č. l. 86 – účetní poznámka z 16. 12. 2020“, „dokumentaci na čl. 37-40“, či zprávě pracovníka [Anonymizováno] ze dne 18. 1. 2021, nalézací soud neuvedl, jaká konkrétní skutková zjištění z nich zjistil, pak soud uvádí následující:

69. Z výpovědi [adresa] byla zjištěna skutková zjištění, spočívající v tom, že v předmětných měsících listopadu a prosinci 2020 žalovaný zásadním způsobem přestal plnit své povinnosti, což vedlo k uložení pokuty, tedy podstatnému narušení zakázky od [Anonymizováno] a zcela ke zmaření zakázky od [Anonymizováno].

70. Skutková zjištění učiněná z výpovědi [adresa] jsou ve shodě s dalším dokazováním, když na čl. 92 je prokázána komunikace mezi [adresa] a žalobcem ze dne 24. 11. 2020, kde žalobce výslovně uvádí, že práci „nezvládá, prostě to vzdává“. Toto sdělení, dále umocněné navazujícím sdělením, že žalobce má psychické problémy, musí si odpočinout, druhé den ráno se pokusí pokračovat v obchodech, že žalobce je vyhořelý, následné sdělení [adresa], že je frustrován celou situací, která znamená 3-4 měsíce práce nazmar a ohrožení dobrého jména žalované. Tato komunikace prokazuje, že žalobce si byl dobře vědom deficitů ve své činnosti pro žalovanou, tyto výslovně potvrzuje, a to právě v inkriminovaném období listopadu 2020, když odměna žalobce za činnost pro žalovanou, která je žalobou vymáhána, připadá právě na měsíce listopad a prosinec 2020.

71. Z výpovědi [jméno FO] byla učiněna skutková zjištění prokazující závažné nedostatky v práci žalobce, která byla jednak prováděna zcela nedostatečně, bez respektu k pokynům, které mu byly opakovaně udělovány, následně žalobce přestal reagovat na emaily zákazníků zcela, jeho práci museli nahradit a hrozící škody odvrátit jiní pracovníci.

72. Esenciální nedostatky, výtky svědka [jméno FO] vůči žalobce, zcela ve shodě se skutkovými zjištěními učiněnými z výslechu svědka, byly dále prokázány komunikací mezi svědkem a žalobcem čl. 131 ze dne 13. 11. 2020, kde je výslovně řešeno, které položky byly zpracovány žalobcem chybně, žalobce je upozorňován na řádné postupy, které z jeho strany nejsou dodržovány.

73. Doklady na čl. 47 a čl. 48 byla prokázána pokuta uložená žalované od [Anonymizováno], spočívající v ponížení odměny ze zakázky ze 46 634,65 PLN čl. 47 na 41 971,18 PLN čl. 48, tj. ponížení výnosu ze zakázky o 4 663,47 PLN, současně došlo uložením této sankce k prokazatelnému narušení vztahu mezi dodavatelem – žalovanou, a odběratelem – [Anonymizováno]. Další analýza výše v bodě 57. Tato pokuta 4 663,47 PLN byla prokázána též účetním dokladem čl. 86, i touto listinou je prokazováno, jak zásadní následky mělo nedůsledné a nezodpovědné plnění povinností žalobce coby obchodního zástupce žalované pro polský trh, které bylo sto narušit působení žalované na tomto trhu jako takové. Okolnost, že tuto zakázku zpracovával žalobce, byla dále prokázána komunikací ohledně této zakázky mezi žalobcem a pracovníky žalované na čl. 58.

74. Dokumentací na čl. 37-40 byla prokázána skutková zjištění, že žalovaná byla zcela vyloučena z účasti na zakázce pro [Anonymizováno], toto je výslovně na čl. 37 verte uvedeno údajem „Nabídka VYLOUČENA/ ODMÍTNUTA“ Na čl. 39 prokázány výzvy ze strany univerzity, které přímo prokazují pochybení žalobce a jeho nedůslednost, když příslušný pracovník univerzity ve zprávě z 18. 1. 2021 výslovně píše v emailu jednateli žalované: Pokoušeli jsme se dovolat „do Vaší kanceláře panu [jméno FO], ale ani tam nebyla žádná odezva“. Další pochybení žalobce, jak vytýkána pracovníky univerzity, byla prokázána čl.

137. Tento esenciální nezdar zakázky pro [Anonymizováno] způsobený žalobcem byl následně též ze strany [adresa] komunikován s žalobcem, jak prokázáno čl. 115, kdy bylo žalobci dne 21. 1. 2021 sděleno z pozice žalované, jejíž jednatel je „upřímně opravdu zklamaný“.

75. K tomu dále prokázáno čl. 23, že jednatel žalované se o tuto zakázku zajímal, dotazoval se žalobce na stav její realizace, ze strany žalobce následovalo prosté sdělení, že není žádná odpověď, žalobce čeká na formuláře. Dále prokázáno čl. 56 výslovný příslib žalobce zprávou z 29. 9. 2020, že se o zakázku pro [Anonymizováno] postará, což se ovšem – jak prokázáno – nestalo, neboť byl prokázán následný krach celé zakázky, jak uvedeno výše.

76. Pakliže se jedná o skutkový závěr, že žalovaná podniká na specifickém, omezeném trhu, a že tato skutečnost ovlivňovala smluvní vztah účastníků, pak dle soudu tato skutková okolnost byla mezi stranami nesporná, byla prokázána výpověďmi [adresa] i [jméno FO], listinnou dokumentací, obecným povědomím o daném oboru. Žalovaná je činná v oblasti dodávání specifických součástí, přístrojů a výrobků pro letecký průmysl a dopravu, předmětem zakázky pro [Anonymizováno] bylo 5 spouštěcích rádií, jak prokázáno čl. 56, předmětem zakázky pro [Anonymizováno] byly baterie a ELT programovací protokoly, tedy nouzové lokátory jako základní prvek bezpečnosti letecké přepravy, jak prokázáno čl. 62.

77. Mezi stranami bylo nesporné, podle § 121 o. s. ř. se jedná dle soudu o obecně známou skutečnost, že dodávky součástek pro letecký průmysl, radiolokátorů či specifických součástí letecké dopravy jsou velmi specifickou součástí tržní nabídky, tyto jsou zajišťovány pouze velmi omezeným počtem subjektů, realizace zakázek pro letecký průmysl podléhá enormní regulaci, neboť v sázce při realizaci těchto činností jsou zdraví a životy osob. Tyto zakázky pak subjekty disponující příslušnými licencemi realizují nadnárodně, tedy relevantní trh se neomezuje na domovskou zemi subjektu, ale zasahuje širší území, v daném případě žalované coby korporace českého práva, sídlem v České republice, byla systematicky dlouhodobě vyvíjena dodavatelská činnost též na trhu polském.

78. Je též enormně důležité dlouhodobé budování dobré pověsti, dobrého jména, řádné realizace zakázek, a pokud nedůsledná činnost žalobce vedla k narušení jedné z takto zásadních zakázek žalované na polském trhu, v druhém případě ke kompletnímu zmaření zakázky, pak má soud za to, že takovéto narušení důvěry a dobrého jména má o to razantnější dopad na žalovanou, coby jeden z mála subjektů podnikajících v oblasti dodávek pro letecký průmysl a leteckou dopravu, než pakliže by se jednalo o běžné dodávky spotřebního, potravinářského či jiného zboží.

79. Na základě zjištěného skutkového stavu, vycházeje z výše odůvodněných skutkových závěrů, po jeho subsumpci pod shora citovaná zákonná ustanovení soud věc po právní stránce posoudil tak, že žalobce neprokázal nárok na odměnu ze smlouvy o obchodním zastoupení, a již proto nelze žalobě vyhovět, aniž by se dále zabýval dílčí obranou žalované, spočívající v naplnění podmínek započtení pohledávek podle § 1982 občanského zákoníku, neboť to bylo již nadbytečné.

80. Žalobce nenaplnil povinnosti, které pro něj vyplývaly z § 2483 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž strany svůj právní vztah výslovně podřídily úpravě českého občanského zákoníku, neboť bylo prokázáno, že žalobce jako nezávislý podnikatel zásadním způsobem porušil povinnost ze smlouvy o obchodním zastoupení vyvíjet pro zastoupenou žalovanou činnost na polském trhu směřující k uzavírání obchodů žalovanou, za účelem zajištění odbytu a ochrany dobré pověsti žalované na polském trhu. Bylo prokázáno, že žalobce podle § 2489 odst. 1 občanského zákoníku a contrario nevykonával svoji činnost s odbornou péčí, nedbal zájmů zastoupené žalované, nepostupoval ve shodě s pověřením, žalované rovněž nesděloval řádně podstatné skutečnosti, o nichž se dozvěděl v souvislosti s plněním svých povinností. Ve smyslu § 2494 občanského zákoníku žalobce coby obchodní zástupce nesdělil žalované bez zbytečného odkladu, že není schopen řádně vykonávat svoji činnost.

81. Na straně žalobce byly prokázány takové deficity odborné péče, natolik významná pochybení při realizaci obchodního vztahu s žalovanou, že tyto měly dle soudu za prokázaného skutkového stavu, po jeho podřazení pod § 2501 odst. 1 občanského zákoníku, za následek ztrátu práva na provizi, neboť předmětné obchody nebyly uzavřeny v důsledku činnosti žalobce, ba naopak přístup žalobce vedl k tomu, že výše podrobně analyzované obchodní příležitosti žalované, které byly předmětem činnosti žalobce v inkriminovaném období listopadu a prosince 2020, byly v důsledku jednání žalobce zhaceny, popř. přinejmenším významně ohroženy. Soud uzavírá, že ve smyslu § 2507 občanského zákoníku bylo prokázáno, že obchod mezi žalovanou a třetí osobou nebyl realizován, přinejmenším řádně a v plném rozsahu, právo na provizi tak nevzniklo.

82. K tomu je třeba dodat, že bylo prokazováno plnění povinností ze smlouvy o obchodním zastoupení, naopak těžiště dokazování neleželo v příčinné souvislosti ponížení odměny od [Anonymizováno] a výhradní činnosti žalobce, rovněž nikoli v příčinné souvislosti výhradní činnosti žalobce a vyloučení žalované ze zakázky pro [Anonymizováno], kdy v případě zohledňování pohledávky spočívající v ušlém zisku ohledně zakázky pro [Anonymizováno] jak kalkulován na čl. 49, by mimoto bylo nutno další dokazování k propočtu potenciálního zisku, zda tento odpovídá skutečným tržním poměrům. V těchto ohledech nebylo již prováděno další dokazování, neboť to bylo pro posouzení věci již nadbytečné.

83. Na absenci podmínek pro úhradu odměny nemůže nic změnit, pokud žalovaná v prvotní reakci na fakturu z 15. 1. 2021 tuto odsouhlasila, byť s otevřenými výhradami (čl. 25), následně však stanovisko přehodnotila, k vystavení faktury ze 14. 12. 2020 jej původně na čl. 23 jednatel žalované sám vyzval.

84. Soud proto na základě výše uvedených důvodů rozhodl výrokem I. tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl.

85. Výrokem II. bylo rozhodnuto o nákladech řízení.

86. Žalovaná byla v řízení před nalézacím soudem plně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva před soudem I. stupně. Naopak v řízení před odvolacím byl plně úspěšný žalobce, má tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř., za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., právo na náhradu odvolacího řízení, které účelně vynaložil. Z důvodu procesní ekonomie, kdy bylo zjevné, že náklady řízení žalované před nalézacím soudem jednak prvotním, jednak následným po zrušení prvního rozsudku nalézacího soudu, podstatně převyšují náklady žalobce před odvolacím soudem, bylo proto o nákladech jako celku rozhodnuto výrokem jediným, kdy nárok žalované byl ponížen o nárok žalobcův, žalobci byla přiznána částka tímto odečtem získaná.

87. Náhrada nákladů řízení sestává z náhrady nákladů právního zastoupení podle ustanovení § 7 bod 5 a podle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d), písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 5 úkonů právní služby, kterými jsou příprava a převzetí věci, odpor včetně odůvodnění ze dne 28. 7. 2022, replika ze dne 31. 12. 2022, účast u jednání dne 10. 1. 2023 a dne 9. 2. 2023, po 2 900 Kč, při přepočtu středovým kurzem platným pro den vyhlášení rozsudku 5,953 Kč za jeden PLN, tj. 7711,89 x 5,953 = 45 908,88 Kč, podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží ke každému úkonu právní služby paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč, dále náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu v rozsahu 24x započatá půlhodina za cestu k soudu a zpět, celkem 24x 100 Kč, dále cestovné podle § 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhlášky č. 467/2022 Sb., za 4x 210 km cesty ze sídla advokáta v [adresa] k soudu a zpět, při spotřebě paliva dle předloženého velkého technického průkazu vozidla 6,3 litrů benzinu automobilového 95 oktanů na 100 km tedy celkem 880 x 5,20 Kč + 8,8 x 6,3 x 41,20 Kč, tedy náleží 14 500 Kč + 1500 Kč + 2400 Kč + 4576 Kč + 2284 Kč = 25 260 Kč, navýšené o 21 % sazby DPH, které je advokát plátcem, jak soudu doložil, tedy po zaokrouhlení podle § 146 odst. 1 daňového řádu náleží 30 565 Kč.

88. Náhrada nákladů řízení sestává ve vztahu k řízení před nalézacím soudem po zrušení prvního rozsudku z nákladů právního zastoupení podle ustanovení § 7 bod 5 a podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, za 1 úkon právní služby, kterým je účast u jednání dne 13. 3. 2025, po 2 900 Kč, při přepočtu středovým kurzem platným pro den vyhlášení rozsudku 5,953 Kč za jeden PLN, tj. 7711,89 x 5,953 = 45 908,88 Kč, podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění novely č. 258/2024 Sb., náleží ke každému úkonu právní služby paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč, dále náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu v rozsahu 12x započatá půlhodina za cestu k soudu a zpět, celkem 12x 150 Kč, dále cestovné podle § 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhlášky č. 475/2024 Sb., za 2x 210 km cesty ze sídla advokáta v [adresa] k soudu a zpět, při spotřebě paliva dle předloženého velkého technického průkazu vozidla 6,3 litrů benzinu automobilového 95 oktanů na 100 km tedy celkem 420 x 5,80 Kč + 4,2 x 6,3 x 35,80 Kč, tedy náleží 2 900 Kč + 450 Kč + 1 800 Kč + 2 436 Kč + 947 Kč = 7 058 Kč, navýšené o 21 % sazby DPH, které je advokát plátcem, jak soudu doložil, tedy po zaokrouhlení podle § 146 odst. 1 daňového řádu náleží 8 541 Kč.

89. Náhrada nákladů řízení odvolacího, o níž je rovněž třeba rozhodnout v novém rozsudku postupem podle § 224 odst. 3 o. s. ř., sestává z náhrady soudního poplatku ve výši 1 933 Kč, dále z nákladů právního zastoupení podle ustanovení § 7 bod 5 a podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, za 1 úkon právní služby, kterým je podané odvolání, po 2 900 Kč, při přepočtu středovým kurzem platným pro den vyhlášení rozsudku 5,953 Kč za jeden PLN, tj. 7711,89 x 5,953 = 45 908,88 Kč, podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění před novelou č. 258/2024 Sb., náleží ke každému úkonu právní služby paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč, tedy náleží 3 200 Kč, navýšené o 21 % sazby DPH, které je advokát plátcem, jak soudu doložil, tedy po zaokrouhlení podle § 146 odst. 1 daňového řádu náleží 3 872 + 1 933 = 5 805 Kč, o které se ponižuje nárok žalobcův.

90. Celkem tak náleží 30 565 + 8 541 – 5 805 = 33 301 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit k rukám právní zástupkyně žalované.

91. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to ve standardní zákonem předepsané délce 3 dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal důvody pro poskytnutí prodloužené lhůty vzhledem k výši nároku na náhradu nákladů řízení.

Poučení