44 C 47/2020-83

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedou senátu Mgr. Liborem Zhřívalem, jako samosoudcem, ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, takto:

Výrok

I. Žaloba s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 402 171,10 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 402 171,10 Kč od 18. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na plné náhradě nákladů řízení částku 23 365 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 26. 10. 2020 na žalované domáhal zaplacení částky 402 171,10 Kč s příslušenstvím (ve formě zákonného úroku z prodlení), coby přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu tvrzeným nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce soudního řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 49 C 187/2008 (dále též jen„ posuzované řízení“), v němž vystupoval jako žalobce a domáhal se přezkumu správního rozhodnutí o odvolání. Celková doba posuzovaného řízení činila 11 let a 7 měsíců, což je podle žalobce doba zcela nepřiměřená, když řízení bylo zatíženo nesprávným postupem soudu, který nesprávně vyznačil doložku právní moci a spis založil ve spisovně, ačkoliv správně měl věc předložit Krajskému soudu v Brně k rozhodnutí o odvolání žalobce. To se však nakonec stalo pouze a jedině v důsledku procesní aktivity žalobce, protože jinak by spis v důsledku nesprávného postupu soudu zůstal založen a Krajskému soudu v Brně by zřejmě nebyl předložen nikdy. V důsledku nepřiměřené a bezdůvodné délky předmětného řízení byla žalobci způsobena nemajetková újma, kterou podle žalobce nelze nahradit už vzhledem k délce trvání řízení a jednoznačně prokázaným pochybením soudu jinak než přiměřeným zadostiučiněním v penězích, když samotné konstatování porušení jeho práva není zjevně dostačující. Při stanovení přiměřeného zadostiučinění vycházel žalobce ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“) a za jeden rok trvání řízení požadoval částku 20 000 Kč, za první dva roky řízení pak částku v poloviční výši, celkem tak základní částku za 11 let a 7 měsíců trvající řízení stanovil ve výši 211 669 Kč. Základní částku dále zvýšil o 20 % proto, že mu v řízení nelze nic vytknout, o dalších 20 % pro banálnost věci, která nevykazovala žádnou zvláštní složitost po stránce skutkové i právní, a nakonec o 50 %, protože řízení mělo pro žalobce velký význam, neboť se jednalo o uložení kázeňského trestu za neuposlechnutí rozkazu, když žalobce byl v době započetí řízení vojákem z povolání a neuposlechnutí rozkazu je závažným porušením vojenské kázně. Řízení tak výrazně zasáhlo do profesního života žalobce. Po podání žaloby bylo žalobci žalovaným zrušeno služební místo, které bylo krátce po žalobcově odchodu obnoveno. Pokud by nedošlo k průtahům, nedošlo by podle žalobce ke zrušení jeho služebního místa a žalobce by nebyl ochuzen o rychlejší kariérní, jakož i s tím spojený platový postup. Dne 17. 4. 2020 uplatnil žalobce nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění u žalované, avšak v šestiměsíční zákonné lhůtě od jeho uplatnění nebyl z její strany ani zčásti uspokojen.

2. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě potvrdila, že žalobce podáním doručeným jí dne 17. 4. 2020 uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Žádosti žalobce bylo částečně vyhověno stanoviskem ze dne 8. 2. 2021, v němž žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu z titulu jeho nepřiměřené délky a tím tak došlo k porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, ve smyslu ust. § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zák. č. 82/1998 Sb.“). Žalobci však nepřiznala zadostiučinění v penězích, neboť konstatování se v daném případě jeví jako zcela dostačující náhrada. Na tomto stanovisku žalovaná setrvala a navrhla proto zamítnutí žaloby v plném rozsahu jako nedůvodné. Ve svém vyjádření dále podrobně rozvedla zjištění, která učinila z předmětného spisu Městského soudu v Brně, a zdůraznila, že celková délka řízení činila 11 let a 6 měsíců, ve věci bylo rozhodováno dvakrát soudem I. stupně a dvakrát soudem odvolacím, přičemž věc nebyla právně ani skutkově složitá. Celkovou délku posuzovaného řízení po přihlédnutí ke všem zjištěním vyhodnotila jako délku nepřiměřenou, když v řízení došlo k průtahům na straně soudu, resp. k nesprávnému úřednímu postupu tehdejší předsedkyně senátu JUDr. Miluše Říčkové u Městského soudu v Brně, která spis založila do spisovny a nepředložila jej Krajskému soudu v Brně k rozhodnutí o odvolání. Podle žalované to však byl především žalobce, který se více než 10 let nezajímal o stav řízení. Pokud by řízení pro žalobce mělo zvýšený význam, jak uvádí, musel by se podle žalované o stav řízení aktivně zajímat, což učinil až po více než 10 letech. Žalobce tak nedostatečně střežil svá práva a nezachoval takový stupeň pozornosti, který po něm bylo možno vzhledem ke konkrétní časové a místní situaci rozumně požadovat, a který byl objektivně způsobilý zabránit či alespoň co nejvíce omezit riziko vzniku požadované nemajetkové újmy. Finanční částka představující 15% snížení platu na 2 měsíce pak podle žalované nepředstavuje takovou sumu, jíž se žalobce domáhá, tj. 402 171,10 Kč. V tomto směru odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011, v němž dovolací soud dospěl k závěru, že v případech, kdy je předmětem řízení peněžité plnění, není obecně důvodné, aby požadovanou částku přiznané zadostiučinění v penězích svou výší přesahovalo, nadto několikanásobně, jak to požaduje žalobce. Podle žalované tak žalobci nemohla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky posuzovaného řízení nemajetková újma takové intenzity a nebylo zasaženo do uvedených práv žalobce natolik, aby zde byla namístě finanční satisfakce. Konstatování porušení práva, jehož se žalobci již dostalo, je podle žalované v daném případě plnohodnotnou a dostačující formou zadostiučinění, kterou není na místě žádným způsobem bagatelizovat.

3. Soud vzal ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 49 C 187/2008 za prokázané, že dne 18. 8. 2008 podal žalobce (jako voják) žalobu proti veliteli [anonymizováno] (orgánu s kázeňskou pravomocí), jíž se domáhal zrušení rozhodnutí orgánu s kázeňskou pravomocí (žalovaného) u uložení kázeňského trestu [číslo jednací], snížení platu o 15 % na dobu 2 měsíců. Usnesením ze dne 21. 8. 2008 Městský soud v Brně (dále též jen„ soud I. stupně“) řízení zastavil s tím, že žaloba o přezkum rozhodnutí nespadá do věcné příslušnosti obecného soudu, nýbrž soudu, který rozhoduje podle zvláštního zákona věci správního soudnictví. Zároveň žalobce poučil o tom, že je oprávněn ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci usnesení o zastavení řízení podat návrh k příslušnému správnímu soudu. Proti tomuto usnesení podal žalobce dne 1. 10. 2008 odvolání a téhož dne rovněž upravil žalobní petit své žaloby. Usnesením ze dne 7. 10. 2008 vyzval soud I. stupně žalobce k zaplacení soudního poplatku za odvolání, což žalobce učinil dne 22. 10. 2008. Usnesením ze dne 14. 10. 2008 soud I. stupně usnesení z 21. 8. 2008, kterým bylo zastaveno řízení v dané věci, zrušil. Dne 30. 12. 2008 soud I. stupně nařídil jednání na den 10. 3. 2009. Tohoto jednání se žalobce osobně zúčastnil a jednání bylo odročeno na den 12. 5. 2009. Dne 29. 4. 2009 došlo soudu I. stupně odvolání žalovaného proti usnesení ze dne 14. 10. 2008 a soud I. stupně dne 4. 5. 2009 jednání nařízené na den 12. 5. 2009 odročil na neurčito. Žalobce byl zároveň vyzván k písemnému vyjádření k odvolání žalovaného, což učinil v podání ze dne 29. 5. 2009. Dne 12. 6. 2009 byla věc předložena Krajskému soudu v Brně, jako soudu odvolacímu, k rozhodnutí o odvolání. Jeho usnesením ze dne 28. 8. 2009 bylo usnesení soudu I. stupně ze dne 14. 10. 2008 zrušeno a spis posuzované věci byl soudu I. stupně fakticky vrácen dne 17. 9. 2009. Usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne 21. 10. 2009. Toto datum právní moci bylo dne 2. 11. 2009 vyznačeno (nesprávně; pozn. soudu) i na usnesení soudu I. stupně ze dne 21. 8. 2008 o zastavení řízení. Na základě referátu ze dne 19. 7. 2010 byly žalobci vráceny originály jím založených příloh (listin) a tyto mu byly doručeny dne 30. 7. 2010. Podle téhož referátu pak byl spis založen na spisovnu. Podáním došlým dne 6. 1. 2011 se žalovaný soudu I. stupně dotazoval na stav řízení a soudem mu bylo sděleno, že řízení ve věci bylo zastaveno s tím, že žalobce si mohl ve stanovené lhůtě podat návrh u příslušného správního soudu. Dalším přípisem došlým soudu I. stupně dne 16. 2. 2011 se žalovaný dotazoval, zda je soudu I. stupně známo, že si žalobce podal žalobu u správního soudu, a dále žádal o vrácení svého správního spisu. Podle referátu soudce ze dne 21. 2. 2011 bylo žalovanému sděleno, že soudu I. stupně není známo, zda žalobce u správního soudu žalobu podal, a dále bylo žalovanému sděleno, že veškeré přílohy již byly účastníkům vráceny. Dne 15. 5. 2019 v době od 14:51 hodin do 15:14 hodin do předmětného spisu nahlížel žalobce. Dne 13. 9. 2019 pak do spisu nahlížela paní [jméno] [příjmení], jako substitut Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, která do spisu založila plnou moc, jíž žalobce udělil jmenovanému advokátu dne 7. 8. 2019. Jmenovaný advokát učinil dne 7. 11. 2019 na soud I. stupně dotaz na stav předmětného řízení. Soud I. stupně na tento dotaz reagoval přípisem doručeným jmenovanému právnímu zástupci žalobce dne 18. 11. 2019. Sdělil zde, že předmětný spis byl po nesprávném vyznačení doložky právní moci na usnesení ze dne 21. 8. 2008 založen na spisovně, což bylo zjištěno až po kontrole spisu po jeho vyžádání ze spisovny a připojení k žádosti (dotazu žalobce) ze dne 7. 11. 2019. V tomto přípise soud I. stupně dále uvedl, že se jedná o zcela ojedinělý případ a za pochybení se omluvil. Dne 12. 12. 2019 byl spis předložen odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání proti usnesení ze dne 21. 8. 2008 Odvolací soud usnesením ze dne 18. 2. 2020 výrok usnesení soudu I. stupně ze dne 21. 8. 2008 o zastavení řízení potvrdil s tím, že žalobce si proti rozhodnutí správního orgánu může ve lhůtě 30 dnů od právní moci usnesení o zastavení řízení podat žalobu. Usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne 9. 3. 2020.

4. Dne 17. 4. 2020 podal žalobce u žalované žádost o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení, když celkem požadoval částku 402 171,10 Kč. Žalovaná ve svém stanovisku ze dne 8. 2. 2021 konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu z titulu jeho nepřiměřené délky a tím k porušení práva žadatele na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, avšak neshledala důvod pro poskytnutí zadostiučinění v penězích, neboť konstatování porušení práva se v dané věci jeví jako dostačující (plyne tak z uplatnění nároku ze dne 17. 4. 2020, potvrzení příjmu žalovanou ze dne 22. 4. 2020, stanoviska žalované ze dne 8. 2. 2021, jakož i ze shodných tvrzení účastníků řízení).

5. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že kázeňský trest snížení platu o 15 % na dobu 2 měsíců představoval v předmětné době celkovou částku okolo 4 000 Kč. Žalobce uvedl, že v průběhu posuzovaného řízení se soudkyně dotazoval, jaký bude další postup ve věci, a také telefonoval do podatelny, kde bylo mu řečeno, že spis má asi u sebe soudkyně. Písemně žádné dotazy na stav řízení soudu nezasílal. Prodleva v řízení pro něj tehdy nebyla tak zásadní, prostě jen čekal na rozhodnutí soudu a nebylo to pro něho nějak akutní, aby chodil na soud. Zhruba v době, kdy podal žalobu v posuzované věci, bylo zrušeno jeho tabulkové místo, proti čemuž však poté nijak nebrojil. Dohodl se přitom s velitelem [anonymizováno] na tom, že si požádá o denní studium na Univerzitě obrany, kde již studoval dálkově ve 2. ročníku, a velitel mu k tomu dá doporučení. Předešlo se tak tomu, aby se v tu chvíli nestal nezaměstnaným a přešel na studium jako voják student. S tím souhlasil, když mu nic jiného nezbývalo. Šlo o takovou smírčí cestu. Musel však tehdy nastoupit znovu do 1. ročníku, neboť to byla podmínka Univerzity obrany. Tím se tak jeho studium prodloužilo a stal se proto později i důstojníkem. Tím pádem se zpožďuje i jeho další povyšování, když na každou hodnost je taktéž navázán plat. [Anonymizovaný odstavec.]

7. Z provedených důkazů soud žádné další pro věc podstatné skutečnosti nezjistil.

8. Podle § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

9. Podle § 31a odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

10. Pokud jde o celkovou délku posuzovaného řízení, tato činila 11 let a 6 celých měsíců, konkrétně od 18. 8. 2008, kdy žalobce podal žalobu, do 9. 3. 2020, kdy nabylo právní moci usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2020, jímž bylo celé řízení pravomocně skončeno. Ve věci bylo rozhodováno dvakrát soudem I. stupně a rovněž dvakrát soudem odvolacím. Při bližším zkoumání průběhu celého posuzovaného řízení, zejména postupu soudu I. stupně, s přihlédnutím k předmětu řízení a jeho složitosti, je třeba uzavřít, že celková délka řízení je v daném případě jednoznačně délkou nepřiměřenou. K tomuto závěru ostatně dospěla i žalovaná. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu (ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí zák. č. 82/1998 Sb.) a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které mu náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb.).

11. Soud dále přihlédl ke konkrétním okolnostem případu a kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zák. č. 82/1998 Sb. a dospěl k následujícím závěrům.

12. Pokud jde o složitost věci, tato nebyla nijak zvlášť procesně či hmotněprávně obtížnou, když v daném případě bylo primárně posuzováno pouze to, zda věc patří do věcné příslušnosti soudu, který rozhoduje podle zvláštního zákona věci správního soudnictví či nikoliv.

13. Postup soudů (stěžejně soudu I. stupně) byl liknavý, když byla nesprávně vyznačena právní moc na usnesení soudu I. stupně ze dne 21. 8. 2008, jímž bylo řízení zastaveno, a spis v dosud pravomocně neskončené věci byl uložen na spisovnu, kde se nacházel po dobu více než 9 let (od 7/2010 do 11/2019) bez jakéhokoli úkonu.

14. Žalobce přitom svým jednáním žádný průtah v řízení nezpůsobil, naopak soud I. stupně začal opětovně konat až na základě dotazu žalobce na stav řízení ze dne 7. 11. 2019.

15. Pokud jde o význam předmětu řízení pro žalobce, veškerá učiněná zjištění svědčí o minimálním a v průběhu řízení se dále postupně snižujícím významu řízení pro žalobce, jakožto poškozeného. Význam řízení pro poškozeného je přitom pro stanovení formy a výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě kritériem nejdůležitějším (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1313/2010 dostupný na www.nsoud.cz). Závěr o„ klíčové roli významu řízení“ pro poškozeného vyslovil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. III. ÚS 1320/10.

16. Byť žalobce tvrdí, že řízení pro něj bylo velmi významným, nelze přehlédnout, že se o stav předmětného řízení po dobu téměř 10 let vůbec nezajímal. Dne 21. 10. 2009 bylo žalobci doručeno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2009 a až do 15. 5. 2019, kdy žalobce nahlížel do spisu, nelze dovodit jakýkoli jeho vážný zájem o předmětnou věc. O věc se pak nezajímal ani poté, kdy mu dne 30. 7. 2010 byly soudem I. stupně vráceny všechny jím založené originály listin. Ani ústní dotaz na soudkyni a na podatelnu soudu za dobu téměř 10 let (o nichž hovořil ve své účastnické výpovědi) nesvědčí o opravdovém vážném zájmu žalobce o předmětné řízení. Sám ostatně ve své účastnické výpovědi dále uvedl, že„ prodleva v řízení pro něho nebyla tak zásadní“. Nelze pak přehlédnout ani to, že předmětný kázeňský trest, snížení platu o 15 % na dobu 2 měsíců, podle samotného vyjádření žalobce představovalo celkovou částku cca 4 000 Kč, tedy částku v podstatě bagatelní. Protože žalobce na původním zrušeném systemizovaném místě ode dne 1. 9. 2009 již ani působit nemohl a místo toho nastoupil denní studium na Univerzitě obrany jako voják student, nelze souhlasit s názorem žalobce, že posuzované řízení výrazně zasáhlo do jeho profesního života. Do konce roku 2008 přitom ani žádné průtahy v posuzovaném soudním řízení shledány nebyly. Sám žalobce dále ve své účastnické výpovědi připustil, že proti zrušení svého původního místa nijak dále nebrojil a do denního studia na Univerzitě obrany nastoupil na základě dohody se svým původním velitelem, tedy v souladu se svým vlastním rozhodnutím (byť mohlo být vynuceno ostatními okolnostmi).

17. Na základě všeho uvedeného soud uzavřel, že délka řízení ve skutečnosti žalobci žádnou vážnou úzkost, potíže či nejistotu nepůsobila (v opačném případě by byl nepochybně v období více než 9 let nečinnosti - průtahů soudu I. stupně podstatně aktivnějším). Hlavním účelem poskytnutí zadostiučinění je přitom právě odškodnění za úzkost, potíže a nejistotu vzniklé v důsledku průtahů, jak aktuálně uzavřel i Evropský soud pro lidská práva ve svém rozhodnutí č. 16008/20 z 20. 5. 2021 v případu Žirovnický proti České republice, kde posuzované řízení trvalo téměř 11 let, spor o odškodnění přes 6 let, a stěžovateli zde nebylo přiznáno žádné finanční zadostiučinění.

18. Ze všech výše uvedených důvodů má soud za to, že v daném případě jako přiměřené zadostiučinění plně postačí samotné konstatování porušení práva. Přitakává přitom žalované, že konstatování porušení práva je ve smyslu konstantní soudní judikatury plnohodnotnou formou zadostiučinění, předpokládanou ust. § 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., kterou není na místě žádným způsobem bagatelizovat (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3076/2012 ze dne 27. 12. 2012 dostupné na www.nsoud.cz). Protože takovéto plnohodnotné formy zadostiučinění se žalobci dostalo již ve stanovisku žalované ze dne 8. 2. 2021, nezbylo soudu, než podanou žalobu zamítnout. Soud zde dále dodává, že při stanovení uvedené odpovídající formy zadostiučinění rovněž nepřehlédl, že žalobci se dále dostalo písemné omluvy od soudu I. stupně již v průběhu posuzovaného řízení (v přípise ze dne 18. 11. 2019).

19. Z pohledu rozhodování o náhradě nákladů řízení soud nemohl přehlédnout, že šestiměsíční lhůta od uplatnění nároku u žalované dne 17. 4. 2020 (ve smyslu § 15 zák. č. 82/1998 Sb.) marně uplynula dnem 17. 10. 2020. Protože žalovaná ve věci rozhodla až stanoviskem ze dne 8. 2. 2021, uspokojila žalobce (částečně) nejen po uplynutí uvedené šestiměsíční lhůty, ale také až po podání předmětné žaloby ze dne 26. 10. 2020.

20. Rozhoduje-li soud o výši přiměřeného zadostiučinění podle zák. č. 82/1998 Sb., jedná se o situaci, kdy jeho rozhodnutí o výši plnění závisí na úvaze soudu ve smyslu § 136 o. s. ř. Přizná-li pak soud žalobci nižší přiměřené zadostiučinění, než jakého se domáhal, uplatní se při rozhodování o náhradě nákladů řízení § 142 odst. 3 o.s.ř., jenž umožňuje i v takovém případě částečně úspěšnému žalobci přiznat náhradu nákladů řízení v plném rozsahu.

21. Přestože tedy žalobci výrokově nebylo požadované plnění přiznáno v plném rozsahu, je na místě mu ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř. přiznat plnou náhradu nákladů řízení, když je třeba považovat ho za úspěšného ve vztahu k soudem stanovené odpovídající formě zadostiučinění (konstatování porušení práva). Ústavní soud přitom již opakovaně judikoval, že poměřovat úspěch a neúspěch ve věci nelze jen tím, jak bylo o konkrétním návrhu rozhodnuto, ale je třeba jej posuzovat i v širších souvislostech. V nálezu sp. zn. IV. ÚS 1/04 ze dne 13. 1. 2005 (N 8/36 SbNU 75) Ústavní soud zdůraznil, že„ ani rozhodování o nákladech řízení nesmí být jen mechanickým posuzováním výsledků sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení“.

22. Účelně vynaložené náklady řízení žalobce představuje odměna jeho advokáta ve výši 3 100 Kč za každý ze 4 úkonů právní služby, spočívajících v převzetí právního zastoupení, sepisu žaloby, písemné replice ze dne 1. 4. 2021 a účasti při jednání dne 21. 5. 2021 (§ 1 odst. 2 věty první, § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 9 odst. 1 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. – srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, dostupné na www.nsoud.cz), tj. celkem odměna advokáta ve výši 12 400 Kč, 4 režijní paušály po 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 2 000 Kč na zaplaceném soudním poplatku, hotové výdaje právního zástupce žalobce spočívající v cestovních výdajích za použití vozidla Citroen C – Crosser, [registrační značka], k jednání soudu dne 21. 5. 2021 při cestě [obec] [anonymizováno] [obec] a zpět a vzdálenosti 412 Kč a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy osobních motorových vozidel stanovené podle vyhlášky č. 589/2020 Sb. částkou 4,40 Kč za 1 km a průměrné ceně motorové nafty určené taktéž uvedenou vyhláškou částkou 27,20 Kč, což při průměrné spotřebě 7,533 l /100 km celkem na této náhradě činí 2 657 Kč, náhrada za promeškaný čas cestou k jednání soudu dne 21. 5. 2021 za 14 půlhodin po 100 Kč (podle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tj. celkem 1 400 Kč, a 21% DPH z přiznané odměny a náhrad ve výši 3 708 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tj. celkem částka 23 365 Kč. Pro úplnost je třeba dodat, že právnímu zástupci žalobce nenáleží odměna za úkon právní služby spočívající v uplatnění nároku na poskytnutí zadostiučinění u žalované, což plyne přímo z ust. § 31 odst. 4 zák. č. 82/1998 Sb. Za neúčelně provedený úkon právní služby pak soud považuje účast při jednání soudu dne 6. 8. 2021, protože toto jednání se konalo již pouze za účelem doplnění dokazování listinou získanou od [anonymizováno 5 slov], přičemž žalobci nic nebránilo, aby návrh na provedení (doplnění) dokazování touto listinou uvedl již v žalobě či v písemné replice ze dne 1. 4. 2021 a nikoliv až při prvním jednání soudu dne 21. 5. 2021. Z téhož důvodu nebylo přiznáno ani jízdné a náhrada za promeškaný čas vztahující se k jednání soudu dne 6. 8. 2021.

23. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř., když soud prodloužil zákonnou lhůtu ze 3 dnů na 15, protože takové prodloužení lhůty je možno po žalobci spravedlivě požadovat a žalované umožní včasné administrativní zpracování soudem uloženého plnění. Místo plnění bylo stanoveno podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zastupujícího advokáta.

Poučení