45 A 89/2016 - 42

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a Olgy Stránské v právní věci žalobce: D. R., bytem D., P., zastoupen advokátem JUDr. Radkem Bechyně, se sídlem Legerova 148, Kolín, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 8. 2016, čj. 167255/2014/KUSK-DOP/HRO, sp. zn. 167255/2014/KUSK/2, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobce napadl žalobou shora označené rozhodnutí žalovaného a domáhá se jeho zrušení. Žalovaný tímto rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu v Brandýse nad Labem (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 5. 11. 2014, čj. 151- 24994/2014. Správní orgán I. stupně podle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), uvedeným rozhodnutím zamítl námitky žalobce proti záznamům ze dne 20. 12. 2011, 7. 8. 2012, 13. 5. 2013, 10. 4. 2014 a 11. 4. 2014 jako neodůvodněné a potvrdil záznamy bodů do registru řidičů, čímž bylo dosaženo celkového počtu 12 bodů.

2. Dle žalovaného bylo spolehlivě prokázáno, že žalobce dosáhl ke dni 11. 4. 2014 celkového počtu 12 bodů. Provedené záznamy byly žalobci zaznamenány v souladu s § 123b odst. 1 zákona o silničním provozu, přičemž rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo vydáno na základě spolehlivě zjištěného stavu věci. Obsah žaloby a vyjádření k žalobě 3. Žalobce uvedl, že žalovaný naprosto nereflektoval uvedené odvolací důvody a nezabýval se jednotlivými důkazními prostředky, které byly součástí spisového materiálu, či některé důkazy upřednostnil jednostranně v neprospěch žalobce. Žalobou napadl rozhodnutí žalovaného v celém rozsahu. Žádal rovněž zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně a nařízení nového projednání žalobcem podaných námitek proti provedeným záznamům v bodovém hodnocení řidiče. Žalobce namítl, že žalovaný zcela ignoroval rozhodování jiných odvolacích správních orgánů ve shodných věcech, a významně tak narušil právní jistotu.

4. Žalobce namítl, že žalovaný v napadeném rozhodnutí nevypořádal odvolací důvody. V odvolání žalobce napadl způsobilost záznamů, na základě kterých byly zaznamenány body do jeho evidenční karty, avšak žalovaný konstatoval, že není na místě se touto otázkou vůbec zabývat. Z několika rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, jež žalobce přiložil k žalobě, je přitom zřejmé, že posuzování způsobilosti jednotlivých rozhodnutí v blokovém řízení při rozhodování o námitkách proti jejich záznamu je běžnou správní praxí. Žalobce poukázal na zásadu legitimního očekávání, podle níž by měla u čtrnácti krajských úřadů v České republice existovat srovnatelná rozhodovací praxe. Je nepřípustné, aby týž správní orgán s odlišnou místní působností rozhodoval diametrálně odlišně, neboť je tím narušována zásada rovnosti před zákonem.

5. Žalobce dále namítl, že jednotlivé podklady jsou nezpůsobilé pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče. Odmítl názor žalovaného, že není na místě je přezkoumávat. Rovněž odmítl, že jedinými relevantními důkazy jsou oznámení od policie, že žalobce spáchal přestupek, který s ním byl projednán, a bylo vydáno rozhodnutí v blokovém, resp. příkazním řízení. Takové oznámení však není dostatečným důkazem a je třeba ho vždy podložit i příslušným rozhodnutím. V opačném případě hrozí, že bude rozhodnutí založeno na pochybení nebo zvůli správního orgánu. Žalobce souhlasil s tím, že blokové řízení a rozhodnutí v něm vydané mají svá specifika. Ta nicméně nemohou omluvit zjevné nedostatky v rozhodnutích. I z takového rozhodnutí musí být patrné údaje o přestupci, místu a době spáchání přestupku a o povinnosti, kterou přestupce porušil. To, že žalobce pokutový blok podepsal, neznamená, že potvrdil jeho úplnost a správnost. Na to musí dbát správní orgán, jehož povinnosti nelze přenášet na přestupce, který je nadto zpravidla právním laikem.

6. Konkrétně žalobce namítl, že v blokové pokutě nepostačuje uvést údaj “neužil bezpečnostní pásy, pásy” apod., neboť z toho není zřejmé, zda tato povinnost byla porušena za jízdy, řidičem či spolujezdcem. Z blokové pokuty musí být zřejmé, kde a kdy mělo ke spáchání přestupku dojít, což je rozhodující pro určení, zda správní orgán, který rozhodnutí vydal, je k jeho vydání věcně příslušný, a zda má být přestupek řešen podle zákona o silničním provozu, nebo podle zákona o přestupcích. Údaje v rozhodnutí by měly být uvedeny čitelně, srozumitelně a přehledně tak, aby rozhodnutí mohlo být přezkoumáno. K pokutovým blokům ze dne 11. 4. 2014, 10. 4. 2014, 13. 5. 2013, 7. 8. 2012, 20. 12. 2011 namítl, že obsahují chybnou právní kvalifikaci. Dále jsou pochybnosti o věcné příslušnosti správního orgánu, který rozhodnutí vydal, neboť není jednoznačně uvedeno místo spáchání přestupku, zda byly spáchány na místě veřejně přístupném, nebo na soukromém pozemku. Popis skutku údaji “R”, “pásy”, “neužil BP”, “červená” nepopisuje porušení jakékoli povinnosti stanovené zákonem. V této souvislosti žalobce odkázal na judikaturu, podle níž nepostačí uvést pro konkretizaci místa přestupku pouze obec či část obce, ale naopak přesně uvést místo tak, aby v daném případě nebylo pochyb o místu přestupkového jednání.

7. Žalobce zpochybnil způsobilost pokutových bloků být podkladem pro záznam bodů do registru řidičů, neboť přestupky nejsou jako konkrétní a individualizovaná jednání vůbec vymezeny. Není tedy bez důvodných pochybností patrno, komu, kdy, kde a za jaký přestupek byla uložena pokuta v blokovém řízení. V této souvislosti žalobce odkázal na rozsudek NSS ze dne 28. 8. 2014, čj. 4 As 127/2014 - 39.

8. Konečně žalobce namítl, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení principů dobré správy, a to zejména jde-li o rychlost řízení, neboť žalovaný nepostupoval v souladu s lhůtami stanovenými zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). V situaci, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno až po uplynutí pěti let od dosažení 12 bodů, lze pochybovat o výchovném účinku uložené sankce.

9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 7. 11. 2016 poukázal na to, že žalobce podal obecně formulované námitky, aniž by je jakkoliv doplnil dalšími tvrzeními či důkazy. Žalobce odvoláním napadl konkrétními námitkami jednotlivé pokutové bloky, namítl nesprávnou výši bodového hodnocení, avšak nepřipojil k němu žádné důkazy. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí NSS ze dne 13. 2. 2008, čj. 2 As 56/2007 – 71.

10. Žalovaný uvedl, že správní orgán I. stupně zkoumá u podaných námitek pouze to, zda záznam bodů do registru řidičů byl proveden na základě pravomocného rozhodnutí o přestupku (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 12. 3. 2013, čj. 1 As 21/2010 – 65). V případě námitky proti zápisu bodů do registru řidičů se tedy povinně provádí pouze přezkum evidence, zda zápis bodů byl zapsán na základě pravomocných rozhodnutí a zda počet bodů byl proveden v souladu se zákonem. Proto si správní orgán I. stupně vyžádal jako podklad pro přezkoumání oprávněnosti tvrzení žalobce rozhodnutí o přestupku a pokutové bloky. Správní orgány obou stupňů pak o přestupcích rozhodovaly na základě originálu pravomocného rozhodnutí a své závěry odůvodnily.

11. Žalovaný namítl, že záznamy bodů do registru byly provedeny na základě oznámení o uložení blokové pokuty se všemi předepsanými náležitostmi podle § 123b odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu. Toto oznámení je nesporně jediným zákonným podkladem pro zápis bodů do registru. Přitom obsahovou stránku pokutového bloku nelze posuzovat přísně s odkazem na rozsudek NSS ze dne 4. 9. 2012, čj. 7 As 94/2012 – 20. Dále namítl, že pokud marně uplynuly zákonné lhůty pro užití opravných prostředků, nelze zpětně tvrdit jejich vady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2148/2001, a rozsudek NSS ze dne 18. 8. 2009, čj. 4 Ads 100/2009 – 73).

12. Žalovaný zdůraznil, že se na žalobce přesouvá důkazní břemeno, pokud svým tvrzením zpochybní některý z důkazů (viz rozsudky NSS ze dne 22. 8. 2013, čj. 1 As 45/2013 – 37, a ze dne 2. 5. 2013, čj. 3 As 9/2013 – 35). Zdůraznil, že žalobce byl policistou nesporně seznámen se zjištěným skutkový stavem, skutkovou podstatou, kterou jeho jednání naplnilo, a se vším souhlasil, což potvrdil výslovně svým podpisem. Dále uvedl, že žalobce měl dostatek času domáhat se, aby byl nezákonný akt nahrazen jiným. Pokud zůstal nečinný, způsobil si nepříznivý důsledek svým vědomým chováním.

13. Jde-li o námitku nerespektování odvolacích důvodů, žalovaný uvedl, že správní orgány přezkoumaly jak pokutové bloky, tak oznámení o uložení pokuty za přestupek, a neshledaly jejich nezpůsobilost. S dalšími odvolacími důvody se žalovaný vypořádal na stranách 3 až 5 napadeného rozhodnutí.

14. K námitce žalobce o nezpůsobilosti podkladů pro záznam bodů žalovaný uvedl, že je správní orgány obou stupňů přezkoumaly, a neshledaly jejich nezpůsobilost. Měly k dispozici také pokutové bloky, u nichž neshledaly žádné nedostatky. Pokutové bloky obsahují podpis žalobce, tedy jeho projev jednoznačné a nezpochybnitelné vůle, že s projednaným přestupkem souhlasil.

15. Žalovaný poukázal na to, že žalobci bylo evidováno pět bodů za jízdu na „červenou“, dva body za jízdu vyšší než povolenou rychlostí v obci a devět bodů za tři porušení povinnosti řidiče být připoután bezpečnostním pásem, přičemž odkázal na směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2003/20/ES, kterou se mění směrnice Rady 91/671/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se povinného používání bezpečnostních pásů ve vozidlech s hmotností do 3,5 tuny.

16. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Dále žádal náhradu nákladů řízení v paušální výši za písemné úkony ve věci, neboť soudní přezkum není pokračováním správního řízení, a § 60 s. ř. s. přiznává nárok na náhradu nákladů správnímu orgánu, které by nebyly vznikly podáním žaloby, a žalovaný měl ve věci plný úspěch. Přiznání náhrady nákladů řízení správnímu orgánu vylučuje soudní řád správní pouze ve věcech důchodového, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální péče. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 17. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou.

18. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného [§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by byl soud povinen přihlédnout i bez námitky, neshledal.

19. Soud rozhodl o žalobě v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání; žalovaný vyjádřil s tímto postupem výslovný souhlas, žalobce pak udělil souhlas implicite, neboť na výzvu soudu ve stanovené lhůtě nesdělil, že s rozhodnutím věci bez jednání nesouhlasí. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 20. Z obsahu správního spisu soud zjistil následující skutečnosti relevantní pro rozhodnutí ve věci. Dne 15. 4. 2014 správní orgán I. stupně datoval a dne 18. 4. 2014 žalobci doručil oznámení o tom, že ke dni 10. 4. 2014 dosáhl 12 bodů v bodovém hodnocení, a vyzval jej k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění. Dne 24. 4. 2014 podal žalobce námitky proti veškerým záznamům a především proti tomu, jímž bylo dosaženo 12 bodů, s tím, že do 30 pracovních dnů ode dne podání námitek předloží kopie podnětů k přezkumnému řízení, které budou podány příslušným orgánům.

21. Součástí správního spisu jsou dále jednotlivá oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení a kopie pokutových bloků, které si správní orgán I. stupně vyžádal od orgánů, jež je vydaly.

22. Podle oznámení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, vnější služby, dopravního inspektorátu, ze dne 14. 4. 2014 se žalobce dne 11. 4. 2014 v 15:52 hod. dopustil přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona o silničním provozu tím, že porušil § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu, neboť překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o více než 5 km/h a méně než 20 km/h, dovolená rychlost: 50 km/h, naměřená rychlost: 63 km/h, rychlost po odečtu 60 km/h, za což mu byla dne 11. 4. 2014 udělena bloková pokuta ve výši 500 Kč.

23. Podle pokutového bloku ze dne 11. 4. 2014 byla žalobci (identifikován jménem a příjmením, datem narození, rodným číslem a bydlištěm, totožnost byla ověřena řidičským průkazem) uložena pokuta 500 Kč za přestupek podle „§ 125c/1f4 zák. č. 361/2000 Sb.“ V části bloku „Přestupkové jednání – doba, místo a popis“ bylo uvedeno „11. 4. 2014, 15:52 Praha 10 ul. Přátelství, 50/63/60 km/h, § 18/4 zč. 361/2000 Sb., rychlost v obci, X F. modrá“. Žalobce potvrdil převzetí části „A“ pokutového bloku svým podpisem.

24. Podle oznámení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, odboru služby dopravní policie, dálničního oddělení v Mirošovicích, ze dne 14. 4. 2014 se žalobce dne 10. 4. 2014 v 16:00 hod. dopustil přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu tím, že porušil § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, neboť nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem.

25. Podle pokutového bloku ze dne 10. 4. 2014 byla žalobci (identifikován jménem a příjmením, datem narození, rodným číslem a bydlištěm, totožnost byla ověřena občanským a řidičským průkazem) uložena pokuta 100 Kč za přestupek podle „§ 125c/1/k zák. č. 361/2000 Sb.“ V části bloku „Přestupkové jednání – doba, místo a popis“ bylo uvedeno „dne 10. 4. 2014, 16:00 hod., na dálnici D1 6 km směr Praha porušil § 6/1a z.č. 361/2000 Sb. tím, že při jízdě nebyl připoután bezpečnostním pásem, N. F. T., RZ X.“. Žalobce potvrdil převzetí části „A“ pokutového bloku svým podpisem.

26. Podle oznámení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, územního odboru Beroun, obvodního oddělení policie Karlštejn, ze dne 15. 5. 2013 se žalobce dne 13. 5. 2013 v 9:35 hod. dopustil přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu tím, že porušil § 6 odst. 1 písm. a), § 6 odst. 8 písm. a), § 6 odst. 8 písm. b) zákona o silničním provozu, neboť nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem a neměl při řízení u sebe řidičský průkaz a osvědčení o registraci vozidla.

27. Podle pokutového bloku ze dne 13. 5. 2013 byla žalobci (identifikován jménem a příjmením, rodným číslem a bydlištěm, totožnost byla ověřena lustrací) uložena pokuta 500 Kč za přestupek podle „§ 125c/1k“. V části bloku „Přestupkové jednání – doba, místo a popis“ bylo uvedeno „dne 13. 5. 2013, v Litni u Jednoty – nebyl za jízdy přip pásem, § 6/1a) z. č. 361/2000 Sb., neměl ORV § 6/8 a, b) z. č. 361/2000 Sb.“ Žalobce potvrdil převzetí části „A“ pokutového bloku svým podpisem.

28. Podle oznámení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, územního odboru Nymburk, obvodního oddělení Sadská, ze dne 7. 8. 2012 se žalobce téhož dne v 9:20 hod. dopustil přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu tím, že porušil § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, neboť nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem.

29. Podle pokutového bloku ze dne 7. 8. 2012 byla žalobci (identifikován jménem a příjmením, datem narození, rodným číslem a bydlištěm, totožnost byla ověřena řidičským průkazem) uložena pokuta 200 Kč za přestupek podle „§ 125c/1k zák. č. 361/2000 Sb.“ V části bloku „Doba, místo a popis přestupkového jednání“ bylo uvedeno „Dne 7. 8. 2012 v 9:20 hod., Sadská, Polygrafie, nebyl připoután bez. pásem, porušil § 6/1a z. č. 361/2000, X F..“. Žalobce potvrdil převzetí dílu „B“ pokutového bloku svým podpisem.

30. Podle oznámení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha I, dopravního inspektorátu, ze dne 22. 12. 2011 se žalobce dne 20. 12. 2011 v 23:30 hod. dopustil přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 5 zákona o silničním provozu tím, že porušil § 70 odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu, neboť na křižovatce nezastavil na signál s červeným světlem „Stůj!“.

31. Podle pokutového bloku ze dne 20. 12. 2011 byla žalobci (identifikován jménem a příjmením, datem narození, rodným číslem a bydlištěm, totožnost byla ověřena řidičským průkazem) uložena pokuta 500 Kč za přestupek podle „§ 125c/1f5 zák. č. 361/2000 Sb.“ V části bloku „Doba, místo a popis přestupkového jednání“ bylo uvedeno „23:30, 20. 12. 2011, Svatovítská x Milady Horákové, Praha 6, X, O. – zlatá, § 70/2a) z. č. 361/2000 Sb., nezastavil na signál s červeným světlem stůj“. Žalobce potvrdil převzetí dílu „B“ pokutového bloku svým podpisem.

32. Sdělením ze dne 29. 4. 2014 poučil správní orgán I. stupně žalobce o jeho právu seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu. Žalobce žádostí ze dne 12. 5. 2014 vyžádal zaslání podkladů rozhodnutí prostřednictvím datové schránky, čemuž správní orgán I. stupně vyhověl. Dne 29. 5. 2014 požádal žalobce o přerušení řízení na dobu tří měsíců s odůvodněním, že ve věci podal podněty k přezkumnému řízení. Dne 4. 6. 2014 správní orgán I. stupně řízení usnesením přerušil do 29. 8. 2014. Dne 29. 9. 2014 správní orgán I. stupně žalobce vyrozuměl o pokračování v řízení a vyzval jej k uplatnění práv ve smyslu § 36 a § 38 správního řádu. Dne 13. 10. 2014 žalobce znovu podal žádost o přerušení řízení z důvodu probíhajících přezkumných řízení, čemuž správní orgán I. stupně nevyhověl usnesením ze dne 21. 10. 2014.

33. Dne 5. 11. 2014 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí, jímž námitky žalobce zamítl jako nedůvodné a potvrdil záznam 12 bodů ke dni 10. 4. 2014. V odůvodnění uvedl, že pokutové bloky jednoznačně prokázaly, že se žalobce dopustil uvedených přestupkových jednání, a zápis bodů byl ve všech případech proveden v souladu se zákonem.

34. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání ze dne 24. 11. 2014. V odvolání namítl, že rozhodnutí postrádá zákonné náležitosti. Správní orgán I. stupně se nezabýval celkovým skutkovým stavem věci, neboť nezajistil veškeré podklady pro vydání rozhodnutí, především způsobilé podklady rozhodnutí ve věci. Poukázal na nesprávné citování právních předpisů a namítl, že správní orgán nepostavil najisto, zda se žalobce přestupku skutečně dopustil. Dále namítl, že z rozhodnutí nelze zjistit, zda správní orgán provedl přezkum záznamu bodů.

35. Dne 2. 8. 2016 vydal žalovaný napadené rozhodnutí. Posouzení žalobních bodů 36. Podle § 123f odst. 1 zákona o silničním provozu nesouhlasí-li řidič s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému k provádění záznamu.

37. Podle § 123f odst. 3 zákona o silničním provozu shledá-li příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností námitky řidiče neodůvodněné, rozhodnutím námitky zamítne a provedený záznam potvrdí.

38. Jak vyplývá z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, v řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů správní orgán nepřezkoumává zákonnost a správnost jednotlivých rozhodnutí o přestupku, neboť ta jsou v době řízení o námitkách již pravomocná. V případě souhlasu obviněného z přestupku s jeho projednáním v blokovém řízení přebírá přestupce odpovědnost za skutečnost, že údaje uvedené na příslušných pokutových blocích souhlasí se zjištěným skutkovým stavem, že tento skutkový stav byl zjištěn úplně a zejména že zjištěnému skutkovému stavu odpovídá právní kvalifikace přestupkového jednání, za které byla přestupci udělena pokuta uvedená na pokutových blocích (viz rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2013, čj. 6 As 67/2013 – 16). Žalobce tak nemůže v řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů s úspěchem namítat například, že v přestupkovém řízení nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav. Předmětem řízení o námitkách je pouze otázka, zda byly řidiči body do evidence zapsány na základě způsobilých rozhodnutí a zda byl řidiči za každý ze spáchaných přestupků započten odpovídající počet bodů (srov. např. rozsudky NSS ze dne 6. 8. 2009, čj. 9 As 96/2008 – 44, nebo ze dne 4. 12. 2013, čj. 6 As 67/2013 – 16). Správní orgány tudíž postupovaly správně, pokud si v řízení o námitkách vyžádaly pokutové bloky (tato jejich povinnost ostatně vyplývá z rozsudku NSS ze dne 24. 8. 2010, čj. 5 As 39/2010 – 76), a zaměřily se právě jen na přezkoumání toho, zda mají předložené pokutové bloky všechny náležitosti a zda byl žalobci započten správný počet bodů.

39. Náležitosti pokutového bloku jsou stanoveny v § 85 zákona o přestupcích. Podle odst. 4 citovaného ustanovení vyznačí oprávněná osoba na pokutovém bloku, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta uložena. Podle odst. 3 nemůže-li pachatel zaplatit pokutu na místě, vydá se mu blok na pokutu na místě nezaplacenou s poučením o způsobu zaplacení pokuty, o lhůtě její splatnosti a o následcích nezaplacení pokuty; převzetí tohoto bloku pachatel přestupku potvrdí.

40. Na pokutový blok jakožto na rozhodnutí vydávané na místě v blokovém řízení nelze co do formálních náležitostí klást přehnané požadavky. V blokovém řízení se o sankci rozhoduje bezprostředně poté, co je přestupek spolehlivě zjištěn. Ve věci neprobíhá standardní správní řízení ani dokazování. To je nahrazeno souhlasem pachatele se spácháním přestupku a s jeho ochotou na místě (příp. i později) zaplatit vyměřenou pokutu. Rozhodnutí je v blokovém řízení nahrazeno pokutovým blokem. Konkrétní údaje o přestupci a přestupkovém jednání jsou přímo na místě vepsány do pokutového bloku vydaného Ministerstvem financí (§ 85 odst. 1 zákona o přestupcích). Podle rozsudku NSS ze dne 28. 8. 2014, čj. 4 As 127/2014 – 39, je v blokovém řízení přípustné užívání strohých a zkratkovitých formulací, přitom však z pokutového bloku – má-li být způsobilým podkladem pro záznam bodů v evidenční kartě řidiče – musí být patrné, komu, kdy, kde a za jaký přestupek byla pokuta uložena. Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2017, čj. 9 A 8/2013 – 58, nemusí nedostatky pokutového bloku, spočívající v ne zcela úplných a přesných záznamech a údajích o dopravním přestupku řidiče (v dané věci se jednalo o chybné datum na pokutovém bloku), vždy zakládat nezpůsobilost pokutového bloku být podkladem pro záznam bodů v evidenční kartě řidiče.

41. Klíčovou součástí pokutového bloku (resp. bloku na pokutu na místě nezaplacenou) je podle rozsudku NSS ze dne 29. 12. 2010, čj. 8 As 68/2010 – 81, podpis přestupce. Bez této náležitosti nelze pokutový blok pokládat za způsobilý k záznamu bodů, neboť až okamžik, kdy přestupce blok podepíše, je okamžikem vydání rozhodnutí v blokovém řízení. Konkrétně v této souvislosti Nejvyšší správní soud uvedl, že „[t]eprve tímto podpisem stvrzuje obviněný svůj souhlas se spolehlivým zjištěním přestupku a s jeho projednáním v blokovém řízení, tedy jednoznačně potvrzuje naplnění podmínek blokového řízení stanovených v § 84 zákona o přestupcích. Nabytí právní moci rozhodnutí o uložení blokové pokuty nelze činit závislým na časově tak obtížně uchopitelném a nejistém okamžiku, jako je ústní souhlas obviněného z přestupku, obzvláště za situace, kdy jde ve většině případů de facto o pouhé vyjádření souhlasu s navrhovanou výší blokové pokuty. Opačný závěr, zvolený krajským soudem, by umožňoval, aby obviněný případným odvoláním (ústního) souhlasu, jež by se projevilo v odmítnutí podpisu bloku, jednak s obdobnou argumentací jako v této věci zabránil dalšímu správnímu řízení pro namítaný zákaz dvojího postihu, a současně zajistil absenci exekučního titulu, kterým je dle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu právě pokutový blok podepsaný obviněným.“ 42. Žalobce nejprve namítl, že žalovaný nevypořádal jeho odvolací námitky, odmítl se zabývat způsobilostí jednotlivých pokutových bloků a tvrdil, že oznámení od policie o spáchání přestupku je dostatečným dokladem. Z napadeného rozhodnutí je však zřejmé, že se žalobce mýlí. Již správní orgán I. stupně si od policie vyžádal jednotlivé pokutové bloky, přičemž jejich náležitostmi se žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí zabýval na stranách 4 a 5. Uvedl, že všechny vyžádané pokutové bloky obsahují obligatorní náležitosti podle § 85 odst. 4 zákona o přestupcích, vymezují tedy, komu, kdy a za jaký přestupek byly uloženy. Žalovaný tedy způsobilost pokutových bloků posoudil a dospěl k závěru, že jsou způsobilým podkladem pro zápis bodů do evidenční karty řidiče. Rozhodnutí žalovaného tudíž nelze považovat za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů (nevypořádání se s odvolací námitkou), jak tvrdí žalobce. Postup žalovaného, pokud jde o rozsah otázek, kterým ve správním řízení věnoval pozornost, byl pak též souladný se závěry shora uvedené judikatury Nejvyššího správního soudu (rozsudky uvedené v bodě 38). Co do rozsahu přezkumu nespatřuje soud žádný rozdíl v postupu žalovaného a v postupu Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, který žalobce ilustroval přiložením několika rozhodnutí v obdobných věcech. Žalobní bod je nedůvodný.

43. Žalobce ve vztahu k jednotlivým provedeným záznamům bodů namítl, že pokutové bloky nebyly způsobilé pro záznam bodů do evidenční karty řidiče, neboť z kusých záznamů na jednotlivých blocích není jasné, o jaký přestupek se jedná (jaká je jeho přesná právní kvalifikace), jakou povinnost žalobce porušil, zda byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty, kdy a kde konkrétně k přestupku došlo. Věcnému posouzení tohoto žalobního bodu nebrání, že žalobce neuplatnil obsahově shodnou námitku v řízení před správními orgány (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 26. 8. 2008, čj. 7 Afs 54/2007 – 62). Soud proto přezkoumal jednotlivé pokutové bloky, přičemž neshledal důvod odchýlit se od právního názoru Nejvyššího správního soudu vysloveného v rozsudku ze dne 28. 8. 2014, čj. 4 As 127/2014 – 39, ve kterém soud uvedl: „Dovozuje-li stěžovatel, že z hlediska formálních náležitostí se v případě pokutovému bloku uplatní stupeň přísnosti v tom směru, že chybí-li některá z nich, nenastávají jeho účinky, a proto ani nemůže být podkladem pro zápis bodů, Nejvyšší správní soud se s tímto názorem neztotožňuje. Ne vždy je totiž následkem formálních či obsahových nedostatků pokutového bloku jeho nezpůsobilost být podkladem pro zápis bodů do registru. V každém konkrétním případě je třeba posuzovat, zda takové pochybení může mít dopad na způsobilost pokutového bloku být podkladem pro zápis bodů. […] S rigidní přísností nelze posuzovat pokutový blok ani po obsahové stránce. Při zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je-li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje § 84 a násl. zákona o přestupcích. Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění. Nelze tedy dospět k jinému závěru, než že ke zpochybnění způsobilosti pokutového bloku jako podkladu pro záznam bodů do registru dojde jedině tehdy, nebude-li na pokutovém bloku přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen. V určitých případech se proto lze spokojit i s pouhým uvedením odkazu na ustanovení zákona o silničním provozu a zákona o přestupcích, který stanoví porušenou povinnost.“ Ke zpochybnění způsobilosti pokutového bloku jako podkladu pro záznam bodů do registru dojde jedině tehdy, není-li na pokutovém bloku přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen. Lze se proto spokojit i s uvedením pouze odkazu na ustanovení zákona o silničním provozu, který stanoví porušenou povinnost (viz rozsudek NSS ze dne 4. 9. 2012, čj. 7 As 94/2012 – 20).

44. Z pokutového bloku ze dne 11. 4. 2014 vyplývá, že žalobce řídil automobil F. modré barvy s registrační značkou X v 15:52 hod. v Praze 10 v ulici Přátelství a překročil nejvyšší povolenou rychlost v obci, neboť jel rychlostí 63 km/h (60 km/h po započtení odchylky měřicího zařízení) v místě, kde je povolena rychlost 50 km/h. Žalobce namítl, že v kolonce „uložena za přestupek podle §“ je uvedeno „125c/1f4“. Skutečnost, že je zde uvedeno, že pokuta byla uložena za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona o silničním provozu, ovšem nelze chápat jako nesprávnou právní kvalifikaci, jak tvrdí žalobce. V popisu jednání je totiž citováno i druhé rozhodné ustanovení (§ 18 odst. 4 zákona o silničním provozu), a je tedy zřejmé, jak bylo jednání kvalifikováno. Ostatně do připravené kolonky by se citace obou právních předpisů ani nevešla, nelze proto vyčíst rozhodujícímu orgánu, že celou právní kvalifikaci uvedl až při popisu jednání, kde k tomu měl dostatek prostoru. Ačkoliv se nejedná o precizní citaci zákonných ustanovení, není pochyb o tom, jak bylo jednání právně kvalifikováno. Přijatelnost užití obdobných zkratek právních předpisů ostatně akceptoval i NSS v rozsudku ze dne 4. 9. 2012, čj. 7 As 94/2012 – 20. Tato úvaha přitom platí i pro další posuzované pokutové bloky, vůči nimž žalobce vznesl totožnou námitku. Požadavek žalobce, aby pokutový blok obsahoval také údaj o tom, že k přestupku došlo na pozemní komunikaci, aby byla prokázána věcná příslušnost rozhodujícího orgánu, pokládá soud za neadekvátní, neboť tato skutečnost vyplývá z pokutového bloku implicitně. Tato úvaha platí i pro další posuzované pokutové bloky, vůči nimž žalobce vznesl totožnou námitku. Označení místa pokládá soud za dostačující a požadavek žalobce na vyšší přesnost (kilometráž) za přehnaný. Slovní popis přestupkového jednání „rychlost v obci“ doprovozené údajem „50/63/60 km/h“ je zcela srozumitelný v kontextu citovaných ustanovení. Není zde tedy uvedeno pouze „R“, jak tvrdil žalobce. Pokutový blok je podepsán žalobcem. Soud pokládá pokutový blok za způsobilý podklad pro záznam bodů do evidenční karty.

45. Z pokutového bloku ze dne 10. 4. 2014 vyplývá, že žalobce řídil uvedeného dne v 16:00 hod. na dálnici D1 v úseku 6. km ve směru na Prahu vozidlo tovární značky F. T. s registrační značkou X a nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem. K námitce chybné právní kvalifikace soud odkazuje na argumentaci obsaženou pod bodem 44. Označení místa pokládá soud za dostačující, neboť na pokutovém bloku byla uvedena také kilometráž. Smyslem požadavků kladených na popis přestupkového jednání v pokutovém bloku je zabránit tomu, aby byl skutek zaměnitelný se skutkem jiným. V daném případě je nezaměnitelnost skutku bez jakýchkoliv pochybností zajištěna kombinací označení pozemní komunikace včetně kilometráže, kde byl přestupek spáchán, a přesným časovým údajem spáchání přestupku. Přestupkové jednání je popsáno slovy „při jízdě nebyl připoután bezpečnostním pásem“, nikoliv „pásy“, jak tvrdí žalobce. Uvedený popis je zcela srozumitelný v kontextu citovaného § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu. Pokutový blok je podepsán žalobcem. I tento pokutový blok pokládá soud za způsobilý podklad pro záznam bodů do evidenční karty.

46. Z pokutového bloku ze dne 13. 5. 2013 vyplývá, že žalobce řídil v uvedený den v Litni u Jednoty a nebyl připoután bezpečnostním pásem. K námitce chybné právní kvalifikace soud odkazuje na argumentaci obsaženou pod bodem 44. Právní kvalifikace ve formátu „§ 125c/1k“ zákona o silničním provozu, resp. „§ 6/1a)“ zákona o silničním provozu není sice precizní, ale je zcela srozumitelná. Označení místa pokládá soud za dostačující a požadavek žalobce na vyšší přesnost (kilometráž) za přehnaný. Přestupkové jednání je popsáno slovy „nebyl za jízdy přip pásem“, nikoliv „neužil BP“, jak tvrdí žalobce, je tedy srozumitelné ve spojení s citovanými ustanoveními. Pokutový blok je podepsán žalobcem. Lze uzavřít, že i tento pokutový blok je způsobilý pro záznam bodů do evidenční karty.

47. Z pokutového bloku ze dne 7. 8. 2012 vyplývá, že žalobce řídil v uvedený den v 9:20 hod. ve městě Sadská u Polygrafie vozidlo tovární značky F. s registrační značkou X a nebyl připoután bezpečnostním pásem. K námitce chybné právní kvalifikace soud odkazuje na argumentaci obsaženou pod bodem 44. Právní kvalifikace ve formátu „§ 125c/1k“ zákona o silničním provozu, resp. „§ 6/1a“ zákona o silničním provozu není sice precizní, ale je zcela srozumitelná. Označení místa pokládá soud za dostačující a požadavek žalobce na vyšší přesnost (kilometráž) za přehnaný. Ve zmíněném rozsudku NSS ze dne 28. 8. 2014, čj. 4 As 127/2014 – 39, bod 24, soudu postačovalo ve spojení s ostatním obsahem bloku označení místa jednání jako „Český Krumlov“, tedy města s ještě o něco větší rozlohou katastrálního území, než má v daném případě město Sadská. Nezaměnitelnost přestupkového jednání je zajištěna nejen označením místa spáchání přestupku, ale i uvedením přesného časového údaje. Nehrozí tak, že by přestupkové jednání, k němuž se vztahuje pokutový blok, bylo zaměnitelné s jiným přestupkovým jednáním téhož obsahu. Slovní popis přestupkového jednání „nebyl připoután bez. pásem“ je zcela srozumitelný v kontextu citovaného § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu. Pokutový blok je podepsán žalobcem. Také tento pokutový blok je tedy způsobilý pro záznam bodů do evidenční karty řidiče.

48. Z pokutového bloku ze dne 20. 12. 2011 vyplývá, že žalobce řídil v uvedený den v 23:30 hod. v Praze 6 na křižovatce ulic Svatovítská a Milady Horákové vozidlo tovární značky O. s registrační značkou X a nezastavil na signál s červeným světlem „Stůj!“. K námitce chybné právní kvalifikace soud odkazuje na argumentaci obsaženou pod bodem 44. Právní kvalifikace ve formátu „§ 125c/1f5“ zákona o silničním provozu, resp. „§ 70/2a)“ zákona o silničním provozu není sice precizní, ale je zcela srozumitelná. Označení místa pokládá soud za dostačující, neboť je zde uvedena křižovatka ulic, a požadavek žalobce na vyšší přesnost (kilometráž) za přehnaný. Slovní popis přestupkového jednání „nezastavil na signál s červeným světlem stůj“ je zcela srozumitelný v kontextu citovaných ustanovení, a není zde tedy uvedeno pouze „červená“, jak tvrdil žalobce. Pokutový blok je podepsán žalobcem. Také tento pokutový blok je tedy způsobilý pro záznam bodů do evidenční karty.

49. Soud shrnuje, že žalobní námitky vztahující se k formálním a obsahovým náležitostem pokutových bloků nejsou důvodné. Co se týká žalobcem předložených rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje z roku 2014, konstatuje soud, že hodnocení pokutových bloků po obsahové a formální stránce bylo silně formalistické. Soud je přesvědčen, že takový přístup je v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, která zapovídá pokutové bloky posuzovat rigidně a naopak zavazuje správní orgány, je-li v celkovém kontextu povaha přestupku srozumitelná, akceptovat v pokutových blocích i stručné a zkratkovité formulace. Tento názor přitom Nejvyšší správní soud vyslovil již v rozsudku ze dne 4. 9. 2012, čj. 7 As 94/2012 – 20, a obdobně v rozsudcích ze dne 28. 8. 2014, čj. 4 As 127/2014 – 39, a ze dne 26. 5. 2016, čj. 7 As 63/2016 – 47. S žalobcem lze souhlasit potud, že správní orgány napříč Českou republikou by měly rozhodovat v obdobných případech obdobně, aby byla zaručena rovnost všech před zákonem. Ke sjednocování správní praxe však slouží právě judikatura správních soudů, k níž by měly správní orgány přihlížet, a respektovat závěry v ní vyslovené i v případě, kdy nejsou ze zákona vázány názorem uvedeným ve zrušujícím rozsudku ve smyslu § 78 odst. 5 s. ř. s. Chybný postup jiného správního orgánu nemůže vyústit v požadavek žalobce, aby i žalovaný, který postupoval v souladu se zákonem a judikatorní praxí, postupoval rovněž chybně. Takový postup by byl zcela kontraproduktivní. Naopak je namístě, aby se kultivovala správní praxe těch správních orgánů, které nerespektují závěry dosud vyplývající z judikatury.

50. Dále žalobce nesouhlasil se závěrem žalovaného, že podpisem pokutových bloků schválil jejich správnost a dal souhlas s projednáním v blokovém řízení. Spatřuje v tom snahu přenést odpovědnost za zákonnost a správnost pokutového bloku na žalobce, který je na rozdíl od správního orgánu právním laikem neschopným rozeznat případné nesprávnosti. S tímto názorem se soud neztotožňuje, neboť vydání rozhodnutí v blokovém řízení je podmíněno právě souhlasem žalobce s právní kvalifikací přestupku a jeho ochotou zaplatit pokutu. Podpisem pokutového bloku tak vlastně žalobce správnost pokutového bloku schvaluje (viz rozsudek NSS čj. 6 As 67/2013 – 16). Vzhledem k tomu, že souhlas žalobce vyjádřený podpisem pokutového bloku je podmínka sine qua non, a teprve okamžikem podpisu pokutového bloku účastníkem je vydáno rozhodnutí (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 12. 2010, čj. 8 As 68/2010 – 81), nelze tvrdit, že by podpis účastníka měl být jen bezvýznamnou formalitou. Naopak účastník blokového řízení svým podpisem vyjadřuje souhlas s tím, že se přestupek stal tak, jak je popsán, a že je správně kvalifikován. Pokud má účastník řízení byť i jen pochybnosti, zda jsou údaje uvedené v pokutovém bloku správné (např. přestupek se vůbec nestal nebo se odehrál jinak, je nesprávně právně kvalifikován atd.), není jeho povinností pokutový blok podepsat (viz rozsudek NSS ze dne 13. 2. 2018, čj. 3 As 82/2017 – 24). V praxi zřejmě bude spíše docházet k tomu, že oprávněná osoba vůbec nevyplní pokutový blok, zjistí-li, že účastník není ochoten věc řešit v blokovém řízení. Přesto není vyloučeno, že přestupce odmítne podpis pokutového bloku až po jeho vypsání oprávněnou osobou, tedy odmítne poskytnout souhlas s tím, že se přestupek stal tak, jak je popsán, a že je správně kvalifikován. V takové situaci nebude vydáno rozhodnutí v blokovém řízení, neboť to je vydáno až podpisem účastníka, přičemž přestupek bude třeba řešit ve správním řízení. V souladu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt, tedy že práva svědčí bdělým, si lze jen obtížně představit účastníka řízení alespoň průměrným způsobem chránícího svá práva, který by dobrovolně podepsal pokutový blok, přestože by s jeho obsahem nesouhlasil nebo mu vůbec neporozuměl anebo měl pochybnosti o správnosti údajů. Podepsal-li žalobce pokutový blok, přestože měl údajně za to, že údaje v něm nejsou správné, nemůže jeho později tvrzená výhrada zapříčinit nezpůsobilost bloku pro zápis bodů do karty řidiče.

51. Žalobce dále namítá, že žalovaný postupoval v rozporu se zásadami dobré správy, neboť nedodržel lhůty pro vydání rozhodnutí, přičemž poukazuje na skutečnost, že mezi dosažením 12 bodů a vydáním napadeného rozhodnutí uplynulo pět let. Ze správního spisu soud zjistil, že řízení probíhalo od 18. 4. 2014 (doručení oznámení žalobci) do 8. 8. 2016 (vypravení napadeného rozhodnutí), tedy něco málo přes 2 roky. Žalobci lze dát za pravdu potud, že lhůty pro vydání rozhodnutí ve smyslu § 71 odst. 3 správního řádu byly podstatně překročeny, tedy rozhodnutí správního orgánu I. stupně a především rozhodnutí o odvolání nebyla vydána ve lhůtě 30 dnů, resp. ve složitějších věcech 60 dnů od zahájení řízení. Ze správního spisu nicméně také vyplynulo, že k prodloužení řízení před správním orgánem I. stupně přispěl i sám žalobce svou procesní strategií. Žalobce totiž ve věci uvedených přestupků inicioval přezkumná řízení a současně navrhl přerušení řízení o námitkách. Správní orgán I. stupně jeho žádosti vyhověl a řízení přerušil na dobu tří měsíců (po tuto dobu lhůta pro vydání rozhodnutí neběží).

52. Překročení lhůt pro vydání správního rozhodnutí je jistě vadou řízení, nikoli však takovou, která by měla vliv na zákonnost rozhodnutí a v důsledku které by bylo třeba žalobou napadené rozhodnutí zrušit, neboť nedodržení lhůty stanovené správním řádem pro vydání rozhodnutí nemůže samo o sobě nikterak ovlivnit zákonnost rozhodnutí ve věci samé, tj. zákonnost závěrů, k nimž správní orgán dospěl při posouzení skutkových zjištění po právní stránce (viz rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2014, čj. 9 As 138/2013 – 84). Soud podotýká, že nebyl-li žalobce v průběhu řízení spokojen s jeho délkou, mohl požádat nadřízený správní orgán, aby učinil opatření na ochranu proti nečinnosti ve smyslu § 80 správního řádu, a v případě, že by i nadřízený správní orgán byl pasivní, mohl žalobce podat žalobu na ochranu proti nečinnosti. Závěr a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení 53. Vzhledem k tomu, že žalobní body jsou nedůvodné a soud nezjistil žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout i bez námitky, byla žaloba zamítnuta (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

54. O nákladech soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Žalovaný, který byl naopak plně úspěšný, požadoval náhradu nákladů řízení v paušální výši za písemné úkony ve věci, neboť soudní přezkum není pokračováním správního řízení, a § 60 s. ř. s. přiznává nárok na náhradu nákladů správnímu orgánu, které by nebyly vznikly podáním žaloby, a žalovaný měl ve věci plný úspěch. Podle ustálené judikatury správních soudů však lze procesně úspěšnému správnímu orgánu přiznat náhradu pouze takových nákladů řízení, které přesahují rámec jeho běžné úřední činnosti (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 31. 3. 2015, čj. 7 Afs 11/2014 – 47). V daném případě však žalovaný netvrdil, že mu vznikly náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti, a ani z obsahu soudního spisu takové náklady nevyplývají. Soud proto žalovanému náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení