43 C 18/2024 - 57

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Luďkem Pilným ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozená [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozený [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce A] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 2x 83 355 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně a) domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni a) částku 83 355 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 83 355 Kč od 3. 2. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobce b) domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci b) částku 83 355 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 83 355 Kč od 3. 2. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně a) je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 450 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobce b) je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 450 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 2. 2. 2024 se každý ze žalobců domáhal po žalované zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 188 355 Kč za nemajetkovou újmu vzniklou jim nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] (dále jen „posuzované řízení“), a to dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). Posuzované řízení bylo zahájeno dne 22. 4. 2013 podáním žaloby, přičemž žalobu podali žalobci a domáhali se vůči procesnímu žalovanému 1) [adresa], IČO [IČO], a vůči procesní žalované 2) společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], určení, že žalovaný 1) je vlastníkem bytové jednotky č. [Anonymizováno], byt, umístěný ve 3. nadzemním podlaží budovy č. p. [Anonymizováno], č. p. [Anonymizováno], č. p. [Anonymizováno], bytový dům, postavené na pozemku parc. č. [Anonymizováno], na adrese [adresa], a) se souvisejícím ideálním spoluvlastnickým podílem o velikosti [Anonymizováno] na společných částech budovy č. p. [Anonymizováno], č. p. [Anonymizováno] a č. p. [Anonymizováno], bytový dům, postavené na pozemku parc. č. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, b) se souvisejícím ideálním spoluvlastnickým podílem o velikosti [Anonymizováno] na pozemku parc. č. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, c) se souvisejícím ideálním spoluvlastnickým podílem o velikosti [Anonymizováno] na jednotce č. [Anonymizováno], jiný nebytový prostor, vzniklé ze společných prostor, a s ní spojeným ideálním spoluvlastnickým podílem o velikosti [Anonymizováno] na společných částech budovy č. p. [Anonymizováno], č. p. [Anonymizováno] a č. p. [Anonymizováno] postavené na pozemku parc. č. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, d) se souvisejícím ideálním spoluvlastnickým podílem o velikosti [Anonymizováno] na jednotce č. [Anonymizováno], jiný nebytový prostor, vzniklé ze společných prostor, a s ní spojeným spoluvlastnickým podílem o velikosti ideálních [Anonymizováno] na společných částech budovy č. p. [Anonymizováno], č. p. [Anonymizováno] a č. p. [Anonymizováno] postavené na pozemku parc. č. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, e) se souvisejícím ideálním spoluvlastnickým podílem o velikosti [Anonymizováno] na jednotce č. [Anonymizováno], jiný nebytový prostor, vzniklé ze společných prostor o celkové ploše 18,80 m, a s ní spojeným č. p. [Anonymizováno], č. p. [Anonymizováno] a č. p. [Anonymizováno] postavené na pozemku parc. č. [Anonymizováno], to vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], v katastrálním území a obci [adresa], v části obce [adresa] (dále jen „bytová jednotka“). Řízení bylo skončeno usnesením [Anonymizováno] ze dne 3. 8. 2023, č. j. [Anonymizováno], toto nabylo právní moci dne 7. 9. 2023. Celková délka řízení celkem 10 let, 4 měsíce a 16 dní, a to od okamžiku podání žaloby do okamžiku nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno. Taková délka není dle žalobců přiměřená, když se nejednalo o skutkově složitou věc, když se jednalo o spor o určení vlastnického práva k nemovitosti, který se svou povahou nevymykal z jiných občanskoprávních sporů tohoto typu, navíc jeho podstata tkvěla ve zjištění platnosti právních úkonů a posouzení dobré víry. Žalobci v této souvislosti poukazují zejména na skutečnost, že již soud prvního stupně mohl při svém rozhodování ve věci samé o žalobě žalobců rozhodnout, a to při provedení řádného dokazovaní, resp. bez nutnosti přerušování řízení do doby skončení trestního řízení vedeného s procesním žalovanou 2) pod č.j. [Anonymizováno]. Právě přerušení řízení provedené soudem prvního stupně, namísto provedení žádaného dokazovaní, považují žalobci za neúčelné, když právě toto přerušení neúměrně prodloužilo celkovou délku řízení, když trvalo pět a půl roku. Délka řízení nebyla zapříčiněna jejich chováním. Řízení bylo pro žalobce navíc významné tím, že se jednalo o určení vlastnického práva k bytové jednotce, přičemž vlastnické právo patří mezi jedno ze základních lidských práv chráněných nejen Listinou, ale i Úmluvou. V bytové jednotce žalobci bydlí většinu svého života a skrze podanou žalobu se žalobci vlastně domáhali svého práva na bydlení. Navíc v situaci, kdy věk žalobců je vyšší, oba jsou v důchodu a zájmem žalobců bylo mít jistotu v to, že mohou bez dalšího a bez obav bydlet „ve svém bytě“, a neměli jistotu ohledně zajištění bytových potřeb pro svého syna. Žalobci považovali za adekvátní požadovat náhradu nemajetkové újmy ve výši odpovídající částce 10 000 Kč za první a druhý rok řízení, a dále částce 20 000 Kč za každý další rok řízení. Žalobci uplatnili své právo na náhradu nemajetkové újmy u žalované dopisem ze dne 2. 2. 2024.

2. Žalovaná ve svém vyjádření učinila nesporným, že žalobci dne 2. 2. 2024 uplatnili u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 2x 188 335 Kč za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] ve smyslu OdpŠk. Žalovaná nárok žalobců projednala dne 29. 7. 2024, žalobcům bylo částečně vyhověno, a to v částce celkem 2x 105 000 Kč, když žalovaná došla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a řízení je nepřiměřeně dlouhé. Žalovaná vyplatila žalobcům odškodnění za nepřiměřenou délku řízení za 10 let a 4 měsíce, základní částku za jeden rok řízení určila ve výši 15 000 Kč (sníženou v prvních dvou letech na polovinu). Žalovaná shledala důvody pro snížení základní výše zadostiučinění celkem o 25%, a to 20% z důvodu složitosti řízení, 5% z důvodu sdílené újmy. Předmětem posuzovaného řízení byla žaloba o určení vlastnického práva k bytové jednotce, vyznačovalo se určitým stupněm skutkové, právní a procesní složitosti, bylo provedeno širší dokazování prostřednictvím znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, posuzované řízení bylo na 5,5 roku přerušeno z důvodu trestního stíhání procesní žalované 2). Ve věci bylo rozhodováno soudy na dvou úrovních soudní soustavy, soud I. stupně rozhodoval 3x, soud odvolací také 3x. Význam pro žalobce byl shledán jako běžný. Žalovaná na svém stanovisku, kterým bylo žalobcům přiznáno 2x 105 000 Kč, setrvala, a navrhla zamítnutí žaloby.

3. Žalobci v podání ze dne 26. 1. 2025 vzali žalobu zpět co do částky 2x 105 000 Kč, když tato byla žalobcům uhrazena. Žalobci zároveň podali návrh na připuštění změny žaloby, kdy oba žalobci ke zbývající částce 83 355 Kč požádali o přiznání zákonných úroků z prodlení od 3. 2. 2024 do zaplacení. Na jednání dne 27. 1. 2025 bylo řízení ve vztahu k nároku žalobkyně a) zastaveno co do částky 105 000 Kč, a ve vztahu k nároku žalobce b) zastaveno co do částky 105 000 Kč. Usnesení nabylo dne 27. 1. 2025 právní moci. Na jednání dne 27. 1. 2025 byla také připuštěna změna žaloby učiněná žalobci podáním ze dne 26. 1. 2025.

4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

5. Z relevantních listin spisu [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] bylo zjištěno:

6. Dne 22. 4. 2013 podali žalobci [Jméno žalobce A] a [Jméno žalobce B] žalobu na žalovaného 1), [právnická osoba], IČO [IČO], a žalovanou 2), společnost [právnická osoba], IČO [IČO], kterou podali u [adresa]. Předmětem řízení bylo určení vlastnického práva k bytové jednotce v katastrálním území [adresa], když žalobci uzavřeli se svým synem [adresa] Smlouvu o převodu bytu, kdy následujícího dne podepsal [adresa] plnou moc svému bratrovi [Jméno žalobce B], který následně v zastoupení [adresa] podepsal kupní smlouvu o převodu vlastnictví bytu s žalovanou 2). Žalobci se žalobou domáhali absolutní neplatnosti převodních smluv a nemožnosti nabytí bytu v dobré víře s tím, že vlastníkem bytu je nadále žalovaný 1). Usnesením ze dne 25. 4. 2013 vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku. Soudní poplatek byl složen dne 7. 5. 2013. Usnesením ze dne 9. 5. 2023 byli procesní žalovaní vyzváni k vyjádření se k žalobě. Žalovaný 1) se vyjádřil k žalobě dne 5. 6. 2013, žalovaná 2) dne 24. 6. 2013. Žalobci zaslali soudu repliku dne 19. 7. 2013. Dne 22. 7. 2013 se konalo první jednání ve věci, na tomto byla přednesena žaloba, bylo provedeno několik listinných důkazů, došlo k výslechu žalobce a žalobkyně. Rozsudkem [adresa] ze dne 29. 7. 2013, č. j. [Anonymizováno], byla žaloba zamítnuta. Na č. l. 90 je žádost o prodloužení lhůty k vyhotovení soudního rozhodnutí o 60 dnů ze dne 28. 8. 2013. Rozsudek byl rozeslán dne 11. 10. 2013. Žalobci se odvolali proti rozsudku dne 25. 10. 2013. Usnesením ze dne 30. 10. 2013 byli odvolatelé vyzváni k uhrazení soudního poplatku z odvolání, ten byl uhrazen dne 15. 11. 2013. Následně byl spis dne 12. 12. 2013 předložen odvolacímu soudu. Usnesením [Anonymizováno] ze dne 13. 3. 2014, č. j. [Anonymizováno], byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Důvodem zrušení bylo, že soud I. stupně pochybil, pokud uzavřel, že žalobci nebyl naléhavý právní zájem prokázán. Usnesení odvolacího soudu bylo rozesláno dne 16. 4. 2014. Jednání pokračovalo před soudem I. stupně dne 29. 5. 2014, kde byl soudem učiněn pokus o smír a účastníkům bylo dáno poučení, jednání bylo odročeno na 17. 7. 2014. O odročení požádal právní zástupce žalované 2) z důvodu kolize. Jednání bylo odročeno na 21. 7. 2014. Na tomto jednání byl navržen důkaz znalecký posudkem. Za tímto účelem bylo jednání odročeno. Usnesením ze dne 11. 8. 2014 byl ustanoven znalec [tituly před jménem] [jméno FO], znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Znalecký posudek byl soudu doručen dne 30. 9. 2014. Usnesením ze dne 7. 10. 2014 bylo rozhodnuto o znalečném. Nařízené soudní jednání dne 15. 12. 2014 bylo odročeno na žádost právního zástupce žalované 2) z důvodu kolize. Jednání bylo odročeno na 5. 1. 2015. Na tomto jednání byl proveden znalecký posudek, účastníci se domluvili na mimosoudním jednání. V jednání bylo pokračováno dne 19. 2. 2015, kdy byly provedeny listinné důkazy. Rozsudkem [adresa] ze dne 25. 2. 2015, č. j. [Anonymizováno], bylo žalobě vyhověno. Rozsudek byl rozeslán dne 27. 3. 2015. Žalovaná 2) podala proti rozsudku odvolání dne 13. 4. 2015. Usnesením ze dne 14. 5. 2015 byla odvolatelka vyzvána k uhrazení soudního poplatku za odvolání, ten byl uhrazen dne 16. 4. 2015. Spis byl odvolacímu soudu předložen dne 20. 5. 2015. Usnesením [Anonymizováno] ze dne 30. 11. 2015, č. j. [Anonymizováno], byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení, když nebylo provedeno dokazování v potřebném rozsahu k tvrzení žalované 2) k její dobré víře. Z důvodu trestního řízení vedeného proti žalované 2) byl spis lhůtován na 3 měsíce. Poté byl učiněn dotaz na Policii ČR. Usnesením ze dne 14. 10. 2016, č. j. [Anonymizováno], bylo řízení přerušeno, když soud zjistil, že vyšetřování trestní věci žalované 2) pod č.j. [Anonymizováno] je na konci, a věc bude předložena OSZ v [adresa] s návrhem na podání obžaloby, a to s ohledem na to, že v tomto směru byl rozsudek soudu I. stupně zrušen. Poté docházelo k lhůtování spisu a k pravidelné kontrole. Dne 24. 8. 2017 vzala žalovaná 2) odvolání zpět. Spis byl poté dále lhůtován až do skončení trestního řízení. Spis byl předložen dne 27. 4. 2022 odvolacímu soudu. Usnesením [Anonymizováno] ze dne 5. 5. 2022 bylo rozhodnuto, že odvolání žalované 2) není účinné. Jednání před soudem I. stupně bylo nařízeno na 27. 6. 2022. Poté bylo požádáno o odročení jednání z důvodu žádosti právního zástupce žalobců a žalované 1) k dosáhnutí smírného vyřešení sporu. Jednání bylo odročeno na 22. 8. 2022. Dále bylo odročeno z důvodu dovolené právního zástupce žalované 2) na 29. 8. 2022. Na žádost právního zástupce žalobců bylo znovu odročeno na 24. 10. 2022. Dne 24. 10. 2022 se konalo jednání před soudem I. stupně, kde byl učiněn pokus o smír, bylo pokračováno v dokazování týkající se rozhodnutí v trestním řízení. Dne 31. 10. 2022 byl dán podnět ke jmenování kolizního opatrovníka dle § 460 občanského zákoníku. Dne 9. 11. 2022 vstoupil do řízení jako vedlejší účastník na straně žalovaných. V jednání bylo pokračováno dne 19. 12. 2022. Na tomto byl vyhlášen rozsudek č. j. [Anonymizováno], kterým bylo žalobě vyhověno. Na č. l. 400 je žádost o prodloužení lhůty k vyhovení soudního rozhodnutí do 17. 3. 2023 ze dne 18. 1. 2023. Rozsudek byl rozeslán dne 3. 2. 2023. Dne 21. 2. 2023 bylo podáno odvolání žalovanou 2). Dne 9. 3. 2023 bylo odvolání doplněno na výzvu soudu. Spis byl odvolacímu soudu předložen dne 22. 3. 2023. Jednání před odvolacím soudem bylo nařízeno na 13. 7. 2023, poté bylo odročeno z důvodu dovolené právního zástupce žalované 2). Jednání bylo nařízeno na 3. 8. 2023. Usnesením odvolacího soudu ze dne 3. 8. 2023, č. j. [Anonymizováno], bylo odvolací řízení v rozsahu odvolání žalované 2) proti výroku I. a V. rozsudku soudu I. stupně zastaveno, rozsudek ve výroku II., III. a IV. byl potvrzen, příp. došlo ke změně ohledně výše náhrady nákladů řízení. Usnesení nabylo právní moci dne 7. 9. 2023.

7. Z přípisu žalobců ze dne 2. 2. 2024 bylo zjištěno, že žalobci žádali žalovanou o uhrazení celkové částky 2x 188 355 Kč, a to dle zákona č. 82/1998 Sb., jakožto přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení vedeného [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno].

8. Ze stanoviska žalované ze dne 29. 7. 2024 bylo zjištěno, že přípis dle bodu 8 byl žalované doručen dne 2. 2. 2024. Žalovaná dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, když posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, a žalobcům přiznala částku ve výši 2x 105 000 Kč.

9. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 5. 1. 2024 ve vztahu k listu vlastnictví [adresa], katastrální území [adresa], bylo zjištěno, že k jednotce č. [Anonymizováno], byt, v budově [adresa], č. p. [Anonymizováno], byt. dům, LV [Anonymizováno], na parcele č. st. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, mají vlastnické právo žalobkyně a) a žalobce b), když nemovitost je v jejich společném jmění manželů.

10. Dle provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

11. V řízení vedeném u [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobcům vznikla újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení, když řízení trvalo celkem 10 let a 4 měsíce od podání žaloby dne 22. 4. 2013 do právní moci konečného rozhodnutí dne 7. 9. 2023, přičemž posuzované řízení bylo přerušeno mj. do skončení trestního řízení. Posuzované řízení bylo složitější, a to zejména s ohledem na přerušení řízení a provedení znaleckého posudku, a dále vstupu vedlejšího účastníka na straně žalobců. Žalobci se na délce řízení nepodíleli, význam řízení byl pro žalobce standardní, postup orgánů byl plynulý a soud konal v přiměřených lhůtách.

12. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

13. Podle § 1 OdpŠk odpovídá stát za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

14. Podle § 5 OdpŠk odpovídá stát za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež je vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

15. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

17. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

18. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

20. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

21. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

22. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu, má soud za to, že tento je naplněn, neboť v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008). Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Vznik újmy ostatně dovodila i sama žalovaná ve svém stanovisku ze dne 29. 7. 2024, kterým přiznala žalobcům zadostiučinění v peněžité formě.

23. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobců a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobců na přiměřenou délku řízení.

24. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009, dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30% v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.

25. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud k této otázce vyjádřil též v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020. Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (viz NS sp. zn. 30 Cdo 3171/2018).

26. Dle stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, je do doby řízení v zásadě třeba započítávat i dobu, po níž bylo řízení přerušeno. Bude tedy zpravidla započitatelná doba, po níž bylo řízení přerušeno proto, že soud podal návrh Ústavnímu soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy, nebo tehdy, jestliže řízení bylo přerušeno v důsledku prohlášení konkurzu na některého z účastníků (§ 263 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení) či pro nutnost vyčkat zjištění okruhu dědiců k posouzení otázky právního nástupnictví po zemřelém účastníkovi řízení (§ 107 odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Do celkové doby řízení se započítá i doba, po níž bylo řízení přerušeno v důsledku shodného návrhu účastníků (§ 110 o. s. ř.). Obdobně doba, po níž bylo řízení přerušeno proto, že soud požádal Soudní dvůr Evropských společenství (nyní Soudní dvůr Evropské Unie) o rozhodnutí o předběžné otázce, se do celkové doby řízení započítá, aniž by zde i v předchozím uvedeném případu však šlo o prodloužení řízení přičitatelné státu.

27. Soud tedy posuzoval délku řízení v období od 22. 4. 2013, tj. ode dne, kdy žalobci podali žalobu, do nabytí právní moci usnesení [Anonymizováno] ze dne 5. 9. 2023, když tento nabyl právní moci dne 7. 9. 2023, a k tomuto dni přestali být žalobci v nejistotě ohledně výsledku řízení.

28. Žalovaná nemajetkovou újmu kompenzovala v penězích, soud se s tímto postupem ztotožňuje, když v tomto případě, kdy řízení v posuzovaném období trvalo 10 let a 4 měsíce, přičemž soud souhlasí se žalovanou, že by již nepostačovalo pouhé konstatování porušení práva na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě a je toho názoru, že je třeba žalobce odškodnit v penězích. Za přiměřenou částku za jeden rok považuje nalézací soud částku 16 000 Kč (tj. 1 333 Kč za jeden měsíc), když soud vycházel z toho, že délka řízení již překročila 10 let, a je tak třeba navýšit základní roční částku odškodnění. Za první dva roky je tato částka snížena na polovinu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1078/2013). Výpočtem dospěl soud k základní částce za období od 22. 4. 2013 do 7. 9. 2023 trvající 10 let a 4 měsíce ve výši 149 333 Kč.

29. Po právní, skutkové a procesní stránce byla věc dle soudu prvního stupně složitější. Předmětem řízení bylo určení vlastnického práva k bytové jednotce v katastrálním území [adresa], když žalobci uzavřeli se svým synem [adresa] Smlouvu o převodu bytu, kdy následujícího dne podepsal syn plnou moc svému bratrovi [Jméno žalobce B], který následně v zastoupení [adresa] podepsal kupní smlouvu o převodu vlastnictví bytu s procesní žalovanou 2). Žalobci se žalobou domáhali absolutní neplatnosti převodních smluv a nemožnosti nabytí bytu v dobré víře s tím, že vlastníkem bytu je nadále procesní žalovaný 1). Muselo tak dojít např. k posouzení právního zájmu žalobců, tedy zda je zde dána aktivní legitimace. V rámci řízení došlo k provedení celé řady listinných důkazů. Dále bylo řízení přerušeno do skončení trestního řízení proti procesní žalované 2), přičemž soud na tomto místě uvádí, že má za to, že přerušení bylo na místě, jelikož výsledek tohoto řízení byl pro posouzení posuzovaného řízení důležitý. Zároveň je třeba přihlédnout i k tomu, že žalobci také nenamítali nepotřebnost přerušení řízení a usnesení o přerušení řízení nenapadli odvoláním. O složitosti skutkové pak svědčí i fakt, že v řízení byl vypracováván znalecký posudek. Řízení bylo i procesně složitější, když se soud se musel vypořádat se vznesenou námitkou podjatosti soudce, a se vstupem vedlejšího účastníka do řízení. Vzhledem k uvedené složitosti řízení snížil soud prvního stupně základní částku o 5% za právní složitost, o 10% za skutkovou složitost a 5% za složitost procesní, tj. celkem o 20%.

30. Žalobci se na délce posuzovaného řízení nijak nepodíleli, a to ani pozitivně ani negativně. Ve věci nebyla dána stížnost nebo návrh na určení procesní lhůty. K odročování řízení docházelo na žádosti obou stran. K modifikaci základní částky tak soud z tohoto důvodu nepřistoupil.

31. Soud v řízení postupoval v přiměřených lhůtách a koncentrovaně. Řízení se nevyznačovalo delšími průtahy, za délku řízení může především přerušení řízení do skončení trestního řízení ve věci procesní žalované 2). Soud tedy nijak nemodifikoval základní částku na základě tohoto kritéria.

32. Význam řízení pro žalobce soud zhodnotil tak, že pro ně posuzované řízení mělo standardní význam. Namítané řízení není spojeno, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, s vyšším typovým významem pro účastníka, jaký mají např. řízení trestní, vazební či osobnostní. Žalobci jsou sice vyššího věku, v průběhu posuzovaného řízení ovšem nepřekročili hranici 75 let, nebylo tvrzeno, že by soudní řízení mělo vliv na jejich zdravotní stav. Soud tedy dospěl, že zde nejsou dány důvody pro korelaci základní částky.

33. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, přičemž soud I. stupně rozhodoval meritorně třikrát, odvolací soud rozhodoval meritorně třikrát. Za počet stupňů a množství vydaných meritorních rozhodnutí ve věci, soud snížil základní částku o 5%.

34. Dále soud základní částku snížil o dalších 5% za vzájemné sdílení újmy, když v řízení žalobci vystupovali na straně žalující. Koncept sdílené újmy lze použít zejména v situaci, kdy jednotliví poškození mohou objektivně vnímat odškodnění újmy každého z nich jako alespoň částečné odškodnění újmy vlastní (typicky se to týká osob příbuzných nebo společníků právnických osob) (viz nález Ústavního soudu ze dne 13. 2. 2018, sp. zn. III.ÚS 3369/17). Není pak rozhodující, zda v řízení vystupují jako solidární dlužníci nebo nesolidární, nebo zda sdílí společnou kasu, nýbrž je rozhodující fakt, že jako příbuzní vystupující na stejné straně posuzovaného řízení, spolu mohli sdílet negativní dopady, které na ně nesprávný úřední postup soudu měl. Z tohoto důvodu došlo ke snížení základní částky o 5%, přičemž soud při určení procentuální výše vycházel z faktu, že sdílet újmu mohli pouze dva účastníci.

35. Základní částka zadostiučinění činí za řízení dlouhé 10 let a 4 měsíce 149 333 Kč (9x 16 000 Kč + 4x 1 333 Kč), přičemž soud shledal důvody pro modifikaci této základní částky z důvodu složitosti řízení (snížení o 20%), počtu stupňů, na kterých byla věc projednávána (snížení o 5%) a sdílení újmy (snížení o 5%). Žalobcům tak náleží částka 2x 104 533 Kč. S ohledem na to, že žalovaná již před podáním žaloby plnila žalobcům částku ve výši 105 000 Kč, nalézací soud výroky I. a II. žalobu zamítl.

36. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. dle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě byla uložena žalobcům, když žalovaná byla ve věci plně úspěšná. Náklady řízení žalovanou účelně vynaložené spočívají v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 3x 300 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu, za vyjádření k žalobě, přípravu k jednání a účasti na jednání dne 27. 1. 2025. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku dle ust § 160 odst. 1 věta 1 o. s. ř.

Poučení