44 C 37/2022-40

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení 168 996 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se v části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky 82 500 Kč, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 30 302 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částek 112 802 Kč od 14. 7. 2022 do 4. 10. 2022, 30 302 Kč od 5. 10. 2022 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky 57 194 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 57 194 Kč od 14. 7. 2022 do zaplacení, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 12 200 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [jméno], advokáta, sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 15. 7. 2022 domáhal na žalovaném zaplacení částky 169 996 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen„ OS Praha 1“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jako„ posuzované řízení“).

2. Žalobce uvedl, že se v posuzovaném řízení domáhá proti [země] [anonymizováno] [stát. instituce] zaplacení částky 1 407 274 000 Kč s příslušenstvím jako ušlého zisku z titulu nesprávného úředního postupu dle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Řízení bylo zahájeno podáním žaloby dne 12. 7. 2012. První jednání ve věci bylo nařízeno až na den 10. 5. 2013, tzn. po téměř 10 měsících po podání žaloby. Následně bylo nařízeno dalších 5 jednání ve věci a dne 29. 1. 2014 byla žaloba zamítnuta rozsudkem OS Praha 1, č. j. [číslo jednací]. Následně Městský soud v Praze (dále jen„ MS Praha“) k odvolání žalobce vydal dne 2. 9. 2014 rozsudek č. j. [číslo jednací], kterým rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, o němž Nejvyšší soud ČR (dále jen„ NSČR“) rozhodl rozsudkem ze dne 26. 4. 2017, č. j. [číslo jednací], tak, že zrušil předchozí rozsudky nižších soudů a věc vrátil OS Praha 1, tzn. rozhodl až po více než dvou letech. OS Praha 1 obdržel spis z NSČR zpět dne 5. 5. 2017 a jednání ve věci nařídil až na den 8. 2. 2018, tj. po více jak 9 měsících. Následně bylo nařízeno několik dalších jednání a znovu rozhodnuto o zamítnutí žaloby rozsudkem ze dne 21. 1. 2021, č. j. [číslo jednací]. K odvolání žalobce MS Praha rozsudek soudu prvního stupně znovu potvrdil rozsudkem ze dne 20. 10. 2021, č. j. [číslo jednací], tj. opět až po 9 měsících. Žalobce proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal dne 29. 1. 2022 dovolání, o němž nebylo ke dni podání žaloby rozhodnuto, tj. posuzované řízení dosud nebylo skončeno.

3. Z popsaného průběhu posuzovaného řízení je dle žalobce zřejmý nesprávný úřední postup soudů spočívající v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě v důsledku uvedených průtahů, které způsobily, že řízení trvá déle než 10 let a dosud nebylo ukončeno. Řízení trvá uvedenou dobu přesto, že se nejedná o skutkově ani právně složitou věc, když se žalobce domáhá nároku na náhradu ušlého zisku proti státu z důvodu, dle závazného právního názoru NSČR v uvedené věci, nesprávného úředního postupu dle § 13 odst. 1 ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Žalobce se na vzniku průtahů v řízení nepodílel. Skutečnost, že v daném soudním řízení dochází k tak zásadním průtahům, je o to horší, že se v něm žalobce domáhá na [země] ušlého zisku při svém podnikání, k němuž došlo v důsledku nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě [stát. instituce], které nerevidovalo postupem dle § 43 loterijního zákona vydaná povolení k provozování videoloterijních terminálů, přestože tato odporují dle rozhodnutí Ústavního soudu a NSČR zákonu, kdy uvedené shledal NSČR při rozhodování o dovolání žalobce v posuzovaném řízení nesprávným úředním postupem dle § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Jedná se tak o nepřiměřeně dlouhé odškodňovací řízení. ESLP přitom ve věci stížností A. Žirovnického proti ČR konstatoval, že řízení o náhradu škody způsobené průtahy v jiných řízeních by zpravidla nemělo trvat déle než 1 rok a 6 měsíců na jednom stupni soudní soustavy a 2 roky na dvou stupních soudní soustavy.

4. V důsledku popsaného nesprávného úředního postupu v posuzovaném řízení vznikla žalobci nemajetková újma, kterou požadoval nahradit v penězích, a to konkrétně částkou 169 996 Kč, kterou vyčíslil (ke dni podání žádosti u žalovaného, tj. ke dni 13. 1. 2022, za dobu 9 let a 6 měsíců) tak, že vyšel ze základní částky 20 000 Kč za rok řízení snížené na polovinu za první dva roky řízení. Žalobce stanovil roční výši přiměřeného zadostiučinění na horní hranici stanovené judikaturou NSČR z důvodu, že jde o nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě v odškodňovacím řízení. ESLP v rozhodnutí Žirovnický proti ČR zdůraznil, že při rozhodování ve věcech náhrady škody způsobené nepřiměřenou délkou jiného řízení je třeba postupovat se zvláštní péčí. Urychlený postup v řízení a promptní posouzení nároku mají v těchto případech zásadní význam. Proto platí, že kdykoli se v takovém řízení vyskytnou průtahy, soud rozhodující o výši náhrady by měl, umožňuje-li to vnitrostátní právo (tak, jako je tomu podle judikatury vrcholných soudů v ČR), vlastní průtahy uznat a z tohoto důvodu žalobci přiznat obzvlášť vysoké odškodnění.

5. Takto formulovaný nárok žalobce uplatnil u žalovaného podáním ze dne 13. 1. 2022, žalovaný však jeho žádost dosud nijak nevyřídil. Podanou žalobou se tak žalobce domáhal zaplacení částky 169 996 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 14. 7. 2022 do zaplacení.

6. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný potvrdil, že u něho žalobce uplatnil dne 13. 1. 2022 předmětný nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Žádost byla stanoviskem ze dne 30. 9. 2022 shledána částečně důvodnou a žalobci bylo přiznáno a poskytnuto zadostiučinění ve výši 82 500 Kč. K průběhu posuzovaného řízení žalovaný uvedl, že dne 12. 7. 2012 byla k [příjmení] [obec a číslo] podána žaloba o zaplacení částky 1 407 274 000 Kč. Dne 26. 10. 2012 soud vyzval žalovanou k vyjádření k žalobě. Dne 1. 11. 2012 byla soudu doručena žádost žalované o prodloužení lhůty k vyjádření k žalobě. Dne 20. 11. 2012 bylo soudu doručeno vyjádření žalované k žalobě. Dne 10. 5. 2013 se konalo první jednání ve věci, odročeno bylo za účelem pokračování v dokazování. Dne 31. 5. 2013 byla soudu doručena replika žalobce k vyjádření žalované. Dne 21. 6. 2013 se konalo další jednání. Dne 30. 9. 2013 se konalo další jednání. Dne 26. 11. 2013 bylo soudu doručeno vyjádření žalobce k tvrzením žalované. Dne 29. 11. 2013 se konalo další jednání, odročeno bylo za účelem doplnění tvrzení a důkazů žalované. Dne 23. 12. 2013 bylo soudu doručeno vyjádření žalované. Dne 23. 1. 2014 byla soudu doručena replika žalobce k vyjádření žalované. Dne 24. 1. 2014 se konalo další jednání, odročeno bylo za účelem vyhlášení rozsudku. Dne 29. 1. 2014 byl vyhlášen zamítavý rozsudek. Dne 3. 4. 2014 bylo soudu doručeno odvolání žalobce proti rozsudku. Dne 20. 5. 2014 bylo soudu doručeno vyjádření žalované k odvolání žalobce. Dne 26. 6. 2014 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 2. 9. 2014 odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvého stupně. Dne 1. 12. 2014 bylo soudu doručeno dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu. Dne 16. 12. 2014 soud prvého stupně usnesením odmítl dovolání žalobce z důvodu zmeškání lhůty pro podání dovolání. Dne 30. 12. 2014 bylo soudu doručeno odvolání žalobce proti usnesení o odmítnutí dovolání. Dne 12. 3. 2015 soud prvého stupně zrušil usnesení s tím, že dovolání se neodmítá. Dne 8. 6. 2015 bylo soudu doručeno vyjádření žalované k dovolání žalobce. Dne 15. 7. 2015 byl spis předložen NSČR. Dne 26. 4. 2017 NSČR zrušil rozsudky soudů nižších stupňů a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Dne 23. 5. 2017 soud prvého stupně vyzval žalobce k doplnění tvrzení ohledně příčinné souvislosti. Dne 17. 7. 2017 bylo soudu doručeno vyjádření žalobce s návrhem na změnu usnesení soudu s výzvou žalobci. Dne 3. 8. 2017 soud odmítl námitky žalobce. Dne 4. 9. 2017 bylo soudu doručeno vyjádření žalované. Dne 21. 9. 2017 byla soudu doručena replika žalobce k vyjádření žalované. Dne 8. 1. 2018 soud nařídil jednání na 12. 2. 2018. Dne 28. 1. 2018 byla soudu doručena žádost žalobce o odročení jednání z důvodu předložení znaleckého posudku žalobcem, bylo vyhověno a jednání odročeno na 30. 5.2 018. Dne 15. 5. 2018 byla soudu doručena žádost žalobce o odročení jednání z důvodu dosud nevyhotoveného znaleckého posudku, žádosti bylo vyhověno. Dne 30. 8. 2018 byl soudu žalobcem zaslán znalecký posudek. Dne 20. 8. 2018 se konalo další jednání, odročeno bylo za účelem doplnění dokazování. Dne 23. 1. 2019 se konalo další jednání, odročeno bylo za účelem doplnění dokazování. Dne 3. 4. 2019 se konalo další jednání. Dne 21. 6. 2019 žalovaná předložila soudu znalecký posudek, revizi znaleckého posudku zadaného žalobcem. Dne 10. 10. 2019 byl soudu doručen doplněk prvního znaleckého posudku zadaného žalobcem. Dne 20. 12. 2019 žalovaná předložila soudu znalecký posudek, revizi doplnění znaleckého posudku. Dne 15. 7. 2020 žalovaná předložila soudu znalecký posudek, revizi doplnění č. 2 znaleckého posudku. Dne 24. 9. 2020 byl soudu doručen návrh žalobce na provedení důkazu výpovědí experta. Dne 30. 9. 2020 se konalo další jednání, odročeno bylo na 25. 11. 2020. Dne 19. 11. 2020 byl soudu doručen návrh žalobce na odročení jednání z důvodu pozdního zaslání protokolu z jednání, žádosti bylo vyhověno. Dne 20. 1. 2021 se konalo další jednání, na kterém soud vyhlásil zamítavý rozsudek. Dne 6. 4. 2021 bylo soudu doručeno odvolání žalobce proti rozsudku. Dne 29. 6. 2021 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 20. 10. 2021 odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvého stupně. Dne 29. 1. 2022 bylo soudu doručeno dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu. Dne 16. 5. 2022 byl spis předložen NSČR. Řízení dosud neskončilo.

7. Po takto provedené rekapitulaci průběhu posuzovaného řízení žalovaný uvedl, že celková délka řízení činí 10 let a 2 měsíce. Řízení bylo vedeno na třech stupních soudní soustavy. V meritu rozhodoval soud prvého stupně dvakrát, soud druhého stupně rovněž dvakrát a NSČR jednou, nyní bude rozhodovat podruhé. V průběhu řízení nebyly výrazné průtahy, nicméně postup soudu prvého stupně byl v období po zrušení rozsudků NSČR v roce 2017 do roku 2019 poměrně nekoncentrovaný. Věc je do určité míry složitá, jak po skutkové stránce, tak po právní stránce, přičemž tato složitost se projevila v rozhodování na všech třech stupních soudní soustavy. Předmětem žaloby je náhrada škody v podobě ušlého zisku dle zákona č. 82/1998 Sb., která měla být způsobena nesprávným úředním postupem [stát. instituce], když vydalo povolení k provozování loterijních terminálů a nerozlišilo v nich nejvyšší vsazené částky a výhry v závislosti na druhu provozovny přiměřeně podle zákona o loteriích, tím mělo [stát. instituce] poškodit kasina ve prospěch heren a pohostinství. NSČR dospěl k odlišnému právnímu závěru ohledně existence nesprávného úředního postupu. Dokazování před soudem prvého stupně bylo provedeno zejména znaleckým posudkem, jeho doplňky a revizními znaleckými posudky k doplňkům posudku. Význam řízení pro žalobce žalovaný hodnotil jako standartní, neboť dle předmětu řízení se nejedná o žádné z preferovaných řízení, se kterými judikatura ESLP spojuje požadavek na rychlejší postup soudů. Celkovou délku řízení lze dle žalovaného hodnotit jako nepřiměřenou. Po zhodnocení všech okolností případu dospěl žalovaný k závěru, že žalobce má nárok na zadostiučinění ve výši 82 500 Kč. Při stanovení této konkrétní výše zadostiučinění dospěl žalovaný nejprve k základní částce 137 500 Kč s tím, že za 1 rok řízení náleží částka 15 000 Kč snížená na polovinu za první dva roky řízení. Tato základní částka pak byla snížena s ohledem na určitou složitost projednávané věci o 20 % a s ohledem na projednávání věci opakovaně na třech stupních soudní soustavy o dalších 20 %.

8. Žalobce v podání došlém soudu dne 13. 10. 2022 potvrdil, že po podání žaloby obdržel od žalovaného na úhradu žalované částky částečné plnění ve výši 82 500 Kč, a v rozsahu této částky vzal svou žalobu částečně zpět. K obraně žalovaného pak žalobce uvedl, že z důvodů uvedených již v žalobě by základní částka pro určení výše zadostiučinění neměla být na dolní hranici rozmezí stanoveného NSČR, ale naopak na horní hranici. Žalovaný pak dle žalobce chybně snížil zadostiučinění o 20 % z důvodu složitosti věci a o dalších 20 % z důvodu projednávání věci opakovaně na více stupních soudní soustavy, a to v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, když kritérium složitosti věci v sobě zahrnuje i projednání věci na více stupních soudní soustavy a za složitost věci nelze považovat tzv. soudní ping pong, kdy je věc opakovaně soudy projednávána z důvodu jejich chybného rozhodování. Žalobce má tedy za to, že zde není žádný důvod pro krácení zadostiučinění.

9. Soud postupoval dle § 115a o. s. ř., a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

10. Na základě účastníky předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

11. Žalobou došlou [příjmení] [obec a číslo] dne 12. 7. 2012 se žalobce domáhal na žalovaném [země] [anonymizováno] [stát. instituce] (dále jen„ Žalovaný“) zaplacení částky 1 407 274 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 24. 11. 2011 do zaplacení jako náhrady škody v podobě ušlého zisku, která měla žalobci vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu [stát. instituce] (dále jen„ [anonymizováno]“). Nesprávný úřední postup měl spočívat jednak v nečinnosti [anonymizováno] v období od roku 2004 do roku 2012, kdy v této době [anonymizováno] nevydalo rozhodnutí o změně dříve vydaných (a i v této době vydávaných rozhodnutí) o povolení provozu jiných technických herních zařízení, vydaných v rozporu s loterijním zákonem, která zvýhodňovala provozovatele pohostinských zařízení a heren oproti provozovatelům kasin a v jejichž důsledku ušel provozovatelům kasin (tj. též žalobci) zisk. Jednak měl spočívat v nečinnosti [anonymizováno] při revizi povolení vydaného jednomu z konkurentů žalobce pro provozování 35 ks jiných technických zařízení na místě, na kterém byl vyhláškou [územní celek] zakázán provoz výherních hracích přístrojů, a jen 12 m od kasina provozovaného žalobcem. Rovněž v důsledku této nečinnosti měl žalobci ujít zisk. Výši takto ušlého zisku za dobu od 1. 6. 2008 do 31. 5. 2011 žalobce vyčíslil na požadovaných 1 407 274 000 Kč. Požadavek na náhradu škody ve výši 694 082 857 Kč žalobce uplatnil u Žalovaného dne 2. 2. 2011, Žalovaný však tento nárok odmítl přípisem ze dne 22. 11. 2011, doručeným žalobci dne 24. 11. 2011. Usneseními ze dne 10. 10. 2012, doručenými dne 26. 10. 2012, vyzval soud žalobce ke sdělení, zda již došlo k předběžnému projednání nároku na náhradu škody ve výši 692 675 583 Kč (tj. nesprávně vyčíslený rozdíl mezi žalobou požadovanou částkou a částkou již dříve u žalovaného uplatněnou – pozn. soudu), a Žalovaného k vyjádření k žalobě, obojí ve lhůtě 15 dnů. Žalovaný dne 1. 11. 2012 žádal o prodlužení lhůty k podání vyjádření do 19. 11. 2012. Žalobce dokládal dne 12. 11. 2012, že druhou část nároku ve (správné – pozn. soudu) výši 713 191 143 Kč u Žalovaného uplatnil dne 9. 11. 2012. Vyjádření Žalovaného došlo soudu dne 20. 11. 2012. Žalovaný uplatněný nárok neuznal, nesouhlasil s tím, že by se [anonymizováno] mělo dopustit nesprávného úředního postupu, když předchozí povolovací praxe [anonymizováno] nebyla rozporná s loterijním zákonem, dostávala se jen do rozporu s obecně závaznými vyhláškami obcí regulujícími provozování výherních hracích přístrojů, kde měla být případná náprava zjednána individuálně dle konkrétních okolností případu. Dále Žalovaný vznesl námitku litispendence, když náhrady ušlého zisku ze stejného důvodu ve výši 1 094 668 000 Kč za dobu do 1. 1. 2007 do 31. 12. 2014 se žalobce již domáhá v dříve zahájeném řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě. Dne 25. 2. 2013 bylo nařízeno ústní jednání na den 10. 5. 2013 a vyjádření Žalovaného bylo přeposláno žalobci. Při jednání konaném dne 10. 5. 2013 předložil žalobce obsáhlé vyjádření reagující na obranu Žalovaného, ve kterém mj. dokládal zánik překážky litispendence (zastavení části dříve zahájeného řízení ke zpětvzetí žaloby). Bylo zahájeno projednání věci, účastníci obsáhle přednášeli svou argumentaci a jednání bylo odročeno na den 21. 6. 2013 za účelem poskytnutí prostoru Žalovanému zpracovat písemné vyjádření k předloženému vyjádření žalobce a za účelem provedení listinných důkazů. Vyjádření Žalovaného došlo soudu dne 31. 5. 2013. Žalovaný mj. namítal, že žalobcem odkazovaná nečinnost [anonymizováno] nemůže být nesprávným úředním postupem, mohla by zde být pouze odpovědnost z titulu nezákonného rozhodnutí, avšak vydaná rozhodnutí o povolení provozu herních zařízení, která žalobce považuje za nezákonná, nebyla pro nezákonnost zrušena. Dále Žalovaný namítal absenci příčinné souvislosti mezi případným nesprávným úředním postupem a vznikem tvrzené škody. Při jednání konaném dne 21. 6. 2013 bylo provedeno velké množství listinných důkazů a jednání bylo za účelem ujasnění si skutečnosti, zda základ nároku je dán, a eventuálně za účelem dalšího dokazování odročeno na den 15. 7. 2013, když žalobci byla současně k žádosti poskytnuta lhůta 14 dnů k písemné reakci na poslední vyjádření Žalovaného. Dne 11. 7. 2013 bylo jednání z důvodu opožděně podaného vyjádření odročeno na den 30. 9. 2013. Při jednání konaném dne 30. 9. 2013 žalobce konstatoval, že vyjádření soudu nezasílal, neboť v mezidobí došlo k vývoji v judikatuře, dle které je stav vyvolaný [anonymizováno] v rozporu s veřejným zájmem, a žádal o poskytnutí lhůty 15 dnů k sepsání řádného vyjádření s ohledem na vývoj judikatury. Jednání bylo za tím účelem odročeno na den 29. 11. 2013. Obsáhlé vyjádření žalobce došlo soudu dne 26. 11. 2013. Při jednání konaném dne 29. 11. 2013 bylo provedeno několik dalších listinných důkazů, účastníci dále doplňovali a precizovali svou argumentaci a Žalovaný byl vyzván k doplnění tvrzení a návrhů důkazů v rámci své obranné argumentace stran přiměřenosti postupu [anonymizováno], k čemuž mu byla poskytnuta lhůta 30 dnů. Jednání bylo za tím účelem odročeno na den 24. 1. 2014. Dne 28. 11. 2014 žalobce doplňoval další listinný důkaz. Doplnění Žalovaného došlo soudu dne 23. 12. 2013. Žalobce na toto doplnění reagoval vyjádřením došlým soudu dne 23. 1. 2014. Při jednání konaném dne 24. 1. 2014 účastníci opět obsáhle doplňovali svou argumentaci, dokazování dále doplňováno nebylo a bylo ukončeno, účastníkům bylo uloženo předložit závěrečné návrhy do 28. 1. 2014 a jednání bylo odročeno na den 29. 1. 2014. Při jednání konaném dne 29. 1. 2014 byl po přednesu v mezidobí došlých závěrečných návrhů vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. K žádosti odůvodněné čerpáním dovolené a velkým množstvím skončených věcí byla prodloužena lhůta pro vypravení písemného vyhotovení rozsudku do 31. 3. 2014, rozsudek byl vypraven dne 27. 3. 2014. Důvodem zamítnutí žaloby byl závěr soudu o tom, že se [anonymizováno] nedopustilo nesprávného úředního postupu, když při povolovací praxi provozu jiných technických herních zařízení postupovalo s mezích správního uvážení daných mu zákonem. Náklady ve věci úspěšného Žalovaného na právní zastoupení nepovažoval soud za účelně vynaložené. Dne 3. 4. 2014 došlo soudu odvolání Žalovaného proti nákladovému výroku rozsudku. Dne 11. 4. 2014 došlo soudu odvolání žalobce proti celému rozsudku. Odvolání byla dne 15. 5. 2014 přeposlána účastníkům, Žalovaný byl vyzván k vyjádření ve lhůtě 10 dnů. Vyjádření Žalovaného došlo soudu dne 20. 5. 2014, doplněno bylo podáním došlým soudu dne 23. 5. 2014. Dne 26. 6. 2014 byl spis předložen MS Praha, který dne 2. 7. 2014 vyzval účastníky k vyjádření ve lhůtě 10 dnů k možnosti rozhodnutí věci bez nařízení jednání. Žalovaný v podání došlém soudu dne 8. 7. 2014 s takovým postupem nesouhlasil a dne 23. 7. 2014 bylo nařízeno odvolací ústní jednání na den 2. 9. 2014. Podáním došlým soudu dne 20. 8. 2014 žalobce doplňoval své odvolání. Při jednání konaném dne 2. 9. 2014 byla odvolání projednána, dokazování nebylo opakováno, ani doplňováno a byl vyhlášen rozsudek, kterým byl napadený rozsudek potvrzen s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uvedl, že žádné z rozhodnutí označovaných žalobcem za nezákonná nebylo pro nezákonnost zrušeno, toho by navíc šlo dosáhnout jen ve správním soudnictví, [anonymizováno] tak nemělo povinnost vydat jiná žalobcem požadovaná rozhodnutí, tím spíše, že svou povolovací praxi považovalo za souladnou se zákonem, žalobce nebyl účastníkem žádného řízení, ve kterém by mělo být vydáno žalobcem požadované rozhodnutí a ve kterém by se měla namítaná nečinnost [anonymizováno] žalobce dotýkat. Odvolací soud tak na straně Žalovaného neshledal odpovědnost za škodu ani z titulu nesprávného úředního postupu, ani z titulu nezákonného rozhodnutí. Spis byl vrácen OS Praha 1 dne 16. 9. 2014, rozsudek MS Praha byl dne 29. 9. 2014 vypraven a téhož dne nabyl právní moci. Dne 1. 12. 2014 došlo soudu dovolání žalobce. Usnesením ze dne 16. 12. 2014, vydaným asistentem soudce, bylo dovolání odmítnuto pro opožděnost, když poslední den lhůty pro podání dovolání měl připadnout na pátek 28. 11. 2014. K odvolání žalobce došlému soudu dne 30. 12. 2014, ve kterém namítal, že poslední den lhůty pro dovolání připadl na pondělí 1. 12. 2014, kdy bylo dovolání podáno, bylo napadené usnesení změněno usnesením soudce ze dne 12. 3. 2015, které nabylo právní moci dne 2. 4. 2015, změněno tak, že se dovolání neodmítá. Dne 1. 6. 2015 bylo dovolání zasláno Žalovanému k vyjádření ve lhůtě 10 dnů a žalobce byl současně vyzván, aby ve stejné lhůtě předložil plnou moc právního zástupce pro dovolací řízení. Vyjádření Žalovaného došlo soudu dne 8. 6. 2015, plná moc právního zástupce žalobce byla soudu předložena dne 16. 6. 2015. Dne 15. 7. 2015 byl spis předložen NSČR, který ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 26. 4. 2017 tak, že zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil OS Praha 1 k dalšímu řízení. NSČR shledal dovolání přípustným pro řešení otázek, zda lze mít úřední postup za nesprávný podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb. v případě nečinnosti [anonymizováno] spočívající v nevydání správního rozhodnutí nebo v jeho vydání po lhůtě, popř. tehdy, i když v předmětné věci rozhodnutí již bylo vydáno, avšak podle zákona má být v téže věci vydáno nové rozhodnutí, kterým bude to dosavadní rozhodnutí potvrzeno, nebo změněno nebo zrušeno, anebo zda má správní orgán povinnost změnit jím vydané rozhodnutí, když se realizace části obsahu dotyčného správního rozhodnutí dostane opakovaně a dlouhodobě do rozporu s veřejným zájmem a zda musí správní orgán v takovém případě se změnou daného rozhodnutí čekat na to, až bude původní rozhodnutí zrušeno správním soudem, kdy takové otázky nebyly v judikatuře dovolacího soudu dosud řešeny. NSČR pak rozlišil postup [anonymizováno] před vydáním (dle žalobce nezákonných) správních rozhodnutí, který se promítl do již vydaného správního rozhodnutí, které však nebylo pro nezákonnost zrušeno, a tudíž nemůže jít ani o nesprávný úřední postup, ani o nezákonné rozhodnutí, a postup [anonymizováno] po vydání správních rozhodnutí spočívající v případné nečinnosti. Zde dle NSČR nelze zatím vyloučit, že nečinnost [anonymizováno] projevující se tím, že nerevidovalo některým z postupů podle § 43 loterijního zákona vydaná povolení k provozování interaktivních videoloterijních terminálů, ač šlo o rozhodnutí odporující v jistém ohledu podle rozhodování Ústavního a Nejvyššího správního soudu zákonu (rozpor s obecně závaznými vyhláškami obcí [anonymizováno] místa, kde mohou být provozovány výherní automaty), by bylo možno posuzovat za případ nesprávného úředního postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. v obecném slova smyslu. NSČR tak uložil znovu posoudit, zda k takovému nesprávnému úřednímu postupu došlo, když dosavadní právní posouzení soudů nižších stupňů se jeví přinejmenším neúplným, s tím, že na žalobci bude prokázat, že mu v příčinné souvislosti s takovým nesprávným úředním postupem vznikla škoda. Spis byl vrácen OS Praha 1 dne 5. 5. 2017, rozsudek NSČR byl dne 15. 5. 2017 vypraven a dne 16. 5. 2017 nabyl právní moci. Usnesením ze dne 23. 5. 2017, vydaným asistentem soudce, doručeným žalobci dne 15. 6. 2017, soud vyzval žalobce k doplnění tvrzení a návrhů důkazů stran existence příčinné souvislosti mezi úředním postupem [anonymizováno] a tvrzenou škodou, a to ve lhůtě 15 dnů. Žalobce žádal dne 30. 6. 2017 o prodloužení lhůty o 5 dnů, jeho obsáhlé vyjádření, ve kterém namítal porušení zásady kontradiktornosti sporného řízení a navrhoval, aby bylo usnesení změněno tak, že Žalovanému bude nejprve uloženo sdělit, zda a z jakých důvodů popírá tvrzení žalobce o příčinné souvislosti, a předložit důkazy k prokázání takových tvrzení, k čemuž pak teprve by žalobci byla stanovena lhůta k předložení repliky, pak došlo soudu dne 17. 7. 2017. Podání bylo posouzeno jako námitky ve smyslu zákona o vyšších soudních úřednících, které byly usnesením ze dne 3. 8. 2017, které nabylo právní moci dne 14. 8. 2017, pro opožděnost odmítnuty. Vyjádření žalobce bylo dne 14. 8. 2017 zasláno Žalovanému k případnému vyjádření ve lhůtě 15 dnů. Žalovaný žádal dne 29. 8. 2017 o prodloužení lhůty do 4. 9. 2017, obsáhlé vyjádření Žalovaného, ve kterém se opětovně vymezil zejména vůči existenci nesprávného úředního postupu, došlo soudu dne 4. 9. 2017. Vyjádření bylo dne 20. 9. 2017 zasláno žalobci, který k němu podal dne 21. 9. 2017 obsáhlé vyjádření. Dne 5. 1. 2018 bylo nařízeno ústní jednání na den 12. 2. 2018. Podáním došlým soudu dne 28. 1. 2018 žalobce navrhoval odročení nařízeného jednání na dobu po 15. 3. 2018, do kdy žalobce předloží znalecký posudek k otázce příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a škodou, včetně vyčíslení škody, současně žádal, aby soud předestřel, zda a případně kterou ze žalobcem tvrzených nečinností hodnotí jako nesprávný úřední postup, aby bylo zřejmé, stran kterých nečinností má být příčinná souvislost zjišťována, a konečně žádal, aby byl Žalovaný vyzván k doplnění tvrzení stran toho, zda žalobcem uváděné nečinnosti byly v souladu s veřejným zájmem, což má vliv na jejich posouzení jako (ne) správného úředního postupu. Ústní jednání se dne 12. 2. 2018 nekonalo, byť o jeho zrušení není ve spisu žádný záznam, poslední podání žalobce bylo dne 6. 4. 2018 zasláno Žalovanému k vyjádření ve lhůtě 15 dnů a téhož dne bylo nařízeno ústní jednání na den 30. 5. 2018. Podáním došlým soudu dne 15. 5. 2018 žalobce navrhoval odročení nařízeného jednání na dobu po 30. 6. 2018, do kdy žalobce předloží avizovaný znalecký posudek, jehož zpracování se zdrželo. Dne 17. 5. 2018 bylo jednání odročeno na den 20. 8. 2018. Posudek [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“) spolu s obsáhlým vyjádřením žalobce předložil soudu dne 3. 8. 2018. Při jednání konaném dne 20. 8. 2018 zejména Žalovaný obsáhle doplňoval svou obrannou argumentaci vtělenou též do při jednání předloženého vyjádření, kdy mj. vznesl i námitku promlčení žalobou uplatněného nároku. Žalovaný, kterému byl až při jednání předán žalobcem předložený posudek, pak byl soudem vyzván k doplnění tvrzení a návrhů důkazů k souladu rozhodnutí [anonymizováno], která měla být dle žalobce nezákonná a měla být změněna, s veřejným zájmem, k čemuž mu byla stanovena lhůta 30 dnů. Jednání pak bylo za účelem doplnění dokazování odročeno na den 28. 11. 2018. Obsáhlé vyjádření Žalovaného došlo soudu dne 16. 10. 2018. K žádosti Žalovaného došlé dne 21. 11. 2018 o odročení jednání z důvodu, že žalobcem předložený posudek předal k odbornému posouzení, které obdrží až po datu nařízeného jednání, bylo jednání dne 23. 11. 2018 odročeno na den 23. 1. 2019. Dne 26. 11. 2018 došlo soudu obsáhlé vyjádření žalobce k poslednímu podání Žalovaného. Vyjádření Žalovaného, ve kterém prostřednictvím přiloženého odborného vyjádření ze dne 2. 1. 2019 zpochybňoval závěry žalobcem předloženého posudku, došlo soudu dne 17. 1. 2019. Dne 18. 1. 2019 došlo soudu další vyjádření žalobce, dne 21. 1. 2019 pak vyjádření žalobce reagující na poslední podání Žalovaného a jím předložené odborné vyjádření. Na tato podání reagoval Žalovaný vyjádřením došlým soudu dne 22. 1. 2019. Téhož dne došlo soudu další vyjádření žalobce spolu s vyjádřením [anonymizováno] k odbornému vyjádření předloženému Žalovaným. Při jednání konaném dne 23. 1. 2019 byla zrekapitulována podání účastníků po zrušení rozsudků ze strany NSČR, byl proveden důkaz znaleckým posudkem a odborným vyjádřením a žalobce byl vyzván k označení dalších důkazů k prokázání existence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody, když tuto soud neměl za prokázanou ani na základě znaleckého posudku, k čemuž byla žalobci stanovena lhůta 30 dnů, žalobce již při jednání navrhl výslech znalce. Jednání pak bylo za účelem doplnění dokazování odročeno na den 3. 4. 2019. Při jednání konaném dne 3. 4. 2019 žalobce navrhl k otázce příčinné souvislosti výslech dvou svědků, byli obsáhle vyslechnuti zástupci [anonymizováno] a účastníkům byla na žádost stanovena lhůta 1 měsíce od doručení protokolu o jednání k vyjádření k provedeným důkazům. Jednání pak bylo za účelem vyčkání vyjádření účastníků, event. předvolání navržených svědků a přednesu resumé soudu k příčinné souvislosti odročeno na den 26. 6. 2019. Vyjádření žalobce došlo soudu dne 13. 5. 2019. Dne 21. 6. 2019 předložil Žalovaný posudek [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“), který přezkoumal znalecký posudek [anonymizováno]. Podáním ze dne 24. 6. 2019 předkládal žalobce vyjádření [anonymizováno] k námitkám Žalovaného vzneseným po výslechu zástupů [anonymizováno] a současně uváděl, že od Žalovaného obdržel dne 21. 6. 2019 obsáhlý znalecký posudek [anonymizováno], kterým má být proveden důkaz při odročeném jednání. S ohledem na krátkou dobu, kdy žalobce není schopen tento posudek nastudovat a opatřit si případné vyjádření [anonymizováno], žádal žalobce o odročení nařízeného jednání s tím, aby toto bylo odročeno na dobu před 4. 9. 2019, anebo po 10. 10. 2019, kdy mezi těmito termíny bude jeho právní zástupce na zahraniční cestě. S ohledem na tyto skutečnosti bylo jednání dne 24. 6. 2019 odročeno na den 21. 10. 2019. Dne 28. 6. 2019 pak byl posudek [anonymizováno] zaslán žalobci k vyjádření a k odročenému jednání byly předvolány oba znalecké ústavy. Vyjádření žalobce došlo soudu dne 15. 7. 2019. Dne 10. 10. 2019 došlo soudu od [anonymizováno] obsáhlé doplnění jeho znaleckého posudku. Dne 16. 10. 2019 bylo po ověření, že [anonymizováno] není schopen zpracovat do termínu jednání vyjádření k doplnění posudku [anonymizováno], jednání odročeno na den 15. 1. 2020 a doplnění posudku [anonymizováno] bylo zasláno Žalovanému k vyjádření ve lhůtě 30 dnů. Dne 23. 12. 2019 předložil Žalovaný soudu doplnění posudku [anonymizováno]. Doplnění posudku bylo žalobci zasláno až dne 7. 1. 2020 a k žádosti žalobce ze dne 8. 1. 2020, odůvodněné krátkostí času pro seznámení se s doplněním posudku a pro přípravu na jednání, bylo jednání dne 9. 1. 2020 odročeno na den 15. 4. 2020. Obsáhlé vyjádření žalobce k posudku [anonymizováno] i věci samé spolu s obsáhlým druhým doplněním posudku [anonymizováno] došlo soudu dne 24. 3. 2020. K žádosti Žalovaného o odročení jednání ze dne 26. 3. 2020, odůvodněné jednak krátkostí času pro seznámení se s doplněním posudku, ke kterému musí objednat vyjádření [anonymizováno], jednak vyhlášeným nouzovým stavem, bylo jednání dne 30. 3. 2020 zrušeno. Dne 6. 4. 2020 došla soudu stručná reakce Žalovaného na poslední podání žalobce. Dne 8. 7. 2020 předložil Žalovaný druhé doplnění posudku [anonymizováno] se stručným vyjádřením. Dne 13. 7. 2020 bylo nařízeno ústní jednání na den 30. 9. 2020. Dne 24. 9. 2020 došlo soudu vyjádření žalobce s dalším listinným důkazem (expertním vyjádřením). Při jednání konaném dne 30. 9. 2020 byly provedeny důkazy v mezidobí předloženými posudky/doplňky, byli obsáhle vyslechnuti zástupci [anonymizováno] a [anonymizováno], dále byl vyslechnut svědek (expert označený žalobcem v posledním podání), Žalovaný žádal o poskytnutí lhůty 3 týdnů od doručení protokolu k vyjádření k provedenému dokazování a jednání pak bylo za tímto účelem, kdy soud avizoval ukončení dokazování na dalším jednání, odročeno na den 25. 11. 2020. Protokol byl rozeslán dne 3. 11. 2020. K žádosti zástupce žalobce ze dne 19. 11. 2020, odůvodněné jednak pozdním zasláním protokolu, a tedy krátkostí lhůty na přípravu na jednání, při kterém soud hodlá ve věci rozhodnout, jednak nutnou péčí o rodinného příslušníka nakaženého koronavirem, pro kterou se nemohl věnovat svým pracovním povinnostem, bylo jednání 19. 11. 2020 odročeno na den 20. 1. 2021. Obsáhlá vyjádření účastníků spojená se závěrečnými návrhy došla soudu ve dnech 14. a 15. 1. 2021. Při jednání konaném dne 20. 1. 2021, při kterém Žalovaný ještě předložil krátkou repliku k závěrečnému návrhu žalobce, byly další důkazní návrhy zamítnuty, dokazování bylo ukončeno a po přednesu závěrečných návrhů byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta a žalobci bylo uloženo zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 381 151,90 Kč a státu na náhradě nákladů řízení částku 40 537,50 Kč. Usneseními ze dne 3. 2. 2021, která nabyla právní moci dne 19. 2. 2021, bylo rozhodnuto o znalečném pro [anonymizováno] a [anonymizováno]. K žádosti odůvodněné velkým množstvím skončených věcí a obtížnosti věci byla prodloužena lhůta pro vypravení písemného vyhotovení rozsudku do 22. 3. 2021, rozsudek byl vypraven dne 19. 3. 2021. Soud dospěl k závěru, že na straně [anonymizováno] došlo k nesprávnému úřednímu postupu, když nerevidovalo dříve vydaná povolení na provozování herních technických zařízení, když to vyžadoval veřejný zájem, a povolení tak byla v rozporu s loterijním zákonem (naopak za prokázanou soud nevzal tvrzenou nečinnost při revizi či zrušení povolení, která mají odporovat vyhláškám obcí), nevzal však za prokázané, že by žalobci v příčinné souvislosti s takovým nesprávným úředním postupem vznikla škoda. Dne 6. 4. 2021 došlo soudu odvolání žalobce, odvolání bylo dne 4. 5. 2021 zasláno Žalovanému k vyjádření ve lhůtě 15 dnů. Dne 29. 6. 2021 byl spis předložen MS Praha, který dne 23. 7. 2021 nařídil odvolací ústní jednání na den 20. 10. 2021. Dne 12. 10. 2021 došlo soudu vyjádření Žalovaného k odvolání. Při jednání konaném dne 20. 10. 2021 byl vyhlášen rozsudek, kterým byl napadený rozsudek potvrzen a žalobci bylo uloženo zaplatit Žalovanému na náhradě nákladů odvolací řízení částku 600 Kč Odvolací soud na rozdíl od soudu prvého stupně uzavřel, že v postupu [anonymizováno] nelze spatřovat nesprávný úřední postup. Spis byl vrácen OS Praha 1 dne 23. 11. 2021, rozsudek MS Praha byl dne 30. 11. 2021 vypraven a dne 1. 12. 2021 nabyl právní moci. Dne 29. 1. 2022 došlo soudu dovolání žalobce. Dovolání bylo dne 22. 2. 2022 zasláno Žalovanému k vyjádření ve lhůtě 15 dnů, bylo však zasláno nesprávné organizační složce, a tak bylo dne 4. 4. 2022 zasláno znovu. Dne 8. 4. 2022 zaplatil žalobce soudní poplatek za dovolání. Dne 16. 5. 2022 byl spis předložen NSČR. Dne 14. 6. 2022 došlo soudu vyjádření Žalovaného k dovolání. Od 9. 9. 2022 do 5. 10. 2022 byl spis zapůjčen na [stát. instituce] k vyřízení žádosti žalobce o náhradu nemajetkové újmy, od 21. 10. 2022 do 14. 11. 2022 pak byl spis zapůjčen u zdejšího soudu k tomuto odškodňovacímu řízení. NSČR dovolání usnesením ze dne 13. 12. 2022 odmítl pro nepřípustnost a uložil žalobci zaplatit Žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč. Spis byl vrácen OS Praha 1 dne 22. 12. 2022, usnesení NSČR bylo dne 23. 12. 2022 vypraveno a téhož dne nabylo právní moci (zjištěno ze spisu OS Praha 1 sp. zn. [spisová značka]).

12. Podáním ze dne 13. 1. 2022, došlým žalovanému téhož dne, uplatnil žalobce u žalovaného z důvodů následně uvedených v podané žalobě požadavek na zaplacení částky 169 996 Kč jako náhrady nemajetkové újmy způsobné nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení. Žalovaný žádost vyřídil stanoviskem ze dne 30. 9. 2022, ve kterém z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě konstatoval, že celková délka posuzovaném řízení je nepřiměřená, a přiznal žalobci zadostiučinění v částce 82 500 Kč. [příjmení] 82 500 Kč byla žalobci zaplacena dne 4. 10. 2022 (zjištěno ze žádosti včetně doručenky, stanoviska, přehledu závazku, bankovního výpisu).

13. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

14. Dle § 96 odst. 1 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle § 96 odst. 2 o. s. ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

15. Dle § 96 odst. 3 o. s. ř., jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání (§ 96 odst. 4 o. s. ř.).

16. V předmětné věci vzal žalobce svou žalobu částečně zpět dříve, než bylo zahájeno projednávání věci samé, proto soud rozhodl v souladu s § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil.

17. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

18. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

19. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

20. Dle § 13 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

21. Dle § 31a OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

22. Posuzované řízení bylo zahájeno podáním žaloby dne 12. 7. 2012 a bylo skončeno právní mocí usnesení NSČR o odmítnutí dovolání dne 23. 12. 2022. Řízení tedy trvalo celkem 10 let, 5 měsíců a 11 dnů. K této době je však nutno přičíst též dobu, po kterou byl nárok předběžně projednáván u žalovaného, tedy dobu od podání žádosti o náhradu škody k [anonymizováno] dne 2. 6. 2011 do skončení projednání dne 24. 11. 2011, tj. dobu 5 měsíců a 22 dnů (k tomu viz rozsudek NSČR sp. zn. 30 Cdo 1084/2017). Řízení tedy trvalo celkem 10 let a 11 celých měsíců, resp. 131 měsíců.

23. Pokud jde o jednotlivá kritéria rozhodná pro posuzování délky řízení, má soud na základě učiněných zjištění za to, že posuzované řízení bylo složitější po skutkové stránce, když byla zjišťována zejména existence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a škodou a výše takové škody. Na tom nic nemění skutečnost, že odvolací soud posoudil otázku nesprávného úředního postupu jinak než soud prvého stupně, a že se tedy z pohledu rozhodnutí odvolacího soudu jednalo o zjišťování nadbytečné. Skutková složitost se pak promítla do složitosti procesní, kdy bylo provedeno větší množství listinných důkazů, zpracovávány znalecké posudky a opakovaně vyslýcháni znalci, vyslýchán svědek. K procesní složitosti přispěla též procesní aktivita účastníků, kdy se soud musel vypořádávat s četnými a obsáhlými podáními účastníků. Žalovaný byl soudem opakovaně vyzýván k doplnění tvrzení a návrhů důkazů (ústní jednání konaná ve dnech 29. 11. 2013 a 20. 8. 2018), k čemuž mu byla vždy poskytnuta lhůta 30 dnů. Při ústním jednání konaném dne 3. 4. 2019 byla oběma účastníkům na jejich žádost poskytnuta lhůta 30 dnů k vyjádření k provedenému výslechu znalce a jednání bylo odročeno na den 26. 6. 2019, tj. za více než 2 měsíce. Ústní jednání nařízené na den 28. 11. 2018 bylo odročeno k žádosti Žalovaného, který zadal odborné posouzení žalobcem předloženého posudku, na den 23. 1. 2019, tj. cca za 2 měsíce. Dne 21. 6. 2019 založil Žalovaný do spisu obsáhlý znalecký posudek [anonymizováno], čímž zmařil konání ústního jednání nařízeného na den 26. 6. 2019, jednání pak bylo odročeno na den 21. 10. 2019, tj. cca za 4 měsíce, odročení na dřívější termín však bránil pobyt zástupce žalobce od 4. 9. do 10. 10. 2019 v zahraničí. Dne 20. 12. 2019 založil Žalovaný do spisu doplněk znaleckého posudku [anonymizováno], čímž zmařil konání ústního jednání nařízeného na den 15. 1. 2020, jednání pak bylo odročeno na den 15. 4. 2020, tj. za 3 měsíce. V řízení rozhodovaly soudy na třech stupních soudní soustavy, kdy OS Praha 1 rozhodoval 2x ve věci samé a dále pak o znalečném, o námitkách proti usnesení asistenta soudce, o odmítnutí dovolání pro opožděnost a o odvolání proti tomuto usnesení (posledně dvě uvedená rozhodnutí však nelze zahrnovat do procesní složitosti, naopak je nutno je přičíst k tíži státu – viz dále), MS Praha a NSČR rozhodovaly každý 2x ve věci samé. Účastníkům řízení jistě nelze upřít využití opravných prostředků k uplatňování či bránění jejich práv, každé podání opravného prostředku si však vyžádá určitou dobu jak na zadministrování věci před předložením vyšší instanci (zaslání opravného prostředku k vyjádření, vybrání soudního poplatku apod.), tak na vlastní nastudování a projednání věci před orgánem vyšší instance, kterou nelze přičítat státu. Konečně pak řízení nebylo jednoduché ani po právní stránce, když otázka, zda žalobcem namítaná (ne) činnost [anonymizováno] může být nesprávným úředním postupem ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., dosud nebyla v judikatuře řešena a soudy jednotlivých stupňů měly na tuto otázku rozdílný právní názor.

24. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci (soudů), má soud na základě učiněných zjištění za to, že tento byl v zásadě plynulý a úkony byly činěny v přiměřených lhůtách, přesto je však nutno konstatovat několik skutečností, které měly negativní vliv na celkovou délku řízení, a které je tak nutno přičíst k tíži státu. Při ústním jednání konaném dne 21. 6. 2013 žádal žalobce o možnost podat písemné vyjádření k vyjádření Žalovaného, které slíbil podat do 14 dnů, jednání bylo za tím účelem odročeno na den 15. 7. 2013. Přestože žádné vyjádření podáno nebylo (což žalobce potvrdil při následně konaném jednání), bylo jednání dne 11. 7. 2013 odročeno kvůli pozdě podanému vyjádření (!) na den 30. 9. 2013, čímž došlo k prodloužení řízení bez zjevného důvodu o 2,5 měsíce. Dne 16. 12. 2014 bylo vydáno nesprávné usnesení o odmítnutí dovolání, když rozhodnutí vydávající asistent soudce chybně určil konec lhůty podání dovolání, a toto usnesení pak muselo být k odvolání žalobce změno usnesením soudce ze dne 12. 3. 2015, čímž došlo k prodloužení řízení o 3 měsíce. Dne 15. 7. 2015 byl spis předložen NSČR k rozhodnutí o prvém dovolání, rozhodnuto pak bylo až dne 26. 4. 2017, tj. za 1 rok a 9 měsíců. Přestože se jednalo o mimořádný opravný prostředek a NSČR posuzoval otázky dosud neřešené, má soud za to, že v uvedené prodlevě je nutno spatřovat průtah cca 9 měsíců. Jako nepřiměřeně dlouhá se s ohledem na v té době již uběhlou dobu řízení jeví prodleva mezi dojitím posledního vyjádření žalobce po kasaci předchozích rozsudků ze strany NSČR dne 21. 9. 2017 a nařízením ústního jednání dne 5. 1. 2018 na den 12. 2. 2018. Tato prodleva však neměla na délku řízení zřejmě vliv, když žalobce si v té době nechával zpracovat znalecký posudek [anonymizováno] a i při dřívějším nařízení jednání by zřejmě žádal o odročení, stejně jako tomu bylo v případě jednání nařízeného na den 12. 2. 2018. Ústní jednání nařízené na den 25. 11. 2020 bylo odročeno kvůli pozdě rozeslanému protokolu z předchozího jednání, ke kterému měli účastníci mít možnost se vyjádřit, na den 20. 1. 2021, čímž došlo k prodloužení řízení o cca 2 měsíce. Konečně pak druhé dovolání bylo doručeno nesprávné organizační složce Žalovaného, a doručení tak muselo být provedeno znovu, čímž došlo k prodloužení řízení o cca 1,5 měsíce. K tíži státu naopak dle názoru soudu nelze přičíst kasaci prvních rozsudků OS Praha 1 a MS Praha ze strany NSČR. Rozsudky nebyly zrušeny pro závažnou procesní vadu či nerespektování judikatury nebo závazného právního názoru vyšších soudů, ale pro jiný právní názor NSČR na dosud neřešené otázky posuzování nesprávného úředního postupu. Šlo tedy o důsledek víceinstančnosti řízení a projev nezávislosti rozhodování soudů, což nelze státu přičítat k tíži. Nejednalo se ani o opakované rušení vydaných rozhodnutí a„ přetahování“ mezi soudy jednotlivých stupňů, tzv. justiční ping pong.

25. Pokud jde o jednání žalobce, teto svým postupem k délce řízení též nezanedbatelným způsobem přispěl. Mimo již výše popsanou procesní aktivitu, která byla zohledněna v procesní složitosti věci, je nutno zmínit, že žalobce až při ústním jednání konaném 10. 5. 2013 předložil obsáhlou repliku k vyjádření Žalovaného, který pak žádal o prostor pro písemnou reakci, a jednání bylo za tím účelem odročeno na den 21. 6. 2013, tj. za cca 1,5 měsíce. Při ústním jednání konaném dne 30. 9. 2013 žádal o možnost podat písemné vyjádření v reakci na vývoj judikatury a jednání bylo za tím účelem odročeno na den 29. 11. 2013, tj. za 2 měsíce. Ústní jednání nařízené na původně den 12. 2. 2018 žádal odročit na dobu po 15. 3. 2018 a pak po 30. 6. 2018, aby mohl předložit zpracovávaný posudek [anonymizováno], jednáni nakonec bylo odročeno až na den 20. 8. 2018, tj. za 6 měsíců. Dne 24. 3. 2020 založil do spisu obsáhlé doplnění posudku [anonymizováno], čímž zmařil konání ústního jednání nařízeného na den 15. 4. 2020, a jednání se pak konalo až dne 30. 9. 2020, tj. za 6 měsíců, v této době je však zahrnuto i období, kdy se soudní jednání nekonala/nenařizovala z důvodu nouzového stavu v souvislosti s koronavirovou situací.

26. Konečně pokud jde o význam předmětu řízení pro poškozeného, tento soud hodnotil jako běžný. Předmětem posuzovaného řízení byl požadavek na poskytnutí peněžitého plnění, a nejednalo se tak o řízení s typově zvýšeným významem předmětu řízení. Skutečnost, že se jednalo o odškodňovací řízení dle zákona č. 82/1998 Sb., význam předmětu řízení typově nezvyšuje (viz usnesení NSČR sp. zn. 30 Cdo 1987/2014). Předmětem řízení sice byl požadavek na zaplacení vysoké částky cca 1,4 mld. Kč, žalobce se však zvýšeného významu posuzovaného řízení z důvodu výše požadovaného plnění nedovolával a netvrdil a neprokazoval význam požadovaného plnění z hlediska jeho postavení, majetkových poměrů, výkonu činnosti apod.

27. Na základě popsaných hledisek, která lze (zejména postup soudů v posuzovaném řízení) či nelze (zejména složitost řízení ve všech jeho aspektech, postup žalobce) přičítat státu, dospěl soud k závěru, že celkovou dobu řízení v délce 10 let a 11 měsíců nelze považovat za dobu přiměřenou, a že tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. To ostatně nebylo mezi účastníky sporným.

28. Uvedený nesprávný úřední postup pak byl způsobilý vyvolat na straně žalobce nemajetkovou újmu, kdy vznik takové újmy představované stavem nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován, se předpokládá (viz např. usnesení NSČR sp. zn. 30 Cdo 3007/2010). Žádné skutečnosti, které by uvedenou domněnku měly vyvrátit, žalovaný v řízení neuvedl, naopak vznik újmy na straně žalobce uznával a tuto (dle svého přesvědčení dostatečně) nahradil.

29. Soud pak má (opět ve shodě s oběma účastníky) za to, že za předmětnou nemajetkovou újmu je namístě poskytnout zadostiučinění v penězích, když pouhé konstatování porušení práva se nejeví jako přiměřené a dostačující. Při stanovení výše tohoto zadostiučinění soud vyšel ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia NSČR sp. zn. Cpjn 206/2010. Dle názoru soudu pak není již při stanovení základní částky možné vyjít z částky na spodní hranici rozpětí uvedeného v odkazovaném stanovisku, když celková délka posuzovaného řízení již byla výrazně nepřiměřená. Za přiměřenou tak soud považoval částku 17 500 Kč za rok řízení, resp. částku 1 458,33 Kč za 1 měsíc řízení, redukovanou na za první dva roky trvání řízení. Pro žalobcem požadované užití základní částky na horní hranici judikaturou stanoveného rozpětí soud důvody neshledal, když délka posuzovaného řízení byla výrazně nepřiměřená, nikoliv však extrémní. Žalobcem odkazovaná judikatura ESLP (stran přípustné délky odškodňovacího řízení) se pak týká odškodňovacího řízení za nepřiměřenou délku řízení, tj. posuzování situace, kdy je určité řízení vedeno a mělo v něm být vydáno rozhodnutí v přiměřené době. V posuzovaném řízení však byla situace jiná, kdy byl veden spor o to, zda nějaké řízení vůbec mělo být vedeno a nějaké rozhodnutí vůbec vydáváno, tj. situace diametrálně odlišná od„ prostého“ posouzení průběhu existujícího řízení a zhodnocení přiměřenosti doby jeho trvání. Dále pak se žalobcem odkazovaná judikatura ESLP (stran přiznání vysokého zadostiučinění) týká situace, kdy je nepřiměřeně dlouze vedeno odškodňovací řízení stran odškodnění nepřiměřené délky jiného řízení, kdy v takovém případě by soud, který vede průtažné odškodňovací řízení, měl uznat svou chybu a (v podmínkách ČR k návrhu poškozeného) přiznat zvýšené zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou odškodňovaného řízení, tj. zvýšením odškodnění za odškodňované řízení je kompenzována i újma plynoucí z nepřiměřené délky odškodňovacího řízení. Průtahy či nepřiměřená délka odškodňovacího řízení však nejsou samy o sobě důvodem pro užití zvýšené či maximální základní částky při odškodňování újmy plynoucí z nepřiměřené délky odškodňovacího řízení v jiném samostatném/navazujícím odškodňovacím řízení.

30. Uvedeným způsobem stanovenou základní částku odškodnění pak soud modifikoval dle jednotlivých kritérií upravených v § 31a odst. 3 OdpŠk, pro které lze základní částku zvýšit či snížit. Z hlediska popsané složitosti věci soud snížil základní částku o 30 %. Popsaný postup orgánů státu v posuzovaném řízení se primárně odrazil již v závěru o nepřiměřenosti délky posuzovaného řízení jako takového, kdy je pak poskytováno zadostiučinění za celou dobu trvání řízení, nikoliv jen za dobu, o kterou z důvodů přičitatelných státu došlo k prodloužení řízení. Takové zohlednění považoval soud za dostatečné a žádnou další modifikaci základní částky z důvodu postupu orgánů státu neprováděl. Z důvodu postupu žalobce a jeho přispění k délce řízení soud základní částku snížil o 5 %. Pokud pak jde o kritérium významu řízení, zde soud důvody pro modifikaci základní částky neshledal.

31. Soud tedy uzavřel, že by základní částka odškodnění měla být snížena o 35 %. Na základě takového závěru pak soud považoval za důvodný požadavek na poskytnutí zadostiučinění ve výši 112 802 Kč po zaokrouhlení vypočtený následovně: 131 (měsíců řízení) x 1 458,33 Kč (za 1 měsíc řízení) – 12 x 1 458,33 Kč (modifikace na za první dva roky řízení) = 173 541,67 Kč x 0,65 (snížení o 35 %). Jelikož žalobce na odškodnění nemajetkové újmy již obdržel částku 82 500 Kč, shledal soud jeho žalobu důvodnou do částky 30 302 Kč, do které jí vyhověl, a ve zbylém požadavku na zaplacení částky 57 194 Kč ji jako nedůvodnou zamítl.

32. Pokud jde o požadované příslušenství, žalovaný se nezaplacením předmětné částky do dne splatnosti dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost platit vedle jistiny též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný se dostal do prodlení uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku, kdy dle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li ústřední orgán náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura (viz stanovisko NSČR sp. zn. Cpjn 206/2010 a tam odkazovaná judikatura) na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou škody způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu. Teprve ode dne následujícího po uplynutí této lhůty jej stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, kdy uplatněním je okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu škody (újmy) žalovanému. Žádost žalobce byla doručena žalovanému dne 13. 1. 2022 a lhůta 6 měsíců skončila dne 13. 7. 2022. Soud tak považoval požadavek na zaplacení úroku z prodlení od 14. 7. 2022 za důvodný a žalobci právo na zaplacení úroku z prodlení od tohoto data přiznal.

33. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na výsledek řízení, kdy žalobce dosáhl satisfakce uložením povinnosti žalovanému nahradit mu nemateriální újmu, lze na něho ve smyslu zásad úspěchu ve věci pohlížet obdobně, jako by byl plně úspěšný, byť mu nebylo přiznáno jím požadované plnění v plné výši (viz např. usnesení NSČR sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 12 200 Kč, která je tvořena - zaplaceným soudním poplatkem dle položky č. 8a Sazebníku soudních poplatků ve výši 2 000 Kč, - 3x odměnou právního zástupce žalobce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis částečného zpětvzetí žaloby a vyjádření ze dne 13. 10. 2022) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu v celkové výši 9 300 Kč (3x 3 100 Kč), když za tarifní hodnotu byla dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu vzata částka 50 000 Kč, - paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce žalobce za tři úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v celkové výši 900 Kč (3x 300 Kč). Zástupce žalobce není plátcem DPH.

34. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se organizační složka státu vystupující v řízení za žalovaného řídí.

Poučení