44 CO 106/2022 - 219

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Skalické a soudců Mgr. Dagmar Bastlové a Mgr. Bc. Aleše Klempy v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa] o náhradu újmy na zdraví, o odvolání žalovaného proti mezitímnímu rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 16. 2. 2022, č. j. 39 C 73/2018-174 takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že základ nároku žalobce uplatněného v žalobě ze dne [datum] ohledně odškodnění bolestného, ztížení společenského uplatnění a ztráty na výdělku je dán v rozsahu jedné poloviny.

Odůvodnění

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na odškodnění bolestného ve výši 600 000 Kč, ztížení společenského uplatnění ve výši 2 800 000 Kč a ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 219 519,70 Kč v souvislosti s úrazem, který žalobce utrpěl dne [datum] okolo 13:30 hodin v areálu Školního zemědělského podniku žalovaného v [obec] při provádění prací na opravě střechy v rámci pravidelné každoroční výpomoci při demontáži světlíku na střeše kravína, kdy při pohybu na eternitové vlnovkové střeše kravína se pod žalobcem uvolnila celá tabule krytiny a vzniklým otvorem žalobce propadl na betonovou podlahu kravína z výšky 11 metrů, následkem čehož utrpěl těžká zranění, která si vyžádala hospitalizaci a dlouhodobou pracovní neschopnost s rekonvalescencí. Zranění u žalobce zanechalo trvalé zdravotní následky, pročež mu byla přiznána invalidita II. stupně s mírou poklesu pracovní schopnosti 60 %. Jelikož se žalobce dostatečně nezajistil při práci ve výšce, uznává své spoluzavinění na vzniklé újmě v rozsahu 20 %, které v dalším průběhu řízení připustil až v rozsahu 40 %.

2. Soud prvního stupně poprvé rozhodl mezitímním rozsudkem ze dne 20.11.2019, č.j. 39 C 73/2018-97 (1. mezitímní rozsudek z [datum]) s tím, že základ nároku žalobce uplatněného v žalobě ze dne [datum] ohledně úhrady bolestného, ztížení společenského uplatnění a ztráty na výdělku je dán v rozsahu 30 %. Ohledně odpovědnosti žalovaného vyšel z analogické aplikace § 101 odst. 1, 5 zákoníku práce z hlediska porušení právní povinnosti tím, že práce byly prováděny osobami bez jakéhokoli zajištění a poučení ze strany žalovaného, byť se nejednalo o pracovněprávní vztah mezi žalobcem a žalovaným. Naproti u žalobce s odkazem na porušení prevence předcházení vzniku újem dle § 2900 o. z. dovodil, že tento si újmu spoluzavinil v rozsahu 50 %, když nebyl nikým nucen na střechu vstupovat, učinil tak dobrovolně jako člen hasičského sboru s předpokládaným výcvikem pro práci hasičů ve výškách a dále v rozsahu 20 %, když tak činil bez jakéhokoli jištění tak, aby mohly být minimalizovány následky úrazu při případném pádu.

3. K odvolání žalobce a žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 12.5.2019, č.j. 15 Co 29/2020-136, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba zamítá (výrok I.) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.). Odvolací soud dovodil, že není dána pasivní legitimace žalovaného, neexistoval pracovně právní vztah žalobce a žalovaného ani pracovní smlouva, ani smlouva o pracovní činnosti nebo o provedení práce a že pasivně věcně legitimován je zřizovatel příslušného hasičského záchranného sboru – obec Žabčice.

4. K dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 28.4.2021, č. j. 21 Cdo 2736/2020-149, rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení s odůvodněním, že učinil ve vztahu k otázce pasivní legitimace žalovaného z pohledu pracovněprávní odpovědnosti za škodu nesprávný závěr a že se měl zabývat tím, zda nejsou splněny předpoklady vzniku povinnosti žalovaného nahradit žalobci újmu podle ustanovení občanského zákoníku (§ 2984 a násl. o. z.) a tedy, zda je žalovaný z tohoto pohledu pasivně věcně legitimován.

5. Po vrácení věci krajský soud v pořadí druhým rozsudkem ze dne 11. 10. 2021, č.j. 15 Co 29/2020-162, zrušil první mezitímní rozsudek soudu prvního stupně a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že v dané věci nejde o nárok vyplývající z pracovněprávní odpovědnosti, nýbrž je třeba se věcí zabývat z pohledu odpovědnosti podle občanského zákoníku a v souvislosti s tím se vypořádat i se všemi spornými otázkami rozhodnými pro posouzení základu nároku žalobce. Původní mezitímní rozsudek označil za nepřezkoumatelný, neboť přes citaci § 2910 a § 2924 o. z. v odůvodnění není zřejmé, které ustanovení soud prvního stupně v dané věci aplikoval při učinění závěru o odpovědnosti žalovaného. Také závěr o porušení povinnosti žalovaného podle § 101 odst. 5 zákoníku práce, případně prevenční povinnosti podle § 2900 o. z., je předčasný. Soud prvního stupně nevyjasnil otázku, zda se žalobce na pracovišti žalovaného zdržoval s jeho vědomím a jaká byla dohoda ohledně způsobu a době konání demontáže světlíku, kteří členové spolku se jí budou účastnit a jak to bude se zajištěním bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Nelze též přehlédnout, že žalobce utrpěl úraz při konání prací jako člen jednotky sboru dobrovolných hasičů, jež provádí požární zásahy a pomocné práce včetně prací ve výškách, vyžadující u členů odbornou způsobilost a přípravu. Přípravu musí členové absolvovat (včetně poučení o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci), jak plyne z § 72 zákona [číslo] o požární ochraně, což je třeba vzít v potaz z hlediska posouzení vlivu na povinnost podle § 101 odst. 5 zákoníku práce. Pokud soud prvního stupně přikročil k určení odpovědnosti žalovaného v rozsahu 30 %, neodkázal přitom na žádné příslušné zákonné ustanovení, ať už v souvislosti s úvahami o případném zproštění odpovědnosti podle § 2924 o.z. nebo spoluzavinění podle § 2918 o. z. či moderace podle § 2953 o. z. Provedl-li dále soud prvního stupně snížení odpovědnosti žalovaného o dalších 50 % na základě úvahy, že žalobce nikdo nenutil na střechu vystoupat a provádět činnosti pro žalovaného, tento postup označil odvolací soud za nesprávný, když žalobce se jako člen dobrovolných hasičů účastnil na akci sboru a plnil při demontování světlíku pokyny velitele sboru, což neporušovalo případnou prevenční povinnost žalobce. Spoluzavinění žalobce v případě pádu ze střechy nelze spatřovat v tom, že byl účasten na základě dohody mezi velitelem sboru a žalovaným demontáže světlíku a pohyboval se tak na střeše. Lze je dovodit jen tehdy, je-li jednání poškozeného prokazatelně jednou z příčin škody.

6. Soud prvního stupně poté rozhodl nyní přezkoumávaným druhým mezitímním rozsudkem ze dne 16.2.2022, č.j. 39 C 73/2018-174, tak, že základ nároku žalobce uplatněného v žalobě ze dne [datum] ohledně úhrady bolestného, ztížení společenského uplatnění a ztráty na výdělku je dán ze 100 %. Dovodil odpovědnost žalovaného dle obecné úpravy odpovědnosti za škodu podle § 2910 a § 2911 o. z. pro porušení právní povinnosti vyplývající z § 101 odst. 5 zákoníku práce – zajistit bezpečnost a ochranu zdraví při práci pro fyzické osoby, které se zdržovaly v areálu žalovaného, kdy žalovaný nečinil žádné úkony a nezajistil případnou bezpečnost a ochranu zdraví při činnosti směřující k odkrytí střechy kravína, za což byl shledán vinným z podnětu soudu prvního stupně také Inspektorátem bezpečnosti práce v protokolu ze dne [datum]. Je nepochybné, že následkem pádu došlo k újmě na zdraví žalobce. Příčinná souvislost je dána tím, že, kdyby žalovaný dodržel všechny své povinnosti zajistit a činit úkony pro ochranu dodržením zásad bezpečnosti práce, nejen, že by neporušil svou právní povinnost, ale ani by žalobci nevznikla škoda z újmy na zdraví z titulu pádu. Zavinění na straně žalovaného dovodil soud prvního stupně presumovaně nedbalostní ve smyslu § 2911 o. z. pro porušení právní povinnosti vyplývající z § 101 odst. 5 zák. práce.

7. Proti tomuto rozsudku si žalovaný podal odvolání, v němž nesouhlasí s tím, že oproti prvnímu mezitímnímu rozsudku, v němž soud prvního stupně žalobci přiznal pouze 30 % z uplatněného nároku, vydal druhý mezitímní rozsudek bez toho, aniž by v řízení provedl jakékoli další dokazování. Učinil-li v prvním rozsudku závěr o porušení právní povinnosti žalovaným dle § 101 odst. 5 zák. práce, jež se na vzniku škody podílelo pouze z 30 %, je nepřesvědčivé a překvapivé, že za totožné důkazní situace učinil v nyní napadeném rozsudku zcela odlišné skutkové závěry. Žalovaný nesouhlasí s hodnocením důkazů provedeným soudem prvního stupně a stejně jako v předchozím odvolání namítá, že u něj nebyly splněny předpoklady odpovědnosti, zejména prokázání porušení právní povinnosti z jeho strany. Porušení poučovací povinnosti podle § 101 odst. 5 zákoníku práce dovodil soud prvního stupně z protokolu Inspektorátu bezpečnosti práce, v němž je žalovanému vytýkáno, že nepoučil členy Moravské hasičské jednoty, kteří vstoupili do areálu školního zemědělského podniku žalovaného o bezpečném přístupu a pohybu na střeše kravína a nezajistil tak jejich bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Kontrolní zjištění inspektorátu práce není rozhodnutím orgánu ve smyslu § 135 o. s. ř., z něhož by byl povinen a oprávněn soud vycházet. Ze skutečnosti, že kontrolní orgán sice konstatoval určité porušení povinnosti, ale nevyvodil z něj žádné důsledky, je zřejmé, že pochybení bylo nevýznamné, malé intenzity, nenaplňující skutkovou podstatu žádného přestupku či správního deliktu. Nebylo-li vydáno kontrolním orgánem rozhodnutí, nemohl se žalovaný domáhat jeho přezkumu nezávislým soudem, a proto nelze z kontrolního zjištění tohoto správního orgánu vycházet. Soud prvního stupně se též nezabýval otázkou, nakolik skutečnost, že žalovaný nepoučil členy hasičského sboru, jak se mají bezpečně pohybovat po střeše kravína, vedla ke vzniku škody, tedy příčinnou souvislostí mezi tvrzeným porušením povinnosti a škodou. Nelze dovodit, že by ke vzniku škody nedošlo, kdyby pracovník žalovaného ve vrátnici poučil hasiče o bezpečném pohybu na střeše při činnosti, kvůli které přijeli, a že by tato okolnost měla význam z hlediska posouzení nároku žalobce, když lze předpokládat, že žalobce jako člen hasičského sboru prošel výcvikem a byl proškolen o tom, jak má postupovat při práci ve výškách. Je zřejmé, že žalobce všechny zásady bezpečnosti práce ignoroval. Otázka pochůznosti předmětné střechy nebyla v řízení provedeným dokazováním jednoznačně zjištěna. S ohledem na uvedené navrhl zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci k dalšímu řízení.

8. Žalobce se ve vyjádření k odvolání žalovaného zcela ztotožnil s rozsudkem soudu prvního stupně a navrhl jeho potvrzení. Soud prvního stupně vycházel při hodnocení nároku žalobce i z jiných důkazů, než z protokolu oblastního inspektorátu práce (dále jen OIP). Vycházel i z výslechu svědků vyslechnutých před soudem prvního stupně. Proti protokolu OIP byly podány námitky, jež nebyly shledány důvodnými. Správní přezkum před soudem neproběhl z důvodu, že šetření bylo prováděno s delším odstupem času. V otázce porušení právní povinnosti vycházel soud prvního stupně ze skutkového závěru, že žalovaný udělil žalobci a ostatním jeho kolegům poučení, že předmětná střecha je pochozí. Žalovaný ani v minulosti nepoučil žalobce s ostatními hasiči o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci na předmětné střeše. Příčinnou souvislostí se soud prvního stupně také dostatečně zabýval, dovodil-li na základě učiněných skutkových závěrů, že právní povinnost na straně žalovaného byla porušena, a tím, že žalovaný nepoučil hasiče o bezpečném pohybu na střeše, nedošlo by ke vzniklé újmě. 9. [ulice] účastník na straně žalovaného se zcela připojil k podanému odvolání žalovaného. Soud prvního stupně podle něho nedovodil správně porušení právní povinnosti na straně žalovaného a taktéž dostatečně nevymezil a neodůvodnil příčinnou souvislost mezi porušením právní povinnosti a vzniklou újmou žalobce. Taktéž se řádně nevypořádal s tím, co mu bylo uloženo předchozím rozsudkem krajského soudu a řádně nevysvětlil změnu svého závěru o rozsahu odpovědnosti žalovaného a spoluzavinění na straně žalobce, když předtím dovozoval spoluzavinění žalobce v rozsahu 70 %, což by pro žalovaného představovalo odpovědnost za škodu v rozsahu 30 %, a nyní shledal žalovaného odpovědným v rozsahu 100 %. S ohledem na uvedené navrhuje zrušení rozsudku soudu prvního stupně a jeho vrácení k dalšímu řízení.

10. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání žalovaného bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je částečně důvodné, byť převážně z jiných důvodů.

11. Odvolací soud považuje skutkové závěry soudu prvního stupně učiněné v dosavadním řízení, které odvolací soud ještě doplnil o opakovaný výslech svědka [jméno] [příjmení] a žalobce, za dostatečné pro potřeby posouzení opodstatněnosti základu nároku žalobce jakož i případné míry odpovědnosti žalovaného za újmy, které žalobci vznikly. Právní posouzení těchto otázek ze strany soudu prvního stupně, jenž dovodil plnou míru odpovědnosti žalovaného za vzniklé újmy z titulu porušení právní povinnosti podle § 101 odst. 5 zák. práce ve spojení s § 2910 a 2911 o. z., aniž by se (oproti předchozímu mezitímnímu rozsudku) současně zabýval také dalšími aspekty předmětné škodní události, které by mohly být významné pro účely dovození konkrétní míry odpovědnosti žalovaného (jiné právní důvody porušení právní povinnosti žalovaným, které cituje a sám se s nimi nevypořádává - § 2900 o. z., odborná povaha hasičů, jakož i případná spoluúčast žalobce ve smyslu § 2918 o. z.), je však třeba považovat za neúplné a ve výsledku věcně za nikoli správné.

12. Podle § 101 odst. 5 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, se povinnost zaměstnavatele zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci vztahuje na všechny fyzické osoby, které se s jeho vědomím zdržují na jeho pracovištích.

13. Podle § 72 zákona č. 133/1985 Sb., požární ochraně, odst. 1 příslušníci, zaměstnanci podniku a velitelé, strojníci a technici speciálních služeb ostatních jednotek požární ochrany mohou své funkce vykonávat jen s požadovanou odbornou způsobilostí. Podle odstavce 2) téhož ustanovení příslušníci, zaměstnanci podniku a členové dobrovolných jednotek požární ochrany mohou samostatně vykonávat službu při zdolávání požárů až po absolvování základní odborné přípravy. Podle odst. 3 zaměstnanci podniku a členové dobrovolných jednotek požární ochrany jsou povinni se zúčastňovat v určeném rozsahu odborné přípravy. Zúčastňují-li se odborné přípravy členové dobrovolných jednotek požární ochrany ve své pracovní době, považuje se to za překážku na straně zaměstnance z důvodu jiných úkonů v obecném zájmu. Podle odstavce 4) odborná příprava zahrnuje teoretickou přípravu, praktický výcvik a tělesnou přípravu. Součástí odborné přípravy je i požární sport.

14. Podle § 5 odst. 1 o. z., kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobu přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to to k jeho tíži.

15. Podle § 2900 o. z. vyžadují –li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnickém právu.

16. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

17. Podle § 2911 o. z. způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

18. Podle § 2918 o. z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, která se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

19. Odvolací soud předně konstatuje, že je nepochybné, že žalovaný, pro něhož a na jehož žádost byly žalobcem a dalšími hasiči prováděny práce na světlíku jeho kravína, za jehož stavebně technický stav jako vlastník a provozovatel odpovídá, je pasivně věcně legitimován z hlediska žalobou uplatněného nároku na náhradu za újmu na zdraví žalobce, a to z pohledu odpovědnosti podle ustanovení občanského zákoníku (§ 2894 a násl. o. z.)

20. V rámci přezkoumání věci z pohledu jednotlivých předpokladů odpovědnosti za škodu se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že na straně žalovaného by bylo možné shledat porušení právní povinnosti vyplývající z § 101 odst. 5 zákoníku práce spočívající v tom, že nebylo prokázáno, že by činil jakékoli úkony k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žalobce při činnosti směřující k odkrytí střechy kravína, již prováděl spolu s dalšími hasiči, konkrétně, že nebylo prokázáno, že by žalovaný náležitě informoval členy jednotky hasičského sboru o bezpečném pohybu na předmětné střeše tak, jak konstatoval ve svém protokolu o šetření inspektorát práce.

21. Z provedeného dokazování je dále zřejmé, že žalobce se spolu s ostatními hasiči zdržoval na pracovišti žalovaného – areálu školního statku žalovaného v [obec] - s vědomím žalovaného, když předmětnou akci na základě dřívější ústní rámcové dohody mezi žalovaným a hasiči (výpovědi zootechnika žalovaného svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] a ředitele zemědělského statku žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení]) domlouval s hasiči z pokynu nadřízeného zaměstnance žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] (a to již opakovaně) tehdejší zaměstnanec žalovaného a zároveň i člen pobočného spolku hasičů [jméno] [příjmení] (soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku nesprávně uvádí svědka [jméno] [příjmení]). Domluva o termínu realizace práce na střeše byla zjištěna jak z výpovědi této osoby, vyslechnuté jako svědek, tak i z výpovědi svědka – náčelníka hasičů – [jméno] [příjmení] a z účastnického výslechu žalobce. Dle výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], nadřízeného svědka [příjmení], byl uvedený svědek pro svůj zaměstnanecký vztah k žalovanému, jakož i k hasičům z titulu členství ve spolku, jakýmsi styčným bodem mezi žalovaným a hasiči.

22. Dovozené porušení právní povinnosti žalovaným spočívající v absenci úkonů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žalobce při činnosti směřující k odkrytí střechy kravína vyplývající z § 101 odst. 5 zákoníku práce by pak mohlo zakládat nárok na náhradu škody pro porušení právní povinnosti, a to podle ustanovení § 2910 o.z., které soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku zřejmě nedopatřením označuje buď jako„ § [číslo]“ nebo jako„ § 210“ o. z.

23. Závěr soudu prvního stupně o odpovědnosti žalovaného je však třeba považovat za nedostatečný s ohledem na skutečnost, že na straně hasičů, tj. i žalobce, jako člena jednotky, který prováděl tutéž činnost jako člen jednotky dobrovolných hasičů na předmětné střeše opakovaně, lze očekávat určitou míru odborné erudice vyžadované pro práci ve výškách při provádění požárních zásahů a záchranných či pomocných prací, k nimž lze předmětnou práci na střeše kravína žalovaného do značné míry připodobnit. Za tím účelem, jak již dříve konstatoval senát 15 Co odvolacího soudu v citovaném zrušujícím rozsudku (č.j. 15 Co 29/2020-162), se u členů jednotek dobrovolných hasičů vyžaduje odborná způsobilost a příprava, kterou musí ze zákona absolvovat, a to včetně poučení o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci ve smyslu cit. § 72 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně.

24. Bylo-li možné u hasičů, a tedy i u žalobce s ohledem na posledně uvedené zákonné ustanovení očekávat uvedenou odbornou způsobilost, náležitou znalost a pečlivost při výkonu prací, nelze žalovanému porušení § 101 odst. 5 zákoníku práce při vymezení tohoto pochybení jako primárního předpokladu odpovědnosti za škodu ve smyslu § 2910 o. z. klást k tíži, protože těmito informacemi by měli hasiči provádějící práce minimálně v přiměřené míře sami disponovat. To současně za situace, kdy bylo zjištěno, že tytéž práce na téže střeše prováděli, včetně poškozeného žalobce, již opakovaně. Lze v této souvislosti přiměřeně odkázat na výše citované ustanovení § 5 odst. 1 o. z. týkající se odborného výkonu povolání nebo stavu, které v daném případě lze hodnotit jako okolnost, která v daném případě splnění právní povinnosti náležitého poučení o bezpečnosti práce podle § 101 odst. 5 zák. práce žalovaným nevyžadovala. Odvolací soud přitom nemá pochybnost, že žalobce spolu s dalšími osobami vykonávali práce na střeše jako členové pobočného spolku hasičů, což ve své doplňující výpovědi ze dne [datum] uvedl i náčelník hasičů [jméno] [příjmení] a z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], který se akce zúčastnil, bylo zjištěno, že k dopravě na místo samé hasiči použili i hasičské vozidlo spolku Avia DA 12. Nejednalo se tedy o pouhou akci jednotlivých soukromých osob v rámci jakési sousedské výpomoci, při níž by se na žalobce při provádění prací na střeše hledělo jako na laika.

25. Podle názoru odvolacího soudu je však třeba odpovědnost žalovaného za škodu na straně žalovaného spatřovat v porušení prevenční povinnosti podle § 2900 o. z. k předcházení vzniku újem, když neprokázal, že by učinil dostatečná opatření k tomu, aby měl najisto postaveno, že předmětný úsek střechy, na němž se žalobce s ostatními hasiči opakovaně pohyboval pro účely pravidelného odkrývání střechy, byl s ohledem na pravidelný charakter těchto prací bezpečně pochozí s dostatečnou nosností pro dospělé osoby proti propadnutí krytinou a aniž průběžně prověřoval s ohledem na frekvenci prováděných prací při odkrývání světlíku hřebene (až dvakrát do roka) neporušenost kotvení krytiny v místě, kde docházelo k pohybu osob a pouze se spoléhal na údajné sdělení ze strany stavebního technika (výpověď svědka [příjmení] [jméno] [příjmení]), který dohlížel na realizaci stavby, že„ střecha je pochozí“, či fakt, že po střeše chodili řemeslníci při montáži krytiny, vycházeje z předpokladu, že„ každá střecha je pochozí“, jak uvedl ředitel statku žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení].

26. Sám žalovaný své tvrzení o pochůznosti střechy ničím jiným, než uvedenou výpovědí svědka [příjmení], neprokazuje. Nepředložil soudu za tím účelem například projektovou dokumentaci stavby kravína obsahující informaci o pochůznosti střechy podél světlíku, atest od výrobce dokládající nosnost krytiny, doklad o kontrole stavu střechy nebo jiný relevantní podklad a neoznačil v řízení k prokázání této skutečnosti žádný jiný důkaz.

27. Jestliže žalovaný porušil svou preventivní právní povinnost vyplývající mu z § 2900 o. z., má se ve smyslu § 2911 o. z. za to, že vzniklou újmu žalobce zavinil z nedbalosti, čímž je splněn další předpoklad odpovědnosti za škodu.

28. Pokud jde o příčinnou souvislost mezi vymezeným porušením prevenční povinnosti žalovaného a vzniklou újmou žalobce, toto lze spatřovat v tom, že kdyby žalovaný shora uvedeným konkrétním způsobem již na samém začátku provádění odkrývání světlíku hasiči, jakož i v jeho průběhu, prověřil a zajistil bezpečnou pochůznost předmětného úseku střechy, kde bylo potřeba se pohybovat v souvislosti s odkrýváním světlíku, bez rizika propadnutí, k předmětnému pádu žalobce a jemu vzniklé újmě by s největší pravděpodobností nedošlo. Stejně tak by k nehodě nedošlo, kdyby žalovaný žalobce a ostatní hasiče neinformoval, že střecha je pochozí, neboť jak uvedl svědek [jméno] [příjmení] při svém výslechu dne [datum], jednotka hasičů by za této situace na předmětnou střechu„ vůbec nelezla“.

29. Na rozdíl od soudu prvního stupně, který ve svém nyní napadeném mezitímním rozsudku vymezil toliko odpovědnost žalovaného za vzniklou újmu žalobce v rozsahu 100 %, se odvolací soud ve smyslu § 2918 o. z. dále zabýval též případnou spoluúčastí žalobce na vzniklé újmě.

30. Odvolací soud považuje v daném případě konkurenci příčin vzniku předmětné škodní události ze strany žalovaného a ze strany žalobce za působící souběžně, když obě byly v téže míře schopné propadnutí žalobce střechou plnou mírou zabránit. Ať už to byla skutečnost náležitého zajištění stavebně technického stavu střechy, aby byla bezpečně pochozí pro účely pravidelně prováděného odkrývání světlíku (i přesto, že předtím proběhly odkrývací práce několikrát bez jakýkoliv problémů) nebo skutečnost, že žalobce by se při pohybu na střeše dostatečně bezpečně jistil, jak dovozuje i protokol inspektorátu práce (alespoň bezpečnostním úvazem), např. uchycením k jistícímu průběžnému zábradlí z jeklů podél světlíku, které popisovali svědci [příjmení] a Pokorný, aby se mohl při případném propadnutí krytinou tímto jištěním zachytit a nedošlo k jeho volnému pádu na podlahu kravína.

31. Jinak řečeno, kdyby se při práci na střeše žalobce jistil, lze předpokládat, že by se pravděpodobně při nečekaném odsunutí uvolněného dílce krytiny udržel na jištění a nepropadl by na podlahu haly a další na místě přítomní hasiči by mu pomohli se z této zdraví a život ohrožující nebezpečné situace bez újmy vyprostit. Kdyby byla střešní krytina v pořádku a střecha uzpůsobena k bezpečné pravidelné pochůznosti, jištění by nebylo třeba a žalobce by se nepropadl.

32. Naproti tomu bylo prokázáno, že hasiči prováděli tytéž práce na střeše v minulosti opakovaně, týmž způsobem a dosud bez obtíží s informací od žalovaného, že střecha je pochozí. Přes jejich charakter dobrovolných hasičů však u nich lze, jak bylo výše uvedeno, předpokládat alespoň minimální míru odborné erudice, která by je měla vést k tomu, aby se i přes ujištění o pochůznosti ze strany žalovaného na střeše pohybovali více obezřetně, s náležitou znalostí a pečlivostí, tj. i za využití zajišťovacích prvků, které by byly schopné zabránit případnému pádu. To vše přes fakt, že předmětný světlík byl po celé délce lemován zábradlím z kovových jeklů a střecha měla mírný spád, neboť výška této budovy byla více než 10 m, tedy již poměrně vysoká, kdy při pádu z ní mohlo nepochybně dojít k fatálním následkům na životě a zdraví osob, které se na ní pohybovaly. Nelze též pominout, že i sám žalobce připustil pochybení spočívající ve skutečnosti, že se nijak nejistil proti pádu, a to až v rozsahu 40 %.

33. Uvedené skutečnosti, které nelze považovat za zanedbatelné z pohledu § 2918 věta druhá o. z., tak jdou ve smyslu § 5 odst. 1 o. z. a cit. § 72 odst. 1 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, k tíži žalobce, který byl jedním z hasičů. Jelikož se žalobce předmětné akce účastnil poněkolikáté a sám byl zkušeným dobrovolným hasičem, když této činnosti se v době vzniku újmy věnoval po dobu více než 20 let (dle svědka [příjmení] již od 90. let minulého století), lze předpokládat, že situaci na místě samém již dobře znal a bylo možné po něm s přihlédnutím k jeho zkušenostem rozumně požadovat použití jištění k předejití pádu, aniž by k tomu musel být vyzván velitelem hasičů. Pokud tak nečinil, postupoval nedbale. Není též bez významu, že žalobce v době, kdy došlo k předmětné škodní události, měl hmotnost 104 Kg (jak uvedl v rámci odvolacího jednání dne [datum]) až 105 kilogramů (jak uvedl svědek [příjmení] při výpovědi [datum]), což nepochybně převyšuje běžnou hmotnost dospělého člověka.

34. Lze v této souvislosti přiměřeně odkázat též na závěry přijaté soudní praxí ohledně tzv. konkurující kauzality, kdy dvě události, a to každá z nich individuálně by mohly způsobit škodu ve smyslu conditio sine qua non, neboť existují nejméně dvě reálně příčiny, které jsou samy schopny vyvolat daný následek. Pokud však nelze v podstatě přesně rozlišit, zda účast jednoho škůdce na způsobené škodě je vyšší než účast druhého, je namístě spravedlivě požadovat podíl na vzniku škody ve výši 50 % (srov. rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 26.10.2016, sp. zn. 114 C 14/2016, publikovaný ve výběru judikatury ASPI, či rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [číslo], sp. zn. 19 Co 215/96, publikované v časopise Soudní rozhledy [číslo] ročník 1998, str. 86). Ačkoliv se jedná o závěry přijaté v případě tzv. dělené odpovědnosti (srov. § 2915 o. z., resp. § 438 předchozí právní úpravy zákona č. 40/1964 Sb.), odvolací soud nevidí důvod, proč by je nebylo možné analogicky vztáhnout i na nyní posuzovaný případ spoluúčasti žalobce.

35. Naproti tomu, pokud jde o případné zabránění propadnutí žalobce na podlahu kravína ostatními hasiči, odvolací soud je přesvědčen, že s ohledem na zjištěný náhlý průběh propadnutí žalobce krytinou (svědci Valášek a Koníček uvedli, že žalobce najednou zmizel), těmto nelze nezabránění pádu žalobce, který se sám proti pádu nijak nezajistil, klást k tíži a tudíž u nich nelze shledat spoluodpovědnost na vzniklé újmě žalobce a potažmo ani u pobočného spolku Moravské hasičské jednoty z. s. – hasičského sboru [obec].

36. Z uvedeného tedy plyne, že žalobcem uplatněný nárok na odškodnění újmy na zdraví spočívající v bolestném, ve ztížení společenského uplatnění a náhradě ztráty na výdělku je vůči žalovanému v základu opodstatněný, neboť z dosud provedeného dokazování je zřejmé, že na straně žalovaného jsou současně splněny všechny jednotlivé předpoklady obecné odpovědnosti podle § 2910 o. z. za škodu z titulu porušení prevenční povinnosti ve smyslu § 2900 o. z. při náležitém nezajištění bezpečné pochůznosti, náležité nosnosti a případné neporušenosti krytiny střechy kravína z hlediska rizika propadnutí pro účely jím pravidelně zadávaného odkrývání světlíku při hřebeni ze strany jednotky hasičů, jejímž byl žalobce členem. Současně bylo zjištěno, že na straně žalobce jako dobrovolného hasiče s předpokládanou přiměřenou odbornou průpravou pro práci v nebezpečném prostředí, které nepochybně zahrnuje i pohyb na střechách, je současně dána existence spoluúčasti na škodním následku dle § 2918 o. z. za vzniklou újmu na zdraví pro porušení preventivní povinnosti se náležitě jistit při práci na předmětné střeše proti případnému pádu ve smyslu téhož ustanovení § 2900 o. z., jakož i dle § 72 odst. 1 zákona č. 133/1985 Sb., již lze při shora vymezené rovnocenné konkurenci možných způsobů zabránění vzniku újmy ve vztahu k celkové odpovědnosti za vzniklou újmu (100 %) vyjádřit mírou v rozsahu 50 %. Jedině tímto postupem je s přihlédnutím ke všem zjištěným okolnostem případu podle názoru odvolacího soudu odpovědnost žalobce i spoluúčast žalovaného za vzniklou újmu žalobce při vymezené míře konkurujících si souběžně působících příčin co nejspravedlivěji rozdělena.

37. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve smyslu § 220 o. s. ř. změnil tak, že nárok žalobce na odškodnění výše uvedených nároků je dán toliko v rozsahu jedné poloviny.

38. Pokud jde o konkrétní výši odškodnění jednotlivých žalobcem uplatněných nároků, jakož i o výši náhrady nákladů řízení za řízení před všemi stupni, o tomto bude po doplnění dokazování v potřebném rozsahu rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu, když v dosavadním řízení se soud prvního stupně těmito otázkami dosud nezabýval.

Poučení