45 A 70/2014 - 40

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců Mgr. Tomáš Kocourka, Ph. D. a JUDr. Věry Šimůnkové ve věci žalobkyně: R., s. r. o., se sídlem x, zastoupena Michalem Šimků, advokátem se sídlem Šítkova 223/1, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) MUDr. J. D., bytem x, 2) Ing. M. J., bytem x, 3) H. P., bytem x a 4) A. K., bytem x, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 8. 2014, č. j. 116509/2014/KUSK, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 4. 8. 2014, č. j. 116509/2014/KUSK, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na nákladech řízení částku ve výši 15.342 Kč, a to k rukám Michala Šimků, advokáta.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podanou u zdejšího soudu dne 10. 10. 2014, se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Řevnice (dále jen „stavební úřad“) ze dne 7. 4. 2014, č. j. 1331/2014/SU/Sa. Uvedeným rozhodnutím stavební úřad zamítl žádost žalobkyně o umístění stavby Novostavba rodinného domu na pozemku č. x v katastrálním území Ř. (dále jen „stavba“). Žalobkyně napadenému rozhodnutí v prvé řadě vytýká, že vychází z nesprávně zjištěného skutkového stavu, a to že část stavby (příjezdová cesta) ležící na pozemku parc. č.x v k. ú. Ř. se podle platného územního plánu města Řevnice nachází v ploše ZS – zahrady a sady. Podle územně plánovací informace Městského úřadu Černošice ze dne 30. 8. 2011, č. j. MUCE 49738/2011 OUPSR, (dále jen „územně plánovací informace“) se však pozemek č. nachází v ploše NZ - nelesní zeleň. Totéž podle žalobkyně plyne také z územního plánu města Řevnice. Dále žalobkyně poukazuje na skutečnost, že pozemek je tvořen prudkým svahem, je zarostlý plevelem a náletovými křovinami, žádné ovocné dřeviny na něm nerostou. Jelikož napadené rozhodnutí neodůvodňuje, proč nelze provést stavbu příjezdové cesty v ploše NZ - nelesní zeleň, nemá oporu ve správním spisu. Dále žalobkyně namítá porušení principu právní jistoty. K tomu uvádí, že dle územně plánovací informace se pozemek parc. č. x nachází v ploše NZ - nelesní zeleň a že stavební úřad vydal dne 2. 4. 2012 pod č. j. 1224/2012/SU/Hk rozhodnutí, kterým rozhodl o umístění a povolení stavby na stavbu přípojky pro nízké napětí pro rodinný dům přes pozemek parc. č. x. Stavba přípojky a rozvodné skříně byla dokončena a zkolaudována. Stavba samotná je pak projektována pouze na pozemku parc. č. x v k. ú. Ř., který je určen k obytné zástavbě a je přístupný jedině přes pozemek parc. č. x. Jestliže stavební úřad vydal pravomocné rozhodnutí o připojení pozemku parc. č. x k inženýrským sítím, neměl důvod zamítnout využití téhož pozemku pro přístupovou komunikaci. Stavební úřad měl žalobkyni sdělit, jakým způsobem měla přístup na pozemek parc. č.x řešit. Poslední žalobní bod směřuje proti porušení principů ochrany práv nabytých v dobré víře, procesní rovnosti a nestrannosti postupů správních orgánů. Podle územně plánovací informace se pozemek parc. č. x nachází v ploše NZ - nelesní zeleň. Rada města vydala dne 11. 2. 2013 v souladu s touto informací „Vyjádření k novostavbě bytového domu“, kterým vyslovila souhlas se záměrem výstavby rodinného domu na pozemcích parc. č. xaxas jeho připojením k inženýrským sítím. Žalobkyně úplatně nabyla předmětné pozemky a připravila projekt v dobré víře, že pozemek parc. č. x je určen k obytné zástavbě. Vyjádřením k novostavbě bytového domu ze dne 24. 1. 2014 rada města však své předchozí vyjádření revokovala a svůj nesouhlas odůvodnila pouze obecnou obavou, že stavba v dané lokalitě se může ukázat jako zdroj potíží pro město Řevnice. Žalovaný navrhl, aby byla žaloba zamítnuta. K územně plánovací informaci podotkl, že dle jeho názoru o ni měla žalobkyně žádat Městský úřad Řevnice. Z Plánu využití území předloženého stavebním úřadem vyplývá, že pozemek parc. č. x se nachází v ploše ZS – zahrady a sady, kdežto územně plánovací informace vychází z mapy na webových stránkách města Řevnice ke změně č. 2 územního plánu. Krom toho je územně plánovací informace platná pouze po dobu jednoho roku od jejího vydání. V této věci její platnost uplynula dnem 30. 8. 2012, přičemž žalobkyně podala žádost o územní rozhodnutí a stavební povolení až 13. 3. 2013. Dále se žalovaný domnívá, že ani navrhovaný rodinný dům, ani příjezdová cesta a opěrné zdi nejsou drobnou stavbou, která souvisí s využitím území dle územního plánu. Žalovaný se ohradil proti tvrzení, že napadené rozhodnutí neobsahuje odůvodnění, poukázal na svou argumentaci obsaženou v napadeném rozhodnutí stran použití § 92 odst. 2 stavebního zákona, kvůli jehož aplikaci se ostatními odvolacími námitkami žalobkyně nemohl zabývat. Rovněž mu nepřísluší vyjadřovat se k jiným řízením, která se netýkají umístění a povolení stavby. Rovněž odmítá tvrzení, že byl povinen specifikovat jiný způsob přístupu na pozemek parc. č. x. Otázky využití pozemků již byly pro územní řízení vyřešeny v územně plánovací dokumentaci. K vyjádření rady města Řevnice k novostavbě rodinného domu žalovaný uvedl, že se jedná o vyjádření podle § 154 správního řádu, které není podkladem pro rozhodování stavebního úřadu ani samostatným rozhodnutím. V replice odkázala žalobkyně na podanou žalobu a uvedla, že žalovaný se svým vyjádřením usvědčil z porušení zásady právní jistoty. Dále zdůraznila, že pozemek parc. č. x v k. ú. Ř. se nachází v ploše NZ - nelesní zeleň, nikoliv ZS – zahrady a sady, jak stojí v napadeném rozhodnutí. Táže se, z jakých podkladů žalovaný vycházel, když ve vyjádření uvádí, že územně plánovací informace vycházela z mapy na webových stránkách města Řevnice, a proč k takovému tvrzení žalovaný neuvádí důkazy. Nakonec žalobkyně doplnila, že k závěru o poloze předmětného pozemku v ploše dospěl žalovaný dle jeho vyjádření zřejmě ve spolupráci se stavebním úřadem, jehož rozhodnutí měl přezkoumat. Tím je zpochybněna důvěra v jeho nestrannost. Osoby zúčastněné na řízení se k žalobě nevyjádřily. Z obsahu správního spisu soud zjistil následující skutečnosti: Žalobkyně podala dne 13. 3. 2013 u stavebního úřadu žádost o vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení. Stavba měla být umístěna na pozemcích parc. č. x a č x, obou v k. ú. x. Mělo se jednat o novou stavbu včetně přípojek plynu, vodovodu, kanalizace a včetně oplocení, to vše dle přiložené projektové dokumentace vypracované Architektonickým ateliérem ABV. Z dokumentace pro stavební povolení, vypracované Ing. arch. J. V. je zřejmé, že stavba měla zasahovat na pozemky parc. č. x a č. x v k. ú. Ř. K žádosti bylo dále připojeno mimo jiné Vyjádření k novostavbě bytového domu, vydané Radou města Řevnice dne 11. 2. 2013. Z něj vyplývá, že rada města na jednání dne 8. 2. 2013 projednala žádost o souhlas s výstavbou bytového domu na pozemcích parc. č. x a č. x. Vyslovila souhlas se záměrem stavby rodinného domu o třech bytových jednotkách na uvedených pozemcích a jeho připojení k sítím. Konstatovala, že pozemek parc. č. x je dle územního plánu v ploše ZS - zahrady, sady, což je třeba zohlednit i na přístupové komunikaci. Z výpisu z katastru nemovitostí plyne, že žalobkyně byla ke dni 19. 12. 2012 zapsaná jako vlastník pozemků parc. č. x a parc. č. x v k. ú. x. Nabývacím titulem byla kupní smlouva ze dne 16. 10. 2009, s účinky vkladu práva ke dni 29. 10. 2009. Stavební úřad nařídil k projednání žádosti ústní jednání spojené s ohledáním na místě. Z protokolu o ústním jednání ze dne 6. 6. 2013 vyplývá, že jednání se účastnilo jako účastník řízení také město Řevnice, které neuplatnilo žádné námitky. Stavební úřad vydal dne 20. 6. 2013 pod č. j. 2190/2013/SU/Sa rozhodnutí o umístění stavby a stavební povolení. V rozhodnutí zároveň stanovil podmínky pro umístění stavby i pro provedení stavby. Proti rozhodnutí bylo podáno odvolání a spis byl se stanoviskem stavebního úřadu předán žalovanému. Stavební úřad ve stanovisku mimo jiné konstatoval, že pozemek parc. č. x v k. ú. x je dle územního plánu v ploše ZS - zahrady a sady a že ho ke stanovenému účelu lze stěží využít. Současně je jediným přístupem k pozemku parc. č. x v k. ú. Ř., který je územním plánem určen k zástavbě. Rozhodnutím žalovaného ze dne 18. 9. 2013, č. j. 136846/2013/KUSK, bylo rozhodnutí stavebního úřadu zrušeno a věc vrácena k novému projednání. Rozhodnutí je odůvodněno mimo jiné tím, že stavební úřad nedostatečně zjistil, zda se pozemek parc. č. x v k. ú. Ř. nachází v ploše NZ – nelesní zeleň nebo v ploše ZS - zahrady a sady, přičemž tato skutečnost je pro povolení stavby zásadní. V ploše ZS - zahrady a sady nejsou přípustné jakékoliv stavby mimo drobných staveb souvisejících s využitím území, naopak v ploše NZ – nelesní zeleň jsou nepřípustné pouze rušivé zásahy. Žalovaný v daném rozhodnutí vycházel z grafické přílohy územního plánu, z níž dle žalovaného vyplývá, že předmětný pozemek se nachází v ploše NZ – nelesní zeleň. Z Vyjádření k novostavbě bytového domu vydaného dne 24. 1. 2014 Radou města Řevnice vyplývá, že rada města na jednání dne 17. 1. 2014 revokovala usnesení č. 93 ze dne 8. 2. 2013 a zároveň vyslovila nesouhlas se stavbou. Jako důvod nesouhlasu uvedla např. potenciální problémy s odvodem dešťové vody nebo s údržbou příjezdové komunikace při jejím vyšším zatížení. K projednání věci bylo opět nařízeno ústní jednání spojené s ohledáním na místě. Z protokolu o ústním jednání ze dne 25. 3. 2014 vyplývá, že jednání byl přítomen pracovník Městského úřadu Černošice – odboru životního prostředí, který se vyjádřil tak, že na základě předloženého územního plánu bylo konstatováno, že pozemek parc. č. x v k. ú. Ř. se nachází v ploše ZS – zahrady a sady. Rozhodnutím ze dne 7. 4. 2014, č. j. 1331/2014/SU/Sa, stavební úřad zamítl žádost žalobkyně o vydání rozhodnutí o umístění stavby a provedení stavby s odůvodněním, že část stavby je navržena na pozemku parc. č. x v k. ú. Ř. Na ústním jednání stavební úřad předložil Plán využití území platného územního plánu města Řevnice, po jehož podrobném prostudování bylo konstatováno, že uvedený pozemek se nachází v ploše ZS – zahrady a sady. Na takové ploše je nepřípustné umístění jakýchkoliv staveb mimo drobných staveb souvisejících s využitím území. Předmětná část stavby měla zabrat zhruba třetinu uvedeného pozemku a měla sloužit k přístupu na pozemek parc. č. x v k. ú. Ř. Dle rozhodnutí stavebního úřadu je tedy záměr v rozporu s platným územním plánem města Řevnice. Žalobkyně podala odvolání, v němž obdobně jako v žalobě argumentovala nemožností využití pozemku parc. č. x k účelu dle územního plánu, skutečností že na pozemek parc. č. y je přístup pouze přes pozemek parc. č. x, umístěním stavby přípojky k pozemku parc. č. x a územně plánovací informací, podle níž se pozemek č. x nachází v zastavitelných plochách. K odvolání žalobkyně vydal žalovaný napadené rozhodnutí, v němž vyšel ze zjištění stavebního úřadu, že pozemek parc. č. x se nachází dle územního plánu v ploše ZS – zahrady a sady. Ztotožnil se i s odůvodněním rozhodnutí stavebního úřadu stran nemožnosti umístit stavbu v uvedené ploše. Vyjádřil se k námitce skutečného stavu pozemku parc. č. x tak, že rozhodující je vymezení účelu využití území územním plánem. Ostatními odvolacími námitkami se žalovaný nezabýval s odůvodněním, že při zjištění, že stavba není v souladu s územním plánem, nezbývá jiná možnost než žádost zamítnout. Ve správním spisu je dále založena (chronologicky až za napadeným rozhodnutím) územně plánovací informace vydaná dne 30. 8. 2011 Městským úřadem v Černošicích pod č. j. MUCE 49738/2011 OUPSR. Žadatelem byl P. D., x. Informace se týká podmínek využívání a změn využití pozemku parc. č. x a vyplývá z ní, že město Řevnice má platný územní plán a že uvedený pozemek se podle územního plánu nachází v ploše NZ – nelesní zeleň, kde jsou nepřípustné jakékoliv rušivé zásahy. Pozemek nebyl dotčen žádnou změnou územního plánu. Územně plánovací informace dále konstatuje, že předmětný pozemek se nachází v zastavitelných plochách ve smyslu § 2 odst. 1 písm. j) stavebního zákona. Územní plán stavbu neveřejné komunikace jednoznačně nepovoluje ani nezakazuje. Soulad záměru žadatele s územně plánovací dokumentací posuzuje příslušný stavební úřad. Žadatel byl nakonec poučen, že územně plánovací informace platí po dobu jednoho roku ode dne jejího vydání, pokud v této lhůtě orgán, který ji vydal, nesdělí žadateli, že došlo ke změně podmínek, za kterých byla vydána. Podkladem pro vydání územně plánovací informace byla Grafická příloha Změny č. 2 územního plánu sídelního útvaru Řevnice. Poté, co soud ověřil, že žaloba byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené rozhodnutí v intencích žalobních bodů. Při rozhodování vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. K projednání věci samé nebylo nařízeno jednání. Soud se nejprve zabýval námitkou týkající se nesprávného skutkového závěru žalovaného. Podle § 68 odst. 3 správního řádu v návaznosti na § 93 odst. 1 správního řádu se v odůvodnění rozhodnutí uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalovaný vycházel ze závěru stavebního úřadu, že pozemek parc. č. x, na němž měla být umístěna část stavby – příjezdová cesta na pozemek parc. č. x s opěrnou zdí, se nachází v ploše ZS – zahrady a sady, kde jsou však přípustné pouze drobné stavby související s využitím území. Stavební úřad k uvedenému závěru dospěl v zamítavém rozhodnutí o žádosti žalobkyně o vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení po provedeném ústním jednání. Vycházel přitom z územního plánu města Řevnice. Na jednání se k územnímu plánu vyjádřil pouze Městský úřad Černošice – odbor životního prostředí prostřednictvím přítomného pracovníka tak, že podle předloženého platného územního plánu města Řevnice se pozemek parc. č. x nachází v ploše ZS – zahrady a sady. V rozhodnutí pak stavební úřad uvedl, že po prostudování výkresu „Plán využití území“ bylo shodně stavebním úřadem a Městským úřadem Černošice – odborem životního prostředí konstatováno, že se pozemek parc. č. x nachází v ploše ZS – zahrady a sady. Žalovaný posléze v napadeném rozhodnutí shrnuje postup stavebního úřadu po zrušení jeho prvního rozhodnutí. Konstatuje, že stavební úřad se na základě zrušujícího rozhodnutí zabýval tím, v jaké ploše se předmětný pozemek nachází, a uvádí, k jakému závěru došel. Sám se však k závěru stavebního úřadu nijak nevyjadřuje, nehodnotí ho. Dále se žalovaný věnuje posouzení přípustnosti umístění stavby (příjezdové cesty s opěrnou zdí) na předmětném pozemku se závěrem, že příjezdová cesta ani opěrná zeď nejsou drobné stavby, které souvisí s využitím území pro zahrady a sady. Řešení této otázky je však přinejmenším předčasné, pokud není nejprve najisto postaveno (nebo v rozhodnutí řádně odůvodněno), zda se předmětný pozemek skutečně nachází v ploše ZS – zahrady a sady. Je na místě připomenout, že k témuž závěru dospěl sám žalovaný v rozhodnutí ze dne 18. 9. 2013 č. j. 136846/2013/KUSK, kterým zrušil první kladné rozhodnutí stavebního úřadu a uložil mu, aby vyjasnil rozpor mezi územním plánem a územně plánovací informací. Žalobkyně přitom v odvolání proti zamítavému rozhodnutí stavebního úřadu namítala, že Městský úřad Černošice původně dospěl v územně plánovací informaci k jinému závěru než nakonec stavební úřad. Touto odvolací námitkou tak zpochybnila skutkový závěr stavebního úřadu o poloze předmětného pozemku v ploše ZS – zahrady a sady. Žalovaný se s ní však nijak nevypořádal a pouze převzal skutkové zjištění stavebního úřadu, aniž by přitom uvedl, na základě jakých podkladů k takovému zjištění dospěl. Neuvedl, z jakého důvodu považuje skutečnosti plynoucí z územně plánovací informace předestřené žalobkyní (tj. že se pozemek parc. č. x nachází v ploše ZS – zahrady a sady) za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené. V obecné rovině nelze odvolacímu správnímu orgánu vytknout převzetí skutkových zjištění správního orgánu prvního stupně, aniž by odvolací správní orgán sám prováděl dokazování. Naopak, těžiště dokazování by mělo ležet v řízení prvostupňovém, aby měli účastníci možnost bránit se proti případnému nesprávnému zjištění skutkového stavu nebo nesprávnému postupu při dokazování správního orgánu prvního stupně. Jestliže však účastník řízení v odvolání namítne nesprávnost skutkových závěrů obsažených v prvostupňovém rozhodnutí, je povinností odvolacího správního orgánu napadené skutkové závěry přezkoumat. Odvolací správní orgán za tím účelem zjistí, zda skutkové závěry mají oporu ve spise, zda z odůvodnění vyplývají úvahy, kterými se správní orgán při hodnocení důkazů řídil, zda hodnocení důkazů netrpí logickými rozpory. V této věci není z napadeného rozhodnutí zřejmé, jakým způsobem žalovaný přezkoumal žalobkyní zpochybněné skutkové závěry stavebního úřadu. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. V dalším řízení bude třeba, aby se žalovaný zabýval skutkovým závěrem stavebního úřadu ohledně povahy pozemku parc. č. x; zejména posoudí, zda výkres „Plán využití území“ územního plánu sídelního útvaru Řevnice je v relevantní části sám o sobě dostatečně průkazný či zda bude pro posouzení rozhodné otázky zapotřebí vyžádat si další doplňující podklady, např. stanovisko autorizovaného architekta, který tento výkres vyhotovil. Své závěry pak žalovaný dostatečným způsobem odůvodní. Pro úplnost pak soud k dalším námitkám žalobkyně ve stručnosti uvádí: Účelem územně plánovací informace je zajištění určitého stupně předvídatelnosti rozhodnutí (postupu) správního orgánu. S tím koresponduje úprava institutu předběžné informace podle § 139 správního řádu, jejíž podmnožinou je i územně plánovací informace. K jejímu vydání je totiž příslušný správní orgán, který je příslušný vydat rozhodnutí v dané věci nebo podmiňující úkon. Pokud tedy mělo být založeno legitimní očekávání žalobkyně, že její žádosti bude vyhověno, musela by být územně plánovací informace vydána správním orgánem, který je příslušný k vydání územního rozhodnutí, zde tedy stavebním úřadem. V dané věci tomu tak však nebylo. Dále je třeba mít na paměti časové omezené platnosti územně plánovací informace podle § 21 odst. 3 stavebního zákona, tj. jeden rok ode dne jejího vydání, pokud v této lhůtě orgán, který ji vydal, žadateli nesdělí, že došlo ke změně podmínek, za kterých byla vydána, zejména na základě provedení aktualizace příslušných územně analytických podkladů, schválení zprávy o uplatňování zásad územního rozvoje a zprávy o uplatňování územního plánu. Vyjádření Rady města Řevnice, v nichž byl vysloven souhlas (nesouhlas) se stavbou představují výkon samostatné působnosti obce. V územním řízení obec vystupuje jako účastník řízení (nezávisle na možnosti dotčení obce na jejích věcných právech k nemovitostem). NSS vyslovil v rozsudku ze dne 14. 11. 2012, č. j. 1 As 85/2012 – 41 názor, že „obec hájí v územním řízení zájmy územní samosprávné jednotky, tedy zájmy občanů obce. … Byť může obec v územním řízení sehrát významnou roli, vystupuje-li v něm aktivně, není možné její postavení v něm přeceňovat. Z hlediska procesního totiž obec nemá postavení dotčeného orgánu, bez jehož souhlasu nelze územní rozhodnutí vydat a jehož podmínkám musí být vyhověno, nýbrž „pouhého“ účastníka řízení, který v něm může uplatňovat významná procesní práva, avšak vyhovění žádosti není vázáno na souhlas obce, resp. splnění podmínek uplatňovaných obcí.“ Vyjádření vydaná radou města je třeba brát jako vyjádření obce, coby účastníka řízení [§ 102 odst. 3 zákona č. 238/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení)]. Požadavek žalobkyně na řádné odůvodnění vyjádření proto není důvodný, neboť účastník řízení nemůže nutit jiného účastníka, aby využil svého práva činit v průběhu řízení vyjádření. Vyjádření nepředstavuje vrchnostenský akt veřejné správy, který by se svými účinky promítal právní sféry žalobkyně. Takovým aktem není z výše uvedených důvodů ani vyjádření vydané před zahájením územního řízení. V části týkající se porušení principu procesní rovnosti a nestrannosti postupů správních orgánů žalobkyně žalobu v replice upřesnila tak, že žalovaný spolupracoval při zjišťování skutkového stavu se stavebním úřadem, jehož rozhodnutí měl přezkoumat. Ze správního spisu však skutečnost tvrzená žalobkyní ohledně spolupráce stavebního úřadu a žalovaného nevyplývá. Pouze z protokolu o ústním jednání ze dne 25. 3. 2014 je patrné, že na závěru ohledně polohy předmětného pozemku dle územního plánu se podílel Městský úřad Černošice, nikoliv žalovaný. Pokud jde o princip ochrany legitimního očekávání, jehož porušení žalobkyně spatřuje v tom, že stavební úřad již v jiném řízení vydal územní rozhodnutí a stavební povolení na stavbu přípojky pro nízké napětí k pozemku č. 361, lze v obecné rovině souhlasit s žalovaným v tom, že se jedná o jiné řízení, které mu nepřísluší posuzovat. Na druhé straně, je-li tvrzení žalobkyně pravdivé, musela být v uvedeném řízení stejně jako v této věci řešena otázka povahy předmětného pozemku z pohledu územního plánu. Správní orgány jsou oprávněny posuzovat rozhodné skutečnosti v jednotlivých řízeních nezávisle, avšak jsou povinny dbát na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly (§ 2 odst. 4 správního řádu). Jestliže by tedy žalovaný při vědomí určitého dřívějšího rozhodnutí v jiné věci dospěl k odlišnému závěru (obzvlášť namítá-li takovou skutečnost odvolatel), je povinen tento svůj odlišný závěr řádně odůvodnit. I v této části je rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Jelikož je žalobou napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, soud ho podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). V dalším řízení je žalovaný vázán shora vysloveným právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Žalobkyni, která byla ve věci plně úspěšná, náleží právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení (§ 60 odst. 1 s. ř. s.). Náklady řízení v celkové výši 15.342 Kč se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3.000 Kč a z nákladů právního zastoupení žalobkyně advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, ve výši 12.342 Kč. Náklady právního zastoupení se skládají jednak z odměny advokáta za tři úkony právní služby, tj. převzetí zastoupení, žaloba a replika [§ 11 odst. 1 písm. a), písm. d) advokátního tarifu] po 3.100 Kč (§ 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu v návaznosti na § 7 bod. 5. advokátního tarifu), jednak z náhrady hotových výdajů po 300 Kč za každý z uvedených úkonů (§ 13 odst. 1, odst. 3 advokátního tarifu) a jednak z náhrady za 21 % DPH dle § 57 odst. 2 a § 35 odst. 2 věty druhé s. ř. s. ve výši 2.142 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to k rukám jejího zástupce. Osobám zúčastněným na řízení soud v daném případě neuložil žádnou povinnost a neshledal ani důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by jim mohl přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. Proto ve třetím výroku tohoto rozsudku v souladu s § 60 odst. 5 s. ř. s. rozhodl, že osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení