43 C 76/2020

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Luďkem Pilným v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa ] o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 58 812 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 21.7.2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 37 188 Kč od 21.7.2020 do 11.11.2020, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 104 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 21.7.2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 22 570 Kč k rukám zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal finančního zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč s příslušenstvím, která mu vznikla nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Nároky ostatních žalobců z posuzovaného řízení byly vyloučeny k samostatnému projednání pod sp. zn. [spisová značka], přičemž nebylo důvodu, aby věc žalobce nebyla projednána společně vzhledem ke stavu dědického řízení. Posuzované řízení probíhalo pouze na prvním stupni, nebylo nařízeno jednání ani meritorně rozhodováno a řízení probíhalo s průtahy. Žalobce uplatnil u žalovaného nárok na poskytnutí zadostiučinění, k jeho projednání však ke dni podání žaloby nedošlo.

2. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě shledal délku řízení za nepřiměřenou a navrhl žalobu zamítnout z důvodu, že žalobci při mimosoudním projednání poskytl dostatečné odškodnění ve výši 37 188 Kč. Potvrdil, že žalobce podáním doručeným dne 20.1.2020 uplatnil u žalovaného nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové výši 200 000 Kč z titulu nepřiměřené délky řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Podrobně rozvedl zjištění, která učinil ze spisu sp. zn. [spisová značka] a zdůraznil, že celková délka tohoto řízení ve vztahu k žalobci činila 10 let a 11 měsíců. Žalobce vstoupil do řízení jako procesní nástupce zemřelé [jméno] [příjmení] na základě usnesení ze dne 26.6.2019. Soud rozhodoval o zastavení řízení, vyloučení nároků, procesním nástupnictví, přerušení řízení a o návrhu žalobců na nařízení předběžného opatření. V procesních otázkách bylo rozhodováno na dvou stupních soudní soustavy. Žalovaný při stanovení konkrétní výše zadostiučinění dospěl nejprve k základní částce 148 750 Kč, když vyšel z částky 15 000 Kč za jeden rok řízení a za první dva roky řízení z částky v poloviční výši. Základní částku pak žalovaný snížil o 75% s ohledem na složitost věci, podíl na délce řízení, tzv. sdílenou újmu a význam řízení pro žalobce. Předmětem řízení byla žaloba o určení vlastnictví k pozemkům ve výši spoluvlastnických podílů žalobců na obytných budovách a stavbách, které se nacházejí na předmětných pozemcích. Dokazování bylo podle žalovaného poměrně rozsáhlé. Řízení bylo přerušeno do skončení řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] a do skončení dědického řízení po zemřelé [jméno] [příjmení]. Počet žalobců postupně vystoupal na 120 a následně soud řízení vůči některým z nich zastavil. Žalovaných bylo původně 9 a proti 3 z nich bylo řízení postupně zastaveno. Žalobci, tedy i právní předchůdkyně současného žalobce, se na délce řízení podíleli, neboť jejich právní zástupkyně byla soudem opakovaně vyzývána k doplnění podání. Žalobci jako spoluvlastníci podílů na sporných nemovitostech újmu sdíleli. Žalobce po svém vstupu sdílel újmu i s bratrem. Význam řízení snižuje i okolnost, že žalobce byl procesním nástupcem, a proto se ho předmět řízení přímo nedotýkal a po vstupu do řízení vzal žalobu zpět.

3. V replice žalobce uvedl, že jej žalovaná dne 11.11.2020 odškodnila částkou 37 188 Kč. Pro tuto částku vzal žalobce žalobu zpět. Nárok žalobce žalovaná nedůvodně bagatelizovala a zvolila příliš nízkou základní sazbu odškodnění bez ohledu na délku řízení, které překročilo 10 let. Z vyšší než základní částky by mělo být vycházeno i s ohledem na vývoj životní úrovně, což žalobce dokládal i na srovnání platu soudců v roce 2010 a v roce 2019. Posuzované řízení s řízením sp. zn. [spisová značka] nebyla na sobě vzájemně závislá.

4. Usnesením č.j. 43 C 76/2020 - 118 ze dne 23.11.2020 soud řízení (k částečnému zpětvzetí žaloby) ohledně částky 37 188 Kč zastavil. Usnesení nabylo právní moci dne 11.12.2020. Předmětem řízení tak zůstal nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 162 812 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 200 000 Kč od 21.7.2020 do 11.11.2020 a zákonný úrok z prodlení z částky 162 812 Kč od 12.11.2020 do zaplacení.

5. Z listinných důkazů, přiložených k žalobě (přípis právního zástupce žalobce ze dne 20.1.2020 adresovaný žalovanému a diplomová práce [jméno] [příjmení] s označením„ [příjmení] soudců jako záruka soudcovské nezávislosti?“), k vyjádření žalované (stanovisko žalovaného ze dne 9.11.2020 adresované právnímu zástupci žalobce) a z obsahu spisů [název soudu] sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka], dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

6. Řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno žalobou podanou dne 9.6.2009 k [název soudu]. Na straně žalobců vystupovalo celkem 79 osob, na straně žalovaných 9 osob. Jako jeden z žalobců vystupovala [jméno] [příjmení] (žalobkyně č. 22). Všichni žalobci byli spoluvlastníky pozemků a měli stejného právního zástupce. Předmětem řízení byla žaloba na určení vlastnictví k pozemkům ve výši spoluvlastnických podílů na obytných budovách a stavbách. Dne 30.7.2009 přistoupili do řízení další žalobci a jejich počet se rozrostl na 115. Dne 5.8.2009 byli žalobci vyzváni k zaplacení soudního poplatku. V září 2009 byla žaloba doručena žalovaným. Většina z nich se vyjádřila v říjnu 2009. Dále do řízení navrhli žalobci přistoupení dalších žalobců. Celkem jich tak bylo 120. Tito zaslali repliku dne 19.10.2009. Žalovaný 1) se ve věci vyjádřil podáním ze dne 21.10.2009. Přípisem soudu ze dne 5.11.2009 byl žalovaný 5) urgován k vyjádření ve věci samé. Dále se žalobci vyjádřili k dalším vyjádřením došlým v mezidobí. Přípisem ze dne 15.12.2009 oznámil vedlejší účastník na straně žalobce - [ulice] [anonymizována dvě slova] vstup do řízení. Dne 15.1.2010 žalobci rozšířili žalobní tvrzení spolu s návrhy na dokazování. Podáním došlým soudu dne 11.12.2009 zasílali žalobci dále stanovisko k vyjádření žalovaných 2), 8) a 9). Podáním došlým soudu dne 29.1.2010 upřesňovali označení žalovaného 6). Usnesením ze dne 27.4.2010 byli žalovaní – [anonymizováno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] soudem vyzváni k připojení listin a k založení plné moci k zastupování žalovaného 6). Na to bylo reagováno podáním došlým soudu dne 13.5.2010. Podáním žalobců ze dne 27.5.2010 se tito vyjádřili k vyjádření žalovaného 1). Přípisem došlým soudu dne 3.6.2010 sděloval správce konkurzní podstaty úpadce [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], že neeviduje v konkurzní podstatě úpadce napadené pozemky. Dne 6.8.2010 bylo řízení zastaveno ve vztahu k žalované 4), neboť žalovaná před podáním žaloby zemřela. Dne 30.11.2010 správce konkurzní podstaty [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], navrhl ukončit svou účast ve sporu. Dne 3.12.2010 soud obdržel repliku k vyjádření žalobců. Dne 1.2.2011 soud návrh rozeslal k vyjádření. Dne 18.2.2011 žalobci opětovně upřesnili označení žalovaného 6) a zaslali soudu své stanovisko k vyjádření žalovaného 5). Dne 21.2.2011 vzali žalobci žalobu částečně zpět vůči žalovanému konkurznímu správci úpadce [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], a [anonymizována dvě slova] [obec a číslo]. Žalobci podali dne 27.2.2011 k soudu žádosti o sdělení termínu nařízeného jednání ve věci. Dne 31.5.2011 soud řízení vůči žalovanému konkurznímu správci úpadce [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], a [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] zastavil. [územní celek] podalo vyjádření dne 24.6.2011. Dne 13.7.2011 žalobci navrhli předběžné opatření vůči žalovanému 3), aby se zdržel vymezených úkonů ve vztahu k spornému pozemku (parcela [číslo] dle [list vlastnictví], k. ú. [část obce]). Dne 18.7.2011 soud návrh na předběžné opatření zamítl. Dne 11.1.2012 podali žalobci neodůvodněné odvolání, které po urgenci soudu dne 20.3.2012 odůvodnili. Podáním ze dne 12.3.2012 žalobci navrhli vydání předběžného opatření. Dne 10.4.2012 byl spis předložen odvolacímu soudu. S přípisem ze dne 19.4.2012 se vrátil spis bez věcného vyřízení, neboť v záhlaví usnesení nebyli uvedeni všichni žalobci a soud se dopustil nepřesnosti v označení žalovaného 6). Usnesením ze dne 13.6.2012 bylo vydáno opravné usnesení dle pokynů odvolacího soudu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] zaslal soudu přípis ze dne 28.6.2012 obsahující informaci, že mu zanikl mandát k zastupování žalovaného 6). Opětovně byl spis [název soudu] zaslán s odvoláním dne 21.8.2012. Žalovaný 6) oznámil změnu právního zástupce podáním ze dne 4.9.2012. Usnesením [název soudu] ze dne 10.11.2012 bylo potvrzeno rozhodnutí o předběžném opatření a soudu prvního stupně bylo nařízeno do záhlaví doplnit společnost [právnická osoba] Dne 19.12.2012 došlo soudu dodatečné vyjádření žalovaného 6). Usnesením ze dne 7.1.2013 bylo opraveno usnesení [název soudu] ze dne 18.7.2011. Dne 28.3.2013 bylo nařízeno ústní jednání na den 5.6.2013. Dne 15.4.2013 žalovaný 3) předložil soudu doplňující vyjádření. Přípisem ze dne 13.5.2013 žádal [název soudu] zapůjčení spisu [název soudu] [spisová značka]. Na to bylo reagováno tak, že tento spis [název soudu] nemá k dispozici. Dne 17.5.2013 zaslali žalobci soudu stanovisko k dodatečnému vyjádření žalovaného 6) a sdělení o změnách v osobě žalobců z důvodu úmrtí a z důvodu změny vlastníka (jednalo se o žalobce č. 81, 13, 22, 24, 25, 83 a 101). Žalovaný 3) předložil soudu dne 30.5.2013 důkazy. Podáním došlým soudu dne 31.5.2013 shrnuli žalobci svá žalobní tvrzení a důkazy. Jednání nařízené na den 5.6.2013 bylo odročeno. Dne 6.6.2013 podali žalobci stížnost na průtahy v řízení. Usnesením ze dne 13.6.2013 byli žalobci vyzváni, aby odstranili vady podání ze dne 17.5.2013. Podáním došlým soudu dne 27.6.2013 nesouhlasil žalovaný 3) s návrhem změny účastníka na straně žalobce. Na výzvu soudu k odstranění vad podání reagovali žalobci podáním došlým soudu dne 8.7.2013. Dne 4.9.2013 žalovaný 1) doplnil své vyjádření a požádal o odstranění průtahů v řízení. Přípisem ze dne 10.9.2013 byli žalobci vyzváni, zda tímto je míněno zpětvzetí žaloby stran žalobců č. 24, 25, 83 a 101. Žalobci dne 12.9.2013 požádali soud o sdělení termínu prvního nařízeného jednání soudu. Podáním došlým soudu dne 24.9.2013 vzali žalobci žalobu týkající se žalobců č. 24, 25, 83 a 101 zpět. Usnesením ze dne 31.10.2013 bylo řízení stran těchto žalobců zastaveno. Žalovaný 3) požádal dne 14.1.2014 o nařízení jednání. Usnesením ze dne 28.1.2014 byla věc ve vztahu ke zde uvedeným žalobcům (mimo jiné k žalobci [jméno] [příjmení]) a žalovaným vyloučena k samostatnému řízení. Pod původní spisovou značkou zůstala projednávána věc vůči [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] s odůvodněním, že je zapotřebí ohledně těchto žalobců vyčkat výsledků dědického řízení, kdy řízení bude přerušeno, přičemž tak soud učinil s ohledem na hospodárnost řízení. Usnesení nabylo právní moci dne 21.2.2014. Dne 6.3.2014 byl dán pokyn k zapsání nové věci (ostatních žalobců) pod novou spisovou značku [spisová značka]. Do 6.10.2014 byl spis [spisová značka] připojen u spisu [spisová značka]. Dne 3.12.2014 soud rozhodl o procesních nástupcích [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a současně přerušil řízení do skončení dědického řízení [název soudu] sp. zn. [spisová značka], které projednávalo dědictví po [jméno] [příjmení]. Usnesení nabylo právní moci dne 14.1.2015. Ve vztahu k žalobci [jméno] [příjmení] bylo řízení dne 1.10.2015 přerušeno do skončení řízení [spisová značka]. Usnesení nabylo právní moci dne 24.10.2015. Dne 1.4.2016 soud učinil úřední záznam, že dědické řízení po [jméno] [příjmení] neskončilo. Dne 7.10.2016 soud učinil záznam, že dědické řízení [spisová značka] ani spis [spisová značka] nebyly skočeny. Se stejným výsledkem soud činil úřední záznamy i v průběhu roku 2017 a 2018. Opakovaně sděloval, že řízení je ve vztahu k [jméno] [příjmení] přerušeno do skončení dědického řízení a ve vztahu k [jméno] [příjmení] do skončení věci [spisová značka], kde je řešena otázka vlastnictví sporných pozemků. Žalovaný 1) požádal dne 9.8.2016 soud o odstranění průtahů v řízení. Žalovaný [příjmení] [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizována dvě slova] oznámil soudu dne 15.8.2016 ukončení právního zastoupení. Dne 2.9.2016 žalovaný 1) upomínal svou žádost o odstranění průtahů v řízení. Soud dne 5.10.2016 zaslal [název soudu] požadované listiny ze spisu a dne 8.12.2016 mu sdělil, že řízení dosud nebylo pravomocně skončeno. Dne 14.9.2018 se soud obrátil na soudní komisařku [anonymizováno] [příjmení] s žádostí o sdělení stavu dědického řízení sp. zn. [spisová značka]. Žalovaný 3) požádal soud dne 13.9.2018 o sdělení stavu řízení, na což soud reagoval přípisem ze dne 30.10.2018. Žalovaný 3) požádal soud dne 23.11.2018 o zaslání rozhodnutí ze dne 28.1.2014. Soud dne 27.12.2018 sdělil [stát. instituce] k jejich žádosti stav řízení. Dne 22.1.2019 zástupkyně žalovaného 3) informovala soud, že dědická řízení byla v minulosti již skončena, současně byla ukončena i věc ostatních žalobců [spisová značka] (rozsudkem č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne 23.5.2018, [číslo jednací] [anonymizována dvě slova], [číslo] [anonymizováno] [číslo]). Dne 6.5.2019 soud urgoval sdělení notářky. Dne 9.5.2019 požádal žalovaný 3) o pokračování v řízení. Dne 17.5.2019 byla soudní komisařkou založena do spisu usnesení z dědictví po [jméno] [příjmení]. Dne 26.6.2019 soud rozhodl o pokračování řízení ve vztahu k [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobce], [anonymizováno], [celé jméno žalobce] jako procesním nástupcům. Usnesení nabylo právní moci dne 29.7.2019. Žalovaný 3) požádal soud dne 1.7.2019 o pokračování v řízení. Žalovaný 3) zaslal soudu sdělení dne 10.7.2019 [název soudu] požádal dne 30.9.2019 o zapůjčení předmětného spisu a spisu sp. zn. [spisová značka]. Ve vztahu k žalobkyni c) [jméno] [příjmení] bylo řízení zastaveno usnesením ze dne 4.10.2019 pro překážku věci rozhodnuté ve věci [spisová značka]. Usnesení nabylo právní moci dne 6.11.2019, když bylo nesprávně doručováno jinému advokátovi než zástupci žalovaného 5). Dne 28.11.2019 vystoupil vedlejší účastník z řízení. Dne 11.12.2019 vzal žalobu zpět [jméno] [příjmení]. Žalobci [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobce] tak učinili dne 4.12.2019. Žalovaný 5) zaslal soudu dne 28.1.2020 své vyjádření a dne 7.2.2020 soud obdržel žádost o sdělení stavu řízení. Dne 27.2.2020 soud řízení zastavil. Usnesení nabylo právní moci dne 7.5.2020, čímž řízení skončilo. Mezitím soud dne 24.4.2020 obdržel žádost o zaslání usnesení s vyznačenou doložkou právní moci.

7. Spis [název soudu] sp. zn. [spisová značka] je zrekonstruovaný, neboť jej notářka po urgencích v roce 2013 nevrátila. Dědické řízení po [jméno] [příjmení] bylo [název soudu] zahájeno dne 25.9.2018. Soud pověřil notářku [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Soud požádal dne 20.4.2020 notářku o sdělení aktuálního stavu řízení. Usnesením ze dne 29.4.2020 soud upozornil notářku na možnost zrušení jejího pověření v dané věci, nebude-li věc rozhodnuta v přiměřené lhůtě. Soud požádal dne 21.5.2020 notářku o sdělení aktuálního stavu řízení. Usnesením ze dne 10.6.2020 soud zrušil pověření notářky k provedení úkonů v řízení a pověřil notáře – soudního komisaře [anonymizováno] [jméno] [příjmení] k provedení úkonů v řízení. Přípisem ze dne 26.6.2020 soud vyzval notářku [anonymizováno] [příjmení] k předložení spisu. Dědické řízení pravomocně skončilo 29.9.2010 dle usnesení [název soudu] ze dne 29.9.2010, č.j. [číslo jednací], v právní moci dne 29.9.2010, ve spojení s opravným usnesením ze dne 8.10.2010, č. j. [číslo jednací], s právní mocí dne 8.11.2010. Tímto usnesením byla schválena dědická dohoda závětních dědiců [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobce], [anonymizováno], [celé jméno žalobce], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], ti všichni dle závěti ze dne 10.6.2008 upravené dne 13.1.2009. Pozemky v [část obce] nabyli bratři [anonymizováno] [obec] [celé jméno žalobce], [anonymizováno], [celé jméno žalobce] po zemřelé [jméno] [příjmení], [datum narození]. Usnesením ze dne 9.7.2020 soud zrušil pověření notáře – soudního komisaře [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

8. Z diplomové práce [jméno] [příjmení] soud zjistil, že v roce 2011 byl průměrný plat soudce zhruba ve výši 57 500 Kč, v roce 2019 průměrný plat soudce činil zhruba 91 500 Kč, jedná se tedy nárůst zhruba o 60 %.

9. Podáním ze dne 20.1.2020 uplatnil žalobce u žalovaného nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy, která mu vznikla nepřiměřenou délkou řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [anonymizována dvě slova] [rok]. Žalobce se domáhal finančního zadostiučinění ve výši 200 000 Kč. Žalovaný obdržel žádost dne 20.1.2020. Žalovaný ve svém stanovisku ze dne 9.11.2020 shledal, že k nesprávnému úřednímu postupu došlo, neboť délka řízení byla nepřiměřená. Nárok žalobce shledal důvodným v částce 37 188 Kč a tuto částku vyplatil žalobci.

10. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

11. Podle ust. § 1 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle ust. § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

12. Podle ust. § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Podle ust. § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle ust. § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

14. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11.10.2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9.7.2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21.6.2005).

15. Kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk se použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená.

16. Ve vztahu k žalobci trvalo řízení od 9.6.2009 do 7.5.2020, tedy celkem 10 let a 11 měsíců, přičemž od 9.6.2009 do 28.7.2019, kdy bylo žalobci doručeno usnesení o jeho vstupu do řízení (usnesení je vykonatelné bez ohledu na právní moci, neboť neukládá povinnost) v řízení vystupovala právní předchůdkyně žalobce [jméno] [příjmení] (zhruba 10 let a 1 měsíc) a od 29.7.2019 do 7.5.2020 sám žalobce (zhruba 10 měsíců). Žaloba byla k [název soudu] podána dne 9.6.2009 a řízení ve vztahu k žalobci skončilo právní mocí usnesení o zastavení řízení dne 7.5.2020. Ve věci samé soud nerozhodoval, ale řešil řadu procesních otázek. Odvolacímu soudu byl spis předložen jednou k rozhodnutí o odvolání proti usnesení o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření.

17. Předmětem řízení byla žaloba na určení vlastnictví k pozemkům ve výši spoluvlastnických podílů na obytných budovách a stavbách. Na straně žalobců vystupovalo velké množství účastníků (120) a rovněž na straně žalované vystupovalo více subjektů (9). Složitost právní a skutkovou soud neshledal, neboť v řízení nedošlo k věcnému projednání věci. Naopak shledal významnou složitost procesní. Procesní složitost v souvislosti s vysokým počtem účastníků spočívala ve zvýšených nárocích na pozornost při vyhotovování rozhodnutí. Všichni žalobci byli zastoupeni stejným právním zástupcem, tudíž zde nebyly problémy stran doručování. Stejná situace však nebyla na straně žalovaných, neboť tito byli zastoupeni více právními zástupci. Žalovaní také vyvíjeli různou procesní aktivitu. Někteří museli být soudem opakovaně vyzýváni například k vyjádření k žalobě. V průběhu řízení také někteří žalobci zemřeli, což vyžadovalo rozhodování o procesním nástupnictví. Žalobci postupně žalobu doplňovali, rozšiřovali a brali ji částečně zpět. Také upřesňovali označení žalovaného 6). Soud I. stupně rozhodoval o návrhu na vydání předběžného opatření, odvolací soud následně o podaném odvolání proti uvedenému rozhodnutí. V průběhu řízení rovněž došlo k zastavení řízení ve vztahu k některým žalobcům a žalovaným a do řízení vstoupil vedlejší účastník. Na základě usnesení ze dne 28.1.2014 došlo k vyloučení věci většiny žalobců pod sp. zn. [spisová značka], přičemž posuzované řízení bylo přerušeno do pravomocného skončení této věci. V řízení pak bylo opětovně pokračováno od 26.6.2019, tedy poté, co rozsudek vydaný ve věci [spisová značka] ze dne 21.6.2016 ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne 23.5.2018, nabyl právní moci.

18. Nutno konstatovat, že v řízení došlo k průtahu. Období nedůvodné nečinnosti soud shledal v období od 21.2.2014 do 26.6.2019, kdy bylo posuzované řízení přerušeno do skončení dědického řízení, které však již v době přerušení bylo pravomocně skončeno. Soud v tomto období zcela rezignoval na ochranu práv účastníků, přičemž toto období trvalo bezmála polovinu celkové délky řízení. Ojedinělý průtah v řízení je v zásadě tolerovatelný, avšak délka období nečinnosti je již zcela zásadní, když tvoří takřka polovinu délky řízení. Postup soudu lze dále hodnotit jako liknavý a nekoncentrovaný. Soud se v posuzovaném řízení omezil na rozesílání vyjádření účastníků, věc žalobce meritorně neprojednal. V jednom případě byla věc vrácena bez věcného vyřízení, neboť bylo zapotřebí vydání opravného usnesení z pokynu odvolacího soudu. Jiné průtahy či vady postupu soud neshledal (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1143/2010).

19. Žalobce se na délce řízení nepodílel.

20. Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení, která mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako např. věci trestní, věci péče o nezletilé, pracovněprávní spory, věci osobního stavu aj. Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.9.2014, sp. zn. 30 Cdo 515/2014, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.12.2014, sp. zn. 30 Cdo 2542/2014). V daném případě se jednalo o řízení o určení spoluvlastnických podílů, tedy nejde o řízení, s nímž je již v obecné rovině spojováno významnější působení do poměrů účastníka.

21. Újma všech žalobců jako spoluvlastníků sporných nemovitostí byla umenšována tím, že se náklady právního zastoupení rozložily mezi velký počet účastníků, kteří věděli, že svá společná vlastnická práva a zájmy nehájí osamoceně, ale naopak jednotně a shodnými úkony.

22. Žalobce (stejně jako jeho právní předchůdkyně) byly osobami pokročilého věku (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.11.2012, sp. zn. 30 Cdo 2292/2012), takže je lze bezpochyby považovat za osobu zranitelné, pokud jde o zásah do práva na spravedlivý proces.

23. Soud vzal do úvahy všechna uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu a dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, neboť celková délka řízení 10 let a 11 měsíců nebyla s ohledem na shora uvedené závěry přiměřená a současně soud shledal v řízení průtah v období od 21.2.2014 do 26.6.2019. Řízení sice vykazovalo vyšší složitost procesní, ale na délce řízení se podílel i soud obdobím nečinnosti a prodlužováním řízení z důvodů na straně soudu. Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat, a v důsledku toho došlo ke vzniku nemajetkové újmy žalobce. Újmu v tomto případě pak bylo na místě odškodnit v penězích.

24. V souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněným pod č. 58/ 2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přistoupil soud ke stanovení finančního zadostiučinění vzniklé nemajetkové újmy, neboť v řízení nevyšla najevo taková skutečnost, na základě které by bylo možno učinit závěr, že přiměřeným zadostiučiněním je samotné konstatování porušení práva. Pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč a 20 000 Kč za jeden rok řízení.

25. Vzhledem k tomu, že celková doba trvání řízení činila 10 let a 11 měsíců, tedy byla s ohledem na nenařízení byť jediného soudního jednání a nevydání meritorního rozhodnutí velmi dlouhá, stanovil soud základní částku v polovině hranice uvedeného intervalu – tedy ve výši 17 000 Kč.

26. Soud nejprve určil zadostiučinění, které by náleželo původnímu účastníku řízení za tu část řízení, jíž se sám účastnil (viz. NS 30 Cdo 3945/2014), tj. za období 10 let a 1 měsíce – dále též jako první fáze řízení.

27. Za první 2 roky řízení přísluší žalobci polovina této částky (celkem 17 000 Kč), za každý další rok 17 000 Kč (tj. celkem 8 x 17 000 Kč) a za 1 měsíc 1 417 Kč (tj. celkem 1 x 1 417 Kč). Součinem základní částky a celkové doby řízení soud dospěl po zaokrouhlení k částce ve výši 154 000 Kč.

28. Výslednou částku soud následně s ohledem na kritéria ust. § 31a odst. 3 OdpŠk upravil, a to jejím snížením o 25% za procesní složitost věci z důvodu enormního počtu subjektů, řadě procesních rozhodnutí soudu a rozhodnutí o předběžném opatření, zvýšením o 40% za postup soudu, a to i přesto, že se pochybení soudu částečně odrazila v samotném závěru o nepřiměřenosti délky soudního řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.2.2014, sp. zn. 30 Cdo 1240/2013), avšak s ohledem na jejich závažnost bylo na místě zadostiučinění ještě zvýšit. Za typ sporu soud kritérium významu řízení pro žalobce neupravoval, ale soud zadostiučinění z důvodu sdílení újmy snížil o 20% (shodně rozsudek Městského soudu v Praze pod sp. zn. 70 Co 206/2020) a naopak jej zvýšil o 10% z důvodu zvýšeného významu řízení pro osoby vyššího věku.

29. Po celkovém zvýšení základní částky o 5 % soud po zaokrouhlení dospěl k částce 162 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce vstoupil do řízení jako procesní nástupce zůstavitelky jako jeden ze dvou dědiců a přiznávaná částka by v součtu jednotlivým dědicům neměla převyšovat částku, která by náležela původnímu účastníku řízení (viz NS 30 Cdo 3945/2014), soud tuto částku dále snížil o polovinu na odškodnění 81 000 Kč za první fázi řízení.

30. Pokud jde období, kdy vystupoval žalobce v řízení jako procesní nástupce, toto soud určil od 29.7.2019, tedy dne následujícího po doručení usnesení o procesním nástupnictví do 7.5.2020, kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby. Jedná se o druhou fázi řízení.

31. Za období 10 měsíců druhé fáze řízení činí výše základní částky 14 000 Kč.

32. Výslednou částku soud následně s ohledem na kritéria ust. § 31a odst. 3 OdpŠk upravil, a to zvýšením o 10% za postup soudů, kdy pro chybu v doručování u usnesení o procesním nástupnictví zástupci žalovaného bylo řízení opět zbytečně prodlouženo. Z pohledu kritéria složitosti řízení soud základní částku neupravoval, neboť soud rozhodl ve vztahu k žalobci o procesním nástupnictví a zastavení řízení pro zpětvzetí, což představuje standardní úkony. Počet subjektů vystupující v řízení byl po vyloučení věci ostatních žalobců značně menší a tím pádem pro vedení řízení méně náročný. Na délce řízení se žalobce nepodílel ani v jeho druhé fázi a z pohledu subjektivního významu řízení byla újma žalobce nadále zmírněna rozložením nákladů mezi žalobce a jeho bratra, který umenšoval břímě sporu i citovou vazbou v rámci blízkého příbuzenského poměru. Žalobce již v době vstupu do řízení rovněž věděl, že ostatní žalobci nebyli se svým nárokem úspěšní, což význam řízení snižuje. Na druhou stranu žalobci nadále svědčil již značně pokročilý věk. Soud proto základní částku neupravoval z pohledu významu řízení pro žalobce.

33. Po celkovém zvýšení základní částky o 10% soud dospěl po zaokrouhlení k částce 15 000 Kč.

34. Vzhledem ke všem okolnostem posuzovaného řízení soud shledal pro žalobce za přiměřené zadostiučinění ve výši 96 000 Kč. Jelikož se žalobci již dostalo plnění ze strany žalovaného a v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno (200 000 Kč – 37 188 Kč), soud žalobě vyhověl co do částky 58 812 Kč (výrok I. rozsudku) a ve zbytku ji zamítl (výrok II. rozsudku). Žalobci soud taktéž přiznal zákonný úrok z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku) ve výši 8,25% ročně z částky 58 812 Kč od 21.7.2020 (tj. ode dne následujícího po uplynutí zákonné šestiměsíční lhůty k mimosoudnímu projednání nároku žalobce) do zaplacení. Dále soud žalobci přiznal zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z již poskytnuté částky žalovaným, tj. z částky 37 118 Kč, do data úhrady, tj. do 11.11.2020, jelikož i toto plnění žalovaný poskytl po uplynutí zákonné šestiměsíční lhůty k mimosoudnímu projednání nároku (výrok. I. rozsudku). Lhůta k plnění pro žalovanou podle § 160 odst. 1 o.s.ř. odpovídá plnění ze státního rozpočtu.

35. Vzhledem k obsáhlé argumentaci žalobce soud pro úplnost dodává, že výše uvedené závěry nejsou v rozporu s žalobcem citovanou judikaturou a soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí ty dílčí argumenty účastníků, které jsou pro rozhodnutí ve věci nepodstatné a na rozhodnutí ve věci by ničeho neměnily (viz např. III. ÚS 989/08).

36. O nákladech řízení rozhodl soud podle úspěchu ve věci dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobce byl úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Náklady vzniklé v řízení žalobci spočívají v odměně advokáta dle ust. § 7 vyhl. č. 177/11996, advokátní tarif, za 5 úkonů právní služby á 3 100 Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby, částečné zpětvzetí žaloby, vyjádření a účast na jednání) dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu, tj. 15 500 Kč, v paušálních výdajích ve výši 5 x 300 Kč podle § 13 odst. 3 adv. tarifu – tj. 1 200 Kč, v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 000 Kč a 21% DPH ve výši 3 570 Kč; celkem tedy náklady činí 22 570 Kč (výrok III. rozsudku).

37. Pro úplnost soud připomíná, že výši odměny advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu OdpŠk, vypočetl v souladu s ustálenou judikaturou z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.1.2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013).

Poučení