43 C 222/2023 - 167

Rubrum

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Večeřou, Ph.D., LL.M. ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozen [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] a žalovaného: [Jméno žalovaného], narozen [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupen [Jméno Zástupce], advokátem sídlem [Anonymizováno] o snížení výživného zletilého dítěte takto:

Výrok

I. Žaloba podaná dne 19. 6. 2023, kterou žalobce navrhuje, aby byla vyživovací povinnost stanovená žalobci výrokem I. rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 15. 9. 2020, č. j. Nc 195/2020-53, 9 P a Nc 78/2020, který nabyl právní moci dne 26. 10. 2020, změněna tak, že žalobce je povinen přispívat na výživu žalovaného namísto dosavadních 5 000 Kč měsíčně sníženou částkou 2 500 Kč měsíčně, s účinností od 19. 6. 2023, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a řízení odvolacího částku 32 670 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne 19. 6. 2023 domáhal vydání rozsudku, kterým bude snížena jeho vyživovací povinnost vůči žalovanému – zletilému synovi žalobce z částky 5000 Kč měsíčně, jak posledně stanovena rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov vůči tehdy ještě nezletilému [jméno FO], na částku 2500 Kč měsíčně, počínaje dnem podání žaloby 19. 6. 2023.

2. Ve věci bylo nařízeno jednání na 2. 11. 2023, u kterého žalobce vypověděl, že v současné době není v dobrém zdravotním stavu, toto doloží lékařskými zprávami k odročenému jednání. Pracoval u společnosti [Anonymizováno] jako řidič z povolání, a to cca čtyři roky do dubna 2023, kdy byl pracovní poměr ukončen výpovědí zaměstnavatele, související se zhoršením zdravotního stavu žalobce, výpověď rovněž doloží k odročenému jednání. Řidičský průkaz má aktuálně zablokován. Má celkové dluhy cca 800 000 Kč, jsou proti němu vedeny exekuce, v danou chvíli není schopen sdělit bližší podrobnosti ke splácení úvěru, o kterém bylo rozhodováno čj. 34 C 157/2023-101. Pokud se týká řízení o vypořádání SJM, pak v tomto řízení se má řešit vypořádání domu, v němž s bývalou manželkou bydleli, neboť dle jeho názoru i dům náleží do společného jmění manželů, mimoto mají v SJM zahradu za domem (čl. 18 spisu).

3. Pokud se týká příjmů žalobce, v říjnu 2023 mu skončila podpora v nezaměstnanosti, aktuálně nemá žádné příjmy a bydlí po kamarádech, v poslední době v podstatě jako bezdomovec. Poštu po dohodě přebírá na adrese TP v sídle ohlašovny. Dávky hmotné nouze nebo jiné sociální dávky mu zatím nebyly přiznány, tyto bude aktivně vyřizovat a výsledek doloží u odročeného jednání. Bude v každém případě usilovat o to, abych znovu získal zaměstnání. Se synem se aktuálně stýkají spíše minimálně, posledně se potkali náhodně během října 2023, syn žalobci říkal, že má svůj život a studuje, on by se se synem vídal rád. Jsou v kontaktu přes sociální sítě, hlavně Messenger, dřív byl kontakt pravidelný, v poslední době méně. Rozhodně stojí o rozumnou domluvu, vždyť žádá snížení výživného na jednu polovinu, což je pro něj pořád poměrně vysoká částka. Je vyučen v oboru stavebnictví bez maturity, pracoval jako zedník cca pět let, ale už je to před více než 20 lety. Své věci má uloženy v úschově, např. na nádraží, nemá toho mnoho. Vozidlo, které je na něj evidováno, před cca dvěma roky dal do zastavárny. Byl na pracovních pohovorech opakovaně, např. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], nepřijali ho, pohovory doloží u odročeného jednání.

4. Žalovaný u jednání uvedl, že bydlí s matkou, starším bratrem a přítelem matky. Po základní škole nastoupil na zahradnickou školu v [adresa], následně přestoupil na obdobnou školu do [Anonymizováno], kam to má sice dál a je třeba dražší šalinkarta, ale tato škola mu sedí víc, není tam tolik klasického učení např. včetně latiny nebo angličtiny. Zahradnickou školu má dostudovat v červnu 2024, teprve výhledově budou řešit, co dál, zatím neví, ale chtěl by pracovat v oboru, příp. jako traktorista, zatím nedokáže říct, zda bude případně navazovat další studium. Má výdaje na cestovné 620 Kč měsíčně, vybavení do školy cca 2000 až 3000 Kč ročně, popř. další výdaje častější. Výdaje mu hradí matka, ta mu taky dává kapesné, z něhož platí obědy, svačiny, kapesné má výrazně též z výživného od otce, které bylo řádně hrazeno 5000 Kč do června nebo července 2023, v poslední době méně, za aktuální měsíc cca 293 Kč. Co se týká příjmů žalovaného, aktuálně měl poprvé příjem cca 3700 Kč z placené praxe, což odevzdal matce, která hospodaří, jinak jsou dohodnuti, že přispívá na bydlení, stejně jako bratr, ale zatím spíš symbolické částky řádově 200 Kč měsíčně.

5. Co se týká kontaktu s otcem, dřív se pravidelně vídali jednou až dvakrát za měsíc, později na jiných místech, protože pokud to v minulosti bylo u nich doma, tak se stávalo, že otec si odnesl nějaké věci. V poslední době se vídají méně, žalovaný je více vytížen a nemá čas, nadále ale jsou v pravidelném kontaktu přes Messenger, v podstatě každý týden. Matka ho rozhodně proti otci nenavádí, ve vzájemném kontaktu mu nijak nebrání. Rodiče vzájemně nejsou příliš schopní komunikovat, on je s otcem v pravidelném kontaktu, i když dřívější konfliktní situace částečně změnila jeho postoj k otci. Matka i přítel pracují, přítel vypomáhá, aby nebyly žádné dluhy, vše dobře funguje, na druhou stranu přítel platí výživné svému synovi cca 6000 Kč měsíčně. S přítelem matky mají dobrý vztah, oslovuje ho jménem, je o rok mladší než matka. ŘP zatím nemá, až si ho udělá, tak by si rád koupil auto, dříve měli k dispozici vozidlo, které je psané na otce, ale žalobce ho jednoho dne odvezl; to auto bylo připravené pro žalovaného po kompletním servisu.

6. Soud dále vyšel z listinných důkazů rozhodnutím ÚP čl. 3 – průměrný čistý měsíční výdělek 20 489 Kč, výpisem KN čl. 18, zprávami ÚP čl. 22, čl. 55, lustrací RV čl. 26 – rok výroby 2010, zprávami OSSZ čl. 34, lustrací RT čl. 38, platbou výživného čl. 44, potvrzením o studiu čl. 45, zprávou školy čl. 48, rozsudkem č. j. 34 C 157/2023-101 na čl. 49, usnesením č. j. 11 C 205/2023-29 na čl. 52, připojeným spisem sp. zn. 11 C 205/2023, připojeným spisem sp. zn. 33 C 123/2020 – rozvodový rozsudek na čl. 31 – vypořádání SJM neřešeno, připojeným spisem sp. zn. Nc 195/2020 – opatrovnický rozsudek č. j. Nc 195/2020-53, 9 P a Nc 78/2020, PM 26. 10. 2020, výživné v částce 5 000 Kč měsíčně, potvrzením zaměstnavatele čl. 24, tehdejší průměrný příjem 5-7/2020 ve výši 14 386,33 Kč, podklady k situaci v rodině, konfliktům, odborné terapii čl. 26-46, potvrzením ÚP, potvrzením zaměstnavatele za období 6-12/2022, průměrný výdělek 17 791 Kč – předloženo žalobcem u jednání.

7. Následně bylo jednání odročeno na 12. 12. 2023, u tohoto jednání byly provedeny listinné důkazy výpisy z účtu čl. 72, opisem ISEP čl. 76, lékařskou zprávou EMG čl. 66 – konstatováno podezření na karpální tunely, nezbytné prošetření případné, lékařskou zprávou [adresa] čl. 67 – čteny závěry čl. 67v, mimoto bylo dáno důrazně poučení žalobci týkající se povinnosti tvrdit a prokazovat rozhodné skutečnosti.

8. Následně bylo jednání odročeno na 18. 1. 2024, u tohoto jednání byly provedeny listinné důkazy sdělením ÚP čl. 82, sdělením OSSZ čl. 84, přestupkovým rozhodnutí čl. 86 – uložen zákaz řízení, žalobce sděluje, že to bylo z důvodu, že řídil bez oprávnění, které mu bylo zablokováno exekutorem, potvrzením Lektrans čl. 89 – za měsíce 1-4/2023 příjem okolo 20 000 Kč, dohodou o rozvázání pracovního poměru čl. 91, sdělením [Anonymizováno] čl. 93, potvrzením o příjmech [jméno FO] čl. 99 – příjem necelých cca 23 500 Kč za období 10-12/2023, k tomu žalobce sdělil, že pracuje na pozici asistenta prodeje, avšak reálný příjem má nižší okolo 18 000 Kč z důvodu srážek exekučních, stejně to bylo i u zaměstnavatele [Anonymizováno], kde byly srážky ještě vyšší 10 000 Kč, neboť na účet chodilo cca 10 000 Kč, 2x poukazem na vyšetření ze 17. 1. 2024 EMG a rehabilitace – žalobce uvedl, že to je v souvislosti s karpálními tunely, jak uváděl u minulého jednání, rozhodnutím o DPN ze 7. 1. 2024 z důvodu úrazu – žalobce sdělil, že 7. 1. 2024 upadl na ledě a poranil si levou ruku, podklady k žádosti o dávky pomoci v hmotné nouzi, lékařskou zprávou nemocnice [Anonymizováno] ze 7. 1. 2024, vyšetření po pádu na ledě, proveden RTG levého ramene, levého lokte se závěrem „bez traumatických změn na zachyceném skeletu, artikulace zachovány“, krabičkou léků Tramadol/Paracetamol.

9. Následně bylo jednání odročeno na 23. 1. 2024 za vyhlášením.

10. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 23. 1. 2023, čj. 43 C 222/2023-109, tak, že I. Rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 15. 9. 2020, č. j. Nc 195/2020-53, 9 P a Nc 78/2020, který nabyl právní moci dne 26. 10. 2020, se ve výroku I. mění tak, že žalobce je povinen přispívat na výživu žalovaného [Jméno žalovaného], narozen 23. 6. 2004, namísto dosavadních 5000 Kč měsíčně, sníženou částkou 3500 Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem, k rukám žalovaného, s účinností od právní moci tohoto rozsudku, II. Žaloba podaná dne 19. 6. 2023, v části, kterou žalobce navrhuje, aby byla vyživovací povinnost stanovená žalobci výrokem I. rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 15. 9. 2020, č. j. Nc 195/2020-53, 9 P a Nc 78/2020, který nabyl právní moci dne 26. 10. 2020, změněna tak, že žalobce je povinen přispívat na výživu žalovaného sníženou částkou 2500 Kč měsíčně, s účinností od právní moci tohoto rozsudku, se zamítá, III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

11. Proti rozsudku čj. 43 C 222/2023-109 podal žalovaný odvolání v rozsahu výroku I. a výroku III., kterým navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a rozhodl tak, že se žaloba zamítá a žalovanému se přiznává náhrada nákladů řízení.

12. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 3. 9. 2024, čj. 21 Co 120/2024-134, byl rozsudek čj. 43 C 222/2023-109 v napadených výrocích I. a III. zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení.

13. Odvolací soud uložil, že v dalším průběhu řízení na soudu I. stupně bude, aby k návrhu na snížení výživného přistupoval jako k návrhu uplatněnému v řízení sporném, jehož obsahem je vázán, rozhodl tedy o celé šíři předmětu řízení, a dále aby věc správně právně posoudil a zjištěné skutečnosti vyhodnotil ve vztahu ke všem podstatným změnám v poměrech účastníků řízení v době rozhodné, tj. od 19. 6. 2023 do budoucna. Srovnávat je přitom bude s poměry, které zde byly dány v době posledního rozhodování soudu o výživném, tedy v září 2020, jak jsou uvedeny v posledním rozhodnutí soudu ze dne 15. 9. 2020, č. j. Nc 195/2020-53. To vše za předpokladu, že žalobce bude i nadále, navzdory skutečnostem zjištěným o jeho novém zaměstnání u [jméno FO], a. s., a příjmu v něm dosahovaným od 24. 10. 2023, na své žalobě o snížení výživného i nadále trvat. Své nové rozhodnutí o věci samé soud I. stupně i řádným způsobem tak, aby odpovídalo požadavkům uvedeným v § 157 odst. 2 o. s. ř. odůvodní a neopomene přitom rozhodnout i o náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).

14. Ve věci bylo následně nařízeno jednání na 21. 11. 2024, ke kterému se žalobce bez omluvy nedostavil, bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v nepřítomnosti žalobce. K tomu byly ověřovány aktuální kontakty žalobce na telefonu [tel. číslo], na kterém komunikoval se soudem v dřívějším průběhu řízení, avšak žalobce byl nekontaktní, soudem bylo ověřeno, že ani žalovaný nemá k dispozici jiné kontaktní údaje žalobce, k tomu PZ žalovaného potvrdil, že jim nejsou známy žádné aktuální kontaktní údaje žalobce, žalovaný je patrně v občasném kontaktu se žalobcem prostřednictvím aplikace Messenger, jinak ale žalovaný nemá žádné informace o pobytu či bydlišti žalobce ani o tom, zda fakticky nadále přebývá jako bezdomovec, což žalobce prezentoval u dřívějších jednání soudu.

15. Byly provedeny listinné důkazy sdělením ÚP čl. 147 – žalobce od ledna 2024 neprochází evidencí ÚP ČR, nepobírá sociální dávky, SSP, hmotná nouze, potvrzením zaměstnavatele čl. 149 – průměrný příjem za období leden až září 2024 činí 23 706 Kč, sdělením OSSZ [adresa] čl. 160 – žalobce je zaměstnán u [jméno FO] od 24. 10. 2023 dosud, není poživatelem dávky důchodového pojištění, sdělení o zániku vyživovací povinnosti + přípis exekutorovi čl. 154, výdaji čl. 156.

16. V návaznosti na vyjádření čl. 153 žalovaný potvrdil, že vyživovací povinnost zanikla ke dni 30. 9. 2024 a výživné bylo exekučně vymoženo v plné výši, tedy ke dni rozhodování není na výživném žádného nedoplatku.

17. Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

18. Podle § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

19. Podle § 913 odst. 1 občanského zákoníku pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

20. Podle § 913 odst. 2 občanského zákoníku při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

21. Podle § 914 občanského zákoníku je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních.

22. Podle § 915 odst. 1 občanského zákoníku životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

23. Podle § 923 odst. 1 občanského zákoníku změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.

24. Podle § 923 odst. 2 občanského zákoníku dojde-li ke zrušení nebo snížení výživného za minulou dobu pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, spotřebované výživné se nevrací. Nevrací se ani dávka výživného, která na takové dítě byla splněna na měsíc dopředu, ale dítě před uplynutím měsíce zemřelo.

25. Podle § 163 o. s. ř. rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

26. Podle § 475 odst. 1 z. ř. s. změní-li se poměry, může soud změnit rozhodnutí týkající se výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti nebo rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě.

27. Na podkladě provedeného dokazování, po podřazení zjištěného skutkového stavu pod citovaná ustanovení zákona, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

28. Soud předně – vycházeje z pokynů odvolacího soudu ve zrušujícím rozhodnutí, zdůrazňuje, že řízení o výživném na zletilé dítě je z podstaty řízením civilním sporným, s výhradou řízení zahájeného ještě v době nezletilosti dítěte, kdy u těchto řízení se uplatní ustanovení § 477 z. ř. s., které bylo do nové právní úpravy zákonem o zvláštních řízeních soudních s účinností od 1. 1. 2014 zahrnuto k odstranění dřívějších nejasností ohledně toho, který úsek soudu a podle které právní úpravy má v těchto řízeních postupovat. Podle § 477 z. ř. s. nabude-li dítě v průběhu řízení o jeho výživě zletilosti, dokončí soud řízení podle ustanovení tohoto pododdílu. Tedy pouze v případě řízení zahájeného ke dni, kdy dítě bylo nezletilé, se postupuje podle úpravy zákona o zvláštních řízeních soudních, naopak v případě řízení zahájeného již v době zletilosti dítěte se jedná o řízení civilní sporné, podléhající obecné úpravě občanského soudního řádu, a to včetně veškerých procesních institutů, zejména koncentrace řízení podle § 118b o. s. ř.

29. Současně je však třeba upozornit též na specifika řízení o výživné, vycházející z povahy věcí tohoto druhu, která nutně vede k určitým procesním modifikacím, a to jednak ve vztahu k možnosti vydání rozsudku pro uznání podle § 153a o. s. ř., zejména pak co do rozsahu dokazování z iniciativy soudu postupem podle § 120 odst. 2 o. s. ř.

30. V této souvislosti je třeba poukázat na esenciální nález ze dne 13. 10. 2016, sp. zn. I. ÚS 1261/15, v němž Ústavní soud judikoval, že v řízení o stanovení výživného zletilé osobě obvykle již povaha věci a okolnosti případu (§ 114b odst. 1 o. s. ř.), s výjimkou věcí skutkově prima vista zcela jednoznačných, nepovedou k dílčímu závěru nalézacího soudu o reálné možnosti aplikace ustanovení o kvalifikované výzvě s následnou fikcí uznání nároku na výživné respektovanou v rozsudku. Okruh podle zákona nezbytných dokazovaných skutečností zde takřka nevyhnutelně povede k využití adekvátních důkazních prostředků. K fikci uznání nároku je tedy nutné přistupovat jako k nástroji výjimečnému, jehož použití je ospravedlněno jen v případech procesně přiléhavých, přičemž podmínky jeho použití musí být interpretovány nikoli extenzivně, ale restriktivně (nález sp. zn. I. ÚS 1024/15 ze dne 1. 8. 2016). Při aplikaci ustanovení § 114b o. s. ř. musí soud vždy pečlivě zvážit, zda žaloba poskytuje dostatečný základ pro vydání rozsudku pro uznání za situace, že se žalovaný na kvalifikovanou výzvu řádně a včas nevyjádří. Na žalobu je tedy v případě, že soud zvažuje využití kvalifikované výzvy, nutné klást zvýšené nároky a požadovat, aby obsahovala všechny právně významné skutečnosti. V opačném případě vzniklá situace brání aplikaci kvalifikované výzvy a nejsou tak ani splněny podmínky pro případné vydání rozsudku pro uznání.

31. V bodech 11 a 12 odůvodnění nálezu sp. zn. I. ÚS 1261/15 pak Ústavní soud vyložil, že ve věcech, jejichž předmětem je stanovení, zvýšení či snížení vyživovací povinnosti, je nezbytně třeba zjištění v podstatě standardního okruhu rozhodných skutečností. Relevantními faktory jsou odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (§ 913 občanského zákoníku). Je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich zjištěnému vztahu jejich majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních (§ 914 občanského zákoníku). O vyživovací povinnosti jednoho z rodičů tak nelze rozhodnout izolovaně bez relevantních informací o druhém z rodičů.

32. Jakkoli je řízení o výživném pro zletilé dítě, na rozdíl od doby před nabytím zletilosti, řízením sporným a soud je vázán žalobním návrhem co do rozsahu výživného, okruhu povinných i doby plnění, musí se týž soud zabývat osobními i majetkovými poměry všech povinných přicházejících v úvahu (Králíčková, Z. In Hrušáková, M., Králíčková, Z., Westphalová, L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1072). V úvahu tu přichází i důkazní iniciativa soudu ve smyslu ustanovení § 120 odst. 2 o. s. ř. Relevantní jsou tedy například i poměry otce vyživované osoby a skutečnost, jakým způsobem plní otec svou vyživovací povinnost (srov. též stěžovatelkou uváděný rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2008 č. j. 27 Co 336/2008-59).

33. V té souvislosti soud uvádí, že si je plně vědom pochybení v prvotním rozsudku čj. 43 C 222/2023-109, kdy nebyl vyčerpán předmět řízení, in concreto nebylo rozhodnuto o té části petitu žaloby, kterou žalobce navrhoval snížení výživného s účinností od podání žaloby dne 19. 6. 2023 do dne právní moci rozsudku. V té souvislosti soud dodává, že k tomuto pochybení významně přispěl dynamický vývoj řízení, vykazující se konáním postupně více jednání ve věci, opakovaným poučováním žalobce ohledně jeho procesních povinností, rovněž úkonů k zajištění účasti žalobce u jednání, současně soud opakovaně usiloval o narovnání vztahů mezi žalobcem a žalovaným jako otcem a synem, intenzivně působil na strany za účelem mimosoudních jednání a případně alespoň částečného mimosoudního řešení věci. V důsledku dynamického procesního vývoje bylo však následně soudem přehlédnuto, že ve vztahu k uvedenému období – od podání žaloby do právní moci rozsudku – nebyla žaloba vzata zpět a řízení nebylo v průběhu řízení v této části zastaveno, jak se soud při vydání prvního rozsudku ve věci domníval. Za takové situace bylo jistě nutno i o této části petitu žaloby rozhodnout meritorně, což však nalézací soud již neučinil, toto pochybení napravil v nynějším, v pořadí druhém rozsudku ve věci.

34. Jak dále akcentoval odvolací soud, při rozhodování o změně výživného je třeba vycházet z posledního rozhodnutí o výši výživného a změny poměrů účastníků, poměry v době rozhodování srovnávat s poměry, které zde byly dány v době posledního rozhodování soudu o výživném, v daném případě, jak jsou uvedeny v posledním rozhodnutí soudu o vyživovací povinnosti – rozsudku ze dne 15. 9. 2020, č. j. Nc 195/2020-53, 9 P a Nc 78/2020, který nabyl právní moci dne 26. 10. 2020.

35. K tomu nalézací soud v původním rozsudku v bodě 16 odůvodnění vyšel z toho, že výše vyživovací povinnosti žalobce vůči žalovanému byla předtím posledně stanovena rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 15. 9. 2020, č. j. Nc 195/2020-53, 9 P a Nc 78/2020, který nabyl právní moci dne 26. 10. 2020, kdy tímto rozsudkem byla ve výroku I. schválena dohoda rodičů, podle které byl tehdy nezletilý syn Samuel svěřen do péče matky a žalobce coby otec se zavázal přispívat na jeho výživu částkou 5000 Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem, tehdy k rukám matky.

36. V bodě 19 odůvodnění původního rozsudku čj. 43 C 222/2023-109 pak nalézací soud dospěl k závěru, že v nyní projednávané věci bylo prokázáno, že příjmová situace žalobce se od doby rozhodování opatrovnického soudu podstatně nezhoršila, ba naopak byl prokázán potvrzením zaměstnavatele [jméno FO], jak založeno na čl. 99 spisu, průměrný příjem 18 403 Kč měsíčně, kdy žalobce opakovaně dosáhl i příjmu kolem 24 000 Kč čistého měsíčně.

37. K poměrům žalobce v době posledního rozhodování soudu o výživném na žalovaného (tehdy ještě nezletilého) k tomu bylo dále z rozsudku č. j. Nc 195/2020-53, který byl proveden k důkazu coby součást připojeného spisu, zjištěno, že žalobce byl ženatý a měl dvě děti, [Anonymizováno] a [jméno FO], měl dluhy ve výši cca 1 milion Kč, jednalo se o půjčku na rekonstrukci domu matky, měsíčně splácel částku 7 900 Kč. Pracoval jako řidič s čistým příjmem okolo 18 500 Kč, jiný příjem neměl. Z potvrzení společnosti [právnická osoba]. opatrovnický soud zjistil, že otec měl za období květen až červenec roku 2020 od této společnosti průměrný měsíční čistý příjem ve výši 14 386,33 Kč (body 6 a 7 odůvodnění).

38. Klíčovými důkazy pro nové posouzení věci po zrušení původního rozsudku odvolacím soudem bylo ověření, zda se v případě zaměstnání žalobce u společnosti [jméno FO] jedná o stabilizované zaměstnání, když v době prvotního rozhodování tomu tak zjevně nebylo, neboť v té době byl žalobce u této společnosti zaměstnán po dobu méně než 3 měsíců, z toho nikoli nevýznamnou část byl v pracovní neschopnosti.

39. Po zrušení původního rozsudku soudu nalézacího soudem odvolacím tak bylo za použití § 120 odst. 2 o. s. ř. a závěrů shora uvedené judikatury Ústavního soudu vyžádáno potvrzení o příjmu žalobce, když potvrzením zaměstnavatele čl. 149 byl prokázán průměrný příjem za období leden až září 2024 ve výši 23 706 Kč. Současně sdělením ÚP čl. 147 bylo prokázáno, že žalobce od ledna 2024 neprochází evidencí ÚP ČR, nepobírá sociální dávky, SSP, hmotná nouze, sdělením OSSZ [adresa] čl. 160 bylo prokázáno, že žalobce je zaměstnán u [právnická osoba]. od 24. 10. 2023 dosud, není poživatelem dávky důchodového pojištění.

40. Pakliže tedy odvolací soud soudu nalézacímu současně se zrušením původního rozsudku uložil ověřit stanovisko žalobce, zda za předpokladu, že bude i nadále, navzdory skutečnostem zjištěným o jeho novém zaměstnání u [jméno FO], a příjmu v něm dosahovaným od 24. 10. 2023, na své žalobě o snížení výživného i nadále trvat, pak stanovisko žalobce zjistit možno nebylo, neboť žalobce se stal zcela nekontaktním, zásilky soudu nepřebíral, telefon nezvedal, k jednání soudu se nedostavil, avšak z provedeného dokazování, jak podrobně traktováno v předcházejících odstavcích, je – na rozdíl od závěrů soudu v prvotním rozsudku – nyní již zjevné, že příjmová situace žalobce je stabilizovaná, zjevně stejně tak i zdravotní stav žalobce a jeho celkové osobní poměry, když i v tomto ohledu bylo posouzení věci v prvotním řízení značně ztížené.

41. Tehdy se žalobce dostavoval soudu v nepříliš udržovaném stavu, hovořil o velmi neblahém zdravotním stavu, prezentoval se de facto jako bezdomovec bez stálého přístřeší, popř. bydlící po kamarádech, výslovně hovořil o noclehu pod mostem, sděloval, že se k soudu dostavil ve svém fakticky jediném oblečení. Za situace, kdy za mezidobí cca 10 měsíců od vydání původního rozsudku bylo prokázáno, že žalobce stabilně pracuje a dosahuje setrvalého příjmu, je třeba revidovat závěr o sníženém příjmovém potenciálu, jak učiněn v prvotním rozsudku.

42. Pokud nalézací soud v prvotním rozsudku v bodě 17 odůvodnění dospěl k závěru, že výše vyživovací povinnosti, jak byla stanovena rozsudkem opatrovnického soudu, byla v porovnání s poměry žalobce v době rozhodování soudu nalézacího stanovena ve výši zjevně nepřiměřeně vysoké vůči poměrům žalobce, který zřejmě následně rovněž přestal být schopen výživné v takto stanovené částce hradit, pak tento závěr je třeba na podkladě nyní již prokázané stabilizace příjmových poměrů žalobce revidovat.

43. Pokud se nalézací soud v bodech 20 a 21 odůvodnění prvotního rozsudku věnoval detailnímu rozboru v té době nikoli stabilizovaných poměrů žalobce, které v té době neumožňovaly učinit závěr o zákonnosti dříve stanoveného výživného, pak na podkladě dokazování doplněného dle pokynů odvolacího soudu nelze než dospět k závěru, že v době opakovaného rozhodování nalézacího soudu tyto poměry žalobcovy již stabilizovány zjevně jsou, a není tak prostor ke snížení výživného, jaký byl dán v době rozhodování prvotního, a to i při zohlednění exekučních srážek a toho, že žalobce nemá majetek větší hodnoty, jak podrobně analyzováno v bodě 24 původního rozsudku nalézacího soudu.

44. Pakliže odvolací soud dále uložil nalézacímu soudu bedlivě dbát požadavků na odůvodnění rozsudku zakotvených v § 157 odst. 2 o. s. ř., pak soud uvádí, že žalobce se domáhal snížení výživného na svého zletilého syna v rozsahu dle výše uvedeného petitu žaloby z důvodu razantního zhoršení svého zdravotního stavu i osobních poměrů, jak k tomu žalobce podrobně vypovídal u jednání protokol čl. 62 verte, u odročeného jednání protokol čl.77 verte, čl. 100 verte. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby z důvodů vlastních poměrů, nákladů na živobytí, zejména k zajištění studia, jak se k nim podrobně vyjádřil čl. 43, u jednání protokol čl. 63, u odročeného jednání protokol čl.77 verte, čl. 100 verte.

45. Soud má za prokázáno, že poměry žalobce jsou v době rozhodování soudu stabilizovány, dosahuje pravidelného příjmu, k tomu bylo provedeno dokazování listinami provedenými k důkazu, jak výše označeny konkrétními čísly listů ze spisu, o tyto důkazy soud opřel svá skutková zjištění, přičemž na podkladě doplněného dokazování se řídil úvahami spočívajícími v tom, že nebylo prokázáno žalobcem tvrzené razantní zhoršení jeho zdravotní stavu, práceschopnosti, též osobních a majetkových poměrů, jak bylo prokazováno podklady k situaci v rodině, konfliktům, odborné terapii čl. 26-46, sdělením ÚP čl. 82, sdělením OSSZ čl. 84, přestupkovým rozhodnutí čl. 86, u jednání čl. 100 verte 2x poukazem na vyšetření ze 17. 1. 2024 EMG a rehabilitace rozhodnutím o DPN ze 7. 1. 2024, podklady k žádosti o dávky pomoci v hmotné nouzi, lékařskou zprávou nemocnice [Anonymizováno] ze 7. 1. 2024.

46. Důkazy soud hodnotil podle § 132 o. s. ř., tj. podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Na podkladě takto provedeného hodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že s ohledem na stabilizaci poměrů žalobce v mezidobí od prvotního rozsudku neobstojí důkazy předkládané žalobcem k razantnímu zhoršení jeho práceschopnosti, zdravotního stavu, osobních poměrů od posledního rozhodování opatrovnického soudu čj. Nc 195/2020-53, 9 P a Nc 78/2020, PM 26. 10. 2020, nýbrž je třeba důkazy vyhodnotit tak, že stabilizované příjmové poměry žalobce, jimiž jsou vyvrácena též skutková tvrzení žalobce týkající se jeho neutěšených osobních a zdravotních poměrů, jsou důvodem pro zamítnutí žaloby v celém rozsahu.

47. Soud proto výrokem I. žalobu v celém rozsahu zamítl.

48. V té souvislosti soud nepřehlédl, že výrok II. původního rozsudku čj. 43 C 222/2023-109, kterým byla žaloba částečně zamítnuta co do dalšího snížení vyživovací povinnosti z částky 3 500 Kč (dle zrušeného výroku I. tehdejšího rozsudku) na 2 500 Kč za dobu od právní moci rozsudku, nebyl napaden odvoláním žalovaného, v této části tedy nabyl právní moci, avšak z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti, rovněž s ohledem na povahu výroku coby výroku zamítavého, soud v novém rozhodnutí přistoupil k zamítnutí žaloby v celém rozsahu.

49. Vzhledem k tomu, že vyživovací povinnost zanikla ke dni 30. 9. 2024 a výživné bylo exekučně vymoženo v plné výši, jak soudu žalovaný sdělil vyjádřením čl. 153, výslovně pak též u jednání soudu, ke dni rozhodování nevznikl na výživném žádný nedoplatek, o němž by případně bylo nutno rozhodovat.

50. Žalovaný byl ve věci úspěšný, přísluší mu tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva, přičemž žalovaný byl plně úspěšný jak v řízení před soudem prvního stupně, tak i před soudem odvolacím, s přihlédnutím k tomu, že podle § 224 odst. 3 o. s. ř. je v novém rozhodnutí o věci třeba rozhodnout rovněž o nákladech řízení odvolacího.

51. Náhrada nákladů řízení sestává z náhrady nákladů právního zastoupení podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 9 úkonů právní služby, kterými jsou příprava a převzetí věci, vyjádření k žalobě, vyjádření v koncentrační lhůtě, 3x účast u jednání soudu, odvolání, písemné vyjádření po zrušení původního rozsudku, účast u jednání, po 2 700 Kč, podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží ke každému úkonu právní služby paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč, tedy náleží 24 300 Kč + 2 700 Kč = 27 000 Kč, navýšené o 21 % sazby DPH, které je advokát plátcem, jak soudu doložil, tedy přísluší 32 670 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalovaného.

52. K tomu soud dodává, že tarifní hodnotu nebylo možno stanovit v částce 150 000 Kč, jak předestřel žalovaný ve vyúčtování nákladů řízení, neboť podle § 8 odst. 2 advokátního tarifu je-li předmětem právní služby opětující se plnění, stanoví se tarifní hodnota součtem hodnot těchto plnění; jde-li však o plnění na dobu delší než pět let nebo na dobu neurčitou, stanoví se jen pětinásobkem hodnoty ročního plnění. V projednávané věci však nebylo možno za tarifní hodnotu považovat pětinásobek hodnoty ročního plnění za situace, neboť bylo prokázáno, že vyživovací povinnost ke dni 30. 9. 2024 zanikla.

53. Bylo tak možno vycházet toliko z tarifní hodnoty dle petitu žaloby 2 500 Kč za každý měsíc, a to za 16 měsíců od června 2023 do září 2024 – se započtením již i měsíce června 2023 vzhledem k tomu, že splatnost výživného byla stanovena k 15. dni předcházejícího měsíce, tj. ke dni podání žaloby 19. 6. 2023 bylo splatné již i výživné za měsíc červen 2023 – tj. z tarifní hodnoty 40 000 Kč.

54. Co se týká vymezení úkonů právní služby, tyto byly přiznány zcela v souladu s návrhem žalovaného, kdy soud sice účastníky v souladu s dlouhodobě ustálenou judikaturou Ústavního soudu poučil o případném použití § 150 o. s. ř., umožnil k takto zvažovanému postupu vyjádření, následně k aplikaci tohoto ustanovení, zakotvujícího striktně restriktivně pojímanou výjimku z pravidla, nepřistoupil, a to sice při vědomí povahy a okolností konkrétní věci, které by takový postup odůvodňovat mohly, avšak soud se v tomto ohledu přiklonil též ke stanovisku žalovaného, jak prezentováno u jednání, a dospěl k závěru, že za mezidobí od prvotního rozhodnutí prokázaný posun ve skutkovém stavu, současně též přístup žalobce, který řádně neplnil procesní povinnosti, následně se přestal k jednání soudu dostavovat zcela, podmínky pro postup podle § 150 o. s. ř. býti dány nemohou.

55. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to ve standardní zákonem předepsané délce 3 dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal důvody pro poskytnutí prodloužené lhůty vzhledem k výši částky, která je žalovanému ukládána k zaplacení na náhradě nákladů řízení.

Poučení