44 Co 64/2020-213

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Skalické a soudců Mgr. Dagmar Bastlové a Mgr. Bc. Aleše Klempy v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa] za něhož jedná: [anonymizována čtyři slova] ve [anonymizována dvě slova], [IČO], sídlem [adresa] s adresou pro doručování: [anonymizována čtyři slova] ve [anonymizována čtyři slova] [obec], [ulice a číslo], [PSČ] [obec] o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 19. 2. 2020, č. j. 239 C 22/2019-168 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. potvrzuje.

II. Ve výroku IV. se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

III. Zpětvzetí žaloby v rozsahu částky ve výši [částka] se připouští a řízení se v tomto rozsahu zastavuje.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Nadepsaným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení ohledně zaplacení částky ve výši [částka] (výrok I.), žalobu ohledně zaplacení částky ve výši [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 9,75 % ročně od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení zamítl (výrok II.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). Žalobce se v řízení domáhal žalované náhrady nemajetkové újmy, která mu je způsobována nesprávným úředním postupem, a to za průtahy v dosud neskončeném řízení vedeném u Krajského soudu v [obec] pod sp. zn. (3) [spisová značka] (dále jen„ průtažné řízení“) vedeném ohledně určení vlastnictví k nemovitostem. Soud prvního stupně po provedeném řízení dospěl k závěru, že žalobce se průtažného řízení účastní od [datum] a že tedy řízení ve vztahu k žalobci ke dni rozhodnutí soudu trvalo celkem 13 let a 2 měsíce, což je třeba považovat za nepřiměřeně dlouhou a nikoli obvyklou dobu. Dovodil, že je namístě odškodnění žalované újmy peněžitou formou, kterou stanovil s přihlédnutím k zákonným kritériím částkou [částka] ročně, tj. částkou [částka] (po zaokrouhlení) měsíčně. Do celkové délky řízení, za něž určil odškodnění, nezahrnul dobu prvních šesti let trvání řízení s odůvodněním, že z judikatury vyplývá, že celkové vyřízení věci včetně případných řádných a mimořádných opravných prostředků by nemělo přesáhnout právě uvedenou dobu šesti let. Úsek pro odškodnění tedy vymezil zbývající délkou osmi let a dvou měsíců, tj. 98 měsíců, přičemž neshledal žádné důvody pro zvýšení ani snížení takto stanovené základní částky s odůvodněním, že její výše odpovídá nejen složitosti sporu, délce trvání řízení a dalším objektivně daným skutečnostem projednávané věci v průtažném řízení ohledně určení vlastnictví. Žalobci by tak ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně měla být poskytnuta náhrada ve výši [částka]. Po částečném zastavení řízení v rozsahu částky [částka], která již byla žalobci vyplacena žalovaným, tak žalobci přiznal nárok na zbývající částku ve výši [částka] s příslušenstvím a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle poměru úspěchu žalobce a žalovaného, na základě čehož dospěl k závěru, že je namístě, aby si každá ze stran sporu nesla náklady řízení ze svého, a proto nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.

2. Žalovaný odvoláním napadl výrok III. v části týkající se povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení, když žalovaný dne [datum] uhradil žalobci další částku [částka] jako zadostiučinění za další trvání posuzovaného řízení po září 2019. Podle žalovaného soud prvního stupně sice správně zjistil skutkový stav, avšak v rámci právního posouzení se neřídil při stanovení výše zadostiučinění stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, kdy sice soud prvního stupně stanovil výši základní částky, ovšem nijak ji nemodifikoval podle zákonných a judikaturou dovozených kritérií. Žalovaný má za to, že v předmětné věci jsou dány důvody pro ponížení základní částky, když ve věci meritorně rozhodoval soud prvního stupně dvakrát, odvolací soud jedenkrát. V řízení však též bylo mnohokráte rozhodováno o otázkách procesního charakteru na třech stupních soudní soustavy a u Ústavního soudu. Průtažné řízení je po skutkové i právní stránce složité. Žalobkyně se domáhá určení vlastnického práva k nemovitostem, jejichž seznam čítá 7,5 stran a určení neplatnosti hospodářské smlouvy o převodu vlastnictví. V řízení bylo též provedeno větší množství listinných důkazů a výslechy svědků. Na délce řízení se podíleli i účastníci, když byli opakovaně vyzývání k doplnění tvrzení a předložení důkazů, nekoncentrovali svá tvrzení a důkazy k počátku jednání. Žalobkyně vícekrát měnila petit žaloby, brala žalobu několikrát částečně zpět. Taktéž požadování zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení v průběhu průtažného řízení toto řízení zdržuje posíláním spisu na ministerstvo a poté k soudu, u něhož probíhá kompenzační řízení. Průtahy z uvedeného důvodu pak nejsou přičitatelné státu, nýbrž účastníkům řízení. Požadavek na zadostiučinění v průběhu průtažného řízení výši nemajetkové újmy umenšuje. Na základě uvedeného žalovaný navrhl snížení základní částky celkem o 45 %, z toho o 20 % z důvodu složitosti řízení a podílu účastníků na délce řízení, o 10 % z důvodu počtu stupňů soudní soustavy a náročného procesního postupu soudu ve věci a o 15 % z důvodu sdílení nemajetkové újmy s dalšími účastníky. S ohledem na uvedené navrhl změnu rozhodnutí v napadené části výroku III. tak, že se žaloba zamítá.

3. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že námitka žalovaného ohledně složitosti věci nemůže obstát, jelikož vůči žalobci je v průtažném řízení uplatněna žaloba vztahující se jen k pozemku p. [číslo] k budově [adresa] v k.ú. [část obce]. Soud má v průtažném řízení procesní nástroj k tomu, aby rozhodl vůči žalobci s ohledem na skutečnost, že jde o nemovitosti sloužící jemu a jeho rodině k bydlení, přednostně k návrhu žalobce na vyloučení věci proti žalobci k samostatnému řízení, případně mohl zvolit postup podle § 152 odst. 2 o. s. ř. vydáním rozsudku o části projednávané věci. Od doby, kdy do průtažného řízení vstoupil žalobce jako žalovaný [datum] bylo poprvé meritorně rozhodnuto až [datum]. Žalobce nesouhlasí s námitkou, že by se na délce průtažného řízení podílely obě strany sporu. Žalobce si v řízení své procesní povinnosti ve stanovených lhůtách plnil, tvrzení a důkazy nedávkoval. Žalobce v předmětné nemovitosti v [část obce] se svojí rodinou bydlí přes 20 let, do budovy rodinného domu investoval statisícové částky, jež dodnes splácí. Nikdy mu nebylo žádným orgánem státní správy naznačeno, že by byl v dispozici s touto nemovitostí nějak omezen či, že by jeho vlastnictví bylo zpochybněno. Délka průtažného řízení se také nepříznivě projevila na jeho zdravotním stavu zhoršením cukrovky a od března 2015 je sledován na [anonymizováno], což souvisí se stresem pramenícím z jeho právní nejistoty z průtažného řízení. Ke všem těmto tvrzením žalobce předložil soudu důkazy. Význam řízení proto žalobce pro sebe považuje za zásadní, fatálně zasahující do jeho majetkové a osobní sféry. Pro snížení zbytku prvostupňovým soudem přiznané základní částky o celkem 45 % žalobce nevidí důvod. Navrhl změnu spočívající v povinnosti žalované zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % z této částky od [datum] do zaplacení a náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), jsou dle obsahu odvolání uplatněny zákonné odvolací důvody (§ 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

5. Odvolací soud předně vyzval žalobce při odvolacím jednání dne [datum] a opětovně při odvolacím jednání dne [datum], aby vymezil konkrétními daty období, za něž požaduje odškodnění nemajetkové újmy v dosud neskončeném průtažném řízení s ohledem na obsah žaloby a s ohledem na rozhodnutí soudu prvního stupně, který období rozšířil, byť žalobce tento postup v průběhu řízení před soudem nenavrhl, až do data svého rozhodnutí ve věci, když odvolací soud zastává stanovisko, že vymezení doby průtažného řízení pro účely odškodnění za nepřiměřenou délku řízení je na žalobci, který disponuje s předmětem řízení, a to zejména za situace, kdy běží o odškodnění za průtahy v dosud neskončeném průtažném řízení. Z uvedeného vyplývá, že postup soudu prvního stupně, který automaticky (bez návrhu žalobce) rozšířil dobu odškodnění za průtažné řízení též od dobu, kdy trvalo kompenzační řízení před soudem prvního stupně, odvolací soud považuje za nesprávný.

6. Žalobce v reakci na výzvu odvolacího soudu v písemném stanovisku ze dne [datum] a dále u odvolacího jednání dne [datum] doplnil, že žádá, aby mu bylo nad rámec petitu žaloby přiznáno další odškodnění za nepřiměřenou délku průtažného řízení, a to i za dobu trvání tohoto řízení po dobu běhu kompenzačního řízení před soudem prvního stupně a odvolacím soudem, tj. od podání kompenzační žaloby [datum] do prosince 2021. Pro stanovení výše zadostiučinění požadoval dle algoritmu stanoveného soudem prvního stupně odškodnění ve výši [částka] za měsíc průtažného řízení. Současně vzal žalobce žalobu částečně zpět v částce [částka], která byla žalobci zaplacena žalovaným po rozhodnutí soudu prvního stupně.

7. S ohledem na uvedené odvolací soud v rámci odvolacího jednání dne [datum] připustil ve smyslu § 211 ve spojení s § 95 o. s. ř. změnu žaloby o rozšíření o odškodnění přiměřeného zadostiučinění za dobu od [datum] do prosince 2021 v celkové částce [částka], tj. za 30 měsíců po částce [částka] měsíčně.

8. Ve věci byl uplatněn nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 věta druhá zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ OdpŠk“) ve spojení s § 31a OdpŠk).

9. Na základě provedeného odvolacího řízení a po přezkoumání věci i nad rámec uplatněných odvolacích důvodů (§ 212a odst. 1 o. s. ř.) dospěl odvolací soud k závěru, že závěry soudu prvního stupně obstojí ohledně dovození nepřiměřené délky průtažného řízení ve vztahu k žalobci jako žalovanému 3. Je zřejmé, že trvání průtažného řízení v délce 13 let a 2 měsíců do doby rozhodnutí soudu prvního stupně v kompenzačním řízení, s níž uvažoval soud prvního stupně, nelze považovat za přiměřené. Žalobce tak má nárok na zadostiučinění za újmu způsobenou průtahy řízení ve smyslu § 31a OdpŠk. S přihlédnutím k vymezené délce řízení pak lze souhlasit i se soudem prvního stupně určenou výší základní částky [částka] odškodnění za jeden rok trvání řízení.

10. Soud prvního stupně nicméně nepostupoval správně, jestliže se pro účely stanovení výsledné částky odškodnění nezabýval konkrétně jednotlivými okolnostmi případu demonstrativně uvedenými v § 31a odst. 3 OdpŠk, které v odůvodnění svého rozsudku cituje, tj. a) celkovou délkou řízení, b) složitostí řízení, c) jednáním poškozeného, který přispěl k průtahům v řízení, a tím, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupem orgánů veřejné moci během řízení a e) významem předmětu řízení pro poškozeného. Přestože na uvedené okolnosti v odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně obecně odkazuje s tím, že je vzal již při vymezení základní roční, resp. měsíční, částky zadostiučinění v potaz, neuvádí žádné konkrétní závěry, do jaké míry tato kritéria promítl do výše odškodnění.

11. Odvolací soud předně konstatuje, že dle postupu upraveného ve sjednocujícím Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. [číslo], dále jen„ sjednocující stanovisko“) by měl soud v kompenzačním řízení nejprve vymezit základní částku odškodnění za jeden rok trvání, resp. měsíc trvání průtažného řízení ze stanoveného rozpětí [částka] – [částka] za rok řízení. Poté by měl přikročit k určení celkové částky odškodnění za současného použití poloviční roční částky odškodnění za první dva roky průtažného řízení. Takto stanovenou celkovou částku následně by měl soud modifikovat kladným či záporným procentním navýšením (zpravidla v řádu desítek procent) z hlediska jednotlivých dalších výše citovaných konkrétních okolností vymezených v § 31a odst. 3 OdpŠk. Procentní modifikace výsledné částky z hlediska jednotlivých okolností by měl nalézací soud u každé z těchto konkrétních okolností samostatně odůvodnit.

12. Soud prvního stupně však uvedený předepsaný postup v daném případě nedodržel. Odvolací soud tedy za využití skutkových zjištění soudu prvního stupně výpočet základní částky přehodnotil a dospěl k závěru, že okolnost délky řízení trvající více než 12 let je již přiměřeně promítnuta do výše základní částky [částka], která se pohybuje ve sjednocujícím stanovisku vymezeném rozpětí [částka] - [částka] ročně, tedy nad jeho dolní hranicí.

13. Pokud jde o složitost řízení, shodně se žalovaným dospěl odvolací soud k závěru, že namístě je snížení základní částky o 20 % Odvolací soud je přesvědčen o tom, že průtažné řízení je třeba z pohledu uvedené okolnosti v kompenzačním řízení posuzovat jako celek, nikoliv pouze izolovaně ve vztahu k žalobci jako jednomu ze žalovaných, tj. nejen ve vztahu k nemovitostem, k nimž má vztah pouze žalovaný 3., ale i k dalšímu rozsáhlému souboru nemovitostí dle zápisu v katastru nemovitostí ve vlastnictví ostatních žalovaných, jejichž seznam pokrývá několik stran, které jsou předmětem sporu a k nimž se žalobce v průtažném řízení domáhá určení svého vlastnictví z titulu neplatnosti hospodářské smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitostem. V průtažném řízení bylo potřeba provést rozsáhlé dokazování, ať už listinami tak výslechy svědků. Lze tedy dovodit, že průtažné řízení je složité jak po skutkové tak po právní stránce.

14. Naproti tomu na rozdíl od žalovaného odvolací soud přihlédl k významu řízení pro žalobce, který odůvodňuje zvýšení základní částky o 20 %, a to z důvodu, že v části nemovitostí, jejichž vlastnictví je předmětem sporu v průtažném řízení, žalobce bydlí se svojí rodinou, jedná se tedy o nemovitosti, na nichž je existenčně závislý. [jméno] procentního navýšení bere přiměřeně v potaz i charakter řízení – spor o vlastnictví nemovitosti, který (i když se dotýká vlastnických práv žalobce k jeho obydlí), nepatří mezi typy řízení, kde by se podle ustálené judikatury (viz sjednocující stanovisko) výrazněji zvýšený význam řízení pro účastníka obvykle předpokládal.

15. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci během průtažného řízení, zde odvolací soud neshledal důvody pro zvýšení ani snížení základní částky. Jako nepříznivou je třeba hodnotit skutečnost, že soud prvního stupně v průtažném řízení opakovaně nepostupoval procesně správně, kdy jeho procesní rozhodnutí byla opakovaně podrobována odvolacímu přezkumu a rušena (tři usnesení o návrhu na vydání předběžného opatření, z toho jedno pro nepřezkoumatelnost, usnesení o zkoncentrování řízení ve vztahu k žalobci a žalovaným). Odvolací soud naproti tomu souhlasí s námitkou žalovaného, že na délce tohoto řízení se podíleli i ostatní účastníci tím, že museli být opakovaně vyzýváni k doplnění tvrzení a předložení důkazů, nekoncentrovali svá tvrzení a důkazy k počátku jednání. Průtahy z uvedených důvodů pak nejsou přičitatelné státu, nýbrž účastníkům řízení. Ačkoliv mezi účastníky, kteří nepříznivě přispěli k uvedené okolnosti, nepatří žalobce, jak odvolací soud uvedl výše, je třeba při hodnocení této skutečnosti vycházet ze skutečnosti, že u této okolnosti je třeba posuzovat průtažné řízení jako celek, nikoliv individuálně ve vztahu k samotnému žalobci. I když žalobci nelze upřít právo se domáhat zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení již v průběhu průtažného řízení, nelze přehlédnout, že toto uplatnění se rovněž (byť z pohledu celkové délky průtažného řízení nevýznamně) do délky průtažného řízení taktéž nepříznivě promítne potřebou posílání spisu na Ministerstvo spravedlnosti a poté k soudu, u něhož probíhá kompenzační řízení.

16. Také okolnost jednání poškozeného žalobce odvolací soud nepovažoval za takového charakteru, že by odůvodňovala zvýšení či snížení základní částky. Žalobce si plní své procesní závazky ve stanovených lhůtách. Okolnost, že využil svého práva na podání návrhu na vyloučení části věci týkající se jeho nemovitostí k samostatnému projednání či rozhodnutí o této části předmětu částečným rozsudkem, nepovažuje odvolací soud za okolnost, která by významně přispěla ke zrychlení či ke zpomalení průtažného řízení. Ve výsledku proto na základě uvedených úvah jednání poškozeného nepromítl do modifikace základní částky.

17. Odvolací soud konečně nepovažoval za důvodné zohlednit žalovaným namítanou okolnost sdílené újmy v rozsahu 15 %. Na rozdíl od jiných výše uvedených okolností objektivního charakteru, kde soud vycházel z posuzování průtažného řízení jako celku, je totiž v tomto případě namístě podle názoru odvolacího soudu dovodit, že u žalobce se újma týká nejistoty ohledně nemovitostí v jeho výlučném vlastnictví. Žalobce tedy má v řízení postavení samostatného společníka na straně žalované (§ 91 odst 1 o. s. ř.). Z tohoto pohledu je tedy naopak újmu žalobce považovat za nesdílenou s ostatními žalovanými, kteří vystupují v řízení samostatně jako vlastníci zbývajících nemovitostí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.3.2020, sp. zn. 30 Cdo 3680/2019).

18. Na základě výše uvedených úvah lze tedy po zhodnocení dalších konkrétních okolností dovodit, že výše základní částky [částka] zůstává po promítnutí jejich kladných a záporných hodnot nezměněna. Lze tedy v souladu s postupem stanoveným v jednotícím stanovisku dospět k závěru, že žalobce by měl mít za období od vstupu do průtažného řízení ([datum]) do podání kompenzační žaloby ([datum]) nárok na odškodnění za dobu 12 let a sedmi měsíců, tj. 151 měsíců, z toho za první dva roky řízení přísluší odškodnění v poloviční výši [částka] za rok řízení. Celkem by se tedy mělo jednat o částku ve výši [částka] (2 roky x [částka] + 10 let x [částka] + 7 měsíců x [částka]). Postup soudu prvního stupně, který odečetl pro účely výpočtu odškodnění od uvedené délky průtažného řízení prvních šest let řízení, byl nesprávný, neboť neodpovídá postupu stanovenému v jednotícím stanovisku. Při výpočtu celkové částky přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku řízení se totiž odškodňuje za rok trvání celého nepřiměřeně dlouhého řízení, nikoliv za rok trvání průtahů v řízení (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Apicella proti Itálii, odst. 111), přičemž za první dva roky řízení je, jak výše uvedeno, třeba vycházet z nižší – poloviční základní částky (srov. jednotící stanovisko, odůvodnění bodu V.).

19. Byla-li žalovaným žalobci v průběhu řízení před soudem prvního stupně vyplacena částka ve výši [částka], náležela by mu tedy za uvedený původně žalovaný úsek 12 let a sedmi měsíců ještě zbývající částka ve výši [částka], případně částka [částka] za dobu 12 let a devíti měsíců, z níž vycházel žalovaný při poskytnutí zadostiučinění v průběhu kompenzačního řízení. Dospěl-li soud prvního stupně k závěru, že žalobci by měla být za uvedený úsek průtažného řízení přiznána po započtení žalovaným již zaplaceného zadostiučinění částka odškodnění ve výši [částka] (byť výpočet soudu prvního stupně nesprávně zahrnoval i období osmi měsíců odpovídající trvání průtažného řízení i v době probíhajícího kompenzačního řízení před soudem prvního stupně), je třeba za situace, kdy žalobce nenapadl toto rozhodnutí odvoláním a pouze podal vyjádření k odvolání žalovaného, považovat rozhodnutí o této otázce za věc ve vztahu k žalobci za rozsouzenou. Nelze tudíž ani přihlížet k návrhu žalobce, aby odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že by mu přisoudil vyšší úrok z prodlení 10 % z částky [částka] za období od [datum], které následovalo po rozhodnutí soudu prvního stupně, jak zjevně chybně navrhoval ve vyjádření k odvolání žalovaného.

20. S ohledem na uvedené tudíž odvolacímu soudu nezbylo, než rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu napadeného výroku III., kterým bylo žalobci přiznáno zadostiučinění v částce [částka] s příslušenstvím, tj. s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z uvedené částky od [datum] do zaplacení, jako věcně správný potvrdit (§ 219 o. s. ř.).

21. Pokud jde dále o odškodnění období průtažného řízení odpovídající době vedení kompenzačního řízení, tj. dle vymezení žalobce v rámci posledního rozšíření žaloby z [datum] období od podání žaloby do prosince 2021, tj. dobu 9 měsíců před soudem prvního stupně a dále dobu 22 měsíců před soudem odvolacím, odvolací soud se ztotožnil s vyčíslením odškodnění učiněným žalobcem, tj. s měsíční částkou [částka], což celkem činí částku [částka] (31 měsíců x [částka]), kdy výše tohoto odškodnění zcela koresponduje s úvahami odvolacího soudu a promítnutím jednotlivých okolností uvedeným výše. V odvolacím řízení bylo nahlédnutím do spisu průtažného řízení zjištěno, že průtažné řízení dosud neskončilo, což ostatně obě strany učinily v tomto kompenzačním řízení nesporným. Je tedy zřejmé, že žalobce má právo na zadostiučinění i za vymezené další období trvajícího průtažného řízení, které ohraničil měsícem prosincem 2021.

22. Za situace, kdy žalovaný uhradil žalobci po rozhodnutí soudu prvního stupně částku dalších [částka] s tím, že se jedná o úhradu za období následující po rozhodnutí soudu prvního stupně a žalobce následně v rámci odvolacího řízení vzal žalobu v tomto rozsahu zpět, odvolací soud ve smyslu § 211 ve spojení s § 96 odst. 2 o. s. ř. rozhodl výrokem III. rozsudku o připuštění zpětvzetí žaloby v rozsahu uvedené částky a řízení v tomto rozsahu zastavil.

23. Výrokem IV. pak odvolací soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši [částka] odpovídající rozdílu mezi žalovaným již zaplacenou částkou odškodnění [částka] za období následující po rozhodnutí soudu prvního stupně a odškodněním uplatněným žalobcem za dobu trvání kompenzačního řízení do [datum] ve výši [částka], o niž svůj žalobní nárok v odvolacím řízení dodatečně rozšířil.

24. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, odvolací soud z moci úřední přezkoumal též závislý nákladový výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a dospěl k závěru, že tento výrok je nesprávný. Odvolací soud výrokem II. rozsudku oproti soudu prvního stupně přiznal žalobci, který byl co do prokázání základu nároku úspěšný a kdy forma či výše satisfakce závisela na úvaze soudu, v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu České republiky plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť postup soudu prvního stupně, který pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. poměřoval procesní úspěch a neúspěch účastníků ve věci, byl nesprávný. Výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce, lze hodnotit jako plný úspěch, byť mu nebylo přiznáno jím požadované plnění nebo jeho výše (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2.3.2011, sp. zn. 30 Cdo 5210/2009; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5.2.2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). Tarifní hodnotu jednoho úkonu právní pomoci pro oba stupně řízení pak odvolací soud stanovil taktéž v souladu s ustálenou judikaturou částkou [částka] dle § 9 odst. 4 písm. a) AT, tj. ve výši [částka] á úkon (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.1.2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Odvolací soud přitom shledal důvodnými celkem tři úkony právní služby, a to sepis a podání žaloby a účast u ústního jednání před soudem prvního stupně dne [datum] za dva úkony (trvání od 8:30 do 10:40 hodin), dále tři režijní paušály hotových výloh á [částka], daň z přidané hodnoty 21 % z uvedených částek ve výši [částka] a náhrada zaplaceného soudního poplatku za řízení [částka], tj. celkem částka [částka] Odvolací soud nepřiznal žalobci náhradu za písemné označení důkazů k prokázání tvrzení z [datum], které mělo být již součástí žaloby, písemné označení dalších důkazů z [datum], a za repliku k vyjádření žalovaného z [datum], kterážto podání byla učiněna bez výzvy soudu prvního stupně.

25. Samostatným výrokem V. konečně odvolací soud rozhodl taktéž ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř. též o náhradě nákladů úspěšného žalobce v odvolacím řízení v částce [částka] (za čtyři úkony právní služby – vyjádření k odvolání žalovaného, doplňující podání k výzvě odvolacího soudu, účast zástupce žalobce u dvou odvolacích jednání - á [částka] za úkon - a k tomu čtyři režijní paušály hotových výloh á [částka] dle § 13 odst. 3 AT). Po zvýšení o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. o částku [částka], tak žalobci celkem náleží náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši [částka].