43 C 67/2024 - 77

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Luďkem Pilným ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] o zaplacení 599 520 Kč takto:

Výrok

I. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 469 520 Kč, zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 9. 5. 2024 (doplněnou podáním dne 21. 5. 2024) se žalobce domáhal po žalované zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 599 520 Kč za nemajetkovou újmu vzniklou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] (dále také jako „posuzované řízení“), a to dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „OdpŠk“). Posuzované řízení trvalo 17 let a 5 měsíců. Za každý měsíc řízení požadoval žalobce 1 250 Kč, kdy tuto částku navýšil o 50% z důvodu dopadu řízení na jeho psychiku a zdravotní situaci a o 50% z důvodu věku žalobce. Žalobci byl pozastaven výkon advokacie, propukly u něj [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], byl mu přiznán invalidní důchod I. stupně. V době zahájení řízení bylo žalobci 53 let, v době skončení 70 let a 3 měsíce. Posuzované řízení nebylo složité po stránce skutkové ani právní, nebylo prováděno žádné dokazování. Usnesením [Anonymizováno] ze dne 21. 6. 2007 bylo zrušeno usnesení o prohlášení konkurzu ze dne 14. 2. 2007, poté došlo v posuzovaném řízení k dlouhým obdobím nečinnosti, a až po 11 letech byla věc vrácena konkurznímu soudu, kdy byl konkurz opětovně prohlášen. Věc byla řešena i v lokálním tisku, žalobce se nemohl věnovat svým zálibám, řízení mělo vliv na jeho advokátní činnost. V posuzovaném řízení podával procesní návrhy, to mu však nelze přičítat k tíži, když považoval konkurz za nezákonně prohlášený. V posuzovaném řízení došlo k prodeji jeho pozemků, dále insolvenční správkyně vstupovala do jiných řízení, která se netýkala jeho majetku, byl ignorován návrh žalobce dle § 30 o. s. ř. Svůj nárok uplatnil u žalované dne 26. 2. 2024 ve výši 383 400 Kč, do podání žaloby žalovaná nereagovala.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že žalobce dne 28. 2. 2024 uplatnil u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 383 400 Kč za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] ve smyslu OdpŠk. Žalovaná nárok žalobkyně projednala dne 26. 8. 2024, žalobci bylo částečně vyhověno, a to v částce 130 000 Kč, když žalovaná dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Žalovaná vyplatila žalobci odškodnění za nepřiměřenou délku řízení za 17 let a 3 měsíce (od doručení návrhu na prohlášení konkurzu žalobci dne 21. 9. 2006). Základní částku za jeden rok řízení určila žalovaná ve výši 20 000 Kč (sníženou v prvních dvou letech na polovinu). Délka řízení byla dle žalované zásadním způsobem ovlivněna chováním žalobce v posuzovaném řízení, byla ovšem zjištěna i období nečinnosti. Žalovaná shledala důvody pro snížení základní částky o 20% z důvodu jisté skutkové složitosti řízení a opakovaného rozhodování na všech třech stupních soudní soustavy. Odvolací soud rozhodoval dle žalované o téměř všech rozhodnutích soudu I. stupně. Bylo rozhodováno o návrzích na určení lhůty k provedení procesního úkonu nebo o námitkách podjatosti, žalobce opakovaně podával dovolání. Žalobce v rozmezí let 2007-2018 podával dle žalované opakovaně návrhy na přerušení řízení (i poté, co byly předchozí návrhy zamítnuty), opravné prostředky podával blanketní, opakovaně žádal o odročení nařízených jednání z důvodu déletrvající pracovní neschopnosti nebo z důvodu nástupu do lázní, podával návrhy na delegaci vhodnou. Jeho chování bylo odvolacím soudem označeno za obstrukční. Za postup žalobce v řízení ponížila žalovaná základní výši zadostiučinění o 40%. Poskytnuté odškodnění ve výši 130 000 Kč považuje žalovaná za odpovídající.

3. Žalobce se v podání ze dne 16. 11. 2024 vyjádřil k replice žalované tak, že není pravda, že by bylo řízení složité, že by opakovaně žádal o odročení nařízených jednání, a to z důvodu déletrvající pracovní neschopnosti nebo z důvodu nástupu do lázní.

4. Usnesením zdejšího soudu ze dne 27. 11. 2024, č. j. 43 C 67/2024-58, bylo řízení zastaveno co do částky 130 000 Kč, neboť žalobce vzal žalobu co do částky 130 000 Kč zpět poté, kdy mu žalovaná v tomto rozsahu plnila.

5. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

6. Ze spisu [adresa] sp. zn. [Anonymizováno] bylo zjištěno: Dne 25. 7. 2006 byl doručen [adresa] návrh společnosti [právnická osoba] na prohlášení konkurzu na majetek žalobce. Usnesením ze dne 31. 7. 2006 byl vyzván věřitel, aby do 15 dnů ode dne doručení usnesení uhradil zálohu na náklady konkurzu ve výši 50 000 Kč. Usnesením ze dne 31. 7. 2006 vyzval soud žalobce, aby se do 15 dnů vyjádřil k návrhu na prohlášení konkurzu na jeho majetek. Předmětné usnesení bylo doručeno žalobci dne 21. 9. 2006. Dne 9. 8. 2006 byla věřitelem složena záloha na náklady konkurzu ve výši 50 000 Kč. [adresa] přípisem ze dne 14. 8. 2006 informoval konkurzní soud, že eviduje pohledávku za žalobcem ve výši 1 970 Kč. Přípisem ze dne 15. 9. 2006 informoval [adresa] konkurzní soud, že eviduje za žalobcem pohledávky nezaplacených pořádkových pokut v celkové výši 110 000 Kč. Žalobce se vyjádřil k návrhu podáním doručeným konkurznímu soudu dne 16. 10. 2006. Podáním ze dne 7. 10. 2006 požádal žalobce o povolení ochranné lhůty. Dne 2. 1. 2007 bylo nařízeno jednání na 31. 1. 2007. Dne 29. 1. 2007 bylo jednání odročeno na 14. 2. 2007 z důvodu, že žalobci nebylo řádně doručeno předvolání k jednání. Dne 14. 2. 2007 se konalo jednání, ke kterému se žalobce nedostavil. Návrh žalobce na povolení ochranné lhůty byl zamítnut, na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Správcem konkurzní podstaty byl ustanoven [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobce se proti rozhodnutí odvolal dne 6. 3. 2007 s tím, že odvolání bude blíže odůvodněno v termínu do 23. 3. 2007. Usnesením ze dne 8. 3. 2007 byl žalobce vyzván, aby doplnil své odvolání. Přípisem ze dne 19. 3. 2007 požádal [tituly před jménem] [jméno FO] o zproštění funkce správce konkurzní podstaty. Podáním ze dne 26. 3. 2007 požádal žalobce o prodloužení lhůty k doplnění odvolání. Dne 26. 3. 2007 bylo konkurznímu soudu doručeno odůvodnění odvolání. Dne 4. 4. 2007 byl spis předložen [Anonymizováno] k rozhodnutí o odvolání. Dne 10. 4. 2007 doručil žalobce doplněk odvolání. Dne 20. 4. 2007 byl spis vrácen k vyřízení [Anonymizováno] [adresa] s tím, že odvolání nebylo doručeno druhému účastníku řízení - navrhovateli konkurzu. Usnesením ze dne 20. 4. 2007 byl navrhující věřitel vyzván k vyjádření k odvolání. Věc byla opětovně předložena [Anonymizováno] dne 22. 5. 2007. Dne 4. 6. 2007 bylo nařízeno odvolací jednání na 21. 6. 2007. Věřitel se vyjádřil podáním ze dne 29. 5. 2007. Dne 21. 6. 2007 se konalo jednání odvolacího soudu, žalobce se nedostavil. Na jednání bylo usnesení [adresa] ze dne 14. 2. 2007 ve výroku II. o prohlášení konkursu zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Spis byl vrácen [adresa] dne 2. 7. 2007. Následně bylo usnesení odvolacího soudu rozesláno účastníkům. Usnesením ze dne 4. 7. 2007 vyzval konkurzní soud navrhujícího věřitele, aby do 15 dnů doplnil svůj návrh na prohlášení konkurzu. Dne 16. 7. 2007 podal správce konkurzní podstaty dílčí zprávu o činnosti správce konkurzní podstaty. [Anonymizováno] oznámilo dne 12. 7. 2007, že vstupuje do řízení. Přípisem ze dne 16. 7. 2007 požádal žalobce o podání zprávy, kdy bude nařízeno jednání. Dne 25. 7. 2007 byl soudu doručen návrh na prohlášení konkurzu ze strany navrhovatele [právnická osoba]. Usnesením ze dne 26. 7. 2007 soud schválil vyúčtování hotových výdajů [tituly před jménem] [jméno FO], zároveň zprostil [tituly před jménem] [jméno FO] funkce správce konkurzní podstaty. Usnesením ze dne 27. 7. 2007 vyzval soud žalobce, aby se vyjádřil k návrhu [právnická osoba] na prohlášení konkurzu na majetek žalobce. Podáním ze dne 1. 8. 2007 se věřitel [právnická osoba] vyjádřil k výzvě soudu. Usnesením ze dne 2. 8. 2007 vyzval konkurzní soud žalobce, aby se do 15 dnů vyjádřil k doplnění návrhu na prohlášení konkurzu na majetek podaného společností [právnická osoba]. Dne 9. 8. 2007 byla doručena soudu ze strany žalobce žádost o delegaci věci jinému soudu. Žalobce se podáním ze dne 27. 8. 2007 vyjádřil k doplnění návrhu na prohlášení konkurzu na jeho majetek, současně požádal o prodloužení lhůty k vyjádření do 3. 9. 2007. Podáním ze dne 27. 8. 2007 podal žalobce odvolání proti usnesení [adresa] ze dne 26. 7. 2007, kterým byla stanovena odměna správce konkurzní podstaty. Usnesením ze dne 30. 8. 2007 vyzval konkurzní soud žalobce, aby zaplatil poplatek za návrh na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. Podáním ze dne 12. 9. 2007 sdělil žalobce, že svůj návrh na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu bere zpět. Usnesením ze dne 10. 10. 2007 bylo odvolání žalobce proti usnesení ze dne 26. 7. 2007 odmítnuto a řízení o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu bylo zastaveno. Dne 10. 10. 2007 bylo nařízeno jednání na 5. 11. 2007. Dne 5. 11. 2007 bylo jednání odročeno na 19. 12. 2007 z důvodu pracovní neschopnosti žalobce. Žalobce se dne 5. 11. 2007 odvolal proti usnesení konkurzního soudu ze dne 10. 10. 2007. Usnesením ze dne 6. 11. 2007 bylo odvolání žalobce odmítnuto. Dne 12. 12. 2007 požádal žalobce o odročení jednání nařízeného na 19. 12. 2007 z důvodu pracovní neschopnosti. Dne 13. 12. 2007 bylo jednání odročeno na 23. 1. 2008. Dne 11. 1. 2008 bylo odročeno jednání na 26. 3. 2008 z důvodu pracovní neschopnosti žalobce. Jednání bylo poté opětovně odročeno na 4. 6. 2008 z důvodu pracovní neschopnosti žalobce. Dne 28. 5. 2008 bylo odročeno jednání na 2. 7. 2008 z důvodu pracovní neschopnosti žalobce. Jednání bylo následně odročeno opět z důvodu pracovní neschopnosti žalobce. Dne 4. 7. 2008 byl doručen soudu návrh žalobce na přerušení řízení dle ustanovení § 109 odst. 1 písm. b) o. s. ř., popřípadě dle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Usnesením ze dne 7. 7. 2008 byl návrh na přerušení řízení zamítnut. Dne 16. 7. 2008 byl doručen nový návrh žalobce na přerušení řízení. Dne 21. 7. 2008 byl ze strany žalobce doručen soudu návrh na přerušení řízení. Dne 24. 7. 2008 byl soudu doručen návrh žalobce na přerušení řízení. Dne 18. 8. 2008 se připojil věřitel [Anonymizováno] k návrhu na prohlášení konkursu na majetek žalobce. Usnesením ze dne 19. 9. 2008 vyzval soud žalobce, aby se vyjádřil k návrhu věřitele [Anonymizováno]. Žalobce podáním ze dne 30. 9. 2008 požádal o prodloužení lhůty k vyjádření do 31. 10. 2008. Dne 3. 11. 2008 požádal žalobce opět o prodloužení lhůty do 7. 11. 2008. Dne 3. 11. 2008 se žalobce vyjádřil k návrhu navrhovatele na prohlášení konkurzu. Dne 3. 11. 2008 navrhl žalobce přerušení řízení. Dne 15. 11. 2008 informoval žalobce soud o svém nástupu do lázeňské péče v období od 16. 11. 2008 do 14. 12. 2008. Usnesením ze dne 12. 1. 2009 byly návrhy žalobce na přerušení řízení ze dnů 25. 6. 2008, 21. 7. 2008, 23. 7. 2008, 30. 10. 2008 zamítnuty. Dne 14. 1. 2009 podal žalobce návrh na přerušení řízení. Usnesením z dne 21. 1. 2009 byl tento návrh zamítnut. Policie ČR přípisem ze dne 19. 1. 2009 požádala o zapůjčení spisu, tento byl zapůjčen s tím, že jej má [Anonymizováno] vrátit nejpozději do 6. 2. 2009. Žalobce se odvolal proti usnesení ze dne 12. 1. 2009 podáním ze dne 18. 2. 2009, kdy se jednalo o blanketní odvolání. Usnesením ze dne 19. 2. 2009 bylo odvolání žalobce odmítnuto. Dne 19. 2. 2009 bylo nařízeno jednání na 25. 3. 2009. Dne 25. 2. 2009 se žalobce vyjádřil k návrhu věřitele [Anonymizováno] na prohlášení konkurzu. Dne 16. 3. 2009 podal žalobce návrh na přerušení řízení. Dne 13. 3. 2009 podal žalobce odvolání proti usnesení konkurzního soudu ze dne 19. 2. 2009. Odvolání odůvodnil podáním ze dne 18. 3. 2009. Dne 19. 3. 2009 bylo nařízené jednání zrušeno z důvodu včas podaného odvolání žalobce. Usnesením ze dne 19. 3. 2009 vyzval soud žalobce, aby do 10 dnů prokázal, že se nezdržoval v místě svého bydliště dne 26. 2. 2009 a další tři dny a současně vyzval, aby do 10 dnů doplnil námitku podjatosti uplatněnou v podání ze dne 12. 3. 2009 o důvody návrhu na vyloučení soudkyně [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 23. 3. 2009 podal žalobce návrh na přerušení řízení. Dne 23. 3. 2009 podal žalobce námitku místní nepříslušnosti. Dne 23. 3. 2009 podal žalobce návrh na vydání předběžného opatření. Usnesením ze dne 25. 3. 2009 byl návrh žalobce na nařízení předběžného opatření odmítnut. Podáním ze dne 30. 4. 2009 se vyjádřil žalobce k usnesení soudu ze dne 19. 3. 2009. Dne 5. 5. 2009 byla věc předložena [Anonymizováno] k rozhodnutí o námitce podjatosti. Dne 31. 8. 2009 vrátil odvolací soud věc [Anonymizováno] bez věcného vyřízení. Usnesením ze dne 2. 9. 2009 vyzval konkurzní soud žalobce, aby prokázal, že se nezdržoval v místě svého bydliště od 19. 1. 2009 tři dny a odůvodnil své odvolání ze dne 17. 2. 2009. Dne 21. 9. 2009 požádal žalobce o prodloužení lhůty do 5. 10. 2009. Své odvolání doplnil dne 7. 10. 2009. [Anonymizováno] dne 20. 11. 2009 požádala o zaslání podkladů. Spis byl předložen [Anonymizováno] dne 8. 12. 2009. Usnesením ze dne 6. 1. 2010 [Anonymizováno] rozhodl, že soudkyně [tituly před jménem] [jméno FO] není vyloučena z projednání a rozhodování věci a usnesení [Anonymizováno] ze dne 12. 2. 2009 potvrdil. Spis byl vrácen 18. 1. 2010 [Anonymizováno] v [adresa]. Usnesením ze dne 19. 4. 2010 byly návrhy žalobce na přerušení řízení ze dnů 11. 3. 2009 a 23. 3. 2009 zamítnuty a byla zamítnuta námitka místní nepříslušnosti ze dne 23. 3. 2009. Žalobce se 11. 5. 2010 odvolal proti usnesení ze dne 19. 4. 2010. Usnesením ze dne 12. 5. 2010 byl žalobce vyzván k doplnění odvolání. Dne 31. 5. 2010 požádal žalobce o prodloužení lhůty do 10. 6. 2010. Dne 11. 6. 2010 podal žalobce odůvodnění odvolání. Spis byl předložen [Anonymizováno] dne 21. 6. 2010. Dne 21. 6. 2010 současně podal žalobce návrh na přerušení řízení. [Anonymizováno] usnesení [Anonymizováno] ze dne 19. 4. 2010 potvrdil. Spis byl vrácen [adresa]. 10. 2010. Usnesením ze dne 14. 10. 2010 byl návrh žalobce na přerušení řízení ze dne 21. 6. 2010 zamítnut. Žalobce se dne 4. 11. 2010 odvolal proti usnesení ze dne 14. 10. 2010. Usnesením ze dne 8. 11. 2010 byl žalobce vyzván, aby doplnil své odvolání. Toto učinil dne 23. 11. 2010. Spis byl dne 23. 11. 2010 předložen [Anonymizováno] k rozhodnutí o odvolání. Usnesením ze dne 31. 5. 2011 bylo usnesení [Anonymizováno] ze dne 14. 10. 2010 potvrzeno. Dne 14. 3. 2011 byl doručen [Anonymizováno] ze strany žalobce návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Dne 16. 3. 2011 informovala [tituly před jménem] [jméno FO] žalobce, že návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu byl předmětného dne postoupen k rozhodnutí [Anonymizováno]. Usnesením ze dne 23. 3. 2011 [Anonymizováno] návrh žalobce k provedení procesního úkonu zamítl. Spis byl vrácen 31. 3. 2011 [adresa]. Dne 14. 6. 2011 bylo nařízeno jednání na 14. 8. 2011. Dne 5. 8. 2011 navrhl žalobce přerušení řízení. Dne 14. 8. 2011 se konalo jednání, žalobce byl přítomen, jednání bylo odročeno na 29. 8. 2011. Dne 15. 8. 2011 navrhl žalobce přistoupení vedlejšího účastníka na straně žalobce. Dne 15. 8. 2011 bylo soudu doručeno dovolání žalobce proti usnesení [Anonymizováno] ze dne 31. 5. 2011. Dne 29. 8. 2011 se konalo jednání, žalobce byl přítomen, jednání bylo odročeno na 13. 9. 2011. Dne 30. 8. 2011 podal žalobce návrh na zastavení konkurzního řízení. Dne 8. 9. 2011 podal žalobce návrh na delegaci jinému soudu z důvodu vhodnosti. Usnesením ze dne 9. 9. 2011 byl žalobce vyzván k zaplacení poplatku za návrh na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. Žalobce poplatek uhradil dne 20. 9. 2011. Dne 12. 9. 2011 podal žalobce návrh na přerušení řízení. Dne 3. 10. 2011 byla věc předložena [Anonymizováno] k rozhodnutí o delegaci vhodné. Usnesením [Anonymizováno] ze dne 4. 10. 2011 byl návrh na přikázání věci vedené u [adresa] zamítnut. Spis byl vrácen [Anonymizováno] 27. 10. 2011. Spis byl následně zapůjčen [adresa]. Vrácen byl dne 19. 1. 2012. Dne 28. 5. 2012 byl spis předložen [Anonymizováno] k rozhodnutí o dovolání. Dne 23. 5. 2012 bylo současně nařízeno jednání na 27. 7. 2012. Usnesením ze dne 26. 6. 2012 [Anonymizováno] dovolání žalobce odmítl. Spis byl vrácen [Anonymizováno] 10. 7. 2012. Dne 14. 7. 2012 žalobce podal návrh na přikázání jinému soudu z důvodu delegace nutné. Dne 24. 7. 2012 bylo jednání nařízené na 27. 7. 2012 zrušeno z důvodu podání žalobce, kterým uplatnil námitku podjatosti všech soudců [adresa] a dalších podání žalobce. Dne 25. 7. 2012 podal žalobce návrh na zamítnutí konkurzních návrhů navrhovatelů. Dne 25. 7. 2012 podal žalobce návrh na přerušení řízení. Dne 8. 8. 2012 byl spis předložen [Anonymizováno] k rozhodnutí o námitce podjatosti. [Anonymizováno] usnesením ze dne 3. 12. 2012 rozhodl, že soudkyně [tituly před jménem] [jméno FO] není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci. Spis byl vrácen [Anonymizováno] 10. 12. 2012. Rozhodnutím ze dne 17. 1. 2013 byla věc přidělena z důvodu zániku funkce soudkyně [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly před jménem] [jméno FO]. [Anonymizováno] v [adresa] požádalo o zapůjčení konkurzního spisu dne 5. 3. 2013. Tento byl zapůjčen a následně vrácen dne 26. 3. 2013. Dne 14. 4. 2013 byla věc předložena [Anonymizováno] k rozhodnutí o námitce podjatosti. Dne 20. 8. 2013 byla věc vrácena bez věcného vyřízení. Dne 22. 1. 2014 byl spis předložen [Anonymizováno] k rozhodnutí o návrhu žalobce na přikázání věci. Usnesením [Anonymizováno] ze dne 2. 4. 2014 bylo rozhodnuto, že věc se nepřikazuje [adresa]. Spis byl vrácen [Anonymizováno] 29. 4. 2014. Usnesením ze dne 11. 6. 2014 byly návrhy žalobce na přerušení řízení ze dnů 2. 8. 2011, 12. 9. 2011 a 23. 7. 2012 zamítnuty. Usnesením ze dne 30. 6. 2014 byl žalobce vyzván, aby doplnil své odvolání. Dne 11. 7. 2014 žalobce doplnil odvolání. Spis byl předložen [Anonymizováno] dne 11. 8. 2014. Dne 18. 9. 2014 vydal [Anonymizováno] usnesení, kterým odvolání žalobce odmítl. Spis byl vrácen [Anonymizováno] 29. 9. 2014. Dne 20. 10. 2014 podal žalobce návrh na přerušení řízení. Usnesením ze dne 10. 12. 2014 byl návrh na přerušení řízení zamítnut. Žalobce se odvolal dne 29. 12. 2014. Usnesením ze 6. 1. 2015 byl žalobce vyzván k doplnění odvolání. Dne 7. 1. 2015 se připojil věřitel [právnická osoba]. k návrhu na prohlášení konkurzu na majetek žalobce. Dne 27. 1. 2015 požádal žalobce o prodloužení lhůty k doplnění odvolání. Dne 16. 2. 2015 bylo nařízeno jednání na 22. 6. 2015. Dne 13. 2. 2015 byl [Anonymizováno] předložen návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podaný společností [právnická osoba]. Usnesením ze dne 12. 3. 2015 byl návrh na určení lhůty zamítnut. Spis byl vrácen [Anonymizováno] 19. 3. 2015. Dne 28. 5. 2015 podal žalobce žalobu pro zmatečnost proti rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne 12. 3. 2015. Dne 5. 6. 2015 podal žalobce dovolání proti usnesení [Anonymizováno] ze dne 12. 3. 2015. Dne 12. 6. 2015 požádal žalobce o odročení nařízeného konkurzního jednání z důvodu nástupu lázeňské léčby. Dne 17. 6. 2015 bylo zrušeno jednání nařízené na 22. 6. 2015 z důvodu komplexní lázeňské péče žalobce. Dne 2. 7. 2015 byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání [Anonymizováno]. Usnesením [Anonymizováno] ze dne 14. 8. 2015 bylo usnesení [Anonymizováno] ze dne 14. 2. 2015 zrušeno. Věc byla vrácena dne 25. 8. 2015 [Anonymizováno]. Dne 10. 9. 2015 byla věc předložena [Anonymizováno] k rozhodnutí o dovolání. Usnesením ze dne 17. 9. 2015 bylo dovolání žalobce [Anonymizováno] odmítnuto. Spis byl vrácen 25. 9. 2015 [Anonymizováno]. Usnesením [Anonymizováno] ze dne 2. 10. 2015 byl návrh žalobce na přerušení řízení ze dne 10. 5. 2015 zamítnut. Dne 8. 10. 2015 byl spis předložen [Anonymizováno] k rozhodnutí o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Usnesením ze dne 19. 10. 2015 byl návrh zamítnut. Spis byl vrácen [Anonymizováno] 22. 10. 2015. Dne 20. 10. 2015 podal žalobce návrh na určení lhůty. Usnesením ze dne 23. 10. 2015 byl zamítnut návrh žalobce na vydání předběžného opatření. Dne 11. 11. 2015 se žalobce proti rozhodnutí odvolal. Usnesením ze dne 13. 11. 2015 byl žalobce vyzván k doplnění odvolání. Dne 2. 12. 2015 požádal žalobce o prodloužení lhůty k doplnění odvolání. Dne 10. 12. 2015 žalobce odvolání doplnil. Dne 5. 1. 2016 byl spis předložen [Anonymizováno]. Usnesením ze dne 8. 2. 2016 bylo usnesení [Anonymizováno] potvrzeno. Dne 2. 3. 2016 podal žalobce návrh na přerušení řízení. Soud následně vyzýval několik subjektů, zda hodlají vystupovat jakožto vedlejší účastníci na straně žalobce. Dne 13. 4. 2016 podal žalobce dovolání proti usnesení [Anonymizováno] ze dne 8. 2. 2016. Usnesením ze dne 16. 5. 2016 byl návrh žalobce na přerušení řízení ze dne 2. 3. 2016 zamítnut. Usnesením ze dne 16. 5. 2016 byly návrhy žalobce na přistoupení vedlejších účastníků nepřipuštěny. Dne 30. 5. 2016 byl spis předložen [Anonymizováno] k rozhodnutí o dovolání. Usnesením ze dne 28. 7. 2016 bylo dovolání [Anonymizováno] odmítnuto. Spis byl vrácen 7. 9. 2016 [Anonymizováno]. Usnesením ze dne 19. 10. 2016 vyzval konkurzní soud věřitele [právnická osoba], aby se vyjádřil k návrhu věřitele [právnická osoba]. o zpětvzetí návrhu na prohlášení konkurzu. Dne 5. 1. 2017 byla věc předložena [Anonymizováno] k rozhodnutí o odvolání žalobce. Současně byl dne 3. 11. 2016 [Anonymizováno] předložen spis k rozhodnutí o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Usnesením [Anonymizováno] ze dne 25. 11. 2016 bylo [Anonymizováno] uloženo, aby do 31. 12. 2016 rozhodl o návrhu na ustanovení předběžného správce. Dne 16. 12. 2016 navrhl žalobce vyloučení soudkyně [tituly před jménem] [jméno FO] z projednávání věci. Usnesením ze dne 22. 12. 2016 [Anonymizováno] rozhodl, že konkurzní řízení se ve vztahu k věřiteli [právnická osoba] zastavuje. Usnesením ze dne 30. 12. 2016 byl ustanoven žalobci předběžný správce [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 5. 1. 2017 byla věc předložena [Anonymizováno] k rozhodnutí o námitce podjatosti. Usnesením ze dne 31. 1. 2017 [Anonymizováno] odmítl odvolání žalobce proti usnesení [Anonymizováno] ze dne 16. 5. 2016 a potvrdil usnesení [adresa] ze dne 25. 7. 2016. Spis byl vrácen [adresa] dne 20. 2. 2017. Dne 11. 1. 2017 se žalobce odvolal proti usnesení [Anonymizováno] ze dne 30. 12. 2016. Dne 27. 1. 2017 bylo odvolání žalobcem doplněno. Dne 1. 2. 2017 podal žalobce návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, další návrh podal dne 14. 2. 2017. Usnesením ze dne 4. 4. 2017 [Anonymizováno] vyzval věřitele, aby se vyjádřili k odvolání žalobce proti usnesení ze dne 30. 12. 2016. Navrhovatelé se následně vyjadřovali. Dne 1. 6. 2017 byla věc předložena [Anonymizováno] k rozhodnutí o odvolání. Usnesením [Anonymizováno] ze dne 7. 2. 2018 bylo usnesení [Anonymizováno] ze dne 30. 12. 2016 zrušeno, věc byla vrácena soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud uvedl v odůvodnění rozhodnutí, že nemohl přehlédnout, že dlužník v daném konkurzním řízení neužívá procesní prostředky účinné k ochraně jeho práv nebo za jejich účelem, tedy koná v rozporu se zásadou zdůrazněnou v poslední větě § 6 o. s. ř., že tato ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání a soudy jsou povinny dbát, aby v řízení nebylo práv zneužíváno. Podle obsahu spisu dlužník během konkursního řízení činí dle odvolacího soudu množství různých i zákonem nepředvídaných procesních návrhů, v nichž konkurzní soud průběžně rozhoduje, jež generují procesní reakce ostatních účastníků řízení a dlužníkova odvolání proti procesním rozhodnutím pro něj nepříznivým, soudní jednání byla opakovaně odročena z důvodu na straně dlužníka. Dlužník přitom opakovaně vznesl nedůvodnou námitku podjatosti vyřizujícího soudce či všech soudců konkurzního soudu, podal bezpočet neúspěšných návrhů na přerušení konkurzního řízení, jejich zamítnutí opětovně napadal nepřípustnými odvoláními a též se již dříve několikrát neúspěšně domáhal přikázání věci jinému soudu. Dosavadní počínání dlužníka ostatně [Anonymizováno] již v usneseních ze dne 23. 3. 2011 a ze dne 19. 10. 2015 hodnotil jako obstrukční výkon práva činěný ve zjevné snaze znemožnit soudu věc projednat a rozhodnout. Toho druhu je dle odvolacího soudu zjevně i opětovný návrh dlužníka na přikázání odvolací věci [Anonymizováno]. Spis byl vrácen [Anonymizováno] dne 22. 2. 2018. Následně konkurzní soud oslovoval subjekty s dotazem, zda evidují vůči žalobci pohledávky, které byly zjištěny v rámci konkurzního řízení, a to v průběhu března 2018. Dne 19. 3. 2018 bylo nařízeno jednání na 26. 4. 2018. Dne 19. 4. 2018 podal žalobce žádost o odročení jednání z důvodu přidělení lázní v době od 25. 4. 2018 na dobu tří týdnů. Usnesením ze dne 23. 4. 2018 byl návrh žalobce na odročení jednání dne 26. 4. 2018 zamítnut. Dne 23. 4. 2018 podal žalobce opětovnou žádost o odročení konkurzního jednání z důvodu pobytu v lázních. Dne 24. 4. 2018 podal žalobce návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů. Dne 26. 4. 2018 se konalo jednání, žalobce se nedostavil. Usnesením ze dne 25. 5. 2018 byl na majetek žalobce prohlášen konkurz, správcem konkurzní podstaty byla ustanovena [právnická osoba]. Dne 11. 6. 2018 se žalobce odvolal proti usnesení ze dne 25. 5. 2018. Dne 15. 6. 2018 podal žalobce žádost o ustanovení zástupce pro podání ústavní stížnosti a pro zastupování před Ústavním soudem. Usnesením ze dne 10. 7. 2018 byl žalobce vyzván, aby doplnil své odvolání ve lhůtě 10 dnů. Přípisem ze dne 12. 7. 2018 [tituly před jménem] [jméno FO] odmítla ustanovení správcem konkurzní podstaty. Dne 13. 7. 2018 žalobce navrhl určení lhůty k provedení procesního úkonu, zároveň urgoval ustanovení zástupce pro zastupování před Ústavním soudem. Usnesením ze dne 17. 7. 2018 byla [tituly před jménem] [jméno FO] zproštěna funkce správce konkurzní podstaty a novým správcem byla ustanovena [právnická osoba]. Žalobce podal dne 2. 8. 2018 odvolání proti usnesení ze dne 17. 7. 2018. Dne 7. 8. 2018 podal žalobce námitky proti usnesení ze dne 10. 7. 2018. Usnesením ze dne 13. 8. 2018 byl žalobce vyzván, aby doplnil své odvolání. Usnesením ze dne 14. 8. 2018 bylo usnesení ze dne 10. 7. 2018 změněno tak, že se námitce vyhovuje a usnesení se ruší. Dne 20. 8. 2018 byl předložen návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu [Anonymizováno]. Usnesením ze dne 24. 8. 2018 byl návrh žalobce na určení lhůty zamítnut. Dne 31. 8. 2018 bylo odvolání žalobcem doplněno. Dne 20. 9. 2018 byl spis předložen [Anonymizováno] k rozhodnutí o odvolání žalobce. [Anonymizováno] usnesením ze dne 2. 11. 2018 usnesení [Anonymizováno] ze dne 17. 7. 2018 potvrdil. Usnesením ze dne 5. 11. 2018 [Anonymizováno] odmítl odvolání žalobce proti usnesení [Anonymizováno] ze dne 13. 8. 2018. Dne 15. 11. 2018 bylo nařízeno jednání před odvolacím soudem na 26. 11. 2018. Dne 21. 11. 2018 podal žalobce dovolání proti usnesení [Anonymizováno] ze dne 2. 11. 2018. Dne 21. 11. 2018 podal žalobce žalobu pro zmatečnost proti rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne 2. 11. 2018. Dne 26. 11. 2018 se konalo jednání odvolacího soudu, žalobce byl přítomen, bylo vyhlášeno usnesení, kterým bylo usnesení [Anonymizováno] ze dne 25. 5. 2018 ve znění usnesení ze dne 12. 7. 2018 potvrzeno, odvolání proti bodu II výroku bylo odmítnuto. Dne 12. 12. 2018 bylo nařízeno přezkumné jednání na 21. 2. 2019. Dne 7. 2. 2019 byl spis předložen s návrhem žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu [Anonymizováno]. Usnesením ze dne 14. 2. 2019 byl návrh žalobce zamítnut, spis byl vrácen [Anonymizováno] 18. 2. 2019. Dne 20. 2. 2019 podal žalobce dovolání proti usnesení [Anonymizováno] ze dne 26. 11. 2018. Dne 21. 2. 2019 se konalo přezkumné jednání a schůze věřitelů. Usnesením ze dne 21. 2. 2019 soud potvrdil volbu věřitelského výboru a jejich náhradníků. Usnesením ze dne 15. 3. 2019 vyzval soud žalobce, aby předložil doklad, kterým prokáže, že je osobou s právnickým vzděláním. Žalobce předložil doklad 4. 4. 2019. Dne 23. 4. 2019 bylo nařízeno jednání za účelem výslechu žalobce na den 30. 5. 2019. Dne 30. 5. 2019 se konal výslech žalobce ve věci prohlášení o majetku. Usnesením ze dne 4. 6. 2019 byl zamítnut návrh žalobce na zproštění správce konkurzní podstaty [právnická osoba]. Dne 18. 6. 2019 doručil žalobce žádost o sdělení, kdy již bude ukončeno konkurzní řízení, neboť nemá žádný majetek a je osobou de facto bez domova. Žalobce se odvolal proti usnesení [Anonymizováno] ze dne 4. 6. 2019. Usnesením ze dne 12. 7. 2019 byl žalobce vyzván, aby ve lhůtě 10 dnů doplnil své odvolání. Žalobce doplnil odvolání dne 15. 8. 2019. Dne 5. 9. 2019 nařídil [Anonymizováno] zvláštní přezkumné jednání na 14. 11. 2019. Usnesením ze dne 24. 9. 2019 [Anonymizováno] odmítl dovolání žalobce proti usnesení [Anonymizováno] ze dne 2. 11. 2018. Usnesením ze dne 24. 9. 2019 [Anonymizováno] odmítl dovolání žalobce proti usnesení [Anonymizováno] ze dne 25. 5. 2018 ve znění opravného usnesení ze dne 12. 7. 2018. Dne 14. 11. 2019 se konalo zvláštní přezkumné jednání, žalobce se jednání účastnil. Dne 18. 11. 2019 byl spis předložen [Anonymizováno] k rozhodnutí o odvolání. [Anonymizováno] usnesením ze dne 30. 6. 2020 potvrdil usnesení [Anonymizováno] ze dne 4. 6. 2019. Spis byl vrácen [Anonymizováno] dne 9. 7. 2020. Usnesením ze dne 23. 9. 2020 určil konkurzní soud správci konkurzní podstaty odměnu a náhradu hotových výdajů, vyslovil souhlas s čerpáním zálohy na odměnu správce konkurzní podstaty ve výši 300 000 Kč. Dne 14. 10. 2020 podal žalobce odvolání proti usnesení ze dne 23. 9. 2020. Usnesením ze dne 16. 10. 2020 byl žalobce vyzván, aby doplnil své odvolání. Dne 23. 10. 2020 žalobce navrhl zrušení konkursu. Dne 27. 10. 2020 žalobce doplnil odvolání. Usnesením ze dne 3. 11. 2020 byl návrh žalobce na zrušení konkursu zamítnut. Dne 23. 11. 2020 se žalobce odvolal proti usnesení ze dne 3. 11. 2020. Usnesením z 24. 11. 2020 byl žalobce vyzván, aby doplnil své odvolání. Dne 1. 12. 2020 předložil správce konkursní podstaty konečnou zprávu. Usnesením ze dne 2. 2. 2021 konkurzní soud souhlasil s uspokojením oddělených věřitelů, určil zálohu na odměnu konkurzního správce a uložil povinnosti správci konkurzní podstaty. Dne 9. 2. 2021 byla věc předložena [Anonymizováno] k rozhodnutí o odvoláních. Dne 4. 3. 2021 požádal žalobce o ustanovení zástupce. Stejný návrh učinil dne 22. 4. 2021. Usnesením [Anonymizováno] ze dne 21. 6. 2021 byl návrh žalobce na ustanovení zástupce pro dovolací řízení zamítnut, usnesení [Anonymizováno] ze dne 23. 9. 2020 bylo v bodech I a III zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, odvolání žalobce směřující proti bodu II bylo odmítnuto. Spis byl vrácen konkurznímu soudu dne 29. 6. 2021. Usnesením ze dne 2. 8. 2021 konkurzní soud schválil vyúčtování hotových výdajů předběžného správce konkursní podstaty, určil mu odměnu. Dne 5. 8. 2021 byla věc předložena [Anonymizováno] k rozhodnutí o odvolání. Usnesením ze dne 12. 8. 2021 [Anonymizováno] návrh žalobce na ustanovení zástupce pro odvolací řízení zamítnul a odmítl odvolání žalobce proti usnesení ze dne 3. 11. 2020, jímž konkurzní soud zamítnul návrh žalobce, jímž se domáhal zrušení konkurzu. Spis byl vrácen konkurznímu soudu dne 19. 8. 2021. Žalobce podal odvolání proti usnesení [adresa] ze dne 2. 8. 2021. Usnesením ze dne 17. 8. 2021 byl žalobce vyzván, aby doplnil své odvolání. Dne 9. 9. 2021 byl spis předložen [Anonymizováno] k rozhodnutí o odvolání. Věc byla vrácena 23. 9. 2021 bez věcného vyřízení. Znovu byl spis předložen odvolacímu soudu dne 14. 10. 2021. Usnesením ze dne 14. 2. 2022 [Anonymizováno] usnesení [Anonymizováno] ze dne 2. 8. 2021 ve spojení s opravným usnesením změnil tak, že určená náhrada hotových výdajů předběžné správkyně činí 298,87 Kč včetně DPH a usnesení [Anonymizováno] ze dne 2. 8. 2021 ve spojení s opravným usnesením se v bodě II výroku změnil tak, že určená odměna a náhrada hotových výdajů předběžné správkyně bude uhrazena z konkurzní podstaty. Usnesením konkurzního soudu ze dne 25. 5. 2022 byli konkurzní věřitelé vyrozuměni o vyvěšení konečné zprávy. Soud nařídil k projednání konečné zprávy jednání na 28. 7. 2022. Dne 28. 7. 2022 se konalo jednání o projednání konečné zprávy, žalobce se neúčastnil. Usnesením ze dne 15. 8. 2022 soud schválil konečnou zprávu o zpeněžení majetku konkurzní podstaty. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 21. 6. 2023. Proti usnesení o schválení konečné zprávy podal odvolání věřitel [právnická osoba] dne 26. 8. 2022. Věc byla předložena [Anonymizováno] dne 22. 9. 2022. [Anonymizováno] usnesením ze dne 25. 5. 2023 usnesení [Anonymizováno] ze dne 15. 8. 2022 potvrdil. Rozhodnutí bylo doručeno [adresa] dne 8. 6. 2023. Usnesením ze dne 18. 8. 2023 vydal konkurzní soud rozvrhové usnesení. Usnesením ze dne 30. 10. 2023 byl zrušen konkurs na majetek žalobce. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 12. 2023. [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec]

14. Z oznámení [právnická osoba] ze dne 1. 1. 2015 ve vztahu k vyplácenému důchodu pro invaliditu prvního stupně bylo zjištěno, že žalobci byl od 1. 1. 2010 přiznán invalidní důchod pro invaliditu I. stupně ve výši 4 340 Kč měsíčně.

15. Z oznámení o pozastavení výkonu advokacie ze dne 19. 2. 2017 adresované žalobci Českou advokátní komorou bylo zjištěno, že žalobci byl dle ust. § 8a písm. a) a § 8b odst. 1 písm. a) zákona o advokacii dnem 14. 2. 2007 pozastaven výkon advokacie, kdy se jedná o pozastavení výkonu z důvodu prohlášení konkurzu na majetek žalobce usnesením [adresa] ze dne 14. 2. 2007, č. j. [Anonymizováno].

16. Z přípisu žalobce ze dne 21. 2. 2024 adresovaného žalované bylo zjištěno, že žalobce u žalované uplatnil předběžně svůj nárok na úhradu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 383 400 Kč za řízení vedené u [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno]. Přípis byl zaslán žalované dne 26. 2. 2024, doručen byl dne 28. 2. 2024.

17. Ze stanoviska žalované ze dne 26. 8. 2024 bylo zjištěno, že předběžné uplatnění nároku žalobce bylo žalovanou projednáno dne 26. 8. 2024, přičemž žalobci bylo přiznáno finanční zadostiučinění ve výši 130 00 Kč.

18. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

19. Podle § 1 OdpŠk odpovídá stát za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

20. Podle § 5 OdpŠk odpovídá stát za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež je vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

21. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

22. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

23. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

24. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

25. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

26. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

27. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

28. Co se týká existence prvého z předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, tj. nesprávného úředního postupu, má nalézací soud za to, že tento je naplněn, neboť v řízení vedeném u [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobci vznikla újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Řízení, které trvalo ve vztahu k žalobci od 21. 9. 2006, kdy mu byl doručen návrh na prohlášení konkurzu, do 30. 12. 2023, kdy byl pravomocně byl zrušen konkurs na majetek žalobce, tj. 17 let a 3 měsíce, je nepochybně nezbytné označit za nepřiměřeně dlouhé, a to i přesto, že se procesní soudy musely vypořádat s extrémním množstvím procesních návrhů uplatněných především žalobcem. Existenci nesprávného úředního postupu, jakož i vznik újmy ostatně dovodila i sama žalovaná ve svém stanovisku ze dne 18. 4. 2024, kterým přiznala žalobci zadostiučinění v peněžité formě.

29. Ustanovení § 31a odst. 2 OdpŠk vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.

30. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009, dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 OdpŠk nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 OdpŠk, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30% v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45% částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.

31. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud k této otázce vyjádřil též v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020. Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (viz NS sp. zn. 30 Cdo 3171/2018).

32. Žalovaná nemajetkovou újmu kompenzovala v penězích. Soud prvního stupně se s tímto postupem ztotožňuje, když v tomto případě, kdy řízení ve vztahu k žalobci trvalo 17 let a 3 měsíce, by již nepostačovalo pouhé konstatování porušení práva na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě a je tudíž toho názoru, že žalobce je třeba odškodnit v penězích. Za přiměřenou částku za jeden rok posuzovaného řízení považuje soud v souladu se žalovanou částku 20 000 Kč (tj. 1 667 Kč za jeden měsíc), když se jednalo o řízení extrémně dlouhé, tj. překračující 15 let Za první dva roky je tato částka snížena na polovinu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1078/2013).

33. Posuzované řízení bylo složité zejména po procesní stránce. Konkurzní soudy se v řízení musely vypořádat s extrémním počtem procesních návrhů žalobce, kdy se soudy musely vypořádat s více než 10 odvoláními, s 5 dovoláními, několika návrhy na zrušení konkurzu, dvěma návrhy na delegaci vhodnou, jedním návrhem na delegaci nutnou, 15 návrhy na přerušení řízení, několika námitkami podjatosti, jednou námitkou místní nepříslušnosti, návrhem na vydání předběžného opatření a pěti návrhy na určení procesní lhůty. Vzhledem k uvedenému nalézací soud snížil základní částku o 30%.

34. Žalobce se na délce posuzovaného řízení podílel zcela zásadním způsobem. Žalobce byl tím účastníkem posuzovaného řízení, který podal téměř všechny procesní návrhy, přičemž absolutní většina z těchto návrhů byla neúspěšná. Žalobce podával svá odvolání v blanketní formě, musel být opakovaně vyzýván k doplnění jeho návrhů a žádal také o prodloužení lhůt. Žalobce také desetkrát požádal o odročení nařízeného jednání z důvodu pracovních povinností či pobytu v lázních. Je namístě současně uvést, že žalobce má právo bránit se v řízení procesními návrhy, jeho postup ovšem dosáhl takové míry, že téměř znemožnil soudu posuzované řízení skončit. Vrchní soud v Praze v posuzovaném řízení v usneseních ze dne 23. 3. 2011 a ze dne 19. 10. 2015 hodnotil postup žalobce jako obstrukční výkon práva činěný ve zjevné snaze znemožnit soudu věc projednat a rozhodnout, s čímž se zdejší soud musí na základě prostudování obsahu spisu zcela ztotožnit. Základní částku proto soud prvního stupně dále ponížil o 35% z důvodu postupu žalobce.

35. Co se týká postupu soudu v řízení, má zdejší soud za to, že konkurzní soud postupoval v několika případech nekoncentrovaně, když mu několikrát bylo vráceno odvolání, příp. jiný procesní návrh, bez věcného vyřízení, přičemž v řízení tak vzniklo několik menších průtahů. Zároveň je třeba přihlédnout k tomu, že v rámci možností soudu, tyto průtahy nebyly excesivní, v řízení nedošlo např. k několikaletým průtahům, a soud většinu řízení postupoval v přiměřených lhůtách Proto soud navýšil základní částku pouze o 10%.

36. Význam řízení pro žalobce soud zhodnotil tak, že posuzované řízení mělo pro žalobce mírně zvýšený význam. Namítané řízení není spojeno, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, s vyšším typovým významem pro účastníka, jaký mají např. řízení trestní, vazební či osobnostní. Jsou zde ovšem dány další důvody, pro které je možné uvažovat zvýšení významu posuzovaného řízení pro žalobce. Žalobce prokázal, že v průběhu řízení prodělal bypass srdce a trpí cukrovkou II. stupně, zároveň je dlouhodobě v psychiatrické péči. Zdejší soud se ztotožňuje s názorem Evropského soudu, že soudy i jiné orgány veřejné moci by při vyřizování jim napadlých případů měly s větší péčí přistupovat k těm řízením, jejichž účastníky jsou osoby vážně nemocné či osoby vyššího věku (srov. např. rozsudek senátu Druhé sekce ESLP ze dne 10. 7. 2003, ve věci Hartman proti České republice, stížnost č. 53341/99, odst. 75-76). Negativní důsledky nepřiměřeně dlouhého řízení jsou osobami v pokročilejším věku či osobami těžce nemocnými vnímány zpravidla intenzivněji, a jedná se tak objektivně o výraznější zásah do jejich práva na spravedlivý proces u každé z takových osob; byly-li takové jejich poměry soudu známy, lze dovodit předpoklad přednostního a bezprůtahového (ve smyslu činnosti rozhodujícího orgánu) postupu v jejich věcech. Jelikož žalobce v průběhu posuzovaného řízení [adresa] informoval o jeho zhoršeném zdravotním stavu, je zde důvod pro navýšení základní částky o 10%. Soud se naopak neztotožňuje se žalobcem, že by mělo dojít k navýšení základní částky z důvodu vysokého věku žalobce, když k tomuto dochází dle ustálené judikatury až po překročení věku 75 let. Soud si také uvědomuje, že došlo k zákonnému přerušení výkonu advokacie, když bylo na majetek žalobce vedeno konkurzní řízení, ovšem není zcela možné odhlédnout od toho, že délku řízení zavinil žalobce z velké části sám svým jednáním. Soud proto seznal navýšení částky o 10% jako dostatečné.

37. Řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, odvolací soud se musel rozhodovat o vysokém počtu odvolání žalobce, příp. jiných účastníků řízení, a o dalších procesních návrzích (viz blíže popsáno výše), dovolací soud v řízení také rozhodoval vícekrát. Proto soud ponížil základní částku o 20%.

38. Základní částka zadostiučinění za řízení dlouhé 17 let a 3 měsíce činí 330 001 Kč (16x 20 000 Kč + 3x 1 667 Kč), přičemž soud shledal důvody pro modifikaci této základní částky z důvodu složitosti řízení (snížení o 30%), postupu žalobce (snížení o 35%), postupu soudu (navýšení o 10%), významu řízení pro žalobce (navýšení o 10%), počet stupňů soudní soustavy (ponížení o 20%). Žalobci tak náleží částka ve výši 115 500 Kč. S ohledem na to, že žalovaná již před podáním žaloby plnila žalobci částku ve výši 130 000 Kč, tedy částku, která převyšuje soudem stanovené zadostiučinění, byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

39. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. dle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě byla uložena žalobci, když žalovaná byla ve věci plně úspěšná. Náklady řízení žalovanou účelně vynaložené spočívají v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 1x 300 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za vyjádření k žalobě. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku dle ust § 160 odst. 1 věta 1 o. s. ř.