43 C 95/2021

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Luďkem Pilným v právní věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa žalobkyně] zastoupené advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa ] jednající [anonymizováno 7 slov], [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení 174 958,30 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 102 000 Kč od 14.7.2021 do 13.9.2021, a to ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 174 958,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od 14.9.2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 72 958,30 Kč od 14.7.2021 do 13.9.2021, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 14 342 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala finančního zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 174 958,30 Kč, která jí vznikla nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Nesprávný úřední postup soudu spatřovala žalobkyně v nepřiměřené délce řízení. Uvedla, že řízení bylo zahájeno dne 24.8.2012 a dosud neskončilo. Délka řízení ke dni podání žaloby činila 8 let a 11 měsíců. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení dlužného nájemného ve výši 72 000 Kč. Řízení není skutkově ani právně složité a na délce řízení se žalobkyně nepodílela. V postupu [název soudu] spatřuje žalobkyně nedůvodné průtahy. Význam předmětu řízení žalobkyně označila za vyšší s ohledem na výši žalované částky. Za jeden rok řízení žalobkyně požadovala částku 17 000 Kč s tím, že za první dva roky se tato částka snižuje na polovinu. Základní částku zadostiučinění následně zvýšila o 30% z důvodu běžné složitosti, chování žalobkyně a vyššímu významu předmětu řízení. Žalobkyně uplatnila u žalované svůj nárok na poskytnutí zadostiučinění, k jeho projednání však ke dni podání žaloby nedošlo. V replice k vyjádření žalované uvedla, že nebere žalobu částečně zpět z důvodu plnění žalované pro neúčelnost.

2. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě rovněž shledala délku řízení za nepřiměřenou a navrhla žalobu zamítnout z důvodu, že žalobkyni v mimosoudním projednání poskytla dostatečné odškodnění ve výši 102 000 Kč. Potvrdila, že žalobkyně podáním doručeným jí dne 13.1.2021 uplatnila nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Podrobně rozvedla zjištění, která učinila ze spisu sp. zn. [spisová značka] a zdůraznila, že řízení dosud neskončilo, jeho dosavadní délka činí 9 let. Průtahy v řízení shledala v celkové délce 2 roky a 5 měsíců. Řízení je dosud vedeno před třemi stupni soudní soustavy. Ve věci rozhodoval soud I. stupně dvakrát, soud II. stupně třikrát a Nejvyšší soud ČR dvakrát. Složitost po stránce skutkové na rozdíl od právní složitosti neshledala. Soud v řízení prováděl listinné důkazy a výslechy svědků. Význam řízení pro žalobkyni shledala jako běžný. Žalobkyně se v řízení domáhá po žalované zaplacení dlužného nájemného ve výši 72 000 Kč s tím, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o nájmu nemovitosti, části rodinného domu, a to na dobu určitou. Spor je mezi účastníky v tom, zda žalovaná řádně odstoupila od nájemní smlouvy z důvodu, že nemovitost nebyla způsobilá k užívání a kdy se tak stalo. Žalobkyně v posuzovaném řízení nepodala stížnost na průtahy ani návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Žalovaná při stanovení konkrétní výše zadostiučinění dospěla nejprve k základní částce 120 000 Kč, když vyšla z částky 15 000 Kč za jeden rok řízení a za první dva roky řízení z částky v poloviční výši. Základní částku pak žalovaná snížila o 5% s ohledem na složitost věci a o 20% z důvodu projednání věci na třech stupních soudní soustavy a následně základní částku zvýšila o 10% z důvodu postupu soudů.

3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z listinných důkazů, přiložených k žalobě a k vyjádření žalované (spis [název soudu] sp. zn. [spisová značka], žádost žalobkyně o náhradu nemajetkové újmy ze dne 12.1.2021, potvrzení žalované o přijetí žádosti ze dne 13.1.2021 a stanovisko žalované z 9.9.2021) soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

5. Soud má za prokázaný průběh řízení ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka], a to tak, že žalobkyně podala dne 24.8.2012 k [název soudu] návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala, aby žalované společnosti [právnická osoba] byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 72 000 Kč se smluvním úrokem z prodlení s odůvodněním, že žalovaná částka představuje dlužné nájemné za užívání části rodinného domu [adresa] v městské části [obec] [anonymizováno] [obec]. Dne 27.1.2014 soud vydal elektronický platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný dne 17.4.2014 odpor. V odůvodnění uvedl, že nájemní smlouva je od svého počátku absolutně neplatná. Dne 12.6.2014 soud přeposlal odpor žalobkyni. Dne 20.8.2014 soud žalobkyni urgoval k podání vyjádření k odporu. Vyjádření žalobkyně zaslala soudu dne 12.9.2014. Dne 13.10.2014 soud vyjádření přeposlal žalovanému. K pokynu ze dne 29.10.2014 soud nařídil na 2.12.2014 jednání. K pokynu ze dne 13.11.2014 soud jednání odročil na 13.1.2015 z důvodu nepřítomnosti předsedy senátu. Žalovaný se z ústního jednání dne 9.1.2015 omluvil. K pokynu ze dne 12.1.2015 soud jednání odročil na 3.2.2015 z důvodu nemoci jednatelky žalovaného. Při jednání dne 3.2.2015 účastníci požádali o přerušení prvního jednání ve věci za účelem poskytnutí časového prostoru k mimosoudnímu jednání. První jednání soud přerušil do 3.3.2015. Podáním ze dne 25.2.2015 žalovaný sdělil soudu, že k mimosoudní dohodě nedošlo a sdělil důvody, pro které trvá na zamítnutí žaloby. Žalobkyně popsala soudu dne 27.2.2015 průběh mimosoudního jednání s žalovanou, své podání doplnila dne 12.3.2015. Dne 3.3.2015 soud odročil jednání ze dne 3.3.2015 na den 17.3.2015. Na tomto jednání účastníci opět požádali o poskytnutí času pro mimosoudní řešení věci. K uzavření dohody však nedošlo. Soud prováděl dokazování listinnými důkazy a v závěru soud jednání přerušil do 5.5.2015 za účelem doplnění dokazování, výslechu navržených svědků s výhradou dalšího dokazování. Na jednání žalovaný vznesl vzájemný návrh, kterým se domáhal zaplacení částky 24 000 Kč coby nevrácené kauce. Dne 19.3.2015 soud vyzval žalovaného k zaplacení soudního poplatku za vzájemný návrh. Dne 26.3.2015 požádala žalobkyně o zaslání protokolu z jednání. Žalobkyně dne 2.4.2015 doplnila návrhy na dokazování. Žalovaný zaslal své vyjádření soudu spolu s návrhy na doplnění dokazování dne 3.4.2015. Dne 10.4.2015 soud požádal malíře o zaslání vyúčtování výmalby, rozpisu provedených prací a hodnoty malířské práce. Dne 29.4.2015 žalobkyně předložila soudu své vyjádření ke vzájemnému návrhu žalovaného. Dne 5.5.2015 proběhlo soudní jednání, při kterém soud vyslechl žalobkyni, jednatelku žalovaného, bývalého jednatele žalovaného, další jednatelku žalovaného, svědkyni, která působila jako realitní makléřka při uzavírání nájemní smlouvy, další dva svědky. V závěru provedl dokazování listinnými důkazy a jednání odročil na 23.6.2015 za účelem vyhotovení písemných závěrečných návrhů. Na jednání dne 23.6.2015 soud vyhlásil rozsudek, kterým uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 72 000 Kč s příslušenstvím, vzájemný návrh žalovaného zamítl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení. Dne 21.7.2015 podal žalovaný proti rozsudku odvolání, které odůvodnil dne 5.8.2015. Usnesením ze dne 24.8.2015 soud opravil výrok rozsudku z důvodu písařské chyby. Téhož dne soud vyzval žalovaného k zaplacení soudního poplatku za odvolání a zaslal odvolání žalobkyni. Ta předložila své vyjádření k odvolání dne 21.9.2015. Spis byl odvolacímu soudu předložen 13.10.2015. K pokynu ze dne 10.8.2016 odvolací soud nařídil na 24.8.2016 jednání. Z jednání se omluvila právní zástupkyně žalovaného. Při jednání odvolací soud zopakoval některé důkazy a jednání odročil na 31.8.2016 za účelem vyhlášení rozhodnutí. Rozsudkem ze dne 31.8.2016 soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, ve výroku II., kterým byl zamítnut vzájemný návrh, rozsudek, změnil tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému částku 24 000 Kč s příslušenstvím, ve výroku III. odvolací soud potvrdil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí vzájemného návrhu co do zaplacení zákonného úroku a ve IV. výroku uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Písemné vyhotovení rozsudku soud rozeslal dne 8.11.2016. Dne 14.11.2016 podala žalobkyně dovolání. Dne 14.11.2016 podala žalobkyně návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku. Soud dne 5.12.2016 vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za dovolání. Žalovaný se k dovolání vyjádřil dne 16.1.2017. Spis byl dovolacímu soudu předložen dne 1.2.2017 Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 23.1.2018 rozsudek odvolacího soudu v měnícím se výroku I. a v nákladovém výroku IV. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil [název soudu] k dalšímu řízení. K pokynu ze dne 4.4.2018 soud nařídil na 16.5.2018 jednání. K pokynu ze dne 15.5.2018 soud jednání odročil na neurčito. Usnesením ze dne 31.5.2018 odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a IV. a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dne 4.7.2018 vyzval [název soudu] žalovaného k doplnění skutkových tvrzení. K pokynu ze dne 13.9.2018 soud nařídil na 23.10.2018 jednání. Při jednání soud vyslechl bývalé jednatele žalovaného a v závěru vyhlásil rozsudek, kterým žalobu žalobkyně o zaplacení částky 72 000 Kč s příslušenstvím zamítl a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení. Písemné vyhotovení rozsudku soud rozeslal dne 31.10.2018. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání dne 19.11.2018. Spis byl odvolacímu soudu předložen dne 27.2.2019. Usnesením ze dne 2.6.2020 odvolací soud vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za odvolání. K pokynu ze dne. 30.6.2020 soud nařídil na 8.7.2020 jednání, při kterém jednání odročil na 22.7.2020 za účelem nového předvolání žalovaného. Na jednání dne 22.7.2020 soud dále jednání odročil na 29.7.2020 za účelem vyhlášení rozhodnutí. Rozsudkem ze dne 29.7.2020 soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Na písemném vyhotovení rozsudku byla vyznačena doložka právní moci dne 13.9.2020. Žalobkyně podala proti rozsudku [název soudu] dovolání dne 2.11.2020. Spis byl dovolacímu soudu předložen dne 16.12.2020 [název soudu] rozsudkem ze dne 16.3.2021 zrušil rozsudek [název soudu] ze dne 29.7.2020 a věc vrátil soudu k dalšímu řízení. Na rozsudku byla vyznačena doložka právní moci dne 2.5.2021 (prokázáno podstatným obsahem spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka]).

6. Podáním ze dne 12.1.2021 uplatnila žalobkyně u žalované svůj nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy, která jí vznikla nepřiměřenou délkou řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně požadovala zadostiučinění ve výši 134 441,70 Kč. Žalovaná obdržela žádost dne 13.1.2021. Žalovaná ve svém stanovisku ze dne 9.9.2021 shledala, že k nesprávnému úřednímu postupu došlo, neboť délka řízení byla nepřiměřená. Nárok žalobkyně shledala důvodným v částce 102 000 Kč a tuto částku vyplatila žalobkyni (prokázáno přípisem právního zástupce žalobkyně ze dne 12.1.2021 adresovaného žalované, potvrzením žalované o přijetí žádosti ze dne 13.1.2021 a stanoviskem žalované ze dne 9.9.2021 adresovaného právnímu zástupci žalobkyně).

7. Další důkazy soud neprováděl, neboť z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout.

8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

9. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen„ OdpŠk“ /, stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle ust. § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

10. Podle ust. § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

11. Podle ust. § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle ust. § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11.10.2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9.7.2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21.6.2005).

13. Kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk se použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená.

14. Na úvod soud podotýká, že posuzované řízení dosud není skončeno. Není-li řízení, ve kterém došlo k porušení práva účastníka na projednání věci v přiměřené lhůtě, skončeno ke dni rozhodování soudu o tomto nároku, musí soud, a to prvního i druhého stupně, vyjít ze stavu řízení ke dni svého rozhodování v souladu s § 154 odst. 1 o.s.ř. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2019, sp. zn. 30 Cdo 5522/2017). Lze tedy shrnout, že ve vztahu k žalobkyni posuzované řízení pro účely přiznání nároku na přiměřené zadostiučinění započalo podáním žaloby dne 24.8.2012 a dosud neskončilo. Celková délka řízení tak dosud činí 9 let a 4 měsíce.

15. Řízení dosud probíhalo na 3 stupních soudní soustavy. Ve věci rozhodoval soud I. stupně dvakrát, odvolací soud třikrát a Nejvyšší soud dvakrát. Fakt, že strany využívají práva podávat opravné prostředky, sice nelze klást k tíži poškozeného, je však nutno zohlednit ho v kritériu složitosti věci, neboť více instanční řízení je logicky delší, a to právě o řízení před soudem vyšší instance.

16. Řízení vykazovalo s ohledem na rozsah účastníky tvrzených skutečností (předmětem řízení je nárok na zaplacení dlužního nájemného ve výši 72 000 Kč a vzájemný návrh žalovaného na zaplacení částky 24 000 Kč coby nevrácené kauce) a z nich vyplývající potřebu dokazování (množství listinných důkazů, výslechy svědků a součinnost třetích osob) vyšší míru složitosti skutkové. V průběhu řízení žalovaný uplatnil již zmíněný vzájemný návrh. S vyšší mírou složitosti skutkové souvisí i složitost procesní. Účastníci požádali o přerušení prvního jednání za účelem mimosoudního jednání a žalovaný i o odročení jednání. Soud taktéž vydal opravné usnesení k rozsudku ze dne 23.6.2015. Právní složitost je dle soudu taktéž významná, neboť soudy v řízení zkoumají více právních otázek a mj. i platnost nájemní smlouvy. Spor je mezi účastníky v tom, zda žalovaný řádně odstoupil od nájemní smlouvy z důvodu, že nemovitost nebyla způsobilá k užívání a kdy se tak případně stalo.

17. Na rozdíl od žalobkyně má soud za to, že se na délce řízení podílela. Soud žalobkyni urgoval k podání vyjádření k odporu žalovaného, v průběhu řízení doplňovala návrhy na dokazování, soud ji musel vyzvat k zaplacení soudního poplatku za podaná dovolání a odvolání, ačkoliv je soudní poplatek splatný podáním návrhu a spolu se žalovaným žádala o přerušení jednání za účelem možnosti uzavření mimosoudní dohody.

18. Pokud jde o postup soudů v průběhu řízení, ten vždy zcela koncentrovaný nebyl a přehlédnout nelze především dvě dlouhodobější období nečinnosti, a to konkrétně od podání žaloby dne 24.8.2012 do vydání elektronického platebního rozkazu dne 27.1.2014, tj. období nečinnosti 1 rok a 5 měsíců, a od předložení spisu [název soudu] dne 13.10.2015 do nařízení jednání dne 10.8.2016, tj. období nečinnosti 10 měsíců. Celkové průtahy činily 2 roky a 3 měsíce. Postup soudů v řízení byl jinak plynulý. Nebylo možné, aby soud provedl všechny důkazy na jediném jednání, neboť je účastníci navrhovali v průběhu řízení. Je však nutné zmínit opakované rušení rozhodnutí soudy vyšší instance. Soud však v tomto neshledal nesprávný úřední postup, neboť nešlo o rušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost či nerespektování závazného právního názoru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 5.10.2010 sp. zn. 30 Cdo 1328/2009).

19. Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení, která mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako např. věci trestní, věci péče o nezletilé, pracovněprávní spory, věci osobního stavu aj. Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.9.2014, sp. zn. 30 Cdo 515/2014, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.12.2014, sp. zn. 30 Cdo 2542/2014). V daném případě se jednalo o majetkoprávní spor, tedy se nejednalo o řízení, s nímž je již v obecné rovině spojováno významnější působení do poměrů účastníka. Soud se tak neztotožnil s tvrzením žalobkyně o zásadním významu řízení.

20. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu a dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, neboť celková délka řízení nebyla s ohledem na shora uvedené závěry přiměřená. Byť zde byla jistá právní, skutková i procesní složitost, byť řízení dosud probíhalo na třech stupních soudní soustavy a byť žalobkyně částečně zapříčinila délku řízení, celková délka řízení ve vztahu k žalobkyni činí dosud 9 let a 4 měsíce, což složitosti a skutkové a právní náročnosti věci neodpovídalo. Nutno konstatovat, že na délce řízení se podílely soudy, neboť v řízení byla zjištěna období nečinnosti soudu, a to v celkové délce 2 let a 3 měsíců. Uvedená„ nečinnost“ soudu zapříčinila, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobkyně na přiměřenou délku řízení, neboť řízení jako celek neodpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat a v důsledku toho došlo ke vzniku nemajetkové újmy žalobkyně.

21. Došlo tedy k nesprávnému úřednímu postupu představovanému jeho nepřiměřenou délkou a tím k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě a v důsledku toho ke vzniku nemajetkové újmy. Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení ani nevyvracela. Újmu v tomto případě pak bylo na místě odškodnit v penězích, neboť podíl žalobkyně na délce řízení rozhodně nebyl až tak významný, aby mohlo být uvažováno o jejím obstrukčním chování či o zneužívání práva.

22. Ke stanovení výše odškodnění přistoupil soud v souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.4.2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 Nejvyšší soud pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se tato základní částka pohybuje v rozmezí 15 000 až 20 000 Kč za první dva roky řízení a dále pak za každý další rok řízení. Vzhledem k tomu, že celková doba trvání řízení činila dosud 9 let a 4 měsíce, tedy byla vyšší, stanovil soud základní částku ve středu uvedeného intervalu – tedy 17 000 Kč. Za první 2 roky řízení přísluší žalobkyni polovina této částky (celkem 15 000 Kč), za každý další rok 15 000 Kč (tj. celkem 7 x 15 000 Kč) a za 1 měsíc 1 250 Kč (tj. celkem 4 x 1417 Kč). Součinem základní částky a celkové doby řízení soud dospěl k částce ve výši 125 000 Kč.

23. Výslednou částku soud následně s ohledem na kritéria ust. § 31a odst. 3 OdpŠk upravil, a to jejím snížením o 15% za složitost věci, snížením o 20% z důvodu počtu stupňů soudní soustavy a o 5% z důvodu podílu žalobkyně na délce řízení. Z důvodu nečinnosti soudů soud výslednou částku zvýšil o 20% a zohlednil ji v samotném závěru, že je třeba nemajetkovou újmu žalobkyně odškodnit v penězích. Soud proto základní částku 125 000 Kč po zohlednění všech výše zmíněných kritérií ponížil o 20% a nemajetkové újmě tak odpovídá odškodnění ve výši 100 000 Kč.

24. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni zadostiučinění dokonce ve vyšší výši 102 000 Kč již poskytla (a žalobkyně v tomto rozsahu žalobu nevzala zpět), soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

25. Pod výrokem I. soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení z částky 102 000 Kč, kterou žalovaná žalobkyni uhradila, a to od 14.7.2021 do 13.9.2021. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, a od data prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím 6-ti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované (nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 o. z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen). K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 13.1.2021, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovaného stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení – lhůta 6-ti měsíců skončila 13.7.2021 a žalovaná se dostala do prodlení 14.7.2021 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.4.2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

26. Pod výrokem II. soud zamítl celou jistinu, která se sestává z již vyplacené částky žalovanou a z nároků, které svou výší převyšují již vyplacenou jistinu a příslušenství, tj. co do částky 174 958,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od 14.9.2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 72 958,30 Kč od 14.7.2021 do 13.9.2021.

27. O nákladech řízení soud rozhodl pod výrokem III. podle úspěchu ve věci dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobkyně byla úspěšná pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Náklady vzniklé v řízení žalobkyni spočívají v odměně advokáta dle ust. § 7 vyhl. č. 177/11996, advokátní tarif, za 3 úkony právní služby á 3 100 Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby a podání repliky k vyjádření žalované) dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu, tj. 9 300 Kč a v paušálních výdajích ve výši 3 x 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu – tj. 900 Kč. Dále má žalobkyně právo na zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a 21% DPH z odměny advokáta a režijních paušálů ve výši 2 142 Kč - právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 14 342 Kč.

28. Pro úplnost soud připomíná, že výši odměny advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu OdpŠk, vypočetl v souladu s ustálenou judikaturou z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.1.2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013).

29. Lhůta k plnění pro žalovanou podle § 160 odst. 1 o.s.ř. odpovídá plnění ze státního rozpočtu. O povinnosti hradit náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 o.s.ř.

Poučení