44 A 16/2019 – 87

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní JUDr. Věrou Šimůnkovou ve věci žalobce: J. V. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 1. 2019, č. j. 157505/2018/KUSK, sp. zn. SZ_157505/2018/KUSK/2, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Kutná Hora, odboru dopravy a silničního hospodářství (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 25. 10. 2018, č. j. MKH/071394/2018, sp. zn. MKH/032122/2018/JAN (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění účinném do 30. 6. 2018 (dále jen „zákon o silničním provozu“). Uvedeného přestupku se žalobce dopustil z nedbalosti tím, že dne 30. 3. 2018 v 11:45 hodin v Kutné Hoře v ulici X stál s autobusem zn. X, registrační značky X, v úseku, kde to bylo přechodnou úpravou silničního provozu dopravní značkou č. B28 „zákaz zastavení“ s dodatkovou tabulkou „30. 3. – 3. 4. 2018“ zakázáno. Za spáchání uvedeného přestupku byl žalobci uložen správní trest pokuty ve výši 1 500 Kč a podle ustanovení § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 225/2017 Sb. (dále jen „správní řád“), povinnost úhrady nákladů řízení ve výši 1 000 Kč.

2. Žalobce zároveň požadoval vyslovení neplatnosti opatření obecné povahy – „Stanovení přechodné úpravy provozu na místní komunikaci“ ze dne 16. 2. 2018, č. j. MKH/014498/2018 (dále jen „OOP“), jímž Městský úřad Kutná Hora podle § 19a odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění zákona č. 225/2017 Sb. (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“) dočasně zakázal zastavení na místní komunikaci v ulici B., silnici č. Xa, ulicích Č., S., N. Ch., U N., K N., C. v K. H. a dále podle § 77 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu stanovil přechodnou úpravu provozu na silnici č. Xc, č. Xb, č. Xa a místních komunikacích v ulicích T., U H., Z., U Z., P. (stará V.), N. Š., V O., B., Č., S., Na Ch., U N., K N., C. v K. H., a to dle přiloženého dopravně inženýrského opatření (dále také jen „DIO“), které je nedílnou součástí OOP. Přechodná úprava provozu byla stanovena vydaným OOP jako dočasná od 26. 3. 2018 do 5. 4. 2018. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobce předně namítá, že dotčené OOP, na jehož základě bylo přechodné dopravní značení umístěno, je nezákonné, protože nebyla dodržena, resp. splněna podstatná část podmínek v něm stanovených. Žalobce dále dovozuje, že pro nepředložení podmínek Policie ČR a zápisu o odsouhlasení úpravy z její strany nebylo možné zjistit, zda i další podmínky byly splněny. Ohledně konkrétních pochybení, včetně fotodokumentace, žalobce odkazuje na spisový materiál a obsah podaného odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. Plánek DIO je nahrazen špatně čitelnou černobílou fotokopií letecké mapy stažené z internetu, doplněnou symboly dopravních značek, z níž není patrné jejich umístění ani bližší identifikace. Není tak zjevné, u jakých čísel popisných měly být značky umístěny. Přitom posun značky může pro řidiče způsobit její neviditelnost či nečitelnost. Dle žalobce ani správní orgány samy nebyly schopny určit místa osazení značek.

4. Žalobce dospívá k závěru, že není vůbec jisté, že dopravní značky byly umístěny tam, kde umístěny být měly, což je však klíčové pro případný postih řidiče za nerespektování takto umístěné dopravní značky. Žalobce poukazuje rovněž na to, že nebylo respektováno nařízení, aby stálé dopravní značení bylo přeškrtnuto či překryto, případně demontováno tak, aby nebylo pro řidiče matoucí či dokonce protichůdné. Žalobce proto nesouhlasí se závěry správních orgánů obou stupňů, že přenosné dopravní značení je nadřazeno ostatním dopravním značkám, pokud navíc dotčené OOP nařizuje stálé dopravní značení nevyhovující dočasnému dopravnímu značení přeškrtnout. Žalobce namítá, že tímto nerespektováním samotných podmínek umístění přechodného značení došlo k dopravním situacím, kdy nebylo možné se vyhnout přestupku. Žalobce podotýká, že v zákazech zastavení měly zastávky i linky městských autobusů, přičemž o tom, kdo se přestupku dopustil a kdo ne, rozhodovali strážníci městské policie. V podrobnostech žalobce odkázal na své vyjádření v podaném odporu a odvolání. Žalobce navrhuje zrušení rozhodnutí správních orgánů obou stupňů a žádá přiznat náhradu nákladů řízení. Současně navrhuje prohlášení dotčeného OOP za neplatné.

5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že z fotodokumentace, která je součástí správního spisu, plyne, že na místě spáchání přestupku je patrná přenosná dopravní značka B 28 s dodatkovou tabulkou vymezující dobu její platnosti, dále přenosná dopravní značka „Omezení rychlosti“, přičemž obě dopravní značky jsou umístěny na chodníku. Za těmito značkami je vidět autobus s tím, že jiná pevná svislá značka na místě není. K poukazu žalobce na nedodržení normy TP 66 žalovaný uvedl, že se této věci vůbec netýká, neboť se vztahuje na označování pracovních míst na pozemních komunikacích. Z dotčeného OOP vyplývá, že jím bylo zakázáno zastavení v ulici S. s tím, že ze situačního plánku je patrné umístění přenosné dopravní značky B 28 v této ulici. Z fotografie předložené žalobcem je dle žalovaného dopravní značka B 28 jasně patrná, nicméně žalovaný vyjadřuje pochybnosti ohledně GPS souřadnic, kterými je opatřena a které neodpovídají č. p. X v ulici S.

6. K poukazu na povinnost přeškrtnout stálé dopravní značení žalovaný uvedl, že se to týkalo pouze dopravního značení nevyhovujícího dopravnímu značení dočasnému. Dopravní značka „vyhrazené parkoviště s dodatkovou tabulkou“ jako nevyhovující vyhodnocena nebyla, když k ní byla umístěna přenosná dopravní značka „zastávka autobusu“ s tím, že dopravní značka B 28 byla umístěna v dostatečné vzdálenosti tak, aby umožnila parkování a zastavení autobusu. Pokud jde o přednost přenosných dopravních značek, odkázal žalovaný na § 76 odst. 4 zákona o silničním provozu. Dopravní značka „zastávka autobusů“ byla umístěna ještě před značkou „vyhrazené parkoviště s dodatkovou tabulkou“ a „zákaz zastavení“. Žalobce tak měl a mohl zastavit, nikoli stát, na místě vymezeném značkou „zastávka autobusů“ a vodorovným značením, kde by žádný přestupek nespáchal. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout a žádal přiznání náhrady nákladů řízení v paušální výši za písemné úkony ve věci. Dosavadní průběh řízení 7. O podané žalobě rozhodl soud rozsudkem ze dne 28. 12. 2020, č. j. 44 A 16/2019 – 38, jímž zrušil napadené i prvostupňové rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Zákonností OOP se soud nezabýval z důvodu jeho vydání jen na časově omezenou dobu, pročež v době rozhodování již nebylo účinné, a dále proto, že podle názoru soudu navrhovatel fakticky brojil pouze proti rozhodnutí o přestupku, tj. napadenému rozhodnutí. Soud dovodil, že žalobce se domáhal zrušení napadeného rozhodnutí z důvodu, že dotčené OOP nebylo v řízení o přestupku řádně interpretováno a aplikováno. Soud správním orgánům vytkl, že se výhradami žalobce ve vztahu k OOP ve správním řízení nezabývaly a ani nezjistily, kde přesně měla být žalobcem porušená dopravní značka na základě OOP umístěna. Soud dále konstatoval, že správní orgány založily svá rozhodnutí na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu, neboť ve správním spisu absentoval kompletní plánek DIO, a to přesto, že jeden z dalších mapových podkladů zobrazoval situaci v místě spáchání přestupku v ulici S.

8. Ke kasační stížnosti žalovaného byl v předchozím odstavci uvedený rozsudek zdejšího soudu zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 3. 2. 2022, č. j. 6 As 21/2021 – 26 (dále jen „zrušující rozsudek“). V něm NSS předně uvedl, že žalobce se zřejmě domáhal i zrušení OOP, kterým se tudíž měl zdejší soud zabývat. Zároveň podle názoru NSS nebránilo soudu, aby OOP meritorně posoudil, byť již pozbylo účinnosti. Podmínkou pro přezkum opatření obecné povahy je jeho platnost, nikoliv to, zdali vyvolává právní účinky. NSS se dále neztotožnil se závěrem zdejšího soudu o nedostatečně zjištěném skutkovém stavu věci správními orgány. Podle NSS textová část OOP a plánek DIO, který je založený ve správním spisu, plně postačují pro přijetí závěru, že dopravní značení se ve všech ohledech na místě nacházelo po právu. NSS zavázal zdejší soud právním názorem, podle kterého má nejprve rozhodnout o návrhu na zrušení OOP a v návaznosti na výsledek přezkumu se následně zabývat důvodností dalších žalobních námitek vztahujících se k napadenému rozhodnutí.

9. V následném vyjádření žalovaný uvedl, že OOP přezkoumat na základě návrhu žalobce již nelze, neboť uplynula lhůta k podání návrhu. Namítl, že uplatnění judikatury NSS o nepoužití celého ustanovení § 101b s. ř. s. je protiústavní, protože umožnění přezkumu OOP po uplynutí jednoroční lhůty porušuje práva adresátů OOP nabytá v dobré víře. Žalovaný navrhl podat návrh na přezkum § 101b odst. 1 s. ř. s. Ústavnímu soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy. Dále zopakoval svoji argumentaci, že žalobce označil jako žalovaného Městský úřad Kutná Hora, pročež žalovaný není pasivně legitimován. Závěrem však navrhl provést důkaz výpovědí strážníka městské policie P. P., který zaznamenal přestupkové jednání žalobce.

10. Vázán právním názorem NSS rozhodl zdejší soud o návrhu žalobce na zrušení OOP rozsudkem ze dne 26. 9. 2022, č. j. 51 A 19/2022 – 26 (dále jen „rozsudek ve věci OOP“), tak, že návrh žalobce zamítl, jelikož návrhové body nebyly důvodné. Soud neshledal důvod odchýlit se od judikatury NSS a podat návrh na přezkum § 101b odst. 1 s. ř. s. Ústavnímu soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy, jak navrhl žalovaný. Přitom poukázal na závěry usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 13. 9. 2016, č. j. 5 As 194/2014 – 37. Soud se nejprve zabýval tím, zdali podmínky stanovené OOP podmiňovaly jeho platnost, jak tvrdí žalobce. Soud uzavřel, že mimo stanovení období platnosti přechodné úpravy provozu na dotčených pozemních komunikacích nebyla platnost ani účinnost OOP ostatními podmínkami podmíněna. Jejich případné nesplnění ani nemůže mít vliv na zákonnost vydaného OOP. Zároveň OOP reflektovalo veškeré podmínky stanovené dotčeným orgánem. Soud se dále zabýval DIO, které je součástí OOP a dle kterého mělo být přechodné dopravní značení do terénu umístěno. Z mapových podkladů dle soudu zjevně vyplývá, kde mají být jednotlivé dopravní značky umístěny, a to i v dotčené lokalitě (ulici S.). Ve vztahu k námitce, že se porušení museli dopouštět i řidiči hromadné dopravy, soud uvedl, že tato skutečnost se nijak nedotýká právní sféry navrhovatele. Nicméně i kdyby soud přistoupil ke zrušení první značky zákazu zastavení v ulici S. po pravé straně směrem od ulice Č., v právním postavení navrhovatele by to nemohlo ničeho změnit, jelikož přestupkové řízení bylo vedeno pro skutek spočívající v tom, že zastavil v ulici S. u č. p. X, tj. v úseku, který se nachází až za druhou značkou zákazu zastavení, v jejímž umístění podle OOP soud neshledal žádnou vadu. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 11. Ze správního spisu soud zjistil tyto pro posouzení věci relevantní skutečnosti: Správní orgán I. stupně obdržel od Městské policie Kutná Hora oznámení o přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, ve kterém je konstatováno, že z jeho spáchání je podezřelý žalobce, neboť dne 30. 3. 2018 v 11:45 hodin v obci Kutná Hora v ulici S. u č. p. X jako řidič shora identifikovaného autobusu nedbal zákazu vyplývajícího z dopravní značky B 28 „Zákaz zastavení“. Součástí oznámení o přestupku je úřední záznam datovaný dnem 30. 3. 2018, v němž jsou okolnosti spáchání přestupku blíže popsány. Žalobce se do formuláře oznámení o přestupku vyjádřil tak, že v době jeho příjezdu byla přenosná dopravní značka zakryta parkující červenou dodávkou, tedy neviděl, že je dočasně místní úpravou zastavení zakázáno. Z oznámení o přestupku není patrné, kdy a kde byl sepsán a zda datum 24. 4. 2018 je den, kdy bylo oznámení sepsáno, či kdy bylo doručeno správnímu orgánu I. stupně.

12. Žalobce byl následně předvolán k podání vysvětlení. Namísto dostavení se zaslal žalobce správnímu orgánu I. stupně omluvu a podrobně popsal, jak se z jeho pohledu události seběhly. Předně uvedl, že z důvodu konání pouti a zrušeného parkoviště byly všechny autobusy směrovány ke K., kde jsou jak značkou na tamní zdi, tak stálou dopravní značkou vyznačena parkovací místa pro autobusy. Z fotografie pořízené palubní kamerou autobusu je zřejmé, že zákazovou značku překrýval zaparkovaný vůz, a proto nebyla vidět. Dále žalobce přiložil další fotografie, z nichž plyne, že s dopravním značením na místě bylo manipulováno.

13. V reakci na argumentaci žalobce jej správní orgán I. stupně znovu vyzval k možnosti dostavit se a vyřešit věc příkazem na místě. Žalobce v následném vyjádření reagoval na právní názor správního orgánu I. stupně uvedený ve vyrozumění k podání vysvětlení a požádal o zaslání „rozhodnutí o místní úpravě, včetně podmínek a plánku umístění značek, spolu s fotodokumentací přestupku“. Správní orgán I. stupně nato žalobce opětovně vyzval k vyřešení věci formou příkazu na místě.

14. Příkazem ze dne 20. 8. 2018, doručeným fikcí dne 31. 8. 2018, byl žalobce uznán vinným shora uvedeným přestupkem a byl mu uložen správní trest pokuty ve výši 1 500 Kč. Proti příkazu podal žalobce včasný odpor doručený správnímu orgánu I. stupně dne 7. 9. 2018. Ve správním spise je založeno dotčené OOP s jednou přílohou označenou „Sedlecká pouť, přemístění zastávek, varianta č. 2“. Žalobce byl po zrušení příkazu předvolán k ústnímu jednání, které se konalo dne 5. 10. 2018. Žalobce byl poučen o procesních právech, bylo mu zopakováno obvinění z přestupku a předložen spisový materiál s uvedením soupisu listin, které tvoří podklady pro rozhodnutí. Žalobce do protokolu uvedl, že žádá doplnění spisového materiálu o doklady zmíněné v podmínkách platnosti dotčeného OOP č. 17 a 18. Přechodnou úpravu dopravního značení pokládá za nezákonnou pro porušení podmínek dotčeného OOP. Žalobce rovněž zpochybnil plánek, který tvoří přílohu dotčeného OOP, jak je založeno ve správním spise. Dále poukázal na podmínky č. 9, 10 a 13, z nichž plyne povinnost přeškrtnout nevyhovující trvalé značení.

15. Prvostupňovým rozhodnutím, doručeným dne 30. 10. 2018, byl žalobce znovu uznán vinným shora uvedeným přestupkem. V odůvodnění správní orgán I. stupně zrekapituloval průběh správního řízení a informace získané z písemných vyjádření žalobce včetně reakcí správního orgánu I. stupně. K jednotlivým námitkám uvedl, že dopravní značení nebylo zmatečným, neboť „cedule“ na zdi hřbitova u K. není dopravní značkou a platnost stálých dopravních značek na místě („zastávka autobusu“ a „vyhrazené parkoviště“ s dodatkovou tabulkou s konkrétní registrační značkou) byla zrušena přenosnou dopravní značkou „zákaz zastavení“ s dodatkovou tabulkou ohledně doby její platnosti, jejíž porušení je žalobci kladeno za vinu. Tato značka ani nemohla být zakryta jiným parkujícím vozidlem, neboť se nacházela několik metrů před ním, o čemž svědčí rozmístění budov, veřejného osvětlení a odpadkový koš (porušená značka stála před ním, kdežto vozidlo parkovalo za košem). O jejím umístění svědčí rovněž stín vržený na pravém okraji fotografie z palubní kamery autobusu. Správní orgán I. stupně dále konstatoval, že přechodná úprava provozu na pozemních komunikacích je nadřazena stálým dopravním značkám. K námitkám vzneseným při ústním jednání se v odůvodnění správní orgán I. stupně nad rámec toho, co je zaznamenáno v protokole o ústním jednání, nevyjádřil.

16. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž namítl, že umístění přenosné dopravní značky „zákaz zastavení“, kterou měl porušit, bylo neplatné pro nedodržení podmínek plynoucích z dotčeného OOP. Dále namítl, že mu nebylo umožněno nahlédnout do dokumentů, na které odkazují podmínky č. 17 a 18 dotčeného OOP. Zopakoval námitku zpochybňující úplnost dotčeného OOP, které je součástí správního spisu, neboť neobsahuje plánek DIO. Rovněž uvedl další podmínky dotčeného OOP, o nichž má za to, že nebyly dodrženy, a zpochybnil lhůtu, po kterou bylo dotčené OOP vyvěšeno na úřední desce Městského úřadu Kutná Hora. Žalobce uzavřel, že se přestupku nedopustil a navrhl zrušení prvostupňového rozhodnutí.

17. O odvolání rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, přičemž dospěl k závěru, že prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno v souladu s právními předpisy a vychází ze spolehlivě a úplně zjištěného stavu věci. K námitce přechodné úpravy provozu na místní komunikaci stanovené dotčeným OOP uvedl, že tyto námitky nemohou být uplatněny v řízení o přestupku, neboť správní orgány v tomto řízení neposuzují soulad opatření obecné povahy s právními předpisy. Připomněl, že přechodné dopravní značení je nadřazeno ostatním stálým dopravním značkám, přičemž účastník silničního provozu si nemůže činit názor na to, zda je dopravní značka umístěna zákonně a podle toho se jí (ne)řídit. V tomto směru poukázal na judikaturu NSS. Žalovaný rovněž aproboval postup správního orgánu I. stupně spočívající v nedoplnění spisového materiálu o dokumenty Policie ČR v návaznosti na podmínky č. 17 a 18 dotčeného OOP pro nadbytečnost. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 18. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a proti rozhodnutí, proti kterému je přípustná. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal.

19. Soud podotýká, že od počátku řízení jednal s žalovaným jako účastníkem, a to podle § 69 s. ř. s. Žalovaný je správním orgánem, který rozhodl v posledním stupni napadeným rozhodnutím, a proto je účastníkem tohoto soudního řízení. Žalovaný je kogentně určen zákonem, nikoliv nesprávným tvrzením žalobce (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003 – 56, č. 534/2005 Sb. NSS). Naopak v rámci incidenčního přezkumu OOP soud jednal jako s odpůrcem s Městským úřadem Kutná Hora, který napadené OOP vydal (§ 101a odst. 3 s. ř. s.). Výhrady žalovaného v tomto směru proto nejsou důvodné. Ústní jednání před soudem 20. Při ústním jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích a shrnuli jejich podstatné body. Žalobce nad rámec žaloby namítl, že odpovědnost za přestupek zanikla v důsledku uplynutí promlčecí doby, konkrétně 3 let ode dne, kdy mělo dojít ke spáchání přestupku.

21. Soud během jednání neprováděl dokazování, neboť všechny skutečnosti důležité pro posouzení věci vyplývají z obsahu správního spisu. To platí i o přílohách, které žalobce připojil k žalobě (včetně fotodokumentace), proto jimi soud nemusel provádět dokazování. Žalobce nadto ani žádný výslovný návrh na provedení dokazování nevznesl. Navíc je fotodokumentace připojená k žalobě v zásadě totožná s fotodokumentací obsaženou ve správním spisu. Soud dále nepovažoval za potřebné předvolávat ke svědecké výpovědi policisty, kteří přestupkové jednání žalobce zdokumentovali, neboť si opět pro posouzení dopravního značení a místa spáchání přestupku vystačil s obsahem správního spisu. Posouzení žalobních bodů 22. Soud předně konstatuje, že neshledal důvodnou námitku žalobce spočívající v uplynutí promlčecí doby, kterou vznesl při ústním jednání. Soud k zániku odpovědnosti za přestupek přihlíží v souladu s judikaturou z moci úřední, a to kdykoliv za řízení (srov. rozsudek NSS ze dne 16. 4. 2010, č. j. 7 As 11/2010–134, č. 2122/2010 Sb. NSS). Neshledal však, že by k zániku odpovědnosti ze přestupek došlo. Podle pravidel obsažených v § 30 až § 32 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění zákona č. 173/2018 Sb. (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) činí promlčecí doba 1 rok (srov. horní hranici pokuty podle § 125c odst. 5 písm. g) zákona o silničním provozu) a počíná běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku (k jeho spáchání došlo dne 30. 3. 2018). Promlčecí doba se podle § 32 odst. 2 písm. a) zákona o odpovědnosti za přestupky přerušila oznámením příkazu žalobci dne 3. 9. 2018, přičemž není podstatné, že nenabyl právní moci z důvodu, že proti němu byl podán odpor. Přerušením promlčecí doby počala běžet nová jednoroční promlčecí doba, v jejímž rámci bylo dne 25. 10. 2018 vypraveno, tj. vydáno [srov. § 71 odst. 2 písm. a) správního řádu], prvostupňové rozhodnutí. Jeho vydáním se promlčecí doba přerušila podle § 32 odst. 2 písm. b) zákona o odpovědnosti za přestupky podruhé. Žalovaný následně rozhodl napadeným rozhodnutím, které nabylo právní moci dne 8. 1. 2019, tj. v době, kdy promlčecí doba zdaleka neuplynula. Námitka zániku odpovědnosti za přestupek proto není namístě. Žalobce při jednání poukazoval na zánik odpovědnosti za přestupek podle § 32 odst. 3 zákona o odpovědnosti za přestupky. Nicméně, ani podle tohoto ustanovení k zániku odpovědnosti ze přestupek nedošlo. Žalobce pomíjí, že správní orgány pravomocně o přestupku rozhodly, aniž by k uplynutí promlčecí doby došlo. Nadto je třeba podotknout, že po dobu soudního řízení správního ve věci se promlčecí doba staví podle § 32 odst. 1 písm. c) zákona o odpovědnosti za přestupky. Ode dne, kdy žaloba došla soudu, tj. od 6. 3. 2019 se běh promlčecí doby zastavil, a to až do dne právní moci prvního rozsudku zdejšího soudu v meritu věci (tj. do 29. 12. 2020). K opětovnému stavení běhu promlčecí doby došlo podáním kasační stížnosti žalovaným dne 6. 1. 2021, neboť tehdy opět započalo soudní řízení správní ve věci. Aniž by soud uváděl, kolik přesně z promlčecí doby ve věci uplynulo, je zjevné, že k promlčení podle § 32 odst. 3 zákona o odpovědnosti za přestupky by ani nemohlo dojít. Toto ustanovení se totiž vztahuje pouze na případy, kdy dochází k přerušení promlčecí doby, nikoliv stavení promlčecí doby podle § 32 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky 23. Úvodem věcného posouzení žaloby soud podotýká, že při meritorním přezkumu vycházel ze zrušujícího rozsudku NSS a dále ze závěrů vyslovených v rozsudku ve věci OOP, jímž soud zamítl návrh žalobce na zrušení dotčeného OOP, jelikož neshledal návrhové body důvodnými. Předně soud v podrobnostech odkazuje na odůvodnění v odstavcích 37. – 39. rozsudku ve věci OOP, v nichž vyložil, proč není důvodná námitka žalobce ohledně nezákonnosti OOP z důvodu nesplnění jím stanovených podmínek. Další závěry soud uvede níže. Soud tudíž nepřisvědčil žalobci, že OOP, na jehož základě byla přechodná úprava provozu na pozemních komunikacích umístěna, je nezákonné. Z toho důvodu je na předmětné OOP nutné hledět jako na zákonné a vydané po právu. Pro umístění žalobcem porušené dopravní značky „zákaz zastavení“ v ulici S. v K. H. proto existoval legální a řádný podklad a tvrzení žalobce o nezákonnosti této přechodné úpravy provozu soud musí odmítnout.

24. Žalobce zpochybňuje samo umístění porušené dopravní značky, neboť nelze jednoznačně určit, zdali se nacházela na schváleném místě. Zároveň uvádí, že ani správní orgány nebyly s to správně identifikovat umístění dopravního značení.

25. Soud v rozsudku ve věci OOP dospěl k následujícímu: „Z mapových podkladů dle soudu zjevně vyplývá, kde mají být jednotlivé dopravní značky umístěny. Zaměří–li se soud na rozhodnou lokalitu, v níž mělo dojít k přestupkovému jednání navrhovatele, musí konstatovat, že ze shora znázorněné části DIO „Sedlecká pouť, přemístění zastávek, varianta č. 2“ je umístění dopravních značek zákaz zastavení zjevné a odpovídá i výroku OOP, kterým bylo zakázáno zastavení mimo jiné i v ulici S. Navrhovateli lze dát za pravdu, že konkrétně na tomto mapovém podkladu absentují čísla popisná jednotlivých budov. Podle soudu však nemůže být pochyb o tom, o jakou lokalitu jde a kde mají být zákazové značky umístěny. Na mapě jsou zřetelně vidět křížení s ulicí Č. a dále s ulicí T. (jak dokládá další část DIO „Tradiční S. pouť, S. – uzavírka, B 28 – 7 dní předem“), která vymezují ulici S., v níž platil zákaz zastavení. Z mapového podkladu dále zřetelně vyplývá, u kterých budov mají být zákazové značky umístěny, resp. že mají platit pro celou pozemní komunikaci v ulici S. Soud neshledal nedostatek ani v tom, že součástí DIO není textová část, jelikož umístění přechodné úpravy provozu zřetelně plyne z grafické části DIO, která je založena ve správním spisu vedeném pro napadené OOP. Není důvod, aby dopravní značení bylo výslovně popsáno v textové části, pokud jeho umístění vyplývá z přiložených mapových podkladů, na které je odkázáno ve výroku OOP a které jsou jeho nedílnou součástí (srov. rozsudek zdejšího soudu ze dne 10. 12. 2020, č. j. 55 A 99/2020 – 39, bod 27.). (…) Z mapového podkladu „S. pouť, přemístění zastávek, varianta č. 2“ plyne, že v ulici S. měly být umístěny značky zákazu zastavení po obou stranách pozemní komunikace tak, aby zákaz zastavení platil po celé její délce. Po pravé straně směrem od ulice Č. jsou umístěny zákaz zastavení s omezením nejvyšší přípustné rychlosti na 30 km/h, označník zastávky a opětovně značka zákazu zastavení. Z výše citovaných ustanovení prováděcí vyhlášky plyne, že uvedené zákazy zastavení měly platit po pravé straně ulice S. V opačném směru se nachází značka zákazu zastavení s omezením nejvyšší přípustné rychlosti na 30 km/h na počátku ulice S. u křižovatky s ulicí T., jejíž platnost ukončila křižovatka s ulicí Č.. Na základě přiloženého DIO proto dle soudu není pochyb o tom, kde mělo být přechodné dopravní značení v ulici S. umístěno.“ Shodně NSS ve zrušujícím rozsudku, jehož právním názorem je zdejší soud vázán, ve vztahu k mapovému podkladu DIO, proti kterému žalobce brojí, konstatoval: „V projednávaném případě je součástí správního spisu celá textová část OOP, z jehož výroku je zřejmé, že v ulici S., kde měl žalobce spáchat přestupek, bylo v době od 26. 3. 2018 do 5. 4. 2018 zakázáno zastavení, a dále obrazová příloha OOP, plánek „S. pouť Přemístění zastávek Varianta č. 2“, který zobrazuje rozmístění dopravních značek B 28 „Zákaz zastavení“ v této ulici. Tyto podklady jsou podklady postačujícími pro „přijetí závěru, že dopravní značení se ve všech ohledech na místě nacházelo po právu“ (bod 23 rozsudku krajského soudu), tedy podle vydaného OOP k přechodné úpravě provozu na pozemních komunikacích.“ S ohledem na to nejsou námitky žalobce zpochybňující platné umístění přechodné úpravy provozu v ulici S. důvodné. Z části DIO založené ve správním spise (byť v černobílém provedení) zjevně vyplývá, kde měly být přenosné dopravní značky umístěny. Konkrétně žalobcem porušená dopravní značka „zákaz zastavení“ byla dle DIO umístěna za dopravní značku „označník zastávky“ na úrovni konce hřbitovní zdi a na ni navazující budovy po pravé straně v ulici S. směrem od ulice Č. To, že předmětná dopravní značka byla umístěna právě na tomto místě, tj. na místě předvídaném OOP, potvrzují i fotografie ve správním spisu. Jednak z fotografie pořízené městskou policií (č. j. 2018/01571) lze seznat, že porušená dopravní značka stojí na chodníku u hřbitovní zdi před lampou veřejného osvětlení s odpadkovým košem. V úseku za ní se pak na silnici nachází zaparkovaný autobus. Shodně je tato dopravní značka znázorněna i na fotografii doložené ve správním řízení žalobcem. Zřetelně je zde možné určit její postavení u hřbitovní zdi před navazující budovou a lampou veřejného osvětlení. Z těchto skutečností vyplývá, že umístění dopravní značky „zákaz zastavení“ v terénu odpovídalo přijatému OOP a DIO, které bylo jeho nedílnou součástí.

26. Shodný závěr učinily i správní orgány. V prvostupňovém rozhodnutí se správní orgán I. stupně zabýval námitkou žalobce, že porušenou dopravní značku přehlédl, protože při jeho příjezdu na místo byla zakryta parkujícím vozidlem VW Transporter, což dokládal fotografií z palubní kamery autobusu. Správní orgán I. stupně srovnal fotodokumentaci předloženou městskou policií a žalobcem se situací na místě. Uzavřel, že „porušená dopravní značka nebyla umístěna na místě, které je na obviněným doloženém snímku zakryto vozidlem VW Transporter, ale o několik metrů před ním, mimo pravý okraj předloženého snímku. O tomto umístění svědčí právě rozmístění budov, veřejného osvětlení a zejména odpadkový koš, kdy předmětná porušená dopravní značka je umístěna před ním, kdežto obviněným označení vozidlo VW stojí za košem.“ Není proto pravdou, že by si správní orgány učinily úsudek o situaci na místě samém z pouhých stínů na fotografiích, jak naznačuje žalobce. Správní orgán I. stupně pouze jako podpůrný argument uvedl, že o umístění dopravní značky svědčí také vržený stín na pravém okraji fotografie z palubní kamery autobusu, který řídil žalobce. To však nic nemění na skutečnosti, že reálné umístění dopravní značky dokládají fotografie založené ve správním spisu a místní uspořádání budov či veřejného osvětlení, nikoliv toliko vržené stíny. Soud proto nemá pochybnost, že správní orgány dospěly ke správnému závěru ohledně umístění předmětné dopravní značky. Zaparkované vozidlo ji tudíž ani zakrývat nemohlo, jak uváděl žalobce. I kdyby to však bylo pravdou, odkazuje soud na rozsudek NSS ze dne 31. 5. 2012, č. j. 9 As 97/2011 – 132, v němž NSS kategoricky uvedl: „Přehlédl–li řidič svislou dopravní značku č. B 21a (zákaz předjíždění) a v důsledku toho porušil jí uložený zákaz, je odpovědný za přestupek dle § 22 odst. 1 písm. f) bodu 7. zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Jeho zavinění má formu nevědomé nedbalosti, neboť nevěděl, že v daném místě svým předjížděním může porušit či ohrozit zájem chráněný zákonem, ačkoli pokud by řádně věnoval pozornost dopravnímu značení, toto vědět mohl a měl.“ Žalobce projížděl po objízdné trase v důsledku konání S. pouti v K. H. Z toho důvodu mohl rozumně předpokládat, že na pozemních komunikacích dotčených objížďkou bude omezeno zastavení a stání vozidel, aby byla zajištěna plynulost provozu. Za této situace by se proto měl po zaparkování autobusu přesvědčit, že neporušuje žádný zákaz, pokud by dopravní značku zprvu přehlédl kvůli jinému vozidlu. I za takových skutkových okolností by proto bylo možno dovodit, že žalobce přestupek spáchal z nevědomé nedbalosti. Avšak jak soud uvedl výše, pochybnosti o správném umístění předmětné dopravní značky nejsou namístě. Ve skutečnosti se nacházela ještě před zaparkovaným vozidlem, které mělo dle žalobce značku zakrývat.

27. Dospěl–li soud (i v návaznosti na incidenční přezkum OOP) k totožnému závěru jako správní orgány, že předmětná dopravní značka „zákaz zastavení“ s dodatkovou tabulkou „30. 3. – 3. 4. 2018“ byla umístěna dle DIO i na místě samém, lze správním orgánům přisvědčit, pokud pro nadbytečnost neprovedly dokazování vyjádřením dotčeného orgánu (Policie ČR) k OOP a zápisem o kontrole instalovaného dopravního značení. Z podkladů shromážděných správním orgánem I. stupně lze totiž vyvodit všechny okolnosti rozhodné pro založení odpovědnosti žalobce za vytýkaný přestupek. Jednak je ve správním spisu založena textová část OOP, dle které bylo v ulici S. zakázáno zastavení v rozhodném období, dále část DIO, která zobrazuje předmětnou lokalitu, a dále fotografie, z nichž lze usuzovat na správné umístění předmětné dopravní značky v terénu v souladu s OOP. V této situaci by již bylo nadbytečné provádět dokazování zápisem Policie ČR ohledně kontroly instalace dopravního značení, když správní orgány neměly pochybnosti o jeho řádném umístění a čitelnosti v souladu s DIO, resp. OOP. Je třeba též připomenout, že pro posouzení odpovědnosti žalobce za přestupek je rozhodující umístění a čitelnost jím porušené zákazové značky, čímž se správní orgány také zabývaly. Jak soud uvede dále, v rozsahu vymezeném žalobními námitkami neshledal ani jiné okolnosti, které by odpovědnost žalobce vylučovaly. Žalobce v žalobě dále blíže nerozvádí, jaké další podmínky OOP byly porušeny. Soud si nemůže dohledávat jednotlivé žalobní námitky v podáních žalobce ve správním řízení (viz odstavec 35. níže). V obecné rovině však soud konstatuje, že z fotodokumentace ve správním spisu nelze seznat (technický) nedostatek porušené dopravní značky, pro který by se jí žalobce nemusel řídit. Soud v této souvislosti připomíná právní větu rozsudku NSS ze dne 31. 3. 2010, č. j. 8 As 68/2009 – 83: „Účastník provozu na pozemních komunikacích je povinen řídit se dopravní značkou [§ 4 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu], i když má za to, že není správně technicky provedena. Takový názor není rozhodný pro posouzení, zda byl nerespektováním značky spáchán dopravní přestupek.“ Zároveň při přezkumu OOP soud mohl ověřit, že plně reflektovalo podmínky stanovené dotčeným orgánem v jeho vyjádření (viz odstavec 40. rozsudku ve věci OOP). Žalobcovy námitky proti umístění jím porušené dopravní značky proto nejsou důvodné.

28. Žalobce dále namítá, že stálé dopravní značení nebylo v rozporu s podmínkami OOP přeškrtnuto, případně demontováno, čímž se dopravní značení stalo zmatečným.

29. Podle § 61 odst. 3 zákona o silničním provozu platí, že „[p]řechodná úprava provozu na pozemních komunikacích je úprava provozu na pozemních komunikacích provedená přenosnými dopravními značkami svislými, přechodnými dopravními značkami vodorovnými, světelnými signály a dopravními zařízeními.“ 30. Podle § 76 odst. 1 zákona o silničním provozu platí, že „[m]ístní úprava provozu na pozemních komunikacích je nadřazena obecné úpravě provozu na pozemních komunikacích. Přechodná úprava provozu na pozemních komunikacích je nadřazena místní i obecné úpravě provozu na pozemních komunikacích.“ Dle odstavce 4 citovaného ustanovení jsou potom přenosné svislé dopravní značky nadřazeny všem dopravním značkám.

31. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 294/2015 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích, ve znění vyhlášky č. 84/2016 Sb. (dále jen „prováděcí vyhláška“), platí, že „[s]vislá dopravní značka umístěná vedle pozemní komunikace platí pro celou pozemní komunikaci v daném směru jízdy s výjimkou značky upravující zastavení nebo stání, která platí jen pro tu stranu pozemní komunikace, u níž je umístěna.“ Dle odstavce 8 citovaného ustanovení lze vyjádřit neplatnost dopravní značky nebo její části, která vyplývá z přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích, „a) škrtnutím oranžovo–černým pruhem (pruhy) nebo překrytím červeným křížem; tímto způsobem však nesmí být vyjádřena neplatnost svislé dopravní značky upravující přednost, nebo b) jiným způsobem, například zakrytím nebo demontáží činné plochy značky“.

32. Podmínka č. 13 OOP stanovuje, že nevyhovující trvalé dopravní značení bude přeškrtnuto oranžovo–černým pruhem.

33. Soud dává žalobci za pravdu, že podle vydaného OOP mělo být nevyhovující stálé dopravní značení přeškrtnuto. Obdobně se tak stanoví v technických podmínkách č. 66, schválených Ministerstvem dopravy pod č. j. 21/2015–120–TN/1 dne 12. 3. 2015 s účinností od 1. 4. 2015 a na ně odkazovaných v OOP, na straně 16 či v § 3 odst. 8 prováděcí vyhlášky. Nicméně nelze pominout, že podle § 76 odst. 1 a 4 zákona o silničním provozu je přechodná úprava provozu na pozemních komunikacích nadřazena místní i obecné úpravě provozu na pozemních komunikacích a přenosné svislé dopravní značky všem dopravním značkám. Tudíž i v situaci, kdy by stálé dopravní značení bylo protichůdné ve vztahu ke značení přechodnému, přednost bude mít značení přechodné. Dopravní značka „zákaz zastavení“ jakožto svislá přenosná dopravní značka proto měla přednost před všemi dopravními značkami v souladu s § 76 odst. 4 zákona o silničním provozu a žalobce byl povinen se jí řídit. V projednávaném případě soud ani nevyhodnotil, že by absence přeškrtnutí ostatních stálých dopravních značek způsobila zmatečnou situaci, za níž se nešlo vyhnout přestupku, jak tvrdí žalobce. Stálé dopravní značky IP 12 „vyhrazené parkoviště“ jsou v souladu s prováděcí vyhláškou (viz význam a užití dopravní značky IP 12 v příloze č. 5 prováděcí vyhlášky) doplněny dodatkovými tabulkami s registračními značkami vozidel, pro něž jsou parkovací místa vyhrazena. Žalobce přitom netvrdí, že by právě autobusu s registrační značkou X, jenž řídil, svědčilo oprávnění parkovat na těchto místech. Z přiložených fotografií je zřejmé, že jiná stálá dopravní značka, která by mohla „zmást“ žalobce se v daném místě nenacházela. Z fotografií městské policie je zřetelné, že žalobce s autobusem zastavil v úseku za přenosnou dopravní značkou „zákaz zastavení“, přitom se v daném místě nenachází jiná stálá dopravní značka, která by žalobce opravňovala k zastavení a stání a o jejímž „nepřeškrtnutí“, tj. nezrušení její platnosti, by soud uvažoval jako o okolnosti vylučující odpovědnost žalobce za spáchaný přestupek. Soud ale znovu opakuje, že přechodnou úpravou provozu na pozemních komunikacích je žalobce povinen se řídit i v případě, pokud by stálé dopravní značení nebylo přeškrtnuto, jelikož přenosné dopravní značky před ním mají přednost. Nadto správní orgány dovodily, že přenosné a stálé dopravní značky v místě spáchání přestupku nebyly ve vzájemném rozporu. S tímto lze souhlasit ve vztahu k úseku ulice S. po pravé straně do umístění značky „zákazu zastavení“. Nicméně druhá stálá značka „vyhrazené parkoviště“ umístěna za značkou „zákazu zastavení“ měla být skutečně přeškrtnuta. Avšak jak soud uvedl výše, tato skutečnost nemohla žalobce zprostit odpovědnosti za spáchaný přestupek, protože jednak měl povinnost se řídit přechodným dopravním značením (bez ohledu na přeškrtnutí stále dopravní značky) a jednak jej tato konkrétní stálá dopravní značka k zastavení a stání neopravňovala. Nehledě na to, že žalobce ani nezastavil v úseku její platnosti. Žalobce se ve správním řízení bránil ještě poukazem na označení parkoviště u Kostnice na její zdi. Správní orgán I. stupně však správně uvedl, že se vůbec nejedná o dopravní značku. Navíc se toto označení ani nenacházelo v úseku, kde se žalobce přestupku dopustil (na fotografiích zobrazujících úsek za porušenou dopravní značkou „zákaz zastavení“ není). Z žádných podkladů (ani předložených žalobcem) tudíž nevyplývá, že by se v daném místě nacházelo dopravní značení, které by bylo v rozporu s umístěnou přechodnou úpravou provozu na pozemních komunikacích, resp. že by zde kombinace stálých a přenosných dopravních značek vytvářela zmatečnou situaci vylučující, aby žalobce přestupek nespáchal.

34. Vzhledem k předmětu řízení a vymezenému rozsahu přezkumu napadeného rozhodnutí se soud nezabýval tím, zdali přechodná úprava provozu a s tím související změny stálého dopravního značení odpovídaly OOP v celém jeho rozsahu, resp. ve všech lokalitách jím dotčených. Tedy například tím, zdali řidiči autobusů museli porušovat zákaz vjezdu apod. Tyto skutečnosti nejsou pro odpovědnost žalobce za spáchaný přestupek relevantní. Judikatura sice dovodila, že ve výjimečných situacích není možné řidiče postihnout za přestupek, pokud je dopravní značení vnitřně rozporné (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2015, č. j. 58 A 26/2012 – 140). V projednávaném případě však soud již výše dovodil, že v místě spáchání přestupku bylo dopravní značení jednoznačné a nerozporné (značka „vyhrazené parkoviště“ nebyla z hlediska žalobce podstatná, neboť žalobce ani netvrdí, že opravňovala přímo jeho vozidlo k parkování, resp. žalobce v místě jí vyhrazeném ani nestál). Rozhodujícími jsou zjištění, že žalobce zastavil v úseku platnosti legálně umístěné dopravní značky „zákaz zastavení“, aniž by si to vyžádal provoz na pozemních komunikacích (např. stojící kolona vozidel) či ho k tomu opravňovala jiná skutečnost. Žalobce neuvádí žádné relevantní okolnosti, které by ospravedlňovaly to, že s autobusem stál v místě, kde to bylo přenosnou dopravní značkou zakázáno. Výše soud rozvedl, proč spatřuje úpravu provozu v ulici S. ve vztahu k žalobci za nerozpornou, a kterou se žalobce měl a mohl řídit. Dopravní situace v jiných lokalitách dotčených OOP je nerozhodná. Žalobce jí zjevně nebyl donucen na daném místě zastavit a stát a porušit tak zákaz zastavení, přičemž ani z tohoto důvodu by se případně nemohl rozhodnout, že se danou dopravní značkou řídit nebude. Jak NSS uvedl v rozsudku ze dne 31. 3. 2010, č. j. 8 As 68/2009 – 83: „Ze zákona o silničním provozu, prováděcích předpisů ani z jiných právních předpisů nelze dovodit, že by účastník provozu na pozemních komunikacích sám mohl činit soudy o zákonnosti dopravní značky a na základě svého hodnocení se rozhodnout, zda se zákazem vyjádřeným danou značkou bude či nebude řídit (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 17. 10. 2007, č. j. 54 Ca 4/2007 – 146 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1998, sp. zn. I. ÚS 263/97, http://nalus.usoud.cz).“ Obdobně se NSS vyjádřil v rozsudku ze dne 18. 7. 2012, č. j. 1 Aos 1/2012 – 30, kde konstatoval: „povaha silničního provozu zpravidla jeho účastníkům neumožňuje vést disputace ohledně významu, platnosti či opodstatněnosti té které dopravní značky; zákon naopak v § 4 písm. c) stanovuje bezpodmínečnou povinnost všech účastníků provozu řídit se těmito značkami. Tato povinnost nepochybně vzniká právě okamžikem, kdy je taková dopravní značka umístěna v terénu: od této chvíle je zřejmý její význam a platnost a především se stává součástí systému pravidel silničního provozu.“ 35. Ze správního spisu dále nevyplývá, že by v případě žalobce bylo řízení o přestupku vedeno a v něm rozhodováno podle toho, „jak je řidič vstřícný a odkud pochází“. Podklady shromážděné správním orgánem dostatečně prokazují, že se žalobce přestupku dopustil, aniž by v projednávané věci byla shledána okolnost vylučující protiprávnost jeho jednání. Správní orgán I. stupně jednal s žalobcem slušně a nic nenasvědčuje tomu, že by rozhodoval podle toho, odkud žalobce pochází. Ani tyto výtky žalobce nemohou být důvodné.

36. Z hlediska dalších v žalobě uplatněných žalobních námitek soud poukazuje na to, že žalobní námitky nelze uplatnit odkazem na obsah vyjádření, která žalobce činil v řízení před správními orgány včetně odvolání. Soud ve správním soudnictví neprovádí obecný přezkum všech úkonů a postupů správních orgánů v předcházejícím řízení a žalobce nemůže účinně odkázat na svá předchozí vyjádření a učinit z nich tak žalobní body (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2006, č. j. 1 Azs 244/2004 – 49). Soudní řízení správní je ovládáno zásadou dispoziční a soud tak přezkoumá napadené rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, pouze v rozsahu konkrétních žalobních námitek, které náleží ustavit žalobci (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008–78). V rozsahu, v jakém žalobce odkázal na svá předchozí vyjádření, se tedy o žalobní body v naznačeném smyslu nejedná a soud se jimi nijak dále nezabýval. Závěr a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení 37. Soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s zamítl (výrok I).

38. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce ve věci úspěch neměl a náhrada nákladů mu nenáleží. Žalovanému soud náhradu nákladů řízení též nepřiznal, jelikož mu žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, a to ani v souvislosti s řízením o kasační stížnosti žalovaného (výrok II).

Poučení

Vymezení věci Obsah žaloby a vyjádření žalovaného Dosavadní průběh řízení Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu Ústní jednání před soudem Posouzení žalobních bodů Závěr a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení