44 Co 169/2021-228

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Skalické a soudců Mgr. Dagmar Bastlové a Mgr. Bc. Aleše Klempy v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem JUDr. [příjmení] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa], za něhož jedná [anonymizováno] pro zastupování státu ve věcech majetkových Územní pracoviště [obec], sídlem [adresa] o náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 23. června 2021, č.j.: 119 C 198/2019-151, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku IV. a) co do částky 54 400 Kč s příslušenstvím mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 54 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z uvedené částky od 4. 11. 2019 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, b) co do částky 530 000 Kč s příslušenstvím potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku ve výši 39 026 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

Odůvodnění

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na náhradu majetkové újmy - náhrady nákladů obhajoby ve výši 119 911 Kč a nemajetkové újmy ve výši 750 000 Kč vzniklé žalobci v souvislosti se stíháním jeho osoby, který byl v době zahájení trestního stíhání radním [stát. instituce], regionálním předsedou [příjmení] [jméno], předsedou představenstva [právnická osoba] vodárny a kanalizace a místopředsedou představenstva [právnická osoba] podnik města Brna, a.s., v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] pro přečin a zločin zkrácení daně, poplatku a podobné poplatkové platby, které skončilo zproštěním žalobce obvinění z důvodu, že v žalobě popsané skutky nejsou trestným činem.

2. Nadepsaným rozsudkem soud prvního stupně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 4 900,50 Kč spolu s 10 % úrokem z prodlení od 4.11.2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), povinnost zaplatit žalobci částku 165 600 Kč spolu s § 10 % úrokem z prodlení od 4.11.2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), žalobu, kterou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 9 801 Kč s 10 % úrokem z prodlení od 4.11.2019 do zaplacení zamítl (výrok III.), žalobu, kterou se domáhá žalobce po žalovaném zaplacení částky 584 400 Kč spolu s 10 % úrokem z prodlení od 4.11.2019 do zaplacení zamítl (výrok IV.) a žalovanému uložil povinnost uhradit žalobci na nákladech řízení částku ve výši 30 798 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok V.).

3. Na základě provedeného řízení shledal důvodnou větší část nároku žalobce na náhradu nákladů obhajoby, o čemž rozhodl ve výroku I. Učinil tak po odečtení částky 105 209,50 Kč s příslušenstvím, v níž vzal žalobce žalobu částečně zpět pro úhradu této částky žalovaným po zahájení řízení před soudem, přičemž v rozsahu této částky již bylo řízení zastaveno.

4. Pokud jde o náhradu nemajetkové újmy, dovodil, že žalobce má nárok na zadostiučinění peněžitou formou, kdy za spravedlivou považuje částku 165 600 Kč, odpovídající částce 230 Kč za každý den trestního stíhání za dobu překračující prvních 24 měsíců stíhání, které celkem trvalo po dobu 35 měsíců a 17 dní, zaokrouhleně 36 měsíců. Pro dobu prvních 24 měsíců stanovil výši odškodnění v poloviční výši, tj. částkou 115 Kč denně. Úvahu pro snížení zadostiučinění na polovinu pro první dva roky posuzovaného řízení odůvodnil analogicky postupem pro přiznávání zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení. Výši zadostiučinění stanovil především s přihlédnutím k délce trestního řízení probíhajícího před několika trestními instancemi, k horní hranici výše úhrnného trestu, jenž žalobci hrozil za dva trestné činy, k pravomocnému odsouzení žalobce k poměrně vysokému peněžitému trestu v průběhu trestního řízení a k dopadům trestního stíhání do osobní sféry žalobce jako poškozené osoby, zejména v jeho rodinné sféře. Nepříznivé dopady mělo trestní stíhání také na oblast podnikání žalobce v obchodní společnosti, kterou žalobce dlouhodobě budoval. Naopak jako faktor navyšující finanční odškodnění soud prvního stupně nezohlednil medializaci trestní kauzy. Po porovnání s jinými obdobnými případy, jejichž spisové značky cituje, jakož i s rozpětím částek stanovených pro účely odškodňování pobytu ve vazbě, dovodil, že jím stanovená výše zadostiučinění je přiměřená.

5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce odvolání směřující jen do výroku IV. z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o. s. ř. Souhlasí s přiznáním peněžité formy náhrady nemajetkové újmy, nikoliv však s přiznanou výší odškodnění. Má za to, že soud prvního stupně při určení výše nesprávně zohlednil stanovisko Nejvyššího soudu používané pro stanovení zadostiučinění za odškodnění nepřiměřeně dlouhého řízení, které však žalobce nepožadoval. Žalované odškodnění nelze poměřovat libovolným přirovnáním k výši odškodnění za jeden den strávený ve vazbě, kdy mělo jít o částku, která se přiznává v obdobných případech.

6. Také nesouhlasí s nepromítnutím okolnosti medializace případu do výše odškodnění. Namítá nepříznivé dopady medializace do podnikání [právnická osoba] s. r. o. v podobě nejistoty v kruzích obchodních partnerů, komplikací při účasti na veřejných zakázkách, ukončení dlouholeté spolupráce některých obchodních partnerů a potíží se zajištěním úvěru u banky. V politice musel žalobce opustit posty v dozorčí radě společnosti [právnická osoba], v [anonymizováno] podniku [územní celek] a.s. a funkci radního [stát. instituce]. [příjmení] tím nárok na úhrnnou odměnu ve výši 70 000 Kč měsíčně po dobu 34 měsíců, což představuje celkem částku 2 380 000 Kč. Dále podrobně konstatuje skutková zjištění o dopadech trestního stíhání do jeho života zjištěné soudem prvního stupně.

7. Namítá, že soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku uvedl celou řadu okolností, které vzal do úvahy při hodnocení nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním a které by měly ovlivnit výši nemajetkové újmy. Tyto však následně nezohlednil při určení výše újmy, když uvedl, že se řídil rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Co 2357/2010 a stanoviskem sp. zn. Cpjn 206/2010. Žalobce cituje rozsudek Nejvyššího soudu sp. z. 30 Cdo 1747/2014, podle něhož by měla výše odškodnění odpovídat zadostiučinění přiznanému v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Judikát stanoví i postup pro případ, kdy se nepodaří nalézt obdobný případ.

8. Cituje též pasáž z ústavního nálezu sp. zn. I ÚS 2551/13, podle něhož soud s ohledem na vždy jedinečné skutkové okolnosti individuálního případu určí výši finanční náhrady. Jedině rozhodnutí přihlížející ke všem kritériím je možno považovat za spravedlivé a ústavně konformní.

9. Žalobce předložil soudu prvního stupně ve svých vyjádřeních více obdobných případů, v nichž byla soudy přiměřená náhrada nemajetkové újmy přiznána. Tyto opatřil z veřejného seznamu rozhodnutí odvolacích soudů na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti. Podle žalobcem učiněné selekce připadá satisfakce na měsíc trestního stíhání v částce 10 000 Kč – 12 500 Kč (věci projednávané u MS Praha sp. zn. 72 Co 83/2013, 69 Co 99/2016, 69 Co 302/2016, 91 Co 22/2016). Soud prvního stupně se však tímto výčtem nezabýval, ani se k němu žádným způsobem nevyjádřil, ale pro porovnání použil svůj výčet rozhodnutí Městského soudu v Brně, přičemž pouze odkázal na tyto rozhodnutí bez uvedení okolností dané věci ani přiznané výše přiměřeného zadostiučinění.

10. Žalobce dále na podporu úvahy o přiměřenosti výše uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy doplňujícím podáním k odvolání zaslal soudu další srovnatelný případ řešený Městským soudem v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 18 Co 273/2021, v němž je poukazováno i na jiný srovnávaný případ sp. zn. 70 Co 27/2019, jenž doložil přímo citovaným rozhodnutím.

11. Žalobce považuje nadále za adekvátní výši odškodnění nemajetkové újmy v částce 750 000 Kč za odpovídající konkrétním okolnostem případu, a proto navrhl změnu napadeného rozsudku ve výroku IV. tak, že žalobci bude přiznáno přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu v částce 584 400 Kč s příslušenstvím. Případně navrhl zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

12. Žalovaný se ve vyjádření k odvolání doplněným ústně v rámci odvolacího jednání ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně, které akceptuje i ohledně výše peněžité satisfakce bez ohledu na způsob, jakým k ní soud prvního stupně dospěl a odkázal dále na svoji závěrečnou řeč v řízení před soudem prvního stupně. Pokud jde o porovnání případu žalobce s jiným případem, v němž bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze, toto nepovažuje za dostatečně přiléhavé. Uvedený případ se odlišuje v míře dopadu do zdravotní sféry žalobce a dále následky excesivní medializace vyvolané jednáním orgánů činných v trestním řízení, které vybočilo ze zákonného rámce. Trestní stíhání ve srovnávaném případě navíc provázely zásahy do osobní integrity žalobce. Navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v napadeném výroku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení žalovanému.

13. Odvolací soud poté co zjistil, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.) a že jsou uplatněny zákonné odvolací důvody (§ 205 odst. 2 písm. e), g) o.s.ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu a v mezích uplatněných odvolacích důvodů, jakož i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je částečně důvodné.

14. Podle ustanovení § 13 odst. 1 věta první zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Podle odst. 2 téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

15. Podle § 31 odst. 1 Odpšk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 téhož ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

17. Předně je třeba konstatovat, že mezi účastníky nebylo v řízení sporným, že v důsledku nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, které následně skončilo zprošťujícím rozsudkem, žalobci náleží ve smyslu ustanovení § 31a odst. 1, 2 OdpŠk přiměřené zadostiučinění za náhradu nemajetkové újmy za nedůvodné trestní stíhání a náhrada účelně vynaložených nákladů obhajoby dle § 31 odst. 1 OdpŠk. Pokud jde o náhradu škody, žalobci již byla státem po podání žaloby uhrazena náhrada nákladů obhajoby ve výši 105 209,50 Kč. Co se týče nemajetkové újmy, žalobci bylo poskytnuto zadostiučinění v podobě konstatování porušení práva a omluvy. Z uvedeného důvodu žalobce v rozsahu uspokojení tohoto jeho nároku na poskytnutí náhrady za náklady obhajoby vzal žalobu zpět, řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno a žalobci byla soudem prvního stupně v rozsudku přiznána zbývající část náhrady nákladů obhajoby.

18. Z hlediska náhrady nemajetkové újmy předmět sporu ke dni vydaného rozsudku činila forma odškodnění a výše peněžní satisfakce za nemajetkovou újmu. Za spravedlivou v daném případě soud prvního stupně považuje, na rozdíl od žalovaného, peněžitou satisfakci nemajetkové újmy v jím určené částce 165 600 Kč, kterou žalobci napadeným rozsudkem přiznal. V nynějším odvolacím řízení, kdy si žalovaný odvolání nepodal a pouze se vyjádřil k odvolání žalobce, v němž navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v napadeném výroku, je zřejmé, že proti formě zadostiučinění v peněžité formě a její výši určené soudem prvního stupně již nemá výhrad. Spornou mezi stranami tedy nadále v odvolacím řízení zůstává otázka výše peněžitého odškodnění nemajetkové újmy nad rámec výše přiznané soudem prvního stupně.

19. V rámci úvah o výši přiměřeného zadostiučinění označil soud prvního stupně za rozhodující okolnosti délku trestního řízení (35 měsíců a 17 dní) probíhajícího před několika trestními instancemi (3x Městský soud v Brně, 2x Krajský soud v Brně, 1x Nejvyšší soud), závažnost trestných činů, z nichž byl žalobce obviněn, výši hrozícího úhrnného trestu, jenž žalobci hrozil za dva trestné činy (8 let odnětí svobody), pravomocné odsouzení žalobce k vysokému peněžitému trestu v průběhu trestního řízení (200 000 Kč) a dopady trestního stíhání do osobní sféry žalobce jako poškozené osoby, zejména v jeho rodinné sféře, kdy tento měl s partnerkou malé dítě, partnerka musela odejít z mateřské dovolené a zhostit se funkce jednatele v [právnická osoba] s. r. o. za žalobce. Nepříznivé dopady mělo trestní stíhání také na nezletilou dceru žalobce z prvního manželství a také na oblast podnikání žalobce ve [právnická osoba] s. r. o., již žalobce budoval více než 25 let a 23 let byl jejím jediným jednatelem a kdy tato ztratila svoji pověst a kredit, jemuž se v podnikatelských kruzích těšila a bylo jí i ztíženo podnikání a získávání úvěrů u bank.

20. Soud prvního stupně naproti tomu do výše odškodnění nepromítl medializaci trestní kauzy s ohledem na fakt, že žalobce byl v době zahájení trestního stíhání veřejně činnou osobou. Dovodil, že vstup žalobce do komunální politiky, kde působil jako uvolněný radní za [příjmení] [jméno] 2011, jehož byl předsedou, byl jeho rozhodnutím. Medializace byla důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu. Žalobce byl navíc nucen dle morálního kodexu hnutí [jméno], jehož byl členem a reprezentantem, rezignovat na funkci člena již v okamžiku, kdy byla proti němu podána obžaloba pro úmyslný nebo nedbalostní trestný čin.

21. Při stanovení formy či výše zadostiučinění tedy soud prvního stupně zcela správně a v souladu s ustálenou judikaturou vztahující se k této problematice zvažoval okolnosti povahy trestní věci, délky trestního stíhání, jakož i dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce jako poškozené osoby. Výši zadostiučinění v posuzované věci též porovnal s jinými obdobnými případy, řešenými v minulosti u Městského soudu v Brně (sp. zn. 20 C 93/2015), Okresního soudu v Hodoníně (sp. zn. 6 C 65/2015) a Městského soudu v Praze (sp. zn. 30 Co 36/2017), přičemž dovodil, že jím stanovená výsledná výše zadostiučinění je přiměřená.

22. Odvolací soud se ztotožnil se shora uvedenými zjištěními a závěry soudu prvního stupně včetně vyhodnocení a odůvodnění závěru, proč při stanovení výše satisfakce nevzal v potaz medializaci případu. Soud prvního stupně k posouzení těchto okolností provedl rozsáhlé dokazování. Pokud jde o nepřipuštění medializace případu jako okolnosti navyšující výši odškodnění, toto přesvědčivě zdůvodnil s přiléhavým odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.11.2013, sp. zn. 30 Cdo 3870/2012. V daném případě nebylo zjištěno excesivní chování orgánů činných v trestním řízení při kontaktu s médii, které by způsobem umocňujícím újmu žalobce jako stíhané osoby komentovaly jeho domnělou trestnou činnost či dokonce způsobem, který výslovně či nepřímo vede k porušení presumpce neviny (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3.7.2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011). Závěry soudu prvního stupně učiněné v tomto směru a směřující k nedostatku příčinné souvislosti mezi postupem orgánů činných v trestním řízení a újmou způsobenou žalobci medializací jeho trestní věci tudíž lze považovat za přiměřené, a proto odvolací soud neshledává důvodnými odvolací námitky žalobce, jimiž s těmito závěry polemizuje s cílem dosáhnout dalšího navýšení peněžitého odškodnění. Lze též akceptovat argumentaci, že žalobce se dobrovolně rozhodl přistoupit na morální kodex reprezentanta politického [příjmení] [jméno] 2011, jenž stanoví povinnost reprezentanta, proti němuž je podána obžaloba pro úmyslný trestný čin nebo nedbalostní trestný čin spojený s výkonem veřejné funkce, neprodleně rezignovat na volený mandát (v daném případě funkce radního Magistrátu města Brna), svou funkci v hnutí (regionální předseda) a na členství v hnutí. Uvedenou okolnost spočívající na straně podmínek členství žalobce v uvedeném politickém hnutí lze tedy považovat za bezprostřední příčinu jeho rezignace a tudíž i ztráty dalších souvisejících funkcí s příslušnými finančními odměnami spojenými s voleným mandátem radního (předsedou představenstva [právnická osoba] vodárny a kanalizace a místopředsedou představenstva [právnická osoba] podnik města Brna, a.s.).

23. Podle ustálené judikatury forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti (viz například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, 30 Cdo 914/2011). Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 OdpŠk na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu. Nebude-li možné postupovat ani podle jiného případu náhrady nemajetkové újmy, je třeba stanovit přiměřené zadostiučinění v takové výši, která bude odpovídat ekonomické realitě České republiky a tomu, co by obecně bylo vnímáno jako spravedlivé (např. s ohledem na cenovou úroveň nebo výši průměrné mzdy). V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší, než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.9.2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014). V případě náhrady nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním má délka řízení jiný význam, než při posuzování její přiměřenosti pro případné odškodnění újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení. To z toho důvodu, že újma u trestního stíhání spočívá v morálním poškození osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení jeho soukromého, rodinného, popřípadě i jiného života, zatímco v případě nepřiměřené délky řízení újma spočívá ve stavu nejistoty ohledně výsledku řízení (srov. v této souvislosti rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.9.2015, sp. zn. 30 Cdo 3604/2014).

24. Uvedená judikatura tedy pro případ odškodnění nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním jednoznačně stanovila postup v podobě srovnávání s jinými obdobnými případy případně stanovení výše odpovídající ekonomické realitě, který je odlišný od přiznání náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení. Současně z této judikatury, jak výslovně připomněl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 28.4.2020, sp. zn. 30 Cdo 3512/2018, vyplývá, že jí (sp. zn. 30 Cdo 1747/2014) nebyl způsob stanovení výše zadostiučinění s odkazem na odškodňování vazby součinem částky za jeden den řízení a dobou trvání shledán jako zásadně použitelný.

25. Ačkoliv soud prvního stupně dostatečně objasnil skutkový stav posuzované věci a zabýval se všemi výše citovanými rozhodnými aspekty pro účely stanovení výše odškodnění nemajetkové újmy způsobené nedůvodným trestním stíháním správně, odvolací soud přisvědčil námitce žalobce, že nesprávnost v postupu soudu prvního stupně lze spatřovat při stanovení výše přiměřeného peněžního zadostiučinění, kdy analogicky postupoval podle ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk a podle stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, upravujícího postup pro přiznání náhrady peněžité nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk ve spojení s § 31a odst. 3 OdpŠk), přičemž též podle cit. stanoviska Nejvyššího soudu provedl nesprávně redukci zadostiučinění na polovinu za první dva roky trvání posuzovaného řízení. Naproti tomu judikatorně dovozené rozhodné aspekty, které dovodil, soud prvního stupně do svých úvah o výši odškodnění nijak konkrétně nepromítl.

26. Dále se odvolací soud neztotožnil se způsobem, jakým se soud prvního stupně vypořádal se srovnáním posuzovaného případu s jinými v minulosti řešenými obdobnými případy, když neuvedl a nevyhodnotil podstatné společné a rozdílné znaky těchto případů, jakož i s tím, že se v odůvodnění svého rozsudku opomenul vypořádat s judikaturou, kterou soudu prvního stupně žalobce předložil k porovnání. Konečně nelze akceptovat postup, kdy soud prvního stupně srovnává výši přiznaného zadostiučinění s judikaturou dovozeného rozpětí náhrad újmy za den držení poškozeného ve vazbě.

27. Pokud jde o obecná kritéria, soud prvního stupně reflektoval okolnost povahy trestní věci se závěrem, že žalobce byl ohrožen vysokou trestní sazbou a byl mu v průběhu posuzovaného řízení pravomocně uložen relativně vysoký peněžitý trest (v řádech stovek tisíc Kč). Taktéž bral v úvahu skutečnost, že řízení trvalo dlouhou dobu 35 měsíců a 17 dní, tj. takřka 3 roky, a proběhlo opakovaně na vícero instancích, což představuje kritérium délky řízení. Také se zabýval nepříznivými dopady do osobního života žalobce, kdy konstatoval komplikace v podnikání žalobce, který musel ukončit výkon jednatelství v [právnická osoba] a.s., již více než dvacet let budoval, ztrátu obchodní pověsti a kreditu uvedené společnosti, jemuž se v podnikatelských kruzích těšila, jakož i v jeho rodinném životě žalobce s partnerkou, která musela z mateřské dovolené, v níž pečovala o společné dítě, místo žalobce nastoupit jako jednatel do jmenované obchodní společnosti, a také nepříznivé dopady do vztahu žalobce k jeho dceři z prvního manželství. Soud prvního stupně taktéž zvažoval nemožnost žalobce se znovu ucházet o svou politickou kariéru, neboť v případě nevznesení obvinění by byly jeho politické šance poměrně silné.

28. Z odůvodnění napadeného rozsudku je tedy zřejmé, že uvedené tři stěžejní aspekty hodnotil soud prvního stupně jako faktory navyšující výši nemajetkové újmy žalobce a tedy i peněžité satisfakce.

29. V případě délky řízení sice soud prvního stupně v závěru odůvodnění rozsudku konstatoval, že řízení trvající 35 měsíců a 17 dní nebylo s ohledem na charakter stíhání a počet instancí nepřiměřeně dlouhé (odst. 47), tento závěr, je však třeba považovat za irelevantní, kdy žalobce nepožaduje odškodnění za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení, tedy kompenzaci stavu nejistoty ohledně výsledku řízení, nýbrž odškodnění morálního poškození osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení jeho soukromého, rodinného, popřípadě i jiného života. Nelze naproti tomu pominout, že v jiné dřívější části odůvodnění (odst. 19) soud prvního stupně konstatuje, že přiznal žalobci přiměřené zadostiučinění především s ohledem na délku trestního řízení. Tento dílčí závěr lze považovat za správný, neboť zjištěná délka trestního řízení včetně jejího průběhu u všech výše zmíněných soudních instancí nepochybně odůvodňuje navýšení náhrady nemajetkové újmy pro odškodnění citelnějšího morálního poškození osobnosti poškozeného. Jednotlivé posuzované aspekty pak je třeba promítnout do výše zadostiučinění v porovnání s jinými obdobnými případy.

30. Odvolací soud pro účely dovození přiměřené výše peněžité satisfakce za újmu způsobenou trestním stíháním, v němž byl žalobce zproštěn obvinění, napravil pochybení soudu prvního stupně tím, že doplnil dokazování o případy předložené žalobcem v řízení před soudem prvního stupně, tak v řízení odvolacím, které tento považuje za srovnatelné s posuzovanou věcí, a učinil srovnání s obdobnými případy ze soudní praxe se zaměřením na společné a odlišné znaky, které soud prvního stupně výslovně uvedl v odůvodnění svého rozsudku. Odvolací soud též doplnil dokazování o další aktuální rozhodnutí, která jsou mu známa z jeho vlastní rozhodovací praxe.

31. Pokud jde o judikáty uvažované soudem prvního stupně, odvolací soud zjistil následující skutečnosti: Ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 20 C 93/2015 (u Krajského soudu v Brně vedené pod sp. zn. 44 Co 650/2017), šlo o stíhání poškozeného člena rady městské části ve spolupachatelství pro trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele. Obvinění byl poškozený následně zproštěn s tím, že označený skutek není trestným činem. Za přiměřené shledáno zadostiučinění 100 000 Kč Trestní stíhání trvalo 20 měsíců, což s ohledem na počet spoluobviněných a charakter trestního řízení nevzal soud jako kritérium v potaz. Povaha trestného činu byla shledána závažnou s trestem hrozícím v délce až 10 let odnětí svobody, stejně tak i hrozící výše náhrady škody v řádech desítek milionů korun českých. Dopady do osobního života byly shledány nezanedbatelné - v rovině profesní – kdy byla stíhána veřejně činná osoba na místní úrovni, jejíž vnímání ze strany veřejnosti se zhoršilo, případu byla též věnována rozsáhlá pozornost médií, která byla dána veřejným zájmem o kauzu, nicméně ve vztahu k poškozenému omezena tím, že byl vždy zmiňován s ostatními stíhanými. Dopady do zdravotní sféry nebyly zjištěny a rodinné vazby byly zachovány. Ve věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 6 C 35/2015, se jednalo o případ vedoucí stavebního úřadu obviněné z maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti s horní sazbou trestu 3 roky za prodlevy v řízení o odstranění stavby z důvodu havarijního stavu. Trestní řízení bylo zastaveno po 10 měsících z důvodu, že skutek není trestným činem. Výše odškodnění nemajetkové újmy činila částku 150 000 Kč. Postup orgánů Policie ČR byl vyhodnocen jako od počátku šikanózní. Dále hodnocena délka stíhání, dopady do osobní sféry jako nezanedbatelné pro zhoršení vnímání poškozené ze strany veřejnosti, kolegů a nadřízených, obavy poškozené z chození do společnosti, minimální vliv v rodinném životě, úzkost a obavy z vývoje kauzy a zdravotní problémy poškozené (žaludeční obtíže, ztráta na váze, nespavost). Ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 103/2015 (u Městského soudu Praze pod sp. zn. 30 Co 36/2017) bylo rozhodováno o nároku poslance a krajského zastupitele obviněného pro trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele s horní sazbou trestu odnětí svobody 10 let. Trestní řízení trvalo celkem 6 let a 8 měsíců a proběhlo dvakrát na obou instancích, na zadostiučinění za nemajetkovou újmu bylo poskytnuto 70 000 Kč. Přihlédnuto k tomu, že bylo výrazně zasaženo do pracovní a politické kariéry poškozeného (stažení z kandidátky do Sněmovny, nicméně politiku dělá aktivně dál), zásah do zdraví nezjištěn žádný (vyjma strachu z odsouzení), zásah do rodinného života nezjištěn žádný, zásah do osobnostní roviny zjištěn poměrně výrazný vlivem masivní medializace. Soud taktéž konstatoval, že stíhání nebylo bezdůvodné.

32. Odvolací soud se nad rámec žalobcem a soudem prvního stupně uváděné srovnávací judikatury v nedávné době zabýval též věcí vedenou u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 108 C 309/2014 (u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 44 Co 4/2021), kde bylo rozhodováno o nároku významného mezinárodního obchodníka, cizího státního příslušníka, s mezinárodní dlouhodobě (cca 40 let) budovanou reputací, do doby trestního stíhání v poměrně exponované funkci prezidenta Americké obchodní komory v Praze, obviněného pro trestný čin úplatkářství a stíhaného po dobu 1 roku a dvou měsíců. Poškozený byl ohrožen trestem odnětí svobody v délce 1 až 5 let, a na počátku stíhání omezen na osobní svobodě v délce necelých dvou dnů. Poškozený byl zproštěn obvinění, neboť nebyl dostatečně prokázán skutek popsané v obžalobě a ani kdyby byla část skutku prokázána, nelze v něm shledat trestný čin podplácení. Na zadostiučinění byla odvolacím soudem přiznána částka 435 000 Kč. Bylo přihlédnuto k masívním dopadům do osobní a profesní sféry poškozeného s ohledem na okamžitou a rozsáhlou medializaci případu, o niž se dozvěděli zahraniční partneři, kteří s ním na základě toho ukončili spolupráci. I přes zproštění obvinění musí žalobce nadále uvádět údaj o proběhlém trestním stíhání při všech úředních jednáních týkajících se bezpečnostních prověrek a žádostí o víza.

33. Dále se odvolací soud zabýval věcí vedenou u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 93 C 111/2015 (u Krajského soudu v Brně vedenou pod sp. zn. 44 Co 222/2018), v níž se domáhal odškodnění komunální politik na úrovni města – radní městské části, jakož i v krajském zastupitelstvu, který byl spolu s dalšími dvěma politiky (viz výše uvedená věc Městského soudu v Brně vedená pod sp. zn. 20 C 93/2015 a dále věc vedená u téhož soudu pod sp. zn. 119 C 128/2015) stíhán ve spolupachatelství za trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele. Poškozený byl stíhán po dobu 20 měsíců s ohrožením trestem odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby 10 let a vysokou výší náhrady škody v řádu desítek milionů korun poté zproštěn obvinění. Výše zadostiučinění byla celkově (bez započtení vyplaceného odškodnění 40 000 Kč) určena v částce 140 000 Kč, stejná jako ve věci 119 C 128/2015). Při stanovení výše odškodnění bylo přihlédnuto zejména ke značné výši hrozícího trestu odnětí svobody a výši hrozící náhrady škody. Také bylo přihlédnuto k délce trestního stíhání, která nebyla krátká. V menší míře bylo přihlédnuto k zásahu do profesního života – politické kariéry poškozeného, která už po trestním stíhání nepokračovala a v době trestního stíhání již nebyla tak intenzivní jako u ostatních spoluobviněných. V menší míře soud prvního stupně přihlédl k zásahu do rodinného života, jenž byl sice výrazný, ale nezanechal neodčinitelné újmy (manželství žalobce krizi překonalo, o nevinně žalobce manželka nikdy nepochybovala), stagnaci v pracovní oblasti a mírnému ochromení veřejného a politického života. Ke zvýšenému zájmu médií nebylo přihlédnuto. Podle názoru odvolacího soudu naproti tomu nebylo možno přehlédnout, že poškozený byl ze všech spoluobviněných osobou všeobecně nejvíce veřejně známou, neboť šlo o bývalého regionálního lídra kandidátky významné politické strany, proto mu bylo přiznáno stejné zadostiučinění, jako poškozenému ve věci 119 C 128/2015, který byl místostarostou městské části a tedy zaujímal v rozhodné době významnější post v komunální politice, na jehož politickou kariéru mělo trestní stíhání závažnější dopad.

34. Pokud jde o judikáty předložené žalobcem, tak z nich bylo zjištěno, že: Ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 91 Co 22/2016 byl posuzován nárok závodního lékaře zdravotního střediska [právnická osoba], stíhaného pro trestný čin podvodu, který byl posléze obvinění zproštěn. Řízení trvalo po dobu tří let, poškozený byl ohrožen trestem ve výši až 8 let, odškodnění přiznáno v částce 400 000 Kč Trestní stíhání mělo negativní dopady do osobnostní sféry žalobce, zejména v oblasti profesní a občanské cti. Žalobce přišel o dosavadní zaměstnání, byl nucen změnit formu výkonu činnosti. Musel informovat o průběhu trestního stíhání profesní organizaci, snášet negativní reakce pacientů i okolí, byl zajištěn jeho zbrojní průkaz, nemohl po dobu trestního stíhání věnovat zálibě v myslivosti. Tvrzené nepříznivé zdravotní následky nebyly prokázány. Ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 69 Co 302/2016 byl posuzován nárok vysokého důstojníka Armády České republiky v nejvyšší důstojnické hodnosti, který byl původně stíhán pro trestný čin podvodu s horní hranicí trestní sazby 8 let a po překvalifikování za trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku s horní hranicí trestní sazby 5 let. Řízení trvalo 5 let a 10 měsíců a bylo ukončeno zprošťujícím rozsudkem. Na zadostiučinění přiznána celkem částka ve výši 875 000 Kč. Soud dovodil, že žalobce byl zvláště výrazně zasažen zejména v profesním, rodinném a společenském životě po dobu takřka 6 let, byl přeťat jeho služební růst pracovníka generálního štábu, žil v hluboké existenční nejistotě sebe i rodiny, případ byl opakovaně výrazně zmiňován v médiích s celostátní působností včetně jména žalobce i bulvarizován. Ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 72 Co 83/2013 posuzován případ poškozeného politika významné politické strany a podnikatele stíhaného pro trestný čin podílnictví, podvodu a zkrácení daně, poplatku a podobné dávky ve spolupachatelství. Za úsek trestního stíhání trvající od 27.4.2006 do 23.1.2010, v němž byl ohrožen trestem odnětí svobody v délce 5 let, bylo žalobci přiznáno odškodnění ve výši 546 400 Kč. Bylo dovozeno, že trestní řízení mělo mimořádně závažné dopady na rodinný, společenský a profesní život poškozeného, politickou kariéru a osobní čest, kdy v důsledku široké medializace došlo k ukončení politické kariéry s odsudkem veřejnosti a ztrátě bohatých společenských vazeb s negativním ovlivněním podnikání. Žalobce byl celkem trestnímu stíhání vystaven po dobu 16 let. Ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 18 Co 273/2021, kterou žalobce předložil soudu v rámci odvolacího řízení, byl projednáván nárok bývalého náměstka vrchního státního zástupce, proti němuž bylo vedeno trestní stíhání pro trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby, jež skončilo dílem zastavením trestního stíhání, neboť skutek není trestným činem, dílem zproštěním obžaloby z důvodu nepřípustnosti pro promlčení. Trestní řízení trvalo 6 let a 9 měsíců, poškozený byl ohrožen trestem odnětí svobody až 12 let. Výše přiznaného zadostiučinění činila 1 000 000 Kč. V úvahu vzat výkon veřejné funkce exekutivy státu, s kariérou založenou na uplatňování vysoké odbornosti, funkcí známou široké veřejnosti. Společenská dehonestace poškozeného, poškození jeho pověsti, společenského postavení a profesního života včetně pozastavení výkonu advokacie po ztrátě funkce státního zástupce excesivní medializací, po dobu jeho stíhání představovalo nejvýznamnější dopad. Informování o trestní věci žalobce orgány činnými v trestním řízení před doručením usnesení o zahájení trestního stíhání vybočovalo z rámce vymezeného § 8a tr. řádu. Ve shora uvedené věci Městského soudu v Praze pod sp. zn. 18 Co 273/2021 byla jako referenční případ zmíněna věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 19 C 304/2011 shodující se v podstatných aspektech povahy trestní věci (stíhání advokátky a insolvenční správkyně po dobu 5 let a 8 měsíců pro trestný čin křivé svědecké výpovědi), délky trestního stíhání i nemajetkových dopadů pozastavení výkonu advokacie po dobu dvou let, opakovaně odsouzena před zproštěním, následky v osobnostní sféře pracovní, osobní a zdravotní. Posuzované mediální výstupy nebyly plně přičteny k tíži žalovanému, kdy šlo převážně o zásahy do osobnosti způsobené samotnými vydavateli bulvárních periodik, jež se ke srovnání s nároky podle Odpšk nehodí. Výše přiznaného odškodnění činila částku 700 000 Kč.

35. Na základě provedení srovnání nyní posuzovaného případu se shora popsanými případy dospěl odvolací soud k závěru, že k danému případu lze z hlediska podstatných aspektů povahy trestní věci se způsobením majetkové škody státu a postavení žalobce jako trestně stíhaného komunálního politika regionálního významu nejblíže připodobnit případ vedený u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 93 C 111/2015, kde se jednalo o komunálního politika regionálně známého z doby předchozího působení ve vedení regionální pobočky významné politické strany (žalobce v nynější věci byl do zahájení trestního stíhání regionálním předsedou [příjmení] [jméno]), kterému byla za nedůvodné trestní stíhání přiznána peněžitá satisfakce 140 000 Kč. Poškozený ve srovnávané věci byl sice ohrožen mírně vyšším trestem až 12 let (žalobce ohrožen trestem do 10 let) s výrazně vyšší výší případně náhrady škody v řádu několik desítek milionů korun (žalobce ohrožen náhradou škody 1 653 500 Kč), jeho trestní stíhání však trvalo pouze více než poloviční dobu 20 měsíců než u žalobce, u něhož byla doba trestního stíhání takřka tři roky a proběhla na všech instancích obecných soudů, z toho na prvních dvou opakovaně, navíc s pravomocným uložením peněžitého trestu v řádech stotisíců korun českých. Pokud jde o medializaci případu, tato nebyla v obou případech brána v potaz. Naproti tomu pokud jde o dopady do osobního a pracovního života, tyto byly na rozdíl od nyní posuzovaného případu žalobce shledány ve srovnávaném případě jen menšího významu. Taktéž by bylo možné uvažovat o srovnání posuzovaného případu žalobce s případem projednávaným společně s prvním srovnávaným případem, v němž bylo ve věci sp. zn. 20 C 93/2015 u téhož soudu přiznáno poškozenému členu městské rady za obdobných podmínek délky řízení a maximální výše trestu odškodnění ve výši 100 000 Kč a ve věci sp. zn. 119 C 128/2015, kde bylo přiznáno stíhanému místostarostovi odškodnění v částce 140 000 Kč. Konečně lze srovnávat nynější případ s věcí vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 22 C 103/2015, kde byl projednáván případ poslance a krajského zastupitele stíhaného pro trestný čin proti pořádku ve věcech veřejných hrozícím trestem 10 let, délkou řízení 6 let a 8 měsíců proběhlého podvakráte na dvou instancích, s výrazným zásahem do osobnostní roviny vlivem masivní medializace, jemuž bylo přiznáno odškodnění 70 000 Kč.

36. Taktéž míra nepříznivých dopadů do osobního a pracovního života žalobce byla v daném případě intenzivnější, než v případě poškozeného ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 93 C 111/2015 a ostatních radních ve věcech sp. zn. 20 C 93/2015 a sp. zn. 119 C 128/2015, kdy byl zjištěn nepříznivý intenzivní zásah do rodinného života žalobce s jeho dcerou s prvního manželství a s družkou žalobce, která v době mateřské dovolené a péče o společného nedávno narozeného potomka musela za žalobce převzít post jednatele v obchodní společnosti žalobce a kdy tato do doby stíhání úspěšně fungující obchodní společnost žalobce byla v důsledku stíhání omezena v realizaci podnikání a poškozena v dlouhodobě budované dobré pověsti ve vztahu k obchodním partnerům a peněžním institucím.

37. Z pohledu zásahu do podnikatelské činnosti žalobce odvolací soud provedl srovnání s jím nedávno řešeným případem bývalého předsedy Americké obchodní komory v Praze (věc Městského soudu v Brně vedená pod sp. zn. 108 C 308/2014), kde však byla s ohledem na prakticky okamžitou medializaci případu s následnými masivními dopady do osobní a profesní prestiže na mezinárodní podnikatelské scéně budované poškozeným po dobu 40 let a za zjevně neadekvátní a ponižující jednání orgánů policie vůči žalobci při vazebním zadržení přiznána částka 435 000 Kč, byť stíhání probíhalo po výrazně kratší dobu (1 rok a dva měsíce) a maximální výše hrozícího trestu odnětí svobody byla poloviční - až 5 let. Intenzita a rozsah dopadů do podnikání poškozeného zahraničního podnikatele v mezinárodním měřítku ve srovnávaném druhém typu případu (veřejně exponovaný prezident Americké obchodní komory v České republice) naproti tomu zjevně významně přesahuje zjištěný rozsah dopadů do podnikání nynějšího žalobce, u něhož nebyl zjištěn mezinárodní přesah podnikání, které se zabývalo výrobou a designem kancelářského a bytového nábytku v České republice a jehož pověst budoval žalobce po kratší dobu (25 let). Žalobce v nyní posuzované věci byl přitom po celou dobu trestního řízení stíhán na svobodě.

38. Ačkoliv výše odškodnění v první skupině srovnávaných případů komunálních politiků byla přiznána v částkách 70 000 Kč, 100 000 Kč a 140 000 Kč a ve druhém případě mezinárodně aktivního podnikatele v částce 435 000 Kč, odvolací soud v dané věci dospěl k potřebě navýšení soudem prvního stupně stanovení výše odškodnění, a to s přihlédnutím k výrazně delší (takřka dvojnásobné) době trvání řízení po dobu takřka tří let (vyjma případu s přiznáním odškodnění v částce 70 000 Kč, kterou je třeba považovat za nepřiměřeně nízkou) a tedy takto trvající delší nejistotě žalobce o jeho výsledku, s pravomocně uloženým uloženým peněžitým trestem 200 000 Kč, který nepochybně představoval též citelný zásah do majetkových a osobních poměrů žalobce. Dále odvolací soud přihlédl ke zjištěné vyšší míře intenzity nepříznivých dopadů do rodinného a pracovního života žalobce oproti výše uvedeným případům jiných komunálních politiků, zároveň však při nezohlednění medializace u žalobce a naproti tomu zohlednění, že byť úspěšné více než dvě desetiletí trvající podnikání žalobce není objektivně vzato takového rozsahu a významu, jako ve srovnávaném případě významného mezinárodně činného podnikatele, aby odůvodňovalo výrazné navýšení blížící se tomuto případu s mezinárodním dosahem. Konečně zohlednil odvolací soud i určitý ekonomický vývoj ve společnosti ve vztahu ke snížení reálné hodnoty měny, k němuž došlo v několikaletém odstupu mezi trestním stíháním žalobce a trestním stíháním v případě dřívějších porovnávaných případů. Na základě uvedených úvah tak dospěl k závěru, že výši odškodnění oproti částce přiznané soudem prvního stupně ve výši 165 600 Kč, je v daném případě třeba přiměřeně navýšit na částku 220 000 Kč, odpovídající přiléhavěji zjištěným aspektům dané věci.

39. Výsledná částka podle názoru odvolacího soudu lépe koresponduje s obecně sdílenou představou spravedlnosti ve vztahu k posuzovanému případu regionálně exponovaného politika, který byl současně i aktivním a úspěšným podnikatelem byla u něj v důsledku trestního stíhání, které bylo ukončeno zproštěním obvinění, prokázána citelná míra nepříznivých dopadů do osobního a pracovního života.

40. Pokud jde o další případy, které byly navrhovány žalobcem k porovnání anebo byly (bez bližšího odůvodnění) zohledněny soudem prvního stupně, tyto odvolací soud nevzal v potaz pro odlišnosti v podstatných znacích. Ve věcech vedených pod sp. zn. 91 Co 22/2016 Městský soud v Praze, sp. zn. 69 Co 302/2016 Městský soud v Praze a sp. zn. 18 Co 273/2021 Městský soud v Praze, a sp. zn. 19 C 304/2011 Obvodní soud pro Prahu 2 šlo o odlišnou povahu profesní činnosti poškozeného (zejména profesní postavení poškozeného s kariérou založenou na vysoké odborné kvalifikaci odůvodňující i vyšší míru odškodnění – justiční funkcionář, advokátka, vysoký armádní důstojník, samostatně praktikující lékař). V případě věci vedené pod sp. zn. 6 C 35/2015 u Okresního soudu v Hodoníně nebyla shledána shoda v postavení poškozené, která byla úřednice stavebního úřadu, nešlo o veřejně exponovanou komunální politickou funkcionářku. V případě věci vedené pod sp. zn. 72 Co 83/2013 u Městského soudu v Praze sice šlo o věc politika a současně podnikatele, zde však byl poškozený politik vystaven naprosto excesivní délce trestního stíhání po dobu 16 let a zcela mimořádným nepříznivým dopadům do osobního, pracovního a politického života v důsledku široké medializace, což taktéž pro takto vymezenou míru intenzity zásahu od osobnostních práv podle názoru odvolacího soudu vybočuje z rámce nyní posuzovaného případu.

41. Na podkladě uvedených důvodů proto odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku IV. změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 54 400 Kč s příslušenstvím představující rozdíl mezi výrokem I. rozsudku soudu prvního stupně přiznanou částkou 165 600 Kč s příslušenstvím a odvolacím soudem určenou částkou 220 000 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení v zákonné výši) počítaným shodně od data 4.11.2019, od něhož je žalovaný v prodlení (výrok I. a)), a co do zamítnutí žaloby ve zbývající částce 530 000 Kč s příslušenstvím (rozdíl mezi částkou 220 000 Kč a žalovanou náhradou nemajetkové újmy ve výši 750 000 Kč) rozsudek soudu prvního stupně ve smyslu § 219 o. s. ř. potvrdil (výrok I.).

42. S ohledem na změnu výroku rozsudku ve věci samé odvolací soud výrokem II. rozsudku rozhodl nově závislým výrokem o náhradě nákladů, a to za řízení před soudy obou stupňů ve smyslu § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř., podle níž v případě prokázání důvodnosti základu nároku má žalobce právo na náhradu svých nákladů řízení v plném rozsahu, jelikož rozhodnutí o výši náhrady nemajetkové újmy záviselo na úvaze soudu. Žalobce si v rámci závěrečného návrhu při jednání před soudem prvního stupně dne 23.6.2021 vyúčtoval náhradu za odměnu zástupce za 7 úkonů právní služby po 3 100 Kč a k tomu 7 režijních paušálů hotových výloh á 300 Kč za úkon, vše zvýšeno DPH 20 % a o soudní poplatek za řízení před soudem prvního stupně ve výši 2 000 Kč Odvolací soud přiznal žalobci za řízení před soudem prvního stupně náhradu za tento počet úkonů právní služby (převzetí a příprava věci, sepis a podání žaloby, částečné zpětvzetí s replikou k vyjádření žalovaného, účast na čtyřech jednáních u soudu) při tarifní hodnotě za jeden úkon ve výši 50 000 Kč dle § 9 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhláška) a za 7 režijních paušálů hotových výloh po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky, vše zvýšeno o DPH 21 % a soudní poplatek ve výši 2 000 Kč Celkem tak za řízení před soudem prvního stupně šlo o částku ve výši 30 798 Kč. Dále přiznal odvolací soud žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení za 2 úkony právní služby á 3 100 Kč za úkon spočívající v sepisu a podání odvolání a v účasti na odvolacím jednání dne 17.8.2022. K tomu přiznal dvě paušální náhrady hotových výloh á 300 Kč a DPH 21 %, tj. celkem částku 8 228 Kč. Náhradu za účast zástupce žalobce u odvolacího jednání dne 18.8.2022 odvolací soud žalobci nepřiznal, neboť tento úkon, při němž došlo pouze k vyhlášení rozsudku bez toho, aniž musel zástupce vyvíjet jakoukoli aktivitu k účelnému bránění práv žalobce, neshledal účelným. Celková výše náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů tak činí částku ve výši 39 026 Kč. Při určení výše tarifní hodnoty jednoho úkonu právní služby odvolací soud vycházel z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srovnej usnesení ze dne 10.5.2017, sp. zn. 30 Cdo 1435/2015), z níž zjevně vycházel i žalobce při vyčíslení svého nároku na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Odlišné vyčíslení hodnoty jednoho úkonu právní služby v částce 10 660 Kč za úkon právní služby v odvolacím řízení vycházející z žalobcem uvedené tarifní hodnoty 584 400 Kč (viz vyčíslení nákladů z 23.8.2022) nemá v citované judikatuře pro daný typ nároku – náhrada nemajetkové újmy – oporu.

Poučení