44 C 2/2020-68

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedou senátu Mgr. Liborem Zhřívalem, jako samosoudcem, ve věci žalobců: a) [celé jméno původního účastníka], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] oba zastoupeni Mgr. [jméno] [příjmení], advokátkou se sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2 o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, takto:

Výrok

I. Žaloba s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci ad a) částku 140 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z této částky od 8. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žaloba s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni ad b) částku 140 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z této částky od 8. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Každý z žalobců se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 9. 1. 2020 na žalované domáhal zaplacení částky 140 000 Kč s příslušenstvím (ve formě zákonného úroku z prodlení), coby přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jim tvrzeným nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 19 C 134/2012 (dále též jen„ posuzované řízení“). Řízení probíhalo od podání žaloby proti žalobcům dne 7. 5. 2012 do 7. 1. 2019, kdy nabyl právní moci rozsudek odvolacího soudu. Předmětem řízení byl nárok na zaplacení částky 938 740,56 Kč s příslušenstvím z titulu doplatku za provedené práce podle smlouvy o dílo. Délka řízení činila tak celkem 6 let a 8 měsíců a žalobci se na této délce svým chováním nepodíleli. Hlavní vliv na délku řízení žalobci přičetli soudu, který nepostupoval efektivně a řadu jednání uskutečnil zcela zbytečně. Předmět řízení byl pro žalobce velmi významný vzhledem k výši žalované částky (včetně souvisejících úroků a nákladů řízení) a k jejich špatnému zdravotnímu stavu. Žalobce ad a) je invalidní důchodce 2. stupně a žalobkyně ad b) je invalidní důchodkyně 3. stupně. Soud o špatném zdravotním stavu žalobců věděl, přesto řízení nevěnoval zvýšenou péči. Žalobci dne 7. 6. 2019 uplatnili u žalované svůj nárok na poskytnutí přiměřeného finanční zadostiučinění, žalovaná však ke dni podání žaloby nárok mimosoudně neprojednala.

2. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě navrhla její zamítnutí. Potvrdila, že žalobci u ní dne 7. 6. 2019 předběžně uplatnili nárok na poskytnutí zadostiučinění nemajetkové újmy ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“). Žalovaná po předběžném posouzení nároku ve stanovisku ze dne 6. 5. 2020 shledala, že celková délka posuzovaného řízení byla přiměřená. Ve svém vyjádření k žalobě dále podrobně rozvedla zjištění, která učinila z předmětného spisu Okresního soudu v Hradci Králové. Zdůraznila, že řízení probíhalo celkem pod dobu 6 let a 8 měsíců na dvou stupních soudní soustavy. Ve vztahu k žalobcům, v řízení v postavení žalovaných, trvalo řízení celkem 5 let a 5 měsíců, a to ode dne 25. 7. 2013, kdy jim byl doručen platební rozkaz spolu s žalobou, a kdy se o řízení dověděli. V řízení zásadně k průtahům spočívajícím v subjektivní nečinnosti soudu nedocházelo. Soud postupoval ve věci plynule a v přiměřených lhůtách. Řízení bylo složité s ohledem na předmět sporu a vyžádalo si rozsáhlé dokazování včetně vypracování znaleckého posudku z oborů stavebnictví a ekonomika. Žalovaní vznesli protinávrh z titulu náhrady za náklady vynaložené na odstranění vad, které reklamovali. Na délku řízení mělo negativní vliv chování účastníků řízení, neboť soud je musel opakovaně vyzývat k doplnění tvrzení a označení důkazních návrhů. Současně opakovaně žádali o odročení jednání a o prodloužení lhůt. Žalovaná tak setrvala na závěrech svého stanoviska ze dne 6. 5. 2020 s tím, že v posuzovaném řízení k porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě nedošlo. V závěru písemného vyjádření k žalobě dále vznesla námitku promlčení uplatněného nároku.

3. Soud ve věci rozhodl jen na základě účastníky navržených (předložených) listinných důkazů, aniž by k jejímu projednání nařizoval jednání (§ 115a o. s. ř.), neboť žalobci i žalovaná s takovým postupem vyslovili souhlas.

4. Z listinných důkazů přiložených k žalobě a k vyjádření žalované (žádosti o přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení ze dne 7. 6. 2019 adresované žalované, potvrzení žalované o přijetí žádosti žalobců ze dne 7. 6. 2019, stanoviska žalované ze dne 6. 5. 2020 k žádosti žalobců ze dne 7. 6. 2019) plyne, že žalobci dne 7. 6. 2019 u žalované uplatnili nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 140 000 Kč pro každého, která jim měla vzniknout nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Hradci Králové v řízení vedeném pod sp. zn. 19 C 314/2012 spočívajícím v nepřiměřené délce řízení. Žalovaná stanoviskem ze dne 6. 5. 2020 nárok žalobců neshledala důvodným, když délku řízení ve vztahu k nim vyhodnotila jako přiměřenou.

5. Ze spisu Okresního soudu v Hradci Králové (dále jen„ soud“) sp. zn. 19 C 134/2012 bylo zjištěno, že žalobce [jméno] [příjmení] podal dne 7. 5. 2012 proti žalobcům (v postavení žalovaných; tj v rámci posuzovaného řízení jen„ žalovaní“) u soudu žalobu o zaplacení částky 938 740,56 Kč s příslušenstvím (ve formě úroku z prodlení) představující dlužnou částku ze smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky dne 5. 11. 2010. Žalobce jako zhotovitel se na základě této smlouvy zavázal pro žalované jako objednatele zhotovit dílo, kterým byl rodinný dům. Cena díla byla sjednána podle rozpočtu ceny díla ze dne 4. 11. 2010 ve výši 4 507 608 Kč. Podle žaloby žalovaní na cenu díla průběžně účtovanou fakturami uhradili celkem 2 559 863 Kč. Dne 27. 6. 2011 převzali nedokončené dílo (z důvodu jejich žádosti o vydání kolaudačního rozhodnutí a umožnění následného nastěhování) a účastníci se ústně dohodli, že po vyhotovení zápisu o odevzdání a převzetí předmětu díla žalobce dílo dokončí podle smlouvy. Žalovaní však následně odmítli, aby žalobce nedokončené a neprovedené práce realizoval, s tím, že dílo dokončí svépomocí, a reklamovali údajné vady díla. Žalobce byl připraven reklamované vady zkontrolovat a případně odstranit, což mu žalovaní neumožnili. Fakturou ze dne 12. 10. 2011 znějící na částku 938 740,56 Kč žalobce žalovaným vyúčtoval dlužnou částku za již provedené práce. Žalovaní ji nezaplatili a dopisem ze dne 29. 11. 2011 vyzvali žalobce k zaplacení částky 293 355 Kč představující jimi vynaložené náklady na odstranění vad a nedodělků díla. Protože žalovaní zaplatili všechny náklady za žalobcem odvedenou práci vyjma nákladů vyúčtovaných předmětnou fakturou, pokládal žalobce svůj nárok na zaplacení vyúčtované částky za opodstatněný. Soud zaslal žalobci dne 20. 6. 2012 výzvu k zaplacení soudního poplatku. Dne 2. 7. 2012 požádal žalobce o osvobození od soudních poplatků. Soud jej dne 14. 8. 2012 vyzval k předložení výpisů z účtu, což žalobce učinil dne 6. 9. 2012. Usnesením ze dne 25. 9. 2012 soud žalobci přiznal osvobození od soudních poplatků ve výši 70 %. Dne 15. 11. 2012 zaslal soud žalobci opět výzvu k zaplacení soudního poplatku, který žalobce uhradil dne 22. 11. 2012. Usnesením ze dne 4. 3. 2013 soud změnil usnesení ze dne 25. 9. 2012 tak, že žalobci přiznal osvobození od soudních poplatků ve výši 50 %. Soud vyzval žalobce dne 29. 4. 2013 k zaplacení doplatku soudního poplatku, což žalobce učinil téhož dne. Dne 4. 6. 2013 soud vydal platební rozkaz, který byl žalovaným spolu s žalobou doručen dne 25. 7. 2013. Dne 25. 7. 2013 podali žalovaní proti platebnímu rozkazu blanketní odpor, který blíže odůvodnili dne 19. 8. 2013. Uplatnili v něm„ protinávrh“, na základě kterého požadovali po žalobci zaplatit částku 293 355 Kč z titulu slevy za existující vady díla a nedodělky a jeho žalobu navrhli zamítnout. Dne 24. 9. 2013 zaslal soud odpor žalobci. K pokynu ze dne 18. 11. 2013 soud na den 6. 1. 2014 nařídil přípravné jednání. Na něm soud účastníky vyzval k doplnění tvrzení a důkazních návrhů ve lhůtě 30 dnů, což žalobce učinil podáním ze dne 29. 1. 2014 a žalovaní po prodloužení lhůty dne 21. 2. 2014. Soud dne 9. 4. 2014 přeposlal vyjádření žalovaných žalobci. Žalobce dne 20. 6. 2014 zaslal soudu své vyjádření k podání žalovaných, které soud přeposlal žalovaným dne 5. 8. 2014. Dne 12. 9. 2014 se žalobce dotázal na stav řízení. K pokynu ze dne 24. 10. 2014 bylo nařízeno jednání na den 29. 1. 2015. Žalovaní požádali dne 18. 11. 2014 o odročení jednání (z důvodu kolize jejich právní zástupkyně s jiným nařízeným jednáním), čemuž soud vyhověl a odročil jednání na 19. 2. 2015. Na něm soud vyzval žalobce k doplnění tvrzení a důkazních návrhů a žalované k písemnému vyjádření a doplnění tvrzení a důkazních návrhů ohledně vad a nedodělků díla. Jednání pak odročil na 14. 5. 2015. Žalovaní doplnili svá tvrzení podáními ze dne 7. 4. 2015 a ze dne 16. 4. 2015. Žalobce požádal dne 5. 5. 2015 o odročení jednání z důvodu kolize jeho právní zástupkyně, čemuž soud vyhověl a jednání odročil na 7. 8. 2015. Poté žalobce opět požádal o odročení jednání z důvodu plánované dovolené právní zástupkyně a soud jednání k jeho žádosti dne 11. 6. 2015 odročil na 4. 9. 2015. Žalobce podal své vyjádření dne 9. 6. 2015. Dne 8. 7. 2015 žalobce opět požádal o odročení jednání z důvodu plánované dovolené jeho právní zástupkyně a plánovaného lékařského zákroku. Soud jednání dne 26. 8. 2015 odročil na 6. 11. 2015. Na jednání soud s účastníky probral nesporné skutečnosti a jednání odročil na 22. 1. 2016. Při tomto jednání bylo zjištěno, že se žalobci nepodařilo zajistit účast dvou navržených svědků. Dále zde soud provedl účastnický výslech žalobce a žalovaného ad 1). Jednání soud odročil na 1. 4. 2016. Zde soud provedl doplňující účastnický výslech žalobce a jeho právní zástupce sdělil, že se nepodařilo zajistit účast dvou svědků. Soud jednání odročil na 9. 5. 2016 a byl při něm proveden výslech dvou svědků. Jednání bylo odročeno na neurčito s tím, že účastníkům byla poskytnuta lhůta 14 dnů ke sdělení návrhů na doplnění dokazování výslechem svědků. Dne 23. 5. 2016 předložil žalobce soudu písemnou rekapitulaci dosavadního řízení a navrhl zde dále ustanovit znalce z oboru stavebnictví. Usnesením ze dne 15. 6. 2016 soud nařídil účastníkům povinnost zúčastnit se prvního setkání s mediátorem a řízení do této doby přerušil. Usnesení nabylo právní moci dne 1. 7. 2016. K pokynu ze dne 6. 10. 2016 soud nařídil jednání na 16. 12. 2016 a vyzval účastníky ke sdělení výsledků jednání před mediátorem. Při jednání účastníci sdělili, že mezi nimi k dohodě nedošlo, a soud za účelem provedení znaleckého posudku jednání odročil na neurčito. V této souvislosti vyzval účastníky k předložení dotazů na znalce. Žalobce reagoval podáním ze dne 23. 12. 2016, žalovaní dne 5. 1. 2017. Usneseními ze dne 20. 2. 2017 soud vyzval účastníky k doplnění skutkových tvrzení a navržení důkazů. Žalovaní tak učinili dne 6. 3. 2017, žalobce dne 7. 3. 2017. Usnesením ze dne 22. 3. 2017 soud vyzval žalované k navržení důkazů a účastníky k zaplacení zálohy na znalecký posudek. Žalovaní navrhli důkazy podáním ze dne 30. 3. 2017. Usnesením ze dne 25. 4. 2017 soud ustanovil znalce z oboru stavebnictví, stavby obytné, a ekonomika, ceny a odhady za účelem zpracování znaleckého posudku ve lhůtě 10 týdnů od doručení spisu. Spis byl znalci doručen dne 17. 5. 2017. Znalec dne 10. 8. 2017 požádal soud o prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku do 30. 9. 2017 (s ohledem na jeho rozsah), čemuž soud vyhověl. Znalecký posudek soud obdržel dne 29. 9. 2017. Usnesením ze dne 24. 10. 2017 soud rozhodl o znalečném. Dne 23. 11. 2017 předložil žalobce své písemné vyjádření k posudku. K pokynu ze dne 18. 12. 2017 bylo na den 9. 2. 2018 nařízeno jednání, k němuž soud předvolal znalce, jemuž zároveň zaslal doplňující dotazy. Znalec se dne 29. 1. 2018 z jednání omluvil (ze zdravotních důvodů) a soud proto jednání odročil na den 16. 3. 2018. Dne 13. 3. 2018 předložil znalec soudu písemné odpovědi na doplňující dotazy. Při jednání dne 16. 3. 2018 soud znalce vyslechl a jednání odročil na den 27. 4. 2018 za účelem případného doplnění dokazování a předložení závěrečných návrhů. Dne 17. 3. 2018 znalec předložil vyúčtování znalečného, o kterém soud rozhodl usnesením ze dne 18. 4. 2018. Tím zároveň vyzval účastníky k označení důkazů k prokázání jejich konkrétních (dosud neprokázaných) tvrzení. Žalovaní doplnili svá tvrzení podáním ze dne 18. 4. 2018, žalobce podáním ze dne 27. 4. 2018. Při jednání téhož dne soud provedl dokazování řadou listinných důkazů a dále ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzval žalobce i žalované k označení důkazů za účelem prokázání jejich (dosud neprokázaných) konkrétních tvrzení ve lhůtě do 7 dnů. Jednání bylo odročeno na den 25. 5. 2018. Žalovaní předložili své písemné doplnění dne 9. 5. 2018. Při jednání dne 25. 5. 2018 soud vyhlásil rozsudek, kterým uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 798 445 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a co do částky 140 295,56 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.). Zároveň zamítl vzájemný návrh žalovaných na zaplacení částky 293 355 Kč s příslušenstvím (výrok III.), žalovaným uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně soudní poplatek za vzájemný návrh (výrok IV.), náklady řízení žalobci (výrok V.), náklady státu (výrok VII.) a část soudního poplatku za řízení (výrok VIII.). Žalobci pak uložil povinnost zaplatit poměrnou část nákladů státu (VI.). Písemné vyhotovení rozsudku bylo účastníkům doručeno dne 25. 6. 2018. Žalobce podal dne 29. 6. 2018 blanketní odvolání do výroků II., V., VI. a VII. rozsudku. Soud jej dne 2. 7. 2018 vyzval k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Žalovaní podali odvolání dne 3. 7. 2018 do výroků I., III., IV., V., VI., VII. a VIII. rozsudku. Soud je vyzval k zaplacení soudního poplatku za odvolání usnesením jim doručeným dne 26. 7. 2018. Žalobce dne 19. 7. 2018 soudu sdělil, že své odvolání bere v plném rozsahu zpět. Usnesením ze dne 25. 7. 2018 (jež nabylo právní moci dne 15. 8. 2018) soud odvolací řízení ve vztahu k odvolání žalobce zastavil pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání. Žalovaní požádali dne 30. 7. 2018 o osvobození od soudních poplatků. Soud jim dne 31. 7. 2018 zaslal k vyplnění prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, které soudu vrátili dne 8. 8. 2018. Jako přílohu žalovaní předložili rozhodnutí ČSSZ ze dne 29. 6. 2017, kterým byl panu [celé jméno původního účastníka] přiznán od 30. 6. 2017 invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně, a dále rozhodnutí ČSSZ ze dne 18. 6. 2018, kterým byla paní [celé jméno žalobkyně] od 5. 4. 2018 zvýšena výše invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. Usnesením ze dne 29. 8. 2018 soud žalovaným přiznal osvobození od soudních poplatků v odvolacím řízení. Dalším usnesením ze dne 29. 8. 2018 soud vyzval žalované k odstranění vad odvolání. Žalovaní požádali dne 6. 9. 2018 a 13. 9. 2018 o prodloužení lhůty k odůvodnění odvolání. Dne 19. 9. 2018 žalovaní své odvolání doplnili. Spis byl odvolacímu soudu předložen dne 29. 10. 2018. K pokynu ze dne 2. 11. 2018 odvolací soud nařídil jednání na den 4. 12. 2018. Žalovaní požádali dne 5. 11. 2018 o odročení jednání z důvodu kolize jejich právní zástupkyně. Soud ji dne 8. 11. 2018 vyzval k prokázání kolize, což učinila dne 9. 11. 2018. Při odročeném jednání dne 18. 12. 2018 odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I., III., IV., V., VI., VII. a VIII. potvrdil a žalovaným uložil povinnost nahradit žalobci rovným dílem náhradu nákladů odvolacího řízení. Spis byl soudu vrácen dne 2. 1. 2019 a ten rozsudek dne 4. 1. 2019 zaslal účastníkům. Řízení bylo pravomocně skončeno dne 7. 1. 2019, ve vztahu k výroku II. rozsudku ze dne 25. 5. 2018 pak již dne 11. 7. 2018.

6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

7. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen„ OdpŠk“ /, stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle ust. § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

8. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

9. Podle ust. § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

10. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění (u úřadu uvedeného v § 6) nebyl jeho nárok plně uspokojen.

12. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk neběží promlčecí doba ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

13. Vzhledem k tomu, že žalovaná v průběhu řízení uplatnila námitku promlčení nároků žalobců, soud se nejdříve zabýval tím, zda byly nároky uplatněny v promlčecí lhůtě podle ust. § 32 odst. 3 OdpŠk, tedy v daném případě konkrétně ve lhůtě 6 měsíců od skončení posuzovaného řízení. Podle ust. § 35 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody u žalované do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

14. Posuzované řízení bylo pravomocně skončeno dne 7. 1. 2019 a žalobcům tak od tohoto dne počala běžet šestiměsíční subjektivní promlčecí doba k uplatnění jejich nároku na náhradu nemajetkové újmy. Tento nárok žalobci u žalované uplatnili dne 7. 6. 2019, čímž došlo ke stavení běhu promlčecí doby do 9. 12. 2019, protože den 7. 12. 2019 připadl na sobotu (§ 605 odst. 2 a § 607 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, při využití § 26 OdpŠk). Jelikož žalovaná nárok v šesti měsících předběžně neprojednala, zbývalo žalobcům po obnovení běhu promlčecí doby (tj. ode dne 10. 12. 2019) ke včasnému uplatnění nároku u soudu 32 dní. Konec promlčecí doby tak připadl na pátek 10. 1. 2020, a protože žaloba byla podána dne 9. 1. 2020, stalo se tak před uplynutím promlčecí doby. Námitka promlčení tudíž není důvodná.

15. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005).

16. Kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk se použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená.

17. Pokud jde o celkovou délku posuzovaného řízení ve vztahu k žalobcům, tato činila 5 let a 5 měsíců, konkrétně od 25. 7. 2013, (kdy byl žalobcům doručen platební rozkaz spolu s žalobou a žalobci se tak o předmětném řízení dozvěděli a vnímali je jako trvající) do 7. 1. 2019 (pravomocného skončení řízení). Je tomu tak proto, že počátek a konec řízení z hlediska posuzování jeho délky se neodvíjí striktně od počátku a konce řízení podle procesních předpisů. Jelikož je odškodňována újma spočívající v nejistotě ohledně výsledku řízení, je pro stanovení počátku a konce řízení významné nejen to, že řízení podle procesních předpisů trvá, ale zejména, že účastník je jako trvající vnímá (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 5. 2015, spisové značky 30 Cdo 243/2015, dostupný na www.nsoud.cz). Právě uvedenou dobu 5 let a 5 měsíců proto soud poměřoval kritérii přiměřenosti.

18. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Ve věci rozhodoval soud I. stupně i odvolací soud jednou. Fakt, že strany využívají práva podávat opravné prostředky, sice nelze klást k tíži poškozeného, je však nutno zohlednit ho v kritériu složitosti věci, neboť více instanční řízení je logicky delší, a to právě o řízení před soudem vyšší instance. Tzv.„ několikastupňovost“ v řízení je tedy hlediskem objektivním, které nekalkuluje se zaviněním některé ze stran. Podle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, spisové značky Cpjn 206 /2012 je třeba vnímat, že s rostoucím počtem soudních instancí, které se do řízení věci zapojují, přirozeně narůstá délka řízení.

19. Předmětem řízení byl nárok na zaplacení ceny za dílo (rodinný dům), kterou žalovaní odmítali uhradit pro existenci vad a nedodělků díla. Žalovaní také podali z titulu vynaložených nákladů na odstranění vad díla vzájemný návrh. Zjištění skutkového stavu, a to zejména za účelem stanovení, které položky díla žalobce provedl, si vyžádalo široké dokazování zahrnující výslechy účastníků řízení, výslechy svědků, listinné důkazy a znalecký posudek včetně jeho doplňku a výslech znalce. Posuzované řízení tak bylo nepochybně řízením s vyšší mírou skutkové složitosti.

20. Pominout nelze ani určitou složitost procesní, když žalovaní hned na počátku řízení uplatnili vzájemný návrh, o kterém soud rozhodoval. Účastníci dále v průběhu celého řízení doplňovali skutková tvrzení a označovali důkazní návrhy, žádali o odročení nařízených jednání a obě strany žádaly o osvobození od soudních poplatků. Soud v řízení ustanovil znalce za účelem zpracování znaleckého posudku a provedl jeho výslech. S tím souvisí i opakované rozhodování soudu o znalečném. Zároveň soud nařídil setkání účastníků s mediátorem a rozhodoval o zastavení odvolacího řízení z důvodu zpětvzetí odvolání žalobcem.

21. Také složitost hmotněprávní byla podle názoru soudu nepominutelná, neboť soud posuzoval více právních otázek. Nejdříve bylo nutné určit, zda spolu účastníci platně uzavřeli smlouvu o dílo, zda a jakým způsobem smlouva zanikla, a dále posuzoval, které položky díla byly žalobcem skutečně provedeny, zda vadně či nikoli, a jakým způsobem mají být jednotlivé provedené položky díla ohodnoceny. Soud se v této souvislosti zabýval i vzájemným návrhem žalovaných.

22. Pokud se jedná o postup soudu ve věci, lze souhlasit s žalovanou, že v řízení nedošlo k žádným průtahům. Postup soudů byl plynulý a nebylo shledáno období jejich nedůvodné nečinnosti. Zároveň nebylo možné, aby soud provedl všechny důkazy na jediném jednání, neboť souzená věc si vyžádala široké dokazování (včetně již zmíněného znaleckého posudku) a účastníci doplňovali své návrhy na dokazování v průběhu celého posuzovaného řízení.

23. Oproti žalobcům soud shledal jejich částečný podíl na délce řízení. I oni totiž svá neúplná tvrzení a návrhy důkazů doplňovali v průběhu celého řízení. Dále dvakrát požádali o odročení jednání, a to ve dnech 18. 11. 2014 a 5. 11. 2018. Zároveň dvakrát požádali soud o prodloužení lhůty k podání vyjádření. Jelikož žalovaní neuhradili soudní poplatek za odvolání při jeho podání, přestože je soudní poplatek splatný tímto okamžikem, musel je soud k jeho uhrazení vyzvat. Teprve na tuto výzvu žalovaní reagovali žádostí o osvobození od soudních poplatků. Podané odvolání dále vykazovalo vady a soud byl proto nucen vyzvat žalované k jeho doplnění. Ačkoliv jim nelze přičítat k tíži samotné podání odvolání, nelze je přičítat ani k tíži státu.

24. Podle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u typových řízení, kde plyne ze samotné podstaty posuzovaných řízení. Typicky se jedná o trestní řízení (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinněprávní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovněprávní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Nejde-li o tyto vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 515/2014 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2542/2014, dostupné na www.nsoud.cz). V daném případě se jednalo o spor o zaplacení dlužné částky ze smlouvy o dílo a význam předmětu řízení z tohoto pohledu tak nemůže být vyšší než standardní.

25. Soud přitaká žalobcům, že špatný zdravotní stav účastníka může sám o sobě zakládat požadavek na přednostní a bezprůtahový postup soudů v jeho věcech a zvyšuje tak pro něj význam předmětu řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2012, sp. zn. 30 Cdo 802/2011, dostupný na www.nsoud.cz). V posuzovaném řízení žalobci rozhodnutí o přiznání invalidních důchodů soudu předložili až dne 8. 8. 2018, v souvislosti s rozhodováním o jejich žádosti o osvobození od soudních poplatků v odvolacím řízení. Invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně byl žalobci ad a) přiznán až ode dne 30. 6. 2017 (tj. až v průběhu posuzovaného řízení). Z provedeného dokazování tak neplyne, že by soud v průběhu celého posuzovaného řízení věděl o invaliditě žalobců, resp. o jejich špatném zdravotním stavu, a nevěnoval tomuto zjištění patřičnou pozornost. Naopak bylo prokázáno, že se o invaliditě žalobců dozvěděl až v samotném závěru řízení (v odvolacím řízení), přičemž v postupu soudů obou stupňů zde nebylo shledáno období nedůvodné nečinnosti (v průběhu odvolacího řízení byl postup soudů bezprůtahový). Nelze tedy přisvědčit tvrzení žalobců, že by soudy posuzovanému řízení z důvodu nepříznivého zdravotního stavu žalobců nevěnovaly dostatečnou péči. Žalobci pak ani netvrdili, že by k tomuto typovému hledisku (jejich nepříznivému zdravotnímu stavu) přistupovaly nějaké další skutečnosti umocňující hloubku zásahu či ovlivnění jejich životní situace délkou posuzovaného řízení (vyjma dále zmíněné výše žalované částky).

26. Pokud v souvislosti s vyšším významem předmětu řízení žalobci dále poukazovali na výši žalované částky (včetně souvisejících úroků z prodlení a nákladů řízení), je třeba uvést, že vždy záleží na osobě účastníka řízení, a na tom, nakolik sporná částka s ohledem na osobní a majetkové poměry představuje pro účastníka zcela zásadní položku či nikoliv (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2354/2013, dostupné na www.nsoud.cz). Cena za předmětné dílo byla účastníky posuzovaného řízení sjednána podle rozpočtu ceny díla částkou 4 507 608 Kč, z níž ke dni podání žaloby žalobci uhradili částku 2 559 863 Kč. Z tohoto pohledu byla žalovaná částka 938 740, 56 Kč s příslušenstvím stále v mezích žalobci sjednané ceny díla a nelze tak souhlasit s tím, že mnohonásobně přesahovala jejich finanční možnosti. Soud tak neshledal coby důvod pro zvýšení významu předmětu řízení pro žalobce ani výši žalované částky.

27. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu a dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení nedošlo k porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě, neboť celková délka řízení byla s ohledem na shora uvedená zjištění a závěry přiměřená. Ačkoliv délka řízení činila 5 let a 5 měsíců, významná složitost procesní, hmotněprávní a zejména skutková a dále nepřehlédnutelný podíl žalobců na této délce odůvodňuje závěr, že délka řízení byla stále ještě přiměřená. Tomuto závěru odpovídá i průběh řízení, kdy nebyla shledána žádná období nečinnosti soudů.

28. Jelikož v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu představovanému jeho nepřiměřenou délkou, nedošlo ani k porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě a vzniku nemajetkové újmy žalobců.

29. Soud proto žalobu na zaplacení částky 140 000 Kč pro každého z žalobců jako nedůvodnou výroky I. a II. rozsudku zamítl.

30. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když v řízení zcela úspěšné žalované s odkazem na ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. náleží náhrada jednoho režijního paušálu ve výši 300 Kč za písemné vyjádření ve věci samé ze dne 7. 5. 2020 podle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.

31. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení