44 C 10/2018-217

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Daniela Bartoně a přísedících Mgr. Veroniky Heiderové a Lenky Charvátové ve věci žalobců: ; a) [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce a žalobce] ; b) [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce] oba zastoupeni advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [právnická osoba], IČO: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa žalované] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o náhradu újmy na zdraví takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) částku 74.250 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce a) domáhal po žalované zaplacení částky 84.207,50 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) částku 9.491,05 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se v části, ve které se žalobce b) domáhal po žalované zaplacení částky 31.564,95 Kč, zamítá.

V. Ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Žalobce b) je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 20.965,49 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

VII. Žalobce a) je povinen zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně náhradu nákladů řízení ve výši 2.600,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně náhradu nákladů řízení ve výši 2.600,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci a) a b) se žalobou doručenou soudu dne 20. 2. 2018 domáhali vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci a) částku 110.984 Kč a žalobci b) částku 41.056 Kč. Žalobu odůvodnili tím, že žalobce a) byl v období od 1. 9. 2013 do 31. 8. 2017 studentem žalované. V měsíci únoru 2015 absolvoval žalobce a) školní lyžařský výcvik v Rakousku, kdy dne 20. 2. 2015 došlo na tomto lyžařském zájezdu k úrazu žalobce a), který utrpěl vážná zranění. Úraz byl způsoben zaviněním jiného studenta žalované - pana [jméno] [příjmení]. Oba nezletilí studenti, jak žalobce a) tak i [jméno] [příjmení], byli tou dobou v péči žalované. Žalobce a) utrpěl zlomeninu horního konce pažní kosti – anatomického krčku, kdy v důsledku zranění na svahu ho bylo nutné převézt letecky do nemocnice v [anonymizováno], kde probíhalo prvotní ošetření a operace. Následná léčba spočívala v reoperaci a rehabilitacích až do května 2015. Dne 18. 10. 2017 žalobci zaslali žalované výzvu k plnění, v níž žalobce a) nárokoval úhradu finanční částky kompenzující bolestné a vytrpěné psychické útrapy a úhradu nákladů na ozařování jizvy, a žalobce b) nárokoval úhradu jím vynaložených nákladů v souvislosti s úrazem. Na výzvu reagoval právní zástupce žalované tak, že žalovaná odmítá cokoli uhradit. V obdobném smyslu se vyjádřila i [právnická osoba], jakožto pojistitel, u nějž žalovaná sjednala soukromé škodové pojištění léčebných výloh v zahraničí pro každého účastnícího se studenta. Žalobci poukázali na to, že žalovaná odpovídá za škodu podle § 391 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, když dle § 7 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb., školského zákona, se střední školou rozumí i gymnázium. K úrazu přitom došlo v přímé příčinné souvislosti s účastí žalobce a) ve vyučování žalované, coby školy. Žalobci dále poznamenali, že v předmětném případě zákon předpokládá objektivní odpovědnost školy za úraz studenta. V takovém případě tedy liberace z odpovědnosti není možná. Žalobce a) si nechal zpracovat znalecký posudek, který stanovil bolestné ve výši 209 bodů. Vzhledem k hodnotě jednoho bodu tedy dle výpočtu znalkyně činí bolestné 53.684 Kč. Žalobce a) dále utrpěl psychickou újmu, jenž má přímou souvislost s úrazem a jeho následnou léčbou. Žalobce a) utrpěl trauma související s příletem a následným převozem helikoptérou do zdravotnického zařízení. V rámci urgentního příjmu ve zdravotnickém zařízení byl přijat nahý, za což se stydí a pociťuje to jako hanbu, toto též vnímá jako velký zásah do jeho lidské důstojnosti. Následně je nutné hodnotit, že primární hospitalizace probíhala v cizojazyčném prostředí, což bylo vzhledem k okolnostem pro žalobce a) coby nezletilého stresující. V neposlední řadě je nutno v rámci imateriální újmy hodnotit též skutečnost, že žalobce a) byl v důsledku utrpěného úrazu nucen omezit svou sportovní aktivitu hráče basketbalu na úrovni ligy, ale i další rekreační činnosti. Poměrně dlouhou dobu tedy nebyl schopen trávit svůj volný čas tak, jak jej trávil před 20. 2. 2015. Vzhledem ke všem okolnostem žalobce a) požaduje za utrpěné duševní útrapy a morální a psychickou újmu částku ve výši 53.000 Kč. Žalobce a) dále požaduje náhradu částky 2.300 Kč, kterou vynaložil za znalecký posudek. Po ukončení rehabilitací žalobce a) absolvoval ozařování jizvy laserem, když na tento zákrok bylo vynaloženo celkem 2.000 Kč. Náhradu této částky žalobce a) po žalované rovněž požaduje. Celkem tedy žalobce a) požadoval po žalované částku 110.984 Kč (53.684 Kč + 53.000 Kč + 2.300 Kč + 2.000 Kč). Rodiče žalobce a) poté, co jim bylo oznámeno, že je syn zraněn, přicestovali do Rakouska, aby byli svému synovi nablízku a mohli se též aktivně podílet na jeho léčbě. Žalobce b) tak vynaložil prostředky na dopravu a ubytování v Rakousku. Za ubytování žalobce b) uhradil celkem 240,66 EUR, tj. 6.607 Kč. Vzdálenost mezi bydlištěm rodičů žalobce a) a místem hospitalizace, tj. vzdálenost [obec] – [anonymizováno] a zpět je 2x 470 km, výpočtem cestovného dle vyhlášky č. 328/2014 Sb., účinné v době, kdy na náhradu vznikl nárok, je zřejmé, že náklady na dopravu do místa hospitalizace žalobce b) činily 7.000 Kč. Dále s přihlédnutím ke zranění žalobce a), byl žalobce b) nucen žalobce a) denně dopravovat do školy, k lékaři a na rehabilitace. V této souvislosti bylo celkem najeto 1998 km. Po výpočtu cestovného dle vyhlášky č. 328/2014 Sb. se tedy jedná o náklady ve výši 12.960 Kč Tyto vynaložené částky žalobce b) požaduje po žalované nahradit. Dále je nutné vzít do úvahy čas, který byl žalobce b) nucen vynaložit v souvislosti s dopravováním žalobce a) do školy, na rehabilitace a do lékařských zařízení. Jedná se celkem o 102 hodin, po vynásobení hodinovou sazbou 142,05 Kč, stanovenou v souladu s § 2962 občanského zákoníku v návaznosti na § 351 a násl. zákoníku práce, se tedy jedná o odškodnění ve výši 14.489 Kč Celkem tedy žalobce b) požadoval po žalované částku 41.056 Kč (6.607 Kč + 7.000 Kč + 12.960 Kč + 14.489 Kč).

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne 3. 8. 2018 uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaná úraz žalobce a) nezavinila, ani se na příčinách jeho vzniku žádným způsobem nepodílela, když naopak učinila vše, aby obdobným úrazům zabránila. Úraz žalobci a) způsobil svým jednáním jiný student - [jméno] [příjmení], který, ačkoliv byl pracovníky žalované před úrazem seznámen s pravidly chování na sjezdovkách, tato pravidla nerespektoval a zezadu narazil do žalobce a). Pracovníci žalované přitom nad oběma studenty vykonávali po celou dobu náležitý dohled. Žalovaný považuje za nemravné, že se žalobci za této situace domáhají náhrady újmy po žalované, která se ničeho nedopustila, namísto toho, aby nárok uplatnili buď u pojišťovny žalobce a), nebo proti škůdci – tj. [jméno] [příjmení], který úraz žalobce a) zavinil. Žalobci navíc s uplatněním svého nároku vyčkali až do okamžiku, kdy žalobce a) školu provozovanou žalovanou opustil. Žalovaná dále poukázala na to, že činila vše pro to, aby se utrpěný úraz žalobce a) dotkl co nejméně (a to jak v průběhu ošetření, tak i po návratu do školy), o čemž svědčí jednak skutečnost, že po celou dobu až do příjezdu zákonných zástupců byli pracovníci žalované u žalobce a) fyzicky přítomni, a to jak při transportu do nemocnice, tak v nemocnici, a řádně komunikovali s rodiči žalobce a). Rovněž všechny požadavky žalobce b) uvedené v emailu ze dne 25. 2. 2015 byly ze strany žalované splněny. Žalovaná dále namítla, že ve znaleckém posudku bylo při určení bolestného nesprávně vycházeno z metodiky Nejvyššího soudu, ačkoliv v daném případě by mělo být bolestné vypočítáno dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. Pokud jde o tzv. další nemajetkovou újmu požadovanou žalobcem a), z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4556/2016, vyplývá, že subsidiární použití § 2958 občanského zákoníku a z něj vycházející metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví na pracovněprávní vztahy nepřipadá v úvahu. Právě v § 2958 občanského zákoníku je uvedena kategorie tzv. další nemajetkové újmy. Z výše označeného rozsudku tedy vyplývá, že tuto další nemajetkovou újmu není žalobce a) oprávněn po žalované požadovat. Navíc„ obtíže“ označené žalobcem a) jako důvod pro přiznání další nemajetkové újmy zcela zjevně nejsou natolik excesivní, aby obecně mohly být považovány za důvod pro přiznání další nemajetkové újmy (žalovaná v tomto směru poukázala na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017). Pokud jde o nároky žalobce b), žalovaná má za to, že tyto nejsou vůbec v příčinné souvislosti se škodnou událostí a nemohou být po žalované nárokovány. Navíc by u všech těchto nároků musel žalobce b) prokázat zavinění žalované ve smyslu obecných občanskoprávních předpisů, které však není dáno. Některé vznesené nároky jsou navíc zcela nepřezkoumatelné - výše cestovného nebyla prokázána, nedošlo k předložení velkého technického průkazu vozidla žalobce b) ani k prokázání skutečnosti, že tento tímto vozidlem skutečně cestoval (ať už do Rakouska nebo po ČR při návštěvách lékaře) a v jakém rozsahu. Pokud jde o náklad na ubytování v Rakousku, uvádí žalovaná, že ubytování ve čtyřhvězdičkovém hotelu nelze považovat za účelně vynaložený náklad, když v období měsíce února lze v [anonymizováno] bydlet za více než poloviční ceny oproti ubytování využitém žalobcem b). Vožení žalobce a) žalobcem b) do školy pak zcela jistě není výdajem, který by jakkoli souvisel se škodnou událostí (žalobce a) měl zlomenou ruku, nikoli nohu a mohl se tedy volně pohybovat). Nárokování ztráty času žalobce b) za vožení žalobce a) do lékařských zařízení či do školy pak rovněž nemá vůbec žádný právní podklad. Dle ustanovení § 2962 občanského zákoníku se poskytuje ztráta na výdělku poškozenému, kterým však žalobce b) není.

3. Žalobci v podání ze dne 6. 9. 2018 odkázali na ust. § 269 zákoníku práce, které výslovně zavazuje obecně zaměstnavatele v souvislosti s pracovním úrazem nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu. Žalobce neodkazoval na ust. § 2958 občanského zákoníku, nýbrž jeho nárok je uplatněn v souladu s příslušnými pracovněprávními předpisy, které jsou na vztah škola x žák aplikovatelné. Žalobce a) taktéž odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 444/2011, dle nějž lze v duchu zásady jednotnosti a bezrozpornosti právního řádu, ústavního práva na ochranu zdraví a ochranu rovnosti, učinit závěr o aplikovatelnosti občanskoprávní judikatury na jednotlivé náhradové nároky práva pracovního. Co se týče nároků žalobce b), mají žalobci za to, že zde je dána příčinná souvislost s úrazem žalobce a). Žalobce b) by předmětné náklady nevynaložil, pokud by k úrazu žalobce a) nedošlo. Uvádí-li žalovaná, že ve vztahu k nárokům žalobce b) absentuje zavinění, žalobce b) má za to, že toto je dáno skutečností, že v době úrazu byli oba žáci v péči žalované a tato měla nad nimi vykonávat řádný dozor. Nebýt zanedbání dozoru, k újmě by bývalo nedošlo. K tvrzenému nadhodnocení ubytování v [anonymizováno] žalobce b) uvedl, že po svém příjezdu byl nucen najít si ubytování, které ještě nebylo obsazeno či rezervováno, přičemž je zcela zřejmé, že výběr ubytování je v případě nutného okamžitého ubytování bez předchozí rezervace značně omezen. V daném místě a čase byl výběr opravdu velmi malý, a proto se žalobce b) rozhodl pro ubytování, za které předložil příslušné faktury; jeho záměrem nebylo pronajmout si co nejdražší pokoj v hotelu, nýbrž byl motivován snahou sehnat v dané lokalitě ubytování, aby mohl být zraněnému synovi nablízku. K argumentu, že vožení žalobce a) do školy a do lékařských zařízení není adekvátním výdajem, je nutné uvést, že ač byla poraněna ruka žalobce a) a mohl se tedy volně pohybovat, cestování v hromadné dopravě zcela nepřicházelo v úvahu. Vzhledem k poranění žalobce a) nebylo lékařem doporučeno, aby tento nosil např. brašnu se sešity a dalším vybavením, stejně tak v čase přepravy je tzv. ranní špička, tedy jednotlivé dopravní prostředky jsou přeplněné lidmi, a tedy hrozilo riziko, že by došlo k dalšímu zranění žalobce a), který měl navíc jen omezené možnosti, jak se ve vozidle držet a zamezit tak vlastnímu pádu.

4. Podáním ze dne 8. 11. 2018 žalobce a) v návaznosti na nově zpracovaný znalecký posudek vzal žalobu zpět ohledně částky 1.434 Kč připadající na bolestné (nový znalecký posudek vyčíslil bolestné pouze na 52.250 Kč) a ohledně částky 2.300 Kč představující náhradu nákladů za vyhotovení předchozího znaleckého posudku. Dále žalobce a) rozšířil svůj žalobní návrh o nárok na ztížení společenského uplatnění ve výši 50.000 Kč v důsledku přítomnosti keloidní jizvy a o nárok na náhradu nákladů za vyhotovení nového znaleckého posudku ve výši 1.207,50 Kč. Usnesením ze dne 21. 11. 2018, č.j. 44 C 10/2018-81, soud zastavil řízení ohledně částek 1.434 Kč a 2.300 Kč a připustil rozšíření žaloby.

5. Žalovaná v podání ze dne 14. 11. 2019 namítla, že až doložením nového znaleckého posudku dne 8. 11. 2018 byla podložena, skutkově vymezena, konkretizována, vyčíslena a uplatněna tvrzená újma. To však až po uplynutí tříleté promlčecí doby počítané od úrazu (20. 2. 2015). Žalovaná tedy vznáší námitku promlčení nároku na bolestné ve výši 52.250 Kč. Dále žalovaná vznesla námitku promlčení nároku na ztížení společenského uplatnění ve výši 50.000 Kč, neboť tento nárok byl uplatněn až v podání ze dne 8. 11. 2018. Žalovaná dále zpochybnila závěry doloženého znaleckého posudku po věcné stránce, a to jednak ohledně přiznaných bodů za bolestné a jednak ohledně ztížení společenského uplatnění, kdy se dle žalované nejedná o keloidní jizvu, a nelze tedy za ni přiznat náhradu za ztížení společenského uplatnění.

6. Na jednání dne 21. 11. 2019 žalobce a) doplnil, že další nemajetková újma má taktéž spočívat v tom, že je sportovec, který pomýšlel na reprezentaci, v důsledku zranění však reprezentace nepřipadá v úvahu, nicméně i přesto žalobce a) hraje basketbal na úrovni ligy. Žalobce a) dále dosud nelyžuje, neboť se od úrazu bojí stoupnout na svah.

7. V podání ze dne 23. 12. 2019 žalobci k namítanému promlčení uvedli, že k uplatnění nároku na bolestné došlo již žalobou, znalecký posudek představuje pouze konkretizaci a důkaz. Žalobce a) byl navíc v době úrazu nezletilým, tudíž se pro běh promlčecí lhůty vůči němu uplatní § 622 občanského zákoníku. Co se týče ztížení společenského uplatnění, dle komentářové literatury je nárok na náhradu újmy celistvým nárokem (nárok na bolestné, ztížení společenského uplatnění a další nemajetkovou újmu je pouze jedním nárokem). K promlčení tudíž nedošlo. Ve vztahu k požadované další nemajetkové újmě žalobce a) dále uvedl, že k úrazu došlo v cizině v cizojazyčném prostředí bez přítomnosti rodičů, transport probíhal vrtulníkem ve velmi stísněných prostorech, což následně u žalobce a) vedlo k vytvoření strachu z létání. Dále pak nepříjemná nahota, jež musel žalobce a) snášet přímo na sjezdovce před zraky ostatních, dále nahota při příjmu, v rámci předoperačních a pooperačních zákroků, dále po řadu týdnů neschopnost vykonávat vlastní hygienickou obsluhu, újma v podobě vytržení z kolektivu a nedokončení lyžařského výcviku, jakož i zanedbání školní docházky a vyloučení z oblíbené sportovní činnosti prováděné na vrcholové úrovni. Výše popsané okolnosti pro nezletilého představovali skutečně mimořádné okolnosti. Žalobce b) doplnil, že v případě cest k lékaři bylo navštěvováno lékařské zařízení na adrese [adresa], a bylo počítáno s délkou trasy 34 km a časem doprovodu 4 hodiny. Návštěvy lékaře byly ve dnech 2. 3. 2015, 4. 3. 2015, 18. 3. 2015, 8. 4. 2015, 16. 4. 2015, 18. 4. 2015, 21. 4. 2015, 21. 5. 2015 a 4. 6. 2015. U dopravy do školy a zpět bylo počítáno s trasou v délce 45 km a časovou náročností doprovodu 85 minut každý den. K těmto cestám došlo 9x mezi dny 5. – 17. 3. 2015, 8x mezi dny 19. – 31. 3. 2015 a 5x mezi dny 9. – 15. 4. 2015. Doprava na rehabilitace byla prováděna do rehabilitační ordinace spol. [právnická osoba], na adrese [adresa], v délce asi 18 km, a to 10x v období mezi dny 18. 3. až 10. 5. 2015 Čas doprovodu je počítán v délce 2 hodin. Celkem tedy za veškerou dopravu bylo najeto cca 2000 km a čas doprovodu činil celkem 102 hodin. Cestovné bylo vypočteno podle vyhlášky 328/2015 Sb. dle spotřeby použitého vozidla [název] – [název], tj. 8,5 l nafty na 100 km, cena pohonných hmot dle vyhlášky 36,10 Kč/litr a sazba náhrady za 1 km jízdy ve výši 3,70 Kč. Celkem tedy 12.960 Kč Čas doprovodu byl vypočítán na 14.489 Kč, a to vzhledem k rozsahu 102 hodin násobených hodinovou sazbou 142,05 Kč dle výplatní pásky žalobce b). Částka 7.000 Kč za dopravu z [obec] do [anonymizováno] a zpět (2x 470 km) byla vypočtena podle vyhlášky 328/2015 Sb. dle spotřeby použitého vozidla [název] – [název], tj. 8,5 l nafty na 100 km, cena pohonných hmot dle vyhlášky 36,10 Kč/litr a sazba náhrady za 1 km jízdy ve výši 3,70 Kč.

8. V podání ze dne 29. 1. 2020 žalovaná k nároku žalobce b) na náhradu jeho ušlé mzdy za doprovod žalobce a) dále uvedla, že žalobci b) za dobu strávenou doprovodem žalobce a) náleží náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku dle § 199 odst. 1 a 2 zákoníku práce ve spojení s bodem 8 přílohy nařízení vlády č. 590/2006 Sb. Tento nárok tak měl žalobce b) uplatnit na svém zaměstnavateli, neučinil-li tak, nemůže se domáhat náhrady mzdy po žalované.

9. Z dokazování provedeného při jednání soud zjistil následující skutkový stav.

10. Ze záznamu žalované o úrazu ze dne 4. 3. 2015 a ze Zprávy ze školní akce ze dne 24. 2. 2015 bylo zjištěno, že dne 20. 2. 2015 ve 14:45 hod. došlo v rámci školního lyžařského kurzu v Rakousku k úrazu žalobce a) v důsledku srážky se spolužákem a následném pádu při sjezdovém lyžování. Dle záznamu a zprávy srážku zavinil spolužák žalobce a) [jméno] [příjmení]. Žalobce a) si poranil ruku (zlomenina pažní kosti) a byl v doprovodu vyučujícího ([titul] [jméno] [příjmení]) vrtulníkem dopraven do nemocnice v [anonymizováno], kde mu bylo poskytnuto ošetření. O úrazu byli informováni rodiče žalobce a), kteří vyrazili z [obec] za synem.

11. Emailem ze dne 25. 2. 2015 žalobce b) žalované poděkoval za řešení úrazu syna a sdělil, že syn je relativně v pořádku s tím, že za 2 měsíce podstoupí reoperaci a v následujícím týdnu se s omezeními zařadí do výuky. Žalobce b) dále žalovanou požádal o v emailu konkretizovanou asistenci v rámci výuky.

12. Z doložených lékařských zpráv je zřejmé, že kontroly žalobce a) u lékařů proběhly ve dnech 2. 3. 2015, 4. 3. 2015, 18. 3. 2015, 8. 4. 2015, 14. 4. 2015, 21. 4. 2015, 21. 5. 2015 a 4. 6. 2015. Dále dne 17. 4. 2015 proběhla operativně extrakce drátů, žalobce a) byl k tomuto hospitalizován ve dnech 16. 4. 2015 až 18. 4. 2015.

13. Z lékařské zprávy ze dne 21. 5. 2015 plyne, že bylo„ provedeno 1. osněžení keloidní jizvy N2, další aplikace za týden“. Z lékařské zprávy ze dne 4. 6. 2015 plyne, že bylo„ provedeno 2. osněžení keloidní jizvy N2, další aplikace za týden“.

14. V potvrzení o rehabilitaci ze dne 31. 10. 2016 spol. [právnická osoba] potvrdila, že žalobce a) navštěvoval rehabilitace od 18. 3. 2015 do 10. 5. 2015 (na č.l. 115v spisu). Z potvrzení na č.l. 139 spisu pak plyne, že rehabilitace se konaly ve dnech 18. 3., 19. 3., 20. 3., 23. 3., 24. 3., 25. 3., 26. 3., 27. 3., 30. 3., 31. 3., 1. 4., 2. 4., 3. 4., 8. 4., 13. 4., 14. 4., 15. 4., 16. 4., 20. 4., 21. 4., 22. 4., 23. 4., 27. 4., 28. 4. a 29. 4. 2015.

15. Z paragonu [číslo] bylo zjištěno, že žalobce a) uhradil dne 5. 5. 2015 spol. [právnická osoba] částku celkem 2.000 Kč za„ 10x ASA Laser denně á 200 Kč“.

16. Ze dvou Potvrzení o provedení kartové operace ze dne 2. 10. 2017 bylo zjištěno, že žalobce b) ze svého bankovního účtu uhradil ve dnech 20. 2. 2015 a 21. 2. 2015 částky 3.328,13 Kč (124,66 EUR) a 3.278,53 Kč (116 EUR) za ubytování v Hotelu [anonymizována dvě slova] v [anonymizováno].

17. Z výplatních pásek žalobce b) za říjen, listopad a prosinec 2014 bylo zjištěno, že průměr na dovolenou činí 142,05 Kč za hodinu.

18. Z technického průkazu vozidla [registrační značka] bylo zjištěno, že vlastníkem vozidla byla od 25. 4. 2012 [[právnická osoba] a provozovatelem [právnická osoba] Jedná se o vozidlo [název], palivo nafta, kombinovaná průměrná spotřeba 8,5 l /100 km.

19. Z doloženého měření trasy z google maps plyne, že cesta z bydliště žalobců do [anonymizováno] měří 461 km (na č.l. 119 a 120 spisu), cesta z bydliště žalobců k lékaři měří 15,1 km a trvá 22 min. (na č.l. 123 spisu), cesta od lékaře do bydliště žalobců měří 14,7 km a trvá 22 min. (na č.l. 121 spisu), cesta z bydliště žalobců na rehabilitace měří 8,6 km a trvá 13 min. (na č.l. 122 spisu), cesta z rehabilitace do bydliště žalobců měří 8,2 km a trvá 13 min. (na č.l. 126 spisu), cesta z bydliště žalobců do školy žalobce a) a poté do pracoviště žalobce b) měří 15,4 km a trvá 26 min. (na č.l. 124 spisu) a cesta z pracoviště žalobce b) do školy žalobce a), následně do bydliště žalobců a poté zpět na pracoviště žalobce b) měří 27,4 km a trvá 44 min. (na č.l. 125 spisu). Pracoviště žalobce b) a škola žalobce a) jsou od sebe vzdáleny cca 1,8 km (na č.l. 129 spisu).

20. Přípisem ze dne 17. 10. 2017, předaným k poštovní přepravě dne 18. 10. 2017, žalobci uplatnili své nároky u žalované. Žalovaná v přípise ze dne 6. 11. 2017 nároky žalobců odmítla jako nedůvodné. Přípisem odeslaným prostřednictvím poštovní přepravy dne 18. 12. 2017 žalobci uplatnili své nároky u [pojišťovna] V přípise ze dne 7. 2. 2018 [pojišťovna] nároky žalobců odmítla s tím, že dle pojistných podmínek nevzniklo právo na plnění.

21. Ze seznamu ubytování ze dne 3. 8. 2018 (na č.l. 56 spisu) bylo zjištěno, že v [anonymizováno] lze v období od středy 20. 2. 2019 do čtvrtka 21. 2. 2019 sehnat ubytování i za 54 EUR, 64 EUR a 65 EUR za noc za dvoulůžkový pokoj.

22. Žalobce a) na jednání dne 4. 6. 2020 vypověděl, že úraz se stal poslední den lyžařského kurzu, poslední jízdu. Srazili se se spolužákem a žalobce a) si zlomil pažní kost. Přibližně za 10 minut přijela horská služba, byla mu poskytnuta první pomoc a dostal prášky proti bolesti. Následně přiletěl vrtulníkem. Žalobce a) si myslí, že dostal prášky na spaní, neboť se ve vrtulníku vzbudil asi jen na 4 minuty. Z nemocnice si toho pamatuje málo. Ví, že na operačním sále byl nahý, ostatně, když se operuje, je tělo nahé. Po operaci se probudil z narkózy kolem půlnoci a přijeli rodiče. Následně byl hospitalizován 2 až 3 noci a pak jeli domů. Po návratu 2 měsíce nosil ortézu na paži a rameni. Od té doby má křivá záda a bolí ho. Rovněž má problémy s ramenem, vypadává mu, a má problémy s míčovými sporty. Basketbal musel na půl roku přerušit úplně, do formy, jakou měl před úrazem, se pak dostával déle než půl roku. Na operačním sále byl přikryt pouze plentou, pod ní byl nahý. Na sjezdovce ani ve vrtulníku nahý nebyl. Není si vědom toho, že by na operačním sále byl přítomen někdo jiný než lékařský personál. Žalobci a) je nepříjemné létat letadlem, vždy si vzpomene na předmětný úraz. Od úrazu letěl letadlem třikrát. Z lyží má žalobce a) respekt a strach, od úrazu na lyžích nebyl. Basketbal žalobce a) hrál i hraje vrcholově na úrovni nejvyšší mládežnické ligy. Pomýšlel i na reprezentaci, úraz tomu nepomohl, nicméně nemůže říct, že by to bylo pouze úrazem. Česká basketbalová federace ho nekontaktovala, ale trenéři mu říkali, že pokud bude takto pokračovat má šanci se do reprezentace dostat. Po úraze byl týden doma, poté už šel do školy. Do školy ho vozila matka nebo otec autem, otec [název], matka [název]. Do školy ho rodiče vozili mimořádně kvůli úrazu, jinak se běžně dopravoval MHD. Na kontroly k lékaři ho vozila matka [název], na rehabilitace jezdil MHD sám, to už ruka byla lepší. Kontroly u lékaře trvaly 1 až 2 hodiny včetně cesty. Rehabilitace trvaly buď půl hodiny nebo hodinu, cesta trvala půl hodiny tam a půl hodiny zpátky. Návrat do basketbalu po úraze probíhal tak, že ze začátku trénoval individuálně, do kontaktu se spoluhráči se dostal asi po půl roce. Do stavu, v jakém byl před úrazem se tedy dostal asi po roce.

23. Žalobce b) na jednání dne 4. 6. 2020 vypověděl, že v pátek v 15:30 hod. dostali od spolužáků a posléze i od školy informaci o úraze syna a jeho převozu do nemocnice v [anonymizováno]. Rozhodli se tedy s manželkou, že pojedou do Rakouska. Do [anonymizováno] přijeli asi kolem 19:00 hod. Počkali na probuzení syna z narkózy a pobyli s ním do půlnoci. Učitelka je uvítala v aule nemocnice a odjela. Kolem půlnoci si začali zajišťovat ubytování prostřednictvím portálu www.booking.com. Vzali první nejlevnější nabídku. V [anonymizováno] zůstali dvě noci, poté jeli se synem autem domů. Následně byl syn v péči dětské nemocnice. Syn měl být 14 dnů doma a poté měl mít opatrný režim po dobu 6 týdnů. Měl ortézu a v ruce šrouby, které by mohly perforovat vně kůže. Společně s manželkou syna dováželi a odváželi ze školy. V březnu rovněž syna vozili na rehabilitace. Syn rovněž absolvoval kontroly v dětské nemocnici, jelikož byl nezletilý, vždy ho doprovázel jeden z rodičů. Nejednalo se o bagatelní úraz, syn měl pohmožděniny na hrudníku, na rameni, doma po úraze plakal, bral léky na bolest. Úraz výrazně ovlivnil chod domácnosti, rovněž půl roku až tři čtvrtě roku ovlivnil běžný způsob fungování syna. V době, kdy měl syn ortézu, mu pomáhali s osobní hygienou. Syn mu při hovoru často říká, že když např. proletí vrtulník nebo plánují let letadlem, že mu to připomíná úraz. Syn mu taktéž popisoval, že ho ruka na sjezdovce bolela, že ji měl vylomenou v nepřirozeném úhlu. V nemocnici měl syn otevřené pyžamo, takovou zástěru. O nahotě se bavili, ví, že syna vysvlékli v nemocnici. Strach z létání syna neomezuje, letadlem létají. Let mu však vždy připomene úraz, což je nepříjemné. Na lyžích se synem od úrazu nebyli. Úraz měl za následek přerušení pohybu na půl roku. V důsledku úrazu byla celá basketbalové sezóna pryč. Žalobce b) syna vozil vozidlem [název], manželka vozidlem [název]. Provozovatelem vozidla [název] byla [právnická osoba] Žalobce b) je vlastníkem této společnosti a vozidlo měl i k vlastnímu použití. Co se týče kontrol u lékařů, kontrola byla celkem tak na půl dne, cca 4,5 hodiny. Rehabilitace trvaly nejprve 20 minut, poté 40 minut a poté hodinu. Doprava na rehabilitace trvala 20 minut tam a 20 minut zpět. Bylo to třeba i tak, že manželka syna na rehabilitaci zavezla, po rehabilitaci šel syn k babičce a žalobce b) ho vyzvedl cestou z práce. Ze školy žalobce b) syna nevyzvedával, neboť škola běžně končí v 1 či ve 2 hodiny.

24. Svědkyně [titul] [jméno] [příjmení] na jednání dne 4. 6. 2020 vypověděla, že byla zaměstnána u žalované a byla učitelkou žalobce a). Poslední den lyžařského kurzu došlo ke zranění žalobce a) v důsledku kolize se spolužákem na sjezdovce. Byla přivolána horská služba, ta vyhodnotila, že je potřeba letecký transport do nemocnice. Svědkyně letěla s žalobcem a) do nemocnice v [anonymizováno]. Rodiče žalobce a) byli o úraze informováni již před odletem. Žalobce a) byl v nemocnici předán do péče lékařů, ti vyhodnotili, že je potřeba provézt operaci, toto bylo konzultováno s rodiči. Žalobce a) byl následně operován a v noci, před půlnocí, se probouzel z narkózy. V této době se do nemocnice dostavili rodiče žalobce a), kteří vyjeli z [obec]. Svědkyně předala žalobce a) do péče rodičů a odjela. Ve vrtulníku byli tři – svědkyně, žalobce a) a záchranář, žalobce a) ležel. Prostor ve vrtulníku byl spíše menší, na žádné problémy (např. turbulence) si svědkyně nevzpomněla. Svědkyně si nevzpomíná, že by byl žalobce a) v průběhu ošetřování lékaři, ať už na sjezdovce, v průběhu transportu či v nemocnici, nahý, myslí si, že spíše ne. Svědkyně učila žalobce a) občanskou výchovu a rok po úraze byla i jeho třídním učitelem, nevzpomíná si, že by žalobce a) někdy mluvil o tom, že by měl z úrazu a navazujících okolností psychické problémy. Nikdy se nezmiňoval o tom, že by se bál létání nebo že by měl strach z lyžování.

25. Ve znaleckém posudku ze dne 26. 9. 2017 znalkyně [titul] [jméno] [příjmení] uvedla, že žalobce a) utrpěl dne 20. 2. 2015 zlomeninu anatomického krčku pravé pažní kosti a toto zranění znalkyně ohodnotila dle metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví celkem 209 body za bolest, jimž odpovídá částka 53.683,74 Kč. Znalecký posudek obsahuje doložku dle § 127a o. s. ř.

26. Ve znaleckém posudku ze dne 13. 9. 2018 znalkyně [titul] [jméno] [příjmení] uvedla, že žalobce a) utrpěl dne 20. 2. 2015 zlomeninu anatomického krčku pravé pažní kosti a toto zranění znalkyně ohodnotila dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. celkem 209 body za bolest, jimž odpovídá částka 52.250 Kč. Znalkyně dále uvedla, že jako trvalý následek zůstala keloidní jizva, kterou ohodnotila 200 body za ztížení společenského uplatnění, jimž odpovídá částka 50.000 Kč. Znalecký posudek obsahuje doložku dle § 127a o. s. ř.

27. Z faktury [číslo] bylo zjištěno, že znalkyně [titul] [jméno] [příjmení] vyfakturovala žalobci a) za znalecký posudek ze dne 13. 9. 2018 celkem částku 1.207,50 Kč.

28. Ve znaleckém posudku ze dne 8. 12. 2020 znalec [titul] [celé jméno znalce], [titul], [titul], uvedl, že žalobce a) vyšetřil osobně dne 7. 12. 2020. Znalec ohodnotil úraz žalobce a) dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. celkem 211 body za bolest, jimž odpovídá částka 52.750 Kč. Znalec podrobně vypořádal veškeré námitky a připomínky žalované směřující proti bolestnému (tak jak bylo stanoveno znalkyní [titul] [příjmení]) a konstatoval, že správně bolestné za úraz žalobce a) činí 211 bodů. Soud v tomto směru plně odkazuje na závěry znaleckého posudku uvedené na č.l. 162 až 164 spisu, s nimiž se ztotožňuje. Co se týče ztížení společenského uplatnění, znalec [titul] [celé jméno znalce] konstatoval, že u žalobce a) neshledal keloidní jizvení v místě jeho pooperačních jizev na pravém rameni. V minulosti byl pro rozvíjející se keloid v této lokalizaci léčen na dermatologickém pracovišti a patrně byla léčba úspěšná. Jizva na pravém rameni žalobce a) má jenom náznak hypertrofického jizvení, nejde ale o keloid (s tendencí k růstu a recidivám). Jizvení na pravém rameni žalobce a) je z posudkového hlediska nevýznamné a nemůže být v bodovém ohodnocení jeho ztížení společenského uplatnění zohledňováno. Znalec u žalobce a) nezjistil žádné posudkově významné trvalé zdravotní následky jeho úrazu ze dne 20. 2. 2015 a neshledal tedy důvod, pro který by u žalobce a) mohlo být stanoveno nějaké nenulové bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění.

29. Z výpisu ze seznamu znalců Ministerstva spravedlnosti ČR vyplývá, že znalec [titul] [celé jméno znalce], [titul], [titul], má mimo jiné následující obory znalecké činnosti: - obor zdravotnictví, odvětví interna, specializace choroby z povolání; - obor zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání; - obor zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví.

30. Na jednání dne 27. 4. 2021 znalkyně [titul] [jméno] [příjmení] uvedla, že co se týče bolestného, je možný jak její výklad příslušného nařízení vlády – tj. bolestné 209 bodů, tak výklad [titul] [celé jméno znalce] - tj. bolestné 211 bodů. Co se týče ztížení společenského uplatnění, znalkyně vycházela z lékařských zpráv, které hovořili o keloidní jizvě. Prohlídku žalobce a) znalkyně neprováděla a spokojila se se zaslanou fotografií. Znalkyně potvrdila, že je pravdou, že v rámci osobního vyšetření může být upřesněno, zda se jedná o jizvu keloidní nebo hypertrofickou. Znalkyně dále poukázala na to, že její posudek je z roku 2018, kdežto posudek [titul] [celé jméno znalce] z roku 2020. Každá jizva pracuje a to, co by znalkyně při osobním vyšetření zjistila v roce 2018, by neodpovídalo tomu, co [titul] [celé jméno znalce] zjistil v roce 2020. Co se týče jizvy, lze tedy říci, že tato byla keloidní, byla léčena, přestala růst, léčba jizvy tedy byla úspěšná. Znalkyně tedy souhlasí s tím, že daná položka za keloidní jizvu nemusí být napočítána. Znalkyně nicméně dává na zvážení položku 10.1 dle přílohy 3 nařízení vlády č. 276/2015 Sb., a to rozsáhlé plošné jizvy (minimální rozsah jizvy 10 cm2), kdy za tyto lze přiznat 200 - 800 bodů. V případě žalobce a) je jizva o rozsahu 10 x 1 cm, tedy 10 cm2. Takovouto jizvu lze nepochybně označit jako jizvu plošnou. Je tedy na zvážení, zda jen nezaměnit položky, a místo keloidní jizvy přiznat žalobci a) za tuto rozsáhlou plošnou jizvu 200 bodů za ztížení společenského uplatnění. Jen tak danou jizvu pominout se znalkyni nezdá jako správné. K dotazu zástupce žalobců na aplikaci položky 10.2 dle přílohy 3 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. - hypertrofické jizvy (i nerozsáhlé) obličeje, krku, rukou nebo nohou (viditelné partie těla); znalkyně uvedla, že tato položka se aplikuje většinou na viditelné části horních končetin, což zde nicméně není (jizva je na rameni). S ohledem na skutečnost, že žalobce a) hraje basketbal, který se hraje v tílku, by tuto položku možná bylo možné aplikovat. Každopádně by však dle znalkyně jizva neměla být pominuta, přičemž schůdnější se znalkyni jeví položka 10.1 nařízení vlády.

31. Znalec [titul] [celé jméno znalce], [titul], [titul], na jednání dne 27. 4. 2021 nejprve poukázal na to, že lékařské zprávy, z nichž vycházela [titul] [příjmení], byly z 21. 5. a 4. 6. 2015, v době vyhotovení těchto zpráv uplynuly tři a necelé čtyři měsíce po úraze. Nejednalo se tedy o ustálený zdravotní stav. Ve zprávách se ostatně hovoří o tom, že bylo počato odstraňování počínajícího keloidu. Znalec nevěří tomu, že by se jizva nějakým způsobem změnila v roce 2018. Má za to, že v roce 2018, kdy posudek zpracovávala [titul] [příjmení] se už o keloidní jizvu nejednalo. Co se týče fotografií, na něž [titul] [příjmení] poukazovala, zde je otázkou, kdy byly tyto fotografie vyhotoveny. Je možné, že se jednalo o staré fotografie. Znalec dále uvedl, že ztížení společenského uplatnění má být stanoveno dle ustáleného zdravotního stavu. Toto někdy bývá složité určit, zpravidla se to určuje rok po poslední operaci tedy nikoli rok po úraze, ale rok po poslední operaci, která se zranění týkala. V daném případě by bylo správné hodnotit stav zhruba rok po poslední léčbě jizvy. K tomuto datu nicméně [titul] [příjmení] žádné zdravotní zprávy neměla, ani pacienta nevyšetřila. Znalec dále uvedl, že ho zaskočilo, jak [titul] [příjmení] hovořila o ploše dané jizvy. [příjmení] jizvy nebyla v žádné z lékařských zpráv zapsána a [titul] [příjmení] žalobce a) nevyšetřovala. Jak tedy může vědět, že plocha jizvy je větší než 10 cm2. Znalec [titul] [celé jméno znalce] má za to, že daná jizva nemá charakter rozsáhlé plošné jizvy. Jedná se o běžnou pooperační jizvu, přičemž běžné pooperační jizvy nelze hodnotit jako plošné. Přesnou šířku jizvy si nezapisoval, má ale za to, že tato šířka není přes 1 cm. Znalec dále poukázal na to, že nařízení vlády č. 276/2015 Sb. zohledňuje pouze výslovně vyjmenované jizvy, žádné jiné. V tomto konkrétním případě u žalobce a) jednoznačně nejde o keloidní jizvu, zde znalec poukázal na bod 10.3 přílohy 3 daného nařízení, kde je uvedeno, že keloidní jizvy jsou jizvy s tendencí k růstu a recidivující. Keloidní jizvy mají více stupňů, nicméně nařízení vlády jako rozhodné považuje ty jizvy, které mají tendenci k růstu a recidivující. Toto v případě žalobce a) jednoznačně není. Co se týče hypertrofických jizev dle bodu 10.2 přílohy nařízení vlády, tyto musí být na rukou, jak je přímo v této položce uvedeno. Rameno však není ruka. V nařízení je jednoznačně uvedeno, že se jedná o jizvy na rukou, což v tomto případě není. Znalec je přesvědčen o tom, že takováto pooperační jizva, jakou má žalobce a), se dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. nezohledňuje. Nedá se použít položka 10.3, položka 10.2, ani položka 10.

1. K dotazu znalec uvedl, že jizvy může posuzovat celá řada lékařských povolání, není nijak vymezeno, že by měl jizvy posuzovat kožní či plastický lékař. Znalec je všeobecný praktický lékař, internista a pracovní lékař. Má za to, že hodnocení jizev spadá i do jeho odbornosti.

32. Znalkyně [titul] [jméno] [příjmení] v reakci na výpověď [titul] [celé jméno znalce] uvedla, že vycházela z fotografie jizvy na str. 23 přílohy jejího posudku, neměla důvod nevěřit tomu, že se jedná o aktuální stav jizvy. Na fotografii je i měřítko, když uváděla, že plocha jizvy je přes 10 cm2, vycházela z této fotografie. Co se týče následků, je vždy potřeba přihlédnout k dané osobě, jíž se následky týkají. Zde se úraz stal mladému klukovi, který má celý život před sebou. Metodika Nejvyššího soudu u mladých lidí zvyšuje ztížení společenského uplatnění až o 35 %, kdežto nařízení vlády s věkem nijak nepočítá.

33. Znalec [titul] [celé jméno znalce] v reakci po zhlédnutí fotografie na str. 23 přílohy posudku [titul] [příjmení] uvedl, že z fotografie je zřejmé, že jizva má podstatně méně než 10 cm a rovněž její šíře je podstatně méně než 1 cm.

34. Z fotografie na str. 23 znaleckého posudku [titul] [příjmení] [příjmení] ze dne 13. 9. 2018 (fotografie barevně vytištěna na č.l. 203 a 204 spisu) soud zjistil, že jizva žalobce a) nedosahuje plochy 10 cm2. Na fotografii je zobrazeno měřítko přiložené k jizvě. Z fotografie je zřejmé, že jizva nedosahuje délky 10 cm (je o několik milimetrů kratší), a ani šířka jizvy v žádném místě nedosahuje šířky jednoho centimetru. Je tedy zjevné, že plocha jizvy nedosahuje 10 cm2.

35. Návrh žalované na doplnění dokazování výslechem třídního učitele žalobce a) [titul] [jméno] [příjmení] soud pro nadbytečnost zamítl (svědek byl žalovanou navrhován k prokázání toho, že bylo vyhověno požadavkům rodičů žalobce a) týkajících se výuky – ve smyslu emailu ze dne 25. 2. 2015). Soud totiž považuje otázku, zda bylo či nebylo vyhověno požadavkům rodičů žalobce a) týkajících se výuky sepsaných v emailu ze dne 25. 2. 2015, za irelevantní pro projednávanou věc. Dále byl pro nadbytečnost zamítnut žalovanou navrhovaný výslech vedoucího lyžařského družstva [titul] [jméno] [příjmení] (tento byl navrhován k prokázání toho, že studenti byli pracovníky žalované poučeni o pravidlech chování na sjezdovce a že nad nimi byl vykonáván náležitý dohled). Soud totiž považuje otázku, zda byli studenti žalované jejími pracovníky poučeni o pravidlech chování na sjezdovce, a otázku, zda byl nad studenty žalované vykonáván na sjezdovce náležitý dohled, za irelevantní pro projednávanou věc, neboť i pokud by tomu tak bylo (a studenti skutečně byli poučeni o pravidlech chování na sjezdovce a byl nad nimi vykonáván náležitý dohled), nemělo by to žádný vliv na odpovědnost žalované za škodu vzniklou žalobci a) v důsledku úrazu ze dne 20. 2. 2015 (k tomu viz argumentace ohledně odpovědnosti žalované za škodu níže).

36. Soud dále pro nadbytečnost zamítl návrh žalobců na doplnění dokazování o lékařskou zprávu specialisty (kožního či plastického lékaře) vyhodnocující povahu jizvy a její rozsah (důkazní návrh na č.l. 174 spisu). Soud má za to, že ustanovený znalec [titul] [celé jméno znalce], [titul], [titul], který je soudním znalcem v oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání, a v oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, byl oprávněn sám posoudit povahu a rozsah jizvy žalobce a) při osobní prohlídce (viz § 8 odst. 2 písm. b) bod 2. nařízení vlády č. 276/2015 Sb.). Soud se neztotožňuje s názorem žalobců, že povahu a rozsah jizvy je oprávněn posuzovat pouze kožní či plastický lékař. Soud v tomto směru dále poukazuje na to, že ve vyhlášce č. 123/ 2015 Sb., kterou se stanoví seznam znaleckých oborů a odvětví pro výkon znalecké činnosti, která byla účinná do 31. 12. 2020, se v oboru zdravotnictví nenachází žádné odvětví zaměřené na kožní lékařství či na plastickou chirurgii. Do 31. 12. 2020 tedy neexistovalo znalecké odvětví v oboru zdravotnictví specializované na kožní lékařství či plastickou chirurgii.

37. Podle § 7 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb., školského zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ školský zákon“), druhy škol jsou mateřská škola, základní škola, střední škola (gymnázium, střední odborná škola a střední odborné učiliště), konzervatoř, vyšší odborná škola, základní umělecká škola a jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky. Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem typy škol podle jejich zaměření pro účely jejich označování.

38. Podle § 391 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění do 30. 9. 2015 (dále jen„ zákoník práce“), příslušná právnická osoba vykonávající činnost školy odpovídá žákům středních škol, konzervatoří a jazykových škol s právem státní jazykové zkoušky a studentům vyšších odborných škol za škodu, která jim vznikla porušením právních povinností nebo úrazem při teoretickém a praktickém vyučování ve škole nebo v přímé souvislosti s ním. Došlo-li ke škodě při praktickém vyučování u právnické nebo fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá za škodu právnická nebo fyzická osoba, u níž se praktické vyučování uskutečňovalo. Došlo-li ke škodě při výchově mimo vyučování ve školském zařízení nebo v přímé souvislosti s ní, odpovídá za škodu právnická osoba vykonávající činnost daného školského zařízení. Vykonává-li činnost školy nebo školského zařízení organizační složka státu nebo její součást, odpovídá za škodu jménem státu tato organizační složka státu.

39. Podle § 366 odst. 4 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen nahradit škodu, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud se odpovědnosti zcela nebo zčásti nezprostí.

40. Podle § 367 odst. 1 zákoníku práce se zaměstnavatel zprostí odpovědnosti zcela, prokáže-li, že škoda vznikla a) tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, nebo b) v důsledku opilosti postiženého zaměstnance nebo v důsledku zneužití jiných návykových látek a zaměstnavatel nemohl škodě zabránit, a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody.

41. Podle § 367 odst. 2 zákoníku práce se zaměstnavatel zprostí odpovědnosti zčásti, prokáže-li, že škoda vznikla a) v důsledku skutečností uvedených v odstavci 1 písm. a) a b) a že tyto skutečnosti byly jednou z příčin škody, b) proto, že si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ačkoliv neporušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví. Za lehkomyslné jednání není možné považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce.

42. Podle § 367 odst. 4 zákoníku práce při posuzování, zda zaměstnanec porušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, se zaměstnavatel nemůže dovolávat všeobecných ustanovení, podle nichž si má každý počínat tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných.

43. Podle § 369 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je zaměstnavatel v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, povinen poskytnout náhradu za a) ztrátu na výdělku, b) bolest a ztížení společenského uplatnění, c) účelně vynaložené náklady spojené s léčením, d) věcnou škodu; ustanovení § 265 odst. 3 platí i zde.

44. Podle § 372 odst. 1 zákoníku práce náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se poskytuje zaměstnanci jednorázově.

45. Podle § 372 odst. 2 zákoníku práce Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhláškou výši, do které je možné poskytnout náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění a určování výše náhrady v jednotlivých případech.

46. Podle § 373 zákoníku práce účelně vynaložené náklady spojené s léčením přísluší tomu, kdo tyto náklady vynaložil.

47. Podle § 380 odst. 1 zákoníku práce pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

48. Podle § 388 zákoníku práce ve výjimečných případech může soud výši odškodnění stanovenou prováděcím právním předpisem (§ 372 odst. 2) přiměřeně zvýšit.

49. Podle § 622 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), jedná-li se o újmu na zdraví nezletilého, který není plně svéprávný, počne promlčecí lhůta nejdříve běžet, až se nezletilý stane plně svéprávným. Nenabude-li plné svéprávnosti, nepočne promlčecí lhůta běžet, dokud mu po dovršení zletilosti nebude jmenován opatrovník.

50. Podle § 10 nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (dále jen„ nařízení vlády č. 276/2015 Sb.“), byla-li bolest nebo ztížení společenského uplatnění způsobena přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení a nebyl-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení vydán lékařský posudek k odškodnění bolesti nebo ztížení společenského uplatnění, stanoví se náhrada za bolest nebo náhrada za ztížení společenského uplatnění podle tohoto nařízení.

51. Podle § 8 odst. 2 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. při posuzování bolesti nebo ztížení společenského uplatnění poškozeného se vychází a) z lékařských zpráv a nálezů poskytovatelů zdravotních služeb, kteří se podíleli na léčení poškození zdraví a jeho následků, a b) pokud je to pro posouzení potřebné, 1. z výpisu ze zdravotnické dokumentace vedené o poškozeném registrujícím poskytovatelem zdravotních služeb, 2. z výsledku lékařské prohlídky provedené posuzujícím lékařem, nebo 3. z výsledků aktuálně provedených odborných vyšetření vyžádaných posuzujícím lékařem.

52. V příloze 3 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. je obsažena tabulka s počty bodů pro ohodnocení ztížení společenského uplatnění pro jednotlivá poškození zdraví způsobená pracovním úrazem. Podle bodu 10.1 přílohy 3 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. se za rozsáhlé plošné jizvy (minimální rozsah jizvy 10 cm2) přiznává 200 – 800 bodů. Podle bodu 10.2 přílohy 3 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. se za hypertrofické jizvy (i nerozsáhlé) obličeje, krku, rukou nebo nohou (viditelné partie těla) přiznává 200 – 800 bodů. Podle bodu 10.3 přílohy 3 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. se za keloidní jizvy (s tendencí k růstu a recidivující) přiznává 200 – 800 bodů.

53. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

54. Soud předně konstatuje, že pro posouzení projednávané věci je rozhodná právní úprava (zejména zákoník práce) účinná ke dni, kdy se úraz stal, tedy ke dni 20. 2. 2015.

55. Žalovaná, jakožto střední škola (gymnázium je dle § 7 odst. 3 školského zákona střední školou), odpovídá podle § 391 odst. 3 zákoníku práce svým žákům za škodu, která jim vznikla porušením právních povinností nebo úrazem při teoretickém a praktickém vyučování ve škole nebo v přímé souvislosti s ním. Soud v tomto směru poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2019, sp. zn. 21 Cdo 5492/2017, kde bylo konstatováno, že„ ustanovení § 391 odst. 2 části věty před středníkem zák. práce rozšiřuje věcnou působnost ustanovení zák. práce i na případy, kdy se nejedná o vztah ze závislé práce, stanoví-li, že za škodu, která vznikla žákům základních škol a základních uměleckých škol při vyučování nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá právnická osoba vykonávající činnost dané školy. Toto ustanovení nelze – jak nesprávně činily soudy – vykládat tak, že zakládá samostatnou skutkovou podstatu odpovědnosti za škodu. V případě odpovědnosti za škodu vzniklou žákovi základní školy a žákovi základní umělecké školy úrazem, je proto třeba aplikovat všechna ustanovení zákoníku práce upravující odpovědnost za škodu vzniklou porušením právních povinností nebo odpovědnost za škodu vzniklou pracovním úrazem.“ Ačkoliv se citovaný judikát vztahuje k ustanovení § 391 odst. 2 zákoníku práce (které se týká základních škol), jeho závěry lze zcela nepochybně aplikovat i na odpovědnost za škodu dle § 391 odst. 3 zákoníku práce (tj. na odpovědnost za škodu, která vznikla žákům středních škol). Platí tedy, že i v případě odpovědnosti za škodu vzniklou žákovi střední školy úrazem, je třeba aplikovat všechna ustanovení zákoníku práce upravující odpovědnost za škodu vzniklou pracovním úrazem.

56. V rozsudku sp. zn. 21 Cdo 5492/2017 pak bylo dále konstatováno, že„ předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele za škodu vzniklou zaměstnanci pracovním úrazem jsou (…) poškození zdraví nebo smrt zaměstnance (pracovní úraz), ke kterým došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, vznik škody a příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vznikem škody. Ke vzniku nároku na náhradu škody je zapotřebí, aby všechny tři tyto předpoklady byly splněny současně; chybí-li kterýkoliv z nich, nárok nevzniká. Odpovědnost za škodu při pracovním úrazu je tzv. objektivní odpovědností; zaměstnavatel odpovídá za samotný výsledek (za škodu), aniž je uvažováno jeho zavinění, a nevyžaduje se ani porušení právní povinnosti z jeho strany (srov. též § 366 odst. 4 zák. práce)“ Jak je z citovaného zřejmé, odpovědnost za škodu vzniklou pracovním úrazem dle zákoníku práce (včetně odpovědnosti za škodu vzniklou úrazem žákovi střední školy při vyučování nebo v přímé souvislosti s ním - § 391 odst. 3 zákoníku práce) je odpovědností objektivní (tj. bez ohledu na zavinění), a ve smyslu § 366 odst. 4 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen nahradit škodu i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Zaměstnavatel se může zprostit odpovědnosti za škodu vzniklou pracovním úrazem (zcela či zčásti) pouze v případě, že jsou naplněny podmínky dle § 367 odst. 1 nebo odst. 2 zákoníku práce. Zproštění odpovědnosti tedy připadá v úvahu pouze v situaci, kdy a) postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil předpisy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, nebo b) v důsledku opilosti postiženého zaměstnance nebo v důsledku zneužití jiných návykových látek zaměstnavatel nemohl škodě zabránit, nebo c) si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ačkoliv neporušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví.

57. V projednávané věci žalovaná netvrdila, že by byly splněny podmínky pro celkové či částečné zproštění odpovědnosti dle § 367 odst. 1 nebo odst. 2 zákoníku práce, a nic takového neplyne ani z provedeného dokazování. Soud má tedy v projednávané věci za to, že žalovaná za úraz žalobce a) podle § 391 odst. 3 zákoníku práce odpovídá. Argumentace žalované v tom směru, že úraz nezavinila, že ho způsobil jiný student – [jméno] [příjmení], který ač byl před úrazem seznámen s pravidly chování na sjezdovkách, tato pravidla nerespektoval, a že pracovníci žalované nad oběma studenty vykonávali náležitý dohled, není tudíž v projednávané věci rozhodná a ani pokud by tato tvrzení žalované byla prokázána, nevedlo by to ani z části ke zproštění odpovědnosti žalované za úraz žalobce a).

58. Soud zároveň neshledal, že by uplatnění odpovědnosti za úraz vůči žalované bylo ze strany žalobců jednáním v rozporu s dobrými mravy. Žalobcům umožňuje právní úprava domáhat se odpovědnosti za úraz jak po žalované (dle zákoníku práce), tak případně po škůdci [jméno] [příjmení] (dle občanského zákoníku), tak i případně po pojišťovně (pokud byla uzavřena pojistná smlouva a na danou záležitost se vztahuje). Je čistě na uvážení žalobců, po jakém subjektu budou náhradu škody požadovat a v tom, že se rozhodli náhradu škody požadovat po žalované, nelze spatřovat rozpor s dobrými mravy. Za nemravné soud nepovažuje ani to, že se žalobci domáhají po žalované náhrady škody až poté, co žalobce a) ukončil studium u žalované. Je čistě na uvážení žalobců, zda podají žalobu na náhradu škody bezprostředně po úraze, nebo vyčkají a budou se domáhat náhrady škody až později (samozřejmě je zde časové omezení dané promlčením práva).

59. Co se týče žalovanou namítaného promlčení nároku žalobce a) na bolestné a na ztížení společenského uplatnění, soud konstatuje, že dle § 622 občanského zákoníku v případě újmy na zdraví nezletilého, který není plně svéprávný, začne promlčecí lhůta nejdříve běžet, až se nezletilý stane plně svéprávným. Žalobce a) nabyl zletilosti a stal se plně svéprávným dne 14. 12. 2019, tj. až po podání žaloby a až po rozšíření žaloby o nárok na odškodnění za ztížení společenského uplatnění (podáním ze dne 8. 11. 2018). Námitka promlčení tudíž není důvodná. Soud dále pro úplnost uvádí, že co se týče nároku žalobce a) na bolestné, podáním ze dne 8. 11. 2018, kdy společně s tímto podáním byl i předložen znalecký posudek [titul] [příjmení] [příjmení] ze dne 13. 9. 2018 (zpracovaný dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb.), došlo pouze k upřesnění nároku na bolestné (částečné zpětvzetí žaloby ohledně bolestného ve výši 1.434 Kč) a jeho podložení znaleckým posudkem vyhotoveným dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. Nárok na bolestné však byl žalobcem a) řádně uplatněn již v žalobě doručené soudu dne 20. 2. 2018.

60. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že žalovaná odpovídá podle § 391 odst. 3 zákoníku práce žalobci a) za škodu, která mu vznikla v důsledku úrazu na školním lyžařském výcviku v Rakousku dne 20. 2. 2015. Podle § 369 odst. 1 písm. b) zákoníku práce žalobci a) náleží náhrada za bolest, jejíž výše se v souladu s § 372 odst. 2 zákoníku práce ve spojení s § 10 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. určí podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. Znalkyně [titul] [jméno] [příjmení] vyčíslila bolestné ve svém znaleckém posudku ze dne 13. 9. 2018 na 209 bodů, jímž odpovídá částka 52.250 Kč. Znalec [titul] [celé jméno znalce], [titul], [titul], vyčíslil bolestné ve svém znaleckém posudku ze dne 8. 12. 2020 na 211 bodů, jímž odpovídá částka 52.750 Kč. Znalec [titul] [celé jméno znalce], [titul], [titul], ve svém znaleckém posudku rovněž podrobně vypořádal veškeré námitky a připomínky žalované směřující proti bolestnému (tak jak bylo stanoveno znalkyní [titul] [příjmení]). Soud se s vypořádáním námitek provedeným znalcem [titul] [celé jméno znalce] plně ztotožňuje, toto vypořádání se soudu jeví jako logické a řádně zdůvodněné, soud proto plně odkazuje na závěry znaleckého posudku uvedené na č.l. 162 až 164 spisu. Žalobce a) se podanou žalobou domáhá bolestného ve výši 52.250 Kč, tedy částky odpovídající 209 bodům. O tom, že žalobci náleží bolestné za 209 bodů, nebyly mezi znalci žádné rozpory (znalkyně [titul] [příjmení] přiznala 209 bodů, [titul] [celé jméno znalce] dokonce 211 bodů). Soud má tedy za to, že ohledně náhrady za bolest ve výši 52.250 Kč je žaloba důvodná, a proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobci a) částku 52.250 Kč za bolest přiznal.

61. Žalobce a) dále požadoval částku 50.000 Kč jakožto náhradu za ztížení společenského uplatnění. Soud předně konstatuje, že pro vyčíslení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění se v projednávané věci v souladu s § 372 odst. 2 zákoníku práce ve spojení s § 10 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. použije nařízení vlády č. 276/2015 Sb. Soud v tomto směru taktéž poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, a to konkrétně na rozsudek ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4556/2016, kde bylo konstatováno, že„ subsidiární použití ustanovení § 2958 o. z. a z něj vycházející metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví na pracovněprávní vztahy nepřipadá v úvahu. V této souvislosti je navíc třeba zdůraznit, že zákoník práce obsahuje komplexní pracovněprávní úpravu náhrady škody (část jedenáctá, § 248 až 275 a část čtrnáctá, hlava I, díl 1, § 365 až 393), která má kogentní povahu (srov. nález Ústavního soudu č. 116/2008 Sb., bod 203), a nelze se proto od ní odchýlit.“ A dále na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 21 Cdo 3687/2018, kde bylo konstatováno, že„ pro určení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění v pracovněprávních vztazích nelze namísto zvláštní právní úpravy obsažené v pracovněprávních předpisech použít právní úpravu náhrady za ztížení společenského uplatnění obsaženou v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku, ani doporučující Metodiku Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 občanského zákoníku), a to ani v případě, že by poškozenému podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. (popřípadě podle vyhlášky č. 440/2001 Sb.) náleželo nižší odškodnění, než které by mu náleželo podle právní úpravy obsažené v občanském zákoníku (podle Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví).“ 62. S ohledem na citovanou judikaturu se tedy v projednávané věci neuplatní ustanovení § 2958 občanského zákoníku ani z něj vycházející Metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví. Při určení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění v projednávané věci je tedy třeba v souladu s § 372 odst. 2 zákoníku práce ve spojení s § 10 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. použít nařízení vlády č. 276/2015 Sb.

63. Znalkyně [titul] [jméno] [příjmení] ve svém znaleckém posudku ze dne 13. 9. 2018 vyčíslila dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. ztížení společenského uplatnění žalobce a) v důsledku úrazu ze dne 20. 2. 2015 na 200 bodů (jimž odpovídá částka 50.000 Kč), kdy byla znalkyní použita položka dle bodu 10.3 přílohy 3 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. – keloidní jizvy (s tendencí k růstu a recidivující). Znalec [titul] [celé jméno znalce], [titul], [titul], ve svém posudku ze dne 8. 12. 2020 uvedl, že po provedené osobní prohlídce neshledal u žalobce a) keloidní jizvení v místě jeho pooperačních jizev na pravém rameni. Jizvení na pravém rameni žalobce a) je z posudkového hlediska nevýznamné a nemůže být v bodovém ohodnocení ztížení společenského uplatnění zohledňováno. Znalec [titul] [celé jméno znalce] tedy u žalobce a) nezjistil žádné posudkově významné trvalé zdravotní následky jeho úrazu ze dne 20. 2. 2015.

64. Soud předně k námitce žalobců konstatuje, že znalec [titul] [celé jméno znalce], který je soudním znalcem v oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání, a v oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, byl oprávněn sám posoudit povahu a rozsah jizvy žalobce a) při osobní prohlídce. Toto znalci jednoznačně umožňuje § 8 odst. 2 písm. b) bod 2. nařízení vlády č. 276/2015 Sb. Soud se tedy neztotožňuje s názorem žalobců, že povahu a rozsah jizvy je oprávněn posuzovat pouze kožní či plastický lékař. Soud v tomto směru dále poukazuje na to, že ve vyhlášce č. 123/ 2015 Sb., kterou se stanoví seznam znaleckých oborů a odvětví pro výkon znalecké činnosti, která byla účinná do 31. 12. 2020, se v oboru zdravotnictví nenachází žádné odvětví zaměřené na kožní lékařství či na plastickou chirurgii. Do 31. 12. 2020 tedy neexistovalo znalecké odvětví v oboru zdravotnictví specializované na kožní lékařství či plastickou chirurgii.

65. Soud nemá pochybnosti o tom, že odborný závěr znalce [titul] [celé jméno znalce] o tom, že jizva na rameni žalobce a) nemá povahu keloidní jizvy, je správný. Znalec [titul] [celé jméno znalce] (na rozdíl od znalkyně [titul] [příjmení]) žalobce a) osobně prohlédl. Znalkyně [titul] [příjmení] oproti tomu vycházela pouze z fotografie a z lékařských zpráv ze dne 21. 5. 2015 a ze dne 4. 6. 2015 (tj. starých pouze cca 3 až 3,5 měsíce po úraze), z nichž plyne, že bylo prováděno osněžování keloidní jizvy (a další osněžování mělo být dle lékařské zprávy ze dne 4. 6. 2015 prováděno i za týden), a tedy že jizva byla ošetřována/léčena. Znalkyně [titul] [příjmení] se však vůbec nezabývala tím, zda léčba jizvy byla úspěšná či nikoliv. Znalec [titul] [celé jméno znalce] naopak v posudku konstatoval, že léčba jizvy zjevně úspěšná byla, když při osobní prohlídce neshledal existenci keloidu. Soud k tomuto dále dodává, že znalkyně [titul] [příjmení] na jednání dne 27. 4. 2021 sama uvedla, že nezpochybňuje závěr osobní prohlídky znalce [titul] [celé jméno znalce] a souhlasila s tím, že daná položka za keloidní jizvu nemusí být napočítána. Soud má tedy za to, že zde ohledně (ne) přítomnosti keloidní jizvy na rameni žalobce a) není mezi znaleckými posudky rozpor (resp. že rozpor byl na jednání dne 27. 4. 2021 vysvětlen), a nebylo tedy nutné vyhotovovat revizní znalecký posudek. Soud tedy vycházel z toho, že jizva na rameni žalobce a) nemá charakter keloidní jizvy a přiznání bodů za ztížení společenského uplatnění dle položky 10.3 přílohy 3 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. nepřipadá v úvahu.

66. Znalkyně [titul] [příjmení] nicméně dále na jednání dne 27. 4. 2021 uvedla, že dle jejího názoru by jizva na rameni žalobce a) neměla být pominuta a připadá do úvahy přiznání bodů dle položky 10.1 přílohy 3 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. - rozsáhlé plošné jizvy (minimální rozsah jizvy 10 cm2). Dle znalkyně [titul] [příjmení] má jizva na rameni žalobce a) rozsah přesahující 10 cm2, přičemž toto znalkyně zjistila z fotografie, která jí byla žalobci předložena a byla součástí jejího znaleckého posudku (fotografie se barevně vytištěná nachází na č.l. 203 a 204 spisu). Znalec [titul] [celé jméno znalce] s názorem znalkyně [titul] [příjmení] nesouhlasil, má za to, že daná jizva nemá charakter plošné jizvy a jedná se o běžnou pooperační jizvu. Jizva navíc nemá plochu přes 10 cm2, neboť jizva nemá šířku přes 1 cm. Po zhlédnutí fotografie, z níž vycházela znalkyně [titul] [příjmení], znalec [titul] [celé jméno znalce] uvedl, že z fotografie je zřejmé, že jizva má podstatně méně než 10 cm a rovněž její šíře je podstatně méně než 1 cm.

67. Soud k případné aplikaci položky 10.1 přílohy 3 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. - rozsáhlé plošné jizvy (minimální rozsah jizvy 10 cm2), nejprve uvádí, že výklad jednotlivých položek příloh nařízení vlády č. 276/2015 Sb. (jaká zranění pod dané položky spadají a jaká nikoliv) je otázkou výkladu právní úpravy, k níž je příslušný soud. Nejedná se tedy o odbornou otázkou, kterou by měl posuzovat znalec. Soud znění položky 10.1 přílohy 3 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. –„ Rozsáhlé plošné jizvy (minimální rozsah jizvy 10 cm2)“ vykládá tak, že pod danou položku spadají jizvy, které jsou svým charakterem plošné, tj. byly zpravidla způsobeny plošným zraněním (např. plošným popálením). V případě jizvy na rameni žalobce a), se jedná o poměrně běžnou jizvu po řezném poranění (po řezu při operaci), jak je zřejmé z fotografie na č.l. 203 a 204 spisu a ze znaleckého posudku [titul] [celé jméno znalce]. Svým charakterem se tedy nejedná o plošnou jizvu a aplikace položky 10.1 přílohy 3 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. tudíž nepřipadá u této jizvy v úvahu. Nadto je nutné konstatovat, že z fotografie na č.l. 203 a 204 spisu (z níž dle svého tvrzení vycházela znalkyně [titul] [příjmení] při svém závěru, že jizva má plochu přes 10 cm2), jednoznačně plyne, že jizva nedosahuje plochy 10 cm2. Z fotografie je zřejmé, že jizva nedosahuje délky 10 cm (je o několik milimetrů kratší), a ani šířka jizvy v žádném místě nedosahuje šířky jednoho centimetru. Aplikace položky 10.1 přílohy 3 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. tudíž nepřipadá v úvahu ani z toho důvodu, že plocha jizvy nedosahuje 10 cm2. Soud k tomuto dodává, že při svém závěru, že plocha jizvy nedosahuje 10 cm2, vycházel jednak ze zmíněné fotografie na č.l. 203 a 204 spisu a dále z výpovědi znalce [titul] [celé jméno znalce] na jednání dne 27. 4. 2021 (který na rozdíl od znalkyně [titul] [příjmení] žalobce a) osobně prohlédl).

68. Aplikována pak v projednávané věci u jizvy na rameni žalobce a) nemůže být ani položka 10.2 přílohy 3 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. –„ Hypertrofické jizvy (i nerozsáhlé) obličeje, krku, rukou nebo nohou (viditelné partie těla)“. U této položky se totiž zohledňují jizvy na běžně viditelných partiích těla (včetně rukou). Předmětná jizva žalobce a) však není na ruce, ale na rameni, tedy na partii těla, která není běžně (při běžném způsobu oblékání) viditelná (a to ani při nošení trika s krátkým rukávem). K námitce žalobce a) soud uvádí, že je pravdou, že žalobce a) hraje závodně basketbal a při basketbalu hráči nosí tílka, přičemž při oblečeném tílku by jizva žalobce a) viditelná byla. Soud má nicméně za to, že tuto skutečnost nelze při posouzení, zda lze na jizvu žalobce a) aplikovat položku 10.2 přílohy 3 nařízení vlády č. 276/2015 Sb., zohledňovat. Důvodem je ta skutečnost, že nařízení vlády č. 276/2015 Sb. ve zmíněné položce zjevně poukazuje na běžně viditelné partie těla (při běžném způsobu oblékání). Pokud by byla akceptována argumentace žalobce a), bylo by možné říci, že např. u osoby, která se věnuje plavání, by bylo pod položku 10.2 přílohy 3 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. možné podřadit i jizvu např. na břiše. Takovýto výklad položky 10.2 přílohy 3 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. zjevně není správný. Soud proto uzavírá, že u jizvy na rameni žalobce a) nelze aplikovat ani položku 10.2 přílohy 3 nařízení vlády č. 276/2015 Sb.

69. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že u žalobce a) nedošlo k žádným trvalým následkům jeho úrazu ze dne 20. 2. 2015, které by dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. bylo možné zohlednit. Žalobci a) tedy nenáleží žádná náhrada za ztížení společenského uplatnění a proto byla žaloba ohledně požadované částky 50.000 Kč za ztížení společenského uplatnění výrokem II. tohoto rozsudku zamítnuta.

70. Žalobce a) se dále žalobou domáhal přiznání částky 53.000 Kč jakožto náhrady tzv. další nemajetkové újmy (újmy z titulu duševních útrap, morální a psychické újmy). Žalobce a) k tomuto uvedl, že utrpěl trauma související s převozem helikoptérou do nemocnice, což u něj vedlo k vytvoření strachu z létání, dále uvedl, že pociťuje jako hanbu a stydí se za to, že byl do nemocnice přijat nahý a že byl nahý i na sjezdovce před zraky ostatních, dále požadoval zohlednit, že hospitalizace probíhala v cizojazyčném prostředí, a dále poukázal na to, že v důsledku úrazu byl nucen omezit sportovní aktivitu hráče basketbalu na úrovni ligy a další rekreační činnosti. Žalobce a) rovněž pomýšlel na reprezentaci v basketbalu, avšak v důsledku zranění reprezentace nepřipadá v úvahu. Žalobce a) dále uvedl, že dosud nelyžuje, neboť se od úrazu bojí stoupnout na svah. Dále žalobce a) uvedl, že po řadu týdnů nebyl schopen vykonávat vlastní hygienickou obsluhu a vznikla mu újma v podobě vytržení z kolektivu, nedokončení lyžařského výcviku a zanedbání školní docházky.

71. Soud k požadované náhradě tzv. další nemajetkové újmy předně konstatuje, že zákoník práce v rozhodném znění náhradu za tuto tzv. další nemajetkovou újmu neupravuje (viz § 369 odst. 1 zákoníku práce obsahující taxativní výčet náhrad, jež je povinen zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz). V souladu s výše citovanou judikaturou Nejvyššího soudu (sp. zn. 21 Cdo 4556/2016 a 21 Cdo 3687/2018) pak platí, že subsidiární použití § 2958 občanského zákoníku nepřipadá na pracovněprávní vztahy v úvahu. V režimu náhrady škody za pracovní úraz dle zákoníku práce tudíž nelze přiznat náhradu za tzv. další nemajetkovou újmu. Ustanovení § 388 zákoníku práce nicméně umožňuje soudu ve výjimečných případech přiměřeně zvýšit výši odškodnění dle prováděcího předpisu. Soud má tedy dle § 388 zákoníku práce možnost individuálně zohlednit i případnou další nemajetkovou újmu poškozeného a eventuálně z tohoto důvodu navýšit odškodnění stanovené prováděcím právním předpisem (v projednávané věci je tímto prováděcím právním předpisem nařízení vlády č. 276/2015 Sb.). Soud se tedy tzv. další nemajetkovou újmou tvrzenou žalobcem a) zabýval v tom směru, zda tato odůvodňuje přiměřené zvýšení přiznané náhrady za bolestné.

72. Soud v tomto směru předně považuje za důležité poukázat na judikaturu Nejvyššího soudu, která se zabývá tzv. další nemajetkovou újmou dle § 2958 občanského zákoníku. V usnesení ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017, Nejvyšší soud konstatoval, že„ smyslem náhrady za bolest je vedle samotného bolestivého stavu odškodnit i určitou míru nepohodlí, stresu či obtíží spojených s utrpěnou zdravotní újmou (…), a to v rozsahu, v němž tyto zásahy do osobnostní sféry poškozeného z povahy věci souvisí s bolestí obvykle doprovázející stavy popsané v jednotlivých položkách (tzv. bolest v širším smyslu). Výkladem § 2958 o. z. nelze dovodit, že nyní má být pojem bolest chápán toliko jako fyzická bolest bez souvislosti s duševními aspekty bolestivých stavů. Dovolací soud proto uzavírá, že nárokem na odškodnění bolesti je myšleno odškodnění bolesti v tzv. širším smyslu, tedy jak bolesti fyzické, tak i duševního strádání. Z uvedeného vyplývá, že další nemajetkové újmy jsou novou kategorií nároku náhrady za újmu na zdraví, kterou nelze jednoduše definovat, avšak jež má vystihovat nekonečnou variabilitu soukromého života a různých životních situací, které dosud odškodňovány nebyly. Další nemajetkové újmy při ublížení na zdraví jsou spojeny se zásahem do zdraví, který nespočívá v přechodné bolesti ani ve fyzické či psychické újmě dlouhodobého (trvalého) charakteru; jde o specifické okolnosti vymykající se obvyklému průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, tedy okolnosti, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru (např. nečekaně závažné komplikace spojené s léčením a z nich plynoucí omezení, jako je mnohatýdenní přišití končetiny v nepřirozené poloze za účelem tvorby a přenosu laloků při rekonstrukční chirurgii, nemožnost zúčastnit se pracovní či studijní stáže, sportovního utkání nebo jiné pro poškozeného významné plánované aktivity, potrat těhotné poškozené způsobený psychickým otřesem, nikoli škodnou událostí samotnou, atd.). Nepřiměřené rozšíření zbytkové kategorie další nemajetkové újmy by vedlo k vynětí standardních situací z rámce odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, a tím k nesystémovému stírání rozdílů mezi jednotlivými druhy nemajetkových újem na zdraví. Ačkoli dovolací soud nezlehčuje útrapy, jimiž dovolatel procházel a prochází, neshledal (…) v jeho případě žádné obtíže, jež by excesivně vybočily z obvyklého způsobu léčby či omezení z ní plynoucí nadprůměrně zasáhly do života dovolatele. Dovolatel utrpěl komplikovanou zlomeninu pánve a byl hospitalizován v nemocničním zařízení, kde podstoupil obvyklou léčbu pro daný typ zranění. Nemožnost vykonávat práci a věnovat se svým zálibám, vedlejší účinky léků, strach z léčebných zákroků, obavy z dalšího vývoje zdravotního stavu, nesamostatnost či závislost na péči třetích osob, sdílení nemocničního pokoje s dalšími pacienty, odloučení od rodiny a přátel a obdobné nepříjemné a omezující okolnosti jsou pravidelně spojené s léčením, případně s hospitalizací ve zdravotnickém zařízení pro každého pacienta“ Obdobně v rozsudku ze dne 2. 5. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2635/2018, Nejvyšší soud konstatoval, že„ obavy poškozeného z léčení, pocity méněcennosti, nesamostatnosti a závislosti na pomoci třetích osob, dlouhodobé odloučení od blízkých osob, omezení soukromí při sdílení nemocničního pokoje s ostatními pacienty, pocit studu při odkázání na pomoc ošetřovatelky a posléze vlastní dcery při výkonu nejprve fyziologických a posléze hygienických potřeb v domácím prostředí, nepředstavují vybočení z obvyklého způsobu léčby a následné rekonvalescence ani omezení nadprůměrně zasahující do života dovolatele. Tedy nejde o strádání, jež by mělo být odškodněno nad rámec bolestného jako další nemajetková újma. (…) K nevhodným podmínkám v nemocničním prostředí, kterým byl dovolatel údajně vystaven (např. měl být ponechán odhalený před ostatními pacienty či nucen vylučovat v přítomnosti dalších osob), je třeba konstatovat, že není vyloučeno, že při běžném nemocničním provozu může dojít k vybočení (excesu), a tím i k zásahu do osobnostních práv pacienta, jestliže by v důsledku počínání zdravotnického personálu či jiných osob byl pacient vystaven útrapám vymykajícím se obvyklým omezením a nepohodlí. Pak by ovšem šlo o újmu, kterou nevyvolalo samo o sobě ublížení na zdraví, za něž odpovídá prvotní škůdce, nýbrž o újmu, za niž odpovídají jiné osoby.“ 73. Ačkoliv není výše citovaná judikatura na pracovněprávní vztahy přímo použitelná (neboť se tato judikatura vztahuje k § 2958 občanského zákoníku, který nelze na pracovněprávní vztahy ani subsidiárně použít – viz výše), soud má za to, že lze z této judikatury v rámci pracovněprávních vztahů vycházet v tom smyslu, jaká újma spadá pod odškodnění bolestného (tzv. bolest v širším smyslu – viz výše) a jaká újma nikoliv. Soud nevidí důvod pro to, aby v rámci pracovněprávních vztahů bylo bolestné posuzováno jinak než v rámci občanskoprávních vztahů dle § 2958 občanského zákoníku. Soud má tedy za to, že i v rámci pracovněprávních vztahů spadá pod náhradu bolestného odškodnění bolesti v tzv. širším smyslu, tedy jak bolesti fyzické, tak i duševního strádání (určité míry nepohodlí, stresu či obtíží spojených s utrpěnou zdravotní újmou).

74. V projednávané věci z žalobcem a) tvrzené tzv. další nemajetkové újmy spadá v souladu s výše citovanou judikaturou do rámce běžného bolestného tvrzení, že žalobce a) nebyl po řadu týdnů schopen vykonávat vlastní hygienickou obsluhu a vznikla mu újma v podobě vytržení z kolektivu, nedokončení lyžařského výcviku a zanedbání školní docházky. Stejně tak do běžného bolestného spadá i omezení rekreačních činností (koníčků) žalobce a) v důsledků zranění v běžné míře (k basketbalu více níže). Uvedená omezení a duševní újmy tedy již byly odškodněny v rámci přiznaného bolestného a soud nevidí důvod pro to, aby z těchto důvodů přiznané bolestné ve smyslu § 388 zákoníku práce mimořádně navyšoval. K tomu, že hospitalizace žalobce a) probíhala v cizojazyčném prostředí, soud uvádí, že lyžařský kurz se od počátku konal v Rakousku. Žalobci a) tedy muselo být od počátku zřejmé, že pokud na lyžařském kurzu utrpí úraz, bude ošetřen v nemocnici v Rakousku, tj. v cizojazyčném prostředí. Ostatně žalobce a) sám na jednání dne 4. 6. 2020 uvedl, že anglicky hovořil ve vrtulníku se zdravotníkem, je tedy zřejmé, že se žalobce a) byl schopen cizím jazykem domluvit. Cizojazyčnost prostředí v nemocnici proto soud nepovažuje za mimořádnou okolnost, pro níž by bylo potřeba zvýšit přiznané bolestné. Co se týče tvrzeného traumatu z převozu helikoptérou do nemocnice a tvrzeného strachu z létání, soud předně uvádí, že za situace, kdy došlo k vážnému úrazu na lyžařské sjezdovce, je poměrně běžné, že je pacient převezen do nemocnice vrtulníkem. K tvrzenému strachu z létání soud uvádí, že z provedeného dokazování neplyne, že by žalobce a) trpěl strachem z létání. Sám žalobce a) na jednání dne 4. 6. 2020 uvedl, že od úrazu letěl letadlem třikrát (obdobně žalobce b) uváděl, že s žalobcem a) letadlem běžně létají). Skutečnost, že je žalobci a) nepříjemný let v letadle, neboť si vždy vzpomene na předmětný úraz (žalobci a) je tedy zjevně nepříjemné vzpomínat na předmětný úraz), soud nepovažuje za mimořádnou okolnost, pro níž by bylo potřeba zvýšit přiznané bolestné. Soud považuje za běžné, že u takto vážného úrazu je vzpomínka na tento úraz pro danou osobu nepříjemná. Nejedná se o mimořádnou okolnost, pro níž by bylo potřeba zvýšit přiznané bolestné. K tvrzení žalobce a), že pociťuje jako hanbu a stydí se za to, že byl do nemocnice přijat nahý a že byl nahý i na sjezdovce před zraky ostatních, soud uvádí, že z provedeného dokazování neplyne, že by byl žalobce a) do nemocnice přijat nahý nebo že by byl nahý už na sjezdovce. Sám žalobce a) na jednání dne 4. 6. 2020 vypověděl, že na sjezdovce ani ve vrtulníku nahý nebyl a že byl nahý pouze na operačním sále, kde byl přikryt plentou a pod ní byl nahý. Žalobce a) rovněž uvedl, že si není vědom toho, že by na operačním sále byl přítomen někdo jiný než lékařský personál. Obdobně pak ohledně nahoty žalobce a) vypovídala i svědkyně [titul] [jméno] [příjmení] a žalobce b). Skutečnost, že byl žalobce a) na operačním sále nahý (a přikryt byl pouze plentou) soud nepovažuje za relevantní důvod pro zvýšení přiznaného bolestného. Je naprosto běžné, že osoby podstupující operační zákrok jsou na operačním sále nahé, resp. pouze přikryté plentou.

75. V projednávané věci soud za stěžejní z tvrzené tzv. další nemajetkové újmy považuje tu skutečnost, že žalobce a) byl hráčem basketbalu na úrovni nejvyšší mládežnické ligy a v důsledku předmětného úrazu byl v této činnosti na poměrně dlouhou dobu omezen. Žalobce a) na jednání dne 4. 6. 2020 konkrétně vypověděl, že návrat do basketbalu po úraze probíhal tak, že ze začátku trénoval individuálně bez plného kontaktu, do běžného kontaktu se spoluhráči (do hry 5 na 5) se dostal asi po půl roce, a do stavu v jakém byl před úrazem se dostal asi po jednom roce. Žalobce a) dále vypověděl, že se cítil odstrčený od ostatních sportovců v basketbalu, neboť dlouho s nimi nemohl trénovat, poté, co se vrátil zpět k basketbalu, však vazby obnovili. Z výpovědi žalobce b) pak dále vyplynulo, že žalobce a) v průběhu pracovního týdne chodí na 9 tréninků basketbalu a o víkendu hraje zápasy. Z uvedeného má soud za prokázané, že hraní basketbalu bylo a je pro žalobce a) velmi důležité a tvořilo stěžejní část trávení jeho volného času. Žalobce a) nadto hrál basketbal na vysoké úrovni – na úrovni nejvyšší mládežnické ligy. V důsledku předmětného úrazu byl žalobce a) v hraní basketbalu cca na rok značně omezen (půl roku nemohl basketbal hrát vůbec a poté se dalšího půl roku dostával do formy, jakou měl dříve). Toto soud považuje za mimořádnou nemajetkovou újmu, která žalobci a) v důsledku úrazu vznikla, a tato mimořádná újma odůvodňuje přiměřené zvýšení přiznaného bolestného dle § 388 zákoníku práce. Co se týče tvrzení žalobce a) ohledně reprezentace v basketbalu, soud uvádí, že sám žalobce a) při svém výslechu vypověděl, že pomýšlel na reprezentaci v basketbalu, úraz tomu nepomohl, nicméně nemůže říct, že by to bylo pouze tímto úrazem. Žalobce a) dále vypověděl, že pozvánku do reprezentace nedostal (Česká basketbalová federace ho nekontaktovala), nicméně trenéři mu říkali, že pokud bude takto pokračovat má šanci se do reprezentace dostat. Soud k tomuto uvádí, že nelze říci, zda by se (nebýt úrazu) žalobce a) do reprezentace v basketbalu dostal či nikoliv. Tvrzenou„ možnost/šanci na reprezentaci“ tudíž nelze v rámci případného zvýšení odškodnění zohlednit. Faktem nicméně je, že žalobce byl v podstatě na rok v hraní basketbalu značně omezen a logicky tedy v tomto roce nepřipadala v úvahu ani reprezentace. Omezení v hraní basketbalu v důsledku úrazu soud považuje za mimořádnou nemajetkovou újmu odůvodňující přiměřené zvýšení přiznaného bolestného, jak již bylo uvedeno výše. Za další mimořádnou nemajetkovou újmu odůvodňující přiměřené zvýšení přiznaného bolestného soud považuje strach žalobce a) z lyžování. Jak vyplynulo z výpovědi žalobce a) a i žalobce b), žalobce a) od předmětného úrazu nelyžoval a nemá to ani v plánu, neboť má z lyží respekt a strach. Tento strach z lyžování, který se u žalobce a) v důsledku předmětného úrazu vytvořil, soud považuje za mimořádnou nemajetkovou újmu způsobenou úrazem. V důsledku strachu z lyžování je žalobce a) omezen v trávení svého volného času (nemůže trávit volný čas lyžováním). Soud tedy strach žalobce a) považuje za další důvod pro přiměřené zvýšení přiznaného bolestného dle § 388 zákoníku práce.

76. Za další nemajetkovou újmu vzniklou žalobci a) v důsledku úrazu, popsanou v předchozím odstavci (omezení v hraní basketbalu po dobu jednoho roku, strach z lyžování), soud považuje za přiměřené navýšení přiznaného bolestného dle § 388 zákoníku práce o 20.000 Kč. Soud má za to, že tato částka žalobci a) plně kompenzuje další nemajetkovou újmu, která mu v důsledku úrazu vznikla (omezení v hraní basketbalu po dobu jednoho roku, strach z lyžování). Soud tedy ohledně částky 20.000 Kč výrokem I. tohoto rozsudku žalobě vyhověl. Ve zbylých požadovaných 33.000 Kč z titulu náhrady za tzv. další nemajetkovou újmu soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

77. Žalobce a) dále žalobou požadoval částku 2.000 Kč jakožto vynaložené náklady na ozařování jizvy laserem. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce a) částku 2.000 Kč za laserové ošetřování jizvy skutečně vynaložil (viz paragon [číslo] na č.l. 10 spisu) a že laserové ošetřování jizvy žalobce a) skutečně proběhlo (viz potvrzení o rehabilitaci ze dne 31. 10. 2016 na č.l. 115v spisu a potvrzení na č.l. 139 spisu). Laserové ozařování jizvy žalobce a) lze nepochybně podřadit pod účelně vynaložené náklady spojené s léčením ve smyslu § 369 odst. 1 písm. c) zákoníku práce a žalobci a) podle zmíněného ustanovení náleží náhrada těchto účelně vynaložených nákladů spojených s léčením. Proto soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku ohledně částky 2.000 Kč vyhověl.

78. Žalobce a) dále požadoval náhradu částky 1.207,50 Kč, kterou vynaložil za znalecký posudek [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 13. 9. 2018. Soud k tomuto uvádí, že předmětný znalecký posudek si nechal žalobce a) vypracovat v průběhu řízení, a tudíž ve smyslu § 137 odst. 1 o. s. ř. spadá částka 1.207,50 Kč vynaložená za tento znalecký posudek pod náklady řízení (nákladem řízení jsou dle § 137 odst. 1 o. s. ř. i náklady důkazů). Nejedná se tedy ani o jistinu ani o příslušenství dluhu. Proto soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku ohledně částky 1.207,50 Kč za znalecký posudek zamítl. Ohledně nákladů řízení pak bylo mezi žalobcem a) a žalovanou rozhodnuto výrokem V. tohoto rozsudku podle úspěchu ve věci tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (k tomu více níže). Proto nebyla žalobci a) částka 1.207,50 Kč za znalecký posudek přiznána ani v rámci rozhodnutí o nákladech řízení.

79. S ohledem na vše výše uvedené soud shrnuje, že žalobě žalobce a) bylo ohledně částky 74.250 Kč výrokem I. tohoto rozsudku vyhověno (52.250 Kč + 20.000 Kč + 2.000 Kč). Ohledně částky 84.207,50 Kč byla žaloba žalobce a) výrokem II. tohoto rozsudku zamítnuta (50.000 Kč + 33.000 Kč + 1.207,50 Kč).

80. Žalobce b) se podanou žalobou domáhal částky 6.607 Kč, kterou uhradil za ubytování v [anonymizováno], dále částky 7.000 Kč jakožto náhrady za dopravu z [obec] do [anonymizováno] a zpět, dále částky 12.960 Kč jakožto náhrady za dopravu žalobce a) autem do školy, k lékaři a na rehabilitace, a částky 14.489 Kč jakožto náhrady za promeškaný čas žalobce b), který žalobce a) do školy, k lékaři a na rehabilitace dopravoval.

81. Soud předně konstatuje, že dle nálezu Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2012, sp. zn. IV. ÚS 444/11,„ náklady vynaložené v souvislosti s léčením judikatura obecných soudů chápe jako účelně vynaložené náklady, které slouží k obnovení zdraví anebo alespoň ke zlepšení zdravotního stavu poškozeného, mezi něž řadí náklady na doplňky léčby, rehabilitaci, nákup léčebných či ortopedických pomůcek, dietní či vydatnější stravu a na péči o poškozeného v případě jeho bezmocnosti, jakož i náklady nejbližších příbuzných spojené s návštěvami nemocného v nemocnici (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1358/2010 ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. 23 Cdo 312/2010 ze dne 17. 6. 2011 a rozsudek sp. zn. 25 Cdo 682/2005 ze dne 20. 6. 2006). Přímý nárok na úhradu těchto nákladů mají i třetí osoby odlišné od poškozeného, pokud tyto náklady vynaložily, nikoli však formou renty (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4576/2008 ze dne 26. 5. 2011).“ Z uvedené judikatury tedy plyne, že pod účelně vynaložené náklady spojené s léčením ve smyslu § 369 odst. 1 písm. c) zákoníku práce lze podřadit i náklady nejbližších příbuzných spojené s návštěvami nemocného v nemocnici. Podle § 373 zákoníku práce pak platí, že účelně vynaložené náklady spojené s léčením přísluší tomu, kdo tyto náklady vynaložil.

82. Pod účelně vynaložené náklady spojené s léčením ve smyslu § 369 odst. 1 písm. c) zákoníku práce lze tedy nepochybně podřadit i náhradu nákladů vynaložených na dopravu žalobce b) a jeho manželky (rodičů žalobce a)) bezprostředně po úrazu za žalobcem a) do nemocnice v [anonymizováno], a taktéž náhradu nákladů vynaložených žalobcem b) za ubytování v [anonymizováno]. Tyto náklady jsou přitom zcela nepochybně v příčinné souvislosti s úrazem žalobce a) (nebýt úrazu, tyto náklady by žalobce b) nevynaložil). Co se týče nákladů na ubytování v [anonymizováno], z doložených Potvrzení o provedení kartové operace ze dne 2. 10. 2017 plyne, že žalobce b) za ubytování v Hotelu [anonymizována dvě slova] v [anonymizováno] uhradil celkem 6.606,66 Kč (3.328,13 Kč + 3.278,53 Kč). S argumentací žalované, že ubytování ve čtyřhvězdičkovém hotelu nelze považovat za účelně vynaložený náklad, když v období měsíce února lze v [anonymizováno] bydlet za více než poloviční ceny, se soud neztotožnil. Ze seznamu ubytování doloženého žalovanou (na č.l. 56 spisu) sice plyne, že v období února 2019 bylo možné v [anonymizováno] sehnat ubytování za cca 60 EUR za noc za dvoulůžkový pokoj (tj. za poloviční cenu oproti tomu, co za ubytování uhradil žalobce b)), je však třeba si uvědomit, že žalovanou doložené ubytování v únoru 2019 bylo na internetu hledáno 3. 8. 2018 (viz č.l. 56 spisu), tj. cca půl roku dopředu. Soud považuje za nepochybné, že v případě hledání ubytování ve velkém časovém předstihu lze nalézt i výrazně cenově výhodnější nabídky než za situace, kdy je ubytování hledáno okamžitě na daný den. V situaci, kdy je hledáno ubytování„ na dnešní noc“ již zpravidla bude značná část ubytovacích kapacit obsazena a je nutné„ vzít to, co je k dispozici“. Je také potřeba si uvědomit situaci, v jaké se žalobce b) nacházel. Žalobci b) bylo odpoledne telefonicky sděleno, že jeho syn měl vážný úraz a je přepravován do nemocnice. Žalobce b) s manželkou okamžitě vyrazili autem za synem do [anonymizováno], přijeli tam ve večerních hodinách, navštívili syna a poté (v noci) si začali hledat ubytování v [anonymizováno]. Za dané situace lze stěží po žalobci b) požadovat, aby složitě řešil, zda lze eventuálně sehnat nějaké jiné ubytování levněji (žalobce b) při své výpovědi uvedl, že ubytování začal zajišťovat kolem půlnoci prostřednictvím portálu www.booking.com a vzal první nejlevnější nabídku). S ohledem na uvedené soud uzavírá, že náklady vynaložené žalobcem b) za ubytování v [anonymizováno] ve výši 6.606,66 Kč považuje za účelně vynaložené a proto bylo v této části žalobě žalobce b) výrokem III. tohoto rozsudku vyhověno. Žalobce b) nicméně požadoval za ubytování 6.607 Kč, ohledně částky 0,34 Kč tedy byla žaloba výrokem IV. tohoto rozsudku zamítnuta.

83. Co se týče náhrady nákladů za dopravu z [obec] do [anonymizováno] a zpět, žalobce b) uvedl, že požadovanou částku 7.000 Kč vypočetl podle vyhlášky č. 328/2014 Sb. s tím, že bylo použito vozidlo [název] – [název]. Soud k tomuto uvádí, že pří výpočtu náhrady za použití motorového vozidla dle § 157 zákoníku práce ve spojení s vyhláškou č. 328/2014 Sb. je potřeba rozlišovat tzv. základní náhradu za 1 km jízdy a náhradu výdajů za spotřebované pohonné hmoty. Základní náhrada za 1 km jízdy představuje náhradu za amortizaci vozidla (za jeho„ opotřebení“ v důsledku používání). Nejedná se tedy o částku, kterou by žalobce b) skutečně vynaložil. V projednávané věci je třeba zdůraznit, že vlastníkem vozidla [název] [název] [číslo], [registrační značka], použitého žalobcem b), byla [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] a provozovatelem tohoto vozidla byla společnost [právnická osoba] (žalobce b) vypověděl, že je vlastníkem [právnická osoba] a vozidlo měl i k vlastnímu použití). Žalobci b) tudíž žádná škoda v důsledku amortizace vozidla nevznikla (tato škoda v důsledku amortizace mohla vzniknout pouze vlastníku či provozovateli vozidla). Soud s ohledem na uvedené uzavírá, že žalobci b) tzv. základní náhrada za 1 km jízdy nenáleží. Co se týče náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty, tato žalobci b) náleží, neboť se jedná o částku, kterou žalobce b) za dopravu osobním automobilem z [obec] do [anonymizováno] a zpět vynaložil. Náhrada výdajů za spotřebované pohonné hmoty se vypočte jako součin ujeté vzdálenosti (dvakrát 470 km), průměrné spotřeby použitého vozidla (8,5 l nafty na 100 km) a ceny pohonných hmot (36,10 Kč - § 4 písm. c) vyhlášky č. 328/2014 Sb.). Žalobci b) za spotřebované pohonné hmoty tudíž náleží částka 2.884,39 Kč. Ohledně částky 2.884,39 Kč soud proto žalobě žalobce b) výrokem III. tohoto rozsudku vyhověl. Ve zbylé požadované částce 4.115,61 Kč (7.000 Kč – 2.884,39 Kč) byla žaloba žalobce b) výrokem IV. tohoto rozsudku zamítnuta.

84. Žalobce b) dále žalobou požadoval částky 12.960 Kč jakožto náhradu za dopravu žalobce a) autem do školy, k lékaři a na rehabilitace, a částku 14.489 Kč jakožto náhradu za promeškaný čas žalobce b), který žalobce a) do školy, k lékaři a na rehabilitace vozil. Soud k tomuto předně uvádí, že i tyto náklady by bylo možno podřadit pod účelně vynaložené náklady spojené s léčením ve smyslu § 369 odst. 1 písm. c) zákoníku práce. Soud nicméně konstatuje, že v řízení ani přes výzvu dle § 118a o.s.ř. (učiněnou na jednání dne 21. 11. 2019) nebylo prokázáno, že by žalobce b) vozil autem žalobce a) v tvrzených dnech (viz odstavec 7. tohoto rozsudku) do školy, k lékaři a na rehabilitace. Žalobce b) při svém výslechu na jednání dne 4. 6. 2020 vypověděl, že po úraze syna společně s manželkou dováželi a odváželi ze školy, a dále syna společně s manželkou vozili na rehabilitace a na kontroly do nemocnice. Žalobce b) syna vozil vozidlem [název] [název] [číslo] [číslo], manželka vozidlem [název] [anonymizováno]. Žalobce b) dále uvedl, že to třeba bylo i tak, že manželka syna na rehabilitaci zavezla, po rehabilitaci šel syn k babičce a žalobce b) ho následně vyzvedl cestou z práce. Žalobce a) pak při svém výslechu na jednání dne 4. 6. 2020 vypověděl, že do školy ho po úraze mimořádně vozili mamka nebo taťka autem, taťka [název], mamka [název] [anonymizováno]. Na kontroly k lékaři ho vozila autem [název] [anonymizováno] mamka, na rehabilitace pak už jezdil sám MHD, neboť ruka už byla lepší. Soud shrnuje, že z výpovědí žalobce b) a žalobce a) vyplývá, že do školy, k lékaři a na rehabilitace žalobce a) vozil buď žalobce b) nebo jeho manželka (matka žalobce a)), přičemž žalobce b) používal vozidlo [název] [příjmení] a jeho manželka vozidlo [název] [anonymizováno]. Žalobce a) dokonce uváděl, že na rehabilitace jezdil sám MHD a že k lékaři ho vozila výhradně jeho matka. Z provedeného dokazování však není zřejmé, jak často a konkrétně v jaké dny vozil žalobce a) autem právě žalobce b) (žalobce a) ani žalobce b) se při svém výslechu nebyli schopni vyjádřit k tomu, jak to bylo konkrétně v jednotlivých dnech). V řízení tudíž nebylo prokázáno, že by právě ve dnech tvrzených žalobcem b) v žalobě (viz odstavec 7. tohoto rozsudku), to byl právě žalobce b), kdo odvezl žalobce a) do školy, k lékaři či na rehabilitaci (z dokazování naopak plyne, že žalobce a) vozila i jeho matka či popř. na rehabilitace tento jezdil sám MHD). Na základě provedeného dokazování soud tudíž není schopen posoudit, jakou částku případně žalobci b) přiznat, neboť nebylo prokázáno, v jaké konkrétní dny (a tedy jak často) žalobce a) do školy, k lékaři či na rehabilitaci odvezl právě žalobce b). S ohledem na uvedené soud uzavírá, že požadované částky 12.960 Kč jakožto náhradu za dopravu a 14.489 Kč jakožto náhradu za promeškaný čas nebylo možné žalobci b) přiznat, neboť žalobce b) neunesl své důkazní břemeno a v řízení nebylo prokázáno, v jakých konkrétních dnech (a tedy jak často) žalobce a) odvezl do školy, k lékaři či na rehabilitaci právě žalobce b). Ohledně částek 12.960 Kč a 14.489 Kč proto byla žaloba výrokem IV. tohoto rozsudku zamítnuta.

85. S ohledem na vše výše uvedené soud shrnuje, že žalobě žalobce b) bylo ohledně částky 9.491,05 Kč výrokem III. tohoto rozsudku vyhověno (6.606,66 Kč + 2.884,39 Kč). Ohledně částky 31.564,95 Kč byla žaloba žalobce b) výrokem IV. tohoto rozsudku zamítnuta (0,34 Kč + 4.115,61 Kč + 12.960 Kč + 14.489 Kč).

86. Výrok V. o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovanou je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce a) a žalovaná byli ve vztahu mezi sebou přibližně stejně úspěšní (žalobce a) byl úspěšný ohledně částky 74.250 Kč, žalovaná byla úspěšná ohledně částky 84.207,50 Kč), proto soud rozhodl tak, že ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

87. Výrok VI. o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem b) a žalovanou je taktéž odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce b) byl úspěšný v 23,12 % předmětu řízení (ohledně částky 9.491,05 Kč), žalovaná byla úspěšná v 76,88 % předmětu řízení (ohledně částky 31.564,95 Kč). Po odečtení neúspěchu od úspěchu má tedy žalovaná vůči žalobci b) právo na náhradu 53,76 % nákladů řízení. Náklady řízení žalované představují náklady právního zastoupení. Náklady právního zastoupení jsou tvořeny odměnou za zastoupení žalované advokátem podle § 11 odst. 1 ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 11 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 3. 8. 2018, vyjádření ze dne 14. 11. 2019, účast na jednání dne 21. 11. 2019, vyjádření ze dne 17. 12. 2019, vyjádření ze dne 29. 1. 2020, 2x účast na jednání dne 4. 6. 2020 – jednání trvalo déle než 2 hodiny, 2x účast na jednání dne 27. 4. 2021 – jednání trvalo déle než 2 hodiny, účast na jednání dne 13. 7. 2021) po 2.780 Kč (tarifní hodnota 41.056 Kč), polovinou z jedenácti paušálních částek náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 této vyhlášky po 300 Kč (polovina z toho důvodu, že žalovaná činila úkony zároveň ve vztahu jak k žalobci b), tak k žalobci a), tudíž ve vztahu k žalobci b) jí náleží pouze polovina režijního paušálu) a 21% DPH z částky 32.230 Kč, tj. 6.768,30 Kč Celkem tak žalované ve vztahu k žalobci b) vznikly náklady řízení ve výši 38.998,30 Kč. Z uvedené částky má žalovaná právo na náhradu 53,76 %, tj. 20.965,49 Kč. Pro úplnost soud dodává, že co se týče žalovanou složené zálohy na znalecký posudek ve výši 10.000 Kč, tato se týká řízení ve vztahu k žalobci a) (znalecký posudek se týkal bolestného a ztížení společenského uplatnění), proto tato složená záloha nevstupuje do nákladů řízení ve vztahu k žalobci b).

88. Výroky VII. a VIII. tohoto rozsudku jsou odůvodněny ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř., když v souvislosti s vypracovaným znaleckým posudkem znalce [titul] [celé jméno znalce] a výslechem znalců [titul] [celé jméno znalce] a [titul] [příjmení] na jednání dne 27. 4. 2021 vznikly náklady České republice v celkové výši 5.201 Kč (9.377,50 Kč za vypracovaný znalecký posudek, 1.966 Kč za účast znalkyně [titul] [příjmení] na jednání, 3.857,50 Kč za účast znalce [titul] [celé jméno znalce] na jednání; po odečtení složené zálohy ve výši 10.000 Kč), která tak má podle výsledku řízení právo na jejich náhradu. Vzhledem k tomu, že ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovanou byl úspěch účastníků v řízení přibližně stejný (viz výše), rozhodl soud tak, že polovinu nákladů vzniklých České republice uložil zaplatit žalobci a) a polovinu žalované (polovina z 5.201 Kč, tj. 2.600,50 Kč). Pro úplnost soud dodává, že náklady řízení České republice vznikly ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovanou (znalecký posudek a výslechy znalců se týkaly nároků na bolestné a ztížení společenského uplatnění), proto se náhrada nákladů státu nijak netýká žalobce b).

Poučení