45 C 103/2019-89

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 - Nové Město o zaplacení 8 021 720 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 8.021.720,00 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z uvedené částky od 1.1.2013 do zaplacení, a dále částky ve výši 20.000,00 Kč za první dva roky trvání řízení, vedeného před Krajským soudem v [obec] pod sp.zn. [insolvenční spisová značka], tedy za dobu od 26.11.2008 do 25.11.2010, a dále částky 20.000,00 Kč za každý další rok trvání uvedeného řízení od 26.11.2010 až do jeho skončení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 2 100 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení majetkové škody ve výši 8.021.720 - Kč s příslušenstvím a zadostiučinění ve výši 146.668 - Kč za nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku řízení, vedeného u Krajského soudu v [obec] pod sp.zn. [insolvenční spisová značka]. Žalobce uvedl, že řízení bylo zahájeno dne 26.11.2008 na majetek dlužníka [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO], zapsaného v obchodním rejstříku Krajského soudu v [obec], oddíl B,vložka [číslo]. Žalobce jako věřitel dlužníka s pořadovým [číslo] dne 2.3.2009 řádně přihlásil své pohledávky v celkové výši 28, 070.341 Kč (pohledávka [číslo]) a tato byla na přezkumném jednání soudu v plném rozsahu zjištěna a uznána. Dne 4.10.2018, tedy 10 let po zahájení předmětného insolvenčního řízení, vydal Krajský soud v [obec] rozvrhové usnesení č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo], na základě kterého byla věřitelům přiznána míra uspokojení jejich pohledávek pouze ve výši 2,387869 % zjištěné výše pohledávky. Dne 9.5.2019 pak vydal Krajský soud v [obec] usnesení č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo], kterým rozhodl o dodatečném rozvrhu ohledně dalších 0,022806 %, na základě kterého byla žalobkyni uhrazena další částka 6.248,88 Kč Žalobci tak bylo vyplaceno na jeho pohledávku pouhých 676.531,81 Kč a to přesto, že již v roce 2010 byl vůči insolvenčnímu soudu i věřitelům ze strany dlužníka prezentován konkrétní finanční investor [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO], který byl připraven vstoupit do procesu reorganizace dlužníka [právnická osoba] a zajistit prostředky na úhradu pohledávek věřitelů ve výši 33,47 % jistiny pohledávek tzv. obecných věřitelů, mezi které byla zahrnuta i žalobkyně [právnická osoba] Žalobkyni by byla reorganizačním plánem dlužníka [právnická osoba] přiznána k uspokojení jejích přihlášených pohledávek částka 8, 698.252 Kč. Následným níže popsaným nezákonným postupem Krajského soudu v [obec] však došlo k opakovanému nezákonnému prohlášení konkursu na majetek dlužníka [právnická osoba] Přestože oba tyto konkursy následně zrušil Vrchní soud v Olomouci, finanční investor [právnická osoba] upustil od svého investičního záměru a nadále se již nepodílel na věřiteli schváleném procesu reorganizace, a to jednak z důvodu nejistoty vývoje předmětného insolvenčního řízení a zejména z důvodu časového propadnutí investiční pobídky Ministerstva průmyslu a obchodu ČR pro projekt KORFIL. Co se týče majetkové újmy, tato představuje rozdíl mezi plněním, které měla žalobkyně získat dle reorganizačního plánu dlužníka ze dne 25.2.2010 ve výši 33,47 % jistiny přihlášených pohledávek (8, 698.252 Kč) a částkou 676.531,81 Kč, kterou žalobkyně obdržela dle vydaného rozvrhového usnesení. Dále žalobkyně nárokuje v rámci vzniklé majetkové újmy rovněž úhradu zákonných úroků z prodlení za období od 1.1.2013 do zaplacení. Konkrétní výše majetkové újmy tedy představuje částka 8, 021.720 Kč s úrokem z prodlení v roční sazbě 8,05 % za období od 1.1.2013 do zaplacení. Žalobkyně shrnula průběh řízení a uzavřela, že v důsledku jednání Krajského soudu v [obec] v rámci předmětného insolvenčního řízení, došlo ke zmaření funkčního a reálného reorganizačního plánu, na základě kterého měli všichni věřitelé [právnická osoba] inkasovat 35 – 33,67 % svých pohledávek, a to na základě reorganizačního plánu, který byl podložen jednak získáním investora se zahraničními spoluinvestory, jednak platnou investiční pobídkou Ministerstva průmyslu, která sama o sobě umožňovala prominutí daně z příjmu následujících deseti let ve výši 700 mil. Kč. Kdyby v průběhu insolvenčního řízení nebylo dvakrát po sobě prohlášeno, že úpadek dlužníka Korfil bude řešen konkursem, a naopak ve smyslu hlasování většiny věřitelů byla povolena reorganizace již ve fázi, kdy zde existoval reálný investor BC Etanol, došlo by v reálné době k naplnění reorganizačního plánu, a zejména by došlo k tomu, že by celý projekt byl dokončen. Jako konkrétní pochybení v rámci insolvenčního řízení žalobkyně označila následující: A) návrh podala osoba (Mgr. [jméno] [příjmení]), jejíž pohledávka byla dlužníkem označena za neplatnou pro rozpor s ustanovením § 525 odst. 2 Občanského zákoníku, když navrhovatel získal pohledávku postoupením od OKZ Holding a oba účastníci smlouvy si toho museli být vědomi, B) soud povolil dlužníkovi moratorium pouze do 16.2.2009 a následně, byť dlužník předložil soudu výslovný písemný souhlas nadpoloviční většiny věřitelů s prodloužením moratoria do požadovaného data 3.3.2009, insolvenční soud prodloužil moratorium pouze o 15 dnů, tedy do 3.3.2009, C) následná schůze věřitelů byla svolána na 4.3.2009, bezprostředně po ukončení moratoria (to skončilo 3.3.2009) a před provedením volby věřitelského výboru, vyčlenil insolvenční soud bez jakéhokoli procesního návrhu některého z účastníků řízení skupinu věřitelů ([právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], Ing. [příjmení], JUDr. [příjmení]) a této sdělil, že potvrdí volbu pouze jednoho věřitele z této skupiny do věřitelského výboru. Je třeba zdůraznit, že všichni tito věřitelé od počátku podporovali jako způsob řešení úpadku dlužníka reorganizaci (stejně jako podporovali moratorium a jeho prodloužení) a jejich pohledávky v součtu tvořily cca 800 milionů Kč, tedy necelou jednu polovinu ze všech přihlášených pohledávek. Insolvenční soud tak fakticky omezil případný vliv věřitelů, kteří mají zájem na reorganizaci, ve věřitelském výboru. D) insolvenční soud následně vydal usnesení, kterým paušálně rozhodl o hlasovacích právech přítomných věřitelů tak, že hlasovat mohou všichni. Na následující schůzi dne 14.4.2009 však rozhodl zcela opačně. Velmi výraznou většinou byli následně do věřitelského výboru zvoleni tři nezajištění věřitelé – [právnická osoba], s.r.o. (cca 941 milionů hlasů), [anonymizována tři slova] s r.o. (cca 997 milionů hlasů) a [právnická osoba] (cca 943 milionů hlasů). Ostatní věřitelé nedosáhli ani potřebné nadpoloviční většiny přítomných, která činila cca 699 milionů hlasů. Ihned po skončení hlasování přerušil soudce jednání a prohlásil, že musí jít znovu přepočítat hlasy. Hned po přerušení si vzal slovo neúspěšný kandidát na člena věřitelského výboru – [právnická osoba], a.s. - a navrhnul soudu, aby tento nepotvrdil zvolené nezajištěné věřitele, neboť dle jeho názoru byli zvoleni hlasy věřitelů, u kterých Soudce prohlásil, že jim potvrdí pouze jednoho kandidáta. Soudce tuto naprosto bezprávnou argumentaci přijal za svou a učinil tak z každého kandidáta, pro něhož hlasoval kdokoli z dříve označených 7 věřitelů (Ing. [příjmení], JUDr. [příjmení], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba]) nežádoucí osobu pro potřeby věřitelského orgánu. E) po dalším přerušení jednání insolvenční soud následně nepotvrdil ani volbu věřitele [právnická osoba] a bez předchozí většinové volby věřitelů dosadil svým vlastním rozhodnutím do věřitelského výboru [právnická osoba] a.s., která při volbě získala pouze 407 milionů hlasů (potřebných pro zvolení bylo minimálně 699 milionů hlasů). Po vydání tohoto usnesení se strhla bouřlivá diskuse, kde bylo ze strany věřitelů i dlužníka namítáno, že uvedené usnesení je v rozporu s občanským soudním řádem i insolvenčním zákonem, neboť soud proti vůli většiny věřitelů autoritativně potvrdil volbu věřitele [právnická osoba], ačkoli tento věřitel nebyl schůzí věřitelů řádně zvolen. Soudce však trval na svém a zdůvodňoval to tím, že on chce, aby jedním z členů byl věřitel [právnická osoba] nebo věřitel [právnická osoba], která tento postup sám navrhovala. Následně soudce oznámil věřitelům, že pokud se nedohodnou, on nemá problém a všichni můžeme setrvat v jednání třeba do půlnoci. Jelikož v této chvíli bylo přibližně xanon [číslo] hod., došlo ke kompromisnímu návrhu a jako pátý člen byl jedním z ostatních věřitelů navržen věřitel [právnická osoba] Tento návrh byl schůzí věřitelů následně přijat. F) dne 14. 4. 2009 se u Krajského soudu v [obec] konalo Přezkumné jednání a následně Schůze věřitelů, na kterých mělo dojít nesprávnému postupu insolvenčního správce při přezkumu pohledávek, kdy tyto byly přezkoumány zcela nesystematicky či účelově, výzvy k doplnění přihlášek byly ze strany správce odeslány až 10.4.2009, takže se nemohly dostat včas dotčeným věřitelům před přezkumným jednáním atd., přičemž soud selhal při dohledu nad činností insolvenčního správce a na protizákonné postupy insolvenčního správce přes upozornění věřitelů ze strany Soudu nereagoval, seznam přihlášených pohledávek nebyl řádně zveřejněn v insolvenčním rejstříku, přičemž soudce měl prohlásit, že tyto při přezkumu vidí poprvé, samotné přezkumné jednání a schůze věřitelů bylo nařízeno na první možný den zákonné lhůty, ačkoliv mělo být soudu známo, že některé přihlášky dosud nebyly přezkoumánya a nebylo vyhověno žádosti o odročení za tímto účelem, vznesené dlužníkem a několika věřiteli. G) na uvedené schůzi věřitelů dne 14.4.2009 rozhodl o nepřiznání hlasovacích práv pro předmětnou Schůzi věřitelů následujícím věřitelům: [právnická osoba] (ppč. 11), [právnická osoba] (ppč. 31), Ing. [příjmení] [příjmení] (ppč. 40), [právnická osoba] (pp [číslo]), [právnická osoba] (ppč. 43), [právnická osoba] (pp [číslo]), JUDr. [jméno] [příjmení] (pp [číslo]), [anonymizována tři slova], s.r.o. (ppč. 50), [právnická osoba] (ppč. 51), [anonymizována tři slova] (ppč. 62), [anonymizována dvě slova] (ppč. 63), [právnická osoba] (ppč. 69), a to aniž by uvedené rozhodnutí soud odůvodnil. Daným úkonem přitom soud zabránil jednak navrhovanému odvolání insolvenčního správce, jednak přijetí usnesení, které by jako způsob řešení úpadku určilo reorganizaci. Současně tak byli přítomní věřitelé zbaveni možnosti sami rozhodnout o tom, zda přiznat nepřezkoumaným věřitelům hlasovací práva či nikoli. H) dne 1.3.2010 se měla konat další schůze věřitelů, mělo dojít mimo jiné k hlasování věřitelů o způsobu řešení úpadku a o reorganizačním plánu, nicméně 26.2.2010 insolvenční soud svým usnesením č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo] schůzi věřitelů zrušil a sám, bez zjištění stanoviska věřitelů, rozhodl o tom, že úpadek dlužníka [právnická osoba] bude řešen konkursem. Toto usnesení zrušil Vrchní soud v Olomouci dne 31. 5. 2010 svým usnesením č.j. 3 VSOL 126/2010-B-216. Ve svém odůvodnění odvolací soud uvedl, že odůvodnění soudu prvního stupně k rozhodnutí o řešení úpadku dlužníka konkursem skutečnostmi, že jiný způsob řešení dlužníkova úpadku již nepřichází do úvahy, a že tento postup byl zvolen také s ohledem na celkovou délku insolvenčního řízení a tím vyvolanou nutnost řešení úpadkové situace dlužníka a uspokojení zjištěných pohledávek, je zcela nedostačující. K závěru insolvenčního soudu o tom, že za situace, kdy zpráva o reorganizačním plánu a plán samotný obsahuje vady a nedostatky, a proto není důvod, aby insolvenční věřitelé hlasovali o způsobu řešení úpadku dlužníka a jediným možným způsobem řešení úpadku dlužníka je konkurs, odvolací soud uvedl, že nemá oporu v zákoně. I) po zrušení nezákonně prohlášeného konkursu odvolacím soudem proběhla dne 22.6.2010 schůze věřitelů dlužníka [právnická osoba], na které se finanční investor [právnická osoba] osobně prezentoval a uvedl, že jeho společnost zastupuje několik zahraničních investorů, kteří sice po prohlášení konkursu ztratili o věc zájem, nicméně že po zrušení konkursu odvolacím soudem nastala změna v jejich postoji. Zástupce tohoto investora dále zmínil, že na podniku dlužníka je nejcennější investiční pobídka, kterou je třeba realizovat do dubna 2011, jinak propadá. Tato investiční pobídka byla obsahem rozhodnutí Ministra průmyslu a obchodu ČR xanon [číslo] ze dne 26.4.2006. Investor na schůzi věřitelů dále prohlásil, že pokud by došlo k dalším prodlevám, potom již tento investor nemá na této investici zájem. Na této schůzi věřitelů následně došlo k hlasování o způsobu řešení úpadku dlužníka reorganizací, při kterém insolvenční soudce JUDr. [jméno] [příjmení] znovu svévolně odepřel hlasovací práva podstatné části věřitelů, díky čemuž nebylo příslušné usnesení schůze věřitelů o způsobu řešení úpadku formálně přijato. J) dne 20.12.2010 proběhla další schůze věřitelů, na které bylo hlasováno o tom, zda má být způsobem řešení úpadku dlužníka konkurs. Všichni přítomní věřitelé vyjádřili svůj nesouhlas s řešením úpadku dlužníka konkursem. Přesto vydal insolvenční soud dne 6. 4. 2011 další usnesení č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo], kterým znovu rozhodl o tom, že úpadek [právnická osoba] bude řešen konkursem. Vydáním tohoto usnesení tedy vyvrcholila dlouholetá snaha insolvenčního soudu zabránit dlužníku a většině věřitelů v řešení úpadku dlužníka reorganizací. Rovněž toto druhé usnesení zrušil Vrchní soud v Olomouci dne 13.7.2011, a to svým usnesením 3 VSOL 322/2011-B-383. V odůvodnění odvolací soud mimo jiné uvedl, že soud prvního stupně se nesprávně zabýval skutečností, zda souhlasy věřitelů k reorganizačnímu plánu mají náležitosti hlasovacích lístků dle ust. § 19 a § 20 vyhl. č. 311/2007 Sb. s tím, že shledal v tomto směru jejich nedostatky. Odvolací námitka všech odvolatelů byla proto v tomto směru zcela důvodná. Insolvenční soud měl potom posoudit, zda tu jsou důvody pro zamítnutí návrhu dlužníka na povolení reorganizace uvedené v § 326 odst. 1 IZ a v případě negativního závěru bylo na místě dlužníkovu návrhu vyhovět. Soud prvního stupně navíc postupoval zcela rozporně, když nechal hlasovat o návrhu dlužníka na povolení reorganizace, tedy měl za to, že reorganizace je přípustná podle ust. § 316 odst. 5 IZ, a navíc usnesením ze dne 22.2.2011 vyzval dlužníka k předložení aktuálního znění reorganizačního plánu, avšak poté dospěl v napadeném rozhodnutí k závěru, že podmínky přípustnosti reorganizace dle ust. § 316 odst. 5 IZ nejsou splněny. V tomto směru bylo napadené rozhodnutí soudu prvního stupně označeno za rozhodnutí překvapivé. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil podle ust. § 219a odst. 1, písm. a) o.s.ř., neboť bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava. V této souvislosti žalobkyně poukázala na zprávu [příjmení] z roku 2011 ohledně situace na insolvenčních soudech, podle které především krajské soudy v [obec] a v [obec] udržovaly nadstandardní vazby s advokáty, popřípadě dalšími představiteli justice, které mohly být příčinou možné manipulace soudními řízeními. Rodinné a přátelské vazby soudců z Krajského soudu v [obec] hrály významnou roli při upřednostňování některých vybraných věřitelů, popřípadě při dalších projevech manipulace insolvenčním řízením, které se v rámci KS [obec] vyskytly. Doplnila, že soudce [jméno] [příjmení] byl následně kárným senátem Nejvyššího správního soudu potrestán za porušování pravidel v insolvenčním řízení, byť pouze z menší části a současně mu byl na půl roku pozastaven příplatek z místo předsednickou funkci. Žalobkyně dále poukázala i na to, že soudce Mgr. [jméno] [příjmení] byl odsouzen a definitivně zproštěn funkce soudce v důsledku pravomocného odsouzení za trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby. Z veřejných zdrojů je možné získat informace o možném spojení soudce [jméno] [příjmení] s osobami, které se podle dobových názorů médií pokoušeli obrátit insolvenční řízení v Oděvním podniku [obec], které řídil rovněž soudce [jméno] [příjmení], ve svůj prospěch. [příjmení] [jméno] [příjmení] svými nezákonnými rozhodnutími v předmětném insolvenčním řízení na majetek úpadce [právnická osoba] fakticky způsobil žalobkyni a celé řadě dalších věřitelů škodu ve výši rozdílu mezi navrhovaným uspokojením v rámci reorganizace dlužníka [právnická osoba] ve výši 33,47 % jistiny pohledávek a konečným uspokojením těchto pohledávek ve výši 2, [číslo] hodnoty přihlášených pohledávek. O důvodech, které vedly k výše popsanému nezákonnému jednání soudce [příjmení] může žalobkyně pouze spekulovat, nicméně za zcela zásadní musí považovat to, že v období kolem roku 2010 byla realizována výstavba dvou významných velkokapacitních výrobních závodů na výrobu bioethanolu, a sice závod [právnická osoba] v [obec] a závod společnosti [právnická osoba] ve [obec]. Zatímco závod [právnická osoba] v [obec] skončil v důsledku nezákonných rozhodnutí insolvenčního soudu nedostavěný a nyní chátrá, závod ve [obec] je součástí koncernu [anonymizováno]. Usnesení Krajského soudu v [obec] č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo], kterým byl nezákonně prohlášen konkurs na majetek dlužníka [právnická osoba], bylo zrušeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci č.j. 3 VSOL 126/2010 B [číslo] ze dne 31. 5. 2010. Rovněž další usnesení tohoto insolvenčního soudu ze dne 6. 4. 2011 č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo], kterým soud znovu rozhodl o tom, že úpadek [právnická osoba] bude řešen konkursem, bylo zrušeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci č.j. 3 VSOL 322/2011-B-383 ze dne 13.7.2011. V důsledku obou těchto nezákonných rozhodnutí došlo ke zmaření investičního záměru investora [právnická osoba], který byl připraven financovat reorganizační plán dlužníka [právnická osoba] Rovněž došlo k propadnutí investiční pobídky dle rozhodnutí Ministra průmyslu a obchodu ČR xanon [číslo] ze dne 26.4.2006 pro úpadce [právnická osoba], která byla hlavním důvodem pro vstup dalších potenciálních investorů do tohoto procesu. V posuzovaném případě trvá insolvenční řízení již více než 10 let, k uspokojená věřitelů došlo v rozsahu 2,387869 % zjištěné výše pohledávky v listopadu roku xanon [číslo] a rozsahu dalších 0,022806 % potom v průběhu měsíce května xanon [číslo]. Žalobkyně tvrdí, že jí byla nezákonnými rozhodnutími i nesprávným úředním postupem Krajského soudu v [obec] způsobena jak nemajetková tak majetková újma. Datum 1.3.2013 bylo zvoleno s ohledem na věřiteli podporovaný reorganizační plán, který mohl být schválený na schůzi věřitelů dne 26.2.2010, pokud by insolvenční soud nezákonně neodepřel hlasovací práva významné části věřitelů, podporujících reorganizaci dlužníka [právnická osoba] Tento reorganizační plán mohl být splněn nejpozději do 31.12.2012 Vedle této majetkové újmy vznikla žalobkyni i újma nemajetková, a to z důvodu neúměrné délky předmětného insolvenčního řízení. V průběhu tohoto řízení byla celá řada rozhodnutí insolvenčního soudu zrušena na základě odvolání věřitelů včetně žalobkyně odvolacím soudem, čímž došlo nejen k neúměrnému prodloužení celého řízení, ale i k „ odrazení“ několik investorů, kteří měli financovat navrhovaný proces reorganizace dlužníka. Žalobkyně byla nucena aktivně se účastnit celého insolvenčního řízení jednak z pozice věřitele s pohledávkou přesahující 28 milionů Kč a jednak z pozice náhradníka člena věřitelského výboru. V důsledku složitosti celé kauzy byla žalobkyně nucena být zastoupena advokátem. Výše popsaná nezákonná rozhodnutí v kombinaci s další nečinností insolvenčního soudu způsobila neúměrné prodloužení celého insolvenčního řízení. Samotné řízení započalo již 28.11.2008 a do dne podání žaloby nebylo ukončeno. Žalobkyně tak požaduje jako odškodné nepřiměřené délky řízení zaplacení částky ve výši 20.000,00 Kč za první dva roky trvání řízení, vedeného před Krajským soudem v [obec] pod sp.zn. [insolvenční spisová značka], tedy za dobu od 26.11.2008 do 25.11.2010, a dále částky 20.000,00 Kč za každý další rok trvání uvedeného řízení od 26.11.2010 až do jeho skončení. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 11.12.2018, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná podrobně shrnula průběh namítaného řízení a uvedla, že řízení v tomto případě trvalo přibližně 10 let a 8 měsíců. V řízení rozhodoval mnohokrát (procesně i meritorně) soud I. i II. stupně, jednou také Ústavní soud, a to usnesením o zastavení řízení z důvodu, že stěžovatelé vzali stížnost zpět. V předmětném insolvenčním řízení se účastnilo velké množství věřitelů, kteří dohromady mají pohledávku ve vysoké částce. Řízení je složité, a to zejména z hlediska procesního, kdy soud musí obesílat velké množství účastníků, čekat na všechna vyjádření, všechny souhlasy, hlasovací lístky, apod., v řízení byly také zpracovány dva znalecké posudky. Délku řízení nelze označit za nepřiměřenou, insolvenční správce včas a pravidelně podává zprávy o průběhu řízení, soud velmi rychle reaguje na podání účastníků, rozhoduje ve stanovených lhůtách, jednotlivé procesní úkony jsou prováděny průběžně. Jednu výjimku žalovaná nalezla v roce xanon [číslo], kdy soud neučinil žádný úkon po dobu 4 měsíců, poté byl jedním z věřitelů podán návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, kterému soud vyhověl a určil lhůtu, která byla dodržena (následně bylo rozhodnuto prakticky za 14 dní od určení lhůty). Pokud jde o podíl žalobce či ostatních účastníků řízení na délce řízení, nelze jim přičítat k tíži použití zákonných prostředků procesní obrany, nicméně nebylo by spravedlivé přičítat dobu rozhodování o těchto procesních prostředcích, o kterou se řízení prodlouží, státu. Účastníci (věřitelé) několikrát podávali námitky podjatosti soudce (o nich bylo vždy rozhodnuto negativně), taktéž, vzhledem k množství věřitelů, je víceméně každé rozhodnutí soudu napadeno odvoláním. Žalobce svým chováním délku řízení nijak neovlivnil, nicméně nelze upírat právo na spravedlivý proces (podávání procesních prostředků) ostatním věřitelům a nelze využívání tohoto práva přičítat k odpovědnosti státu. Byť odvolací soud dvakrát zrušil rozhodnutí insolvenčního soudu, kterým byl prohlášen na majetek dlužníka konkurs, nelze pominout, že šlo o dosti komplikovanou věc, čemuž nasvědčuje již samotný počet dokumentů založených ve spise. Odvolací soud sice ve dvou případech shledal, že názor soudu prvního stupně byl nesprávný, a jeho rozhodnutí zrušil, ale v době vydání rozhodnutí insolvenční zákon představoval novou právní úpravu (předpis nabyl účinnosti 1. 1. 2008) a jelikož návrhy na povolení reorganizace byly (a stále jsou) podávány jen zřídka, neexistovala v té době ustálená praxe insolvenčních soudů ani judikatura odvolacích či dovolacích soudů. Ve druhém zrušujícím rozhodnutí nebylo soudu prvního stupně vytýkáno, že by nedodržel závazný právní názor odvolacího soudu, šlo tedy spíše o otázku rozdílného právního názoru, což lze v takovýchto komplexních věcech očekávat. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, zejména k velkému počtu věřitelů a mnohonásobnému rozhodování soudů, lze dle názoru žalované celkovou délku řízení hodnotit jako přiměřenou. V souvislosti s žalobcem uplatněným nárokem na náhradu majetkové škody žalobce dostatečně neprokázal, v čem dle jeho názoru spočívá příčinná souvislost mezi vznikem škody a tvrzeným nesprávným úředním postupem Krajského soudu v [obec] tak, aby mohlo být zjištěno, zda tvrzená škoda vznikla následkem nesprávného úředního postupu právě soudu, tedy tak, aby bylo doloženo, že nebýt tvrzeného nesprávného úředního postupu soudu, ke škodě by podle obvyklého chodu věcí nedošlo. V projednávané věci tedy zároveň chybí zřejmá příčinná souvislost mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem spočívajícím v průtazích v posuzovaném řízení a namítanou majetkovou škodou. Odvozuje-li žalobce výši majetkové újmy, která mu měla vzniknout, od výše plnění, kterého se mu mělo dostat podle reorganizačního plánu, pak tento postup nemá oporu v průběhu insolvenčním řízení. V předmětném insolvenčním řízení totiž byla dne 31.11.2011 povolena reorganizace, dne 19.7.2012 byl schválen reorganizační plán, z důvodu jeho neplnění ale bylo dne 22.2.2013 rozhodnuto o přeměně reorganizace na konkurz. Spatřuje-li žalobce neúspěch reorganizace ve skutečnosti, že došlo ke zmaření investičního záměru investora [právnická osoba], je to tvrzení zcela neurčité, stejně jako tvrzení o propadnutí investiční pobídky pro dlužnici. Z tvrzení žalobce rovněž nevyplývá, že mezi vydáním rozhodnutí, která byla zrušena odvolacím soudem, a zmařením investičního záměru či propadnutím investiční pobídky, resp. neúspěchem reorganizace, existuje příčinná souvislost. Žalobcem zmíněná rozhodnutí Krajského soudu v [obec] ze dne 26. 2. 2010, č. j. [insolvenční spisová značka] [číslo] a ze dne 13. 7. 2011, č. j. [insolvenční spisová značka] [číslo] nejsou nezákonnými rozhodnutími ve smyslu § 8 odst. 1 zákona, jelikož nebyla zrušena jako pravomocná, nýbrž v rámci odvolacího řízení. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.

3. Mezi účastníky nebylo sporu o průběhu insolvenčního řízení, které žalovaná shrnula ve svém vyjádření k žalobě. Soud proto vycházel z hlediska délky řízení právě z jejích zjištění, kdy bylo zjištěno následující: - 26.11.2008 insolvenční návrh spojený s návrhem řešení reorganizací ze strany jednoho z věřitelů (navrhovatel a) - 1. 12. 2008 dotaz na živnostenský úřad a finanční úřad + usnesení o povinnosti navrhovatele složit zálohu + výzva dlužníkovi a věřitelům (uvedeným v návrhu) k vyjádření - 1. 12. 2008 vyjádření dlužníka - 3. 12. 2008 výzva k opravě a doplnění návrhu + nařízení jednání na leden - 4. 12. 2008 sdělení věřitele - 9. 12. 2008 insolvenční návrh dalšího věřitele (navrhovatel b) spojený s přihlášením pohledávky + přistoupení k řízení - 10. 12. 2008 přistoupení k řízení dalším věřitelem (navrhovatel c) + výzva k podávání přihlášek pohledávek + sdělení věřitele + sdělení katastrálního úřadu - 11. 12. 2008 výzva insolvenčnímu navrhovateli + přípisy na vědomí + výzva dlužníkovi k vyjádření k návrhům b a c + sdělení dalšího věřitele + složení zálohy + přípis soudu věřitelům, kteří podali„ jen“ sdělení. - 12. 12. – 15. 12. 2008 sdělení věřitele - 16. 12. 2008 návrh dlužníka na vyhlášení moratoria + opatření o určení předběžného správce + usnesení o vyhlášení moratoria do 16. 2. 2009 - 17. 12. 2008 doplnění návrhu na vyhlášení moratoria o další souhlasy věřitelů - 19. 12. 2008 výzva k podávání přihlášek pohledávek + sdělení finančního úřadu + sdělení věřitele - 29. 12. 2008 vyjádření dlužníka - 5. 1. 2009 zaplacen soudní poplatek dlužníkem - 7. 1. 2009 sdělení věřitele + odročení jednání, svolání schůze věřitelů, jednání se uskuteční bezprostředně po schůzi věřitelů - 8. 1. 2009 zpráva insolvenčního správce (dále jen„ IS“) - 30. 1. 2009 opětovné doručení usnesení o odročení, o schůzi, o jednání vyhláškou - 10. 2. 2009 sdělení 2 věřitelů, že nesouhlasí s prodloužením moratoria - 12. 2. 2009 návrh dlužníka na prodloužení moratoria - 13. 2. 2009 zpráva IS – stav majetku dlužníka - 16. 2. 2009 usnesení o prodloužení moratoria do 3. 3. 2009, jednání se odročuje, schůze věřitelů se bude konat, zároveň svolána další schůze věřitelů po konci moratoria + zpětvzetí návrhu původního navrhovatele na způsob řešení reorganizací - 17. 2. 2009 zpráva IS + schůze věřitelů - 18. 2. 2009 usnesení – soud bere na vědomí zpětvzetí - xanon [číslo] vyhláška soudu – doplnění programu schůze věřitelů - 27. 2. 2009 zpráva IS o průběhu řízení - 5. 3. 2009 schůze věřitelů + opatření o určení osoby správce (potvrzení dosavadního) + usnesení o úpadku – svolání přezkumného jednání na duben - 10. 3. 2009 sdělení věřitele - 20. 3. 2009 hlasovací lístek + sdělení věřitele + námitky jednoho z věřitelů proti reorganizačnímu plánu + vyjádření k plánu od dalšího věřitele - 23. 3. 2009 návrh na povolení reorganizace + reorganizační plán - 23. 3. – 25. 3. 2009 hlasovací lístky od věřitelů - xanon [číslo] sdělení věřitele + námitky k plánu - 3. 4. – 7. 4. 2009 hlasovací lístky - 9. 4. 2009 žádost ze strany dlužníka o odročení jednání - 10. 4. 2009 návrhu nevyhověno + seznam přihlášených pohledávek + námitky proti plánu + usnesení o neschválení plánu - 14. 4. 2009 přezkumné jednání, schůze věřitelů – odvolání některých věřitelů proti tomu, že nemají hlasovací práva - 28. 4. – 29. 4. 2009 námitky podjatosti - 4. 5. 2009 žádost dlužníka o prodloužení lhůty k předložení nového reorganizačního plánu - 22. 5. 2009 předloženo vrchnímu soudu (dále jen„ VS“) - 5. 6. 2009 žádost dlužníka o prodloužení lhůty k předložení nového reorganizačního plánu - 9. 6. 2009 žádost se zamítá - 24. 6. 2009 rozhodnutí VS, odvolání se odmítá - 20. 7. 2009 zasílání rozhodnutí VS - 24. 7. 2009 zpráva IS o průběhu - 5. 8. 2009 doplnění námitky podjatosti - 3. 9. 2009 rozhodnutí o tom, zda je soudce vyloučen - 13. 10. 2009 nařízení jednání, schůze věřitelů - 14. 10. 2009 žádost Ústavního soudu (dále jen„ ÚS“) o vyjádření k ústavní stížnosti dlužníka ze dne 4. 5. 2009 - 4. 11. 2009 žádost věřitelského výboru o odročení jednání - 6. 11. 2009 seznam přihlášených pohledávek - 20. 11. 2009 přezkumné jednání + schůze věřitelů - 5. 1. 2010 sdělení ÚS, řízení se zastavuje, stěžovatelé vzali dne 20. 11. 2009 svoji stížnost zpět - 7. 1. 2010 pověření asistenta soudce - 2. 2. 2010 nařízení jednání na březen - 9. 2. 2010 žádost o souhlas se zadáním znaleckého posudku - 10. 2. 2010 usnesení, souhlas udělen - 16. 2. 2010 předložen reorganizační plán - 25. 2. 2010 opravený reorganizační plán - 26. 2. 2010 usnesení - reorganizace se neschvaluje, prohlášení konkurzu - 3. 3. 2010 návrh na odvolání člena věřitelského výboru - 4. 3. 2010 odvolání z funkce člena věřitelského výboru (odvolání podáno 5. 2. 2010) - 10. 3. 2010 odvolání - 15. 3.2 010 námitka podjatosti - 16. 3. 2010 několik odvolání + návrh na svolání schůze věřitelů - 19. 3.2 010 návrh na odvolání správce + odvolání + námitka podjatosti - 22. 3. 2010 odvolání + námitka podjatosti - 30. 3. 2010 předložení VS + výzva k doplnění odvolání. - xanon [číslo] soupis majetkové podstaty - xanon [číslo] doplnění odvolání - 24. 5. 2010 rozhodnutí VS o tom, zda je soudce vyloučen - xanon [číslo] zasílání rozhodnutí - 31. 5. 2010 usnesení VS, usnesení krajského soudu (dále jen„ KS“) se v jednom z výroků zrušuje (výrok III. je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů) - 2. 6. 2010 zasílání rozhodnutí VS - 4. 6. 2010 nařízení jednání - 7. 6. 2010 návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu - 8. 6. 2010 předloženo VS - 16. 6. 2010 zpráva IS - 22. 6.2 010 usnesení VS, návrh na určení lhůty se zamítá + schůze věřitelů – na ní námitka podjatosti - 30. 6. 2010 rozhodnutí VS, odmítnutí odvolání z 5. 3. 2010, zrušen usnesení KS ze dne 4. 3.2010 - 7. 7. 2010 zasílání rozhodnutí VS - 15. 7. 2010 výzva soudu, zda věřitelé souhlasí s návrhem jednoho z nich k delegaci věci - 21. 7. – 29. 7. souhlasy - 4. 8. 2010 předloženo VS k rozhodnutí o námitce podjatosti - 9. 9. – 14. 9. 2010 souhlasy - 5. 11. 2010 rozhodnutí VS, zda je soudce vyloučen - 23. 11. 2010 nařízeno jednání na prosinec - 15. 12. 2010 zpráva IS - 20. 12. 2010 schůze věřitelů - 4. 2. 2011 soupis majetkové podstaty - 22. 2. 2011 výzva k předložení reorganizačního plánu - 1. 3. 2011 reorganizační plán + návrh na vynětí majetku z majetkové podstaty - 6. 4. 2011 usnesení, úpadek bude řešen konkurzem - 20. 4. – 21. 4. 2011 odvolání - 28. 4. 2011 zpráva IS o průběhu řízení - 20. 5. 2011 předložení věci Vrchnímu soudu - 13. 7. 2011 rozhodnutí VS, usnesení KS zrušeno (procesní vada – soud nerozhodl o návrhu dlužníka na povolení reorganizace, zároveň vysloveno, že soud neporušil pravidlo, že se má řídit závazným právním názorem) - 19. 8. 2011 zpráva IS o stavu řízení - 31. 8. 2011 usnesení o povolení reorganizace (lhůta 120 dnů na předložení reorganizačního plánu), pověření znalce k ocenění majetku - 9. 11. 2011 – znalecký posudek - 8. 12. 2011 žádost dlužníka o prodloužení lhůty k předložení plánu, návrh na uspokojení pohledávky za podstatou - 16. 12. 2011 usnesení, prodloužení lhůty o 120 dnů - 6. 2. 2012 nařízení jednání na březen - 22. 2. 2012 zpráva IS - 7. 3. 2012 usnesení, pověření znalce (lhůta 60 dnů) - xanon [číslo] návrh na uspokojení pohledávky za podstatou - 30. 4. 2012 reorganizační plán - 10. 5. 2012 žádost znalce o prodloužení lhůty - 31. 5. 2012 nařízení jednání, schůze věřitelů na červenec - 8. 6. 2012 znalecký posudek - 9. 7. 2012 usnesení o schválení zprávy k reorganizačnímu plánu - 17. 7. 2012 zpráva IS o stavu řízení - 19. 7. 2012 usnesení o určení ceny majetkové podstaty + usnesení o schválení reorganizačního plánu - 3. 8. 2012 odvolání jednoho věřitele - 14. 8. – 27. 9. 2012 vyjádření ostatních věřitelů a IS k odvolání - 18. 10. 2012 předložení VS - 13. 11. 2012 žádost, aby bylo rozhodnuto přednostně - 15. 11. 2012 návrh na uspokojení pohledávky za podstatou - 20. 11. 2012 doplnění odvolání - 21. 12. 2012 nařízeno jednání na leden - 10. 1. 2013 rozhodnutí VS, potvrzení usnesení KS - 22. 1. 2013 vyhláška o svolání schůze věřitelů na únor - 8. 2. 2013 schůze věřitelů - 11. 2. 2013 zpráva IS - 22. 2. 2013 usnesení – reorganizace se přeměňuje v konkurz - 15. 4. 2013 návrh na uspokojení pohledávky za podstatou + zpráva IS o stavu řízení - 15. 4. 2013 vstup státního zastupitelství do řízení - xanon [číslo] návrh na prodej majetku mimo dražbu + schválení - 22. 7. 2013 zpráva IS + návrh na uspokojení pohledávky za podstatou - 9. 9. 2013 zpráva IS - 10. 9. 2013 pokyn soudu správci - 7. 10. 2013 usnesení o prodeji mimo dražbu - 10. 10. – 11. 10. 2013 návrh na svolání schůze věřitelů - 14. 10. 2013 vyhláška o svolání schůze - 4. 11. 2013 schůze věřitelů - 13. 11. 2013 vyhláška o svolání schůze - 20. 11. 2013 zpráva IS o stavu řízení + pokyn soudu správci - xanon [číslo] návrh na uspokojení pohledávky za podstatou - 9. 12. 2013 schůze věřitelů - 10. 12. 2013 vyhláška o svolání schůze věřitelů - 16. 12. 2013 schůze věřitelů - 7. 2. 2014 žádost o stavení odměny členům věřitelského výboru - 10. 2. 2014 usnesení o odměně - 11. 3. 2014 návrh na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli + vyhláška k podávání námitek - 17. 3. 2014 námitky - 14. 4. 2014 jednání - 13. 6. 2014 usnesení, námitky se zamítají, uděluje se souhlas - 1. 7. 2014 odvolání - 2. 7. 2014 předložení věci VS - 30. 1. 2015 rozhodnutí VS, usnesení KS zrušeno (nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů) - 25. 2. 2015 návrh na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli - 5. 3. 2015 námitky - 13. 5. 2015 nařízeno jednání na červen - 15. 6. 2015 jednání se zrušuje z důvodu nemoci soudce - 17. 7. 2015 jednání - 2. 9. 2015 usnesení, námitky se zamítají, vyslovuje se souhlas - 24. 9. 2015 odvolání - 13. 10. 2015 výzva k doplnění odvolání - 15. 10. 2015 výstup státního zastupitelství z řízení - 3. 11. 2015 doplnění odvolání - 6. 11. 2015 předložení věci VS - 26. 9. 2016 stížnost na průtahy, žádost o určení lhůty k procesnímu úkonu - 13. 10. 2016 rozhodnutí VS, usnesení KS se ruší (nesprávný postup výpočtu IS) - xanon [číslo] zpráva IS - 15. 12. 2016 návrh na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli - 23. 12. 2016 námitky - 24. 1. 2017 nařízení jednání na březen - 6. 3. 2017 jednání - 4. 7. 2017 zpráva IS o stavu řízení - 19. 7. 2017 návrh na určení lhůty - 20. 7. 2017 předložení věci VS - 2. 8. 2017 usnesení VS, určuje se lhůta do 15. 10. 2017 - 16. 8. 2017 námitky se zamítají, vyslovuje se souhlas - 25. 8. 2017 odvolání - 13. 9. 2017 zpráva IS o stavu řízení - 3. 10. 2017 výzva k doplnění odvolání - 25. 10. 2017 doplnění odvolání - 9. 11. 2017 předloženo VS a usnesením odvolacího soudu ze dne je napadené rozhodnutí částečně potvrzeno a částečně zrušeno - 14. 8. 2018 usnesení o vynětí majetku z majetkové podstaty - 3. 9. 2018 konečná zpráva a návrh rozvrhového usnesení - 12. 10. 2018 usnesení o konečné zprávě a schválení rozvrhového usnesení - 20. 3. 2019 návrh rozvrhového usnesení - 8. 4. 2019 konečná zpráva a návrh rozvrhového usnesení - 11. 4. 2019 vyhláška o konečné zprávě - 25. 4. 2019 námitky proti konečné zprávě, zpětvzetí dne 3. 5. 2019 - 9. 5. 2019 usnesení o schválení konečném zprávy a rozvrhové usnesení - 24. 7. 2019 zpráva o splnění rozvrhového usnesení 4. Vyjádřením k informaci o administrativní chybě [právnická osoba] předložila na základě předchozí výzvy soudu dne 24.2.2010 reorganizační plán.

5. Dle usnesení Vrchního soudu v Olomouci pod sp.zn. [insolvenční spisová značka] 3 VSOL 126/2010-B-216 ze dne 31.5.2010 bylo rozhodnutí Krajského soudu v [obec] č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo] ze dne 26.2.2009 v části, do které bylo podáno odvolání dlužníka a věřitelů [právnická osoba], I.B.C. [obec], spol. s r.o. a [právnická osoba] do výroku I. odmítnuto, ve výroku III. bylo zrušeno a vráceno soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud shledal napadené rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku III. nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů, přičemž soud I. stupně se zabýval pouze reorganizačním plánem a zprávou k reorganizačnímu plánu a jejich nedostatky, aniž by uvedl relevantní důvody, které jej vedly k tomu, že je nutno zrušit svolanou schůzi věřitelů na 1.3.2010, na které dle programu mělo být mimo jiné rozhodováno o způsobu řešení úpadku dlužníka a následně soud rozhodl o řešení dlužníkova úpadku konkursem. Odůvodnění soudu I. stupně k rozhodnutí o řešení úpadku dlužníka konkursem skutečnostmi, že jiný způsob řešení dlužníkova úpadku již nepřichází v úvahu s tím, že tedy tento postup byl zvolen s ohledem na celkovou délku insolvenčního řízení a tím vyvolanou nutnost řešení úpadkové situace dlužníka a uspokojení zjištěných pohledávek, tedy s tímto tedy je odůvodnění zcela nedostačující. Závěr soudu, že za situace, kdy zpráva o reorganizačním plánu a plán samotný obsahuje vady a nedostatky, a proto tedy není důvod, aby insolvenční věřitelé hlasovali o způsobu řešení úpadku dlužníka, a jediným možným způsobem řešení úpadku dlužníka je konkurs, nemá oporu v zákoně, rozhodnutí soudu I. stupně v tomto směru postrádá náležitost odůvodnění, a to výklad o tom z jakých zákonných skutečností soud vycházel, či zákonných ustanovení. Soud I. stupně tedy neuvedl žádné důvody pro nedodržení postupu podle ustanovení § 149 – 150 insolvenčního zákona, a to za situace, kdy věřitelé na základě insolvenčním soudem svolané schůze věřitelů takový postup očekávali. Soud I. stupně se v tomto směru před svoláním dalších schůzek rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku nezabýval výsledkem schůze věřitelů, konané 20.11.2009, tj. naplněním programu schůze věřitelů o hlasování o způsobu řešení úpadku dlužníka, s přihlédnutím k tomu, že na schůzi věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku a konané 14.4.2009 byla vznesena námitka podjatosti soudce, a proto schůze věřitelů byla odročena. Rozhodnutí soudu je proto i předčasné, neboť soud I. stupně dosud nedal prostor věřitelům k rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka, když již za tímto účelem svolal další schůzi věřitelů. V tomto směru je důvodná i odvolací námitka všech odvolatelů. Soud konstatoval rovněž, že námitky vytýkané společností [právnická osoba], týkající se vyloučení soudce, nemohou být rozhodující k této okolnosti, protože jde o postup soudce v řízení o projednávané věci a jeho rozhodování v jiné věci. Námitky společnosti, týkající se postupu insolvenčního správce, jsou pro posouzení námitky podjatosti soudce nevýznamné. Ochrana účastníka insolvenčního řízení za situace, kdy insolvenční správce porušil své povinnosti, nebo je nevykonává řádně, je zajištěna institutem zproštění insolvenčního správce. Přitom ani z vyjádření soudce Mgr. [příjmení] nelze mít zato, že je tu dán důvod pochybovat o nepodjatosti soudce Mgr. [příjmení] pro jeho poměr k účastníkům, k jejich zástupcům či k věci samé. Odvolací námitka dlužníka a věřitele tedy v této věci není důvodná.

6. Dle usnesení Krajského soudu v [obec] č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo] ze dne 26.2.2010, kterým byla neschválena zpráva o reorganizačním plánu ze dne 24.2.2010 předložená dlužníkem, dále svolaná schůze věřitelů podepsaným insolvenčním soudem usnesením ze dne 2.2.2010, se zde specifikovaným programem, byla zrušena a bylo rozhodnuto o tom, že úpadek dlužníka bude řešen konkursem.

7. Dle usnesení Vrchního soudu v Olomouci [insolvenční spisová značka] 3 VSOL 322/2011-B-383, kterým bylo usnesení Krajského soudu v [obec] č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo] ze dne 6.4.2011 zrušeno a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Uvedené rozhodnutí bylo vydáno 13.7.2011. V odůvodnění odvolací soud zdůraznil, že podle insolvenčního zákona vedle konkursu lze řešit úpadek či hrozící úpadek dlužníka reorganizací či oddlužením. Tyto sanační způsoby řešení úpadku mají ve vztahu ke konkursu preferenční charakter a může být o nich rozhodnuto jen na návrh – v případě reorganizace je návrh na povolení reorganizace oprávněn podat jak dlužník, tak i kterýkoliv přihlášený věřitel. To znamená, že je-li návrh na povolení reorganizace podán, je insolvenční soud povinen takový návrh způsobu řešení úpadku dlužníka projednat a rozhodnout o něm. Pokud soud návrh neodmítne, nebo nevezme na vědomí jeho zpětvzetí, je povinen o něm věcně rozhodnout, tj. buď návrh zamítne, nebo mu vyhoví a povolí reorganizaci. Dokud insolvenční soud o návrhu na povolení reorganizace takto nerozhodl, je prohlášení konkursu na dlužníkův majetek vyloučeno. Přitom absence kvalifikovaného souhlasu věřitelů s návrhem na povolení reorganizace vytváří překážku pro její povolení jen v případě návrhu podaného věřitelem. U dlužnického návrhu by taková překážka byla dána, jen pokud by věřitelé dali kvalifikovaně najevo, že si přejí řešit dlužníkův úpadek konkursem. V dané věci předložil dlužník reorganizační plán schválený alespoň polovinou všech zajištěných a nezajištěných věřitelů, přičemž je zcela nerozhodné, že souhlas věřitelů byl dlužníkem předložen na hlasovacích lístcích, neboť tato forma souhlasu pro schválení není insolvenčním zákonem předepsána. Tato forma souhlasu je předepsána pouze při hlasování o přijetí reorganizačního plánu mimo schůzi věřitelů, která nastane ve fázi insolvenčního řízení až po rozhodnutí insolvenčního soudu o povolení reorganizace a po předložení zprávy o reorganizačním plánu a jejím schválení insolvenčním soudem, a to za podmínek uvedených v ust. § 345 insolvečního zákona, přičemž výsledky hlasování dosažené mimo schůzi věřitelů se připočtou k výsledkům hlasování dosažených na schůzi věřitelů následně konané. Soud I. stupně se proto nesprávně zabýval skutečností, zda souhlasy věřitelů k reorganizačnímu plánu mají náležitosti hlasovacích lístků s tím, že shledal v tomto směru jejich nedostatky. Odvolací soud zde konstatuje, že v přezkoumávané věci insolvenční soud ani dosud žádným způsobem nerozhodl o návrhu dlužníka na povolení reorganizace tak, jak vyplývá ze zákona, tedy z § 328 insolvenčního zákona, a proto je odvolací námitka všech odvolatelů důvodná. V daném řízení bylo hlasováno na schůzi věřitelů dne 22.6.2010 o způsobu řešení úpadku dlužníka reorganizací, který však nebyl věřiteli schválen, avšak současně jako způsob řešení dlužníkova úpadku nebyl věřiteli přijat ani konkurs, když na schůzi věřitelů konané 20.10.2010, jejímž předmětem bylo hlasování o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, všichni věřitelé ve vztahu k tomuto způsobu řešení dlužníkova úpadku hlasovali negativně. Za této situace měl soud I. stupně posoudit, zda tu jsou důvody pro zamítnutí návrhu dlužníka na povolení reorganizace a v případě negativního závěru bylo na místě dlužníkovu návrhu vyhovět. Soud I. stupně navíc postupoval zcela rozporně, když nechal hlasovat o návrhu dlužníka na povolení reorganizace, tedy měl zato, že reorganizace je přípustná a navíc usnesením ze dne 22.2.2011 vyzval dlužníka k předložení aktuálního znění reorganizačního plánu, avšak poté dopěl v napadeném rozhodnutí k závěru, že podmínky přípustnosti reorganizace nejsou splněny. Soud odvolací v této věci uzavřel, že pokud již byla dána věřitelům možnost, aby na schůzi věřitelů hlasovali o způsobu řešení dlužníkova úpadku, a to reorganizací i konkursem s tím, že žádný způsob řešení dlužníkova úpadku přijat nebyl, skutečnost, že na výzvu insolvenčního soudu dlužník předložil aktuální znění reorganizačního plánu již není důvodem pro to, aby byla svolána další schůze věřitelů, jejímž programem by bylo hlasování o způsobu řešení úpadku dlužníka. V této fázi řízení bylo nutné rozhodnout o návrhu dlužníka na povolení reorganizace, o kterém soud I. stupně dosud nerozhodl, a to v intencích právních závěrů odvolacího soudu, v tomto rozhodnutí uvedených s tím, že bude-li rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 328 insolvenčního zákona, je na místě postupovat v souladu s insolvenčním zákonem tak, aby bylo o reorganizačním plánu dlužníka po jeho přijetí rozhodnuto o jeho schválení, nebo jeho zamítnutí. Teprve v rámci takového rozhodnutí se soud I. stupně má zabývat hodnocením reorganizačního plánu dlužníka ve smyslu citovaných ustanovení insolvenčního zákona. Ve zbývajícím soud konstatuje, že rozhodnutí soudu I. stupně o prohlášení konkursu bylo zrušeno pro nepřezkoumatelnost a z toho důvodu, se odvolací soud ve svém rozhodnutí již nezabýval hodnocením splnění podmínek přípustnosti reorganizace dlužníka a uzavřel, že v dané věci přichází v úvahu přípustnost reorganizace s ohledem na skutečnost, že dlužník podal v zákonem stanovené lhůtě reorganizační plán schválený všemi skupinami věřitelů.

8. Dle usnesení Krajského soudu v [obec] [insolvenční spisová značka] [číslo] ze dne 6.4.2011, kterým bylo konstatováno, že úpadek dlužníka [právnická osoba] bude řešen konkursem.

9. Dle protokolu o schůzi věřitelů ve věci [insolvenční spisová značka] – B – 237 ze dne 22.6.2010, v němž jsou tedy skutečnosti, které již konstatoval odvolací soud. Součástí uvedeného protokolu je také Seznam platných věřitelů dle jejich čísel, kdy jako věřitel [číslo] je vedena [právnická osoba] s číslem přihlášky 44. Zástupce společnosti byl při daném hlasování.

10. Dle článku ze 14.10.2011 z médií [webová adresa], vytištěného 17.9.2018, s názvem„ Trochu zasmrádlý talár“, je konstatováno, že se soudce [příjmení] nejprve stal známým díky tomu, jakým způsobem postupoval ve věci prohlášeného konkursu na podnik ZPS [obec], a následně se o 10 let později rovněž stal středem pozornosti médií v rámci svého postupu, týkajícího se insolvenčního řízení v prostějovském Oděvním podniku. Článek rovněž shrnuje krátký životopis daného soudce.

11. Dle článku ze [webová adresa] s názvem„ [příjmení] soudce [příjmení] byl pravomocně uznán vinným, podmínku soud snížil“ ze dne 5.3.2019, byl soudce [příjmení] souzen pro zneužití pravomoci úřední osoby, kdy mu tedy byl snížen podmíněný trest za neoprávněný zásah do insolvenčního řízení na 15 měsíců s odkladem na 2 roky. Rozhodnutí je pravomocné, lze proti němu podat pouze dovolání. [příjmení], který byl dočasně zproštěn funkce, tedy s definitivní platností nesmí vykonávat funkci soudce. [příjmení] vinu od počátku odmítal, k rozsudku se dnes odmítl vyjádřit.

12. Dle zprávy z ČTK, rovněž s názvem„ [příjmení] [jméno] [příjmení] dostal podmínku za zneužití pravomoci v insolvenčním řízení“, které zde konstatuje tedy průběh řízení, v rámci něhož, resp. kdy bylo prokázáno, že se dopustil soudce [příjmení] zneužití pravomoci veřejného činitele.

13. Dle článku z [webová adresa] ze 30.10.2015, vytištěného 17.9 xanon [číslo] s názvem„ Kauza insolvenční mafie: Odstartovala očista brněnského soudu“, byla uvedena obdobná trvzení.

14. Ze spisu [insolvenční spisová značka], konkrétně z přihlášky žalobce, tedy společnosti [právnická osoba], kdy tato byla podána pod č. P-44 3.3.2009 a společnost, resp. zveřejněna 3.3.2009, podána osobně 2.3.2009, kdy společnost přihlásila pohledávku, dílčí pohledávku P [číslo] ve výši 18, 130.405,00 Kč a příslušenství ve výši 2, 194.648,27 Kč, celkově tedy ve výši 20, 325.053,27 Kč, kdy se jednalo o přihlášku nepodřízenou, peněžitou, nepodmíněnou a splatnou. Dále přihlášku P [číslo] v celkové výši 5, 327.148,91 Kč, rovněž se jednalo o přihlášku nepodřízenou, peněžitou, nepodmíněnou, splatnou, v dané výši. Dále jako přihlášku P [číslo], dílčí přihlášku, v celkové výši 2, 418.139,50 Kč, rovněž totožně, a celková výše přihlášených pohledávek společnosti [právnická osoba] jako věřitele činila 28, 070.341,68 Kč. Jedná se o nezajištěné pohledávky.

15. Dle usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13.7.2011 bylo usnesení Krajského soudu v [obec] č.j. [insolvenční spisová značka] – B – 324 ze dne 6.4.2011 zrušeno a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.

16. Dle usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30.1.2015 bylo usnesení č.j. [insolvenční spisová značka]. Soud konstatuje, že uvedené rozhodnutí se nedaří soudu otevřít, neustále se tzv. hroutí insolvenční rejstřík.

17. Dle usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne xanon [číslo] bylo usnesení Krajského soudu v [obec] ze dne 2.9.2015 zrušeno a vráceno k dalšímu řízení.

18. Usnesením ze dne 31.8.2011 Krajský soud v [obec] rozhodl o povolení řešení úpadku dlužníka reorganizací, ustanovení insolvenčního správce a dalších náležitostech.

19. Dle usnesení dne 19.7.2012 byl reorganizační plán, který je zveřejněn v insolvenčním rejstříku na č.l. B [číslo], schválen.

20. Dle usnesení o schválení reorganizačního plánu, jako na č.l. B [číslo], kdy soud schválil zprávu o reorganizačním plánu dlužníka ze dne 22.6.2012, a to usnesením z 9.7.2012.

21. Usnesením z 22.2.2013 rozhodl soud o změně reorganizačního plánu, kdy se reorganizace dlužníka přeměňuje na konkurs, a sice proto, že v rámci dosavadního průběhu reorganizace nedošlo k úhradě zjištěných pohledávek věřitelů, ani (nesrozumitelné) pohledávek, a to ani zčásti. Úhrada těchto pohledávek, prostředků dodaných údajným investorem, byla přitom jediným, a tedy i podstatným bodem schváleného reorganizačního plánu. Za daných okolností tedy zde není překážka bránící přeměně reorganizace v konkurs daná ustanovením § 363 odst. 4 insolvenčního zákona.

22. Žádostí o prodloužení lhůty, zaslanou JUDr. [jméno] [příjmení] 6.12.2011 v zastoupení [právnická osoba] a.s., požádal o prodloužení lhůty k předložení reorganizačního plánu s tím, že tato končí 29.12.2011. Dlužník bezprostředně po doručení usnesení zahájil kroky k dokončení reorganizačního plánu, který však, jak insolvenční soud správně podotkl, musí doznat nezbytných změn vyvolaných zejména v závěru znaleckého posudku. S ohledem na to tedy zadal dlužník znalecký posudek a poskytl na zasedání věřitelského výboru 2.12.2011 informace o přípravě reorganizačního plánu s tím, že dokončení reorganizačního plánu brání několik objektivních skutečností. V prvé řadě se jedná o fakt, že vzhledem k dočasnému zproštění Mgr. [příjmení] z funkce soudce, nebude zřejmě realizována schůze věřitelů ohledně schválení znaleckého posudku, která se měla konat 19.12.2011. Dále, mimo jiné, vzhledem k problematické situaci v celosvětové ekonomice není pravděpodobná účast investora v projektu tak, jak je požadováno věřitelským výborem dlužníka a insolvenční správce, si mimo jiné i přes deklaraci investorova vážného zájmu, potvrzeného jeho zástupci při jednání s věřitelským výborem i dlužníkem, vyžádal ještě další čas na finální vyhodnocení časových souvislostí, a to zejména s ohledem na doposud, resp. a to zejména i z pohledu doposud neprojednaného a neschváleného znaleckého posudku. Pro případ, že by investor změnil svůj záměr a nedal definitivní stanovisko ke svoji účasti, dlužník tak směřuje k alternativní úpravě organizačního plánu, kdy investorem by byla skupina přihlášených věřitelů dlužníka, kteří vyjádřili zájem projekt převzít s tím, že by došlo k vyplacení ostatních věřitelů výhodněji, než by se jim dostalo v konkursu. Z uvedených důvodů tedy dlužník předložil věřitelskému výboru a insolvenčnímu správci na zasedání věřitelského výboru 2.12.2011 návrh, aby byla k insolvenčnímu soudu podána žádost o prodloužení lhůty k předložení reorganizačního plánu. Věřitelský výbor i insolvenční správce s tímto vyjádřili souhlas. Dlužník tedy následně požádal insolvenční soud o prodloužení reorganizačního plánu o dalších 120 dní.

23. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. ledna 2015 (čl. B [číslo]) bylo usnesení Krajského soudu v [obec] č.j. [insolvenční spisová značka] B 640 ze dne 14.4.2014 zrušeno a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.

24. Dne 20.3.2009 podal věřitel [právnická osoba] námitky k reorganizačnímu plánu úpadce [právnická osoba] s tím, že návrh na reorganizaci nerespektuje ustanovení § 337 insolvenčního zákona, neboť nerozděluje věřitele do skupin tak, aby byly v každé skupině v zásadě věřitelé se shodným právním postavením a se zásadně shodnými hospodářskými zájmy s tím, že v závěru konstatuje, že společnost je připravena podpořit reorganizaci, avšak v podobě, která bude respektovat legitimní právo věřitelů v souladu se zákonem a že dojde ke změně návrhu, či vysvětlení daných problematických bodů.

25. Dne 27.3.2009 podal námitky proti reorganizačnímu plánu věřitel [anonymizována dvě slova].

26. Dne 9.4.2009 podal námitky proti reorganizačnímu plánu věřitel [právnická osoba] a tyto dále doplnil 10.4.2009.

27. Dne 27.4.2009 byly podány námitky podjatosti dlužníkem [právnická osoba] proti rozhodnutí, resp. proti soudci Mgr. [jméno] [příjmení].

28. Další námitku podjatosti podal dlužník 28.4.2009.

29. Dále podal dne 28.4.2009 Ing. [příjmení] [příjmení] [jméno], námitky proti rozhodujícímu soudci.

30. Dne 28.4.2009 podal námitky námitka byla podána na č.l. B-74 navrhovatelem [právnická osoba] z, rovněž námitka podjatosti soudce [příjmení].

31. Dále byla na č.l. B-75 doplněna další námitka podjatosti soudce [příjmení] z 28.4.2009, a to [právnická osoba], a.s.

32. Na č.l. B-76 29.4.2009 doplnil Ing. [příjmení] své námitky podjatosti soudce [příjmení].

33. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24.6.2009 rozhodl soud o odmítnutí odvolání dlužníka a věřitelů JUDr. [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení], [právnická osoba], a.s. a [právnická osoba] a.s. s tím, že tito podali odvolání do nepřiznání hlasovacích práv na schůzi věřitelů.

34. Vrchní soud v Olomouci rozhodl dne 12.8.2009 o námitce podjatosti [právnická osoba] a.s., [právnická osoba] s tím, že soudce Mgr. [příjmení] není vyloučen z projednání dané věci.

35. Dne 12.3.2010 podal věřitel [právnická osoba] námitky podjatosti soudce [příjmení].

36. Další námitka podjatosti byla vznesena věřitelem [právnická osoba] dne 18.3.2010 a poté dne 25.3.2010 byla doplněna a upravena.

37. Vrchní soud v Olomouci rozhodl usnesením ze dne 24.5.2010 o tom, že soudce Mgr. [příjmení] není ve věci vyloučen.

38. Dne 23.6.2010 podal věřitel [právnická osoba] další námitku podjatosti soudce [příjmení] a následně tuto doplnil na č.l. B [číslo].

39. Další námitku podjatosti podala společnost [právnická osoba] 8.7.2010.

40. Dále byla podána námitka podjatosti 23.8.2010 věřitelem [právnická osoba]

41. Vrchní soud v Olomouci k námitkám věřitelů [číslo] [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] a.s a věřitele [číslo] [právnická osoba] o tom, že soudce [příjmení] není vyloučen z dané věci, a sice usnesením z 5.11.2010.

42. Dále podal zajištěný věřitel [číslo] na č.l. B [číslo] proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení námitky. Rovněž věřitel [anonymizováno], jako věřitel [číslo] na č.l. B [číslo], námitky proti uvedenému rozhodnutí. Celkem bylo ve věci podáno 14 námitek podjatosti. Soud rozhodoval celkem 3x o tom, že soudce není vyloučen z rozhodování.

43. V rámci incidenčního řízení bylo zahájeno celkem 6 incidenčních sporů, z toho 1 z nich, vedený pod sp.zn. 39 ICM 867/2011 byl nejen rozhodnut soudem I. stupně, rovněž soudem Vrchním a také Nejvyšším soudem. Ve zbývající části byly insolvenční spory buď rozhodnuty rozsudkem nebo byly návrhy na zahájení incidenčního řízení vzaty zpět.

44. Dle protokolu z prvního přezkumného jednání (č.l. B-63) se účastnilo celkem 77 věřitelů, resp. 76 věřitelů, označených 1 – 77, kdy jeden z věřitelů byl, pravděpodobně postoupil svou pohledávku dále. Celkem tedy bylo přihlášeno 90 pohledávek. Celkem byly přihlášeny pohledávky v částce 1.746.401.545,38 Kč.

45. Dle protokolu z přezkumného jednání ze dne 14.4.2009 (č.l. B-64) soud před přistoupením k prvnímu hlasování upozornil věřitele na dokumenty B-58 a B-59, tzn. usnesení o neschválení zprávy o reorganizačním plánu a sdělení [právnická osoba], a.s. Dlužník v rámci tohoto sdělení při schůzi věřitelů uvedl, že v současné době intenzivně připravuje nový zdroj financování navržené reorganizace a je připraven předložit reorganizační plán a zprávu o něm, dle pokynů insolvenčního soudu ze dne 10.4.2009.

46. Věřitel [číslo] navrhl o právech věřitelů, kteří nebyly zařazeni na přezkumné jednání, aby soud nenechal hlasovat o hlasovacích právech věřitelů popřených s tím že navrhl, aby přihlášky dosud nepřezkoumané nedostaly hlasovací práva. Tomu odporovali věřitelé Ing. [příjmení], [právnická osoba], [právnická osoba], JUDr. [příjmení] a další věřitelé, přičemž těmto věřitelům následně soud hlasovací práva nepřiznal. Dále přítomní věřitelé, kterým nebyla přiznána hlasovací práva, vznesli námitku podjatosti rozhodujícího soudce, proto další body programu schůze věřitelů již nebyly realizovány a schůze věřitelů byla odročena za účelem předložení věci se vznesenou námitkou podjatosti a podanými odvoláními Vrchnímu soudu v Olomouci.

47. Dále na č.l. B [číslo] byla konána schůze věřitelů ze dne 20.11.2009. Na žádost přítomných věřitelů nebyly realizovány body programu schůze věřitelů, a sice rozhodnutí o hlasovacích právech věřitelů, jejichž pohledávka byla na přezkumném jednání popřena, vázána na podmínku, nebo nebyla zjištěna. Dále hlasování o insolvenčním správci, jmenovaném předsedou soudu, nebo o jeho změně. Hlasování o možnosti členů náhradníků věřitelského orgánu nabývat majetek při jeho prodeji z majetkové podstaty a hlasování o způsobu řešení úpadku. Na žádost věřitelů, přítomných tedy, tyto body programu realizovány nebyly. Dále byl realizován bod programu zpráva dlužníka o jeho dosavadní činnosti v průběhu insolvenčního řízení a zprávě insolvenčního správce o dosavadní činnosti, načež byla schůze věřitelů ve výroku III. ze dne xanon [číslo] zrušena, jako na č.l. B [číslo], o čemž nebylo hlasováno, ale soud takto rozhodl.

48. Dle protokolu ze schůze věřitelů, konané dne 22.6.2010, bylo rozhodováno o hlasovacích právech věřitelů, jejichž pohledávka byla na přezkumném jednání popřena, vázána na podmínku, nebo nebyla zjištěna. Dále bylo rozhodnuto o tom, že vyloučení věřitelé nejsou oprávněni hlasovat o pátém bodu programu schůze věřitelů, tedy o hlasování o způsobu řešení úpadku dlužníka. Byla projednána zpráva dlužníka o jeho činnosti a zpráva insolvenčního správce o jeho činnosti, a rovněž zpráva věřitelského výboru o jeho činnosti v průběhu insolvenčního řízení. Poté bylo hlasováno o způsobu řešení úpadku dlužníka, případně o osobě znalce, pokud jako způsob řešení úpadku dlužníka má být odhlasována reorganizace, kdy tedy nebylo přihlíženo k hlasu věřitele [anonymizována čtyři slova], tedy věřitele [číslo]. Poté bylo přistoupeno k hlasování nejprve zajištěných věřitelů, kdy tedy věřitel [jméno] [příjmení] hlasoval s tím, že tedy způsobem řešení úpadku dlužníka nemá být reorganizace, resp. na otázku, zda souhlasí aby způsobem řešení úpadku dlužníka byla reorganizace, hlasoval zajištěný věřitel ne, a dále nezajištění věřitelé různě, přičemž na schůzi věřitelů byli přítomni věřitelé, kteří měli k dispozici [číslo] hlasů 90 % z této částky představovalo [číslo] hlasů, pro reorganizaci jako způsob řešení hlasovalo [číslo] hlasů, z čehož vyplývá, že schůze věřitelů nepřijala usnesení, kterým by jako způsob řešení úpadku dlužníka přijala reorganizaci.

49. Dle protokolu ze schůze věřitelů z xanon [číslo], jejímž předmětem mělo být rozhodnutí o hlasovacích právech věřitelů, jejichž pohledávka byla na přezkumném jednání popřena, vázána na podmínku nebo nebyla zjištěna, věřitelé rozhodli o tom, že věřitel [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] není oprávněn hlasovat na této schůzi věřitelů. Dále bylo hlasováno o způsobu řešení úpadku dlužníka s tím, že z tohoto byli vyloučeni další dva věřitelé, JUDr. [jméno] [příjmení], jako věřitel [číslo] [právnická osoba] a.s., jako věřitel [číslo]. Dále byla přednesena zpráva dlužníka o jeho činnosti, zpráva insolvenčního správce o jeho činnosti a také zpráva věřitelského výboru. K pátému bodu programu, tedy k hlasování o způsobu řešení úpadku, bylo hlasováno jednak přítomnými zajištěnými věřiteli, jednak přítomnými nezajištěnými věřiteli, kdy tito vyjádřili nesouhlas s řešením úpadku dlužníka konkursem. Co se týče hlasování o osobě soudního znalce pro případ řešení úpadku dlužníka reorganizací, nebo pro případ rozhodnutí dle § 290 insolvenčního zákona, tito věřitelé k otázce, zda souhlasí se znalcem [právnická osoba], a.s., hlasovali v poměru více než dvou třetin hlasů přítomných věřitelů pro. Co se týče projednání financování, zprávy a údržby majetkové podstaty, přítomní věřitelé a zástupci dlužníka tento bod projednávat nenavrhovali, rovněž nenavrhovali projednat postup v případech uplatněných nároků na vydání majetku z majetkové podstaty. Dále byla potvrzena volba členů věřitelského výboru, volba náhradníků a volná diskuse. Co se týče způsobu řešení úpadku s tím, že tímto by měl být konkurs, věřitelé vyjádřili nesouhlas s řešením úpadku dlužníkem s tím, že soud rozhodne o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím, vydaným na základě posouzení celého dosavadního průběhu řízení a obsahu soudního spisu, kdy soud pro úplnost uvedl, že nebudou-li hlasy věřitelů na dané schůzi, nebude-li prosazen konkurs jako způsob řešení úpadku, soud zváží konečné rozhodnutí s přihlédnutím k dosavadnímu průběhu celého řízení a obsahu soudního spisu.

50. Dle protokolu o schůzi věřitelů ze dne 16.7.2012 nebylo věřitelům JUDr. [jméno] [příjmení], [právnická osoba] s.r.o. přiznáno oprávnění hlasovat na schůzi věřitelů. Dále bylo rozhodováno o projednání znaleckého posudku, kdy tedy tento byl projednán, a dále k otázce, zda schvalují věřitelé znalecký posudek tak, jak byl soudu předložen, jako na č.l. B [číslo] a B- 432, přítomní věřitelé hlasovali více než dvěma třetinami hlasů pro přijetí znaleckého posudku, a tento byl tedy věřiteli přijat.

51. Dne 16.7.2012 byla konána další schůze věřitelů, kdy měl být projednán reorganizační plán a mělo se hlasovat o reorganizačním plánu s otázkou, zda účastníci, resp. věřitelé hlasují pro přijetí reorganizačního plánu. S ohledem na to, že na schůzi bylo přítomno [číslo] hlasů, z toho polovina představovala [číslo] hlasů, tedy pro reorganizační plán hlasovalo [číslo] hlasů, pro přijetí plánu hlasovalo 19 přítomných věřitelů, 2 byli proti. Skupina nezajištěných věřitelů reorganizační plán přijala ve smyslu kvóra.

52. Dne protokol ze schůze věřitelů ze dne 8.2.2013 (č.l. B [číslo]), jejímž předmětem bylo plnění reorganizačního plánu a hlasování o možnosti zrušení rozhodnutí o schválení reorganizace a prohlášení konkursu na majetek dlužníka. S ohledem na to, že věřitelský výbor konstatoval, že měly být splněny zapodstatové pohledávky a do 30ti dnů měly být pohledávky dle plánu splaceny, kdy rozhodnutí věřitelského výboru o usnesení o reorganizačním plánu nabylo právní moci 14.1.2013 a doposud nebylo nic splněno, z těchto důvodů tedy věřitelský výbor navrhl, aby dlužník do 15.2.2013 předložil věřitelskému výboru potvrzení o složení prostředků na účtu dlužníka a seznam příkazů k úhradě dle reorganizačního plánu. V opačném případě bude věřitelský výbor navrhovat postup podle § 363 insolvenčního zákona s tím, že další jednání věřitelského výboru je svoláno na 18.2.2013. S ohledem na to tedy soud se ztotožnil se stanoviskem věřitelského výboru, pokud jde o další postup v řízení, a pokud nebude mít do 20.2.2013 sdělení od dlužníka o splnění podmínek daných ze strany věřitelského výboru ve věci plnění plánu, neprodleně rozhodne o zrušení reorganizace a prohlášení konkursu na majetek dlužníka, a to bez jakéhokoli dalšího soudního jednání.

53. Usnesením ze dne 22.2.2013 rozhodnuto o přeměně povolené reorganizace dlužníka na konkurs.

54. Na č.l. B [číslo] je založen protokol ze schůze věřitelů 4.11.2013, kdy byla projednána zpráva insolvenčního správce o dosavadní činnosti a z průběhu zpeněžování, a rovněž hlasováno o tom, aby schůze věřitelů převzala pravomoc věřitelského výboru v konkrétních otázkách, kdy tedy tento návrh přijat nebyl. Dále byly projednány výsledky výběrového řízení, jehož podmínky jsou stanoveny v usnesení soudu, jako na č.l. B [číslo], a dále mělo proběhnout hlasování o souhlasu či nesouhlasu s prodejem majetku dlužníka postupem mimo dražbu na základě výsledků výběrového řízení dle podmínek založených ve spise, jako na č.l. B-78. O těchto bodech následně na návrh věřitelů hlasováno nebylo.

55. Ve spise je dále založen, jako na č.l. B [číslo], protokol o schůzi věřitelů z 9.12.2013, které následně nebylo konáno a bylo odročeno na 16.12.2013.

56. Dle protokolu ze schůze věřitelů ze dne 16.12.2013 (č.l. B [číslo]) bylo hlasováno o smlouvě o prodeji majetku, zahrnutého do soupisu majetkové podstaty dlužníka mimo dražbu, přičemž smlouva o prodeji majetku z majetkové podstaty konkrétnímu zájemci byla schválena.

57. Dle konečné zprávy a návrhu rozvrhového usnesení (č.l. B – 758) má být jednotlivým věřitelům rozděleno celkem 36.728.722,32 Kč, tedy toto již bylo uspokojeno z rozvrhového usnesení, které bylo v rámci dané věci vydáno, a k uspokojení zbývalo celkem 1.501.409.486,20 Kč s tím, že k částečnému rozvrhu bylo ještě dále určeno 342.412,69 Kč. Věřiteli [číslo] s přihláškou [číslo] bylo určeno 6.248,88 Kč s tím, že již dříve mu bylo vyplaceno 670.282,93 Kč.

58. Dle rozvrhového usnesení, založeného ve spise, jako na č.l. B- 767, ze dne 9.5.2019, bylo pro věřitele určeno celkem 342.412,69 Kč, tedy na každou pohledávku, zjištěnou. V rámci uspokojení mělo být uhrazeno 0,022806 %, přičemž tedy věřiteli [číslo] [ulice], mělo být uhrazeno 6.248,88 Kč, přičemž tento měl zjištěnou pohledávku ve výši 28.070.341,68 Kč a výši dosud neuspokojených pohledávek 27.400.058,75 Kč.

59. Dle zprávy o splnění rozvrhového usnesení, založené ve spise jako na č.l. B [číslo], ze zprávy z 31.10.2019 rozvrhovým usnesením, jako na č.l. B [číslo], ve spojení s B [číslo], které nabylo právní moci 4.6.2019, bylo rozhodnuto o výtěžku ze zpeněžení majetkové podstaty. Správce splnil rozvrhová usnesení dlužníka a 31.10.2019 vyplatil posledního nezajištěného věřitele dle těchto usnesení.

60. Usnesením, jako na č.l. B [číslo], poté soud zprostil insolvenčního správce funkce po zrušení konkursu, a sice 28.1.2020 O zrušení konkursu bylo rozhodnuto, jako na č.l. B [číslo], dne 12. listopadu 2019.

61. Co se týče rozhodování odvolacího soudu, tento rozhodoval ve věci 29.6.2009, jako na č.l. B-89, kdy odmítl odvolání dlužníka a věřitelů proti nepřiznání hlasovacích práv. Dále rozhodoval na č.l. B [číslo] k odvolání dlužníka a věřitele [anonymizována dvě slova], kdy tedy toto odmítl, dále zrušil věc ve výroku III., a sice usnesení, jako na č.l. B [číslo], a věc vrátil k dalšímu řízení.

62. Dále na č.l. B [číslo] odmítl odvolání společnosti [právnická osoba] proti usnesení B [číslo], a dále rozhodnutí B [číslo] zrušil a věc vrátil k rozhodnutí opětovnému. Poté odvolací soud, jako na č.l. B [číslo], vrátil věc bez věcného vyřízení 27. prosince 2012 s ohledem na to, že byl předložen spis k rozhodnutí o námitce podjatosti a je zřejmé, že věřitel vzal svou námitku podjatosti v plném rozsahu zpět a není tedy třeba rozhodnutí nadřízeného soudu.

63. Dále rozhodoval odvolací soud, na č.l. B [číslo], o odvolání dlužníka a věřitelů [právnická osoba], I.B.C. [obec] spol. s r.o. a [právnická osoba] tak, že se usnesení Vrchního soudu v Olomouci, jako na č.l. B [číslo], opravuje v datu vydání rozhodnutí. Jednalo se o usnesení z 30.6.2011.

64. Dále odvolací soud, jako na č.l. B [číslo], rozhodl k odvolání dlužníka a věřitelů [číslo] I.B.C. [obec] spol. s r.o., [právnická osoba], [právnická osoba] a [právnická osoba] tak, že usnesení, jako na č.l. B [číslo], zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

65. Dále soud rozhodl na č.l. B [číslo], kdy potvrdil usnesení B [číslo], a sice svým usnesením ze dne 10.1.2013, a to k odvolání věřitele [příjmení] [jméno] [příjmení] spol. s r.o.

66. Dále soud odvolací rozhodoval ve věci dne 29.3.2018, jako na č.l. B [číslo], kdy rozhodnutí Krajského soudu v [obec] B [číslo] částečně potvrdil a částečně zrušil.

67. Dle stanoviska Ministerstva spravedlnosti ze dne 14.8.2019 byl nárok žalobce předběžně projednán s tím, že 11.12.2018 žalobce uplatnil svůj nárok, obsahově totožný jako je žalobou.

68. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], který byl předsedou představenstva [právnická osoba], a.s., která ještě několik dnů před podáním insolvenčního návrhu měla schůzku se všemi dodavateli. Zástupci bank potvrdili firmě dofinancování úvěru s tím, že toto bude probíhat od února následujícího roku. Poté však byl na Krajský soud v [obec] podán insolvenční návrh, kdy navrhovatel jako věřitel uplatnil zhruba pohledávku ve výši 2 milionů, nicméně tento navrhovatel nebyl oprávněn takový návrh podat, kdy sám nebyl v žádném obchodním vztahu se společností a stal se vlastníkem pohledávky i přes zákaz prodeje pohledávky od [právnická osoba] [příjmení]. Ačkoliv na tuto skutečnost byl soud upozorněn, nereagoval a vyhlásil insolvenční řízení. Poté se začali přihlašovat další věřitelé a rozběhlo se insolvenční řízení, proto banky již nadále v projektu nehodlaly pokračovat. Společnost požádala o souhlas věřitelů s moratoriem a ten dostala, poté jí soud povolil moratiorium na tři měsíce. Během té doby společnost znovu zahájila jednání o dofinancování u bank, ke kterému se kladně stavěla i většina věřitelů. To vyžadovalo více času, než bylo povolené moratorium, proto společnost požádala o prodloužení a bylo jí vyhověno jen částečně a pro ukončení procesu to nestačilo. Poté byla nařízena schůze věřitelů a na ní prohlášen úpadek dlužníka. Společnost tak znovu začala pracovat na reorganizaci, protože zájem o vstup do společnosti nadále trval, reorganizaci mělo údajně podporovat minimálně 80 - 85 % věřitelů. Poté soudce rozhodl o tom, že nepřipouští hlasovací práva akcionářům a jimi vlastněným firmám, čímž jim vzal možnost hlasovat ve všech podstatných, ve všech podstatných věcech. To se promítlo i při volbě věřitelského výboru, kdy byli navrženi a odsouhlaseni věřitelé, kteří získali maximální počet hlasů a buď na základě rozhodnutí Mgr. [příjmení] nebo na návrh věřitele [příjmení] [příjmení] (věřitele spolupracujícího s navrhovatelem a konkurujícího skupině spolupracující s dlužníkem), ač původně odsouhlaseni, tito schváleni nebyly. Pan soudce [příjmení] údajně začal dosazovat do výboru direktivně členy dle svého rozhodnutí, bez souhlasu ostatních věřitelů. Podobně proběhlo nějakém celodenním jednání, jehož výsledek byl svědkem označen za vynucený. Společnost tehdy pracovala na reorganizačním plánu, který počítal s uspokojením v rozsahu cca 35- 38% pohledávek akcionářů a jejich společností s tím, že tyto budou kapitalizovány a investor, který měl zájem do společnosti vstoupit, měl vyplatit předkládaný podíl ostatním věřitelům. Celá věc byla konzultována s profesorem [příjmení], členem NERVu. Těsně před schůzí věřitelů, která měla předběžně schválený reorganizační plán odhlasovat, byla soudem schůze věřitelů zrušena a byl vyhlášen konkurs. Společnost a většina věřitelů se proti tomu odvolala, ale prodlení v rozhodnutí o odvolání bylo problémem pro potenciální investory. Společnost měla v té době jednu z nejvyšších investičních pobídek, kterou kdy vlastně Ministerstvo průmyslu a CzechInvest přidělilo české firmě, představující více než sedm set milionů a která měla být čerpána více než sedm set, popř. až po dobu deset let. Pro investory to bylo velice aktraktivní a vystřídala se jich řada. Když byl prohlášen konkurs (pozn. soudu – pravděpodobně myšleno insolvenční řízení?), společnost počítala v rámci prvního reorganizačního plánu s účastí zlínské [právnická osoba] [obec], která dodávala dlužníkovi materiál a měla o jejím chodu poměrně podrobné informace. Ta nabídla řešení problému společnosti pomocí nově založené dceřiné společnosti, do které by mělo vstoupit i několik zahraničních investorů a celý projekt financovat. Ti zahraniční investoři svůj zájem potvrzovali. Současně se krátil čas trvání investiční pobídky. Po vzniku konkursu se vše rozpadlo a v prvotní fázi bylo společnosti sděleno, že bez investičních pobídek není projekt pro investory zajímavý, nicméně pokud by byla povolena reorganizace, společnost své partnery přesvědčila, aby se jej přesto zúčastnili. To se pak opakovalo ještě jednou. Poslední pracovní den před schůzí věřitelů, která měla rozhodnout o reorganizaci, Mgr. [příjmení] schůzi věřitelů zrušil a bez souhlasu věřitelského výboru vyhlásil konkurs. Opět bylo podáno odvolání a znovu byl konkurs zrušený, ale v mezidobí již investiční pobídka pominula a nedala se znovu obnovit. Zajistit investory tak již bylo mnohem problematičtější, nicméně přesto se to dařilo, protože projekt byl opravdu dobře připravený a samotný insolvenční návrh byl podán zhruba necelých šest měsíců před zahájením zkušebního provozu. V té době již byla továrna prakticky úplně dokončena a bylo možné v relativně krátké době pokračovat v chodu. Ale jak se insolvenční řízení začalo natahovat, byla překročena dvouletá záruka, některé věci musely být repasovány či nově vyrobeny a vyměněny a situace byla čím dál problematičtější. Rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ve vztahu k jednotlivým usnesením Krajského soudu v [obec], bylo několik, sedm, možná osm a rušila rozhodnutí Krajského soudu v [obec], protože nebylo postupováno v souladu se zákonem. Svědek sám uplatnil v řízení vlastní pohledávky, jednak prostřednictvím své stavební firmy [příjmení], další pohledávky v rozsahu asi 270 milionů. Dokud ji vlastnil, byla vyňata ze všeho. Následně měla určitá skupina podat insolvenční návrh i na jeho společnost, protože už nebyl schopen ji nějakým způsobem dotovat a jejím insolvenčním správcem se stala týž osoba, která byla insolvenčním správcem dlužníka. Byť již mohla poté svědkova společnost i v probíhajícím řízení hlasovat, vždy opačně. Svědek to označil za problémy, které v souvislosti s insolvenčním řízením dlužníka nastávaly a uvedl, že nechápal způsob rozhodování soudu s tím, že společnost se nejen on snažil udržet pomocí nemalých finančních prostředků, protože věřil v její projekt. Po deseti letech už však mu došly síly a postupně už ani jeho společníci nebyli schopni projekt nějakým způsobem dotáhnout. Investoři se různě objevovali, ale následně odstupovali. Pokud byl svědek dotázán, zda si vědom toho, že v rámci insolvenčního řízení jsou vyloučeny z hlasování na věřitelském výboru, nebo na schůzi věřitelů osoby, které jsou v koncernu s dlužníkem a které by vlastně de facto tímto způsobem mohly ovlivňovat to hlasování na tom insolvenčním řízení, svědek toto potvrdil, namítl však, že v prvotní fázi tato zásada nebyla uplatňována. Ze strany věřitelů nebyl žádný návrh v tomto smyslu, protože v tomto případě věřitelé věděli, že nejde o zaviněné insolvenční řízení. Šlo o shodu okolností, kdy koncem roku xanon [číslo] xanon [číslo] nastala bankovní krize a zástupci bank garantovali doplacení úvěrů. Hlavním lídrem bank přitom byla [právnická osoba]. Jestliže nedošlo ke splnění podmínek reorganizačního plánu a proto došlo ke zrušení té reorganizace a přeměně na konkurs, svědek uvedl, že pokud jde o splnění podmínek první reorganizace, jednalo se o nepravdivé tvrzení soudce [příjmení], které bylo vyvráceno odvolacím soudem. Pokud jde o druhý, opravený plán reorganizace, situace se již změnila, byli tlačeni časem a investoři ztráceli zájem. Vlastně i poslední investor, [právnická osoba], který doložil věřitelskému výboru své zájmy a návrh řešení, to po roce trvání již nedotáhl a společnost již neměla sílu hledat někoho jiného. V rámci opraveného reorganizačního plánu byla investorem právě EGU, protože [anonymizována dvě slova] po ztrátě investičních pobídek ztratila zájem. Poté odstoupil i tento investor. Investor [anonymizována dvě slova] odstoupil od svého záměru v důsledku druhého rozhodnutí soudu o tom, že reorganizace bude řešena konkursem.

69. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

70. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

71. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

72. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

73. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

74. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

75. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

76. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

77. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

78. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

79. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

80. V daném případě se jednalo o řízení insolvenční, které je svých charakterem zvláštní, protože na rozdíl od většiny jiných soudních řízení, nesměřuje k vyřešení sporu mezi stranami, ale k uspořádání majetkových poměrů dlužníka, který je v úpadku. [ulice] roli nemá v insolvenční řízení soudce, ale insolvenční správce, na jehož úkony není možno nahlížet s ohledem na platné zákony jako na úkony soudu nebo orgánu státu. Správce je soukromou osobou, která činí úkony v insolvenční řízení vlastním jménem a na svou odpovědnost. Soud zejména vykonává dohled nad činností správce a schvaluje významné úkony správce, což, jak vyplynulo ze zkoumaného spisu, soud řádně činil. Pouze na první fázi insolvenčního řízení (od podání insolvenčního návrhu do vydání usnesení o způsobu řešení úpadku) je možno nahlížet jako na typické soudní řízení, v němž soud rozhoduje o vyřešení sporu a v němž činnost, respektive nečinnost soudu lze přičítat státu k tíži. Druhá fáze insolvenčního řízení, kdy je již rozhodnuto o způsobu řešení úpadku dlužníka, je ovlivňována řadou okolností subjektivních a objektivních. Délka insolvenčního řízení je z pohledu subjektivního ovlivněna chováním účastníků řízení, kterými jsou insolvenční věřitelé a dlužník a také chováním třetích osob dotčených řízením, kterými jsou zejména dlužníci úpadce. Z pohledu objektivního je insolvenční řízení ovlivněno řadou okolností, jako je rozsah majetku v majetkové podstatě, prodejnost věcí v majetkové podstatě apod. Chování osob, účastníků řízení i třetích osob, které prodloužilo dané konkurzní řízení nelze přičítat státu k tíži při hodnocení přiměřenosti délky insolvenčního řízení. V odškodňovacím řízení byly žalobcem uplatněny dva nároky, majetková škoda a zadostiučinění z délky řízení. Nárok na majetkovou škodu, která byla výslovně dovozována z nesprávných rozhodnutí, která, proti kterým byla podána odvolání, která byla zrušena vrchním soudem. V daném případě se nejednalo o pravomocná rozhodnutí, která byla pro nezákonnost následně zrušena nadřízeným orgánem (tzn. odvolacím či dovolacím soudem), tedy taková rozhodnutí, jaká judikatura považuje za nesprávná rozhodnutí. Veškerá žalobcem označená rozhodnutí byla zrušena v rámci odvolacího řízení, bylo možné se proti nim bránit procesními prostředky, se kterými procesní předpisy spojují přezkum takovýchto, této správnosti, nebo nesprávnosti tohoto rozhodnutí, a tím pádem odstranění jeho nezákonnosti, takovéhoto rozhodnutí. V takovém případě nemůže již z podstaty věci, nepravomocné rozhodnutí zapříčinit vznik škody jako takové. Nelze tak konstatovat než, že nárok na náhradu škody z nesprávných rozhodnutí žalobci nevznikl. Jen na okraj soud konstatuje, že i kdyby žalobci nárok na náhradu škody vznikl, nelze přijmout její vyčíslení tak, jak ji žalobce označil, protože skutečnost, že dne 25.2.2010 dlužník sestavil a předložil soudu reorganizační plán, podle kterého by měla žalobkyně obdržet mnohonásobně vyšší uspokojení, není zárukou toho, že by jej v totožném znění soud rovněž schválil. Nejedná se o úkon, který by byl závislý pouze na vůli dlužníka, ale je ovlivněn řadou dalších okolností, včetně vlivu třetích osob a věřitelů. Už vůbec to neznamená, že by byl takový reorganizační plán opravdu naplněn, dodržen a žalobci by se tak skutečně dostalo uspokojení v namítané výši. Schválení reorganizačního plánu samo o sobě vyžaduje, aby takový reorganizační plán splnil zákonem stanovené náležitosti a mezi tyto náležitosti, mimo jiné, patří i souhlas stanoveného počtu věřitelů. V této souvislosti soud poukazuje na to, že i z hlasování na schůzi věřitelů, konané 22.6.2010 vyplývá, že schůze věřitelů nepřijala usnesení, kterým by jako způsob řešení úpadku dlužníka přijala reorganizaci. Reorganizační plán v daném řízení schválen ve výsledku byl, nicméně právě v důsledku toho neplnění reorganizačního plánu, byla reorganizace přeměněna v konkurs. Na tom nic nezměnila ani svědecká výpověď JUDr. [příjmení], který se především věnoval vysvětlení samotné projektu a podnikání úpadce před zahájením insolvenčního řízení, nicméně z hlediska vzniku škody jako takové nepřinesl do věci žádný přínos. Je zřejmé, že svědek je přesvědčen o tom, že podnikatelský projekt dlužníka byl vyhotoven perfektně a pravděpodobně ani reorganizační plán netrpěl nedostatky, nicméně jeho výpověď byla v tomto směru vyvrácena samotným průběhem insolvenčního řízení (dále viz níže). Co se týče délky řízení, ta byla uplatňována v částce 20 tis. Kč za každý rok řízení (první dva roky v poloviční výši), až do jeho skončení, řízení sice bylo zahájeno 26.11.2008, avšak pro žalobce trvalo od 2.3.2009, kdy podal svou přihlášku do insolvenčního řízení, do 15.7.2019, kdy bylo vydáno rozvrhové usnesení, na základě kterého došlo k vyplacení zbývající části uspokojení jeho pohledávky. Insolvenční řízení tak pro žalobce trvalo 10 let a 4 měsíce, přičemž v řízení se zúčastnilo 76 věřitelů a lze je označit za složité, jednak z hlediska využití všech institutů insolvenčního práva, od moratoria přes reorganizaci až ke konkursu, jednak z hlediska aktivity účastníků řízení, neboť ve věci bylo podáno celkem 14 námitek podjatosti rozhodujícího soudce (dlužno dodat, že neúspěšných), řada opravných prostředků proti jednotlivým rozhodnutím soudu, včetně schválení konečné zprávy, a samozřejmě objemem pohledávek přihlášených do majetkové podstaty. Z hlediska délky řízení je podstatné i to, že dlužník požádal o povolení moratoria a následně o jeho prodloužení, přičemž moratorium mu bylo povoleno přibližně na 3,5 měsíce. Následně bylo řízení do určité míry poznamenáno i snahou dlužníka o schválení reorganizace, jeho projekt však trpěl nedostatky a sami věřitelé jej nehodlali schválit, proto musel být přepracován. Co se týče jednotlivých úkonů soudu, soud v prvotní fázi do 5.3.2009, kdy bylo tedy rozhodnuto o úpadku dlužníka, postupoval rychle a plynule, v jeho jednotlivých krocích nelze shledat žádný průtah. Pokud jde o druhou fázi řízení po prohlášení úpadku dlužníka, jak již bylo shora uvedeno, nemá na ni insolvenční soud zásadní vliv, když tato je především v rukou insolvenčního správce, přesto nelze ani v úkonech soudu shledat žádný průtah, kdy tyto byly prováděny prakticky každý měsíc, často více úkonů během jednoho měsíce. Tato fáze je navíc převážně zaměřena na samotný účel insolvenčního řízení, tedy ke zpeněžení majetku dlužníka a uspokojení věřitelů. V daném řízení 12x rozhodoval odvolací soud, a to jednak o jednotlivých námitkách podjatosti, jednak o odvoláních účastníků do jednotlivých rozhodnutí soudu. Rovněž rozhodoval Ústavní soud, byť o zastavení řízení o ústavní stížnosti, když tato byla vzata zpět. Sám žalobce se na délce řízení nijak nepodílel, přičemž tento byl v řízení uspokojen v rámci rozvrhového usnesení (ve znění jeho doplnění) ve výši 676.531,81 Kč, přičemž se jedná o akciovou společnost se základním kapitálem dle veřejně dostupných informací v obchodním rejstříku ve výši 401 320 000 Kč. Soud proto hodnotí význam daného insolvenčního řízení jako běžný. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že délka insolvenčního řízení nebyla nepřiměřená. S ohledem na to soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

81. Na závěr nutno doplnit ještě to, že soud v odškodňovacím řízení není revizním orgánem, není na něm, aby hodnotil, zda soud měl postupovat ve věci jinak či přistupovat jiným způsobem k hodnocení jednotlivých skutečností, a jestliže bylo ze strany žalobce namítáno, že nerozhodoval v souladu s projevenou vůlí věřitelů, bylo na žalobci či ostatních věřitelích, aby se tomuto postupu bránili prostřednictvím odvolání (což v řadě případů rovněž učinili). Rovněž pokud žalobce namítá, že soud v jednom případě připustil hlasování věřitelů v koncernu společně s ostatními věřiteli, zatímco v dalších případech již nikoliv, jedná se o rozhodovací činnost soudu, do které zdejší soud nemůže zasahovat. Pokud žalobce namítá, že insolvenční řízení vůbec nemělo být zahájeno, když návrh byl podán osobou, která dle názoru dlužníka nebyla aktivně legitimována, nelze než konstatovat, že insolvenční zákon předepisuje každý návrh, který není zjevně šikanózní či bezdůvodný a obsahuje povinné náležitosti zveřejnit v insolvenčním rejstříku do dvou hodin od podání a následně je poté již věcí případných věřitelů, zda se do řízení přihlásí či nikoliv. Pokud se následně ukáže, že návrh byl bezdůvodný, je na místě řízení zastavit. To však nebylo v daném případě naplněno a není podstatné, z jakého důvodu či kdo návrh podal, podstatné je, že insolvenční řízení bylo vedeno po právu. A konečně pokud žalobce dovozuje, že soudce Mgr. [příjmení], který dané řízení vedl, byl v jiných věcech shledán kárně vinným, že nepostupoval v souladu se zákonem, potažmo byl dokonce odsouzen za trestný čin v souvislosti se svou funkcí, nebylo nijak prokázáno, že by se tak stalo v daném řízení. Souvislosti, které žalobce dovozuje z několika článků či samotného odsouzení bývalého soudce, jsou čistě fabulací 82. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř.. Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalované písemně vyjádřila k žalobě dne, načež se připravovala na jednotlivá ústní jednání dne 26.1.2021, 12.3.2021 a [číslo] a těchto jednání se rovněž zúčastnila. přísluší žalované náhrada nákladů řízení v rozsahu 7 úkonů po 300 Kč, celkem tedy 2 100 Kč.