44 C 257/2023 - 173

Rubrum

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Bryolovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] o zaplacení 100 705,90 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit 98 705,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 54 624,90 Kč od 8. 7. 2023 do 29. 5. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 52 625,90 Kč od 30. 5. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 46 081 Kč od 12. 12. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 865,90 Kč od 1. 10. 2022 do 7. 7. 2023, z částky 7 680 Kč od 1. 11. 2022 do 7. 7. 2023, z částky 7 680 Kč od 1. 12. 2022 do 7. 7. 2023, z částky 7 680 Kč od 1. 1. 2023 do 7. 7. 2023, z částky 7 680 Kč od 1. 2. 2023 do 7. 7. 2023, z částky 7 680 Kč od 1. 3. 2023 do 7. 7. 2023, z částky 7 680 Kč od 1. 4. 2023 do 7. 7. 2023, z částky 7 680 Kč od 1. 5. 2023 do 7. 7. 2023, z částky 7 680 Kč od 1. 6. 2023 do 11. 12. 2023, z částky 7 680 Kč od 1. 7. 2023 do 11. 12. 2023, z částky 7 680 Kč od 1. 8. 2023 do 11. 12. 2023, z částky 7 680 Kč od 1. 9. 2023 do 11. 12. 2023, z částky 7 680 Kč od 1. 10. 2023 do 11. 12. 2023, z částky 7 680 Kč od 1. 11. 2023 do 11. 12. 2023.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 31 302 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 100 705,90 Kč s příslušenstvím jakožto bezdůvodného obohacení za užívání nemovitostí nad rámec spoluvlastnického podílu v období od října 2022 do října 2023. Účastníci měli v uvedeném období v podílovém spoluvlastnictví nemovitosti – [pozemek], jehož součástí je rodinný dům č.p. [adresa], a [pozemek] a [pozemek], všechny v k.ú. [adresa] (dále jen „nemovitosti“). Žalovaná užívá nemovitosti výhradně sama, přičemž dle vlastního stanoviska žalované (prezentovaného v jiných soudních řízeních) se jedná o jednopodlažní dům, částečně podsklepený, s jednou bytovou jednotkou, který není určen k užívání dvěma rodinami. Žalobkyni tudíž není umožněno nemovitosti užívat. Znaleckým posudkem [jméno FO] č. [hodnota] ze dne [datum] ve znění jeho dodatku ze dne [datum] bylo zjištěno, že obvyklé měsíční nájemné pro rok 2019 činilo 15 360 Kč, z čehož ideální činí 7 680 Kč. Od roku 2019 došlo jistě ke zvýšení nájemného v daném místě, žalobkyně se však rozhodla další znalecké posouzení nezajišťovat. Žalobkyně vyzvala žalovanou předžalobní výzvou ze dne 26. 8. 2023 k zaplacení částky za užívání nemovitostí v době od 1. 7. 2022 do 31. 5. 2023, doručenou žalované prostřednictvím jejího právního zástupce [jméno FO], advokáta. Dne 1. 8. 2022 byla zaplacena žalobkyni částka 11 854,10 Kč panem [jméno FO] a dne 10. 11. 2022 paní [jméno FO] částka 18 000 Kč, celkem tedy 29 854,10 Kč. S ohledem na tuto skutečnost žalobkyně považuje za uhrazené bezdůvodné obohacení za období od 7/2022 do 9/2022. Za 10/2022 pak byla uhrazena částka 6 814,10 Kč. Po doručení předžalobní výzvy žalovaná ničeho neuhradila a dluh tak narůstá každým měsícem. Žalovaná dluží za 10/2022 částku 865,90 Kč, za každý měsíc od 11/2022 do 10/2023 částku 7 680 Kč, celkem tedy částku 100 705,90 Kč. Vedle práva na zaplacení jistiny se žalobkyně domáhá práva na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši vždy za každý měsíc od 1. dne příslušného měsíce. Žalobkyně dále uvedla, že na žalovanou je vedeno insolvenčního řízení u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], v rámci kterého bylo žalované povoleno oddlužení. Z pohledu žalobkyně je postup žalované v rozporu s podmínkami oddlužení, proto dala tuto žalobu též na vědomí insolvenčnímu soudu.

2. Žalovaná podala odpor proti platebnímu rozkazu, ve kterém uvedla, že žalobní nárok neuznává ani zčásti. Výzvu k úhradě domnělé dlužné částky ze dne 28. 6. 2023 žalobkyně nedoručila ani se nepokusila zaslat žalované, ale spokojila se se zasláním jejímu právnímu zástupci, který však žalovanou nezastupoval ani nezastupuje ve všech právních věcech. Znalecký posudek [jméno FO] č. [hodnota] ve znění jeho Dodatku č. 1 se netýká žalovaného období, v němž došlo k mnoha změnám ve výši obvyklého nájemného celostátně i v regionu, zejména k poklesu jeho výše. Posudek tedy není způsobilý stanovit výši žalovaného nároku, a to i z těchto důvodů. Znalec neměl k dispozici dostatek srovnávacího materiálu a vycházel pouze z nepřesně určené hodnoty nemovitostí. Znalec rezignoval na svou povinnost provést prohlídku nemovitostí a posoudit jejich stav a opotřebení, přičemž tyto parametry mají podstatný vliv na výši případného nájemného. Žalovaná kromě toho, že v insolvenčním řízení odkazovala na jiné posudky, ze kterých vyplýval neutěšený stav nemovitostí a nemožnost, případně snížená možnost tyto věci řádně užívat, předložila k důkazu fotografie stavu nemovitých věcí a dlouhotrvajících závad, které by znalec musel zjistit při prohlídce nemovitých věcí. Výsledná částka by potom musela být podstatně nižší. Znalec vycházel z toho, že hodnota nájmu v čase roste, avšak zcela opominul fakt, že neudržovaná nemovitá věc ztrácí jak na ceně, tak na užitné hodnotě, a tuto skutečnost do výpočtu nepromítnul. Znalec zcela opominul skutečnost, že žalovaná musí na to, aby nemovité věci udržela alespoň v tom stavu, aby nevznikly nevratné škody zcela bránící užívání nemovitých věcí nebo aby tyto věci neohrožovaly okolí, vynakládat nemalé prostředky, a že žalobkyně jako vlastník nevynakládá ničeho, a tuto skutečnost do posudku nepromítnul. Žalovaná také zpochybnila, že nemovité věci výlučně v plném rozsahu užívá.

3. Předně je třeba uvést, že ačkoliv bylo žalované usnesením [rozhodnutí insolvenčního soudu] povoleno oddlužení a usnesením [rozhodnutí insolvenčního soudu] schváleno oddlužení žalované plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (včetně uložení povinnosti vydat spoluvlastnický podíl na nemovitostech), předmětem řízení je nový nárok, který vznikl až po uplynutí 2měsíční lhůty pro věřitele k přihlášení svých pohledávek. Dispoziční oprávnění zůstává žalované a není důvod uvažovat o přerušení řízení.

4. Na jednání dne 6. 6. 2024 žalobkyně uvedla, že dne 30. 5. 2024 byla zástupci žalobkyně připsána platba ve výši 2 000 Kč, která byla označena jako „užívání domu pro [žalobkyně]“. K uvedené platbě žalobkyně doložila detaily transakce, žalobním nárokem však nedisponovala.

5. Na úvod je nutno vysvětlit, proč soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. První jednání ve věci bylo nařízeno na 19. 3. 2024. Dne 14. 3. 2024 byla soudu osobně podána omluva žalované a žádost o odročení jednání z důvodu zranění žalované a neschopnosti se dostavit k jednání. Žádost bylo doložena lékařskou zprávou ošetřující praktické lékařky [jméno FO], ve které je uvedeno, že dne 5. 3. 2024 si žalovaná při práci na zahradě s pákovými kleštěmi způsobila úraz, pro který vyhledala pohotovost, dle RTG bez traumatu. V den vyšetření subjektivně udává bolesti pravého hemithoraxu – při hlubokém nádechu a kašli. Doporučen klidový režim, omezit chůzi. Dne 18. 3. je objednána na kontrolu na plicní ambulanci u [jméno FO], kde dop. znovu zkontrolovat RTG se zaměřením na spodní žeberní oblouk vpravo k vyloučení ev. infrakce či fraktury žebra. Této žádosti o odročení soud vyhověl a jednání odročil na 19. 4. 2024 s tím, že žalovanou výslovně poučil, že bude-li napříště žádat o odročení jednání, je třeba doložit také potvrzení ošetřujícího lékaře o tom, že zdravotní stav žalované účast u jednání neumožňuje. V opačném případě nebude žádosti žalované vyhověno. Jednání dne 19. 4. 2024 bylo odročeno z důvodu kolize zástupce žalobkyně na 31. 5. 2024. E-mailem ze dne 29. 5. 2024 požádala žalovaná o odročení jednání z důvodu svého zdravotního stavu a neschopnosti účastnit se jednání. Svou žádost žalovaná doložila zprávou praktické lékařky [jméno FO] ze dne 29. 5. 2024 ve 12.22 hodin, ve které je uvedeno, že pacientka si stěžuje na průjmové onemocnění – udává 6-8 stolic, vodnatá, má nápinky na zvracení, ale nezvracela. Teploty neměla, neměřila, zimnici neměla. V rodině nemocná dcera i vnuk, který byl nemocen jako první – přinesl to onemocnění ze školky. Dop. erceryful 4x1, v mezidobí probiotika. Má se dostavit k soudnímu k jednání, ale z výše uvedených zdravotních důvodů se t.č. nemůže dostavit k soudnímu jednání. Dne 30. 5. 2024 byla ze strany soudkyně telefonicky kontaktována [jméno FO] s dotazem, zda byly subjektivní potíže žalované jakkoli objektivizovány. Lékařka sdělila, že neměla informaci o opakovaných žádostech žalované o odročování soudních jednání, proto neměla důvod pochybovat o subjektivních potížích žalované. Lékařka sama navrhla, že si žalovanou ještě týž den zavolá ke kontrole a následně soudu podá zprávu, zda žalovaná je či není schopna se účastnit jednání. Následně lékařka telefonicky sdělila, že se nejprve nebyla schopna s žalovanou spojit a tak zavolala její dceři, aby sdělila matce, že bude zapotřebí ještě jedna kontrola. Žalovaná pak lékařce sama volala, že se nemůže dostavit, neboť její stav se zhoršil, v noci měla i horečky a stále běhala. Z těchto důvodů lékařce nezbylo než uvedenému věřit a trvat na závěru o nezpůsobilosti žalované účastnit se jednání. Lékařka však uvedla, že tyto potíže trvají v průměru cca 3 dny, příští týden již žalovaná bude zdravotně způsobilá. Lékařka přislíbila, že napříště již bude subjektivní potíže vždy objektivizovat, aby nemohlo dojít ke zneužití její zprávy. Druhé žádosti žalované o odročení jednání soud taktéž vyhověl a jednání odročil na 6. 6. 2024 v 10.00 hodin. Dne 5. 6. 2024 v 13.16 hodin volala na soud [jméno FO] a sdělila, že žalovaná se nemůže zúčastnit jednání, neboť ji našla dopoledne ležet v kuchyni na zemi a volala záchranku. V případě potřeby doloží potvrzení od lékaře. Vzhledem k tomu, že dcera žalované pouze omlouvala svou matku z účasti na jednání, aniž by žádala o odročení jednání, neměl soud důvod odročení jednání zvažovat. V průběhu jednání dne 6. 6. 2024, přesně v 10.12 hodin, byla soudu předložena žádost [jméno FO], dcery žalované, ze dne 6. 6. 2024 o odročení jednání z důvodu, že žalovaná se není schopna dostavit k jednání, neboť byla včera dne 5. 6. 2024 odvezena rychlou záchrannou službou do nemocnice pro kolaps a následné zdravotní potíže. Žádost byla soudu doručena e-mailem dne 6. 6. 2024 v 9:06 hodin a byla doložena ambulantní zprávou z urgentního příjmu [právnická osoba], ve které je uvedeno, že žalovaná byla přivezena pro prekolapsový stav, palpitace. Objektivní nález v normě, laboratorně bez patologie, RTG hrudníku bez patologie, na EKG sinusový rytmus (trvá za kontinuální monitorace, bez záchytu jakékoliv arytmie). Žalované bylo doporučeno psychiatrické vyšetření ambulantní cestou. Další postup je možný ambulantní. Ze zprávy je zřejmé, že žalovaná byla dne 5. 6. 2024 z nemocnice propuštěna bez známek objektivních potíží. Z tohoto řízení, ale i z dalších řízení je naprosto evidentní, že žalovaná zneužívá žádostí o odročení k maření soudních jednání (ve kterých se nachází v pozici žalované), používá k tomu stejný modus operandi, a to uvedení subjektivních potíží, které lze stěží objektivizovat. Stejný postup byl patrný také v předcházejících řízeních vedených u zdejšího soudu sp. zn. 19 C 307/2019 a 38 C 164/2017. Proto soud vyhodnotil včas doručenou žádost o odročení jednání jako obstrukční s cílem zmařit další jednání, a tudíž nedůvodnou, probíhající jednání tak neodročil a věc projednal v nepřítomnosti žalované.

6. V řízení bylo nesporným, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí (viz též nahlížení do katastru nemovitostí).

7. Spornými skutečnostmi v tomto řízení byly otázky, 1) zda žalovaná užívala v období od října 2022 do října 2023 nemovitosti výlučně sama, příp. se svou rodinou, nad rámec svého podílu, 2) jaké bylo v uvedeném období obvyklé nájemné nemovitostí.

8. Z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně č. j. 38 C 164/2017-473 ze dne 14. 6. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná byla zavázána zaplatit společnosti [právnická osoba] (předchůdce žalobkyně) částku 162 000 Kč (z žalobou požadovaných 180 000 Kč) s příslušenstvím jakožto bezdůvodné obohacení za užívání nemovitostí nad rámec svého podílu za období od 1. 6. 2014 do 31. 5. 2017. Spoluvlastnictví žalované a společnosti [právnická osoba] k nemovitostem bylo zrušeno a byl nařízen prodej nemovitostí. Vzájemný návrh žalované na odklad zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví byl zamítnut. Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně č.j. 60 Co 28/2020-591 ze dne 19. 5. 2020 byl rozsudek v žalovanou napadených výrocích potvrzen.

9. Z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně č. j. 19 C 2/2019-136 ze den 26. 11. 2019 soud zjistil, že žalovaná byla zavázána zaplatit společnosti [právnická osoba]. částku 47 300 Kč (z žalobou požadovaných 80 000 Kč) s příslušenstvím jakožto bezdůvodné obohacení za užívání nemovitostí nad rámec svého podílu za období od 1. 6. 2017 do 30. 9. 2018. Z odůvodnění rozsudku je patrné, že mezi stranami bylo nesporné, že nemovitosti nejsou uzpůsobeny k současnému užívání obou stran. Stejně tak bylo nesporným, že v období od 1. 6. 2017 do 30. 9. 2018 užívala nemovitosti pouze žalovaná, a že žalovaná za užívání nemovitostí žalobkyni nic neplatila. Sporná byla pouze výše měsíční úhrady. Soudem ustanovený znalec [jméno FO] ve svém posudku č. [hodnota] dospěl k závěru, že v tomto období činil hrubý výnos z nájemného nemovitostí 15 000 Kč měsíčně, z čehož však znalec odečetl výdaje ve výši 40 % a dospěl k čistému příjmu z nájmu ve výši 9 000 Kč měsíčně. Žalovaná však navrhla k započtení výdaje, které vynaložila na opravy nemovitosti, konkrétně se jednalo o výdaje na opravu fasády domu ve výši 49 400 Kč, opravu dvou okenních parapetů u okna WC a kuchyně v ceně 1 331 Kč, výměnu původních starých garážových vrat za nová výklopná vrata v ceně 29 900 Kč a opravu zvonku v ceně 129,98 Kč a výměnu čísla popisného v ceně 384,12 Kč. Z uplatněných výdajů byly započteny pouze výdaje na opravu fasády, která byla soudem vyhodnocena jako nezbytná.

10. Z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně č.j. 19 C 307/2019-255 ze dne 28. 5. 2021 soud zjistil, že žalovaná byla soudem zavázána k zaplacení celkové částky 45 000 Kč s příslušenstvím společnosti [právnická osoba] jakožto bezdůvodného obohacení za užívání nemovitostí nad rámec spoluvlastnického podílu žalované v období od 1. 10. 2018 do 30. 6. 2018. Žalovaná v tomto řízení namítala, že žalobkyně vůbec neprojevila zájem nemovitosti užívat. Dále navrhla k započtení částku 51 282 Kč, kterou vynaložila za opravu vjezdu kvůli propadlému betonu, a částku 10 000 Kč za opravu střech z lexanu na pergole. Z odůvodnění rozsudku je patrné, že soud měl za zjištěné, že žalobkyně v minulosti vyzvala žalovanou ke zpřístupnění nemovitosti v letech 2016 a 2017 a že dne 26. 5. 2017 podala žalobkyně žalobu o úpravu užívání nemovitosti. V tomto řízení, vedeném pod sp. zn. 38 C 164/2017 se žalovaná sama vyjádřila, že dům není vhodný k užívání více rodinami a ne už cizími osobami. Ve věci byl zpracován znalecký posudek [jméno FO] č. [hodnota], dle kterého činilo obvyklé nájemné v období od 1. 10. 2018 do 30. 6. 2018 částky 15 360 Kč. Znalec uvedl, že se opakovaně pokoušel provést místní šetření a opakovaně to zmařila žalovaná z důvodu nemoci. Znalec si nemovitosti prohlédl zvenku a pokud jde o vnitřní vybavení domu, vyšel ze znalecké ho posudku [jméno FO], který dům viděl, ze stavební dokumentace a fotografií. Znalec svůj znalecký posudek vysvětlil a obhájil při svém výslechu. Žalovanou uplatněné investice nebyly soudem zohledněny, neboť nebyly shledány nezbytnými. I v této věci žalovaná a její zástupce opakovaně žádali o odročení z důvodu nemoci.

11. Z rozsudku [rozhodnutí insolvenčního soudu] soud zjistil, že žalobkyně zahájila incidenční řízení o tom, že její pohledávky evidované v insolvenčním řízení žalované pod č. [hodnota], jsou po právu. Pohledávka č. [hodnota] představuje bezdůvodné obohacení za užívání nemovitostí žalovanou ve výši 97 149,80 Kč (jistina 80 000 Kč) od 1. 6. 2017 do 30. 9. 2018. Pohledávka č. [hodnota] představuje bezdůvodné obohacení za užívání nemovitostí žalovanou ve výši 75 842,63 Kč (jistina 69 120 Kč) od 1. 10. 2018 do 30. 6. 2019. Pohledávka [hodnota] představuje bezdůvodné obohacení za užívání nemovitostí žalovanou ve výši 202 034,49 Kč (jistina 184 320 Kč) od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2021. Pohledávka č. [hodnota] představuje bezdůvodné obohacení za užívání nemovitostí žalovanou ve výši 18 332,90 Kč od 1. 7. 2021 do úpadku (12. 8. 2021). Pohledávka č. [hodnota] ve výši 54 731,60 Kč představuje přiznané náklady řízení v řízeních vedených u Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 19 C 307/2019 a sp. zn. 19 C 2/2019. Pohledávky č. [hodnota]-[hodnota] byly popřeny insolvenčním správcem co do výše neboť věřitel uplatnil právo na 5 000 Kč měsíčně a insolvenční správce uznal 4 500 Kč měsíčně. Pohledávka [hodnota] byla insolvenčním správcem popřena, neboť rozhodnutí, která zakládala právo na náklady řízení, nebyla dosud pravomocná. Žalovaná v řízení uplatnila totožné argumenty jako v projednávané věci vztahující se jednak k užívání nemovitostí žalovanou a nezájmu žalobkyně užívat nemovitosti a jednak ve vztahu k výši bezdůvodného obohacení a znaleckému zkoumání [jméno FO] bez provedení obhlídky, z nedostatku srovnávacího materiálu, k poklesu užitné hodnoty neudržované nemovitosti a ke skutečnosti, že žalovaná musí vynakládat prostředky na udržení nemovitostí v daném stavu. Soud vyšel ze znaleckého posudku [jméno FO] (aniž by prováděl jeho výslech), zpracovaného pro rok 2018-2019, i pro následující léta 2020-2021, neboť je obecně známou skutečností, že nájemné v letech 2020-2021 rostlo a nesnižovalo se. Rozsudkem bylo určeno, že pohledávky č. [hodnota], [hodnota], [hodnota] a [hodnota] jsou po právu, pouze ve vztahu k pohledávce č. [hodnota] byla žaloba žalobkyně zamítnuta s odůvodněním, že náklady řízení mohou představovat pohledávku, jsou-li přiznány pravomocně.

12. Ze znaleckého posudku [jméno FO] č. [hodnota] ze dne [datum] ve znění jeho dodatku č. 1 ze dne [datum] vyplývá, že znalec zjistil obvyklou výši nájemného nemovitostí pro rok 2019 ve výši 15 360 Kč měsíčně. Rodinný dům je popsán jako tradiční zděný dům. Jedná se o vnitřní řadový částečně podsklepený dům v okrajové části města, v místní čtvrti [adresa], podél [adresa]. K rodinnému domu náleží zahrada menších rozměrů, v menší částí s trvalými porosty. Dům obsahuje jednu bytovou jednotku 5 + 1 s příslušenstvím, s garáží v domě. Objekt je s dobrou údržbou v odpovídajícím technickém stavu (dle ohledání z vnějšku domu). Dům je umístěn v mírně svažitém pozemku ve směru jihozápadním, s napojením na veškeré dostupné IS.

13. Soud provedl k důkazu i žalovanou předložené fotografie „závad“ domu. Jedná se o fotografie označené jako „Havárie – ve sklepě ze stropu teče voda“, a 2x „Havárie – probourání ze sklepa do koupelny 1m za WC“. Pokud žalovaná tyto fotografie předložila za účelem prokázání skutečnosti, že nemovitost není (oproti stavu ke dni zpracování znaleckého posudku) v dobrém stavu, pak je nutno poukázat na skutečnost, že z fotografií nelze učinit jakýkoliv závěr o závažnosti či nákladnosti těchto „havárií“, ani závěr o tom, kdy k těmto skutečnostem došlo (jak jsou fotografie staré).

14. Z protokolu o jednání před Okresním soudem ve Zlíně dne 6. 9. 2018 ve věci sp. zn. 38 C 164/2017, v řízení o zaplacení částky 180 000 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení za užívání nemovitostí žalovanou, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, o vzájemném návrhu žalované na odklad zrušení a vypořádání, o vzájemném návrhu žalované na zaplacení částky 250 000 Kč za investice žalované, soud zjistil, že na jednání byl vyslechnut znalec [jméno FO], který uvedl, že vady nemovitostí, na které žalovaná upozorňuje ve svých námitkách, jsou opravitelné za ceny v řádu 1 000 Kč – 10 0000 Kč a na obvyklou cenu nemovitostí nemají vliv. Znalec uvedl, že nemovitost je v dobrém udržovaném stavu. Dále znalec potvrdil, že opravy, na které žalovaná poukazovala, byly na nemovitostech provedeny a nebyly starší než dva roky, takže to odpovídá letům 2015-2016. Ke svým tvrzeným investicím žalovaná uvedla, že byla provedena oprava rovné střechy (dělala se celá střecha), dodělávalo se oplechování střechy, dělala se oprava stěny z vrchní části domu a zateplení obývacího pokoje (aby se ušetřilo), prováděla se oprava zadního sklepa, kam se dostala voda (oškrábala se omítka a nahodila se nová), prováděla se rekonstrukce kuchyně (celá nová kuchyňská linka). Dále se dělala rekonstrukce koupelny (výměna vany, izolace, WC, obklady, nové elektrické topení, dvě nová umyvadla se skříňkami a výměna baterií), nová elektřina, nové jističe, oprava venkovních obkladů u schodů a u vrat, oprava prasklé atiky a zateplení stěny domu, výměna šesti interiérových dveří za nové. Podáním žalované ze dne 9. 10. 2018 ve věci 38 C 164/2017 byly jednotlivé opravy a investice rozklíčovány na položky a jednotlivé ceny.

15. Z protokolu o jednání před Okresním soudem ve Zlíně dne 18. 2. 2020 ve věci sp. zn. 19 C 307/2019 o zaplacení částky 45 000 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení za užívání domu žalovanou soud zjistil, že žalovaná se sama vyjádřila tak, že není pravda, že by nedělala opravy domu, dělala je soustavně. Kromě oprav uvedených v jejím vyjádření musela opravit střechu z lexanu na pergole. Uvedla, že nějaké opravy se tam dělají pořád, teď ji čeká oprava popraskané zdi od sousedů. V podání žalované ze dne 1. 7. 2020 žalovaná specifikovala opravy vjezdu a pergoly na jednotlivé položky, data provedení a jejich ceny.

16. Soud provedl k důkazu i žalobkyní předložené faktury a servisní listy. Ze servisního listu – daňového dokladu ze dne 7. 12. 2022 soud zjistil, že žalované byla společností [právnická osoba] vyčíslena oprava (výměna) ventilátoru plynového kotle v ceně 7 827 Kč. Z faktury č. [hodnota] vystavené dne 6. 1. 2023 společností [právnická osoba] na částku 5 098 Kč, soud zjistil, že žalované byla vyúčtována cena zboží dle její objednávky, konkrétně trouby BEKO, 1ks mělkého plechu a dopravné. Z faktury společnosti [právnická osoba] ze dne 13. 1. 2023 soud zjistil, že žalované byla vyúčtována cena zboží BEKO HIC 64401 ve výši 4 490 Kč (žalovanou napsáno poznámka – výměna sklokeramické desky). Z cenové nabídky společnosti [právnická osoba] ze dne 31. 1. 2023 soud zjistil, že výše uvedená společnost nacenila (není uvedeno komu) dodávku 3 ks venkovních žaluzií v celkové ceně 34 181 Kč. K uvedenému je přiložena fotografie rozbitých vnitřních žaluzií. Z faktury č. [právnická osoba] č. [hodnota] soud zjistil, že dne 29. 10. 2023 byla vyúčtována cena (neuvedeno komu) instalatérských prací, dodávky materiálu + opravy topení v ceně 94 988 Kč. K uvedenému je žalovanou připojena fotografie zřejmě podlahy a potrubí ve sklepě (bez znázornění kotle) s poznámkou žalované „výměna nefunkčního kotle“. A dále fotografie zřejmě starého kotle IMMERGAS s poznámkou žalované „výměna nefunkčního kotle“. Z další fotografie, na které je znázorněna zřejmě podlaha ve sklepě soud žádné skutečnosti rozhodné pro věc samu nezjistil.

17. Nutno zdůraznit, že žalovaná dle vlastního vyjádření předložila fotografie tvrzeného špatného stavu nemovitosti a faktury o opravách a investicích žalované, k prokázání faktorů, které měl znalec zohlednit při stanovení výše obvyklého nájemného, nikoliv k započtení uvedených investic oproti nároku žalobkyně, takový úkon žalovaná v průběhu řízení neučinila.

18. Z návrhu mimosoudního řešení – předžalobní upomínky ze dne 28. 6. 2023 je zřejmé, že žalobkyně v zastoupení [Jméno advokáta] vyzvala žalovanou k zaplacení částky 54 625,90 Kč za říjen 2022 až květen 2023. Výzvu převzal [jméno FO], zástupce žalované a výzva byla též podána osobně na podatelnu Krajského soudu v [adresa] dne 29. 6. 2023.

19. K námitce žalované, že jí výzva nebyla doručena, kontaktoval soud [jméno FO], který potvrdil, že výzvu k plnění jménem žalované převzal na soudě v [adresa] v rámci zmocnění v jiné insolvenční věci, a že ho k převzetí žalovaná pověřila, neboť si předem telefonicky vyžádal její souhlas s převzetím výzvy, vědom si jejího hmotněprávního charakteru (viz plná moc žalované pro [jméno FO] a úřední záznam ze dne 5. 6. 2024).

20. Soud tedy uzavřel, že výzva k plnění ze dne žalované byla dne 28. 6. 2023 doručena a žalovaná byla k plnění vyzvána.

21. Z provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná v rozhodném období užívala nemovitosti výlučně sama, resp. se svou rodinou. Tato skutečnost byla nespornou v předchozích soudních řízeních a v projednávané věci nebyla žalovanou tvrzena a prokazována jakákoliv změna. Nepřímým důkazem, že žalovaná nemovitosti nadále užívá je mimo jiné i skutečnost, že žalovaná má na této adrese stále hlášen trvalý pobyt, soud jí na tuto adresu doručuje písemnosti a žalovaná na ně reaguje. Žalovaná nemovitosti užívala, aniž by se na tom dohodla s žalobkyní nebo bylo o takovém užívání rozhodnuto soudem (dohoda ani rozhodnutí soudu nebylo žalovanou ani tvrzeno). Žalobkyně se v minulosti domáhala přístupu do domu a úpravy užívání nemovitostí, ale nebylo jí to ze strany žalované umožněno. V minulých řízení byl zpracován znalecký posudek na zjištění obvyklého nájemného ve letech 2018-2019, které činilo 15 360 Kč měsíčně.

22. Dle § 1122 odst. 1 podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci.

23. Dle § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

24. Dle § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Pro vzájemné vztahy mezi spoluvlastníky je rozhodující základní povaha spoluvlastnického vztahu, která určuje míru a způsob účasti spoluvlastníků na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví. U podílového spoluvlastnictví je určující ideální podíl a velikost spoluvlastnického podílu. Z povahy spoluvlastnického vztahu jako ideálního podílového spoluvlastnictví vyplývá, že podíl nevymezuje určitou část společné věci, k níž by byl oprávněn spoluvlastník vykonávat své vlastnické právo, ale vymezuje právní postavení spoluvlastníka k ostatním spoluvlastníkům, určuje, jak se spoluvlastníci podílejí na užitcích věci, na nákladech. Spoluvlastnický podíl je rozhodný také pro rozsah užívání společné věci. U ideálního spoluvlastnictví je právo každého ze spoluvlastníků užívat společnou věc omezeno stejným právem ostatních spoluvlastníků užívat společnou věc podle velikosti podílu. Užívání společné věci může být in concreto určeno dohodou spoluvlastníků nebo jejich většinovým rozhodnutím (§ 1128 a násl. OZ) nebo též rozhodnutím soudu (§ 1139 OZ). Na základě těchto právních skutečností může být některý ze spoluvlastníků z užívání společné věci zcela vyloučen či může být oprávněn k užívání věci v rozsahu menším, než by korespondovalo výši jeho podílu. V takovém případě nedochází k užívání společné věci nad rámec spoluvlastnického podílu bez právního důvodu (bez spravedlivého důvodu – viz. dikce OZ). Užívání společné věci ani v tomto případě nemůže vyloučit právo spoluvlastníka na náhradu za to, že neužívá společnou věc v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnického podílu. Náhrada se v tomto případě odvozuje od obecné úpravy náhrady za omezení vlastnického práva (článek 11 odst. 4 Listiny), ale lze ji dovodit též z § 1122 odst. 1 OZ. Pokud však není užívání společné věci určeno dohodou spoluvlastníků či rozhodnutím soudu, nastává jiná situace. Užívá-li spoluvlastník společnou věc nad rámec svého podílu bez právního důvodu, eventuálně bez spravedlivého důvodu, bez dohody všech spoluvlastníků nebo bez závazného rozhodnutí většiny spoluvlastníků či bez rozhodnutí soudu, vzniká bezdůvodné obohacení. Má-li každý spoluvlastník právo k celé věci, je jeho právo omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka, tzn. že spoluvlastník nemůže „bez dalšího“ užívat společnou věc nad rámec spoluvlastnického podílu, a to na úkor dalších spoluvlastníků. Lze tedy uzavřít, že užívání společné věci nad rámec spoluvlastnického podílu představuje užívání cizí hodnoty, čímž přivlastňováním si užitné hodnoty společné věci nad spoluvlastnický podíl vzniká bezdůvodné obohacení. V režimu občanského zákoníků jde o konkrétní skutkovou podstatu bezdůvodného obohacení § 2991 odst. 2 OZ. Dojde-li k omezení či k vyloučení z užívání společné věci některého ze spoluvlastníků, vzniká tomuto spoluvlastníkovi nárok za omezení jeho spoluvlastnického práva vůči tomu spoluvlastníkovi, který společnou věc užívá nad rámec svého vlastního spoluvlastnického podílu (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3259/2017).

26. V projednávané věci má soud za prokázané, že žalovaná užívala nemovitosti výlučně sama, resp. se svými rodinnými příslušníky. S ohledem na historii vzájemných vztahů žalobkyně (či její předchůdkyně) a žalované je evidentní, že dohoda spoluvlastníků o užívání nemovitostí výlučně žalovanou nebyla uzavřena stejně jako schází rozhodnutí soudu o úpravě užívání nemovitostí. Lze tedy uzavřít, že žalovaná užívala nemovitosti (v rozsahu přesahujícím její spoluvlastnický podíl) bez právního důvodu, tedy i bez spravedlivého důvodu, a každým dnem užívání nemovitostí se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohacuje dle § 2991 odst. 2 OZ.

27. Neumožňují-li existující poměry nebo rozhodnutí, popřípadě dohoda spoluvlastníků některému spoluvlastníku plnou realizaci tohoto práva, náleží mu za to (jestliže se ovšem strany nedohodly jinak) odpovídající náhrada (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3983/2015).

28. Žalovaná jako obohacená přitom není schopna spotřebované plnění v podobě výkonu práva užívání cizí věci vrátit. Je proto povinna nahradit bezdůvodné obohacení peněžitou formou. Judikatura Nejvyššího soudu k výši peněžité náhrady zaujala následující závěry: 1/výše peněžité náhrady musí vycházet z finančního ocenění prospěchu, který žalované užíváním vznikl (srov. § 2999 odst. 1 OZ). Majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu je peněžitá částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání věci, zpravidla formou nájmu, a kterou by nájemce byl povinen plnit podle platné nájemní smlouvy (viz rozsudky NS ČR sp. zn. 25 Cdo 2578/98, sp. zn. 33 Odo 668/2002 nebo sp. zn. 33 Odo 412/2005). Zde je třeba přihlédnout k tomu, jak ten, kdo se obohatil, věc skutečně užíval a jaké nájemné by za takové užívání věci byl nucen za normálních okolností platit; 2/ v rámci kvantifikace obvyklého nájemného porovnávací metodou je nutné pro tyto účely zaujímat perspektivu nájemce a zkoumat, jakou částku v daném místě a čase platí nájemci za opatření práva užívat srovnatelnou nemovitost, neboť právě o tuto částku se obohacuje neoprávněný uživatel věci (jde o částku, o niž se majetek obohaceného nesnižuje, ač by se o ni po právu zmenšit měl (viz rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 344/2006 nebo sp. zn. 28 Cdo 4175/2011).

29. Žalobkyně se v řízení domáhala bezdůvodného obohacení ve výši obvyklého nájemného, stanoveného pro rok 2019 znaleckým posudkem z roku 2020 v předchozím soudním řízení. Činila tak, vědoma si skutečnosti, že od roku 2019 se obvyklé nájemné zvýšilo, nicméně zpracování nového znaleckého posudku nenavrhovala.

30. Soudu je z úřední činnosti známo, že od roku 2019 vzrostly ceny nemovitostí a vzrostlo také jejich nájemné. Za účelem potvrzení svého laického názoru si soud opatřil odborná vyjádření tří realitních kanceláří.

31. Ze sdělení realitní kanceláře [jméno FO] (shodou okolností znalce, který zpracovával předchozí znalecký posudek) soud zjistil, že ve sledovaném období 10/2022-10/2023 bylo nájemné nemovitostí vyšší než v období sledovaném ve znaleckém posudku. Na realitním trhu došlo k růstu cen nemovitých věcí, jenž byl tažen růstem úrokových sazeb a návazně i cen energií a inflace, čímž došlo k poklesu zájmu o hypotéky, což způsobilo zvýšení jednotkových cen nájmů v daném období. Aktuální výše dosažitelného nájemného byla odhadnuta na 21 000 – 23 000 Kč měsíčně.

32. Dle sdělení [právnická osoba] výše nájemného od října 2022 oproti období od října 2018 do června 2019 vzrostla od 20-30 %.

33. Ze sdělení [právnická osoba] vyplynulo, že nájemné rodinných domů v [adresa] v období od října 2022 bylo oproti letům 2019 a 2019 z důvodu vzrůstu výše inflace a cen za energie. Zvýšení činilo 10 %.

34. Jednotlivá odborná vyjádření jsou ve shodě v tom, že nájemné od roku 2019 do roku 2022-2023 vzrostlo (ačkoliv přesná míra navýšení se různí), soud tudíž neměl důvod pochybovat o tom, že požaduje-li žalobkyně bezdůvodné obohacení ve výši 7 680 Kč měsíčně dle znaleckého posudku [jméno FO] z roku 2020 (nový znalecký posudek nenavrhuje), požaduje méně, než kolik by jí náleželo. Nebyl tak důvod znalecký posudek aktualizovat.

35. Ze shora popsaných důvodů je tak nepochybné, že žalobkyni vzniká každý měsíc bezdůvodné obohacení ve výši minimálně (ne-li více) 7 680 Kč, a to bez ohledu na to, zda žalobkyně projevila či neprojevila zájem nemovitosti v rozhodné době užívat.

36. Návrh žalované na provedení důkazu výslechem znalce [jméno FO] soud pro nadbytečnost zamítl, neboť znalec byl již vyslechnut v řízení vedeném pod sp. zn. 19 C 307/2019 a při svém výslechu svůj znalecký posudek dostatečně vysvětlil a obhájil. Pro doplnění výslechu znalce nebyly žalovanou tvrzeny a prokazováno žádné konkrétní skutečnosti.

37. Ve vztahu k argumentu žalované, že dům nebyl v dobrém technickém stavu lze uvést, že žádná z faktur či fotografií „závad“ bez potřebných konkrétních tvrzení žalované špatný stav nemovitosti neprokazuje. Naopak z vyjádření žalované ve spise sp. zn. 38 C 164/2017 (resp. poté 38 C 271/2019) prokazovaných připojenými důkazy a provedenými svědeckými výpověďmi a výpovědí znalce [jméno FO]) je zřejmé, že žalovaná dům v roce 2015-2016 z velké části zrekonstruovala. V dalších řízeních (sp. zn. 19 C 307/2019 a 19 C 2/2019) pak vyplynulo, že žalovaná v opravách a investicích prakticky neustále pokračuje. Soud tedy považuje za prokázáno, že nemovitosti byly v dobrém technickém stavu, když žalovanou v tomto řízení nebyl prokázán opak.

38. Úhradu žalované ve výši 2 000 Kč, připsanou dne 30. 5. 2024, vyhodnotil soud jako úhradu dluhu, který je předmětem tohoto řízení, neboť byla částka uhrazena na účet zástupce žalobkyně [Jméno advokáta], uvedený v předžalobní výzvě, a variabilní symbol se taktéž shodoval až na poslední číslici, kde namísto požadovaného [var. symbol] bylo uvedeno [var. symbol], k čemuž došlo zřejmě chybou či překlepem. Soud dospěl k závěru, že pokud by se jednalo o platbu za předcházející období, ta by nebyla připsána na účet [jméno FO], neboť v předcházejícím obdobím byla věřitelem společnost [právnická osoba], kterou [jméno FO] nezastupoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalobním návrhem s ohledem na úhradu 2 000 Kč nedisponovala, bylo třeba žalobu ve vztahu k částce 2 000 Kč zamítnout a stejně tak ve vztahu k úrokům z prodlení z této částky od 30. 5. 2024 (kdy byla úhrada provedena) do zaplacení.

39. Proto bylo žalobě vyhověno ve vztahu k částce 98 705,90 Kč (žalovaná částka snížená o úhradu 2 000 Kč).

40. Žalobkyně vedle jistiny požadovala také úroky z prodlení v zákonné výši z jednotlivých měsíčních plateb vždy od 1. dne příslušného měsíce. Přestože bezdůvodné obohacení žalované je vyjádřeno ekvivalentem obvyklého nájemného a vzniká postupně (každým dnem užívání), nejedná se o závazek z nájemního vztahu. Při absenci dohody o splatnosti je dle § 1958 odst. 2 OZ bezdůvodné obohacení žalované splatné na výzvu a dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu. Výzva ze dne 28. 6. 2023 obsahovala však pouze bezdůvodné obohacení za dobu od října 2022 do května 2023 v celkové výši 54 625,90 Kč, k zaplacení do 7 dnů. Výzva byla žalované doručena 28. 6. 2023 a 7denní lhůta uplynula 7. 7. 2023, od 8. 7. 2023 je žalovaná v prodlení. Ve vztahu ke zbývající částce 46 080 Kč je třeba za výzvu považovat samotnou žalobu. Ta byla žalované doručena dne 8. 12. 2023 a za bezodkladnou lhůtu ke splnění dluhu považuje soud 3 dny. Částka 46 080 Kč byla splatnou dne 11. 12. 2023 a od 12. 12. 2023 je žalovaná v prodlení. Žalobkyně má právo na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do rozdílu mezi žalobkyní požadovaným úrokem z prodlení z jednotlivých částek od 1. dne každého měsíce a přiznaných úroků z prodlení byla žaloba zamítnuta.

41. Pro úplnost lze uvést, že soud v řízení provedl i jiné důkazy než ty, které jsou výslovně uvedené v tomto rozsudku, žádná zjištění rozhodná pro věc samu z nich však nečinil.

42. Žalobkyně byla v řízení v převážné části úspěšnou, přičemž její neúspěch lze označit za nepatrný, dle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) je to žalovaná, která je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení v plném rozsahu. Náklady řízení žalobkyně zahrnují soudní poplatek ve výši 5 036 Kč a odměnu za 4 úkony právní služby zást. žalobkyně á 5 140 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby a podání ze dne 15. 2. 2024) dle § 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT), celkem tedy 20 560 Kč, náhradu hotových výdajů v rozsahu 4 x 300 Kč dle § 13 AT, 21% DPH z odměny a náhrad (21 760Kč) ve výši 4 570 Kč a náhradu cestovních výdajů žalobkyně za cestu k jednání dne 6. 6. 2024 vozidlem zn. [automobil], registrační značky [SPZ], s kombinovanou spotřebou 5,0l/100km při vyhláškové ceně benzinu a sazbě základní náhrady, v celkové výši 4 506 Kč. Celkem tedy je žalovaná povinna žalobkyni nahradit částku 31 302 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

Poučení