44 C 50/2020-168

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedou senátu Mgr. Liborem Zhřívalem, jako samosoudcem, v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] proti žalované: [osobní údaje žalované] se sídlem [adresa státního zastupitelství] o zadostiučinění za nemajetkovou újmu takto:

Výrok

I. Žaloba s návrhem na určení, že žalovaná porušila právo žalobce na spravedlivý proces tím, že nezajistila právo žalobce na spravedlivý proces v řízeních Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 10 C 342/2016, 10 C 314/2016, 10 C 359/2016 a 10 C 285/2016 a Městského soudu v Praze sp. zn. 6 A 57/2016, a dále s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 58 413 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 58 413 Kč od 8. 9. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 9. 11. 2020 domáhal shora uvedeného určení a dále se na žalované domáhal zaplacení částky 58 413 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 8. 9. 2020 do zaplacení, představující zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“). Nemajetková újma mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce soudních řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10 C 342/2016, 10 C 314/2016, 10 C 359/2016 a 10 C 285/2016 a dále v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 A 57/2016. Svůj nárok uplatnil u žalované dne 8. 3. 2020. Žalovaná jeho nároku nevyhověla, když pouze ve vztahu k řízení vedenému u Městského soudu v Praze konstatovala, že došlo k porušení práva žalobce. Žalobce byl v řízeních aktivní, reagoval v soudem stanovených lhůtách a na délce řízení se nepodílel. V řízeních vedených u Obvodního soudu pro Prahu 6 navrhl žalobce sloučení, aby nedošlo k navyšování nákladů, tomu však soud nevyhověl, alespoň však část důkazů a výslech žalobce provedl společně ke všem řízením. Žalobce během svého výslechu musel odpovídat na zcela nepřípadné otázky nesouvisející s předmětem žaloby (např. o jeho ošetřujícím lékaři, přítelkyni či zaměstnavateli). Součástí řízení přitom již byly informace o správních deliktech orgánů hl. m. Prahy v oblasti ochrany osobních údajů. Řízení byla nedůvodně přerušována a v důvodných případech naopak přerušována nebyla, a to ani za účelem mimosoudního řešení sporu. V případě problémového senátu Obvodního soudu pro Prahu 6 spatřují podle žalobce také ostatní účastníci řízení stejná pochybení jako on v žalobě. Žalobce je ve vztahu k ostatním stranám sporů vedených u Obvodního soudu pro Prahu 6 poškozeným, kdy Městský soud v Praze v rozsudku č. j. 9 A 68/2018-47 konstatoval, že obstrukční ping-pong mezi správními orgány nelze klást k tíži žadatele o informace. K části požadovaných informací z let 2006 – 2015 se přitom žalobce dostal až v roce 2020. Soud mu dále neumožnil dálkové nahlížení do spisu, přestože tento způsob práce se spisem měl být v době soudních řízení v rámci Egovernmentu již možný a také s ohledem na preventivní opatření před koronavirem vhodný. Všechna řízení již měla být podle žalobce dávno skončena. K řízení sp. zn. 10 C 342/2016 uvedl, že doposud není skončeno. Rozsudek soudu I. stupně nebyl ve stanovené lhůtě po vyhlášení žalobci doručen a navíc šlo o neúplné rozhodnutí ve věci, pročež byla tato vrácena zpět soudem odvolacím. Řízení tak trvá déle než 4 roky. K řízení sp. zn. 10 C 314/2016 uvedl, že soud vyzval žalované, aby se k věci ve lhůtě 30 dnů vyjádřily. První žalovaná podala neúplné vyjádření, kdy chyběly přílohy a zmocnění. Od uplynutí stanovené lhůty se jedná o průtah, kdy vůči první žalované měla být věc řešena rozsudkem pro uznání. Procesní úkony soudu I. stupně byly fakticky nečinností, když podle odvolacího soudu nebylo jednáno s příslušnou organizační složkou. Po rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci byl soud I. stupně nadále nečinný. Žalobci byly stanovovány krátké lhůty, přestože protistrana měla lhůty delší. K řízení sp. zn. 10 C 359/2016 uvedl, že šlo o odškodňovací řízení, které trvalo od 21. 11. 2016 do 8. 3. 2020, a nebylo tak rozhodnuto ve lhůtě 18 měsíců podle ESLP. Podle žalobce mělo být řízení přerušeno nebo řádně vedeno. Chyboval přitom i odvolací soud, jehož rozsudek navíc nebyl žalobci v přiměřené lhůtě vypraven. K řízení sp. zn. 10 C 285/2016 uvedl, že na základě dosavadního průběhu řízení, kdy žaloba z roku 2016 nebyla ani v roce 2020 projednána, pociťoval frustraci a vzal žalobu zpět. Celé období projednávání věci lze proto chápat jako průtahové, kdy soud byl buď zcela nečinný, případně nekonal s cílem řádného a efektivního vyřízení věci. Nakonec k řízení sp. zn. 6 A 57/2016 vedené u Městského soudu v Praze uvedl, že ve stejném senátě již došlo k průtahům v jiném řízení, k čemuž odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. Aprk 13/2018 – 39. Ministerstvo spravedlnosti o průtazích v soudních řízeních vědělo, ovšem neučinilo dostatečná opatření k nápravě a zamezení recidivy. Žalovaná při posouzení žádosti zcela opomněla hodnotit aktivitu žalobce ve vztahu k průtahům, protože ten se o průtahy zajímal a s ohledem na medializovaný případ a důvody průtahů se obrátil přímo na Ministerstvo spravedlnosti. Délka řízení pak snížila využitelnost požadovaných informací a žalobce také nemusel disponovat z důvodu značného časového odstupu všemi důkazy a tvrzeními pro případ kasační stížnosti. Pokud jde o význam řízení pro žalobce, poukázal na zcela nadstandardní vztahy mezi účastníky řízení dotčených soudních sporů. [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] a [stát. instituce] byly v postavení pachatelů správních deliktů – recidivistů, když opakovaně chybovaly v oblasti ochrany osobních údajů, včetně osobních údajů žalobce. Žalobce vůči [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] a [stát. instituce] vymáhal pravomocný rozsudek prostřednictvím výkonu rozhodnutí, resp. exekuce nákladů řízení, a dále vůči nim řešil hlukovou zátěž, když jejich pochybení bylo zjištěno Veřejným ochráncem práv. Znalost efektivity místní samosprávy a státní správy v daném místě, jakožto i požadovaných informací byla pro žalobce přínosná a jednalo se proto o spory pro něj důležité. Při stanovení výše požadovaného nároku vyšel žalobce ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení s tím, že pro období prvních 18 měsíců vždy započetl jen jednu polovinu uvedené základní částky. S ohledem na okolnosti dotčených řízení a skutkově shodné případy snížil dále požadovanou výši zadostiučinění na čtvrtinu. Za řízení sp. zn. 10 C 285/2016 trvající od 4. 9. 2016 do 5. 2. 2020 konkrétně požadoval zadostiučinění ve výši 10 020 Kč, za řízení sp. zn. 10 C 314/2016 trvající od 4. 9. 2016 dosud požadoval do dne 26. 10. 2020 zadostiučinění ve výši 11 445 Kč, za řízení sp. zn. 10 C 359/2016 trvající od 21. 11. 2016 do 8. 3. 2020 požadoval zadostiučinění ve výši 8 599 Kč, za řízení sp. zn. 10 C 342/2016 trvající od 3. 11. 2016 dosud požadoval do dne 26. 10. 2020 zadostiučinění ve výši 12 095 Kč a za řízení sp. zn. 6 A 57/2016 trvající od 3. 4. 2016 do 2. 1. 2020 požadoval zadostiučinění ve výši 16 254 Kč s tím, že řízení ve správním soudnictví by nemělo trvat déle než 2 roky. Dále uvedl, že žádný z nároků není promlčen, neboť řízení sp. zn. 10 C 342/2016 a sp. zn. 10 C 314/2016 ještě neskončila, řízení sp. zn. 10 C 359/2016 skončilo dne 8. 3. 2020 a v období od 8. 3. 2020 do 27. 7. 2020 byla žalovanou vyřizována jeho žádost a lhůta neběžela, řízení sp. zn. 10 C 285/2016 skončilo dne 5. 2. 2020 a nárok byl žalovanou vyřizován v období od 8. 3. 2020 do 27. 7. 2020, kdy lhůta neběžela, a řízení sp. zn. 6 A 57/2016 skončilo dne 2. 1. 2020 a v období od 28. 1. 2020 do 10. 6. 2020 byla vyřizována jeho žádost a lhůta tak neběžela. Žalobce žalovanou přípisem ze dne 7. 7. 2020 upozorňoval na skutečnost, že ve vyjádření a stanovisku ze dne 4. 6. 2020 chybuje, když označuje posuzované řízení vedené Městským soudem v Praze sp. zn. 36 A 57/2016 a nikoliv správnou sp. zn. 6 A 57/2016. Žalovaná tedy projednala nárok z jiného řízení a ne ze zde uvedeného a k projednání nároku tedy zásadně nedošlo dne 4. 6. 2020. Tento omyl byl žalovanou napraven až ve vyjádření ze dne 21. 9. 2020. Navíc v tomto vyjádření žalovaná uvedla, že se žalobci omlouvá, neboť mu nebylo doručováno do datové schránky. Stanovisko ze dne 4. 6. 2020 tedy nebylo konečným. Tímto bylo až to ze dne 21. 9. 2020, které bylo také správně doručováno. Žalobce se Městského soudu v Praze dotazoval na den nabytí právní moci konečného rozhodnutí, což bylo ze strany soudu ponecháno bez odezvy. Tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce v podobě promlčení nároku (např. při určení počátku promlčecí lhůty). Žalobce také neměl za přiléhavé vyjádření žalované ve vztahu k přerušení promlčecí lhůty po dobu vyřizování žádosti, protože žalobce je fyzická osoba a odesílatelem orgán veřejné moci, a datová zpráva je v takovém případě doručena vyzvednutím v desetidenní lhůtě nebo desátým dnem, v případě nepřihlášení se do datové schránky.

2. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě navrhla její zamítnutí v plném rozsahu. Potvrdila, že žalobce u ní předběžně uplatnil nároky na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky všech posuzovaných řízení. Žádost vztahující se k řízení vedenému u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 A 57/2016 byla projednána stanoviskem ze dne 4. 6. 2020, v němž žalovaná konstatovala, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 Odpšk a tím k porušení práva žalobce na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě. Žádosti o poskytnutí finančního zadostiučinění však nevyhověla. Ve vyjádření ve vztahu k tomuto nároku vznesla námitku promlčení. Řízení bylo pravomocně skončeno dne 2. 1. 2020 a žádost žalobce o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění byla doručena žalované dne 4. 2. 2020 Stanovisko žalované ze dne 4. 6. 2020 bylo žalobci doručeno do datové schránky dne 5. 6. 2020, přičemž skutečnost, že si datovou schránku vyzvedl až dne 10. 6. 2020, je irelevantní. Žaloba pak byla podána až dne 9. 11. 2020, tj. po uplynutí promlčecí lhůty. K řízení vedenému u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10 C 342/2016 žalovaná uvedla, že žalobce u ní dne 8. 3. 2020 předběžně uplatnil nárok na zadostiučinění ve výši 38 887 Kč. K projednání došlo stanoviskem ze dne 24. 7. 2020, v němž žalovaná konstatovala, že k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo. Ve vyjádření k žalobě dále podrobně rozvedla průběh uvedeného řízení a jeho délku (4 roky a 2 měsíce) vyhodnotila jako přiměřenou s tím, že k průtahům zásadně nedocházelo. Řízení bylo vedeno před dvěma stupni soudní soustavy, žalobce byl opakovaně vyzýván k odstranění vad žaloby, k jeho žádosti byl poskytnut čas na mimosoudní jednání se žalovanými v období mezi 31. 5. 2018 až 8. 2. 2019. Žalobce podal několik návrhů na přerušení řízení a na spojení řízení, a to zřejmě za účelem dohody s žalovanými, že po něm nebudou požadovat náhradu nákladů řízení (jako v jiných řízeních), což se následně i stalo. Věc byla složitá po skutkové stránce, když bylo nutné vyžádat si přílohové spisy ohledně podkladových řízení, kdy řízení vedená u Obvodního soudu pro Prahu 6 a Obvodního soudu pro Prahu 7 dosud probíhala a spisy nebylo možno zapůjčit. Žádný z účastníků nepodal návrh na určení lhůty k procesnímu úkonu, ani stížnost na průtahy. K řízení vedenému pod sp. zn. 10 C 314/2016 žalovaná uvedla, že nárok ve výši 36 288 Kč u ní byl předběžně uplatněn dne 8. 3. 2020. K projednání žádosti došlo dne 24. 7. 2020, když žalovaná konstatovala, že v řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. I zde žalovaná podrobně rozvedla průběh uvedeného řízení a jeho délku 4 roky a 2 měsíce vyhodnotila jako přiměřenou s tím, že k průtahům zásadně nedocházelo. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Rozsudek soudu I. stupně byl zčásti potvrzen a zčásti zrušen a vrácen soudu I. stupně, neboť bylo nezbytné žalobce vyzvat k doplnění žaloby, přestože soud I. stupně žalobce již předtím několikrát k doplnění žaloby vyzýval. K žádostem žalobce byl soudem poskytnut prostor pro mimosoudní vyřízení sporu v období mezi 31. 5. 2018 až 19. 2. 2019. Žalobce podal několik návrhů na přerušení řízení a na jeho spojení (až ve fázi odvolacího řízení), a to opět za účelem získání prostoru pro jednání s žalovanými, aby proti němu neuplatňovali náklady řízení. Věc byla složitá po skutkové stránce, kdy bylo třeba si vyžádat 10 přílohových spisů ohledně podkladových řízení, z nichž některá nebyla pravomocně skončena, a nebylo možné spisy k nim zapůjčit. Stížnost na průtahy nebo návrh na určení lhůty k procesnímu úkonu nepodával žádný z účastníků. K řízení vedenému pod sp. zn. 10 C 359/2016 žalovaná uvedla, že nárok ve výši 34 397 Kč byl u ní předběžně uplatněn dne 8. 3. 2020. K projednání žádosti došlo dne 24. 7. 2020, když žalovaná konstatovala, že k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo. Žalovaná dále rekapitulovala průběh řízení (trvajícího 4 roky a 2 měsíce) a uvedla shodná tvrzení jako u ostatních posuzovaných řízení vedených Obvodním soudem pro Prahu 6 s tím rozdílem, že řízení zde probíhalo na třech stupních soudní soustavy a nyní je věc řešena soudem dovolacím. Na žádost žalobce soud poskytl prostor pro mimosoudní vyřízení sporu v období mezi 31. 5. 2018 až 28. 3. 2019. K řízení vedenému pod sp. zn. 10 C 285/2016 žalovaná uvedla, že nárok ve výši 40 079 Kč u ní byl předběžně uplatněn dne 8. 3. 2020. K projednání žádosti došlo dne 24. 7. 2020, když žalovaná konstatovala, že k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo. Žalovaná zrekapitulovala průběh řízení (trvajícího 3 roky a 5 měsíců) a následně uvedla shodná tvrzení, jako u výše uvedených posuzovaných řízení vedených Obvodním soudem pro Prahu 6. Navíc uvedla, že žalobce celkem 6x požádal o odročení jednání a k jeho žádosti mu byl poskytnut prostor pro mimosoudní jednání s žalovanými v období mezi 31. 5. 2018 až 19. 2. 2019. Ke všem řízením vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 6 žalovaná uvedla, že žalobce se na jejich délce do jisté míry podílel, význam řízení pro něj je značně diskutabilní, když zahlcuje státní správu nepodstatnými žádostmi o poskytnutí informace a následně zahlcuje soudy žalobami o poskytnutí zadostiučinění. Jeho chování tak lze označit za šikanózní. K případnému přiznání úroků z prodlení od 8. 9. 2020 dále uvedla, že žádosti jí byly doručeny dne 8. 3. 2020 a k prodlení tak mohlo dojít nejdříve dne 9. 9. 2020.

3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené (navržené) listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání výslovně souhlasili (žalobce v žalobě, žalovaná ve svém písemném vyjádření).

4. Z předložených (navržených) listinných důkazů zjistil soud tento skutkový stav:

5. Žalobce u žalované uplatnil své nároky na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení vedených Obvodním soudem pro Prahu 6 pod sp. zn. 10 C 342/2016, sp. zn. 10 C 314/2016, sp. zn. 10 C 359/2016 a sp. zn. 10 C 285/2016 dne 8. 3. 2020. K projednání nároku došlo dne 24. 7. 2020 pod sp. zn. MSP-627/2020-ODSK-ODSK/12 (zjištěno z žádosti o náhradu újmy ze dne 7. 3. 2020; doplnění žádosti o náhradu újmy ze dne 26. 10. 2020; doručenky do datové schránky ze dne 8. 3. 2020, dne 5. 6. 2020, dne 10. 6. 2020 a dne 24. 7. 2020; stanoviska ze dne 24. 7. 2020; odpovědi na doplnění žádosti o náhradu újmu ze dne 9. 11. 2020)

6. Nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. 6 A 57/2016 uplatnil žalobce u žalované dne 4. 2. 2020. K projednání nároku došlo dne 4. 6. 2020 pod sp. zn. MSP-286/2020-ODSK-ODSK/7 Stanovisko bylo žalobci doručeno do datové schránky dne 5. 6. 2020, ten si ji vyzvedl dne 10. 6. 2020. Žalobce požadoval doplnění a revizi stanoviska žalované ze dne 4. 6. 2020, kdy sám uvedl, že jej obdržel dne 10. 6. 2020, o tom bylo žalovanou rozhodnuto (zjištěno z žádosti o náhradu újmy ze dne 4. 2. 2020; stanoviska žalované ze dne 4. 6. 2020; doručenky ke stanovisku; z žádosti o revizi stanoviska ze dne 7. 7. 2020 vč. dodejky; z vyjádření žalované ze dne 21. 9. 2020).

7. Ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 6 A 57/2016 soud zjistil následující skutečnosti: Dne 3. 4. 2016 podal žalobce k Městskému soudu v Praze žalobu proti rozhodnutí rektorky [anonymizováno] v [obec], [číslo jednací]. Žalovaným byla [anonymizováno] v [obec]. Napadeným rozhodnutím rektorky [anonymizováno] v [obec] ze dne 13. 1. 2016 bylo rozhodnuto tak, že odvolání žalobce, coby žadatele o informace, se podle § 16 odst. 3 a § 20 odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zamítá. Žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí rektorky [anonymizováno] v [obec] [číslo jednací] ze dne 13. 1. 2016 zrušil. Dále požadoval, aby byl žalovaný povinen do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku vydat rozhodnutí, kterým se věc vrátí k novému projednání. Současně požadoval, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení. Předmětné rozhodnutí rektorky bylo vydáno v souvislosti s vyřizováním žádosti žalobce jako žadatele o poskytnutí informace ze dne 2. 10. 2015, jíž se na [anonymizováno] v [obec] domáhal poskytnutí závěrečné kvalifikační práce pana [příjmení] [jméno] [příjmení], [příjmení], dále výsledku posouzení této práce systémem na odhalování plagiátů a kopie diplomu uvedené absolventa. Dne 14. 4. 2016 vyzval soud žalobce k zaplacení soudního poplatku za žalobu. Soudní poplatek uhradil žalobce dne 26. 4. 2016. Žalobu soud doručil žalovanému dne 4. 5. 2016. Dne 16. 5. 2016 zaslal žalovaný soudu oznámení o převzetí právního zastoupení a dne 1. 6. 2016 zaslal soudu vyjádření k žalobě. Vyjádření žalovaného přeposlal soud žalobci dne 10. 6. 2016. Žalobce zaslal soudu dne 3. 7. 2016 repliku k vyjádření žalovaného a vyjádřil svůj souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání. Dne 11. 7. 2016 předložil žalovaný soudu vyjádření k replice žalobce. Dne 22. 9. 2016 došlo soudu oznámení advokátky Mgr. [jméno] [příjmení] o tom, že převzala zastupování žalobce ve věci, jehož přílohou byla plná moc udělená žalobcem k tomuto zastupování. Na č. l. 46 se ve spise nachází záznam ze dne 4. 12. 2017 o tom, že věci dosud přidělené soudkyni JUDr. [jméno] [příjmení] se přidělují jako soudkyni zpravodajce JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. Rozsudkem ze dne 20. 12. 2019 Městský soud v Praze žalobu zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Rozsudek byl doručen právní zástupkyni žalobce dne 2. 1. 2020 a téhož dne nabyl i právní moci.

8. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 10 C 342/2016 soud zjistil následující skutečnosti: Žalobou došlou Obvodnímu soudu pro Prahu 6 dne 3. 11. 2016 se žalobce domáhal, aby soud konstatoval porušení jeho práv, a dále zaplacení částky 101 408 Kč po žalovaném ad 1) Městské [anonymizováno] [obec a číslo], a částky 101 407 Kč po žalovaném ad 2) ČR – [stát. instituce]. V obou případech požadoval i příslušenství ve formě úroku z prodlení. Žalobu odůvodnil tím, že podáním ze dne 22. 1. 2015 požádal žalovanou ad 1) o poskytnutí informací o předmětu soudního sporu mezi žalovanou ad 1) a paní [příjmení] a poskytnutí souvisejících dokumentů s tím, že žalovaná ad 1) vydala k žádosti žalobce nezákonná rozhodnutí. Dále namítal, že řízení u žalované ad 1) ve věci poskytnutí požadovaných informací trvalo nepřiměřeně dlouho a žalobci bylo žalovanou upíráno právo na informace. Soud dne 7. 11. 2016 vyzval žalobce k doplnění žaloby upřesněním požadovaných úroků z prodlení. Žalobu soud zaslal žalovaným dne 21. 11. 2016. Téhož dne žalobce doplnil žalobu a dne 25. 11. 2016 soud obdržel vyjádření žalovaného ad 2) k žalobě. Žalovaný ad 1) se k žalobě vyjádřil dne 14. 12. 2016. Oba žalovaní navrhli žalobu zamítnout. Výzvou ze dne 16. 1. 2017 soud vyzval žalobce k doplnění žaloby spočívající ve vylíčení skutkového stavu. Žaloba byla doplněna dne 23. 1. 2017. Soud následně doplnění žaloby přeposlal žalovaným. Ve spise se nachází úřední záznam ze dne 22. 2. 2017 o tom, že ve spise 10 C 359/2016 bylo vyžádáno zapůjčení spisu Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 14 C 65/2014. Spis doposud nebyl zapůjčen. Ve spise se dále nachází úřední záznamy ze dnů 27. 3. 2017, 24. 4. 2017, 23. 5. 2017, 26. 6. 2017 a 31. 7. 2017, dle kterých spis stále nebyl zapůjčen a jeho zapůjčení bylo urgováno. Výzvou ze dne 12. 9. 2017 byl žalobce opětovně vyzván k doplnění žaloby a byl poučen o tom, jakým způsobem má žalobu opravit. Žalobce doplnil žalobu podáním ze dne 29. 9. 2017, které soud přeposlal žalovaným dne 4. 10. 2017. Žalobce v něm jednotlivé nároky rozčlenil a uvedl, že úrok z prodlení z jednotlivých částek požaduje od 25. 10. 2016 do zaplacení. K doplnění žaloby se žalovaný ad 2) vyjádřil dne 19. 10. 2017 a žalovaný ad 1) dne 6. 11. 2017. Podání byla následně přeposlána ostatním účastníkům. K pokynu ze dne 18. 12. 2017 nařídil soud na 24. 1. 2018 jednání. Ve vyjádření žalovaný ad 2) vznesl návrh na vstup [stát. instituce] do řízení coby vedlejšího účastníka na straně žalovaného ad 2). Soud proto dne 17. 1. 2018 vyzval [stát. instituce] ke sdělení, zda do řízení na straně žalovaného ad 2) jako vedlejší účastník vstupuje či nikoliv. [příjmení] den soud zrušil ústní jednání nařízené na den 24. 1. 2018. Zrušení odůvodnil nutností vyzvat [stát. instituce] ke sdělení, zda vstupuje do řízení jako vedlejší účastník. [stát. instituce] dne 25. 1. 2018 sdělil, že v řízení bude uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení. Soud proto následně vyzval vedlejšího účastníka, aby se vyjádřil k žalobě ve lhůtě 14 dnů. Žalobce dne 29. 1. 2018 založil do řízení plnou moc pro právní zástupkyni. Vedlejší účastník zaslal soudu dne 23. 2. 2018 vyjádření k žalobě, ve kterém navrhl žalobu zamítnout jako nedůvodnou. Dne 12. 3. 2018 soud vyzval žalobce, aby se vyjádřil k vyjádření vedlejšího účastníka. Žalobce dne 12. 4. 2018 požádal o prodloužení lhůty k vyjádření. Své vyjádření nakonec předložil dne 23. 4. 2018 a zároveň zde vzal žalobu částečně zpět tak, že se domáhá po žalovaném ad 1) zaplacení částky 65 000 Kč s příslušenstvím a po žalovaném ad 2) zaplacení částky 45 000 Kč s příslušenstvím. K pokynu ze dne 24. 4. 2018 soud nařídil jednání na den 9. 7. 2018. Žalobce dne 31. 5. 2018 požádal o odročení jednání s odůvodněním možnosti řešení věci mimosoudní cestou s žalovanou ad 1). Soud žádosti vyhověl a jednání nařízené na den 9. 7. 2018 zrušil. Dne 9. 7. 2018 soud učinil dotaz na žalobce týkající se stavu mimosoudního jednání. Jelikož žalobce na dotaz soudu nereagoval, soud jej dne 6. 8. 2018 urgoval. Žalobce dne 13. 8. 2018 sdělil soudu, že k uzavření dohody se žalovaným ad 1) dosud nedošlo s tím, že žalobce však na znění dohody pracuje. Jakmile bude mít konkrétní výsledky, soud ihned uvědomí. Dne 5. 9. 2018 soud zopakoval dotaz na žalobce ohledně stavu mimosoudního jednání. K tomu žalobce dne 19. 9. 2018 sdělil, že na konkrétní návrhy žalobce i přes opakované dotazy žalovaný ad 1) nereagoval. K dotazu žalobce, zda to má žalobce považovat za odstoupení od záměru uzavřít dohodu, taktéž nikdo nereagoval, proto žalobce neví, jak si má chování žalovaného ad 1) vysvětlit. Soud se proto dne 26. 9. 2018 obrátil na žalované s výzvou, ať se vyjádří, zda mimosoudní jednání se žalobcem trvají. Žalovaný ad 2) v podání ze dne 3. 10. 2018 sdělil, že z jeho strany se žalobcem po podání žaloby žádné mimosoudní jednání neprobíhalo a není mu známo, zda tato jednání, a s jakým výsledkem, vedla žalovaná ad 1). Žalovaný ad 1) v podání ze dne 15. 10. 2018 sdělil, že mimosoudní jednání se žalobcem stále trvá. Účastníci se měli dále dohodnout, že budou mimosoudně jednat, ale zároveň nebude docházet k přerušování soudních řízení či odročování jednání z důvodu mimosoudního jednání. Vedlejší účastník v podání ze dne 25. 10. 2018 sdělil, že s žalobcem žádné mimosoudní jednání nevedl. Soud vyjádření vždy následně přeposlal ostatním účastníkům. Soud dne 10. 12. 2018 opakoval dotaz na žalobce ohledně stavu mimosoudního jednání. Ten dne 18. 12. 2018 sdělil, že se účastníci dohodli, že žaloby, které jsou projednávány, budou ponechány v běhu, tedy požádal soud o nařízení jednání. Usnesením ze dne 8. 3. 2019 soud připustil změnu žaloby s tím, že žalovaný ad 1) je povinen uhradit žalobci částku 65 000 Kč s příslušenstvím a žalovaný ad 2) je povinen uhradit žalobci částku 45 000 Kč s příslušenstvím. K pokynu ze dne 28. 3. 2019 soud nařídil jednání na den 19. 6. 2019. Žalobce v podání ze dne 29. 3. 2019 navrhl přerušit řízení do doby rozhodnutí o dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2018, č. j. 68 Co 213/2018-162, neboť toto dovolání se má zabývat otázkou pasivní legitimace žalovaného ad 2), která dosud nebyla dovolacím soudem řešena. Žalovaný ad 2) s návrhem na přerušení řízení dne 8. 4. 2019 vyslovil souhlas. Žalovaný ad 1) s návrhem naopak nesouhlasil. Vyjádření soud přeposlal vzájemně účastníkům. Vedlejší účastník dne 9. 5. 2019 sdělil, že se mu přerušení řízení jeví jako nadbytečné. Při jednání dne 19. 6. 2019 soud vyhlásil usnesení o tom, že se řízení nepřerušuje. Při jednání soud dále provedl dokazování listinnými důkazy a jednání odročil za účelem pokračování ve čtení listinných důkazů na 24. 7. 2019. Dne 2. 7. 2019 žalobce podal k soudu návrh na spojení věcí vedených u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10 C 285/2016, 10 C 314/2016, 10 C 342/2016 a 10 C 359/2016. Při jednání dne 24. 7. 2019 soud návrh žalobce na spojení věcí ke společnému projednání a rozhodnutí zamítl. Dále pokračoval v dokazování a jednání odročil na den 23. 10. 2019. Při tomto jednání soud konstatoval, že vyčká vyjádření žalobce, zda na žalobě trvá, či jí bere zpět, ať už zcela nebo částečně. Právní zástupkyně žalobce měla toto sdělit soudu ve lhůtě do 10. 11. 2019. Pro případ, že žalobce bude na žalobě trvat, soud ve věci nařídil jednání na 14. 11. 2019. V podání ze dne 4. 11. 2019 vzal žalobce žalobu ve vztahu k žalovanému ad 2) a vedlejšímu účastníku zpět s tím, že žádný z účastníků, včetně žalobce, neuplatňuje nárok na náhradu nákladů řízení. Usnesením ze dne 6. 11. 2019 soud proto řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným ad 2) zastavil. Taktéž řízení zastavil ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení. Usnesení nabylo právní moci dne 22. 11. 2019. K pokynu ze dne 12. 11. 2019 soud zrušil jednání nařízené na den 14. 11. 2019 z důvodu, že usnesení o částečném zastavení řízení dosud nenabylo právní moci. Nové jednání soud nařídil na den 15. 1. 2020 a při něm pokračoval v dokazování a účastníci přednesli závěrečné návrhy. Soud následně usnesení připustil změnu žalobního petitu tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 65 000 Kč s úrokem z prodlení, a následně vyhlásil rozsudek, kterým zamítl návrh žalobce, aby soud ve věci samé konstatoval porušení práv žalobce ze strany žalovaného, stejně jako žalobu s návrhem, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 65 000 Kč s příslušenstvím, a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 1 500 Kč. V odůvodnění rozsudku soud konstatoval, že žalovaná konala ve lhůtách podle § 14 odst. 5 písm. d) zákona o svobodném přístupu k informacím a § 15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím a v případě dotazů na dotčenou osobu postupovala v přiměřené lhůtě a tím se nedopustila nesprávného úředního postupu. Tím nebyla splněna již první z kumulativních podmínek pro vznik odpovědnosti žalované za nemajetkovou újmu. Žalobce se proti rozsudku dne 15. 4. 2020 odvolal. Spis byl odvolacímu soudu předložen dne 7. 5. 2020. Ten následně dne 19. 5. 2020 spis vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 6 bez věcného vyřízení a vytkl mu, že změnou žaloby nebyl omezen žalobní nárok a v řízení tak zůstala nevypořádána částka 36 408 Kč, tj. rozdíl mezi původně žalovanou částkou 101 408 Kč – 65 000 Kč s příslušenstvím, a dále též příslušenství v podobě úroku z prodlení z částky 101 408 Kč. Z tohoto důvodu odvolací soud vyzval soud I. stupně, aby vydal doplňující rozhodnutí. Soud dne 7. 7. 2020 vyzval účastníky, zda se vzdávají práva účasti u jednání za účelem vyhlášení doplňujícího rozsudku. Žalovaný se vzdal práva účasti při vyhlášení doplňujícího rozsudku, žalobce na výzvu nereagoval. Soud dne 9. 9. 2020 nařídil jednání na den 7. 10. 2020 a při něm vyhlásil doplňující rozsudek, kterým řízení co do částky 36 408 Kč s příslušenstvím a příslušenství z částky 101 408 Kč zastavil. Spis byl následně odvolacímu soudu předložen dne 26. 11. 2020. Ten na den 13. 1. 2021 nařídil jednání. Žalobce doplnil své odvolání proti rozsudku ze dne 15. 1. 2020 dne 13. 1. 2021 Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 1. 2021 potvrdil rozsudek soudu I. stupně ze dne 15. 1. 2020, doplněný rozsudkem ze dne 7. 10. 2020, a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 23. 2. 2021 Odvolací soud konstatoval, že rozhodnutí žalovaného nejsou nezákonnými rozhodnutími, a že délka řízení trvajícího téměř rok, tj. od podání žádosti o informace do okamžiku jejich poskytnutí, nebyla, vzhledem ke všem okolnostem případu, nepřiměřená, když řízení nebylo jednoduché po stránce skutkové i právní a žalobce podával opakovaně opravné prostředky, čímž se jeho délka prodlužovala.

9. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 10 C 314/2016 soud zjistil následující skutečnosti: Žalobce podal dne 6. 10. 2016 u Obvodního soudu pro Prahu 6 žalobu proti žalovaným ad 1) [ulice] [anonymizováno] [obec a číslo] a ad 2) ČR – [stát. instituce]. Žalobou se domáhal určení, že žalovaná ad 1) porušila právo žalobce na spravedlivý proces tím, že mu nevydala v přiměřené době informace o konkrétní výši odsouhlasených odměn přiznaných jednotlivým pracovníkům [anonymizována tři slova] [obec a číslo], a že žalovaná ad 2) porušila právo žalobce na spravedlivý proces tím, že řádně nevykonávala kontrolní činnost a metodické vedení nad orgány [anonymizováno] [obec]. Následně byly žalované vyzvány, aby se k žalobě vyjádřily, což učinily během listopadu 2016. Žalovaná ad 2) uvedla, že není pasivně legitimována. Usnesením ze dne 16. 1. 2017 soud vyzval žalobce k doplnění žaloby, což učinil v lednu 2017. Následně bylo vyžadováno připojení spisu Obvodního soudu pro Prahu 7, a to v průběhu února až července 2017 v intervalu jednou měsíčně. Usnesením ze dne 12. 9. 2017 byl žalobce vyzván k doplnění žaloby, což učinil v září 2017, kdy zároveň žalobu rozšířil. K žalobě se během října 2017 vyjádřily obě žalované. Ze strany žalované ad 2) byl navržen vstup vedlejšího účastníka - [stát. instituce]. Usnesením ze dne 15. 12. 2017 soud připustil změnu žaloby. V lednu 2018 soud požádal o zapůjčení spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 3 A 68/2012, čemuž bylo neprodleně vyhověno. V lednu 2018 byl dále [stát. instituce] vyzván k vyjádření se ohledně návrhu na jeho vstup do řízení v pozici vedlejšího účastníka. Jeho vyjádření ze dne 25. 1. 2018 bylo účastníkům v lednu 2018 doručeno a současně byla [stát. instituce] zaslána žaloba, včetně jejího doplnění, a výzva k vyjádření se k žalobě. [stát. instituce] byl v březnu 2018 urgován o vyjádření k žalobě a vyjádřil se dne 6. 3. 2018. Dne 4. 4. 2018 bylo nařízeno jednání na den 16. 7. 2018. Dne 31. 5. 2018 požádal žalobce o odročení jednání z důvodu možného mimosoudního vyřešení věci. Dne 4. 6. 2018 bylo nařízené jednání zrušeno. Dne 16. 7. 2018 se soud dotazoval žalobce na stav mimosoudních jednání. Ten dne 16. 7. 2018 reagoval, že prozatím mimosoudní jednání probíhají. Dne 10. 9. 2018 se soud opět dotázal žalobce na stav mimosoudních jednání, když dne 24. 9. 2018 bylo soudu sděleno, že prozatím k mimosoudnímu vyřízení nedošlo s tím, že žalobce soud bude informovat, až se tak stane. Opakovaně se soud žalobce dotazoval dne 16. 11. 2018 a dne 17. 12. 2018 dotaz urgoval. Dne 10. 12. 2018 žalobce sdělil, že mimosoudní jednání potrvají nejspíše ještě delší dobu a zároveň doplnil žalobu. V únoru 2019 soud vyzval všechny účastníky, nechť sdělí stav mimosoudních jednání, a případně, zda souhlasí s přerušením řízení. Dále vyžádal k zapůjčení přílohové spisy od Obvodního soudu pro Prahu 7. Žalovaná ad 2) uvedla, že ve věci není pasivně legitimována, když obdobně o tom bylo rozhodnuto v řízeních sp. zn. 10 C 205/2016 a 30 C 117/2017. Žalovaná ad 1) uvedla, že sice probíhají mimosoudní jednání, nicméně mezi účastníky bylo domluveno, že řízení se přerušovat nebudou. Žalobce taktéž uvedl, že nenavrhuje přerušení řízení. V únoru 2019 bylo soudu sděleno, že nemůže být zapůjčen jeden z přílohových spisů, neboť se nachází u odvolacího soudu, druhý byl připojen. Spis byl následně neprodleně vrácen. Dne 27. 3. 2019 soud nařídil jednání na den 1. 7. 2019. Dne 7. 4. 2019 žalobce navrhl řízení přerušit, neboť v řízení sp. zn. 10 C 146/2016 (řízení se stejnými účastníky) bylo podáno dovolání. V dubnu 2019 soud vyzval ostatní účastníky k vyjádření k návrhu na přerušení řízení. Žalovaná ad 2) s přerušením souhlasila, žalovaná ad 1) nikoliv. K tomu se dne 29. 4. 2019 vyjádřil žalobce tak, že v obdobných řízeních žalovaná ad 1) proti rozhodnutí soudu o přerušení řízení nepodala odvolání, proto je její nesouhlas v daném řízení neaktuální. V květnu 2019 soud žalobci přípisem sdělil, že řízení přerušeno nebude. Dne 1. 7. 2019 se konalo jednání, při němž byl vyslechnut žalobce a jednání bylo odročeno za účelem provedení listinných důkazů na den 21. 8. 2019. Dne 2. 7. 2019 navrhl žalobce spojit věc ke společnému projednání s několika dalšími věcmi vedenými u Obvodního soudu pro Prahu 6. Návrh byl zaslán ostatním účastníkům řízení. Dne 21. 8. 2019 se konalo jednání. Byl při něm zamítnut návrh na spojení věci ke společnému řízení, bylo provedeno dokazování listinnými důkazy a jednání bylo za účelem čtení přílohových spisů odročeno na den 27. 8. 2019. Žalobce požádal o zaslání zvukového záznamu z jednání, čemuž soud vyhověl dne 27. 8. 2019. Dne 27. 8. 2019 se konalo jednání, při němž byly provedeny listinné důkazy a poté byl vyhlášen rozsudek č. j. 10 C 314/2016 – 182, kterým soud žalobu v plném rozsahu zamítl. (výroky II., III., VI. a VII. nabyly právní moci dne 8. 3. 2020). Dne 2. 9. 2019 požádala předsedkyně senátu o prodloužení lhůty k písemnému vyhotovení rozsudku do 29. 10. 2019, čemuž bylo vyhověno. Proti rozsudku podal žalobce odvolání, které bylo v listopadu 2019 doručeno ostatním účastníkům. K odvolání se vyjádřila pouze žalovaná ad 1). Věc byla dne 19. 11. 2019 předložena k rozhodnutí odvolacímu soudu. Dne 12. 12. 2019 nařídil odvolací soud jednání na den 31. 1. 2020. Podáním ze dne 23. 12. 2019 navrhl žalobce přerušení řízení a opětovně tak učinil dne 20. 1. 2020. Žalovaná ad 2) uvedla, že s přerušením řízení souhlasí, neboť v obdobných věcech je řešena námitka nedostatku pasivní legitimace před soudem dovolacím, a je proto účelné vyčkat na rozhodnutí Nejvyššího soudu. Dne 31. 1. 2020 se konalo jednání před soudem odvolacím. Žalobce zde požádal o jeho odročení za účelem předložení závěrečného návrhu a vyjádření se k provedeným důkazům v písemné formě. Žalobci možnost učinit písemný závěrečný návrh poskytnuta nebyla (s odůvodněním, že civilní řízení je v zásadně ústní) a následně odvolací soud vyhlásil rozsudek č. j. 14 Co 389/2019 – 212, který nabyl právní moci dne 8. 3. 2020 Odvolací soud jím zamítl návrh na přerušení řízení a rozsudek soudu I. stupně částečně potvrdil a částečně jej zrušil. V části, v níž byl rozsudek zrušen, byla podle odvolacího soudu žaloba nedostatečná, když nebylo zřejmé, čeho přesně se žalobce domáhá. Navíc je podle odvolacího soudu ohledně případného nároku na odškodnění nemajetkové újmy ve vztahu k řízení před správním soudem příslušnou organizační složkou jednající za stát [stát. instituce]. Spis byl soudu I. stupně vrácen dne 18. 2. 2020. Ten usnesením ze dne 28. 5. 2020 žalobce vyzval k doplnění žaloby, na což žalobce reagoval podáním ze dne 19. 6. 2020. Usnesením ze dne 16. 9. 2020 byla žaloba částečně odmítnuta. Usnesením ze dne 16. 9. 2020 byl žalobce ve vztahu k podání ze dne 19. 6. 2020, které je podle obsahu částečným zpětvzetím žaloby, vyzván, nechť uvede, v jakém rozsahu zpětvzetí činí. Dne 4. 10. 2020 požádal žalobce o dálkové nahlédnutí do spisu s ohledem na opatření související s nemoci covid-19. Soud mu k tomuto sdělil, že nahlédnout do spisu lze zásadně v budově soudu. Dne 7. 10. 2020 požádal žalobce o prodloužení lhůty ke splnění výzvy, což soud akceptoval a lhůtu mu prodloužil do 30. 10. 2020. Dne 11. 10. 2020 žalobce doplnil své podání ze dne 19. 6. 2020 a dne 27. 10. 2020 podal odvolání proti usnesení o částečném odmítnutí žaloby a požádal o prodloužení lhůty. Soud žádosti vyhověl do 16. 11. 2020. Dne 30. 10. 2020 žalobce doplnil odvolání. Během listopadu 2020 bylo odvolání žalobce doručeno ostatním účastníkům řízení. Dne 21. 11. 2020 žalobce odvolání opakovaně doplnil. Věc byla dne 3. 12. 2020 předložena k rozhodnutí soudu odvolacímu. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2020, č. j. 14 Co 396/2020 – 266, bylo usnesení soudu I. stupně částečně změněno tak, že se žaloba neodmítá, a částečně bylo potvrzeno. Odvolací soud ke změněné části usnesení uvedl, že je zřejmé, že v tomto rozsahu žalobce požaduje zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou řízení o poskytnutí informací. Spis byl dne 22. 12. 2020 vrácen soudu I. stupně a ten přípisem ze dne 9. 2. 2021 informoval účastníky řízení o tom, že s ohledem na závazný právní názor soudu odvolacího (v rozsudku č. j. 14 Co 389/2019 – 212) bude nadále na místě žalované ad 2) jednat s Ministerstvem spravedlnosti jako s její příslušnou organizační složkou. Dne 23. 2. 2021 bylo nařízeno jednání na den 20. 4. 2021. Při něm žalovaná ad 2) uvedla, že jí byla doručena pouze žaloba a ničeho více, a není jí proto zřejmé, jakou částku žalobce požaduje, a nesouhlasí s tím, že je příslušnou organizační složkou, která by zde za stát měla jednat. Soud jednání odročil na neurčito za účelem zaslání veškerých vyjádření, návrhů a rozhodnutí ve vztahu k žalované ad 2) a vyčkání jejího písemného vyjádření, které soud obdržel dne 5. 5. 2021. Dne 19. 8. 2021 podal žalobce k tomuto vyjádření repliku a dne 30. 8. 2021 nařídil soud jednání na den 3. 11. 2021. Při tomto jednání účastníci přednesli svá vyjádření ve věci, zejména k žalovanými vznesené námitce promlčení, a také k dalšímu postupu v řízení, zejména k otázce, jaká organizační složka by v řízení před soudem měla vystupovat za žalovanou ad 2). K dořešení této otázky bylo jednání odročeno na neurčito.

10. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 10 C 359/2016 soud zjistil následující skutečnosti: Žalobce podal dne 21. 11. 2016 u Obvodního soudu pro Prahu 6 žalobu proti žalovaným ad 1) [ulice] [anonymizováno] [obec a číslo] a ad 2) ČR – [stát. instituce]. Žalobu odůvodnil tím, že dne 29. 7. 2013 požádal žalovanou ad 1) o informace, které mu nebyly poskytnuty v zákonné lhůtě 15 dnů. Žádosti žalovaná ad 1) částečně vyhověla a o zbytku neposkytnutých informací vydal rozhodnutí [stát. instituce]. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal správní žalobu, o které rozhodoval Městský soud v Praze. Ten zrušil rozhodnutí [stát. instituce] a věc mu vrátil k dalšímu projednání s tím, že rozhodnutí povinného subjektu a odvolacího orgánu byla nezákonná. Žalobce tak požadoval z titulu vydání nezákonného rozhodnutí po žalované ad 1) zaplacení částky 49 968 Kč a po žalované ad 2) stejnou částku. Za nepřiměřenou délku řízení pak požadoval jak po žalované ad 1), tak po žalované ad 2) částku 100 000 Kč Vedle náhrady nemajetkové újmy za nezákonná rozhodnutí a nepřiměřenou délku řízení požadoval i nemajetkovou újmu z titulu neposkytnutí informace, a to ve výši 100 000 Kč po každé ze žalovaných. Současně žalobce požadoval, aby soud konstatoval, že došlo k porušení jeho práv ze strany obou žalovaných. Ihned po doručení žaloby zaslal soud žalovaným výzvu k vyjádření se k žalobě. Žalovaná ad 2) doručila soudu své vyjádření k žalobě dne 28. 11. 2016, žalovaná ad 1) dne 14. 12. 2016. Soud obratem vyjádření přeposlal ostatním účastníkům. Dne 16. 1. 2017 vyzval soud žalobce k doplnění žaloby. Žalobce žalobu doplnil podáním ze dne 23. 1. 2017. Následně soud požádal Obvodní soud pro Prahu 7 o zapůjčení spisu. Ten však na žádost nereagoval a byl proto soudem dne 27. 3. 2017 urgován. Následně byl Obvodní soud pro Prahu 7 požádán o zaslání nepravomocného rozhodnutí, a poté, co ani na tuto žádost nereagoval, byl dne 11. 5. 2017 znovu urgován. O nemožnosti zapůjčení spisu se ve spise nacházejí úřední záznamy ze dne 26. 6. 2017, 31. 7. 2017 a 1. 8. 2017. Dne 12. 9. 2017 vyzval soud žalobce k dalšímu doplnění žaloby, na což žalobce reagoval podáním ze dne 29. 9. 2017. Žalovaná ad 2) zaslala soudu své vyjádření k doplnění žaloby dne 18. 10. 2017 a žalovaná ad 1) tak učinila dne 6. 11. 2017. Soud následně vyjádření přeposlal ostatním účastníkům. Ve vyjádření žalovaná ad 2) navrhla vstup [stát. instituce] do řízení jako vedlejšího účastníka na její straně. Soud proto [stát. instituce] dne 17. 1. 2018 vyzval k vyjádření k tomuto návrhu. [stát. instituce] dne 24. 1. 2018 sdělil soudu, že bude v uvedeném řízení uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení. Soud obratem vyzval vedlejšího účastníka, aby se vyjádřil k žalobě. Toto vyjádření musel dále urgovat dne 26. 2. 2018 a také dne 19. 3. 2018. Dne 18. 4. 2018 soud nařídil jednání na 6. 8. 2018 [ulice] účastník zaslal soudu své vyjádření dne 24. 4. 2018. Soud toto vyjádření následujícího dne přeposlal ostatním účastníkům. Žalobce dne 31. 5. 2018 požádal o odročení jednání s odůvodněním, že žalovaná ad 1) požádala o možnost řešení věci mimosoudní cestou. Soud žádosti vyhověl a dne 4. 6. 2018 jednání zrušil s odkazem na mimosoudní jednání stran sporu. Dne 9. 7. 2018 učinil soud dotaz na žalobce stran stavu mimosoudního jednání. Žalobce podáním ze dne 16. 7. 2018 sdělil, že mimosoudní projednávání věci stále pokračuje. Dne 5. 9. 2018 soud tento dotaz na žalobce zopakoval. Žalobce podáním doručeným soudu dne 24. 9. 2018 sdělil, že k postupu v mimosoudním projednávání věci nedošlo. Soud dotaz zopakoval dne 14. 11. 2018. Žalobce na výzvu nereagoval, a proto jej soud dne 10. 12. 2018 urgoval. Žalobce dne 10. 12. 2018 sdělil, že k postupu v mimosoudním projednání věci nedošlo s tím, že o dalším stavu mimosoudního projednávání bude informovat, jakmile v něm dojde k postupu. Toto vyjádření přeposlal soud ostatním účastníkům dne 12. 12. 2018. Ve spisu se nachází záznam ze dne 8. 2. 2019 o tom, že v řízení vedeném pod sp. zn. 10 C 342/2016 byli účastníci vyzváni, zda navrhují přerušit řízení podle § 110 o. s. ř. Dále je zde uvedeno, že soud vyčká na zprávu účastníků v tomto řízení. Dne 28. 3. 2019 soud nařídil jednání na den 25. 6. 2019. Podáním ze dne 7. 4. 2019 navrhl žalobce řízení přerušit. Návrh odůvodnil tím, že dne 26. 3. 2019 proběhlo jednání u Obvodního soudu pro Prahu 7 ve věci sp. zn. 10 C 146/2016 s týmiž účastníky řízení, kdy k návrhu žalobce, k němuž se připojila i žalovaná ad 2), bylo řízení přerušeno do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci podaného dovolání proti rozhodnutí Městského soudu v Praze. Důvodem přerušení řízení je posouzení pasivní legitimace ČR. Návrh soud přeposlal ostatním účastníkům dne 9. 4. 2019. Žalovaná ad 2) v podání ze dne 11. 4. 2019 s návrhem na přerušení řízení vyslovila souhlas. Žalovaná ad 1) v podání ze dne 16. 4. 2019 sdělila, že s návrhem žalobce na přerušení řízení nesouhlasí. Dne 17. 4. 2019 soud vyjádření přeposlal ostatním účastníkům. Při jednání dne 25. 6. 2019 soud vydal usnesení o tom, že se řízení nepřerušuje. Dále v průběhu jednání soud vyzval žalobce k vysvětlení, jak přišel k žalovaným částkám 49 968 Kč za nezákonná rozhodnutí, k částkám 100 000 Kč za nepřiměřenou délku řízení a k částkám 100 000 Kč za neposkytnutí informací, a poté jednání odročil na 20. 8. 2019 za účelem provedení listinných důkazů. Dne 2. 7. 2019 podal žalobce návrh na spojení věcí vedených u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10 C 285/2016, 10 C 314/2016, 10 C 342/2016 a 10 C 359/2016 ke společnému řízení. Dne 8. 7. 2019 soud přeposlal tento návrh ostatním účastníkům. Při jednání dne 20. 8. 2019 soud provedl dokazování listinnými důkazy a jednání odročil za účelem provedení dokazování spisy tamního soudu shodných účastníků na 27. 8. 2019. Při jednání dne 27. 8. 2019 soud pokračoval v dokazování listinnými důkazy a po přednesu závěrečných návrhů účastníky vyhlásil rozsudek, kterým zamítl návrh žalobce, aby soud konstatoval porušení práv žalobce ze strany žalovaných, zamítl žalobu o zaplacení částek 49 968 Kč s příslušenstvím, částek 100 000 Kč s příslušenstvím a dalších částek 100 000 Kč s příslušenstvím (tj. proti každé ze žalovaných celkové částky 249 968 Kč s příslušenstvím), a uložil žalobci povinnost nahradit oběma žalovaným a vedlejšímu účastníkovi na straně žalované ad 2) – [anonymizována dvě slova] [obec] - náklady řízení. Písemné vyhotovení rozsudku soud rozeslal účastníkům v rámci řádně prodloužené lhůty k jeho vyhotovení dne 22. 10. 2019. Žalobce podal dne 7. 11. 2019 proti rozsudku odvolání. Odvolání soud 11. 11. 2019 přeposlal ostatním účastníkům. Žalovaná ad 1) se k odvolání žalobce vyjádřila dne 12. 11. 2019. Spis byl odvolacímu soudu předložen dne 19. 11. 2019. Téhož dne odvolací soud nařídil jednání na den 16. 1. 2020. Žalobce podáním ze dne 20. 12. 2019 navrhl řízení přerušit do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o dovolání proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2018, č. j. 68 Co 213/2018-162, s tím že zde bude posuzována otázka pasivní legitimace ČR. Při jednání dne 16. 1. 2020 odvolací soud vyhlásil rozsudek, kterým rozsudek soudu I. stupně potvrdil a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovaným, včetně vedlejšího účastníka, náhradu nákladů odvolacího řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne 8. 3. 2020. Žalobce proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze podal dne 25. 3. 2020 dovolání. Dovolání soud přeposlal ostatním účastníkům dne 1. 4. 2020. Žalovaná ad 1) se k dovolání žalobce vyjádřila dne 2. 4. 2020 a spis byl Nejvyššímu soudu ČR k rozhodnutí o dovolání předložen dne 29. 4. 2020. Usnesením ze dne 12. 5. 2020 vyzval dovolací soud žalobce k zaplacení soudního poplatku za dovolání, což žalobce učinil dne 3. 6. 2020. Rozsudkem ze dne 28. 4. 2021 Nejvyšší soud ČR rozsudek odvolacího soudu ze dne 16. 1. 2020, společně s rozsudkem soudu I. stupně ze dne 27. 8. 2019, částečně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalším řízení, a ve zbývajícím rozsahu dovolání žalobce odmítl. Dovolací soud dne 25. 5. 2021 spis vrátil soudu I. stupně, který přípisem ze dne 23. 7. 2021 účastníkům řízení sdělil, že bude nadále ve vztahu k žalované ad 2) jednat s Ministerstvem spravedlnosti jako s její příslušnou organizační složkou. Ministerstvu spravedlnosti pak soud I. stupně dne 11. 8. 2021 zaslal žalobu a další podstatné listin tvořící předmětný spis a dne 30. 8. 2021 vyzval toto ministerstvo k písemné vyjádření k žalobě. Vyjádření k žalobě ministerstvo podalo dne 20. 9. 2021 a soud I. stupně je rozeslal dalším účastníkům řízení dne 22. 9. 2021. Dne 4. 10. 2021 soud nařídil jednání na den 24. 11. 2021.

11. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 10 C 285/2016 soud zjistil následující skutečnosti: Žalobce podal dne 4. 9. 2016 k Obvodnímu soudu pro Prahu 6 žalobu o přiměřené zadostiučinění ve výši 60 840 Kč s příslušenstvím proti žalovaným ad 1) [ulice] [anonymizováno] [obec a číslo] a ad 2) ČR – [stát. instituce]. Odškodnění požadoval žalobce z titulu nesprávného úředního postupu. Dne 30. 10. 2014 podal žádost o informace, kterou adresoval [anonymizována tři slova] [obec a číslo]. Požadované informace žalobce obdržel dne 25. 10. 2015. Nesprávný úřední postup spatřoval žalobce v tom, že informace nebyla vydána ve lhůtě stanovené zákonem. Žalobce ve vztahu k žalované ad 1) požadoval konstatování porušení práva žalobce a dále se na žalované ad 1) domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 40 840 Kč. Po žalované ad 2) požadoval náhradu nemajetkové újmy ve výši 20 000 Kč a po obou žalovaných dále požadoval zákonný úrok z prodlení. Soud dne 24. 10. 2016 vyzval žalobce k doplnění žaloby o výši požadovaných úroků z prodlení. Žalobu doplnil žalobce podáním ze dne 6. 11. 2016. Soud zaslal žalobu žalovaným dne 8. 11. 2016 s výzvou k vyjádření se. Žalovaná ad 2) předložila soudu dne 21. 11. 2016 své vyjádření k žalobě, v němž navrhla zamítnutí žaloby a dále vstup vedlejšího účastníka do řízení. Žalovaná ad 1) předložila soudu své vyjádření k žalobě dne 1. 12. 2016 a navrhla ji taktéž zamítnout. Soud dne 16. 1. 2017 vyzval žalobce k doplnění neurčité žaloby pro neúplně vylíčený skutkový stav. Žalobce zaslal doplnění žaloby soudu dne 23. 1. 2017. Ve spise se nachází úřední záznam ze dne 22. 2. 2017 o tom, že v řízení sp. zn. 10 C 359/2016 byl vyžádán spis Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 14 C 65/2014, avšak tento spis dosud nebyl zapůjčen. Následně se ve spise nachází záznamy ze dne 27. 3. 2017, 24. 4. 2017, 23. 5. 2017 a 26. 6. 2017. V každém se opakuje, že spis zatím nebyl zapůjčen. Poslední úřední záznam ze dne 23. 7. 2017 obsahuje žádost Obvodnímu soudu pro Prahu 7 o zapůjčení spisu sp. zn. 14 C 65/2014. Podle úředního záznamu ze dne 31. 7. 2017 spis zapůjčen nebyl. Výzvou ze dne 12. 9. 2017 soud vyzval žalobce k dalšímu doplnění žaloby. Žalobce žalobu doplnil podáním ze dne 29. 9. 2017. Soud vyjádření žalobce přeposlal dne 4. 10. 2017 žalovaným. Žalovaná ad 2) zaslala své vyjádření dne 19. 10. 2017 a žalovaná ad 1) dne 6. 11. 2017. Dne 15. 12. 2017 soud nařídil jednání na den 17. 1. 2018. K pokynu ze dne 17. 1. 2018 soud vyzval [stát. instituce] k vyjádření, zda vstupuje do řízení na straně žalované ad 2) jako vedlejší účastník. [stát. instituce] v podání ze dne 24. 1. 2018 sdělil, že v uvedeném řízení bude uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení. Dne 29. 1. 2018 vyzval soud vedlejšího účastníka, aby se vyjádřil k žalobě. Jelikož své vyjádření soudu nezaslal, soud jej dne 26. 2. 2018 urgoval. Vedlejší účastník vyjádření předložil dne 14. 3. 2018. Dne 18. 4. 2018 nařídil soud jednání na den 30. 7. 2018. Dne 31. 5. 2018 požádal žalobce o odročení jednání. Žádost odůvodnil tím, že mu žalovaná ad 1) navrhla možnost vyřešení věci mimosoudní cestou. Soud žádosti vyhověl a jednání zrušil. Dne 9. 7. 2018 učinil soud dotaz na žalobce ohledně stavu mimosoudního jednání. Žalobce soud dne 16. 7. 2018 informoval o tom, že pokračuje mimosoudní projednávání věci. Soud opakoval dotaz na stav mimosoudního jednání dne 5. 9. 2018 s tím, že žalobce dne 23. 9. 2018 soudu sdělil, že bude soud o stavu mimosoudního projednávání věci informovat, jakmile dojde k postupu. Dne 14. 11. 2018 soud opakoval dotaz na stav mimosoudního jednání se žalovanými. Dne 10. 12. 2018 žalobce soudu sdělil, že k ukončení mimosoudního projednávání věci dosud nedošlo. Dne 7. 1. 2019 soud opakoval dotaz na žalobce stran stavu mimosoudního jednání. Podáním ze dne 20. 1. 2019 žalobce sdělil, že mimosoudní jednání dále probíhá s tím, že žalovaná ad 1) na jiném soudním jednání dne 10. 1. 2019 přislíbila nápravu a poskytnutí součinnosti. Ve spise se nachází úřední záznam ze dne 8. 2. 2019 o tom, že v řízení vedeném pod sp. zn. 10 C 342/2016 byli účastníci dotázáni, zda navrhují přerušit řízení podle § 110 o. s. ř. s tím, že soud vyčká do vyjádření v tomto řízení. [ulice] [anonymizováno] [obec a číslo], coby žalovaná ad 1), dne 19. 2. 2019 v reakci na vyjádření žalobce sdělila, že účastníci v počátku řízení navrhli pokračovat v mimosoudním jednání, ale soudní řízení nebudou přerušovat ani odročovat. Dne 7. 4. 2019 podal žalobce návrh na přerušení řízení do doby vydání rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci podaného dovolání proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2018, č. j. 68 Co 213/2018-162. Žalovaná ad 2) v podání ze dne 10. 4. 2019 souhlasila s návrhem žalobce na přerušení řízení. Žalovaná ad 1) v podání ze dne 16. 4. 2019 sdělila, že s návrhem žalobce na přerušení řízení nesouhlasí. Dne 18. 4. 2019 soud nařídil jednání na den 10. 7. 2019. V podání ze dne 29. 4. 2019 žalobce doplnil návrh na přerušení řízení. Současně se dotázal, zda bude soud řízení přerušovat. Soud mu reakci na tento dotaz dne 13. 5. 2019 sdělil, že řízení přerušovat nebude. Dne 2. 7. 2019 podal žalobce návrh na spojení věcí vedených u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10 C 285/2016, 10 C 314/2016, 10 C 342/2016 a 10 C 359/2016 ke společnému řízení. Jednání se dne 10. 7. 2019 uskutečnilo a žalobce zde byl vyzván k upřesnění rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy a podal repliku k vyjádření žalovaných. Dne 20. 8. 2019 požádal žalobce o pořízení kopií hlasových záznamů z jednání. Dne 22. 8. 2019 požádal žalobce o odročení jednání, které bylo nařízeno na den 4. 9. 2019. Soud žádosti žalobce vyhověl a jednání odročil na 10. 9. 2019. Žalobce opět požádal o odročení jednání z důvodu pracovní cesty. Soud jednání odročil na 2. 10. 2019. Podáním ze dne 17. 9. 2019 žalobce opět požádal o odročení jednání z důvodu, že jeho právní zástupkyně zaslala žalovaným návrh na mimosoudní vyřešení věci. Soud žalobci dne 23. 9. 2019 sdělil, že jednání odročovat nebude. Dne 26. 9. 2019 žalobce opět požádal o odročení jednání. Soud žalobci dne 30. 9. 2019 opět sdělil, že jednání odročovat nebude. Podáním ze dne 2. 10. 2019 žalobce sdělil soudu, že bere žalobu částečně zpět v části, která se týká žalované ad 2) s tím, že si každý ponese své náklady. Ve vztahu k žalované ad 1) žalobce sdělil, že tato požaduje komplexní řešení, tedy více sporů najednou, a proto nedošlo k dohodě s konkrétním návrhem. Soud usnesením ze dne 2. 10. 2019 řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou ad 2) zastavil a žádnému z těchto účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Dále žalobci uložil povinnost nahradit náklady řízení vedlejšímu účastníku. Usnesení nabylo právní moci dne 9. 11. 2019. Dne 12. 11. 2019 nařídil soud jednání na den 21. 1. 2020. Podáním ze dne 13. 1. 2020 vzal žalobce žalobu zcela zpět i proti žalované ad 1). K pokynu ze dne 15. 1. 2020 zaslal soud žalované ad 1) přípis, zda souhlasí se zastavení řízení a zda účtuje náklady řízení. Žalovaná ad 1) dne 15. 1. 2020 souhlasila se zastavením řízení a žádné náklady neúčtovala. Usnesením ze dne 16. 1. 2020 soud řízení zastavil a náklady řízení nepřiznal žádnému z účastníků. Usnesení nabylo právní moci dne 5. 2. 2020.

12. Řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 11 C 395/2016 a řízení vedená u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 15 C 82/2018, 10 C 157/2016 a 10 C 93/2019 byla přerušena do skončení řízení o dovolání proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2018, č. j. 68 Co 213/2018 – 162. Řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C 144/2017 bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby. Účastníky řízení byl žalobce a žalovaným ad 1) [ulice] [anonymizováno] [obec a číslo], ad 2) Česká republika – [stát. instituce] a ad 3) Česká republika – [stát. instituce]. Řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 10 C 149/2019 bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby. Účastníky byl žalobce a žalovanou Česká republika – [stát. instituce]. (zjištěno z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 17. 12. 2019, č. j. 11 C 395/2016 – 148; usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 29. 10. 2019, č. j. 15 C 82/2018 – 155 a ze dne 2. 5. 2019, č. j. 10 C 157/2016 – 252 a ze dne 2. 10. 2020, č. j. 10 C 93/2019 - 81; usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 13. 5. 2020, č. j. 8 C 144/2017 – 111; usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 29. 8. 2019, č. j. 10 C 149/2019 - 21).

13. Z účastníky předložených listinných důkazů soud žádné další pro věc podstatné skutečnosti nezjistil. Skutečnosti plynoucí z žalobcem předložených sdělení Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 25. 3. 2013, 4. 10. 2013, 25. 2. 2014, zprávy zástupkyně veřejného ochránce práv o šetření ze dne 12. 3. 2012, sp. zn. [číslo] [spisová značka], usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 23. 10. 2015, č. j. 34 E 5/2015 – 23, a vyjádření oprávněného k návrhu povinného na zastavení exekuce ze dne 16. 9. 2015 se přímo k posuzovaným soudním řízením nevztahují a pro posouzení této věci jsou tak nadbytečné. S ohledem na předmět řízení jsou zcela dostačující především skutečnosti plynoucí ze soudních spisů posuzovaných řízení.

14. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

15. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

16. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

17. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

18. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

19. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

20. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

21. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

22. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

23. Nejdříve se soud zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovanou k nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 A 57/2016. Zákonem stanovená subjektivní šestiměsíční promlčecí lhůta počíná u nároku na náhradu nemajetkové újmy svůj běh ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, tj. kdy se poškozený dozví o zásahu do svých práv, pokud tento zásah vnímá úkorně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1249/2014 nebo 30 Cdo 2040/2012). Ve smyslu druhé věty ust. § 32 odst. 3 OdpŠk pak promlčecí doba nemohla skončit dříve než za 6 měsíců od skončení posuzovaného řízení. Toto řízení pravomocně skončilo dne 2. 1. 2020 (rozsudkem ze dne 20. 12. 2019). Nejpozději tohoto dne se také žalobce dozvěděl o vzniku nemajetkové újmy, a kdo za ni odpovídá, když právě toho dne byl uvedený rozsudek doručen jeho právní zástupkyni. Od tohoto dne tak počala běžet šestiměsíční subjektivní promlčecí doba k uplatnění nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy. Žalobce svůj nárok vztahující se k tomuto posuzovanému řízení u žalované uplatnil dne 4. 2. 2020. Do skončení projednání předběžného projednání nároku, nejdéle 6 měsíců (§ 35 odst. 1 OdpŠk), promlčecí lhůta neběžela. Soud vzal za prokázané, že k projednání nároku žalobce došlo stanoviskem žalované ze dne 4. 6. 2020. Pokud žalobce tvrdí, že v tomto stanovisku žalovaná nesprávně uvedla spisovou značku posuzovaného řízení 36 A 57/2016 namísto správné 6 A 57/2016, což bylo odstraněno až podáním žalované ze dne 21. 9. 2020, soud tomuto tvrzení nepřitaká. Ze stanoviska žalované ze dne 4. 6. 2020 jednoznačně vyplývá, že jím ukončila předběžné projednání nároku žalobce vztahujícího se k řízení přiléhavé spisové značky 6 A 57/2016, když konstatovala, že došlo k porušení práva žalobce na přiměřenou délku posuzovaného řízení, avšak neshledala důvod pro poskytnutí zadostiučinění v penězích. Zároveň pak žalobce informovala o tom, že tímto stanoviskem je mimosoudní projednání věci ukončeno, a pokud žalobce se stanoviskem nesouhlasí, má se svého nároku domáhat u soudu. Soud má za prokázané, že stanovisko žalované bylo žalobci doručeno prostřednictvím jeho datové schránky dne 10. 6. 2020, kdy se této datové schránky přihlásil (viz § 18a odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů; když Ministerstvo spravedlnosti stanovisko žalobci nedoručovalo z pozice orgánu veřejné moci, nýbrž z pozice státu jako odpovědného subjektu). S ohledem na uvedené, soud uzavírá, že promlčecí lhůta počala běžet dne 2. 1. 2020, byla přerušena (neběžela) v období od 4. 2. 2020 do 10. 6. 2020 a následně počala opětovně běžet dnem následujícím po dni doručení stanoviska, tj. 11. 6. 2020 (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1728/2011). Po obnovení běhu promlčecí doby zbývalo žalobci ke včasnému uplatnění nároku u soudu 150 dnů. S ohledem na to, že konec promlčecí doby připadl na sobotu 7. 11. 2020, tato uplynula až v pondělí 9. 11. 2020. Protože žaloba byla podána právě toho dne, není námitka promlčení důvodná.

24. Soud tak dále posuzoval nejen důvodnost nároků na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10 C 342/2016, 10 C 314/2016, 10 C 359/2016 a 10 C 285/2016, ale také i u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 A 57/2016.

25. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároků na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nároky uplatnil, a to dne 8. 3. 2020, resp. 4. 2. 2020.

26. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který zákonodárce do právního řádu zakotvil, aby naplnil požadavek čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen„ Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novelizace zákonem č. 160/2006 Sb. tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) na vnitrostátní úroveň. Ovšem je zřejmé, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, musí při svém rozhodování vycházet z judikatury ESLP.

27. V posuzovaném případě se žalobce domáhá zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce posuzovaných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 6 a Městského soudu v Praze. K založení odpovědnosti státu za tvrzenou nemajetkovou újmu podle OdpŠk je třeba současné splnění následujících podmínek: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávného úředního postupu), vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou, a to ve všech posuzovaných řízeních.

28. Soud nejprve posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, tedy konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek ESLP ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek ESLP ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek ESLP ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená, zakotvil zákonodárce v § 31a odst. 3 OdpŠk. Je však třeba mít na mysli, že tato kritéria jsou stanovena pouze demonstrativním výčtem, a soud tak musí přihlédnout i k dalším okolnostem projednávané věci.

29. K řízení vedenému u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 A 57/2016:

30. Posuzované řízení bylo zahájeno dne 3. 4. 2016, kdy byla Městskému soudu v Praze doručena žaloba, a skončeno bylo dne 2. 1. 2020, tedy nabytím právní moci rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2019. Délka posuzovaného řízení tedy činila 3 roky a 8 celých měsíců. Byť se nejedná o extrémní délku řízení, nelze přehlédnout, že v období od 11. 7. 2016 do 20. 12. 2019, tj. 3 roky a 5 měsíců ve věci nebyl učiněn žádný úkon. Takto stanovenou celkovou dobu řízení považuje soud při bližším zkoumání průběhu celého posuzovaného řízení (viz dále) za nepřiměřeně dlouhou, čímž došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které mu náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk).

31. Posuzované řízení probíhalo pouze u Městského soudu v Praze.

32. Co se týká složitosti věci, soud neshledal v posuzované věci skutkovou, hmotněprávní či procesní složitost. Soud rozhodl bez nařízení jednání za použití důkazů a tvrzení uvedených v písemném podání žalobce a žalované. Nebyli tak vyslechnuti žádní svědci, nebylo provedeno rozsáhlé dokazování, nebyl ustanoven znalec, aj.

33. Posuzované řízení, jak vyplývá ze sjednocujícího stanoviska, lze typově zařadit mezi ta, která mají pro účastníky standardní význam. Ve vztahu k žalobci však soud shledal důvody, pro něž vyhodnotil význam předmětu řízení jako zcela zanedbatelný, a to zejména pro„ sudičské“ chování žalobce. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce je účastníkem většího množství řízení vedených nejen u Městského soudu v Praze, ale i soudů dalších. Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR se okolnost, že poškozený vede velké množství soudních sporů, může odrazit v jeho přístupu k jednotlivým řízením tím, že nevěnuje řízení náležitou péči. Takové chování může svědčit o nižším významu předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva o nepřijatelnosti stížnosti ve věcech Havelka proti České republice ze dne 20. září 2011, č. stížností 7332/10, 42666/10, a 61523/10; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 10/2015). Průběh jednoho řízení u žalobce tak nemůže ve vztahu k prožívání újmy dosahovat takové intenzity, jež by žalobce mohla nějak negativně ovlivnit oproti osobě, která vede jediné řízení a nemá s tím žádné zkušenosti. Žalobce přitom nijak nedoložil, že by pro něho mělo být poskytnutí informací, které původně jako žadatel o poskytnutí informace žádal po [anonymizováno] v [obec] (domáhal se poskytnutí závěrečné kvalifikační práce pana [příjmení] [jméno] [příjmení], [příjmení], dále výsledku posouzení této práce systémem na odhalování plagiátů a kopie diplomu uvedené absolventa, tedy požadoval informace, které se ho nijak bezprostředně nedotýkaly), jakkoli významné. Žaloba v posuzovaném řízení není také zahrnuta mezi žalobami, které má soud ve smyslu v ust. § 56 odst. 3 soudního řádu správního projednávat a rozhodovat přednostně.

34. Žalobce se na délce řízení spíše nepodílel, a lze mu přičíst k tíži pouze to, že soudní poplatek za žalobu, který je splatný s podáním žaloby, zaplatil až k výzvě soudu. Z pohledu celkové délky řízení je však prodlení tím vzniklé zcela zanedbatelné.

35. Pokud se jedná o postup soudu v řízení, nutno konstatovat, že tento postup byl plynulý pouze v období od podání žaloby do července 2016, tj. po 3 měsíce, kdy byly úkony soudu činěny v přiměřených lhůtách a postup tak nebyl zatížen průtahy. Následně soud ve věci více jak tři roky neučinil žádný úkon. Soud sice přihlédl ke skutečnosti, že jde o řízení ve věci správního soudnictví, kdy většinou jednání není nařizováno a soud rozhoduje na základě účastníky předložených listinných důkazů a vyžádaného správního spisu, a v němž je standardní lhůta k provedení úkonu (3 měsíce) většinou delší, a následně dojde již jen k vyhlášení rozhodnutí, avšak nečinnost po dobu více než tří let v žádném případě tolerovat nelze. Uvedené nicméně bylo již vzato v potaz při přijetí samotného závěru, že v posuzovaném řízení došlo k jeho nepřiměřené délce, a nelze tak toto zjištění hodnotit k tíži žalované duplicitně.

36. Ze všech těchto důvodů má soud za to, že v daném případě jako přiměřené zadostiučinění plně postačí samotné konstatování porušení práva, když délka posuzovaného soudního řízení nebyla délkou nijak extrémní a význam řízení pro žalobce byl zcela zanedbatelný. Význam řízení pro poškozeného je přitom pro stanovení formy a výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě kritériem nejdůležitějším (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1313/2010, dostupný na www.nsoud.cz; nález ÚS ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. III. ÚS 1320/10). Konstatování porušení práva je ve smyslu konstantní soudní judikatury plnohodnotnou formou zadostiučinění předpokládanou ust. § 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., kterou není na místě žádným způsobem bagatelizovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdp 3076/2012 ze dne 27. 12. 2012, dostupné na www.nsoud.cz). Poskytnutí žalobcem požadovaného zadostiučinění v penězích není důvodné, protože nenaplňuje požadavek přiměřenosti odškodnění. Protože uvedené plnohodnotné formy zadostiučinění se žalobci dostalo již ve stanovisku žalované ze dne 4. 6. 2020 (tj. ještě před podáním žaloby v rámci vypořádání předběžného uplatnění nároku), nelze podanou žalobu ve vtahu k posuzovanému řízení považovat za důvodnou.

37. K řízení vedenému u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10 C 342/2016:

38. Posuzované řízení bylo zahájeno dne 3. 11. 2016, kdy byla obvodnímu soudu doručena žaloba, a skončeno bylo dne 23. 2. 2021, nabytím právní moci rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2021. Délka posuzovaného řízení tak činila 4 roky a 3 celé měsíce.

39. Posuzované řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Již samotný průběh řízení u několika stupňů soudní soustavy má obecně nutně za následek prodloužení délky řízení. Ačkoliv nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dále také jen„ stanovisko“).

40. Co se týká složitosti věci, soud neshledal posuzované řízení hmotněprávně složitým, neboť jde o standardní případ odškodňovacího řízení. Pominout nicméně nelze procesní složitost posuzovaného řízení, kdy žalobce opakovaně doplňoval k výzvě soudu žalobu, opakovaně žalobu měnil, navrhoval spojení věci s dalšími věcmi vedenými u soudu, přerušení řízení. Ve věci bylo také řešeno vedlejší účastenství na straně žalované. Skutkovou složitost lze shledat v tom, že soud musel provést značné množství listinných důkazů, pročež opakovaně žádal o zapůjčení většího množství přílohových spisů, a to i od jiného soudu, které následně prováděl jako důkaz. Dva z přílohových spisů nebylo možné opakovaně vyžádat, neboť šlo o řízení, která dosud probíhala.

41. Posuzované řízení lze ve smyslu stanoviska typově zařadit mezi ta, která mají standardní význam pro účastníky řízení. I zde však soud shledal důvody pro zhodnocení významu předmětu řízení jako zcela zanedbatelného, a to především pro„ sudičské“ chování žalobce. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce je účastníkem většího množství řízení vedených u řady soudů, která byla zahájena jím podanými žalobami a vycházejí z jeho dříve podaných žádostí o poskytnutí různorodých informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR se okolnost, že poškozený vede velké množství soudních sporů, může odrazit v jeho přístupu k jednotlivým řízením tím, že nevěnuje řízení náležitou péči. Takové chování může svědčit o nižším významu předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozhodnutí ESLP o nepřijatelnosti stížnosti ve věcech Havelka proti České republice ze dne 20. září 2011, č. stížností 7332/10, 42666/10, a 61523/10; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 10/2015). Průběh jednoho řízení u žalobce tak nemůže ve vztahu k prožívání újmy dosahovat takové intenzity, jež by žalobce mohla nějak negativně ovlivnit oproti osobě, která vede jediné řízení a nemá s tím žádné zkušenosti. Předmětem posuzovaného řízení byl požadavek žalobce na přiznání finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb. Žalobce přitom ani zde nijak nedoložil, že by pro něho mělo být poskytnutí informací, které původně jako žadatel o poskytnutí informace žádal po [anonymizováno] [obec a číslo] (domáhal se poskytnutí informací o předmětu soudního sporu mezi Městskou [anonymizováno] [obec a číslo] a paní [příjmení] a poskytnutí souvisejících dokumentů, které se ho nijak bezprostředně nedotýkaly), jakkoli významné.

42. Žalobce se na délce řízení podílel v podstatné míře. Jak již bylo uvedeno výše, žalobce soud opakovaně žádal o odročení jednání, k jeho žádosti soud vyčkával na mimosoudní projednání nároku, opakovaně operoval s žalobou (rozšiřoval ji a bral zpět) a opakovaně navrhoval řízení přerušit.

43. Pokud se jedná o postup soudů v řízení, lze jej hodnotit jako plynulý, když úkony byly činěny v přiměřených lhůtách a postup proto nebyl zatížen průtahy (až na jednu výjimku, viz dále). Soud I stupně ve věci samé rozhodoval jednou, stejně tak soud odvolací. Jistý průtah lze shledat v postupu soudu I. stupně, který musel vydávat doplňující rozsudek, neboť nerozhodl o celém předmětu řízení. Nicméně tento průtah neměl zásadní vliv na celkovou délku řízení. Soud až s nebývalou rychlostí rozesílal jednotlivá podání účastníků ostatním účastníkům řízení a to v řádu několik dní až týdnů. Stejně tak jednání soudu byla nařizována ve zcela odpovídajících lhůtách. Před soudem I. stupně se konala dvě jednání, před soudem odvolacím se konalo jedno jednání. Zásadní význam pro délku řízení mělo období poskytnuté pro mimosoudního projednání nároku. Sám žalobce dne 31. 5. 2018 požádal o odročení jednání s ohledem na to, že mezi účastníky probíhají mimosoudní vyjednávání. Soud následně opakovaně v pravidelných lhůtách žalobce a poté i ostatní účastníky vyzýval ke sdělení výsledku mimosoudních jednání. V březnu 2019 bylo soudu dáno na vědomí, že účastníci sice vedou mimosoudní jednání, nicméně je mezi nimi dohodnuto, že soudní řízení přerušena nebudou. V období od května 2018 do března 2019, tj. po dobu 10 měsíců činnost soudu nesměřovala přímo k vydání rozhodnutí ve věci samé, nicméně soud tak činil k žádosti žalobce a ostatních účastníků a nelze tak tento postup klást k tíži žalované.

44. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu a dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě nedošlo, neboť celková délka řízení byla vzhledem k okolnostem případu tak, jak byly popsány shora, přiměřená. K porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a tím i k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠK nedochází tehdy, není-li věc projednána v tzv. ideální době, ve které by projednána být mohla, ale teprve tehdy, není-li projednána v době odpovídající její složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného, přičemž důvody, proč k tomu došlo, spočívají v postupu orgánu veřejné moci, a to buď zcela nebo v míře významně převažující podíl poškozeného na celkové délce projednávání věci. Zároveň musí být celková délka řízení nepřijatelná (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012). V posuzované věci činila celková délka řízení ve vztahu k žalobci celkem 4 roky a 3 celé měsíc. Tato délka řízení byla v podstatné míře zapříčiněna shora popsaným procesním postupem žalobce, díky němuž lze oprávněně pochybovat o jeho opravdovém zájmu na tom, ale bylo ve věci v rozumné době rozhodnuto. Ačkoliv došlo v průběhu řízení k určitému průtahu (nutnost vydat doplňující rozsudek), uvedené se neprojevilo v porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení, neboť podle ESLP je rozhodný celkový pohled na řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem, resp. řízení může trpět jednotlivými průtahy, ale jako celek musí být přiměřeně dlouhé, jako je tomu v řešeném případě. Postup soudů (I. stupně, odvolacího) byl plynulý a s ohledem na shora uvedený souhrn všech skutkových okolností posuzované věci (zejména chování žalobce, zanedbatelnému významu předmětu řízení pro žalobce /ke klíčové roli významu řízení pro poškozeného viz výše/ a shledané složitosti řízení) dospěl soud v souladu s citovanou judikaturou Nejvyššího soudu ČR k závěru, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v jeho nepřiměřené délce ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk a v důsledku toho ke vzniku nemajetkové újmy žalobce. Podanou žalobu tak nelze ve vtahu k posuzovanému řízení považovat za důvodnou 45. K řízení vedenému u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10 C 314/2016:

46. Posuzované řízení bylo zahájeno dne 6. 10. 2016, kdy byla obvodnímu soudu doručena žaloba, a řízení dosud nebylo pravomocně skončeno. Soud proto vychází z dosavadní délky řízení, která do dnešního dne činí 5 let a 1 celý měsíc.

47. Posuzované řízení dosud probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Již samotný průběh řízení u několika stupňů soudní soustavy má obecně nutně za následek prodloužení délky řízení. Ačkoliv nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (viz shora).

48. Co se týká složitosti věci, soud neshledal posuzované řízení hmotněprávně složitým, neboť jde o standardní případ odškodňovacího řízení. Pominout nicméně nelze procesní složitost posuzovaného řízení, kdy žalobce opakovaně doplňoval k výzvě soudu žalobu, opakovaně žalobu měnil, navrhoval spojení věci s dalšími věcmi vedenými u soudu, přerušení řízení. Ve věci bylo také řešeno vedlejší účastenství na straně žalované. Skutkovou složitost lze shledat v tom, že soud musel provést značné množství listinných důkazů, pročež opakovaně žádal o zapůjčení většího množství přílohových spisů (celkem deset), a to i od jiného soudu, které následně prováděl jako důkaz. Některé z přílohových spisů nebylo možné opakovaně vyžádat, neboť šlo o řízení, která dosud probíhala.

49. Posuzované řízení lze ve smyslu stanoviska typově zařadit mezi ta, která mají standardní význam pro účastníky řízení. I zde však soud shledal důvody pro zhodnocení významu předmětu řízení jako zcela zanedbatelného, a to především pro„ sudičské“ chování žalobce. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce je účastníkem většího množství řízení vedených u řady soudů, která byla zahájena jím podanými žalobami a vycházejí z jeho dříve podaných žádostí o poskytnutí různorodých informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR se okolnost, že poškozený vede velké množství soudních sporů, může odrazit v jeho přístupu k jednotlivým řízením tím, že nevěnuje řízení náležitou péči. Takové chování může svědčit o nižším významu předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozhodnutí ESLP o nepřijatelnosti stížnosti ve věcech Havelka proti České republice ze dne 20. září 2011, č. stížností 7332/10, 42666/10, a 61523/10; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 10/2015). Průběh jednoho řízení u žalobce tak nemůže ve vztahu k prožívání újmy dosahovat takové intenzity, jež by žalobce mohla nějak negativně ovlivnit oproti osobě, která vede jediné řízení a nemá s tím žádné zkušenosti. Předmětem posuzovaného řízení byl požadavek žalobce na přiznání finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb. Žalobce přitom ani zde nijak nedoložil, že by pro něho mělo být poskytnutí informace, kterou původně jako žadatel o poskytnutí informace žádal po [anonymizováno] [obec a číslo] (domáhal se poskytnutí informace o konkrétní výši odsouhlasených odměn přiznaných jednotlivým pracovníkům [anonymizována tři slova] [obec a číslo], tedy informace která se ho nijak bezprostředně nedotýkala), jakkoli významné.

50. Žalobce se na délce řízení podílel v podstatné míře. Jak již bylo uvedeno výše, žalobce soud opakovaně žádal o odročení jednání, k jeho žádosti soud vyčkával na mimosoudní projednání nároku, opakovaně operoval s žalobou (rozšiřoval ji a bral zpět) a opakovaně navrhoval řízení přerušit.

51. Pokud se jedná o postup soudů v řízení, lze konstatovat, že tento postup byl obecně až na výjimky plynulý, když úkony byly soudy činěny v přiměřených lhůtách a řízení tak nebylo zatíženo průtahy (až na jednu výjimku, viz dále). Před soudem I. stupně se konalo celkem pět jednání (1. 7. 2019, 21. 8. 2019, 27. 8. 2019, 20. 4. 2021 a 3. 11. 2021). Před soudem odvolacím se konalo jedno jednání dne 31. 1. 2020. Průtahy lze shledat v postupu soudu I. stupně, který ačkoliv byl již v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2020 upozorněn na skutečnost, že příslušnou organizační složkou jednající za stát je [stát. instituce], nadále jednal s [stát. instituce]. Otázka příslušné organizační složky státu se však dále v řízení ukázala být složitější a nebyla dosud soudem I. stupně definitivně vyřešena ani při jednání dne 3. 11. 2021. Nezanedbatelný význam pro délku řízení mělo období poskytnuté soudem pro mimosoudní projednání nároku. Sám žalobce dne 31. 5. 2018 požádal o odročení jednání s ohledem na to, že mezi účastníky probíhají mimosoudní vyjednávání. Soud následně opakovaně v pravidelných lhůtách žalobce a poté i ostatní účastníky vyzýval ke sdělení mimosoudních jednání. V březnu 2019 bylo soudu dáno na vědomí, že účastníci sice vedou mimosoudní jednání, nicméně je mezi nimi dohodnuto, že soudní řízení přerušena nebudou. V období od května 2018 do března 2019, tj. po dobu 10 měsíců činnost soudu nesměřovala přímo k vydání rozhodnutí ve věci samé, nicméně soud tak činil k žádosti žalobce a ostatních účastníků a nelze tak tento postup klást k tíži žalované.

52. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu a dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě dosud nedošlo, neboť celková délka řízení byla vzhledem k okolnostem případu tak, jak byly popsány shora, přiměřená. Délka řízení byla i zde v podstatné míře zapříčiněna shora popsaným procesním postupem žalobce, díky němuž lze oprávněně pochybovat o jeho opravdovém zájmu na tom, ale bylo ve věci v rozumné době rozhodnuto. Postup soudů (I. stupně, odvolacího) byl většinou plynulý a s ohledem na shora uvedený souhrn všech skutkových okolností posuzované věci (zejména chování žalobce, zanedbatelnému významu předmětu řízení pro žalobce /ke klíčové roli významu řízení pro poškozeného viz výše/ a shledané složitosti řízení) dospěl soud v souladu s citovanou judikaturou Nejvyššího soudu ČR k závěru, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v jeho nepřiměřené délce ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk a v důsledku toho ke vzniku nemajetkové újmy žalobce. Podanou žalobu tak nelze ve vtahu k posuzovanému řízení považovat za důvodnou.

53. K námitce žalobce, že mu byly soudem poskytovány krátké lhůty a neměl možnost nahlédnout do spisu, soud uvádí, že soud žalobci k jeho žádosti na„ dálkové nahlédnutí do spisu“ sdělil, že tato možnost není, ale že do spisu může nahlédnout v budově soudu. S ohledem na to, že soud nemá možnost zajistit žalobci nahlédnutí do spisu distančním způsobem (ani žádný procesní předpis takovou možnost neupravuje), je nezbytné, aby se účastník, který chce do spisu nahlédnout, dostavil přímo do budovy soudu (případně požádal o zaslání spisu k jinému soudu, kdy by do spisu nahlédl), neshledává soud námitku relevantní. Lhůty pak byly soudem žalobci poskytovány ve zcela přiměřené délce a opakovaně mu byly prodlužovány. Ani tuto námitku tak soud neshledává důvodnou. Navíc nutno dodat, že i kdyby soud žalobci poskytoval krátké tzv. soudcovské lhůty, je zcela v kompetenci soudu rozhodujícího o této lhůtě, v jaké délce ji poskytne.

54. K řízení vedenému u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10 C 359/2016:

55. Posuzované řízení bylo zahájeno dne 21. 11. 2016, kdy byla obvodnímu soudu doručena žaloba, a řízení dosud nebylo pravomocně skončeno. Soud proto vychází z dosavadní délky řízení, která do dnešního dne činí 5 let.

56. Posuzované řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. Tzv. několikastupňovost v řízení je přitom hlediskem objektivním, které nekalkuluje se zaviněním některé ze stran. Podle stanoviska je třeba vnímat, že s rostoucím počtem soudních instancí, které se do řízení ve věci zapojují, přirozeně narůstá délka řízení. Ačkoliv nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (viz shora).

57. Co se týká složitosti věci, soud neshledal posuzované řízení hmotněprávně složitým, neboť jde o standardní případ odškodňovacího řízení. Pominout nicméně nelze procesní složitost posuzovaného řízení, kdy žalobce opakovaně doplňoval k výzvě soudu žalobu, opakovaně žalobu měnil, navrhoval spojení věci s dalšími věcmi vedenými u soudu, přerušení řízení. Ve věci bylo také řešeno vedlejší účastenství na straně žalované. Skutkovou složitost lze shledat v tom, že soud musel provést značné množství listinných důkazů, pročež opakovaně žádal o zapůjčení většího množství přílohových spisů, a to i od jiného soudu, které následně prováděl jako důkaz. Jeden z přílohových spisů Obvodního soudu pro Prahu 7 nebylo možné opakovaně vyžádat, neboť šlo o řízení, které dosud probíhalo.

58. Posuzované řízení lze ve smyslu stanoviska typově zařadit mezi ta, která mají standardní význam pro účastníky řízení. I zde však soud shledal důvody pro zhodnocení významu předmětu řízení jako zcela zanedbatelného, a to především pro„ sudičské“ chování žalobce. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce je účastníkem většího množství řízení vedených u řady soudů, která byla zahájena jím podanými žalobami a vycházejí z jeho dříve podaných žádostí o poskytnutí různorodých informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR se okolnost, že poškozený vede velké množství soudních sporů, může odrazit v jeho přístupu k jednotlivým řízením tím, že nevěnuje řízení náležitou péči. Takové chování může svědčit o nižším významu předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozhodnutí ESLP o nepřijatelnosti stížnosti ve věcech Havelka proti České republice ze dne 20. září 2011, č. stížností 7332/10, 42666/10, a 61523/10; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 10/2015). Průběh jednoho řízení u žalobce tak nemůže ve vztahu k prožívání újmy dosahovat takové intenzity, jež by žalobce mohla nějak negativně ovlivnit oproti osobě, která vede jediné řízení a nemá s tím žádné zkušenosti. Předmětem posuzovaného řízení byl požadavek žalobce na přiznání finančního zadostiučinění v souvislosti s řízením o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb. Žalobce přitom ani zde nijak nedoložil, že by pro něho mělo být poskytnutí informace, kterou původně jako žadatel o poskytnutí informace žádal, jakkoli významné.

59. Žalobce se na délce řízení podílel v podstatné míře. Jak již bylo uvedeno výše, žalobce soud opakovaně žádal o odročení jednání, k jeho žádosti soud vyčkával na mimosoudní projednání nároku, opakovaně operoval s žalobou (rozšiřoval ji a bral zpět) a opakovaně navrhoval řízení přerušit.

60. Pokud se jedná o postup soudů v řízení, lze jej hodnotit jako plynulý, když úkony byly činěny v přiměřených lhůtách a postup proto nebyl zatížen průtahy. Soud I stupně ve věci samé dosud rozhodoval jednou, stejně tak soud odvolací i dovolací. Před soudem I. stupně se konala tři jednání (25. 6. 2019, 20. 8. 2019 a 27. 8. 2019), před soudem odvolacím jedno jednání dne 16. 1. 2020. Soud až s nebývalou rychlostí rozesílal jednotlivá podání účastníků ostatním účastníkům řízení a to v řádu několik dní až týdnů. Až na výjimky nejsou dány zákonné lhůty k učinění úkonu či rozhodnutí ve věci samé, nicméně obecně se za přiměřenou lhůtu k provedení úkonu soudu považují 3 měsíce. U soudů vyšších stupňů, jako je Nejvyšší soud a Ústavní soud, je tomu ale jinak. Tyto soudu zpravidla nečinní ve věci jiné úkony než samotná rozhodnutí, aniž by bylo namístě dobu od předložení spisu do rozhodnutí považovat za nedůvodnou nečinnost, neboť soud zvažuje, jak ve věci rozhodne. Zpravidla nelze označit za průtah dobu jednoho roku od zahájení řízení před těmito soudy (viz SIMON, Pavel. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. V Praze: C.H. Beck, 2019. Právní praxe. ISBN 978-80-7400 -768-2 str. 286). Věc se nacházela k rozhodnutí o dovolání u Nejvyššího soudu ČR v době od dubna 2020 do května 2021 a s ohledem na uvedené tak toto období nelze považovat za nedůvodné průtahy v řízení. Zásadní význam pro délku řízení mělo období poskytnuté pro mimosoudního projednání nároku. Sám žalobce dne 31. 5. 2018 požádal o odročení jednání s ohledem na to, že mezi účastníky probíhají mimosoudní vyjednávání. Soud následně opakovaně v pravidelných lhůtách žalobce a poté i ostatní účastníky vyzýval ke sdělení výsledku mimosoudních jednání. V březnu 2019 bylo soudu dáno na vědomí, že účastníci sice vedou mimosoudní jednání, nicméně je mezi nimi dohodnuto, že soudní řízení přerušena nebudou. V období od května 2018 do března 2019, tj. po dobu 10 měsíců činnost soudu nesměřovala přímo k vydání rozhodnutí ve věci samé, nicméně soud tak činil k žádosti žalobce a ostatních účastníků a nelze tak tento postup klást k tíži žalované.

61. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu a dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě nedošlo, neboť celková délka řízení byla vzhledem k okolnostem případu tak, jak byly popsány shora, přiměřená. Délka řízení byla i zde v podstatné míře zapříčiněna shora popsaným procesním postupem žalobce, díky němuž lze oprávněně pochybovat o jeho opravdovém zájmu na tom, ale bylo ve věci v rozumné době rozhodnuto. Postup soudů (I. stupně, odvolacího i dovolacího) byl většinou plynulý a s ohledem na shora uvedený souhrn všech skutkových okolností posuzované věci (zejména chování žalobce, zanedbatelnému významu předmětu řízení pro žalobce /ke klíčové roli významu řízení pro poškozeného viz výše/ a shledané složitosti řízení) dospěl soud v souladu s citovanou judikaturou Nejvyššího soudu ČR k závěru, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v jeho nepřiměřené délce ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk a v důsledku toho ke vzniku nemajetkové újmy žalobce. Podanou žalobu tak nelze ve vtahu k posuzovanému řízení považovat za důvodnou.

62. K řízení vedenému u Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 10 C 285/2016:

63. Posuzované řízení bylo zahájeno dne 4. 9. 2016, kdy byla obvodnímu soudu doručena žaloba, a skončeno bylo dne 5. 2. 2020, kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení řízení. Délka posuzovaného řízení ve vztahu k žalobci tak činila 3 roky a 5 celých měsíců.

64. Posuzované řízení probíhalo pouze před soudem I. stupně.

65. Co se týká složitosti věci, soud neshledal posuzované řízení hmotněprávně složitým, neboť jde o standardní případ odškodňovacího řízení. Pominout nicméně nelze procesní složitost posuzovaného řízení, kdy žalobce opakovaně doplňoval k výzvě soudu žalobu, opakovaně žalobu měnil, navrhoval spojení věci s dalšími věcmi vedenými u soudu, přerušení řízení. Ve věci bylo také řešeno vedlejší účastenství na straně žalované. Skutkovou složitost lze shledat v tom, že soud musel provést značné množství listinných důkazů, pročež opakovaně žádal o zapůjčení většího množství přílohových spisů, a to i od jiného soudu, které následně prováděl jako důkaz.

66. Posuzované řízení lze ve smyslu stanoviska typově zařadit mezi ta, která mají standardní význam pro účastníky řízení. I zde však soud shledal důvody pro zhodnocení významu předmětu řízení jako zcela zanedbatelného, a to především pro„ sudičské“ chování žalobce. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce je účastníkem většího množství řízení vedených u řady soudů, která byla zahájena jím podanými žalobami a vycházejí z jeho dříve podaných žádostí o poskytnutí různorodých informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR se okolnost, že poškozený vede velké množství soudních sporů, může odrazit v jeho přístupu k jednotlivým řízením tím, že nevěnuje řízení náležitou péči. Takové chování může svědčit o nižším významu předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozhodnutí ESLP o nepřijatelnosti stížnosti ve věcech Havelka proti České republice ze dne 20. září 2011, č. stížností 7332/10, 42666/10, a 61523/10; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 10/2015). Průběh jednoho řízení u žalobce tak nemůže ve vztahu k prožívání újmy dosahovat takové intenzity, jež by žalobce mohla nějak negativně ovlivnit oproti osobě, která vede jediné řízení a nemá s tím žádné zkušenosti. Předmětem posuzovaného řízení byl požadavek žalobce na přiznání finančního zadostiučinění v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb. Žalobce přitom ani zde nijak nedoložil, že by pro něho mělo být poskytnutí informace, kterou původně jako žadatel o poskytnutí informace žádal, jakkoli významné.

67. Žalobce se na délce řízení podílel v podstatné míře. Jak již bylo uvedeno výše, žalobce soud opakovaně (6x) žádal o odročení jednání, k jeho žádosti soud vyčkával na mimosoudní projednání nároku, opakovaně operoval s žalobou /rozšiřoval ji a bral zpět; v závěru řízení pak zcela nejprve proti žalované ad 2) a následně i proti žalované ad 1) / a opakovaně navrhoval řízení přerušit.

68. Pokud se jedná o postup soudu v řízení, lze jej hodnotit jako plynulý, když úkony byly činěny v přiměřených lhůtách a postup proto nebyl zatížen průtahy. Před soudem I. stupně se konalo jednání dne 10. 7. 2019. Jednání bylo v několika případech odročeno k žádosti žalobce, soud posléze již jeho žádostem o odročení jednání nevyhovoval za účelem rychlého skončení věci. Zásadní význam pro délku řízení mělo období poskytnuté pro mimosoudního projednání nároku. Sám žalobce dne 31. 5. 2018 požádal o odročení jednání s ohledem na to, že mezi účastníky probíhají mimosoudní vyjednávání. Soud následně opakovaně v pravidelných lhůtách žalobce a poté i ostatní účastníky vyzýval ke sdělení výsledku mimosoudních jednání. V březnu 2019 bylo soudu dáno na vědomí, že účastníci sice vedou mimosoudní jednání, nicméně je mezi nimi dohodnuto, že soudní řízení přerušena nebudou. V období od května 2018 do března 2019, tj. po dobu 10 měsíců činnost soudu nesměřovala přímo k vydání rozhodnutí ve věci samé, nicméně soud tak činil k žádosti žalobce a ostatních účastníků a nelze tak tento postup klást k tíži žalované.

69. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu a dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě nedošlo, neboť celková délka řízení byla vzhledem k okolnostem případu tak, jak byly popsány shora, přiměřená. Délka řízení byla i zde v podstatné míře zapříčiněna shora popsaným procesním postupem žalobce, díky němuž lze oprávněně pochybovat o jeho opravdovém zájmu na tom, ale bylo ve věci v rozumné době rozhodnuto. Postup soudu byl většinou plynulý a s ohledem na shora uvedený souhrn všech skutkových okolností posuzované věci (zejména chování žalobce, zanedbatelnému významu předmětu řízení pro žalobce /ke klíčové roli významu řízení pro poškozeného viz výše/ a shledané složitosti řízení) dospěl soud v souladu s citovanou judikaturou Nejvyššího soudu ČR k závěru, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v jeho nepřiměřené délce ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk a v důsledku toho ke vzniku nemajetkové újmy žalobce. Podanou žalobu tak nelze ve vtahu k posuzovanému řízení považovat za důvodnou.

70. K námitce žalobce, že všechna řízení vedená před Obvodním soudem pro Prahu 6 měla být přerušena, neboť tak učinil soud v jiných řízeních a Obvodní soud pro Prahu 7, soud konstatuje, že přerušení řízení je zcela na posouzení rozhodujícího senátu (samosoudce) s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem každého případu. Žalobci, který navrhoval poskytnutí prostoru k mimosoudnímu projednání nároku, přitom soud I stupně fakticky vyhověl a prostor mu poskytl (a je irelevantní, že řízení nepřerušil, ale spis pouze tzv. lhůtoval). Námitku žalobce, že mu soudem při výslechu byly kladeny nemístné otázky ohledně jeho rodiny, přítelkyně, ošetřujícího lékaře, soud ve vztahu k žalobcem požadované nemajetkové újmě za nepřiměřeně dlouhá řízení považuje za zcela irelevantní. Stejně tak námitka, že soud měl vydat v posuzovaných řízeních rozsudek pro uznání, je nerozhodná, neboť tuto otázku soud v daném případě s ohledem na předmět sporu neposuzuje a šlo o rozhodovací činnost Obvodního soudu pro Prahu 6.

71. Soud s ohledem na vše shora uvedené žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok I. rozsudku).

72. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem II. rozsudku podle ust. § 142 odst. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a v řízení zcela úspěšné žalované přiznal jednu paušálního nákladu za písemné vyjádření k žalobě podle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, tedy celkem částku 300 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné.

Poučení