44 C 29/2022-42

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa státního zastupitelství] o zaplacení 460 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 460 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 460 000 Kč od 30. 5. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 3. 6. 2022 domáhal na žalovaném zaplacení částky 460 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce konkursního řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen„ KS HK“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jako„ posuzované řízení“).

2. Žalobce uvedl, že dne 12. 12. 1997 byl u KS HK podán návrh na prohlášení konkursu na majetek úpadce [anonymizováno 5 slov]. Rozhodnutím KS HK ze dne 26. 2. 1998 byl prohlášen konkurs na majetek této společnosti a ustanovena konkursní správkyně (dále jen„ SKP“) [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Do konkursního řízení přihlásilo své pohledávky celkem 15 846 konkursních věřitelů. V průběhu konkursního řízení proběhl jeden incidenční spor o určení pravosti pohledávky úpadce. Konečnou zprávu o zpeněžení majetku z konkursní podstaty předložila SKP soudu dne 30. 7. 2020. Usnesením KS HK ze dne 13. 1. 2021 byla schválena konečná zpráva o zpeněžování majetku z konkursní podstaty úpadce. Konkursní řízení dosud nebylo pravomocně ukončeno a je tedy vedeno od 12. 12. 1997 dosud, tj. zatím 24 let a 6 měsíců.

3. Žalobce je přesvědčen o tom, že délka tohoto konkursního řízení je naprosto nepřiměřená a konečné rozhodnutí vydané ve věci po více než 24 letech není možné považovat za rozhodnutí učiněné v přiměřené lhůtě. Žalobce přičítá zásadní vliv na délku řízení postupu SKP, která neplnila své povinnosti řádně a včas, a také dohlížejícího KS HK. Z obsahu konkursního spisu je zřejmé, že soud neplnil svoji dohledovou povinnost řádně ve smyslu rychlosti řízení. Konkursní řízení nelze z právního pohledu považovat za složité, neboť převážná většina přihlášených věřitelů uplatnila v konkursním řízení pohledávky vzniklé ze stejného právního důvodu. Žalobce se svým chováním v žádném případě nepodílel na délce řízení, nesnažil se svým jednáním jakkoli v rozhodování bránit, ani jej zbytečně prodlužovat. Žalobce se s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 168/05 domnívá, že o posuzovaném řízení trvajícím dosud více než 24 let nelze uvažovat jinak než jako o řízení nepřiměřeně dlouhém. V důsledku takto popsaného nesprávného úředního postupu vznikla žalobci nemajetková újma, kterou s ohledem na délku řízení a průtahy není možno napravit jinak než zadostiučiněním v penězích, když samotné konstatování porušení práva žalobce nepovažuje za dostačující satisfakci. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel žalobce z konstantní judikatury, která se ustálila na částce 15 000 Kč až 20 000 Kč za každý jeden rok nepřiměřeně dlouhého řízení počínaje druhým rokem s tím, že řízení je posuzováno jako celek a výsledná částka je korigována procentuálním snížením či zvýšením vzhledem ke složitosti řízení, chování účastníka, počtu stupňů soudní soustavy, které v řízení konaly, významu řízení pro účastníka, popř. vzhledem k dalším významným okolnostem konkrétního případu. Vzhledem k celkové délce řízení 24 let a k tomu, že v řízení došlo k dílčím průtahům a nečinnostem, řízení bylo vedeno neefektivně, soud neplnil svou dohledovou povinnost, žalobce se na délce řízení nijak nepodílel, délka řízení byla extrémní, považuje žalobce za přiměřenou výši zadostiučinění částku 460 000 Kč.

4. Takto formulovaný nárok žalobce uplatnil u žalovaného podáním doručeným dne 29. 11. 2021. Žalovaný ve svém stanovisku ze dne 31. 3. 2022, doručeném žalobci dne 4. 4. 2022, uvedl, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. s tím, že celkovou délku řízení hodnotí jako nepřiměřenou, a konstatoval, že v řízení vedeném u KS HK pod sp. zn. [spisová značka] došlo k porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Zadostiučinění v penězích přiznáno nebylo. Takto poskytnuté zadostiučinění nepovažoval žalobce za dostatečné a podanou žalobou se domáhal zaplacení částky 460 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 30. 5. 2022 do zaplacení.

5. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný potvrdil, že u něho žalobce dne 29. 11. 2021 uplatnil požadavek na zaplacení částky 460 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Žádosti nebylo vyhověno. K průběhu posuzovaného řízení žalovaný uvedl, že usnesením KS HK ze dne 26. 2. 1998 byl prohlášen konkurs na majetek úpadce [anonymizováno 5 slov], zároveň byla ustanovena SKP [anonymizováno] [příjmení]. Usnesením KS HK ze dne 19. 9. 1998, č. j. [číslo jednací], byl prohlášen konkurs na majetek úpadce [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“), SKP byla stanovena [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Konkursní řízení [anonymizováno] bylo pravomocně zrušeno po splnění rozvrhového usnesení dne 24. 10. 2020. Dle tohoto usnesení náleží [anonymizováno] [příjmení], SKP úpadce [anonymizována dvě slova], částka ve výši 3 611 902,44 Kč (tj. 1,166191 % ze zjištěné pohledávky 309 717 857,40 Kč). Ve věci úpadce [anonymizována dvě slova] na schůzi věřitelů ve dne 12. 9. 2007 byli věřitelé informováni o stavu konkursního řízení ve věci úpadce [anonymizováno]. Na schůzi věřitelského výboru dne 24. 2. 2012 navrhl věřitelský výbor vyčkat na ukončení uvedeného konkursního řízení a teprve poté ukončit nyní posuzované konkursní řízení ve věci úpadce [anonymizována dvě slova]. Na den 18. 3. 2015 byl svolán věřitelský výbor za účelem rozhodnutí o dalším postupu s ohledem na vývoj ohledně nemovitostí zařazených v [anonymizováno]. Ke dni 16. 3. 2015 činily dle SKP příjmy celkem částku 2 854 688,60 Kč a výdaje 1 892 158 Kč (z toho na zálohách SKP bylo vynaloženo 1 700 000 Kč), rozdíl činil částku ve výši 962 530,60 Kč. Finanční prostředky z [anonymizováno] měly být z 95 % po rozvrhovém usnesení předány do konkursní podstaty úpadce [anonymizována dvě slova] a následně v rozvrhovém usnesení procentuálně dle výše pohledávek rozděleny mezi věřitele [anonymizována dvě slova]. Usnesením KS HK ze dne 14. 11. 2021 bylo rozhodnuto o rozvrhu výtěžku zpeněžení konkursní podstaty tak, že věřitelům III. třídy budou vyplaceny částky odpovídající 0,234005 % jejich zjištěných pohledávek, celkem částka ve výši 1 090 501,44 Kč. Celková délka řízení ve vztahu k žalobci činila do doby mimosoudního projednání (tj. do 31. 3. 2022) 24 let (od 18. 3. 1998, kdy tento přihlásil svou pohledávku č. 4421 ve výši 10 000 Kč do konkursního řízení). Ve věci bylo rozhodováno na 3 stupních soudní soustavy. Řízení je zatíženo zvýšenou mírou procesní složitosti - do konkursního řízení přihlásilo své pohledávky celkem 15 846 věřitelů, dále rozhodující vliv na celkovou délku řízení mělo další konkursní řízení vedené u KS HK pod sp. zn. [spisová značka] ve věci úpadce [anonymizováno], neboť z konkursní podstaty mělo být plněno úpadci [anonymizováno 5 slov] v posuzovaném konkursním řízení cca z 95 %. V [anonymizováno] se zpeněžovaly nemovitosti a majetek většího finančního významu. V konkursním řízení se pak čekalo na zpeněžení poslední věci, o níž se stále vede rozsáhlý spor na vyloučení nemovitostí – stavebních pozemků, dříve v původní hodnotě 20 mil. Kč. Ve věci rovněž došlo ke změnám v označení pozemků, k jejich následným převodům, byly dotčeny i změnou v územním plánu, kdy namísto stavebních pozemků byly nově určeny jako orná půda a po námitkách SKP [anonymizováno] částečně určeny jako stavební plochy a orná půda.

6. Dále žalovaný uvedl, že celkovou dobu trvání posuzovaného řízení v délce 24 let již nelze objektivně považovat za přiměřenou. V rámci mimosoudního projednání byly uplatněné nároky žalovaným posouzeny tak, že v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu v tom směru, že celková délka řízení vzhledem k účastenství žalobce nebyla přiměřená. Z tohoto důvodu žalovaný konstatoval, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu z titulu nepřiměřené délky řízení, a tím tak došlo k porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Žalobci však nebylo přiznáno zadostiučinění v penězích, neboť toto konstatování se v daném případě jeví jako zcela dostačující náhradou. Na tomto stanovisku žalovaný i nadále setrvává. V určitých případech judikatura připouští, že samotné konstatování porušení práva postačí. Je tomu tak například tehdy, pokud délka řízení byla v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, nebo pokud význam předmětu řízení byl pro poškozeného pouze nepatrný, a celkově tak lze uzavřít, že doba řízení nemohla nikterak negativně zasáhnout psychickou sféru žalobce. Pokud jde o posouzení významu předmětu posuzovaného řízení pro žalobce, tento lze zhodnotit jako zcela marginální v souladu s usnesením KS HK ze dne 14. 11. 2021, jímž bylo rozhodnuto o rozvrhu výtěžku zpeněžení konkursní podstaty tak, že věřitelům III. třídy budou vyplaceny částky odpovídající 0,234005 % jejich zjištěných pohledávek, celkem částka 1 090 501,44 Kč. V případě žalobce tak jde o částku ve výši 23, 4005 Kč. V daném případě se totiž jedná o konkursní řízení, které je z hlediska přiměřenosti délky specifické. Konkursní řízení se člení na několik relativně samostatných fází. Tou první je fáze přípravná, která počíná podáním návrhu na prohlášení konkursu a končí prohlášením konkursu, další fáze je realizační, která se pojí s přihlašováním pohledávek věřitelů, zjišťováním majetku patřícího do konkursní podstaty a zpeněžováním tohoto majetku. Konečně třetí fáze, závěrečná postihuje vlastní rozvrh výtěžku konkursní podstaty mezi věřitele a zrušení konkursu. Z hlediska významu předmětu řízení pro poškozeného, v tomto případě žalobce, je tak (při posuzování přiměřenosti délky řízení, potažmo při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění), podstatná též hodnota uplatněného peněžitého nároku. S přihlédnutím k rozebrané povaze konkursního řízení (v němž se prosazuje princip jen poměrného uspokojení věřitelů) však tuto hodnotu nelze směšovat s nominální výší uplatněného nároku. Určující je tedy částka, jaké se věřiteli dostane na uspokojení jeho pohledávky. Pokud jde o posouzení podílu žalobce na celkové délce řízení, rovněž nelze odhlédnout od skutečnosti, že délka řízení byla poměrně značně ovlivněna chováním 3 členů věřitelského výboru, resp. jejich setrvalého postoje vyčkat plnění z konkursního řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] ve věci úpadce [anonymizováno], v důsledku čehož nemohla SKP, ani soud tuto pohledávku [anonymizováno] ani vyloučit, ani zpeněžit, nemohlo tedy dojít k rychlejšímu ukončení konkursu. Po důkladném posouzení věci tedy dospěl žalovaný k závěru, že žalobci nemohla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky posuzovaného řízení nemajetková újmy takové intenzity a nebylo zasaženo do práv žalobce natolik, aby zde byla namístě finanční satisfakce. V této souvislosti žalovaný odkázal též na nález Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. III. ÚS 1320/10, kdy tento uvádí, že v systému jednotlivých kritérií pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 3 písm. e) zákona č. 82/1998 Sb., hraje„ význam předmětu řízení pro poškozeného“ klíčovou roli. Tam, kde je v sázce osobní, rodinný a pracovní život, občanská čest apod., existence samotného řízení už jen tím, že vnáší do života jeho účastníka značnou nejistotu, je značnou psychickou zátěží, dochází-li v něm ještě k průtahům, pocity frustrace, tyto průtahy obvykle doprovázející, mohou dosáhnout až podoby skutečných útrap.

7. Žalobce k obraně žalovaného namítl, že dle Nejvyššího soudu ČR (dále jen„ NSČR“) je z hlediska významu konkursního řízení pro jeho účastníka určující částka, jaké se mu v konkursu dostalo na uspokojení jeho pohledávky. To však pouze v případě, že v řízení o přiznání přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku konkursního řízení nevyjdou najevo skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že konkursní věřitel mohl v průběhu konkursního řízení důvodně očekávat vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky. Žalobce přihlásil dne 18. 3. 1998 do konkursního řízení svou pohledávku ve výši 10 000 Kč. Po přezkoumání pohledávek věřitelů a po ukončení sporů o určení pohledávek byly zjištěny pohledávky v celkové výši 466 234 537,23 Kč. Rozsudkem KS HK ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. [spisová značka], bylo rozhodnuto, že se určuje pohledávka úpadce [právnická osoba] za úpadcem [anonymizováno] ve výši 309 717 857,40 Kč. Do soupisu konkursní podstaty tak byly zahrnuty movité věci, pohledávky a zůstatek na účtu v celkové výši 315 509 761,16 Kč. Žalobce tak důvodně očekával, že uspokojení jeho pohledávky se bude pohybovat okolo 65 %. Sám žalovaný ve svém vyjádření uvádí, že v konkursním řízení [anonymizováno] se zpeněžovaly nemovitosti a majetek většího finančního významu. V konkursním řízení úpadce [právnická osoba] bylo dne 14. 11. 2019 vydáno rozvrhové usnesení, na jehož základě vyplatila SKP [anonymizováno] na účet úpadce [právnická osoba] částku 3 811 902,44 Kč jako výtěžek ze zpeněžení připadající na pohledávku [anonymizována dvě slova] O výsledku konkursního řízení [anonymizováno] a výtěžku ze zpeněžení se žalobce dozvěděl až dne 27. 1. 2020, kdy SKP na schůzi věřitelského výboru o konečném výsledku konkursního řízení informovala. Dle rozvrhového usnesení KS HK ze dne 14. 11. 2021, které nabylo právní moci dne 4. 12. 2021, byla žalobci z přihlášené pohledávky vyplacena 23,40 Kč. Z uvedených skutečností je zjevné, že žalobce jako konkursní věřitel v průběhu konkursního řízení důvodně očekával vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky, a částka 23,40 Kč tak nemůže být z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce určující. Dle rozsudku NSČR ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. [spisová značka], musí být zadostiučinění poskytované podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. v případě nepřiměřené délky řízení přiměřené újmě poškozeného, jejíž intenzita je dána především významem předmětu řízení pro poškozeného. Je-li předmětem řízení peněžité plnění, není obecně důvodné, aby ji zadostiučinění přiznané v penězích svou výší přesahovalo, nadto několikanásobně, leda by pro mimořádnou výši zadostiučinění svědčilo některé z kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm. a) až d) zákona č. 82/1998 Sb. Dle rozsudku NSČR ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. [spisová značka], tyto závěry (o limitaci žalovanou částkou)„ neplatí, pokud pro mimořádnou výši zadostiučinění v poměru k hodnotě předmětu řízení v penězích svědčí některé z kritérií dle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., neboť jím je dán význam předmětu řízení pro poškozeného. Taktéž není přípustná automatická aplikace shora uvedeného pravidla na posuzované případy, neboť základní zásadou vypořádání nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb. je individuální posouzení nároku a citované rozhodnutí představuje limitaci tam, kde by při výpočtu na základě Stanoviska došlo ke zjevně nepřiměřenému peněžitému zadostiučinění.“ Dle názoru žalobce je projednávaný případ ukázkovým příkladem splnění kritérií obsažených v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., protože posuzované řízení se vymyká zejména zcela extrémní délkou (24 let), a proto není pro limitaci zadostiučinění žádný důvod. Pokud tedy žalovaný tvrdí, že v řešené věci je namístě limitovat přiměřené zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhým řízením částkou, které se žalobci dostalo na uspokojení jeho pohledávky, aniž by se vůbec zabývala posouzením jednotlivých kritérií podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., je takové právní posouzení věci nesprávné.

8. Soud postupoval dle § 115a o. s. ř., a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

9. Na základě účastníky předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

10. Dne 12. 12. 1997 byl ke KS HK podán návrh na prohlášení konkursu na majetek [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] (dále jen„ dlužník“). Usnesením ze dne 27. 1. 1998 byli navrhovatelé vyzváni k doplnění návrhu na prohlášení konkursu. Výzvě navrhovatelé vyhověli dne 16. 2. 1998. Usnesením ze dne 26. 2. 1998, č. j. [číslo jednací], byl prohlášen konkurs na majetek dlužníka, SKP byla ustanovena [anonymizováno] [příjmení]. Usnesení nabylo právní moci dne 25. 3. 1998. Přípisem ze dne 6. 3. 1998 soud vyzval SKP, aby ve lhůtě 30 dnů připravila seznam přihlášených pohledávek. Žalobce svou pohledávku přihlásil dne 18. 3. 1998 pod č. 04421 ve výši 10 000 Kč. Dne 16. 12. 1998 SKP požádala o souhlas s prodejem movitých věcí mimo soudní dražbu. Soud návrhu usnesením ze dne 22. 12. 1998 vyhověl. Dne 18. 1. 1999 zaslala SKP do spisu znalecký posudek vypracovaný na cenu výpočetní techniky ve vlastnictví dlužníka a spolu s tím požádala o zahrnutí znaleckého posudku do soupisu konkursní podstaty. Dne 19. 1. 1999 SKP požádala o souhlas s výplatou zálohy na svou odměnu. Soud usnesením ze dne 21. 1. 1999 povolil výplatu zálohy na odměnu SKP. Dne 17. 5. 1999 soud vyzval SKP k podání zprávy o stavu řízení do 30. 9. 1999 SKP dne 19. 5. 1999 soudu zaslala soupis konkursní podstaty dlužníka, ve které se nachází výpočetní technika, která byla ohodnocená na částku 29 728,60 Kč, zůstatek na účtu u [anonymizována dvě slova] ve výši 2 198 813,55 Kč a pohledávka ve výši 3 500 000 Kč, jiný majetek ze strany SKP evidován nebyl, a sdělila, že bylo prozatím zpracováno 12 900 přihlášených pohledávek a do dvou měsíců budou zpracovány všechny přihlášené pohledávky. Soud dále dne 22. 7. 1999 vyzval SKP ke sdělení, kdy předloží seznam přihlášených pohledávek. Dne 10. 8. 1999 SKP předložila seznam přihlášených pohledávek. Dne 18. 8. 1999 požádala SKP o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy s odůvodněním, že ve věci je podáno 15 834 přihlášek a bylo zahájeno řízení o zaplacení pohledávky ve výši 3 500 000 Kč. Současně doplnila a opravila seznam přihlášených pohledávek. Dne 30. 8. 1999 SKP doplnila seznam přihlášených pohledávek. Dne 6. 10. 1999 nařídil soud přezkumné jednání na 22. – 26. 11. 1999. V těchto dnech se konalo přezkumné jednání, v průběhu kterého byl z důvodu nedostatečného počtu přítomných věřitelů zvolen přípravný výbor a ustanoven opatrovník věřitelů. Ve dnech 1. 2. 2000 a 7. 2. 2000 SKP doplnila a opravila seznam přihlášených pohledávek. Soud dále reagoval na opakované dotazy věřitelů. Dne 23. 3. 2000 SKP soudu předložila doplněný soupis přihlášených pohledávek. Dne 18. 5. 2000 požádala SKP o vydání opravného usnesení. Dne 2. 6. 2020 soud nařídil přezkumné jednání na dne 31. 7. 2000. Dne 21. 6. 2000 SKP soudu sdělila, že dodatečně uznává zde uvedené pohledávky. Na základě toho soud vydal usnesení ze dne 23. 6. 2000 o tom, že uvedené pohledávky pokládá za zjištěné. Ve dnech 28. 6. 2000 a 17. 7. 2000 SKP soudu sdělila, že dodatečně uznává další pohledávky. Na základě tohoto, soud vydal usnesení ze dne 27. 7. 2000 o tom, že tyto pohledávky považuje za zjištěné. Dne 7. 2. 2001 požádal opatrovník věřitelského výboru o schůzku se soudcem. Týž den navrhla SKP složení věřitelského výboru. Dále byly činěny součinnostní dotazy ohledně stavu řízení a soud na tyto dotazy reagoval. Usnesením ze dne 27. 3. 2001, č. j. [číslo jednací], soud jmenoval věřitelský výbor, když s novelou zákona zanikla funkce opatrovníka věřitelů. Soud dne 28. 3. 2001 vyzval SKP ke sdělení stavu řízení. Dne 29. 3. 2001 požádala SKP o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy. Uvedla, že s ohledem na to, že prozatím nebyl jmenován věřitelský výbor, neměla možnost s ním projednat osud pohledávky ve výši 3 500 000 Kč náležející do konkursní podstaty. Dne 5. 4. 2001 soud vyzval SKP ke sdělní stavu řízení. Soud dále reagoval na součinnostní dotazy, kdy uvedl, že s ohledem na novelu zákona byl zrušen institut opatrovníka, a soud tak jmenoval věřitelský výbor, ve věci stále probíhá 9 incidenčních sporů a lze očekávat, že částka, která připadne na uspokojení všech věřitelů, bude 500 000 – 700 000 Kč. Soud dne 25. 6. 2001 prodloužil lhůtu k podání končené zprávy do 31. 12. 2001. Dne 7. 12. 2001 požádala SKP o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy s odůvodněním, že je vymáhaná pohledávka ve výši 3 500 000 Kč, v rámci čehož se čeká na ocenění nemovitosti a nařízení dražby. Dne 11. 2. 2002 podala SKP průběžnou zprávu, kdy sdělila, že byl zpeněžen majetek - výpočetní technika - za částku 30 728,60 Kč, na úrocích bylo získáno 261 936,08 Kč, probíhá stále výkon rozhodnutí, dražba je nařízena na den 27. 2. 2002 a na účtu konkursní podstaty se nachází částka 1 385 002,60 Kč. Dále uvedla, že bylo přezkoumáno celkem 15 846 přihlášek pohledávek věřitelů a stále probíhají dva nevyřízené incidenční spory stran pohledávek dlužníka ve výši 3 500 000 Kč. Současně SKP požádala o přiznání zálohy na odměnu. Soud usnesením ze dne 22. 1. 2002 prodloužil lhůtu k předložení konečné zprávy. Usnesením ze dne 18. 3. 2002 rozhodl soud o záloze na odměnu SKP. Dne 17. 4. 2002 požádala SKP o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy s odůvodněním, že prozatím nebylo rozhodnuto o jednom incidenčním sporu, do nařízené dražby se nikdo nepřihlásil, proto bude dražba opakována, avšak toto lze navrhnout nejdříve po uplynutí tří měsíců. Soud usnesením ze dne 28. 5. 2002 prodloužil lhůtu k podání konečné zprávy do 31. 12. 2002. Dne 25. 11. 2002 předložila SKP soudu doplnění přihlášené pohledávky. Dne 18. 12. 2002 požádala SKP o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy, neboť opakovaná dražba nebyla úspěšná a věřitelský výbor rozhodl o prodeji pohledávky dlužníka, což se prozatím nepodařilo zrealizovat. Současně požádala o souhlas s prodejem pohledávky. Dne 28. 2. 2003 požádala SKP o udělení souhlasu s prodejem pohledávky, kdy v předložení konečné zprávy by bránilo již jen skončení incidenčního sporu vedeného pod sp. zn. [spisová značka], a současně požádala o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy. Dne 14. 3. 2003 soud SKP sdělil, že se přihlášená pohledávka doplněná podáním ze dne 25. 11. 2002 ve spise nenachází. Věřitelé dále činili dotazy ohledně stavu řízení. Dne 9. 4. 2003 proběhlo jednání soudce a SKP. Dne 28. 4. 2003 byl soudu doručen návrh skupiny věřitelů na odvolání věřitelského výboru. Dne 14. 5. 2003 opakovaně požádala SKP o udělení souhlasu s prodejem pohledávky. Dne 13. 6. 2003 se [stát. instituce] dotázala na stav řízení a požádala o zaslání některých listin, čemuž soud vyhověl dne 26. 6. 2003. Dne 21. 8. 2003 do řízení vstoupilo Krajské státní zastupitelství v Hradci Králové (dále jen„ KSZ HK“). Ve dnech 5. 9. 2003 a 18. 9. 2003 bylo soudu doručeno sdělení o úmrtí některých věřitelů. Dne 26. 9. 2003 urgovala SKP soud o udělení souhlasu s prodejem pohledávky. Dne 6. 10. 2003 soud udělil souhlas k prodeji pohledávky dlužníka a prodloužil lhůtu k předložení konečné zprávy. Dne 23. 10. 2003 byl soudu sdělen výsledek dědického řízení po jednom z věřitelů. Dne 30. 10. 2003 byl podán návrh na odvolání SKP z funkce. Dále je ve spise založeno rozhodnutí o stížnosti ze dne 3. 11. 2003 podané místopředsedovi KS HK, která byla shledána jako důvodná. Jeden z věřitelů si stěžoval na to, že předseda senátu nereagoval na jeho dotaz ohledně stavu konkursního řízení. Dne 7. 11. 2003 SKP informovala soud o tom, že byly zjištěny možné další pohledávky dlužníka, avšak k opakovaným žádostem na soudy a [stát. instituce] jí nebyly zatím poskytnuty žádné přesné informace o těchto údajných pohledávkách, a rovněž, že dlužník nevedl řádné účetnictví a jednatel spolu s ostatními bývalými společníky je trestně stíhán. Soud usnesením ze dne 19. 12. 2003 uložil věřitelům doložení listin a odstranění vad podání. Tomu vyhověli ve dnech 19. 2. 2004, 25. 2. 2004 a 30. 3. 2004. Usnesením ze dne 9. 1. 2004 byla SKP vyzvána k předložení průběžné zprávy o stavu konkursu. Dne 4. 2. 2004 soud vyhověl žádosti o sdělení stavu řízení, kdy toto mu bylo uloženo místopředsedou soudu v řízení o stížnosti. Soud dále reagoval na součinnostní dotazy ohledně stavu řízení. Dne 13. 2. 2004 podala SKP průběžnou zprávu o průběhu konkursu. Uvedla, že dne 9. 10. 2003 byla podána určovací žaloba na určení pohledávky ve výši téměř 400 mil. Kč za úpadcem [anonymizováno]. Dne 30. 3. 2004 požádala [stát. instituce] o zaslání seznamu věřitelů. Dne 5. 5. 2004 zaslala SKP dodatek k soupisu konkursní podstaty. Soud dále reagoval na součinnostní dotazy. Dne 28. 6. 2004 požádala SKP o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy s odůvodněním, že v konkursním řízení dlužníka [anonymizováno] je přihlášená pohledávka za konkursní podstatou [anonymizováno] a do doby skončení konkursního řízení [právnická osoba] není možné skončit posuzované konkursní řízení. Soud návrhu dne 14. 7. 2004 vyhověl. Dále jsou ve spise založena vyjádření členů věřitelského výboru k námitkám věřitelů proti jejich činnosti. Soud se dále vypořádával s návrhy, stížnostmi a součinnostními dotazy. Dne 9. 5. 2005 soud svolal schůzi věřitelského výboru na den 1. 6. 2005. Soud současně vyzval SKP, nechť na schůzi věřitelského výboru připraví písemnou zprávu o průběhu konkursu. V této zprávě SKP uvedla, že je v řízení přihlášeno 15 851 věřitelů se zjištěnými pohledávkami ve výši 457 383 883 Kč, přičemž v konkursní podstatě jsou finanční prostředky na účtu u banky ve výši 2 291 903,76 Kč, částka vymožená za prodej movitých věcí ve výši 30 728,60 Kč, pohledávky ve výši 3 500 000 Kč a ve výši 309 717 857,40 Kč, na úrocích byla prozatím získána částka 372 650,73 Kč. Pohledávka ve výši 3 500 000 Kč nebyla po dvou neúspěšných soudních dražbách vymožena, následně byla prodána za nejvyšší nabídku 110 000 Kč. Pohledávka ve výši 309 717 857,40 Kč byla přihlášena do konkursu [anonymizováno], správcem byla uznána, popřena byla některými věřiteli. SKP tak byla podána žaloba na určení, rozsudkem ze dne 31. 3. 2004 byla pohledávka zjištěna a tvoří 94,90 % všech zjištěných pohledávek. Konkursní řízení [anonymizováno] nebylo prozatím skončeno, neboť správce vede řadu sporů o vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty. Dne 1. 6. 2005 se konala schůze členů věřitelského výboru. Předmětem bylo zejména rozhodnutí o návrzích na odvolání věřitelského výboru. V průběhu schůze se dva členové věřitelského výboru své funkce vzdali, navrhovatel tak vzal zpět svůj návrh na odvolání věřitelského výboru. Soud vyzval SKP k vyžádání si dalších listin od [stát. instituce]. Soud následně rozhodl o zastavení řízení o návrzích na odvolání věřitelského výboru a jmenoval dva nové členy věřitelského výboru. Dne 6. 6. 2005 soud vyzval SKP k vyjádření k návrhu na jeho vyloučení z funkce ze dne 30. 10. 2003. K tomu se SKP vyjádřila dne 17. 6. 2005 a současně předložila listiny od [stát. instituce] a krajského státního zastupitelství. Dne 24. 6. 2005 požádala SKP o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy s odůvodněním, že prozatím nebylo skončeno konkursní řízení [anonymizováno]. Soud žádosti dne 30. 6. 2005 vyhověl a lhůtu prodloužil do 30. 6. 2006. Dne 30. 9. 2005 se soud dotazoval, zda věřitel trvá na návrhu na odvolání SKP z funkce, dále učinil součinnostní dotaz na stav konkursního řízení [anonymizováno]. Na to reagovala SKP [anonymizováno] dne 6. 10. 2005. Tentýž den reagoval věřitel, že navrhuje svolání schůze věřitelského výboru, kde svůj návrh doplní. Dne 20. 10. 2005 soud vyzval věřitele k doplnění jeho návrhu, učinil další součinnostní dotazy a svolal schůzi věřitelského výboru na den 25. 11. 2005. Dne 8. 11. 2005 podala SKP průběžnou zprávu o stavu řízení, kdy odhadla skončení věci během 11 – 13 let, a vyjádřila se k návrhu na odvolání z funkce. Dne 15. 11. 2005 SKP předložila soudu další zprávu o průběhu konkursu. Dne 16. 11. 2005 věřitel doplnil svůj návrh na odvolání SKP z funkce. Dne 25. 11. 2005 se konala schůze věřitelského výboru. Na této schůzi byla projednávána pohledávka dlužníka za [anonymizováno] ve výši 309 717 857,40 Kč s tím, že SKP k tomu uvedla, že v rámci konkursního řízení [anonymizováno] je řada sporů o vyloučení z konkursní podstaty a je otázkou, kdy tyto spory skončí. Dále k tomu uvedla, že se snažila stanovit částku, která by mohla být plněna dlužníkovi v rámci konkursu [anonymizováno] s tím, že SKP [anonymizováno] měla evidovat majetek tohoto úpadce ve výši 4 700 000 Kč SKP tak očekávala uspokojení přihlášené pohledávky dlužníka v rámci konkursu [anonymizováno] ve výši maximálně 1,93 % SKP v průběhu schůze přednesla návrh, že by konkurs dlužníka měl být ukončen, neboť není zřejmé, kdy skončí konkursní řízení [anonymizováno] a náklady jsou pouze zvyšovány, s tímto někteří členové věřitelského výboru nesouhlasili. Další schůze věřitelského výboru byla svolána na den 24. 2. 2006. Dne 30. 11. 2005 podala SKP průběžnou zprávu, zejména o stavu zjišťování informací od [stát. instituce]. Usnesením ze dne 12. 12. 2005, č. j. [číslo jednací], byl zamítnut návrh na odvolání SKP z funkce. Dále soud učinil součinnostní dotazy na [stát. instituce] a soudy. Dne 28. 12. 2005 jeden z věřitelů podal návrh na odvolání SKP a zvolení nového věřitelského výboru. Dne 9. 1. 2006 bylo podáno odvolání proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na odvolání SKP z funkce. Během ledna 2006 bylo reagováno na součinnostní dotazy soudu. Dne 19. 1. 2006 podala SKP průběžnou zprávu o řízení. Usnesením ze dne 24. 1. 2006 vyzval soud konkursního věřitele k doplnění odvolání proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na vyloučení SKP z funkce a konkursního věřitele k doplnění návrhu na odvolání SKP z funkce. Soud dále činil součinnostní dotazy ohledně stavu konkursního řízení [anonymizováno]. Na to bylo reagováno během února 2006. Dne 24. 1. 2006 navrhl jeden z věřitelů rozšíření počtu členů věřitelského výboru. Soud věřitele dne 9. 2. 2006 vyzval k doplnění návrhu, proč je nezbytné, aby byl věřitelský výbor rozšířen. K tomu se věřitel vyjádřil dne 13. 2. 2006. Dne 15. 2. 2006 byl soudu doručen návrh na odvolání SKP z funkce a odvolání členů věřitelského výboru. Soud v průběhu února podání doručil SKP a členům věřitelského výboru k vyjádření. Během února 2006 bylo reagováno na součinnostní dotazy soudu, zejména průběh konkursního řízení [anonymizováno], došla vyjádření k návrhu na odvolání SKP a členů věřitelského výboru z funkce. Dne 23. 2. 2006 bylo doplněno odvolání proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na odvolání SKP z funkce. Dne 24. 2. 2006 se konala schůze věřitelského výboru, v průběhu které soud zamítl návrh na rozšíření věřitelského výboru, soud ustanovil náhradníky členů věřitelského výboru, věřitelský výbor si zvolil svého předsedu a místopředsedu. Dne 27. 2. 2006 byla vznesena námitka podjatosti předsedy senátu spolu s návrhem na svolání schůze věřitelů. Soud dále činil součinnostní dotazy, na které bylo reagováno během března 2006. Usnesením ze dne 9. 3. 2006 soud zamítl návrh věřitele na svolání schůze věřitelů a zvolení nového věřitelského výboru. Usnesením ze dne 31. 3. 2006, č. j. [číslo jednací], byl odmítnut návrh ze dne 28. 12. 2005 na odvolání SKP z funkce. Proti tomuto usnesení bylo podáno odvolání. Usnesením ze dne 20. 4. 2006, č. j. [číslo jednací], soud rozhodl o nástupu náhradníka za člena věřitelského výboru. Usnesením ze dne 28. 4. 2006, č. j. [číslo jednací], soud nepřipustil zastoupení konkursních věřitelů [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Proti tomuto bylo podáno odvolání. Soud odvolatele dne 19. 5. 2006 vyzval k doplnění odvolání, což učinil dne 2. 6. 2006. Odvolání bylo rozesláno ostatním účastníkům k vyjádření. Soud dále činil součinnostní dotazy. Dne 5. 5. 2006 byl spis předložen Vrchnímu soudu v Praze (dále jen„ VS Praha“) k rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí č. j. [číslo jednací] a rozhodnutí o námitce podjatosti. Usnesením ze dne 23. 5. 2006 bylo rozhodnuto, že předseda senátu není vyloučený z projednávání a rozhodování věci. Dále bylo rozhodnuto o tom, že návrh konkursního věřitele na vyloučení SKP z funkce se neodmítá s odůvodněním, že navrhovatel byl vyzván k doplnění návrhu na vyloučení z funkce, což učinil, avšak soud prvého stupně se již tímto doplněním nezabýval. Věc byla dne 9. 6. 2006 vrácena soudu prvého stupně. Odvolací soud dále soudu prvého stupně vytkl, že bylo předloženo k rozhodnutí i odvolání proti rozhodnutí ze dne 12. 12. 2005, avšak toto odvolání nebylo doručeno všem účastníkům řízení. Během června 2006 bylo reagováno na součinnostní dotazy. Soud dále rozesílal podaná odvolání ostatním účastníkům k vyjádření. Soud dále činil součinnostní dotazy ohledně majetku dlužníka a jeho jednatelů a reagoval na dotazy věřitelů. Dne 30. 6. 2006 požádala SKP o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy s odůvodněním, že prozatím není skončeno konkursní řízení [anonymizováno]. Usnesením ze dne 12. 7. 2006 soud prodloužil lhůtu k podání konečné zprávy. Dále soud činil součinnostní dotazy. Dne 29. 8. 2006 SKP soudu sdělila, že dodatečně uznává jednu z pohledávek. Soud usnesením ze dne 20. 9. 2006 rozhodl, že dříve popřená pohledávka se považuje za zjištěnou. Usnesením ze dne 26. 9. 2006, č. j. [číslo jednací], soud zamítl návrh na odvolání SKP z funkce. Proti tomu usnesení bylo podáno odvolání. Dne 4. 10. 2006 byla věc předložena VS [obec] k rozhodnutí o odvolání. Během listopadu 2006 bylo reagováno na dotazy věřitelů. Usnesením ze dne 23. 7. 2007 VS Praha potvrdil usnesení ze dne 12. 12. 2005, č. j. [číslo jednací], a usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. [číslo jednací]. Věc byla dne 3. 8. 2007 vrácena soudu prvého stupně. Odvolání proti rozhodnutí ze dne 26. 9. 2006 VS Praha vrátil věc bez věcného vyřízení, neboť odvolání nebylo rozesláno ostatním účastníkům. SKP požádala dne 3. 11. 2006 o zálohu na odměnu, soud výplatu zálohy odměny povolil usnesením ze dne 20. 11. 2006. Dne 19. 3. 2007 požádala SKP o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy s odůvodněním, že prozatím nebylo skončeno konkursní řízení [anonymizováno]. Usnesením ze dne 20. 3. 2007 byla prodloužena lhůta k podání konečné zprávy. Dne 23. 5. 2007 podala SKP zprávu o průběhu konkursu, kdy sdělila, že dne 14. 5. 2007 proběhla informační schůzka s SKP [anonymizováno], zástupci věřitelů [anonymizováno] a členy věřitelského výboru [anonymizováno]. Soud vyzval SKP k podání zprávy o průběhu konkursu, zejména vypočtení příjmů a výdajů spojených se správou a údržbou konkursní podstaty do 7. 9. 2007. Soud dne 26. 7. 2007 svolal schůzi věřitelského výboru na 12. 9. 2007. Dne 8. 8. 2007 soud vyzval odvolatele proti rozhodnutí ze dne 26. 9. 2006 k doplnění odvolání, doplněno bylo ve dnech 20. 8. 2007 a 24. 9. 2007. Dne 13. 8. 2007 podala SKP průběžnou zprávu, kdy sdělila, že v konkursním řízení [anonymizováno] jsou přihlášeny pohledávky ve výši 457 406 764,73 Kč, přičemž SKP vymohla částku 4 500 000 Kč, uspokojení věřitelů tak bude buď nulové, nebo zanedbatelné, proto navrhne členům věřitelského výboru postoupení pohledávky za [anonymizováno], aby mohlo být konkursní řízení skončeno. Během srpna 2007 bylo odvolání proti usnesení ze dne 26. 9. 2006 rozesláno ostatním účastníkům k vyjádření. Dne 29. 8. 2007 byla podána stížnost na SKP. Dne 31. 8. 2007 se SKP vyjádřila k podanému odvolání. Dne 12. 9. 2007 se konala schůze členů věřitelského výboru, na níž bylo dojednáno, že SKP vyčká zpeněžení administrativní budovy v rámci konkursního řízení [anonymizováno] a rozhodnutí NSČR o tom, zda administrativní budova patří do konkursní podstaty, a posléze se začne zabývat postoupením pohledávky za [anonymizováno]. Usnesením ze dne 18. 9. 2007, č. j. [číslo jednací], soud zamítl návrh na zproštění SKP funkce. Soud dále reagoval na dotazy věřitelů. Dne 17. 12. 2007 požádala SKP o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy, čemuž soud vyhověl dne 30. 1. 2008 a lhůtu prodloužil do 31. 12. 2008. Dále soud reagoval na dotazy věřitelů. Spis byl dne 7. 3. 2008 předložen VS Praha k rozhodnutí o odvolání. Dne 14. 3. 2008 byla podána stížnost. VS Praha usnesením ze dne 29. 7. 2008 potvrdil rozhodnutí soudu prvého stupně ze dne 26. 9. 2006. Spis byl dne 15. 8. 2008 vrácen soudu prvého stupně. Dne 10. 7. 2008 podala SKP průběžnou zprávu o konkursu. Dne 15. 10. 2008 bylo podáno dovolání proti rozhodnutí VS Praha ze dne 29. 7. 2008. Soud dovolatele vyzval k doplnění dovolání dne 5. 11. 2008, čemuž bylo vyhověno dne 18. 11. 2008. Soud dále vyzval dovolatele k doplnění dovolání dne 19. 3. 2009, čemuž bylo vyhověno 7. 4. 2009. Dne 25. 11. 2008 požádala SKP o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy, čemuž soud dne 4. 12. 2008 vyhověl do 31. 12. 2009. Dne 4. 12. 2008 soud SKP vyzval, aby předložila vyúčtování vedení konkursního řízení. Usnesením ze dne 4. 12. 2008 soud poučil jednoho z věřitelů o jeho procesních právech. Dne 8. 12. 2008 podala SKP průběžnou zprávu o řízení. Dne 30. 1. 2009 požádal jeden z věřitelů o ustanovení zástupce. Dne 10. 2. 2009 soud zaslal přípis jednomu z věřitelů s poučením, že k jeho opakovaným námitkám, stížnostem a návrhům proti členům věřitelského výboru nebude přihlížet. Usnesením ze dne 10. 2. 2009, č. j. [číslo jednací], soud zamítl návrh věřitele na ustanovení zástupce z řad advokátů. Soud vyzval SKP k tomu, aby každé tři měsíce podala zprávu o průběhu konkursního řízení. Dne 6. 4. 2009 podala SKP průběžnou zprávu o řízení. Soud usnesením ze dne 29. 4. 2009, č. j. [číslo jednací], opakovaně zamítl návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů jednomu z věřitelů. Usnesením ze dne 15. 6. 2009 soud vyzval dovolatele, aby si pro podání dovolání a dovolací řízení zvolil zástupce z řad advokátů. Dne 7. 7. 2009 dovolatel opakovaně požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů. Spis byl dne 14. 7. 2009 předložen NSČR k rozhodnutí o dovolání. Soud prvého stupně reagoval na dotazy věřitelů ohledně stavu řízení. Dne 30. 10. 2009 podal jeden z věřitelů stížnost. Dne 22. 12. 2009 požádala SKP o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy, čemuž soud vyhověl do 31. 12. 2010. Dne 11. 1. 2011 soud vyzval SKP ke sdělení stavu řízení, SKP požádala téhož dne o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy s odůvodněním, že prozatím nebylo skončeno konkursní řízení [anonymizováno]. Soud lhůtu prodloužil do 31. 12. 2011 NSČR usnesením ze dne 29. 6. 2011 dovolání odmítl. Spis byl dne 4. 7. 2011 vrácen soudu prvého stupně. Soud dne 16. 8. 2011 vyzval SKP k podání zprávy o průběhu řízení každé 3 měsíce. Dne 14. 9. 2011 SKP podala průběžnou zprávu o řízení. Dne 8. 11. 2011 KSZ HK vystoupilo z řízení. Dne 12. 12. 2011 požádala SKP o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy s tím, že prozatím nebylo skončeno konkursní řízení [anonymizováno], avšak po novém roce se má uskutečnit schůzka za účelem projednání dalšího postupu v předmětném konkursním řízení. Soud lhůtu prodloužil do 31. 12. 2012. Na schůzi věřitelského výboru dne 24. 2. 2012 navrhl věřitelský výbor vyčkat na ukončení konkursního řízení [anonymizováno] a teprve poté ukončit konkursní řízení dlužníka. Dne 13. 4. 2012 soud vyzval SKP k předložení zprávy o průběhu konkursu. Dne 27. 4. 2012 SKP předložila zprávu, kdy sdělila, že členové věřitelského výboru se shodli na tom, že pohledávka za [anonymizováno] nebude nabízena k prodeji a že s ukončením konkursu se počká na skončení konkursu [anonymizováno]. Soud dále reagoval na dotazy věřitelů. Soud usnesením ze dne 15. 8. 2012 vyzval SKP k předložení zprávy o průběhu konkursu, čemuž SKP vyhověla dne 24. 8. 2012. Dne 17. 12. 2012 požádala SKP o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy s ohledem na pokračující konkursní řízení [anonymizováno]. Soud lhůtu prodloužil do 31. 12. 2013. Soud dále reagoval na podání jednotlivých věřitelů. Usnesením ze dne 4. 6. 2013 soud vyzval SKP ke sdělení stavu řízení. SKP reagovala dne 27. 6. 2013 s tím, že ve věci se nic nezměnilo. Dne 11. 2. 2014 SKP požádala o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy. Tomu soud vyhověl do 31. 12. 2014. Dne 21. 5. 2014 soud vyzval SKP ke sdělení stavu řízení. Tomu bylo vyhověno dne 4. 6. 2014, kdy SKP sdělila, že dne 11. 6. 2014 je sjednána schůzka s SKP [anonymizováno] a členy věřitelského výboru k dojednání dalšího postupu. Soud nadále reagoval na dotazy jednotlivých věřitelů. Dne 17. 9. 2014 soud vyzval SKP ke sdělení stavu řízení. SKP reagovala dne 14. 10. 2014 s tím, že věřitelský výbor nesouhlasí s prodejem pohledávky, avšak věřitelský výbor bude opět svolán za účelem dalšího projednání. Dne 13. 1. 2015 soud vyzval SKP ke sdělení stavu řízení. SKP dne 23. 1. 2015 sdělila, že ve věci se nic nezměnilo a věřitelský výbor bude svolán v březnu 2015. Dále požádala o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy. Soud dne 20. 3. 2015 lhůtu k podání konečné zprávy prodloužil do 31. 12. 2015. Dále soud reagoval na podání jednotlivých věřitelů. Ve dnech 16. 3. 2015 a 24. 3. 2015 byla podána průběžná zpráva o stavu řízení. Na den 18. 3. 2015 byl svolán věřitelský výbor za účelem rozhodnutí o dalším postupu s ohledem na vývoj ohledně nemovitostí zařazených v [anonymizováno], bylo odhlasováno, že se bude vyčkávat na skončení konkursního řízení [anonymizováno] Ke dni 16. 3. 2015 činily příjmy konkursní podstaty dlužníka celkem 2 854 688,60 Kč a výdaje 1 892 158 Kč (z toho na zálohách SKP bylo vynaloženo 1 700 000 Kč), rozdíl činil částku ve výši 962 530,60 Kč. Finanční prostředky z [anonymizováno] měly být z 95 % po rozvrhovém usnesení předány do konkursní podstaty dlužníka a následně v rozvrhovém usnesení procentuálně dle výše pohledávek rozděleny mezi věřitele dlužníka. Dne 21. 7. 2015 byla SKP vyzvána k předložení průběžné zprávy o stavu konkursu, čemuž vyhověla dne 10. 8. 2015. Soud usnesením ze dne 28. 8. 2015 stanovil SKP povinnost soud jednou ročně informovat o stavu řízení. Dne 9. 12. 2015 požádala SKP o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy. Soud návrhu vyhověl a lhůtu prodloužil do 31. 12. 2016. Soud reagoval na součinnostní dotazy. Dne 13. 12. 2016 požádala SKP o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy, čemuž soud vyhověl do 31. 12. 2017. Dne 6. 12. 2017 požádala SKP o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy do 31. 12. 2018, čemuž soud vyhověl. Dne 21. 11. 2018 požádala SKP o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy do 31. 12. 2019 opět s odůvodněním, že prozatím nebylo skončeno konkursní řízení [anonymizováno], kdy však v září 2018 byla předložena konečná zpráva o zpeněžení majetku [anonymizováno] a podle konečné zprávy by na věřitele dlužníka připadla částka 3 911 507 Kč SKP tak již připravuje seznam věřitelů pro rozvrhové usnesení se zapracováním případných dědiců, o kterých se v průběhu řízení dozvěděla. Soud lhůtu prodloužil do 31. 12. 2019. Dne 29. 11. 2019 požádala SKP o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy do 30. 4. 2020, kdy v konkursním řízení [anonymizováno] byl podán návrh na rozvrhové usnesení, po jeho vydání bude SKP [anonymizováno] věřitele poměrně uspokojovat a v posuzovaném konkursním řízení bude moci být podána konečná zpráva. Soud žádosti vyhověl a lhůtu prodloužil do 30. 4. 2020. Dne 27. 1. 2020 informovala SKP věřitelský výbor o výplatě částky 3 611 902,44 Kč z konkursu [anonymizováno] s tím, že předpokládaná míra uspokojení věřitelů dlužníka činí cca 045 % SKP dne 22. 4. 2020 požádala o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy do 31. 7. 2020, k uspokojení věřitelů III. třídy (15 846) připadá částka 1 336 467,94 Kč, tj. asi 0,28% uspokojení. Kontakty na věřitele nemá SKP a řada věřitelů zemřela, o čemž dědicové SKP neinformovali. Za účelem hospodárnosti řízení uveřejnila v místním i celostátním tisku výzvu ke sdělení bankovních účtů a dalších údajů věřitelů k vyplacení uspokojení. Soud návrhu vyhověl. Dne 30. 7. 2020 zaslala SKP soudu konečnou zprávu. Dne 10. 8. 2020 byl soudu zaslán nesouhlas věřitele s konečnou zprávou. Usnesením ze dne 30. 9. 2020 soud vyzval SKP k doplnění konečné zprávy, čemuž vyhověla dne 6. 10. 2020 (celkem 15 846 věřitelů – II. třída [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec], [anonymizováno] a III. třída ostatní; výtěžek určený k rozvrhu 1 308 862,94 Kč; věřitelé II. třídy budou uspokojeni v částce 218 361,50 Kč a věřitelé III. třídy v částce 1 090 501,44 Kč poměrně do výše 0,234005 %). Konečná zpráva byla vyvěšena dne 2. 11. 2020, soud dne 22. 12. 2020 nařídil jednání k projednání konečné zprávy na den 13. 1. 2021. Usnesením ze dne 13. 1. 2021, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 14. 5. 2021, soud schválil konečnou zprávu s tím, že k rozdělení připadá částka 1 308 862,94 Kč, při celkovém výtěžku 6 531 821,24 Kč. Dne 8. 6. 2021 podala SKP návrh na vydání rozvrhového usnesení, dne 21. 10. 2021 SKP návrh opravila. Dne 4. 11. 2021 soud vydal rozvrhové usnesení, č. j. [číslo jednací], kterým uložil SKP, aby do 15 dnů od právní moci rozhodnutí vyplatila z konkursní podstaty částku odpovídající 100 % zjištěných pohledávek věřitelů II. třídy, tedy částky 5 745 Kč, 210 348 Kč a 2 268,50 Kč, a do 90 dnů od právní moci usnesení částku odpovídající 0,234005 % zjištěných pohledávek věřitelů III. třídy, celkově částku 1 090 501,44 Kč. Žalobci měla být vyplacena částka 23,40 Kč. Usnesení nabylo právní moci dne 4. 12. 2021. Dne 14 4. 2022 soud vyzval SKP k podání zprávy o průběhu rozvrhu. Ve dnech 26. 4. 2022 a 17. 6. 2022 podala SKP zprávu o průběhu plnění rozvrhového usnesení, s tím, že věřitelům II. třídy byla vyplacena částka 218 361,50 Kč a prozatím bylo vyplaceno 328 věřitelů III. třídy, uvedla, že bude muset poměrnou část vyplacení řešit formou úschovy. V přiloženém seznamu vyplacených pohledávek není žalobce uveden. Řízení doposud nebylo skončeno (zjištěno ze spisu KS HK sp. zn. [spisová značka]).

11. Částka 23,40 Kč byla žalobci vyplacena dne 17. 8. 2022 (zjištěno ze sdělení SKP ze dne 22. 2. 2023).

12. Podáním ze dne 29. 11. 2021, došlým žalovanému téhož dne, uplatnil žalobce u žalovaného z důvodů následně uvedených v podané žalobě požadavek na zaplacení částky 460 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy způsobné nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení. Žalovaný žádost vyřídil stanoviskem ze dne 31. 3. 2022, ve kterém z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě konstatoval, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v jeho nepřiměřené délce, v důsledku čehož došlo k porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, avšak zadostiučinění v penězích žalobci nepřiznal (zjištěno ze žádosti, stanoviska).

13. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

14. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

15. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

17. Dle § 13 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

18. Dle § 31a OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Posuzované řízení bylo zahájeno dne 12. 12. 1997 a doposud nebylo skončeno. Ke dni rozhodování soudu v tomto odškodňovacím řízení (29. 3. 2023) tedy posuzované řízení trvalo celkem 25 let a 3,5 měsíců, resp. 303,5 měsíců. NSČR však v rozsudku sp. zn. 29 Cdo 2012/2010 konstatoval:„ Co do určení počátku konkursního řízení pro účely přiznání nároku na přiměřené zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů (ve spojení s § 13 odst. 1 větou druhou a třetí tohoto zákona), je v případě konkursního věřitele, který sám nepodal návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, rozhodující den, kdy přihláška jeho pohledávky došla soudu. Pro určení konce doby konkursního řízení rozhodné pro posouzení přiměřenosti celkové délky konkursního řízení je u konkursního věřitele podstatné, kdy správce konkursní podstaty úpadce vůči němu splnil pravomocné rozvrhové usnesení, nikoli to, kdy byl konkursu formálně ukončen vydáním usnesení o zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení.“ Žalobce nebyl v posuzovaném řízení navrhovatelem a jako konkursní věřitel přihlásil do řízení svou pohledávku přihláškou došlou soudu dne 18. 3. 1998. Rozvrhové usnesení pak ve vztahu k žalobci bylo splněno dne 17. 8. 2022. Soud tak pro účely posouzení přiměřenosti délky řízení ve vztahu k žalobci a pro účely určení formy a případně výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu počítal„ jen“ s dobou od 18. 3. 1998 do 17. 8. 2022, tj. s dobou 24 let a 5 měsíců, resp. dobou 293 měsíců.

20. Pokud jde o jednotlivá kritéria rozhodná pro posuzování přiměřenosti délky řízení, nelze v dané věci dále nelze přehlédnout, že konkursní řízení je řízením specifickým, které na rozdíl od většiny jiných soudních řízení nesměřuje k vyřešení sporu mezi stranami, nýbrž k uspořádání majetkových poměrů dlužníka, který je v úpadku. Přiměřenost délky konkursního řízení je tak třeba posuzovat s ohledem na specifika tohoto typu řízení. Konkursní řízení se přitom člení na několik relativně samostatných fází, z nichž první, přípravná fáze, začíná podáním návrhu na prohlášení konkursu, druhá, realizační fáze, se v době od prohlášení konkursu do podání konečné zprávy správcem konkursní podstaty pojí s přihlašováním pohledávek věřitelů, zjišťováním majetku patřícího do konkursní podstaty a zpeněžováním tohoto majetku, a třetí, závěrečná fáze počínající rozvrhovým usnesením, postihuje vlastní rozvrh výtěžku konkursní podstaty mezi věřitele a zrušení konkursu (viz např. rozsudek NSČR sp. zn. 29 Cdo 2917/2007).

21. V první fázi nebylo posuzované řízení nijak zvlášť složité, a přestože navrhovatelé museli být vyzváni k doplnění návrhu, proběhla tato fáze velmi rychle a o prohlášení konkursu na majetek dlužníka bylo rozhodnuto za cca 2,5 měsíce. Podstatně složitější bylo řízení zejména po skutkové a procesní stránce ve druhé realizační fázi. Bylo nezbytné vypořádat obrovské množství přihlášených pohledávek (téměř 16 000) ve výši přesahující 460 milionů Kč, konala se čtyři přezkumná jednání, další pohledávky byly dodatečně uznávány a považovány za zjištěné. Soud a SKP se musely vypořádávat s dotazy věřitelů, návrhy na vyloučení SKP či členů věřitelského výboru z funkce, návrhem na rozšíření počtu členů věřitelského výboru, namítanou podjatostí soudce, žádostmi o ustanovení zástupce, stížnostmi, atd., kdy navrhovatelé museli být často opakovaně vyzýváni k doplnění podaných návrhů. V průběhu řízení bylo řešeno několik incidenčních sporů, byl zpeněžován zjištěný majetek dlužníka a byla (marně) vymáhána pohledávka dlužníka, která byla nakonec odprodána za zlomkovou cenu. Největší komplikaci pak představovala pohledávka za [anonymizováno], která byla řešena v konkursním řízení této společnosti, na jehož výsledek se v posuzovaném řízení čekalo. Činnost SKP byla též podstatně ztížena skutečností, že dlužník nevedl řádné účetnictví a jeho jednatel a společníci byli trestně stíháni, což komplikovalo dohledávání informací o majetku dlužníka. V této fázi bylo opakovaně na dvou stupních rozhodováno o procesních otázkách, jedenkrát rozhodoval i NSČR. Složitá nakonec byla/je i závěrečná fáze posuzovaného řízení, kdy jsou ze strany SKP obtížně dohledávány kontakty na věřitele dlužníka, zjišťovány jejich dědicové, řešeno procesní nástupnictví atd.

22. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci (soudů), tak v první fázi řízení byl tento prost jakýchkoliv průtahů a o návrhu na prohlášení konkursu bylo rozhodnuto velmi rychle. V zásadě plynulý a prostý zásadnějších průtahů byl postup soudů i ve druhé fázi řízení. Na prodlevy SKP při podávání zpráv o průběhu řízení reagoval usneseními, kterými SKP ukládal takové zprávy předložit, vyžadoval od SKP předložení konečné zprávy a rozhodoval o odůvodněných žádostech o prodloužení lhůty k předložení konečné zprávy. K tíži soudu prvého stupně, a tedy státu, lze přičíst jisté prodlevy při rozhodování o procesních návrzích věřitelů, stejně jako skutečnost, že spis byl soudu prvého stupně opakovaně vrácen odvolacím soudem bez věcného vyřízení předložených odvolání z důvodu, že tato nebyla doručena všem účastníkům, nicméně tyto prodlevy neměly v kontextu vyčkávání„ vyřešení“ pohledávky za [anonymizováno] na celkovou délku řízení žádný vliv.

23. Žalobce sám se na délce řízení nijak nepodílel. K tíži žalobce je však nutno přičíst celkový postup věřitelů v posuzovaném řízení, reprezentovaných zejména věřitelským výborem. Přestože SKP již minimálně od roku 2005 informovala věřitele o tom, že výtěžek pohledávky za [anonymizováno] v jejím konkursním řízení bude jen minimální či žádný a navrhovala vyloučení této pohledávky z konkursní podstaty a ukončení posuzovaného řízen, členové věřitelského výboru s tímto opakovaně nesouhlasili a trvali vyčkání výsledku konkursního řízení [anonymizováno], což posuzované řízení prodloužilo o dalších 15 let.

24. Konečně pokud jde o hledisko významu předmětu řízení pro poškozeného, žalobce se v posuzovaném řízení domáhal vyplacení peněžitého plnění. Nejednalo se tak o řízení s typově zvýšeným významem, za která jsou judikaturou konstantně považována řízení trestní, opatrovnická, ve věcech osobního stavu apod. Žalobce se do posuzovaného řízení přihlásil s pohledávkou ve výši 10 000 Kč, která již sama o sobě nesvědčí o nijak vysokém významu. V již odkazovaném rozsudku sp. zn. 29 Cdo 2012/2010 pak NSČR uvedl:„ Jestliže v řízení o přiznání přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku konkursního řízení nevyjdou najevo skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že konkursní věřitel mohl v průběhu konkursního řízení důvodně očekávat vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky, je z hlediska významu předmětu řízení pro tohoto věřitele co do výše peněžitého nároku určující částka, jaké se mu v konkursu dostalo na uspokojení jeho pohledávky.“. Z uvedených skutkových zjištění dle názoru soudu rozhodně nevyplynulo, že by žalobce v průběhu posuzovaného řízení mohl očekávat vyšší uspokojení své přihlášené pohledávky, než se mu reálně na základě rozvrhového usnesení dostalo. Od počátku bylo zřejmé, že oproti pohledávkám věřitelů ve výši cca 460 mil. Kč byl zjištěn majetek dlužníka ve výši cca 6 mil. Kč, a že se tedy na uspokojení pohledávek III. třídy dostane úplné minimum. Následně se sice objevila pohledávka za [anonymizováno], stran které však platí výše uvedené. Soud se tak neztotožňuje s tvrzením žalobce, že mohl očekávat, že se míra uspokojení jeho přihlášené pohledávky bude pohybovat okolo 65 %. Soud tedy za částku, která byla pro žalobce v řízení„ v sázce“, považoval vyplacenou částku 23,40 Kč a z tohoto pohledu pak považoval význam posuzovaného řízení pro žalobce za zcela marginální.

25. Na základě popsaných hledisek, která lze (zejména postup orgánů veřejné moci v posuzovaném řízení) či nelze (skutková a procesní složitost řízení, přispění žalobce, resp. věřitelů k délce řízení) přičítat státu, dospěl soud k závěru, že celkovou dobu řízení v délce 24 let a 5 měsíců nelze přes v podstatě nulový význam tohoto řízení pro žalobce považovat za dobu přiměřenou, a že tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. To ostatně nebylo mezi účastníky sporné.

26. Uvedený nesprávný úřední postup pak byl způsobilý vyvolat na straně žalobce nemajetkovou újmu, kdy vznik takové újmy představované stavem nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován, se předpokládá (viz např. usnesení NSČR sp. zn. 30 Cdo 3007/2010). Žádné skutečnosti, které by uvedenou domněnku měly vyvrátit, žalovaný v řízení neuvedl.

27. S ohledem zejména na popsaný zanedbatelný význam předmětu řízení pro žalobce, který nejsou způsobilá převážit ani ostatní posuzovaná kritéria, zejména extrémní celková délka posuzovaného řízení, má soud za to, že dostatečným zadostiučiněním za vniklou nemajetkovou újmu je konstatování porušení práva a že poskytnutí finanční satisfakce není v daném případě namístě.

28. Jelikož zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva se žalobci od žalovaného dostalo již před zahájením tohoto řízení, považoval soud podanou žalobu za nedůvodnou a jako takovou ji v plném rozsahu zamítl.

29. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl ve věci plně úspěšný. Žalovanému, který nebyl v řízení právně zastoupen, tak soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, která je tvořena paušální náhradou hotových výdajů za 1 úkon (sepis vyjádření k žalobě) dle § 151 odst. 3 o. s. ř., § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

Poučení