44 Co 759/2017-156

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Skalické a soudců Mgr. Dagmar Bastlové a JUDr. Ivany Tomkové v právní věci žalobkyně: ; [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO] sídlem [adresa], [PSČ] [obec] zastoupená Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem sídlem [adresa] proti žalovanému: ; [země] – [stát. instituce], [IČO] sídlem [adresa] pro doručování - [anonymizováno 7 slov] sídlem [adresa] o náhradu škody, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2017, č. j. 48 C 191/2011-82 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. a) mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 196 875 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, b) potvrzuje ohledně částky 85 142 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 282 017 Kč od [datum] do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů částku ve výši 40 423,68 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

Odůvodnění

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2017, č. j. 48 C 191/2011-82 bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu žalobkyně na uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku 282 017 Kč s příslušenstvím (výrok I.), žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 4 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Proti rozsudku soudu I. stupně podala včasné a přípustné odvolání žalobkyně, navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobě bude vyhověno, žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení, příp. napadený rozsudek bude pro nepřezkoumatelnost zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně namítla, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je nepřípustně postaveno na tzv. souhrnu důkazů, přičemž není patrno, z kterého konkrétního důkazu soud I. stupně zjistil tu kterou skutečnost. Rozsudek je z tohoto důvodu nepřezkoumatelný, je také nepřesvědčivý, neboť jsou z něj patrny dokonce i protichůdné a vzájemně se de facto vylučující závěry. Žalobkyně konkrétně popsala, které pasáže odůvodnění jsou ve vzájemném rozporu. Za nedostatečné žalobkyně považuje i závěry uvedené v části odůvodnění napadeného rozhodnutí, v níž soud I. stupně uzavřel, že„ Do [datum] zákon o silniční dani v § 2 odst. 1 stanovil předmět daně na vozidla, kterým je přidělena státní poznávací značka v České republice, nebo jsou evidována v zahraničí a jsou používána nebo určena k podnikání, nebo v přímé souvislosti s ním, anebo k činnostem, z nichž plynou příjmy. Z provedených důkazů vyplynulo a žalobkyně také uvedla, že předmětným vozidlům byla přidělena státní poznávací značka a byla určena k podnikání a žalobkyně byla podnikatelem ve smyslu ust. § 2 obchodního zákoníku“ [příjmení] faktu z citovaného plynoucího na první pohled, že soud I. stupně nijak v návaznosti na tuto citovanou zákonnou úpravu nevyhodnotil tvrzení žalobkyně, že předmětná vozidla nebyla používána„ k podnikání, nebo v přímé souvislosti s ním, anebo k činnostem, z nichž plynou příjmy“, prokázanou skutečností je, že vozidla žalobkyni v předmětném období ve skutečnosti zatěžovala, nijak je nevyužívala a nemohla se jich ani zbavit, a to ani fakticky ani alespoň formálně jejich vyřazením z registru. Uzavřel-li soud I. stupně dále, že„ Podle novely silničního zákona č. 207/2002 Sb., platné od [datum], předmětem daně silniční jsou vozidla registrovaná v ČR nebo v zahraničí provozovaná na území České republiky, vyřazením vozidla z registru příslušným orgánem podle § 13 zák. č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, může být nadále vozidlo evidováno jako vyřazeno z registru, ovšem nemůže pak být provozováno na pozemních komunikacích v ČR.“, ve skutečnosti tím potvrdil oprávněnost podané žaloby. Pokud totiž předmětem daně silniční jsou vozidla registrovaná, pak nutně vyřazením vozidla z registru příslušný orgánem podle § 13 zák. č. 56/2001 Sb. takovým předmětem daně silniční být přestávají. Pokud by žalobkyně po včasném ustanovení orgánu po zemřelém Ing. [jméno] [příjmení] jeho prostřednictvím docílila vyřazení předmětných vozidel z registru, nebyla by povinna podávat za tato vozidla příslušná daňová přiznáni a v návaznosti ani platit silniční daň, tedy by žalobkyni nevznikla jejím zaplacením škoda, jejíž náhrady se v tomto řízení domáhá. V tom spočívá soudem I. stupně nenalezená příčinná souvislost mezi zaviněním žalovaného a vznikem předmětné škody. Pokud soud I. stupně dále uzavřel, že„ Z uvedeného vyplývá, že ani vyřazení vozidel z registru do [datum] by nemělo vliv na předpis silniční daně s ohledem na zákonnou úpravu a pravomocně vyměřenou a zaplacenou daň nelze považovat za škodu, neboť se jedná o zákonný důsledek vlastnictví vozidla spadající pod daňovou povinnost.“, vrací se zde žalobkyně k výše namítané nepřezkoumatelnosti, jelikož soud I. stupně opakuje jednu z protichůdných verzí, že daňová povinnost je důsledkem„ vlastnictví vozidla“. I kdyby mělo být faktem, že zákonná úprava vázala povinnost placení silniční daně na vlastnictví vozidla, žalobkyně namítá, že konkrétní praxe konkrétního finančního úřadu byla odlišná. Bylo prokázáno svědeckou výpovědí Ing. [jméno] [příjmení], že při jednání na finančním úřadu mu bylo potvrzeno, že pokud vozidlo nemá registrační značku, nemůže být účastníkem silničního provozu a není předmětem vyměření silniční daně, což soud I. stupně bez dalšího akceptoval. Tuto pro posouzení a rozhodnutí věci důležitou skutečnost potvrzuje i další fakt, že příslušný finanční úřad akceptoval za dané právní úpravy, že odcizením registrační značky z konkrétního vozidla žalobkyně již není povinna podávat za toto vozidlo daňové přiznání k silniční dani a ani ji platit. Soud I. stupně řádně neposoudil změnu rozhodné právní úpravy, která měla vliv na posouzení nároku. Závěr soudu I. stupně, že„ Tvrzení žalobkyně, že by jmenovaný likvidátor vyřadil vozidla z registru a zabránil placení daně po účinnosti novely silničního zákona je z tohoto pohledu neprokázanou domněnkou, neboť stejně tak mohl pokračovat v podnikatelské činnosti žalobkyně.“, je dalším chybným závěrem proti žalobkyni a naopak ve prospěch žalovaného. V podnikatelské činnosti žalobkyně ani nešlo pokračovat, jelikož jenom zemřelý Ing. [jméno] [příjmení] byl vlastníkem a garantem oprávnění k výrobě vodojemu, což je vysoce odborná činnost, takže podnikání s jeho úmrtím skončilo prakticky automaticky. V tomto ohledu je pak napadené rozhodnutí nepřípustně překvapivé. Žalobkyně dále namítla, že žalobou uplatněný nárok je výlučně škodou způsobenou zaplacením daně silniční, nikoliv náhradou škody za vyměřené penále a úroky. Soud I. stupně také nesprávně rozhodl o náhradě nákladů řízení.

3. Žalovaný považuje napadené rozhodnutí soudu I. stupně za správné, s tímto se zcela ztotožnil, navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně, v podrobnostech odkázal na stanovisko uvedené v závěrečném návrhu, který podal dne [datum]. Při jednání odvolacího soudu dne [datum] doplnil, že odškodnění za uhrazenou silniční daň za rok 2003 žalobkyně žalobou nepožadovala, v rozsahu 30 900 Kč by proto majetková újma žalobkyni neměla být přiznána, pokud jde o částku 14 317 Kč, která byla na úhradu silniční daně započtena v roce 2002 – 2003, pak v tomto rozsahu žalovaný považuje nárok žalobkyně za promlčený, bylo-li rozhodnuto o ustanovení likvidátora v roce 2007, tak k promlčení došlo již v roce 2010, žaloba byla podána dne [datum]. Promlčen je rovněž nárok na úrok z prodlení, který byl žalobkyní uplatněn až v roce 2015, námitka žalobkyně, že námitka promlčení byla žalovaným vznesena v rozporu s dobrými mravy, není důvodná.

4. O odvolání žalobkyně bylo odvolacím soudem dříve rozhodnuto rozsudkem č. j. 44 Co 759/2017-99 ze dne 10. 4. 2019, který byl k dovolání žalovaného rozsudkem Nejvyššího soudu ČR č. j. 30 Cdo 2787/2019-122 ze dne 24. 2. 2021 v rozsahu výroku I. a) co do částky 282 017 Kč s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do [datum] ve výši 7,5 %, od [datum] do [datum] ve výši 7,05 %, od [datum] do [datum] ve výši 8,05 %, od [datum] do [datum] ve výši 8,5 %, od [datum] do [datum] ve výši 9 %, od [datum] do zaplacení ve výši 9,75 % ročně a ve výroku II. zrušen a věc mu byla v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení, to s právním závěrem, aby odvolací soud posoudil, v jaké době mohlo reálně dojít k vydání rozhodnutí o ustanovení likvidátora žalobkyně, přitom aby zohlednil jen taková období nečinnosti soudu, jež by neodpovídala běžnému průběhu soudního řízení v dané věci; v případě, že dospěje k závěru o nesprávném úředním postupu, aby se znovu zabýval příčinnou souvislostí v tom smyslu, zda skutečně lze nesprávný úřední postup soudu spočívající v porušení povinnosti vydat rozhodnutí o ustanovení likvidátora žalobkyně bez průtahů považovat za příčinu snížení majetku žalobkyně a případně v jakém rozsahu, aby opětovně posoudil námitku promlčení vznesenou žalovaným týkající se žalobkyní požadovaných úroků z prodlení ze žalované částky, jakož i započtení přeplatků 1 710 Kč, 8 515 Kč, 1 439 Kč a 2 653 Kč, když tato škoda měla žalobkyni vzniknout v letech 2002 a 2003.

5. Odvolací soud poté opětovně ve shora uvedeném rozsahu přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zčásti důvodné.

6. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále též„ Listina“) každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

7. Podle čl. 36 odst. 3 Listiny každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem.

8. Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb.).

9. Podle ustanovení § 88 odst. 1 písm. c/ zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění do [datum], kromě případů uvedených v § 68 se společnost zrušuje smrtí jednoho ze společníků, ledaže společenská smlouva připouští, aby se společníkem stal dědic, ten se o svou účast přihlásí a ve společnosti zůstávají alespoň dva společníci.

10. Podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění do [datum], je poplatníkem daně fyzická nebo právnická osoba, která a/ je provozovatelem vozidla registrovaného v České republice v registru vozidel a je zapsána v technickém průkazu, b/ užívá vozidlo evidované v zahraničí na území České republiky nebo vozidlo, v jehož technickém průkazu je zapsána jako provozovatel osoba, která zemřela, zanikla nebo byla zrušena, anebo vozidlo, jehož provozovatel je odhlášen z evidence dopravního inspektorátu.

11. Podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění od [datum], je poplatníkem daně fyzická nebo právnická osoba, která a/ je provozovatelem vozidla registrovaného v České republice v registru vozidel a je zapsána v technickém průkazu, b/ užívá vozidlo evidované v zahraničí na území České republiky nebo vozidlo, v jehož technickém průkazu je zapsána jako provozovatel osoba, která zemřela, zanikla nebo byla zrušena, anebo vozidlo, jehož provozovatel je odhlášen z registru vozidel.

12. K obchodnímu vedení komanditní společnosti jsou oprávněni pouze komplementáři (§ 97 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb.).

13. Ve věci není sporu o tom, že do [datum] byl statutárním orgánem a jediným komplementářem společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] Ing. [jméno] [příjmení], [datum narození]. Jmenovaný dne [datum] zemřel, což v konkrétním případě bylo ve smyslu ustanovení § 88 odst. 1 písm. c/ obchodního zákoníku právním důvodem zrušení společnosti (úmrtí společníka – komplementáře); lze dodat, že k osobě jediného komplementáře se také vázalo splnění podmínek provozování živnosti ve smyslu ustanovení § 93 odst. 2 obch. zák.

14. K datu [datum] byl společníkem – komanditistou označené [právnická osoba] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], který dne [datum] podal u Krajského obchodního soudu v [obec] návrh na zápis změn v obchodním rejstříku spočívající v zápisu likvidátora, výmazu komplementáře a zrušení společnosti s likvidací; usnesením č. j. F 16527/2000-152 ze dne 24. 10. 2000 byl návrh zamítnut s odůvodněním, že osoba komanditisty není oprávněna k podání takového návrhu, návrh by mohl být podán pouze komplementářem. Soud dále usnesením č. j. F 19968/2000-153 ze dne 24. 10. 2000 zahájil řízení o dosažení shody mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným stavem s odůvodněním, že v obchodním rejstříku zůstává zapsán komplementář Ing. [jméno] [příjmení], který již nežije, a obchodní společnost nepodala návrh na zápis změn podle § 200a odst. 1 o. s. ř. Proti usnesení č. j. F 16527/2000 – 152 ze dne [datum] podal dne [datum] odvolání za společnost [právnická osoba], [jméno] [příjmení] (jediný společník). O tomto odvolání rozhodl Vrchní soud v Olomouci až usnesením č. j. 8 Cmo 369/2008-270 ze dne 4. 9. 2008, právní moci rozhodnutí nabylo dne [datum].

15. Usnesením Krajského soudu v [obec] ze dne [datum] bylo zahájeno řízení ve věci výmazu komplementáře označené [právnická osoba]. [jméno] [příjmení] z obchodního rejstříku a dále zápisu zrušení společnosti a jejího vstupu do likvidace. O výmazu osoby komplementáře bylo rozhodnuto usnesením ze dne [datum], o ustanovení likvidátora společnosti [právnická osoba] v likvidaci, [jméno] [příjmení], bytem [obec a číslo] bylo Krajským soudem v [obec] rozhodnuto usnesením č. j. 9 Cm 47/2007-20 ze dne 22. 6. 2007; rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

16. Žalobkyně bez ustanovení likvidátora po úmrtí jediného komplementáře společnosti zůstala ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, poplatníkem daně silniční, která je daní majetkovou a jako taková je postavena na úředním zápisu; jejím základem je formální stav zápisů v registru silničních vozidel, nikoliv faktický stav vlastnictví nebo užívání. Tento závěr vyplývá přímo ze shora citovaných zákonných ustanovení i z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu ČR (viz rozsudek ze dne 18. 5. 2006, č. j. 2 Afs 101/2005-67, ze dne 15. 8. 2012, č. j. 1 Afs 54/2012-40). K tomu stavu bylo výpovědí svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] prokázáno, že firma fakticky ukončila činnost k [datum], zaměstnanci po úmrtí Ing. [jméno] [příjmení] odešli, nové zakázky nebyly přijímány, neboť společnost neměla statutárního zástupce, odhlásit vozidla z registru s uložením značek do depozita nebylo možné, inspektorát to odmítl s tím, že není statutární zástupce, který jediný by mohl tento úkon učinit, k pokusům o odhlášení vozidel došlo opakovaně, úkony prováděl pan [příjmení]. Svědek z pozice zástupce společnosti ve věcech ekonomických žádal příslušný finanční úřad, aby upustil od daňových předpisů silniční daně za vozidla společnosti, tento vyhověl pouze žádosti o odklad, odklad skončil ustanovením likvidátora pana [příjmení], následně i opakovanou exekucí nedoplatky daně i příslušenství FÚ vymáhal, dokud nedošlo k zaplacení veškerých předpisů daně. Finanční úřad pouze na základě policejního protokolu při nahlášeném odcizení registračních značek silniční daň nevyměřoval s tím, že vozidlo bez registračních značek nemůže na silnici.

17. K otázce stanovení doby, v jaké mohlo reálně dojít k vydání rozhodnutí o ustanovení likvidátora žalobkyně, odvolací soud učinil závěr, že předmětné řízení mohlo reálně proběhnout v době od [datum] (Krajský soud v [obec] usnesením č. j. F 19968/2000-153 ze dne 24. 10. 2000 zahájil řízení o dosažení shory mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným stavem po úmrtí komplementáře Ing. [jméno] [příjmení]) do konce července 2001, což odpovídá nejen běžnému průběhu obdobných soudních řízení, ale i faktickému průběhu konkrétního řízení po období nečinnosti soudu do [datum], kdy bylo vydáno usnesení soudu ve věci výmazu komplementáře označené [právnická osoba]. [jméno] [příjmení] z obchodního rejstříku a zápisu zrušení společnosti a jejího vstupu do likvidace, a následovalo rozhodnutí soudu ze dne [datum] o výmazu osoby komplementáře a ustanovení likvidátora společnosti [právnická osoba] v likvidaci, [jméno] [příjmení], bytem [obec a číslo] usnesením Krajského soudu v [obec] č. j. 9 Cm 47/2007-20 (rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]). Nečinnost soudu tedy v období po vydání rozhodnutí ze dne [datum] do vydání rozhodnutí ze dne [datum] neodpovídá běžnému průběhu soudního řízení a péči, jíž je soud povinen za účelem rychlé a účinné ochrany práv věci věnovat (nesprávný úřední postup).

18. Označený nesprávný úřední postup, spočívající v porušení povinnosti vydat rozhodnutí o ustanovení likvidátora žalobkyně bez průtahů, odvolací soud považuje za příčinu snížení majetku žalobkyně o zbytečně vynaložené náklady na zaplacení silniční daně za období od 8/ 2001 do 7/ 2007 (skutečná škoda, která je v příčinné souvislosti s porušením právní povinnosti); škoda odpovídající zaplacené silniční dani za rok 2003 (30 900 Kč) nebyla žalobkyní žalobou požadována. Odvolací soud již v dříve vydaném rozhodnutí vyslovil závěr, že pokud by došlo k včasnému ustanovení likvidátora společnosti, jistě by po faktickém ukončení činnosti firmy k datu [datum] likvidátor neprodlužoval stav, kdy vozidla nebyla odhlášena z registru a firma zůstávala zbytečně poplatníkem silniční daně s povinností tuto hradit.

19. Mezi účastníky nebylo ve věci sporu o tom, že žalobkyni na základě exekučního příkazu Finančního úřadu [obec] III ze dne 23. 9. 2009, č. j. 184404/09/290940702007 byla dne 16. 11. 2009 stržena z účtu částka 150 400 Kč za účelem uhrazení silniční daně ve výši 8 125 Kč dle rozhodnutí označeného FÚ ze dne [datum], ve výši 78 075 Kč dle rozhodnutí ze dne [datum], ve výši 64 200 Kč dle rozhodnutí ze dne [datum]; na základě exekučního příkazu Finančního úřadu [obec] III ze dne 23. 9. 2009, č. j. 184467/09/290940702007 byla dne 16. 11. 2009 stržena z účtu částka 117 300 Kč za účelem uhrazení silniční daně ve výši 30 900 Kč dle rozhodnutí označeného FÚ ze dne [datum], ve výši 30 900 Kč dle rozhodnutí ze dne [datum], ve výši 28 200 Kč dle rozhodnutí ze dne [datum], ve výši 27 300 dle rozhodnutí ze dne [datum]; dále byly započtením přeplatku na dani z přidané hodnoty uhrazeny nedoplatky daně silniční ve výši 1 710 Kč (rozhodnutí FÚ ze dne [datum], dnem úhrady je [datum]), 8 515 Kč (rozhodnutí ze dne [datum], 1 018 Kč – dnem úhrady je [datum], 6 986 Kč – dnem úhrady je [datum], 511 Kč – dnem úhrady je [datum]), 1 439 Kč (rozhodnutí ze dne [datum], dnem úhrady je [datum]), 2 653 Kč (rozhodnutí ze dne [datum], dnem úhrady je [datum]); celkem 282 017 Kč. Správce daně v souladu se zproštěním povinnosti zachovávat mlčenlivost podle § 52 odst. 2 zák. č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, k uvedenému doplnil, že daňová povinnost žalobkyně (silniční daň) pro období od 8/ 2001 do 12/ 2001 byla 26 750 Kč, pro rok 2002 byla 64 200 Kč, pro rok 2004 byla 30 900 Kč, pro rok 2005 byla 30 900 Kč, pro rok 2006 byla 28 200 Kč, pro období 1/ 2007 do 7/ 2007 byla 15 925 Kč; silniční daň za shora uvedené období (od 8/ 2001 do 7/ 2007) ve výši 196 875 Kč byla uhrazena dne [datum]. Sdělením Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne [datum] a [datum] (č. l. 148, 150 spisu) bylo odvolacím soudem doplněno dokazování ke zjištění skutkového stavu, konkrétně k rozsahu snížení majetku žalobkyně v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem v období od 8/ 2001 do 7/ 2007.

20. S ohledem na výše uvedené pak byla žaloba v rozsahu 196 875 Kč shledána důvodnou, a proto odvolací soud ohledně této částky rozsudek soudu I. stupně změnil (§ 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.), jak uvedeno ve výroku I. a) tohoto rozsudku.

21. Odvolací soud potvrdil (§ 219 o. s. ř.) jako věcně správný zamítavý výrok soudu I. stupně ohledně částky 85 142 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 282 017 Kč od [datum] do zaplacení - výrok I. b) tohoto rozsudku, když u částek 8 125 Kč (silniční daň za rok 2000) a 51 325 Kč (silniční daň za období od 1/ 2001 do 7/ 2001) se jedná o nároky za období, které odpovídalo běžnému průběhu soudního řízení v dané věci (nelze hodnotit jako nesprávný úřední postup), u částky 11 375 Kč (silniční daň za období od 8/ 2007 do 12/ 2007) se jedná o nárok za období, kdy již likvidátor společnosti [právnická osoba] v likvidaci byl usnesením Krajského soudu v [obec] č. j. 9 Cm 47/2007-20 ze dne 22. 6. 2007 ustanoven a mohl činit adekvátní úkony k odhlášení vozidel z registru apod., aby dalšímu běhu daňové povinnosti (placení daně) zabránil. Pokud jde o námitku promlčení vznesenou žalovaným ohledně započtení přeplatků na dani z přidané hodnoty na úhradu nedoplatků na silniční dani ve výši 1 710 Kč, 8 515 Kč, 1 439 Kč a 2 653 Kč, kdy škoda měla žalobkyni vzniknout v letech 2002 a 2003, tato byla odvolacím soudem shledána důvodnou, když žaloba byla podána dne [datum] a k samotným úhradám došlo již dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. S odkazem na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR č. j. 30 Cdo 2787/2019-122 ze dne 24. 2. 2021 pod bodem 33. v této věci k otázce promlčení úroku z prodlení jako celku odvolací soud shledal důvodnou i námitku promlčení vznesenou žalovaným k nároku uplatněnému žalobkyní na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z částky 282 017 Kč od [datum] do zaplacení, neboť tento byl uplatněn po uplynutí promlčecí doby, tj. až návrhem ze dne [datum]. Rozpor s dobrými mravy při uplatnění námitky promlčení žalovaným nebyl odvolacím soudem shledán, neboť bylo zcela na žalobkyni, kdy své výše uvedené nároky uplatní, zda tak učiní včasně.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 2, § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný (69,8 %), neúspěch činil 30,2 %, povinnost žalovaného hradit náklady řízení žalobkyni proto byla stanovena v rozsahu 39,6 % z celkové částky 102 080 Kč, tj. 40 423,68 Kč. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 196 875 Kč dle § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb. činí 8 980 Kč; mimosmluvní odměna žalobkyni dle § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ AT náleží za úkon převzetí a přípravy zastoupení, účast u jednání soudu dne [datum], dne [datum], písemné podání ve věci samé ze dne [datum], účast u jednání soudu dne [datum], dne [datum], odvolání ve věci samé ze dne [datum], účast u jednání dne [datum], vyjádření k dovolání žalovaného ze dne [datum], účast u jednání soudu dne [datum], dne [datum], tj. za 11 úkonů právní služby, dále za 11 náhrad hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT po 300 Kč, celkem 102 080 Kč; 39,6 % činí 40 423,68 Kč.

Poučení