44 Co 24/2022-524

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Skalické a soudců Mgr. Dagmar Bastlové a Mgr. Bc. Aleše Klempy v právní věci žalobce: ; Statutární město Brno, [IČO] sídlem [adresa] zastoupený JUDr. [jméno] [příjmení], advokátem sídlem [adresa] proti žalovanému: ; [příjmení] 96, spol. s r. o., [IČO] sídlem [adresa], [PSČ] [obec] zastoupený Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] o 489 006,66 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2021, č. j. 272 C 55/2014-471 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. a) potvrzuje co do zamítnutí žaloby v částce 157 727,20 Kč s příslušenstvím; b) mění co do částky 315 454,39 Kč s příslušenstvím tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 315 454,39 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 315 454,39 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku ve výši 110 716,80 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 614,70 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného jsou povinni zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 9 229,30 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2021, č. j. 272 C 55/2014-471 bylo rozhodnuto tak, že žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 473 181,59 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky ve výši 473 181,59 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá (výrok I.), žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 229 416 Kč k rukám zástupce žalovaného, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.), žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 700 Kč k rukám zástupce vedlejšího účastníka na straně žalované, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.), žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně plnou náhradu nákladů řízení, a to do 3 dnů od právní moci samostatného usnesení, jímž bude výše náhrady nákladů řízení určena (výrok IV.).

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal včasné a přípustné odvolání žalobce, navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Za zásadní spornou otázku v řízení žalobce považoval, zda byly u žalovaného dány předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu. Samotná okolnost vzniku škody nebyla spornou otázkou a ani znalecký posudek nevyloučil, že mohla vzniknout způsobem popisovaným žalobcem. Spornou okolností však bylo, zda žalovaný porušil právní povinnost a zda v důsledku tohoto porušení povinnosti vznikla škoda. Soud přitom dospěl k závěru, že žalovaný prováděl svou činnost v souladu s příkazní smlouvou ze dne [datum], když ta neupravuje četnost prohlídek objektů a z žádného ujednání nevyplývá povinnost týkající se prohlídek ve vodoměrné šachtě nebo jejich frekvence. Žalobce je přesvědčen, že z příkazní smlouvy vyplývá jednoznačná povinnost tyto prohlídky provádět, i bez výslovné úpravy. Žalovaný měl povinnost jednat s odbornou péčí, jedná se o tzv. kvalifikovanou povinnost, odborná péče vyžaduje speciální znalosti v určité oblasti. Za této situace lze klást na příkazníka i vyšší požadavky než při obvyklé péči. Příkazník musí provádět své povinnost svědomitě, vyvíjet veškeré úsilí, které lze spravedlivě požadovat a očekávat. Pod takovouto charakteristiku lze jistě zahrnout i povinnost vždy v zimním období pravidelně kontrolovat domovní rozvody vně budovy s ohledem na možnost jejich poškození, kdy na problém poškození domovních rozvodů v důsledku mrazů upozorňují i vodárenské podniky, jak žalobce v řízení uváděl. Ze shora uvedeného dle žalobce plyne, že žalovaný porušil svou povinnost jednat s potřebnou odbornou péčí, když neprováděl kontrolní preventivní prohlídky majetku, což je jedna z povinností zanesených v příkazní smlouvě. Pokud by byly konány preventivní prohlídky, zcela jistě mohlo dojít ke zjištění úniku vody dříve než při výměně vodoměru, který navíc provedl jiný subjekt v rámci své jiné činnosti. Žalobce zdůraznil skutečnost, že žalovaný porušil svou povinnost předcházet škodám. V daném případě je nutno posuzovat každý konkrétní případ samostatně s ohledem na jeho konkrétní okolnosti. To pojmově vylučuje, aby mezi stranami bylo výslovně ujednáno, jak četné mají být preventivní kontroly. Naopak soud měl v daném případě zjišťovat, co bylo možno spravedlivě po žalovaném požadovat, aby při dodržení objektivně hodnotitelného požadavku na vyvinutí odborné péče vzniku škody předešel. Proto žalobce shromáždil a soudu předložil celou řadu instruktivních informací o požadavcích na četnost kontrol, aby preventivní činností bylo předcházeno škodám. Z vyplývá, že kontroly mají být tak četné, aby škody nevznikly, resp. aby byly minimalizovány. To žalovaný neučinil, a tak v důsledku porušení jeho povinností byla žalobci způsobena škoda, za kterou odpovídá žalovaný, a proto je v tomto případě splněna i podmínka příčinné souvislosti. Argumentace soudu v napadeném rozsudku je nepřesvědčivá, žalobce ji považuje za nesrozumitelnou. Žalobce poukázal na skutečnost, že soud v napadeném rozsudku konstatoval neexistenci příčinné souvislosti, ale tento svůj závěr ponechal bez zdůvodnění. Soud také konstatoval, že žalobce neučinil žádné kroky k reklamaci výpočtu vodného ve vztahu k dodavateli. V tomto směru však soud pomíjí tvrzení žalobce o tom, že tuto reklamaci měl podle příkazní smlouvy provést žalovaný s tím, že se jedná o další porušení povinností ze strany žalovaného. S touto argumentací žalobce se soud vůbec nevypořádal.

3. K odvolání žalobce se žalovaný vyjádřil písemně dne [datum], navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně potvrdil jako věcně správný, zavázal žalobce k náhradě nákladů odvolacího řízení. V konkrétním případě je dle žalovaného třeba uvážit, že údajná podoba havárie, tedy tzv. ustřelený vypouštěcí ventil, je nenadálou a nepředvídatelnou událostí, která nemá bezprostřední souvislost s mechanickou manipulací s ventilem či vodovodní soustavou. Prevenční povinnost, které se dovolává žalobce ve vztahu k žalované nemůže být„ bezbřehá“, když každý je povinen zachovávat vždy takový stupeň pozornosti, který lze po něm vzhledem ke konkrétní časové a místní situaci rozumně požadovat a který (objektivně posuzováno) je způsobilý zabránit či alespoň co nejvíce omezit riziko vzniku škody na životě, zdraví, majetku, což však neznamená, že zákonná úprava předcházení škodám ukládá povinnost předvídat každý v budoucnu možný vznik škody (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 618/2001). Konkrétní havárii s ohledem na její charakter podle žalovaného nemohlo být zabráněno, neboť je zřejmé, že šlo o zcela nepředvídatelnou událost, které nelze zabránit ani preventivní prohlídkou. Žalobce v podaném odvolání nespecifikoval konkrétní povinnost, kterou měl žalovaný porušit, když konkrétní povinností není, že měl jednat s odbornou péčí a vodovodní šachtu kontrolovat více než jednou za šest měsíců. Z odvolání není zřejmé, zda mělo jít o porušení povinnosti zákonné či smluvní. Zakotvení takové povinnosti nelze nalézt v žádném právním či jiném předpisu, navíc mezi žalobcem a žalovaným existovala dlouhodobá praxe ohledně četnosti kontroly vodovodní šachty, kterou nelze přehlížet. Absentuje tedy primární předpoklad odpovědnosti žalovaného, a to porušení povinnosti. Tuto otázku soud I. stupně vyhodnotil zcela správně. Nedošlo-li k porušení povinnosti, jako základního předpokladu odpovědnosti za škodu, pak bylo zbytečné se zabývat možnou výší škody a příčinnou souvislostí. Z výslechu znalce dále vyplynulo, že stěžejním důkazem v dané věci je inkriminovaný„ ustřelený“ ventil, když na velikosti otvoru, který vznikl po ustřelení ventilu, závisí to, zda takové množství vody mohlo za předmětné období vůbec uniknout a za jaké období by voda v uvedeném množství mohla vytéct. Znalec za nejkratší možné období, za které mohlo takové množství vody vytéct, určil 84 dnů, tedy necelé tři měsíce. Doba úniku vody pak úzce souvisí s povinností, kterou žalobce klade na bedra žalovaného, a to četnost kontrol vodovodní šachty. V průběhu řízení žalobce hovořil o četnosti jednou měsíčně, což je spíše zbožným přáním, které je mimo jakoukoli realitu. I pokud by měl žalovaný kontrolovat vodovodní šachtu např. třikrát či čtyřikrát do roka, pak by úniku vody stejně nezabránil, když voda mohla podle názoru znalce v teoretické rovině uniknout za dobu 84 dnů. Vzhledem k uvedenému žalovaný souhlasí se závěry soudu prvního stupně, že zde není příčinná souvislost mezi jednáním žalované a újmou, která vznikla žalobci.

4. K odvolání žalobce se písemně dne [datum] vyjádřil vedlejší účastník na straně žalovaného, navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně, když dle jeho názoru v daném případě žalobce neprokázal, že by žalovaný jakýmkoli způsobem porušil svou právní či smluvní povinnost a nemůže proto být dána jeho odpovědnost za škodu. [ulice] mezi žalobcem a žalovaným trvá delší dobu, žalobce si na četnost kontrol nikdy nestěžoval, ani nevyžadoval jejich navýšení. Ve věci nebylo zjištěno, jak dlouho voda poškozeným ventilem unikala, tedy není prokázána příčinná souvislost mezi četností kontrol a výší škody, neboť není postaveno najisto, že i přes četnější kontroly by ventil„ neodletěl“ po poslední provedené kontrole. Nebylo také s jistotou prokázáno, jaké množství vody předmětným ventilem prošlo, tedy nadále není doložena skutečná výše škody.

5. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání žalobce bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), jsou uplatněny zákonné odvolací důvody (§ 205 odst. 2 písm. e/, g/ o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je zčásti důvodné.

6. Vzhledem k ustanovení § 3079 odst. l zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, se věc posuzuje podle dosavadních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen„ obč. zák.“), neboť k porušení právní povinnosti dle příkazní smlouvy ze dne [datum] došlo před [datum].

7. Podle § 420 odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

8. Každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí (§ 415 obč. zák.).

9. Předpokladem vzniku obecné odpovědnosti za škodu podle ustanovení § 420 odst. l obč. zák. je porušení právní povinnosti (jinak též protiprávní úkon, který je v rozporu se zákonem či smluvním ujednáním), škoda a vztah příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody; zavinění se presumuje. Zásadně platí, že škůdce odpovídá za škodu jen v tom rozsahu, v jakém ji způsobil zaviněným porušením povinnosti. V rozsahu, v jakém se na vzniku škody podílely jiné okolnosti, a v rozsahu, v jakém byla škoda způsobena zaviněním poškozeného, není dána odpovědnost škůdce. Kromě odpovědnosti za porušení zákonné nebo smluvní právní povinnosti podle § 420 odst. 1 obč. zák. ukládá zákon každému také obecnou povinnost počínat si tak, aby svým jednáním či opomenutím nezpůsobil škodu. Tato prevenční povinnost podle § 415 obč. zák. (tzv. generální prevence), která platí pro každého a která je jedním z případů porušení právní povinnosti ve smyslu ustanovení § 420 odst. 1 obč. zák., nastupuje tam, kde sice nedošlo jednáním, případně opomenutím k porušení povinnosti stanovené právním předpisem, kde ovšem byla porušena pravidla jiná (např. sportovní pravidla, technické normy atp.), nebo jde o situace, kdy škůdce svým jednáním, případně opomenutím přispěl ke vzniku škody tím, že nedodržel náležitou obezřetnost, kterou po něm lze rozumně požadovat. Ustanovení § 415 obč. zák. nezakládá objektivní odpovědnost za vzniklou škodu, nýbrž vztahuje odpovědnost na případy, kdy s ohledem na obecnou lidskou zkušenost je možné rozumně předvídat, s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem, že ke vzniku škody může dojít. Každý je proto povinen zachovávat takový stupeň bedlivosti, který lze po něm vzhledem ke konkrétní místní situaci (znalosti místních poměrů) rozumně požadovat a který, objektivně posuzováno, je způsobilý zabránit vzniku škody (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 618/2001), viz rozsudek NS ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2266/2018.

10. Předmětem řízení v posuzované věci je náhrada za studenou vodu proteklou do kanalizace v důsledku poškození vypouštěcího ventilu ve vodoměrné šachtě náležející k bytovému domu v [obec], [ulice a číslo], který v rozhodné době byl ve vlastnictví žalobce a ke kterému měl žalovaný na základě příkazní smlouvy ze dne [datum] vykonávat správu a údržbu nemovitostí, to s potřebnou odbornou péčí; v blíže nezjištěné době od [datum] do [datum] došlo ke značnému úniku studené vody, obvyklá průměrná spotřeba činila 500 m3, avšak v označeném období byla naměřena spotřeba 12 972 m3. Poškození ventilu bylo zjištěno společností [právnická osoba], dne [datum] při pravidelné výměně vodoměrů ve vodovodní šachtě, výměnář označené společnosti zjistil poškození vypouštěcího ventilu za vodoměrem a provedl opravu. Dne [datum] společnost [právnická osoba], vystavila fakturu [číslo] na částku 798 653 Kč (splatnost dne [datum]), následně vystavila daňový dobropis [číslo] ze dne [datum] na částku - 211 845 Kč, k úhradě zůstala částka ve výši 586 808 Kč, splatná dne [datum]. Z titulu porušení smluvních povinností žalobce vyzval žalovaného k úhradě škody ve výši 489 006,66 Kč.

11. Soud prvního stupně neshledal nárok žalobce opodstatněný na základě závěru, že žalovaný prováděl svou činnost v souladu s uzavřenou příkazní smlouvou ze dne [datum] (daná smlouva konkrétní povinnosti týkající se četnosti prohlídek objektů, k nimž žalovaný zajišťoval z hlediska provozu a údržby jednotlivé činnosti vymezené příkazní smlouvou, neupravuje); porušení povinností soud neshledal ani z pohledu § 415 občanského zákoníku.

12. Odvolací soud se v projednávané věci neztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že žalovaný neporušil smluvní povinnosti dle příkazní smlouvy ze dne [datum] (§ 420 odst. 1 obč. zák.). Z ujednání stran smlouvy zřetelně plyne, že žalovaný měl (m. j.) zajišťovat preventivní a běžnou údržbu a opravy nemovitostí drobného i většího charakteru, včetně zajištění nepřetržité havarijní služby (viz část III. 1. písm. a/ bod 28. smlouvy), provádět preventivní prohlídky nemovitostí (viz část III. 1. písm. a/ bod 12. smlouvy), řádný výkon správy svěřených nemovitostí byl pak povinen provádět s potřebnou odbornou péčí, jinak odpovídá příkazci v plné výši za škody vzniklé porušením povinností (viz část III. 3. smlouvy). Lze sice souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že z označené smlouvy přímo neplyne konkrétní vymezení četnosti preventivních a kontrolních prohlídek nemovitostí, avšak je třeba vycházet z obsahu smlouvy v tom směru, že příkazce správou svěřených nemovitostí, jejich provozem a údržbou pověřil odborníka, ke kterému jistě měl důvěru, a s jeho profesionalitou pak byla spojena vyšší míra odpovědnosti (viz část III. 3. smlouvy). Jestliže žalovaný při uzavření příkazní smlouva dal najevo (výpisem z obchodního rejstříku doložil předmět svého podnikání – m. j. správa a údržba nemovitostí, poskytování technických služeb) zvláštní znalost, odbornost, za kterou také byla sjednána náležitá odměna (viz část VI. 1. smlouvy), a následně odbornou péči uplatnil pouze při kontrole vodoměrné šachty dvakrát ročně v souvislosti s odečtem spotřeby vody pro označený bytový dům, pak příkazník (žalovaný) neprováděl příkaz plynoucí ze smlouvy v náležité odborné kvalitě. Frekvence jeho preventivních prohlídek nemovitosti byla zcela nedostatečná, o čemž svědčí i daný případ, kdy únik vody velkého rozsahu probíhal dle vyjádření znalce nejméně 84 dní, což je téměř období tří měsíců, to aniž by žalovaný (příkazník) měl povědomost o havárii, či ji sám zjistil (havárii zjistila firma [právnická osoba], při pravidelné výměně svých vodoměrů).

13. Konkrétní dlouhodobá nečinnost správce nemovitostí rozhodně měřítku řádné odborné péče příkazníka nedostála. Toto porušení smluvních povinností žalovaným vedlo ke vzniku značné škody na straně žalobce, který musel uhradit vodoměrem naměřené proteklé množství vody (12 472 m3); tímto byl naplněn i další předpoklad odpovědnosti za škodu – příčinná souvislost mezi porušením právní (smluvní) povinnosti a vznikem škody. Pouze s ohledem na skutečnost nevhodné konstrukce vodoměrné šachty, která měla v rozhodném období napojení na kanalizaci (cca 20 cm nade dnem vodoměrné šachty byl umístěn prostup odpadního potrubí vedoucího do kanalizace; unikající voda pak mohla odcházet potrubím do kanalizace bez dalších projevů, které by byly viditelné na povrchu kolem šachty), čímž bylo znemožněno dřívější zjištění závady (např. obyvateli domu, osobami procházejícími kolem domu po chodníku apod.) i při tak rozsáhlém úniku studené vody, soud náhradu škody přiměřeně ve smyslu ustanovení § 450 obč. zák. snížil, a to o jednu třetinu. K uvedené konstrukci vodoměrné šachty znalec ([obec] učení technické, fakulta stavební, znalecký posudek ze dne [datum] čís. [číslo]) učinil závěr, že kdyby vodoměrná šachta nebyla tímto způsobem odvodněna do kanalizace, projevy popsaného úniku vody o velikosti 70 m3/den by byly s vysokou pravděpodobností patrné v nejbližším okolí i na terénu (podmáčení zeminy, povrchový tok vody).

14. Pokud jde o ocenění objemu spotřebované vody, tj. vody proteklé přes vodoměr k označenému objektu bytového domu, znalec potvrdil, že objem byl zaznamenán vodoměrem, jakožto stanoveným měřidlem, objem vody se vztahuje k časovému úseku mezi dvěma okamžiky odečtení stavu vodoměru, který obvykle probíhá dvakrát ročně. Žalobcem uplatněný výpočet za únik vody v důsledku havárie v období od [datum] do [datum] (č. l. 208 spisu) znalec vyhodnotil jako obvyklý, nevznesl k němu výhrady (počáteční stav ke dni [datum] činil 5 835 m3 vody, dne [datum] při výměně vodoměru [číslo] byl zjištěn stav měřidla [číslo] m3, od této celkové spotřeby byla odečtena obvyklá průměrná spotřeba ve výši 500 m3, únik vody v důsledku havárie v období od [datum] do [datum] činil 12 472 m3; předmětné období tvoří 185 dnů, kdy poměrná část rozdílu mezi evidovanou a obvyklou spotřebou, tj. poměrná část spotřeby [číslo] m3, na jeden den činí 67,41 m3; dle cenového výměru [číslo] a faktury [číslo] byla v období od [datum] do 31. 12. 2011 cena vodného 25,51 Kč/m3 a od 1. 1. 2012 do 7. 6. 2012 26,31 Kč/m3, v období od [datum] do [datum] byla cena stočného 29,19 Kč/m3 a v období od 1. 1. 2012 do 7. 6. 2012 30,10 Kč/m3; rozdíl mezi evidovanou a obvyklou spotřebou činil 326 705,90 Kč na vodném, 373 777,70 Kč na stočném, celkem tedy 700 483,60 Kč bez DPH, včetně DPH pak 794 716,50 Kč, jestliže byl následně vydán daňový dobropis na částku - 211 845 Kč, činil uhrazený rozdíl mezi evidovanou a obvyklou spotřebou částku ve výši 582 871,50 Kč, žalobce za období prvního měsíce od počátečního zjištění stavu dne [datum] snížil požadavek o částku 99 718,10 Kč bez DPH, 109 689,91 Kč vč. DPH, celkem proto žalobce uplatnil škodu ve výši 473 181,59 Kč). Žalovaný kvalifikovanými námitkami samotný výpočet výše škody, zhodnocený znalcem pro konkrétní situaci jako obvyklý, nezpochybnil.

15. S ohledem na výše uvedené závěry o porušení smluvní povinnosti žalovaným, prokázání vzniku škody, její výše i příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody žalobcem odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně dle § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. změnil, jak uvedeno ve výroku I. b/; v rozsahu částky 157 727,20 Kč bylo zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně dle § 219 o. s. ř jako věcně správné potvrzeno (výrok I. a/), když v tomto rozsahu odvolací soud přistoupil ke snížení náhrady škody (§ 450 obč. zák.), jak bylo odůvodněno pod bodem 12. tohoto rozsudku.

16. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobce měl v řízení úspěch ze 2/3, proto mu odvolací soud přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 110 716,80 Kč (tato částka představuje rozdíl mezi úspěchem žalobce ve výši 66,66 % a úspěchem žalovaného ve výši 33,33 %, tj. 33,33 %). V řízení před soudem I. stupně náklady řízení byly představovány odměnou zástupce za 19,5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení dne [datum], předžalobní upomínka – úkonu, žaloba ze dne [datum], vyjádření k odporu žalovaného ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], vyjádření ve věci a částečné zpětvzetí žaloby ze dne [datum] – tyto úkony (6,5x) z tarifní hodnoty 489 006,66 Kč, tedy 10 260 Kč/úkon, vyjádření žalobce ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], účast na jednání dne [datum] přesahující 2 hodiny, účast na jednání dne [datum] přesahující 2 hodiny, replika žalobce ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], vyjádření žalobce ve věci ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], závěrečný návrh ze dne [datum] předložený písemně, účast na jednání dne [datum] – tyto úkony (13x) z tarifní hodnoty 473 181,59 Kč, tedy 10 220 Kč/úkon) - odměna za zastupování celkem 212 545,70 Kč; dále 20x paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 4 AT, náhrada cestovních výdajů v celkové výši 6 995,70 Kč (jízdné osobním automobilem BMW X5, [registrační značka] na trase [obec] – [obec] a zpět, tj. 130 km, při spotřebě motorové nafty 8,4 l [číslo] km, ceně a sazbě základní náhrady za použití silničního motorového vozidla dle vyhlášky platné vždy v době jízdy, k jednání soudu dne [datum] – 819,30 Kč, jízdné k jednání soudu dne [datum] – 845,40 Kč, jízdné k jednání soudu dne [datum], [datum] a [datum] – 3x 899,90 Kč, jízdné k jednání soudu dne [datum] – 893,30 Kč, jízdné k jednání soudu dne [datum], [datum] – 2x 869 Kč), DPH ve výši 21 % - 44 634,60 Kč, zaplacený soudní poplatek ve výši 24 451 Kč; náklady žalobce v řízení před soudem I. stupně celkem 281 631,30 Kč Náklady žalobce v odvolacím řízení činí celkem 50 519,10 Kč (2 úkony právní služby po 10 220 Kč – odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne [datum], 2x paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč, náhrada cestovních výdajů 1 157,60 Kč, DPH ve výši 21 % - 4 661,50 Kč, zaplacený soudní poplatek ve výši 23 660 Kč). Náklady řízení žalobce před soudy obou stupňů pak činí 332 150,40 Kč (281 631,30 Kč + 50 519,10 Kč), z toho 1/3 činí 110 716,80 Kč (viz výrok II. tohoto rozsudku).

17. O náhradě nákladů řízení státu (znalečné) bylo rozhodnuto podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. (výroky III. a IV.); žalobci byla uložena povinnost zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 614,70 Kč (1/3), žalovanému ve výši 9 229,30 Kč (2/3), přičemž u obou účastníků byla odečtena zaplacená záloha na provedení důkazu znaleckým posudkem ve výši 4 000 Kč (č. l. 330, 331 spisu).

Poučení