43 C 52/2020

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Luďkem Pilným ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa žalobce] zastoupené [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátkou sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa státního zastupitelství] jednajícímu [anonymizováno 7 slov], [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení 840 881 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 56 851 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 56 851 Kč od 31.3.2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 101 519 Kč od 31.3.2020 do 11.2.2021, a to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 42 511 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 42 511 Kč od 1.10.2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 56 851 Kč od 1.10.2019 do 30.3.2020, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 106 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 106 250 Kč od 31.3.2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 533 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 533 750 Kč od 1.10.2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 106 250 Kč od 1.10.2019 do 30.3.2020, zamítá.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 58 930 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá náhrady škody a náhrady nemajetkové újmy způsobených nezákonným trestním stíháním žalobkyně vedeným převážně u Okresního soudu v [obec] pod sp.zn. [spisová značka]. Usnesením č.j.: [anonymizováno] [číslo] [číslo] ze dne 11.5.2014, zahájila Policie ČR podle § 160 odst. 1 trestního řádu trestní stíhání žalobkyně z přečinu napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky podle § 341 odst. 1 trestního zákoníku a přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny. Na žalobkyni byla následně Okresním státním zastupitelstvím v [obec] podána obžaloba. Rozsudkem [název soudu], [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne 18.6.2019 žalobkyně byla obžaloby zproštěna. V řízení před [název soudu] docházelo k porušování procesních práv žalobkyně a práva na obhajobu a v průběhu trestního řízení a dále k opakovanému nerespektování závazných pokynů odvolacího soudu. Z důvodu tohoto postupu soudu prvního stupně docházelo v řízení k průtahům, k nutnosti opakovaně provádět některé důkazy a k opakovanému vracení věci odvolacím soudem O porušování práv žalobkyně v průběhu předmětného trestního řízení rozhodl již v přípravném řízení i [název soudu] nálezem ze dne 10.3.2015 sp. zn. [číslo], kdy rozhodl, že souhlasem soudce k poskytnutí informací, na které se vztahuje povinnost mlčenlivosti - veškeré dokumentace stěžovatelky, kterou má k dispozici poskytovatel zdravotních služeb – klinika [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v průběhu trestního řízení bylo porušeno právo žalobkyně na nedotknutelnost soukromí podle čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, před neoprávněným shromažďováním údajů o své osobě podle čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a právo na ochranu soukromí ve vztahu k informacím o svém zdraví podle čl. 10 odst. 1 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně. Přestože souhlas soudce Okresního soudu v [obec] ze dne 18.12.2013 byl uvedeným nálezem [název soudu] zrušen a z předmětného ústavního nálezu vyplývá, že protiústavně vyžádané informace musí být vráceny poskytovateli zdravotnických služeb a nesmí s nimi být orgány činnými v trestním řízení dále nakládáno, nestalo se tak. Listiny i informace, které byly na základě Ústavním soudem zrušeného souhlasu získány, zůstaly součástí trestního spisu. Žalobkyně se domáhá náhrady škody spočívající ve vynaložených nákladech na právní zastoupení žalobkyně v souvislosti s vedeným trestním řízením ve výši 201 881 Kč, úhrady nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu za neoprávněně vedené trestní řízení ve výši 200 000 Kč, úhrady nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nepřiměřeně dlouhé trestní řízení ve výši 440 000 Kč. Trestní řízení trvalo pět let a jeden měsíc, kdy ve věci bylo třikrát rozhodováno soudem prvního stupně a třikrát soudem odvolacím. Délka řízení byla způsobena chybným postupem soudu prvního stupně. Nejprve uznal [název soudu] žalobkyni a jejího partnera [anonymizováno] [příjmení] vinnými přečinem napomáhání k neoprávněnému pobytu a přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny rozsudkem ze dne 3.1.2017. Tento rozsudek byl zrušen usnesením odvolacího soudu [název soudu], [anonymizována dvě slova] [obec], ze dne 16.5.2017, č.j. [číslo jednací], a věc byla vrácena soudu prvního stupně s pokyny, jak dále ve věci postupovat. [název soudu] nerespektoval pokyny odvolacího soudu a v dalším řízení vynesl dne 26.7.2018 rozsudek, kterým opět uznal žalobkyni a jejího partnera [příjmení] [příjmení] vinnými shora popsanými přečiny. Usnesením [název soudu], [anonymizována dvě slova] [obec], ze dne 18.10.2018, sp. zn. [spisová značka], byl předmětný rozsudek znovu zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení s pokyny jak dále ve věci postupovat. [název soudu] v dalším řízení opět nerespektoval pokyny odvolacího soudu a dne 22.2.2019 vynesl rozsudek, kterým opět žalobkyni a jejího partnera [příjmení] [příjmení] uznal vinnými přečinem napomáhání k neoprávněnému pobytu a přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny. Tento rozsudek byl změněn rozsudkem [název soudu], [anonymizována dvě slova] [obec], ze dne 18.6.2019 tak, že žalobkyně byla obžaloby zproštěna, kdy bylo rozhodnuto, že popsaný skutek není trestným činem. Délku řízení považuje žalobkyně za nepřiměřeně dlouhou, což samo o sobě pro ni znamená morální újmu. Účast v trestním řízení byla pro žalobkyni velmi finančně náročná, žalobkyně hradila právní zastoupení ve věci, vysokou platbu za účast svého právního zástupce u výslechu svědků prováděného dožádaným justičním orgánem ve Švýcarsku. Žalobkyně byla velkou část doby vedení trestního řízení na mateřské dovolené, měla problémy hradit platby za právní zastoupení, pomáhal jí její partner [příjmení] [příjmení] a její rodina. I tak hradila velkou část plateb se zpožděním, což pro ni bylo příčinou dalšího stresu. Z důvodu velkého množství úkonů a tedy vysokých plateb, musela žalobkyně provedení některých úkonů přes doporučení svého právního zástupce odmítnout, neboť na ně neměla finanční prostředky. Účast v trestním řízení byla pro žalobkyni velmi časově náročná. Žalobkyně sama vychovává dvě malé děti, pravidelně docházela za svým právním zástupcem na porady ve věci trestního řízení, konzultovala s právním zástupcem obsah jednotlivých podání, důkazních návrhů, četla listiny ze spisu, seznamovala se s právními předpisy týkajícími se trestní věci, což žalobkyni zabralo velké množství času. Účast v trestním řízení byla pro žalobkyni velmi psychicky náročná. Žalobkyně žila v obavě, že se jí statní orgány snaží účelově odsoudit proto, aby jí mohly odebrat děti. Trestní řízení žalobkyni připadalo nesmyslné, často se jím v myšlenkách zaobírala, pociťovala neklid a úzkost, večer často nemohla spát. Tyto problémy řešila žalobkyně psychoterapiemi u psycholožky a psychoterapeutky [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. Psychoterapie žalobkyni pomohly pouze částečně a od května 2018 začala užívat psychofarmaka. Řízení mělo pro žalobkyni velký význam, protože zasahovalo do jejího osobního a rodinného života a týkalo se citlivých informací o jejím zdravotním stavu, o kterých si přála, aby zůstaly utajeny. Žalobkyně žádným způsobem nepřispěla k nepřiměřené délce soudního řízení, toto bylo způsobeno výhradně pochybeními na straně [název soudu]. Postup soudu ve věci hodnotí žalobkyně jako bezdůvodnou nečinnost, svévoli či neschopnost vedoucí ke zbytečným prodlevám ve vyřizování případu. Doba řízení byla extrémně dlouhá, jeho délka byla několikanásobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat. V dané věci nebyla délka soudního řízení nikterak ovlivněna složitostí věci, věc byla po právní stránce nekomplikovaná. Žalobkyně se domnívá, že v jejím případě je odůvodněno zvýšení základní sazby 15 000 Kč až 20 000 Kč na dvojnásobek, protože se jednalo o řízení, kde byly projednávány citlivé události z rodinného života žalobkyně, jejího partnera a jejích dětí. Žalobkyně je osobou netrestanou, která vždy postupovala v souladu s právním řádem, a ze společenského hlediska pro ni bylo vedení trestního řízení velmi ponižující. V návaznosti na uvedené žádala žalobkyně přiměřené zadostiučinění v penězích, neboť se domnívá, že samotné konstatování porušení práva není dostačující. Žalobkyně žádala přiměřené zadostiučinění za průtahy za období ode dne podání trestního oznámení, tedy od 17.6.2013 do 18.6.2019, tedy za šest let v celkové výši 440 000 Kč. Své nároky uplatnila žalobkyně u žalovaného žádostí doručenou dne 30.9.2019. Na uplatněný nárok neobdržela žalobkyně žádnou odpověď.

2. Žalovaný nárok neuznal, a to ani částečně. Učinil nesporným, že mu bylo dne 30.9.2019 doručeno podání žalobkyně, jehož obsahem byla žádost o náhradu škody a nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., v rámci které žalobkyně žádala zaplacení částky 841 881 Kč, která sestávala z nároku na náhradu nákladů trestního řízení ve výši 201 881 Kč, nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním ve výši 200 000 Kč a nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání ve výši 440 000 Kč. V rámci mimosoudního projednání věci žalovaný ve svém stanovisku ze dne 11.2.2021 přiznal žalobkyni náhradu nákladů trestního řízení co do částky ve výši 101 519 Kč a poskytl jí omluvu za vydání nezákonného rozhodnutí. Ve zbytku nárok na náhradu nemajetkové újmy zamítl. Žalovaný učinil sporným žalobkyní tvrzenou výši účelně vynaložených nákladů trestního řízení přesahujících částku 101 519 Kč, závažnost nemajetkové újmy, která měla být žalobkyni způsobena trestním stíháním a existenci tvrzeného nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce trestního stíhání žalobkyně. Poukázal na skutečnost, že žalobkyně vnímala jako podstatně větší zdroj stresu neoprávněné nakládání se svou zdravotnickou dokumentací, nikoli samotné trestní stíhání. Za nemajetkovou újmu způsobenou neoprávněným nakládáním se zdravotnickou dokumentací již byla žalobkyně odškodněna rozsudkem [název soudu] ze dne 18.6.2020, č.j. [číslo jednací], na jehož základě bylo žalobkyni poskytnuto přiměřené zadostiučinění ve výši 15 000 Kč s příslušenstvím. Ve vztahu k tvrzené nemajetkové újmě způsobené samotným trestním stíháním však žalobkyně neposkytla žalovanému dostatečná tvrzení ani důkazy, které by prokazovaly vznik, závažnost a trvání této újmy. Žalovaný ve svém stanovisku konstatoval, že v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] bylo vůči žalobkyni vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., za což se žalobkyni omluvil. S ohledem na výše uvedené však žalovaný nedospěl k závěru, že by byly splněny podmínky pro přiznání zadostiučinění v peněžní formě s tím, že konstatování nezákonného rozhodnutí spolu s poskytnutou omluvou považuje za dostatečnou satisfakci. Ve vztahu k požadavku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního řízení, uvedl žalovaný, že trestní řízení trvalo krátce přes 5 let a 1 měsíc. Ve věci bylo rozhodováno třikrát soudem prvého stupně a třikrát soudem druhého stupně, přičemž dle žalovaného k zásadním prodlevám v daném řízení nedošlo. Celková délka řízení byla výrazně ovlivněna tím, že spoluobviněný [jméno] [příjmení] se skrýval na neznámém místě. Řízení proti němu bylo vedeno jako proti uprchlému a bylo též nutno řešit otázku ustanovení obhájce. Byl vydán příkaz k zatčení pana [příjmení]. Dále měla na délku řízení dle žalovaného vliv složitost věci, zejména přítomnost zahraničního prvku a s tím související nutnost jednání s justičními orgány Švýcarské konfederace a též zajišťování překladů listin z českého do německého jazyka a naopak. V návaznosti na uvedené žalovaný dospěl k závěru, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce trestního řízení. Žalovaný dále sporoval žalobkyní tvrzený začátek běhu úroků z prodlení z žalované částky, který žalobkyně stanovila na den 1.10.2019, tj. den po podání žádosti o odškodnění u žalované. Podle § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. však platí, že přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Nárok byl žalobkyní u žalované uplatněn dne 30.9.2019, šestiměsíční lhůta pro případné vyplacení náhrady škody uplynula dne 30.3.2020, žalovaný by tedy mohl být v prodlení až ode dne 31.3.2020.

3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy a výslechy svědků, ze kterých má za prokázané následující skutečnosti. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] zjistil soud, že dne 26.11.2013 byly zahájeny úkony trestního řízení, v jejichž rámci podala vysvětlení žalobkyně, [jméno] [příjmení], pracovnice [anonymizováno 5 slov] [obec]. Dále bylo komunikováno s Honorárním konzulátem v Basileji a zjišťovány další informace. Dne 11.5.2014 bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro přečin napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky podle § 341 odst. 1 trestního zákoníku, a přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 trestního zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo žalobkyni doručeno dne 20.5.2014. Dne 16.5.2014 byl spoluobviněnému [jméno] [příjmení] ustanoven obhájce podle § 39 trestního řádu, protože nevyužil práva obhájce si zvolit a nebyl mu zvolen ani jinou, k tomu oprávněnou osobu. Dne 20.5.2014 byla žalobkyní podána stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Současně byl podán návrh na doplnění dokazování. Dne 12.6.2014 byla stížnost Krajským státním zastupitelstvím v [obec] [anonymizována tři slova] [obec] zamítnuta. Dne 3.6.2014 byla žalobkyně vyslechnuta. V rámci svého výslechu žalobkyně uvedla, že ohledně věci chodí k psychiatrovi na antidepresiva, protože jí řízení vyčerpává. Dne 18.6.2014 informovala právní zástupkyně žalobkyně o převzetí právního zastoupení [jméno] [příjmení]. Dne 20.6.2014 soud zrušil ustanovení obhájce panu [příjmení]. Dne 17.7.2014 požádal státní zástupce obhájkyni pana [příjmení] o sdělení kontaktní adresy v cizině, aby mohly být osloveny konkrétní místně příslušné cizozemské justiční orgány se žádostí o právní pomoc, a to výslech pana [příjmení]. Dne 25.7.2014 byl zaslán dotaz Velvyslanectví České republiky v Bernu. Dne 12.8.2014 byl učiněn záznam ve smyslu § 303 odst. 2 trestního řádu o zahájení řízení proti uprchlému. Vzhledem k této skutečnosti byl panu [příjmení] ustanoven dne 13.8.2014 obhájce. Dne 19.9.2014 došlo k prostudování spisu obhájkyní žalobkyně. Dne 24.9.2014 byl učiněn návrh na doplnění dokazování. Dne 29.9.2014 byl návrh na podání obžaloby policejním orgánem předložen Okresnímu státnímu zastupitelství v [obec]. Dne 14.10.2014 byla podána obžaloba na žalobkyni a spoluobžalovaného [jméno] [příjmení]. Dne 4.11.2014 bylo nařízeno hlavní líčení na 25.11.2014. Dne 4.11.2014 byl vydán příkaz k zatčení pana [příjmení]. Dne 4.11.2014 bylo vydáno usnesení podle § 302 a 305 trestního řádu, dle nějž bude konáno řízení proti uprchlému. Dne 25.11.2014 se konalo hlavní líčení, bylo přistoupeno k výslechu žalobkyně, hlavní líčení bylo odročeno na 22.1.2015. Dne 25.11.2014 učinila žalobkyně návrh na doplnění dokazování. Dne 18.12.2014 byl opatřením přibrán tlumočník z francouzského jazyka za účelem výslechu francouzsky hovořící svědkyně. Dne 18.12.2014 byl opatřením přibrán tlumočník z německého jazyka za účelem výslechu německy hovořících svědků. Dne 22.1.2015 se konalo hlavní líčení, z nějž se omluvila svědkyně a hlavní líčení bylo odročeno na 26.3.2015. Dne 16.2.2015 obdržel soud zprávu Honorárního konzulátu České republiky v Basileji v německém jazyce. Dne 20.3.2015 byl zapsán úřední záznam, že se hlavní líčení nařízené na 26.3.2015 nekoná. Dne 19.3.2015 založila obhájkyně žalobkyně návrh na doplnění dokazování rozsudkem [název soudu] ze dne 26.4.2006, z nějž vyplývá, že pan [příjmení] byl odsouzen pro trestní čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 148 odst. 1, 4 trestního zákona, k trestu 7 let se zařazením pro výkon uloženého trestu do věznice s ostrahou, a byl mu dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu ve všech obchodních společnostech a družstvech, a to na dobu 7 let. Dne 20.5.2015 sdělilo Ministerstvo spravedlnosti soudu údaje o příslušném orgánu pro zaslání žádosti o právní pomoc spočívající v opatření důkazů. Dne 20.5.2015 bylo sděleno obhájcům a státnímu zástupci, že navržení svědci budou vyslechnuti dožádaným soudem v Basileji. Mají-li proto na svědky dotazy, nechť je sdělí soudu do 1 týdne. Dne 5.6.2015 doručil státní zástupce své dotazy na svědky. Ve dnech 2.6. a 8.6. doručili své dotazy též obhájci obviněných. Dne 12.6.2015 byly dotazy na svědky zaslány tlumočníkovi k přeložení do německého jazyka. Dne 26.6.2015 byly překlady dotazů doručeny soudu. Dne 26.6.2015 byla žádost o výslech svědků zaslána soudu v Basileji. Dne 8.7.2015 bylo soudem v Basileji sděleno, že výslechy budou provedeny ve dnech 28. až 29.

7. Protokoly o výslechu před basilejským soudem byly soudu doručeny dne 5.8.2015. Dne 18.9.2015 byla žádost o opětovný výslech svědků zaslána tlumočníkovi k překladu. Překlad byl soudu předložen dne 15.10.2015. Důvodem žádosti bylo, že obžalovaní ani státní zástupce a obhájci nebyli o termínech výslechů vyrozuměni. Dne 9.12.2015 byla žádost zaslána soudu v Basileji. Soud v Basileji požádal o překlad zákona č. 21/2006 Sb. Soud proto dne 20.1.2016 zaslal tento zákon k překladu tlumočnici. Dne 20.4.2016 byl průvodní dopis pro soud v Basileji zaslán k překladu tlumočnici. Tato jej 3.5.2016 zaslala soudu v překladu do německého jazyka. Dne 4.5.2016 byl překlad zákona zaslán soudu v Basileji. Dne 12.5.2016 soud v Basileji sdělil, že výslechy budou provedeny 21.7 a 22.

7. Tato skutečnost byla dne 2.6.2016 sdělena obhájcům a státnímu zástupci s tím, že budou-li se chtít těchto výslechů osobně účastnit, nechť tuto skutečnost sdělí. Ze strany obhájců bylo sděleno, že se úkonu budou účastnit. Ve dnech 21.7 a 22.7. 2016 se konaly výslechy svědků před dožádaným soudem v Basileji. Dne 5.8.2016 byly protokoly o výslechu svědků zaslány tlumočníkovi k překladu do 3 týdnů. Dne 1.9.2016 byly překlady výslechů zaslány státnímu zástupci a obhájcům. Dne 27.9.2016 bylo nařízeno hlavní líčení na 25.10.2016, při kterém byly prováděny důkazy a hlavní líčení bylo odročeno na 29.11.2016 za účelem předvolání svědkyně. Dne 29.11.2016 bylo hlavní líčení odročeno na 3.1.2017 za účelem opětovného předvolání obžalovaných. Byl proveden do protokolu výslech svědkyně. Dne 9.12.2016 bylo požádáno Ministerstvo zahraničních věcí, odbor konzulární, o zajištění podkladů z Velvyslanectví České republiky v Bernu. Dne 3.1.2017 se konalo hlavní líčení, při kterém bylo provedeno dokazování listinnými důkazy. Bylo přistoupeno k závěrečným návrhům a byl vyhlášen rozsudek, kterým byli oba spoluobvinění prohlášeni vinnými. Žalobkyně byla uznána vinnou přečinem napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky podle § 341 odst. 1 trestního zákoníku a přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea prvá trestního zákoníku, a byl jí uložen úhrnný trest odnětí svobody v délce trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem na 18 měsíců. Rozsudek byl doručen obhájkyni žalobkyně dne 30.1.2017. Dne 6.2.2017 bylo doručeno odvolání obhájce pana [příjmení] do výroku o vině i do výroku o trestu. Dne 6.2.2017 podala do rozsudku odvolání žalobkyně. Dne 24.2.2017 bylo odvolání doplněno. Dne 6.3.2017 byla věc předložena k rozhodnutí odvolacímu soudu. Dne 16.5.2017 byl v neveřejném zasedání usnesením napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně. Odvolací soud soudu prvního stupně vytknul, že výslechy svědků provedených před švýcarským soudem nebyly provedeny v souladu se zákonem. Byla porušena zásada kontradiktornosti, neboť obhájcům nebylo umožněno klást nové dotazy. Protokoly o výsleších proto nelze použít jako důkaz a přečíst je u hlavního líčení. Totéž se týkalo listinného důkazu nazvaného Prohlášení příjemkyně darovaných embryí, neboť ústavním soudem bylo konstatováno, že souhlasem soudce bylo porušeno právo obžalované na nedotknutelnost soukromí a na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého rodinného života, a tento předchozí souhlas soudce byl zrušen. Dne 27.6.2017 bylo nařízeno hlavní líčení na 31.8.2017. Dne 17.8.2017 bylo hlavní líčení zrušeno. Dne 18.9.2017 byla žádost o právní pomoc a poučení svědka zaslána tlumočníkovi se žádostí o překlad. Dne 26.9.2017 byl překlad předložen soudu a dne 27.9.2017 švýcarské straně. Dne 19.10.2017 bylo nařízeno hlavní líčení na 13.12.2017. Dne 13.12.2017 se konalo hlavní líčení, při kterém byli formou videokonference vyslechnuti 3 svědci ze zahraničí. Hlavní líčení bylo odročeno na 15.2.2018. Dne 12.2.2018 požádala obhájkyně žalobkyně o odročení jednání z důvodu pracovní neschopnosti. Dne 2.3.2018 bylo nařízeno hlavní líčení na 27.3.2018. Dne 26.3.2018 bylo hlavní líčení z důvodu nemoci soudkyně zrušeno. Dne 12.4.2018 bylo nařízeno hlavní líčení na 21.5.2018. Dne 21.5.2018 se konalo hlavní líčení, při kterém byli vyslýcháni svědci, a hlavní líčení bylo za účelem předvolání dalšího svědka odročeno na 26.7.2018. Dne 26.7.2018 se konalo hlavní líčení, při kterém byl vyslechnut svědek, byly předneseny závěrečné návrhy a vyhlášen odsuzující rozsudek. Tento byl rozeslán účastníkům dne 3.8.2018. Dne 14.8.2018 se proti rozsudku odvolala obhájkyně žalobkyně. Dne 1.9.2018 obhájkyně žalobkyně odvolání odůvodnila. Dne 11.9.2018 byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání. Dne 18.10.2018 byl v neveřejném zasedání usnesením rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně. Důvodem bylo, že soud prvního stupně nesplnil veškeré pokyny odvolacího soudu obsažené v předcházejícím zrušovacím usnesení, a zavázal jej provést jednak další dokazování a jednak zhodnocení provedených důkazů. Dne 21.11.2018 bylo nařízeno hlavní líčení na 17.12.2018. Dne 17.12.2018 se konalo hlavní líčení, byly navrženy další důkazy a hlavní líčení bylo odročeno na 8.1.2019. Dne 8.1.2019 se konalo hlavní líčení, při kterém byly provedeny listinné důkazy, byly navrženy další důkazy a hlavní líčení bylo odročeno na 30.1.2019. Dne 30.1.2019 se konalo hlavní líčení, které bylo odročeno za účelem vyčkání zprávy na 22.2.2019. Dne 22.2.2019 se konalo hlavní líčení, při kterém byl proveden listinný důkaz, a bylo přistoupeno k závěrečným návrhům. V jeho závěru byl vyhlášen odsuzující rozsudek. Tento byl rozeslán účastníkům dne 9.3.2019. Dne 14.3.2019 podala obhájkyně žalobkyně odvolání. Dne 21.3.2019 bylo odvolání odůvodněno. Dne 15.4.2019 byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání. Dne 15.5.2019 bylo nařízeno veřejné zasedání před odvolacím soudem na 18.6.2019. Dne 18.6.2019 se konalo veřejné zasedání, při kterém byl napadený rozsudek zrušen, a obžalovaní byli zproštěni obžaloby. Rozsudek nabyl právní moci dne 18.6.2019.

4. Přípis právní zástupkyně žalobkyně ze dne 18.9.2019 adresovaný žalovanému dokládá, že žalobkyně u žalovaného uplatnila žalobou uplatněné nároky. Z výzvy žalovaného ze dne 9.7.2020 bylo soudem zjištěno, že žalovaný vyzval žalobkyni k doplnění žádosti o specifikované doklady. Z přípisu právní zástupkyně žalobkyně ze dne 18.7.2020 adresovaného žalovanému bylo soudem zjištěno, že žalobkyně reagovala na výzvu žalovaného. Výzva žalovaného k doplnění ze dne 1.2.2021 potvrzuje, že žalovaný vyzval právní zástupkyni žalobkyně, aby ve lhůtě do 8.2.2021 předložila kopie smluv, na jejichž základě byla vozidla používána k cestám a doklad o zaplacení ubytování. Stanovisko žalovaného ze dne 11.2.2021 dokládá, že žalovaný přiznal žalobkyni náhradu nákladů trestního řízení co do částky 101 519 Kč konstatoval, že v řízení vedeném u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka] bylo vůči žalobkyni vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu ust. § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. a žalobkyni poskytl omluvu za vydání nezákonného rozhodnutí, ve zbytku nárok na náhradu nemajetkové újmy zamítl. Výpis z internetového bankovnictví ve vztahu k účtu vedenému u [příjmení] [příjmení] s majitelem účtu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] s datem zaúčtování 12.2.2021 a ve vztahu k částce 101 519 Kč s detaily transakce [celé jméno žalobce] dokládá, že na účet právní zástupkyně žalobkyně byla dne 12.2.2021 připsána částka 101 519 Kč.

5. Rozsudek [název soudu] ze dne 18.6.2020, č.j. [číslo jednací], prokazuje, že žalobkyni byla tímto rozsudkem přiznána vůči žalovanému částka 15 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy způsobené zrušeným souhlasem soudce [název soudu] ze dne 18.12.2013 k poskytnutí informací, na které se vztahuje povinnost mlčenlivosti, konkrétně k poskytnutí veškeré dokumentace žalobkyně, kterou má k dispozici poskytovatel zdravotních služeb – [anonymizováno] [právnická osoba]

6. Faktury vystavené právní zástupkyní žalobkyně dnů 19.8.2019, 22.5.2019, 25.2.2019, 2.2.2019, 16.1.2019, 1.10.2018, 9.8.2018, 28.5.2018, 18.12.2017, 2.3.2017, 5.4.2016, 10.9.2014, 22.2.2015 potvrzují, že tyto byly vystaveny žalobkyni za poskytování právních služeb.

7. Záznamy o poradách s klientem ze dnů 2.10.2013, 15.6.2014, 10.7.2014, 25.11.2014, 19.3.2015, 18.7.2016, 31.1.2017, 30.8.2018, 11.3.2019 dokládají, že tyto potvrzují konání porad žalobkyně s právní zástupkyní ve věci trestního stíhání žalobkyně.

8. Ze zprávy z psychologické péče ve vztahu k žalobkyni ze dne 11.4.2019 bylo soudem zjištěno, že dle této zprávy navštěvovala žalobkyně psychologickou ambulanci v době 3/ 2014 do konce roku 2014, tedy po dobu 9 měsíců. Psychologickou péči vyhledala z důvodu psychických obtíží – především úzkostí a subdepresivních stavů, které se objevili jako reakce na stres pocházející ze situace umělého oplodnění a porodu 2 dětí – dvojčat. Žalobkyně byla dle zprávy nařčena cizineckou policií z podvodného jednání. Její zdravotní dokumentace se stala součástí úředních spisů. Velmi choulostivá osobní zdravotní anamnéza její i původ dětí byl tímto způsobem zveřejněn. Lékařská zpráva ze dne 11.3.2019 ve vztahu k žalobkyni dokládá, že dle zprávy je žalobkyně od 5/ 2018 v péči psychologické ambulance, přičemž užívá lék [anonymizováno] [hmotnost] denně. Z lékařské zprávy ve vztahu k žalobkyni ze dne 24.6.2021 vystavené [anonymizováno] [jméno] [příjmení] bylo soudem zjištěno, že žalobkyně je dle zprávy ve vyšetřování neurologie, psychologie, psychiatrie pro úzkostnou symptomatologii až panické ataky do 11/ 2018.

9. Faktura vystavená hotelem [jméno] v německém jazyce včetně překladu do českého jazyka potvrzuje, že právní zástupkyni žalobkyně byla za pobyt v hotelu od 20.7.2016 do 22.7.2016 účtována částka 197 CHF včetně pobytové daně, přičemž dne 22.7.2016 došlo k úhradě uvedené částky. Printscreen e-mailové komunikace vedené mezi adresou [email] a adresou [email] ze dne 20.6.2016 dokládá, že právní zástupkyni žalobkyně byla potvrzena rezervace pobytu v hotelu [jméno] v Basileji od 20.7.2016 do 22.7.2016.

10. Technický průkaz k vozidlu reg.zn. [anonymizováno] [číslo] potvrzuje, že tento byl vystaven k vozidlu [značka automobilu] [anonymizováno], přičemž za provozovatele je v průkazu označen [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

11. Dohody o užití automobilu uzavřené mezi obchodní [anonymizováno] [právnická osoba] a právní zástupkyní žalobkyně ze dnů 10.12.2017, 14.9.2014, 24.10.2016, 20.5.2018, 20.11.2014, 22.1.2015, 3.1.2017, 25.11.2016, 18.7.2016 dokládají, že jmenovanou společností byl právní zástupkyni žalobkyně poskytnut do užívání [značka automobilu], [registrační značka]. Osvědčení o registraci vozidla č. [anonymizováno] [číslo] ve vztahu k vozidlu reg.zn. [anonymizováno] [číslo] dokládá, že dle osvědčení je vlastníkem vozidla [právnická osoba], [anonymizováno].

12. Z výslechu žalobkyně bylo soudem zjištěno, že trestní stíhání žalobkyni zničilo život. Předtím neměla žádné problémy. Psychické problémy nastaly v době, kdy Policie ČR navštívila kliniku a žalobkyně nechtěla, aby někdo věděl, jak byly počaty její děti. Žalobkyně byla nucena vyhledat psychologickou pomoc. Nemohla spát, vypadaly jí vlasy, má gastritidu. Dodnes bere antidepresiva. Lék [anonymizováno] užívá pravidelně tak jednou za dva dny. Nejprve léky nebrala, snažila se pomoci si sama s psycholožkou. Od roku 2018 má panické záchvaty. Panické ataky se u žalobkyně projevují jednak zvracením, případně mdlobami a následně je celý den zcela mimo provoz. Nejprve byla vyšetřována na kardiologii, zda to není kardiologický problém, byla monitorována, následně jí odeslali za neurologem. Nicméně neurolog žalobkyni sdělil, že je v pořádku a odeslal jí za psychologem, kde se začala léčit s dlouhodobými depresemi. Začala docházet na psychoterapie. V trestním spise se dle žalobkyně objevilo mnoho informací, které nesouvisely s trestním stíháním. Bydlí v rodinném domku. Policie se na žalobkyni v místě bydliště vyptávala. O trestním stíhání věděli dle žalobkyně lidé z ulice. Po dvaceti letech se žalobkyni narodili dva kluci, když předtím žalobkyni jedno dítě zemřelo. Měla strach, že jí vezmou děti. Policie jí nechránila, naopak jí chtěla trestat. Považovala to za šikanu. Sama vždy poskytovala veškerou možnou součinnost. Soudkyně jí viděla vinnou již před odsouzením. Trestní stíhání považovala za nesmyslné. Současně musela informaci oznámit potencionálním zaměstnavatelům. Při získání zaměstnání vyplňovala dotazník, kde byla dotazována, zda je proti ní vedeno trestní stíhání, kdy odpovídala po pravdě, že ano. Pokud měla žalobkyně uvést konkrétního zaměstnavatele, kterému musela uvést, že je proti ní vedeno trestní stíhání, uvedla [právnická osoba], [anonymizována tři slova] Trestní stíhání trvalo dle žalobkyně dlouho. Pořád musela věc konzultovat se svojí právní zástupkyní. S trestním stíháním vstávala i usínala, a to přesto, že do té doby nikdy neobdržela ani pokutu. Trestní stíhání zničilo vztah žalobkyně s otcem dětí. Informaci o trestním stíhání musela říct rodičům, a to při druhém rozsudku. V průběhu trestního stíhání bylo k rodičovství žalobkyně přistupováno jinak, než k rodičovství biologickému. V trestním spise bylo uváděno„ matka a její děti,“ jakoby [anonymizováno] [příjmení] vůbec neexistoval. V plánu měla, že přijede za [anonymizováno] [příjmení], nicméně v důsledku zahájení trestní stíhání se rozhodli, že zůstane v ČR. Jejich vztah nevydržel. Před zahájením trestního stíhání dojížděla za [anonymizováno] [příjmení] do Basileje. On sem dle žalobkyně také dojížděl. Posléze však pouze v tichosti. Mohli se setkávat tak jednou měsíčně. Stále jsou v kontaktu, jsou přátelé.

13. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru.

14. Dne 11.5.2014 bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro přečin napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky podle § 341 odst. 1 trestního zákoníku, a přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 trestního zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo žalobkyni doručeno dne 20.5.2014. Dne 20.5.2014 byla žalobkyní podána stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Současně byl podán návrh na doplnění dokazování. Dne 3.6.2014 byla žalobkyně vyslechnuta. V rámci svého výslechu žalobkyně uvedla, že ohledně věci chodí k psychiatrovi na antidepresiva, protože jí řízení vyčerpává. Dne 12.6.2014 byla stížnost Krajským státním zastupitelstvím v [obec] [anonymizována tři slova] [obec] zamítnuta. Dne 25.7.2014 byl zaslán dotaz Velvyslanectví České republiky v Bernu. Dne 12.8.2014 byl učiněn záznam ve smyslu § 303 odst. 2 trestního řádu o zahájení řízení proti uprchlému panu [příjmení]. Vzhledem k této skutečnosti byl panu [příjmení] ustanoven dne 13.8.2014 obhájce. Dne 19.9.2014 došlo k prostudování spisu obhájkyní žalobkyně. Dne 24.9.2014 byl učiněn návrh na doplnění dokazování. Dne 29.9.2014 byl návrh na podání obžaloby policejním orgánem předložen Okresnímu státnímu zastupitelství v [obec]. Dne 14.10.2014 byla podána obžaloba na žalobkyni a spoluobžalovaného [jméno] [příjmení]. Dne 4.11.2014 bylo nařízeno hlavní líčení na 25.11.2014. Dne 4.11.2014 byl vydán příkaz k zatčení pana [příjmení]. Dne 4.11.2014 bylo vydáno usnesení podle § 302 a 305 trestního řádu, dle nějž bude konáno řízení proti uprchlému. Dne 25.11.2014 se konalo hlavní líčení, bylo přistoupeno k výslechu žalobkyně, hlavní líčení bylo odročeno na 22.1.2015. Dne 25.11.2014 učinila žalobkyně návrh na doplnění dokazování. Dne 18.12.2014 byl opatřením přibrán tlumočník z francouzského jazyka za účelem výslechu francouzsky hovořící svědkyně. Dne 18.12.2014 byl opatřením přibrán tlumočník z německého jazyka za účelem výslechu německy hovořících svědků. Dne 22.1.2015 se konalo hlavní líčení, z nějž se omluvila svědkyně a hlavní líčení bylo odročeno na 26.3.2015. Dne 16.2.2015 obdržel soud zprávu Honorárního konzulátu České republiky v Basileji v německém jazyce. Dne 20.3.2015 byl zapsán úřední záznam, že se hlavní líčení nařízené na 26.3.2015 nekoná. Dne 19.3.2015 založila obhájkyně žalobkyně návrh na doplnění dokazování rozsudkem [název soudu] ze dne 26.4.2006, z nějž vyplývá, že pan [příjmení] byl odsouzen pro trestní čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 148 odst. 1, 4 trestního zákona, k trestu 7 let se zařazením pro výkon uloženého trestu do věznice s ostrahou, a byl mu dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu ve všech obchodních společnostech a družstvech, a to na dobu 7 let. Dne 20.5.2015 sdělilo Ministerstvo spravedlnosti soudu údaje o příslušném orgánu pro zaslání žádosti o právní pomoc spočívající v opatření důkazů. Dne 20.5.2015 bylo sděleno obhájcům a státnímu zástupci, že navržení svědci budou vyslechnuti dožádaným soudem v Basileji. Mají-li proto na svědky dotazy, nechť je sdělí soudu do 1 týdne. Dne 5.6.2015 doručil státní zástupce své dotazy na svědky. Ve dnech 2.6. a 8.6. doručili své dotazy též obhájci obviněných. Dne 12.6.2015 byly dotazy na svědky zaslány tlumočníkovi k přeložení do německého jazyka. Dne 26.6.2015 byly překlady dotazů doručeny soudu. Dne 26.6.2015 byla žádost o výslech svědků zaslána soudu v Basileji. Dne 8.7.2015 bylo soudem v Basileji sděleno, že výslechy budou provedeny ve dnech 28. až 29.

7. Protokoly o výslechu před basilejským soudem byly soudu doručeny dne 5.8.2015. Dne 18.9.2015 byla žádost o opětovný výslech svědků zaslána tlumočníkovi k překladu. Překlad byl soudu předložen dne 15.10.2015. Důvodem žádosti bylo, že obžalovaní ani státní zástupce a obhájci nebyli o termínech výslechů vyrozuměni. Dne 9.12.2015 byla žádost zaslána soudu v Basileji. Soud v Basileji požádal o překlad zákona č. 21/2006 Sb. Soud proto dne 20.1.2016 zaslal tento zákon k překladu tlumočnici. Dne 20.4.2016 byl průvodní dopis pro soud v Basileji zaslán k překladu tlumočnici. Tato jej 3.5.2016 zaslala soudu v překladu do německého jazyka. Dne 4.5.2016 byl překlad zákona zaslán soudu v Basileji. Dne 12.5.2016 soud v Basileji sdělil, že výslechy budou provedeny 21.7. a 22.

7. Tato skutečnost byla dne 2.6.2016 sdělena obhájcům a státnímu zástupci s tím, že budou-li se chtít těchto výslechů osobně účastnit, nechť tuto skutečnost sdělí. Ze strany obhájců bylo sděleno, že se úkonu budou účastnit. Ve dnech 21.7. a 22.7. 2016 se konaly výslechy svědků před dožádaným soudem v Basileji. Dne 5.8.2016 byly protokoly o výslechu svědků zaslány tlumočníkovi k překladu do 3 týdnů. Dne 1.9.2016 byly překlady výslechů zaslány státnímu zástupci a obhájcům. Dne 27.9.2016 bylo nařízeno hlavní líčení na 25.10.2016, při kterém byly prováděny důkazy a hlavní líčení bylo odročeno na 29.11.2016 za účelem předvolání svědkyně. Dne 29.11.2016 bylo hlavní líčení odročeno na 3.1.2017 za účelem opětovného předvolání obžalovaných. Byl proveden do protokolu výslech svědkyně. Dne 9.12.2016 bylo požádáno Ministerstvo zahraničních věcí, odbor konzulární, o zajištění podkladů z Velvyslanectví České republiky v Bernu. Dne 3.1.2017 se konalo hlavní líčení, při kterém bylo provedeno dokazování listinnými důkazy. Bylo přistoupeno k závěrečným návrhům a byl vyhlášen rozsudek, kterým byli oba spoluobvinění prohlášeni vinnými. Žalobkyně byla uznána vinnou přečinem napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky podle § 341 odst. 1 trestního zákoníku a přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea prvá trestního zákoníku, a byl jí uložen úhrnný trest odnětí svobody v délce trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem na 18 měsíců. Rozsudek byl doručen obhájkyni žalobkyně dne 30.1.2017. Dne 6.2.2017 podala žalobkyně do rozsudku odvolání. Dne 24.2.2017 bylo odvolání doplněno. Dne 6.3.2017 byla věc předložena k rozhodnutí odvolacímu soudu. Dne 16.5.2017 byl v neveřejném zasedání usnesením napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně. Odvolací soud soudu prvního stupně vytknul, že výslechy svědků provedených před švýcarským soudem nebyly provedeny v souladu se zákonem. Byla porušena zásada kontradiktornosti, neboť obhájcům nebylo umožněno klást nové dotazy. Protokoly o výsleších proto nelze použít jako důkaz a přečíst je u hlavního líčení. Totéž se týkalo listinného důkazu nazvaného Prohlášení příjemkyně darovaných embryí, neboť ústavním soudem bylo konstatováno, že souhlasem soudce bylo porušeno právo obžalované na nedotknutelnost soukromí a na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého rodinného života, a tento předchozí souhlas soudce byl zrušen. Dne 27.6.2017 bylo nařízeno hlavní líčení na 31.8.2017. Dne 17.8.2017 bylo hlavní líčení zrušeno. Dne 18.9.2017 byla žádost o právní pomoc a poučení svědka zaslána tlumočníkovi se žádostí o překlad. Dne 26.9.2017 byl překlad předložen soudu a dne 27.9.2017 švýcarské straně. Dne 19.10.2017 bylo nařízeno hlavní líčení na 13.12.2017. Dne 13.12.2017 se konalo hlavní líčení, při kterém byli formou videokonference vyslechnuti 3 svědci ze zahraničí. Hlavní líčení bylo odročeno na 15.2.2018. Dne 12.2.2018 požádala obhájkyně žalobkyně o odročení jednání z důvodu pracovní neschopnosti. Dne 2.3.2018 bylo nařízeno hlavní líčení na 27.3.2018. Dne 26.3.2018 bylo hlavní líčení z důvodu nemoci soudkyně zrušeno. Dne 12.4.2018 bylo nařízeno hlavní líčení na 21.5.2018. Dne 21.5.2018 se konalo hlavní líčení, při kterém byli vyslýcháni svědci, a hlavní líčení bylo za účelem předvolání dalšího svědka odročeno na 26.7.2018. Dne 26.7.2018 se konalo hlavní líčení, při kterém byl vyslechnut svědek, byly předneseny závěrečné návrhy a vyhlášen odsuzující rozsudek. Tento byl rozeslán účastníkům dne 3.8.2018. Dne 14.8.2018 se proti rozsudku odvolala obhájkyně žalobkyně. Dne 1.9.2018 obhájkyně žalobkyně odvolání odůvodnila. Dne 11.9.2018 byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání. Dne 18.10.2018 byl v neveřejném zasedání usnesením rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně. Důvodem bylo, že soud prvního stupně nesplnil veškeré pokyny odvolacího soudu obsažené v předcházejícím zrušovacím usnesení, a zavázal jej provést jednak další dokazování a jednak zhodnocení provedených důkazů. Dne 21.11.2018 bylo nařízeno hlavní líčení na 17.12.2018. Dne 17.12.2018 se konalo hlavní líčení, byly navrženy další důkazy a hlavní líčení bylo odročeno na 8.1.2019. Dne 8.1.2019 se konalo hlavní líčení, při kterém byly provedeny listinné důkazy, byly navrženy další důkazy a hlavní líčení bylo odročeno na 30.1.2019. Dne 30.1.2019 se konalo hlavní líčení, které bylo odročeno za účelem vyčkání zprávy na 22.2.2019. Dne 22.2.2019 se konalo hlavní líčení, při kterém byl proveden listinný důkaz, a bylo přistoupeno k závěrečným návrhům. V jeho závěru byl vyhlášen odsuzující rozsudek. Tento byl rozeslán účastníkům dne 9.3.2019. Dne 14.3.2019 podala obhájkyně žalobkyně odvolání. Dne 21.3.2019 bylo odvolání odůvodněno. Dne 15.4.2019 byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání. Dne 15.5.2019 bylo nařízeno veřejné zasedání před odvolacím soudem na 18.6.2019. Dne 18.6.2019 se konalo veřejné zasedání, při kterém byl napadený rozsudek zrušen, a obžalovaní byli zproštěni obžaloby. Rozsudek nabyl právní moci dne 18.6.2019.

15. Ve dnech 2.10.2013, 15.6.2014, 10.7.2014, 25.11.2014, 19.3.2015, 18.7.2016, 31.1.2017, 30.8.2018, 11.3.2019 se konaly porady žalobkyně s právní zástupkyní ve věci trestního stíhání žalobkyně.

16. Právní zástupkyni žalobkyně byla za pobyt v hotelu od 20.7.2016 do 22.7.2016 účtována hotelem [jméno] částka [částka] včetně pobytové daně, přičemž dne 22.7.2016 došlo k úhradě uvedené částky.

17. Žalobkyně dle zprávy z psychologické péče ze dne 11.4.2019 navštěvovala psychologickou ambulanci v době 3/ 2014 do konce roku 2014, tedy po dobu 9 měsíců. Psychologickou péči vyhledala z důvodu psychických obtíží – především úzkostí a subdepresivních stavů, které se objevili jako reakce na stres pocházející ze situace umělého oplodnění a porodu 2 dětí – dvojčat. Žalobkyně byla dle zprávy nařčena cizineckou policií z podvodného jednání. Její zdravotní dokumentace se stala součástí úředních spisů. Velmi choulostivá osobní zdravotní anamnéza její i původ dětí byl tímto způsobem zveřejněn. Dle lékařské zprávy ze dne 11.3.2019 je žalobkyně od 5/ 2018 v péči psychologické ambulance, přičemž užívá lék [anonymizováno] [hmotnost] denně.

18. Rozsudkem [název soudu] ze dne 18.6.2020, č.j. [číslo jednací], byla žalobkyni přiznána vůči žalovanému částka 15 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy způsobené zrušeným souhlasem soudce [název soudu] ze dne 18.12.2013 k poskytnutí informací, na které se vztahuje povinnost mlčenlivosti, konkrétně k poskytnutí veškeré dokumentace žalobkyně, kterou má k dispozici poskytovatel zdravotních služeb – [anonymizováno] [právnická osoba]

19. Žalobkyně při svém výslechu uvedla, že trestní stíhání jí zničilo život. Předtím neměla žádné problémy. Psychické problémy nastaly v době, kdy Policie ČR navštívila kliniku a žalobkyně nechtěla, aby někdo věděl, jak byly počaty její děti. Byla nucena vyhledat psychologickou pomoc. Nemohla spát, vypadaly jí vlasy, má gastritidu. Dodnes bere antidepresiva. Lék [anonymizováno] užívá pravidelně tak jednou za dva dny. Nejprve léky nebrala, snažila se pomoci si sama s psycholožkou. Od roku 2018 má panické záchvaty. Panické ataky se u žalobkyně projevují jednak zvracením, případně mdlobami a následně je celý den zcela mimo provoz. Nejprve byla vyšetřována na kardiologii, zda to není kardiologický problém, byla monitorována, následně jí odeslali za neurologem. Nicméně neurolog žalobkyni sdělil, že je v pořádku a odeslal jí za psychologem, kde se začala léčit s dlouhodobými depresemi. Začala docházet na psychoterapie. V trestním spise se dle žalobkyně objevilo mnoho informací, které nesouvisely s trestním stíháním. Bydlí v rodinném domku. Policie se na žalobkyni v místě bydliště vyptávala. O trestním stíhání věděli dle žalobkyně lidé z ulice. Po dvaceti letech se žalobkyni narodili dva kluci, když předtím žalobkyni jedno dítě zemřelo. Měla strach, že jí vezmou děti. Policie jí nechránila, naopak jí chtěla trestat. Považovala to za šikanu. Sama vždy poskytovala veškerou možnou součinnost. Soudkyně jí viděla vinnou již před odsouzením. Trestní stíhání považovala za nesmyslné. Současně musela informaci oznámit potencionálním zaměstnavatelům. Při získání zaměstnání vyplňovala dotazník, kde byla dotazována, zda je proti ní vedeno trestní stíhání, kdy odpovídala po pravdě, že ano. Pokud měla žalobkyně uvést konkrétního zaměstnavatele, kterému musela uvést, že je proti ní vedeno trestní stíhání, uvedla [právnická osoba], [anonymizována tři slova] Trestní stíhání trvalo dle žalobkyně dlouho. Pořád musela věc konzultovat se svojí právní zástupkyní. S trestním stíháním vstávala i usínala, a to přesto, že do té doby nikdy neobdržela ani pokutu. Trestní stíhání zničilo vztah žalobkyně s otcem dětí. Informaci o trestním stíhání musela říct rodičům, a to při druhém rozsudku. V průběhu trestního stíhání bylo k rodičovství žalobkyně přistupováno jinak, než k rodičovství biologickému. V trestním spise bylo uváděno„ matka a její děti,“ jakoby p. [příjmení] vůbec neexistoval. V plánu měla, že přijede za p. [příjmení], nicméně v důsledku zahájení trestní stíhání se rozhodli, že zůstane v ČR. Jejich vztah nevydržel. Před zahájením trestního stíhání dojížděla za p. [příjmení] do Basileje. On sem dle žalobkyně také dojížděl. Posléze však pouze v tichosti. Mohli se setkávat tak jednou měsíčně. Stále jsou v kontaktu, jsou přátelé.

20. Žalobkyně přípisem ze dne 18.9.2019 u žalovaného uplatnila žalobou uplatněné nároky. Žalovaný přípisem ze dne 9.7.2020 vyzval žalobkyni k doplnění žádosti o specifikované doklady. Žalobkyně reagovala přípisem ze dne 18.7.2020. Žalovaný vyzval žalobkyni k doplnění přípisem ze dne 1.2.2021. Žalovaný stanoviskem ze dne 11.2.2021 přiznal žalobkyni náhradu nákladů trestního řízení co do částky 101 519 Kč, konstatoval, že v řízení vedeném u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka] bylo vůči žalobkyni vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu ust. § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. a žalobkyni poskytl omluvu za vydání nezákonného rozhodnutí, ve zbytku nárok na náhradu nemajetkové újmy zamítl.

21. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

22. Podle § 3 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, c) orgány územních samosprávných celků.

23. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

24. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

25. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 3 uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

26. Podle § 15 zákona č. 82/1998 Sb., odst. 1, přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do 6-ti měsíců od uplatnění nároku. Podle odst. 2 domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do 6 měsíců ode dne uplatnění nároku nebyl jeho nárok plně uspokojen.

27. Ve smyslu ust. § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. zahrnuje náhrada škody takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Dle odst. 3 předmětného ustanovení jsou náklady zastoupení součástí nákladů řízení, přičemž zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Tímto předpisem je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (dále jen„ advokátní tarif“ nebo„ vyhláška“)). Ve smyslu ust. § 11 odst. 1 vyhlášky náleží mimosmluvní odměna za každý z těchto úkonů právní služby: a) převzetí a příprava zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb, b) první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem, c) další porada s klientem přesahující jednu hodinu, d) písemné podání nebo návrh ve věci samé, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, e) účast při vyšetřovacích úkonech v přípravném řízení, a to každé započaté dvě hodiny, f) prostudování spisu při skončení vyšetřování, a to každé započaté dvě hodiny, g) účast při úkonu správního nebo jiného orgánu, účast na jednání před soudem nebo jiným orgánem, a to každé započaté dvě hodiny, h) sepsání právního rozboru věci, i) jednání s protistranou, a to každé dvě započaté hodiny, j) návrh na předběžné opatření, dojde-li k němu před zahájením řízení, odvolání proti rozhodnutí o předběžném opatření a vyjádření k nim, k ) odvolání, dovolání, návrh na obnovu řízení, žaloba pro zmatečnost, popřípadě stížnost proti rozhodnutí o návrhu na obnovu řízení a vyjádření k nim, l) podnět k podání stížnosti pro porušení zákona a vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona, m) sepsání listiny o právním jednání. Ve smyslu ust. § 11 odst. 2 vyhlášky náleží mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny za každý z těchto úkonů právní služby: a) návrh na předběžné opatření, dojde-li k němu po zahájení řízení, návrh na zajištění důkazu nebo dědictví, b) návrh na opravu odůvodnění rozhodnutí, na odstranění následků zmeškání lhůty a na změnu rozhodnutí odsuzujícího k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách, c) odvolání proti rozhodnutí, pokud nejde o rozhodnutí ve věci samé, a vyjádření k takovému odvolání, d) návrhy a stížnosti ve věcech, ve kterých se rozhoduje ve veřejném zasedání, a vyjádření k nim, s výjimkou odvolání, návrhu na obnovu řízení a podnětu ke stížnosti pro porušení zákona, e) jde-li o výkon rozhodnutí, za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, za sepsání návrhu na zahájení řízení, vyjádření k návrhu, zastupování při jednání a sepsání odvolání proti rozhodnutí, f) účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí, g) účast při přípravě jednání, h) jednoduchá výzva k plnění. Ve smyslu ust. § 11 odst. 3 vyhlášky za úkony právní služby neuvedené v odstavcích 1 a 2 náleží odměna jako za úkony, jimž jsou svou povahou a účelem nejbližší.

28. Podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb., odst. 1, bez ohledu na to, zda bylo nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 31a odst. 3 v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

29. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11.10.2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9.7.2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21.6.2005).

30. Kritéria § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. se použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená.

31. S přihlédnutím ke shora uvedené právní úpravě a na základě provedeného dokazování soud zjišťoval, zda jsou kumulativně splněny 3 základní podmínky pro náhradu škody a nemajetkové újmy ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., které žalobkyně žalobou požadovala, a to existence odpovědnostního titulu, v tomto případě tvrzeného nezákonného rozhodnutí - usnesení o zahájení trestního stíhání, respektive tvrzeného nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení, příčinná souvislost a vznik škody, respektive nemajetkové újmy. Z nesporných tvrzení účastníků vyplynulo, že žalobkyně své nároky u žalovaného uplatnila dne 30.9.2019, kdy se domáhala náhrady škody ve výši 201 881 Kč a zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 640 000 Kč, přičemž žalovaný žalobkyni přiznal náhradu škody ve výši 101 519 Kč, konstatoval, že v řízení vedeném u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka] bylo vůči žalobkyni vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu ust. § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. a žalobkyni poskytl omluvu za vydání nezákonného rozhodnutí. Nespornou skutečností byla dále existence nezákonného rozhodnutí, na základě kterého bylo posléze vedeno trestní řízení [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka], a to usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 11.5.2014.

32. Soud nejprve posuzoval, zda žalobkyni vznikla škoda představující žalobkyní vynaložené náklady obhajoby, kdy spornými se mezi účastníky řízení staly náklady na úkony uvedené ve stanovisku žalovaného ze dne 11.2.2021. Jak zcela jednoznačně vyplývá z ust. § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. zahrnuje náhrada škody takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Na základě předmětného ustanovení je tudíž soud oprávněn a současně povinen posuzovat, zda byly náklady, které poškozený vynaložil, vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí a zda byly vynaloženy účelně.

33. Předně se soud ztotožňuje se závěrem žalovaného, že žalobkyni nenáleží náhrada nákladů souvisejících s úkony, které se uskutečnily ještě před zahájením trestního stíhání, neboť se nejedná o náklady, které by byly vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí. Úkon nahlížení do spisu uskutečněný dne 28.5.2014 nelze považovat za účelně vynaložený, když za účelně vynaložený úkon se dle § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu považuje, v případě, že se nejedná o nutnou obhajobu, pouze prostudování spisu při skončení vyšetřování. Náklady spojené s prostudováním spisu při skončení vyšetřování dne 19.9.2014 žalovaným nahrazeny byly. Náklady související s podáním návrhů na doplnění dokazování nebyly rovněž nalézacím soudem shledány účelně vynaloženými, neboť se jednalo o úkony týkající se pouze dokazování, za něž odměna nenáleží (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30.9.2004, sp. zn. 2 To 28/2004, dostupné v Bulletin advokacie 3/2005, s. 46).

34. Ve vztahu k posouzení účelnosti jednotlivých porad vycházel soud jednak z obsahu trestního spisu zachycujícího průběh trestního řízení a provádění jednotlivých úkonů ze strany soudu, žalobkyně, případně dalších osob, a dále potom z doplnění žaloby ze dne 21.6.2021, kde se žalobkyně k předmětu jednotlivých porad vyjádřila. S přihlédnutím k provedenému dokazování zdejší soud oproti žalovanému shledal účelně vynaloženými náklady na konání porady dne 10.7.2014, neboť tato porada navazovala na zamítnutí stížnosti žalobkyně o usnesení o zahájení trestního stíhání, přičemž se konala za účelem konzultace uplatnění dalších opravných prostředků. Účelně vynaloženými shledal nalézací soud rovněž náklady na konání porady dne 25.11.2014, která se uskutečnila za účelem zhodnocení výsledků prvního hlavního líčení, náklady na konání porady dne 19.3.2015, která se uskutečnila po vyhlášení nálezu Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 2499/14, který měl přímý dopad na probíhající trestní řízení. Účelně vynaloženými shledal soud I. stupně i náklady na konání porady dne 18.7.2016, neboť tato porada bezprostředně předcházela výslechu svědků v Basileji. Náklady na konání porady dne 31.1.2017 shledal zdejší soud také účelně vynaloženými, a to s přihlédnutím k tomu, že se konala bezprostředně po doručení rozsudku právní zástupkyni žalobkyně a byl na ní konzultován obsah odvolání. Účelně vynaloženými shledal nalézací soud rovněž náklady na konání porady dne 30.8.2018, kdy tato následovala po doručení druhého odsuzujícího rozsudku. V neposlední řadě byly účelně vynaloženými shledány i náklady na konání porady dne 11.3.2019, neboť tato navazovala na doručení třetího odsuzujícího rozsudku. Náklady na poradu uskutečněnou dne 15.6.2014 soud I. stupně účelnými ve smyslu ust. § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. neshledal, když této předcházela porada dne 2.6.2014 před výslechem žalobkyně a následovala po ní porada dne 10.7.2014, kdy náklady na obě tyto porady byly soudem shledány účelně vynaloženými.

35. V případě úkonů označených žalobkyní jako dotaz na matriky, dotaz na velvyslanectví, vyhledávání důkazů nejsou tyto úkony právní služby ve smyslu ust. § 11 advokátního tarifu, a to ani dle odst. 3 advokátního tarifu. Současně nesměřují tyto úkony vůči orgánu činnému v trestním řízení, nýbrž vůči třetím osobám. V případě náhrady za promeškaný čas dne 22.1.2015, dne 29.11.2016 a dne 17.12.2018 se soud I. stupně ztotožňuje se stanoviskem žalovaného, že za příslušné úkony náleží náhrada ve výši poloviny odměny za úkon, přičemž již poškozenému nenáleží náhrada hotových výdajů. Náklady na úkon označený žalobkyní jako sdělení soudu ze dne 10.6.2016 soud I. stupně neshledal účelně vynaloženými, když tento nelze dle názoru soudu kvalifikovat jako úkon právní služby ve smyslu ust. § 11 advokátního tarifu. Ve vztahu k nákladům označeným jako ústavní stížnost (zdravotní dokumentace) a ústavní stížnost (zahájení) nalézací soud poukazuje na ustanovení § 31 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., dle nějž může náhradu nákladů řízení poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla možnost domáhat se náhrady těchto nákladů v řízení před Ústavním soudem postupem dle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu a jestliže tak neučinila, nemůže se domáhat náhrady dle zákona č. 82/1998 Sb.

36. Oproti žalovanému je zdejší soud dále přesvědčen, že zvýšení sazby odměny na trojnásobek je oprávněné za účast při výslechu svědků [příjmení], [příjmení] a [anonymizováno], neboť přestože byly výslechy tlumočeny do českého jazyka, probíhaly u příslušných orgánů ve Švýcarsku dle švýcarských procesních předpisů. Současně nelze v této souvislosti akceptovat rozdílnou výši odměny obhájce spoluobviněného [příjmení] a právní zástupkyně žalobkyně. Zvýšení sazby odměny na trojnásobek již však není dle přesvědčení soudu důvodné u odvolání ze dnů 24.2.2017, 1.9.2018 a 21.3.2019.

37. V případě náhrady za čas promeškaný na cestách se soud I. stupně ztotožnil se stanoviskem žalovaného s tou výjimkou, že má za to, že za čas strávený na cestě k výslechům do Basileje a zpět náleží žalobkyni náhrada 44 půlhodin, neboť je nutné rovněž přihlédnout k bezpečnostním přestávkám a případným přestávkám spojeným s čerpáním pohonných hmot. Zdejší soud je tak přesvědčen, že k času uznanému žalovaným na jednu cestu v rozsahu 9 hodin je nezbytné připočíst 2 hodiny. Žalobkyně současně v řízení prokázala, že právní zástupkyně žalobkyně uhradila za ubytování v Basileji celkem částku [částka]. Z tohoto důvodu jí náleží náhrada těchto nákladů. Obdobně vznikl žalobkyni nárok na náhradu stravného právní zástupkyně žalobkyně, když čas strávený v souvislosti s úkonem právní služby prováděným mimo sídlo právního zástupce přesáhl 12 hodin. Zdejší soud je přesvědčen, že je nezbytné vycházet analogicky z výše stravného zaměstnanců v pracovním poměru.

38. Poté, kdy žalobkyně označila vozidla, která využívala při poskytování právních služeb žalobkyni a doložila k těmto příslušné doklady, shledal nalézací soud oprávněným i žalobkyní požadovaný nárok na náhradu cestovného.

39. S ohledem na shora uvedené dospěl zdejší soud k dílčímu závěru, že nárok na náhradu nákladů obhajoby je nad rámec plnění žalovaného oprávněný co do částky 56 851 Kč. Tato částka sestává z rozdílu odměn za účast u výslechu svědků [příjmení], [příjmení], [anonymizováno] v celkové výši 12 000 Kč (6 000 Kč + 3 000 Kč + 3 000 Kč), z rozdílu náhrady za promeškaný čas strávený cestou do Basileje a zpět ve výši 800 Kč, z náhrady nákladů na ubytování právní zástupkyně v Basileji ve výši 4 885 Kč, z náhrady stravného při cestě do Basileje ve výši 5 579 Kč, z odměn a hotových výdajů za úkony právní služby spočívající v poradách uskutečněných ve dnech 10.7.2014, 25.11.2014, 19.3.2015, 18.7.2016, 31.1.2017, 30.8.2018 a 11.3.2019 v celkové výši 12 600 Kč (7x 1 800 Kč), z náhrad za použití motorového vozidla na cestu z [obec] do Basileje a zpět ve výši 7 068 Kč, na cesty z [obec] do [obec] a zpět ve dnech 19.9.2014, 25.11.2014, 22.1.2015, 25.10.2016, 29.11.2016, 3.1.2017, 13.12.2017, 21.5.2018, 26.7.2018, 8.1.2019, 22.2.2019, a cestu z [obec] do [obec] a zpět dne 18.6.2019 v celkové výši 6 798 Kč, z náhrady za spotřebované pohonné hmoty na cestu z [obec] do Basileje a zpět ve výši 3 701 Kč, na cesty z [obec] do [obec] a zpět a cestu z [obec] do [obec] a zpět ve shora uvedených dnech v celkové výši 3 420 Kč.

40. Na základě učiněných dílčích závěrů shledal soud po částečném zastavení řízení co do částky 101 519 Kč oprávněným nárok žalobkyně na náhradu nákladů spojených s její obhajobou v rozsahu částky 56 851 Kč včetně zákonného úroku z této částky ode dne následujícího po uplynutí zákonné šestiměsíční lhůty od uplatnění nároku u žalovaného ve smyslu § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. a zákonného úroku z žalovaným přiznané částky 101 519 Kč (výrok I.), zatímco ve zbývajícím rozsahu nárok žalobkyně na náhradu škody zamítl (výrok II.).

41. Soud dále posuzoval, zda v řízení vedeném zejména [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka] došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. Předmětné řízení vůči žalobkyni trvalo od 20.5.2014, kdy bylo usnesení o zahájení trestního stíhání doručeno žalobkyni, do 18.6.2019, kdy nabyl právní moci rozsudek odvolacího soudu. Ke dni posledně zmíněného rozhodnutí trvalo posuzované řízení 5 let a 1 měsíc. Řízení probíhalo na 2 stupních soustavy obecných soudů, přičemž soud I. stupně i odvolací soud rozhodoval třikrát. V řízení došlo k částečným průtahům, a to v období od 16.2.2015 do 20.5.2015 a od 20.1.2016 do 4.5.2016. Současně je však nezbytné poukázat především na výtky odvolacího soudu vůči soudu I. stupně ve vztahu nerespektování jeho pokynů a ve vztahu k chybnému procesnímu postupu při výslechu svědků [příjmení], [příjmení] a [anonymizováno], které by prováděny v řízení celkem třikrát, a které prodloužily řízení přibližně o dva a půl roku, neboť poprvé bylo dne 20.5.2015 sděleno obhájcům a státnímu zástupci, že navržení svědci budou vyslechnuti dožádaným soudem v Basileji, přičemž nakonec byli jmenovaní svědci vyslechnuti dne 13.12.2017 formou videokonference. S přihlédnutím ke shora uvedeným skutečnostem má proto zdejší soud za to, že v posuzovaném řízení k nesprávnému úřednímu postupu dle § 13 zákona č. 82/1998 Sb. došlo.

42. Soud se posléze zabýval výší přiměřeného zadostiučinění za zjištěný nesprávný úřední postup odpovídajícího okolnostem případu. S přihlédnutím k závěrům stanoviska Nejvyššího soudu ČR sp.zn. Cpjn 206/2010 dospěl k závěru, že řízení trvající 5 let a 1 měsíc je řízení, které trvalo nepřiměřeně dlouho a základní částkou, kterou je možno nemajetkovou újmu za jeden rok trvání řízení odškodnit, je částka 15 000 Kč, za první dva roky částka poloviční. Soud tak dospěl k základní částce 61 250 Kč.

43. Výslednou částku soud následně s ohledem na kritéria ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. upravil, a to jejím snížením o 20% za skutkovou a procesní složitost, kdy za účelem zjištění skutkového stavu bylo v řízení prováděno poměrně rozsáhlé dokazování, a to ve spolupráci s cizozemskými justičními a jinými orgány, přičemž v této souvislosti bylo nezbytné opakovaně zajišťovat překlady dokumentů z českého jazyka či do českého jazyka, včetně překladu zákona č. 21/2006 Sb. Vzhledem k tomu, že řízení probíhalo opakovaně na 2 stupních soudní soustavy, nalézací soud základní částku odškodnění dále snížil o 15%. Žalobkyně se na délce řízení nepodílela. Za postup soudů, kdy byla odvolacím soudem vytčena soudu I. stupně procesní pochybení a nerespektování jeho pokynů zdejší soud zvýšil základní částku odškodnění o 15%. Význam řízení pro žalobkyni shledal soud I. stupně jako zvýšený, kdy toto řízení velmi citelně žalobkyni zasáhlo, což vyplynulo i z výslechu žalobkyně. Z tohoto důvodu soud základní částku odškodnění dále zvýšil o 20%.

44. Po zohlednění modifikací základní částky dospěl soud k částce 61 250 Kč.

45. Provedenými důkazy, zejména spisem [název soudu] sp.zn. [spisová značka], výslechem žalobkyně a lékařskými zprávami ze dne 11.3.2019 a ze dne 11.4.2019 bylo v řízení prokázáno, že předmětným trestním řízením, které navazovalo na vydané nezákonné rozhodnutí, došlo k významnému zásahu do zdravotní sféry žalobkyně, a to jejího psychického stavu. Žalobkyně již na počátku trestního řízení při svém výslechu uvedla, že chodí k psychiatrovi na antidepresiva, protože jí řízení vyčerpává. Při svém výslechu u zdejšího soudu potvrdila, že trestní řízení mělo významný dopad ne její psychický stav, kdy byla nucena vyhledat pomoc psychologa, přičemž od roku 2018 užívá pravidelně antidepresiva. Uvedené skutečnosti byly potvrzeny i předloženými lékařskými zprávami.

46. Dle provedeného dokazování došlo i k částečnému zásahu do pracovní sféry žalobkyně, kdy žalobkyně byla nucena sdělovat potencionálním zaměstnavatelům informaci o probíhajícím trestním řízení vedeném proti žalobkyni, v důsledku čehož byl žalobkyni nepochybně ztížen přístup k získání nového zaměstnání. Žalobkyně ve vztahu k tomuto zásahu uvedla i konkrétního zaměstnavatele, u kterého se ucházelo o volné místo a kterému sdělila příslušnou informaci.

47. Provedenými důkazy oproti tomu nebyl jednoznačně prokázán žalobkyní tvrzený zásah do cti a dobré pověsti, jakož i do rodinného života žalobkyně. V případě zásahu do rodinného života žalobkyně poukázala na narušený vztah mezi žalobkyní a jejím partnerem panem [příjmení], nicméně sama v rámci svého výslechu uvedla, že před zahájením trestního stíhání se setkávali přibližně jednou měsíčně, kdy za partnerem jezdila do Švýcarska, případně kdy on jezdil do České republiky. Přestože jejich vztah nevydržel, i nadále zůstali přáteli a komunikují spolu. V uvedené souvislosti nebylo jednoznačně prokázáno, že k narušení vztahu mezi žalobkyní a panem [příjmení] došlo v příčinné souvislosti s vedeným trestním řízením. Jak je se shora uvedeného navíc patrné, jejich vztah nebyl s ohledem na jejich rozdílná bydliště intenzivní.

48. Zásah do zdravotní a pracovní sféry žalobkyně v důsledku řízení, které bylo vedeno na základě nezákonného rozhodnutí, trval 5 let a 1 měsíc. Žalobkyně uplatnila své nároky dne 30.9.2019, přičemž žalovaný se k nárokům žalobkyně vyjádřil ve stanovisku ze dne 11.2.2021 tak, že konstatoval, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a žalobkyni poskytl omluvu za újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Na základě uvedeného nalézací soud posuzoval, zda je žalovaným poskytnuté zadostiučinění dostačujícím zadostiučiněním vzniklé nemajetkové újmy, přičemž dospěl k závěru, že nikoliv. Zdejší soud je přesvědčen, že za předmětný zásah do zdravotní a pracovní sféry žalobkyně trvající 5 let a 1 měsíc, kdy byla žalobkyně ohrožena trestem odnětí svobody až na 3 roky náleží žalobkyni zadostiučinění v penězích.

49. Ve vztahu k zadostiučinění nejsou zdejšímu soudu známa rozhodnutí soudů potvrzující, že žalobkyní požadovaná výše zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (200 000 Kč) odpovídá výši přiznaného zadostiučinění ve věcech jiných poškozených, jež se v podstatných znacích shodují s věcí žalobkyně. K výzvě soudu ani žalobkyně žádná taková rozhodnutí nepředložila či neoznačila, když žalobkyní označený nález sp.zn. II. ÚS 2175/16 není dle názoru zdejšího soudu možné na její věc aplikovat, neboť Ústavní soud posuzoval případ poškozeného, jehož věc se v podstatných znacích neshodovala s věcí žalobkyně. Za dané situace má soud I. stupně za to, že přiměřeným a spravedlivým zadostiučiněním za 5 let trvající trestní řízení, a to s přihlédnutím k hledisku obecných představ spravedlnosti a slušnosti, je peněžité zadostiučinění ve výši 90 000 Kč. Současně je však nutné přihlédnout k tomu, že žalobkyní tvrzená nemajetková újma spočívající ve zhoršení jejího psychického stavu byla vyvolána dle žalobkyně rovněž zařazením zdravotní dokumentace žalobkyně do trestního spisu. Tato skutečnost je potvrzována jednak lékařskou zprávou [anonymizováno] [příjmení] ze dne 11.4.2019, dle které žalobkyně poukázala na to, že byla nařčena cizineckou policií z podvodného jednání, že její zdravotní dokumentace se stala součástí úředních spisů a že velmi choulostivá osobní zdravotní anamnéza její i původ dětí byl tímto způsobem zveřejněn, a jednak rozsudkem [název soudu] ze dne 18.6.2020, č.j. [číslo jednací], dle kterého žalobkyni vznikla nemajetková újma spočívající ve zpřístupnění zdravotní dokumentace žalobkyně orgánům činným v trestním řízení. Vzhledem k tomu, že samotné trestní stíhání mohlo mít na základě shora uvedeného na vzniku nemajetkové újmy maximálně poloviční podíl, přistoupil nalézací soud ke krácení shora uvedeného zadostiučinění na polovinu. Soud I. stupně tak v případě žalobkyně shledal přiměřeným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí částku 45 000 Kč.

50. Přiměřená zadostiučinění za nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délkou řízení a vydáním nezákonného rozhodnutí byla žalobkyni přiznána v rozsahu částky 106 250 Kč (61 250 Kč + 45 000 Kč) včetně příslušného zákonného úroku z prodlení výrokem III. rozsudku, přičemž ve zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem IV. zamítl.

51. Výrok V. o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. neboť v řízení byla úspěšná převážně žalobkyně, přičemž ve vztahu k nárokům na přiměřená zadostiučinění za vzniklé nemajetkové újmy záviselo rozhodnutí o výši plnění na úvaze soudu. Předmětem řízení byl ve vztahu k rozhodování o nákladech řízení nárok na náhradu nákladů obhajoby ve výši 200 881 Kč a nároky na přiměřená zadostiučinění v celkové výši 640 000 Kč. Výše tarifní hodnoty u nemajetkové újmy se na rozdíl od majetkové škody stanovuje dle judikatury, např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 3378/2013, dle ust. § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. S ohledem na uvedené byla žalobkyně úspěšná dle tarifních hodnot v rozsahu částky 258 370 Kč, zatímco v rozsahu částky 42 511 Kč byla neúspěšná. Žalobkyně byla tudíž úspěšná v rozsahu 86% a v rozsahu 14% byla neúspěšná. Z tohoto důvodu jí vznikl nárok na úhradu nákladů řízení v rozsahu 72%. Žalobkyně požadovala přiznat náhradu nákladů řízení zahrnující odměnu za právní zastoupení za 6 úkonů právní služby á 9 540 Kč (převzetí věci, sepis žaloby, sepis žádosti o osvobození od SOP (v poloviční výši), odvolání SOP v poloviční výši), sepis repliky ze dne 24.5.2021, poradu dne 27.5.2021, účast u jednání dne 28.5.2021), za 4 úkony právní služby á 9 100 Kč (poradu dne 18.6.2021, sepis doplnění ze dne 21.6.2021, poradu dne 27.8.2021, účast u jednání dne 30.8.2021), 11 režijních paušálů po 300 Kč, náhradu za promeškaný čas strávený cestou k jednáním v rozsahu 12 půlhodin na cestu z [obec] do [obec] a zpět ve výši 2 400 Kč, náhradu za použití vozidla k dopravě na jednání z [obec] do [obec] a zpět ve výši 3 696 Kč, náhradu za spotřebované hmoty ve výši 1 751 Kč.

52. Úkony spočívající v sepisu žádosti o osvobození od SOP a odvolání od SOP neshledal zdejší soud účelně vynaloženými. Účelně vynaloženými neshledal soud ani náklady na poradu konanou dne 18.6.2021, když tato se neuskutečnila bezprostředně po jednání konaném dne 28.5.2021, přičemž lze současně dovodit, že tato souvisela s doplněním skutkových tvrzení ze dne 21.6.2021, kdy soud neshledal účelně vynaloženými ani náklady na tento úkon, neboť veškerá relevantní tvrzení měla být žalobkyní učiněna již v žalobě a nikoli až na základě výzvy soudu. Navíc před dalším jednáním, které se uskutečnilo dne 30.8.2021, se uskutečnila porada dne 27.8.2021.

53. V případě plného úspěchu ve věci by žalobkyni tudíž vznikl nárok na úhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 000 Kč, odměny za právní zastoupení za 5 úkonů právní služby á 9 540 Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis repliky ze dne 24.5.2021, poradu dne 27.5.2021, účast na jednání dne 28.5.2021), odměny za právní zastoupení za 2 úkony právní služby á 9 100 Kč (poradu dne 27.8.2021, účast na jednání dne 30.8.2021), 7 režijních paušálů po 300 Kč, cestovného za dopravu na 2 jednání soudu na trase [obec] [obec] [obec] vždy v délce 420 km, kdy právní zástupkyně cestovala vozidlem [značka automobilu], [registrační značka], se spotřebou 7,5l benzinu na 100 km, při ceně benzinu 27,80 Kč litr a základní náhradě 4,40 Kč km v celkové výši 5 447 Kč, související náhrady za promeškaný čas cestami v celkové výši 2 400 Kč, celkem tedy částky ve výši 81 847 Kč. S přihlédnutím k částečnému úspěchu ve věci byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů ve výši 58 930 Kč.