45 C 115/2022-80

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] pro omluvu a o zaplacení 17 946,72 Kč + 60 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, se co do povinnosti žalované, zaplatit žalobci částku 17.946,72 Kč, a poskytnout žalobci omluvu, částečně zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 20.000,00 Kč, a to, od 1.7.2022 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky 40.000,00 Kč, spolu s úrokem z prodlení od 1.7.2022 do zaplacení, zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 34 245,22 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 60 000 Kč a náhrady majetkové újmy ve výši 17 946,72 Kč, způsobené mu v důsledku nezákonného trestního stíhání, vedeného u Okresního soudu v Teplicích pod sp.zn. 5 T 78/2020. Řízení byl zahájeno usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 7.7.2020, na jehož základě byl žalobce stíhán pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst.1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit v souvislosti s výkonem svého zaměstnání jako strážník [anonymizována tři slova] [obec]. Řízení pak skončilo rozsudkem Okresního soudu v Teplicích, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby a který nabyl právní moci dne 28.7.2021. V souvislosti s trestním stíháním vznikla žalobci majetková škoda, protože byl zastoupen obhájcem, který následně žalobci vyúčtoval jednotlivé úkony právní služby v celkové výši 17 946,72 Kč. Na žalobce mělo trestní řízení devastující vliv, kdy vše se dělo na malém městě a jeho pověst tak nejen přímo, ale i na sociálních sítích utrpěla újmu. Po celou dobu trestního řízení trval stav stresu a nejistoty, jenž byl mimo jiné způsoben i tím, že v případě odsouzení by byl žalobce nucen skončit ve svém zaměstnání u policie a to navíc zcela dehonestován. Současně žil žalobce po celou dobu ve stresu a nejistotě ohledně výsledku trestního řízení a to nejen ohledně svého zaměstnání, kdy v případě pravomocného odsouzení by samozřejmě o své zaměstnání přišel, neboť k jeho výkonu musí mít čistý trestní rejstřík. Žalobce uvedl, že trestní stíhání neměl být vůbec zahajováno, protože ve věci nebyly dány žádné indicie, nasvědčující trestnému činu ze strany žalobce. V této souvislosti označil žalobce postup orgánů činných v trestním řízení za formálně úřední a alibistický. V této souvislosti žalobce vyjádřil své přesvědčení, že celé řízení nemělo být vůbec zahájeno a pokud ano, celá věc měla skončit odložením případu a neměla být dále vůbec řešena v dalším přípravném řízení ani v řízení před soudem. Z trestního řízení je totiž seznatelné, že byl obviněn na základě nepodložených tvrzení osoby, jež měla v předmětné době v sobě 3 promile alkoholu, možná i drogy, a nevěděla víceméně o sobě ani co dělala. Postupem orgánů činných v trestním řízení, trvajícím od 31.12.2018 do 28.7.2021, tak vznikla žalobci nemajetková újma, k jejímuž odškodnění dle žalobce nepostačuje pouhé konstatování porušení práva, a kterou stanovil ve výši 60 000 Kč. Stav nejistoty a stresu spojeného s řízením měl trvalého nepříznivého působení do osobnostní a rodinné a majetkové sféry žalobce. Spor resp. jeho výsledek byl pro žalobce velmi významný s ohledem na jeho postavení u policie, kdy mezi požadavky na výkon policisty patří požadavky na zápisu prostý trestní rejstřík. V této souvislosti odkázal na stávající judikaturu Nejvyššího soudu ČR, např. rozsudek ze dne 7.9.2011, sp. zn. 30 Cdo 4385/2010, rozsudek ze dne 3.11.2010, sp. zn. 30 Cdo 3930/2009 nebo rozsudek ze dne 21.10.2010 sp.zn. 30 Cdo 3026/2009. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 15.9.2021, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 15.9.2021 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. ve výši 17.946,72 Kč na náhradu nákladů právního zastoupení a náhradu nemajetkové újmy, jejíž výši však nespecifikoval ani na výzvu žalované ze dne 26.7.2022. V rámci projednání žádosti žalobce dne 16.8.2022 žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., požadovaná náhrada škody a přiměřeného zadostiučinění však nebyla žalobci poskytnuta v požadované výši. Žalovaná poskytla žalobci odškodnění ve výši 17.922,93 Kč, ve zbytku byla žádost žalobce zamítnuta. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení a doplnila, že nárok na náhradu škody shledala důvodným do výše 15.246 Kč za obhajné, cestovné v celkové výši 1.466,93 Kč vč. DPH a promeškaný času v žalobcem požadované výši 1.210 Kč vč.DPH. Dále žalovaná odkázala na stávající judikaturu (zjm. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15.3.2012, sp. zn. 30 Cdo 2555/2010 nebo rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 4525/2017, nález Ústavního soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 13/12 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1711/2015 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 8. 2012 sp. zn. 30 Cdo 2256/2011) a doplnila, že trestní stíhání žalobce bylo vedeno pro trestný čin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 trestního zákoníku a trestný čin zneužití pravomoci dle § 329 odst. 1 a) trestního zákoníku. Řízení trvalo celkem 1 rok, což není délkou nepřiměřenou, neboť orgány činné v trestním řízení postupovaly plynule. Žalobce neuvedl žádné konkrétní, týkající se následků trestního stíhání do jeho osobnostní sféry a prokazující nemajetkovou újmu. Z toho důvodu mu bylo poskytnuto„ pouhé“ konstatování, že nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání žalobce na základě usnesení o zahájení trestního stíhání Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Služba kriminální policie a vyšetřování, Územní odbor [obec], oddělení obecné kriminality ze dne 7.7.2020, č.j. KRPU- 5988-81/TČ-2019-040971-KP, došlo k porušení práva žalobce nebýt trestně stíhán jinak, než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, garantovaného článkem 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Současně se žalovaná žalobci za vydání nezákonného rozhodnutí a s tím související porušení práva se žalobci omluvila. Poskytnuté zadostiučinění nemajetkové újmy proto považuje za zcela dostatečné. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.

3. Žalobce doplnil, že během řízení byl pod silným psychickým tlakem, neboť 20 let pracoval jako policista, a hrozilo mu ukončení pracovního poměru z důvodu porušení právních povinností, což by ohrozilo nejen jej, ale i existenci jeh rodiny, měl hypotéku na byt, závazky – úvěr na auto, řešil finanční zajištění a možné existenční problémy. Pokud by byl potrestán, přišel by o zbrojní průkaz, přišel by o práci v oboru, kde měl zkušenosti. Měl problémy se spaním, měl neklidné spaní, a pokud usnul tak měl děsivé sny, bolesti hlavy a krku a zad, které neustávaly ani v noci, byl vyčerpaný, fyzicky slabý, zhubnul, byl ztuhlý, neustále rozrušený, ve dne polehával, vynervovaný s obtížným soustředěním, kdy jej vlastní tělo nutilo myslet neustále na tuto věc, léky si kupoval volně prodejné nebo je měl od kolegů. Po dobu trestního řízení se nemohl věnovat svým dvěma synům (7 let a 3 roky) ani své manželce. Ponížilo jej, když mu bezdůvodně vzali otisky, DNA a zařadili jej do databáze„ zločinců“, těch zločinců, u kterých se on sám podílel na jejich stíhání, biologický materiál zařazený do této databáze přitom není možné vymazat. V zaměstnání mu bylo trestní řízení neustále předhazováno, nebylo to příjemné, stresovalo jej to, ze stresu jej bolel žaludek a občas zvracel, nejedl. Celá trestní věc se probírala rovněž na stránkách města Krupky a na facebooku, kde byly zveřejněny informace z trestního spisu. Žalobce vnímal zvláště úkorně celé řízení i proto, že si nedokázal vysvětlit, že PČR jeho obvinění postavila na opilecké výpovědi„ poškozené“, která si vlastně nepamatovala nic a dle jejího sdělení to teprve druhý den dávala dohromady, co jí kdo řekl. Tvrzení žalované, že ji údajně udeřil, přitom byla nepravdivá již jen z toho důvodu, že by žalobce ženu nikdy neuhodil. Začal se obávat, aby nebyl obviněn znovu, když byl takto bezdůvodně obviněn. V obci [obec] (malém městě) přitom všichni věděli, že trestní stíhání žalobce probíhá, protože„ poškozená“ byla příbuznou známého politika, který dal najevo svůj zájem na vyšetření celé věci a odsouzení žalobce. Ten však v důsledku kauzy nakonec odstoupil z kandidátky. Žalobce dále polemizoval s tvrzeními žalované, uvedenými v protokolech z líčení, ohledně probírání dané kauzy na sociálních sítích, průběhu celé události, která byla předmětem trestního stíhání.

4. Žalobce vzal žalobu opakovaně částečně zpět, a to nejprve 19.3.2023 co do částky 17 922,93 Kč, uhrazené mu žalovanou, poté při ústním jednání 24.3.2023 co do částky 23,79 Kč a požadované omluvy.

5. Mezi účastníky nebylo sporu potud, že žalobce uplatnil dne 15.9.2021 u žalované nárok na náhradu škody za náklady na obhajné ve výši 17.946,72 Kč a zadostiučinění nemajetkové újmy, způsobené nezákonným trestním stíháním v blíže nespecifikované výši.

6. Sdělením Ministerstva spravedlnosti ze dne 20.9.2021 byl žalobce informován, že žalované bylo doručeno podání z 15.9.2021, kterým žalobce uplatnil náhradu dané škody.

7. Výzvou Ministerstva spravedlnosti ze dne 26.7.2022 byl žalobce vyzván ke specifikaci výše požadovaného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

8. Stanovisko Ministerstva spravedlnosti ze dne 16.8.2022 byl nárok žalobce vypořádán, přičemž žalobci byla poskytnuta částka 17.922,93 Kč, a ve zbytku byla jeho žádost odmítnuta.

9. Usnesením Policie ČR č.j. KRPU-5988-81/TČ-2019-040971-KP ze dne 7.7.2020 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst.1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit v souvislosti s výkonem svého zaměstnání jako strážník Městské policie v [obec].

10. Obžalobou Okresního státního zastupitelství v [obec] č.j. 1 ZT 229/2020 – 9 ze dne 24.11.2020 byl žalobce obžalován z trestného činu, který mu byl kladen za vinu již usnesením o zahájení trestního stíhání.

11. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích č.j. 5 T 78/2020 ze dne 28.7.2021, které nabylo právní moci téhož dne 28.7.2021, byl žalobce zproštěn obžaloby státní zástupkyně, č.j. 1 ZT 229/2020 – 9.

12. Ze spisu sp.zn. 5 T 78/2020 Okresního soudu v Teplicích soud zjistil, že usnesení č.j. 5 T 78/2020 – 251 ze dne 28.7.2021, kterým byl žalobce zproštěn obvinění nabylo právní moci téhož dne, tedy 28.7.2021.

13. Dle výpisu řízení z infoSoud řízení ve věci sp.zn. 5 T 78/2020 bylo zahájeno u Okresního soudu v Teplicích 27.11.2020, a pravomocně skončilo 28.7.2027 (pozn. soudu – jedná se překlep, viz shora).

14. Žalobce ve svém účastnickém výslechu žalobce zopakoval totéž, co již uvedl v doplnění žaloby /viz odst. 3 tohoto rozsudku/ a nad rámec toho doplnil, že na věc musel neustále myslet, protože mu šlo o práci a o život. Jeho manželka byla v té době na rodičovské. Nevěděl, jak má prokázat svou nevinu, protože všechno již dříve vypověděl. V důsledku únavy byl protivný, reagoval podrážděně a neadekvátně i ve směru k dětem. Ačkoliv si to uvědomoval jsem si to, nedokázal s tím nic dělat. Současně se nemohl v důsledku únavy věnovat dětem a přicházel tak o čas s nimi. Celá anabáze trvala tři roky, žalobce byl dříve mnohem aktivnější, během trestního stíhání se snažil posilovat a pěstoval bojové umění, ale nakonec kvůli nedostatku fyzických i psychických sil setrval pouze u bojového umění. Celé řízení dle žalobce bylo zbytečně dlouhé, navíc v souvislosti s trestním stíháním byl žalobce konfrontován i při výkonu svých povinností, kdy např. během polední pauzy slyšel poznámky, že„ mlátí ženský“. Během trestního stíhání žalobce začal pochybovat spravedlnosti a právu, když údajná poškozená svou výpověď různě měnila. Vzhledem k tomu, že ji spíše doplňovala o nové informace, zatímco by s odstupem času měla věci spíše zapomínat, dospěl žalobce k závěru, že ji k výpovědi někdo nutí či se jedná o lajdáckou práci vyšetřujících orgánů. [příjmení] skutečností přitom byla upřesněna až před soudem. Trestní stíhání bylo zahájeno zhruba dva roky od předmětného skutku, protože dle žalobce se neustále čekalo na nějaké výpovědi či dodatky, státní zastupitelství vracelo stížnosti apod. Po prostudování spisu pak žalobce dospěl k závěru, že je vše mířeno účelově proti němu. I na sociální síti Facebook zhruba týden či čtrnáct dní po události někdo uváděl, že je žalobce vinen. Žalobce výslovně uvedl, že již jen účast na výslechu během počáteční fáze řízení před zahájením trestního stíhání pro něj byla stresující, nevěděl, o co se může opřít a zvažoval, zda neměl něco říci jinak. Nedokázal si totiž jinak vysvětlit, proč se věc tak dlouho táhne. Na žádost soudu žalobce popsal celou událost, která byla následně předmětem vyšetřování. Po oznámení vniknutí do objektu na místě nalezl s kolegou velmi ponapilou ženu, která se jej mimo jiné pokusila udeřit a on její pokusy zneškodnil chvatem. Žena byla agresivní a byla odvezena na stanici, kde ve svých útocích pokračovala. Žena až po 14 hodinách po propuštění se dostavila do nemocnice s tím, že ji někdo napadl. V mezidobí však sama vypověděla, že s někým byla v [obec]. To, že pachatelem by měl být žalobce, začala údajná poškozená tvrdit až později. Událost byla krátce poté rozebírána i na Facebooku, dokonce tam byl žalobce obviněn z politického útoku na strýce údajné poškozené, který poté odstoupil z kandidátky. Co bylo důvodem jeho odstoupení, však již žalobce neví, kauzu již v té době na sociální síti nesledoval. Kdo byl původcem zveřejnění události na sociálních sítích žalobce rovněž nevěděl. Zveřejňovány však byly i skutečnosti, které byly pouze ve spisu. Na diskuzi na sociálních sítích upozornil žalobce někdo z jeho kolegů. Jestliže bylo následně zahájeno trestní stíhání, prvních několik měsíců mu žalobce nepřičítal zvláštní význam, věřil, že je v právu a snažil se na něj nemyslet. Později, když šel k výslechu na kriminální oddělení, kde mu brali otisky a další vzorky, začal pochybovat a začal věc brát vážněji. Jeho obhajoba se přitom od počátku řízení nezměnila, na rozdíl od výpovědi údajné poškozené. Její výslechy dle žalobce probíhaly nestandardně, vyšetřovatel se ponechával stranou podstatné otázky a údajné poškozené bylo umožněno žalobce křivě obvinit bez jakéhokoliv důvodu. Žalobce jako policista (mimo jiné v [obec] na [příjmení]) v podobných situacích pracoval zcela jinak, snažil se objasnit veškeré okolnosti tak, aby se svým závěrem byl sám vnitřně spokojený a tento mu ze zjištěných skutečností evidentně vyplýval. Po poradě s nadřízeným také podával návrh státnímu zástupci na podání obžaloby. Zda se někdy stalo, že by obžalovaný byl následně osvobozen si již žalobce nepamatoval, byť připustil, že se to stát mohlo. Doplnil, že i přesto si za každým krokem stojí, ale z vyšetřování jeho případu orgány činnými v trestním řízení nabyl dojmu, že je stíhán účelově pod tlakem rodiny údajné poškozené. Nikdo z policistů či státních zástupců se totiž nezabýval několikerými změnami výpovědi údajné poškozené, vady byly napraveny až před soudem. Žalobce dosud nebyl trestaný, případné odsouzení by pro něj znamenalo automaticky ztrátu zbrojního průkazu, zaměstnání a tím pádem i obživu, když jeho jiné možnosti zaměstnání by tím byly velmi omezeny. V úvahu by přicházela i náhrada škody u zdravotní pojišťovny poškozené. Jeho manželka v té době byla na mateřské dovolené, měl hypotéku, to vše musel žalobce zvažovat. V prvních měsících nevěřil, že by věc mohla být brána vážně, po prvním výslechu znejistěl a s každým dalším výslechem se mu vracel stres, svíral jej žaludek. Po celou dobu se věc probírala na síti Facebook, jeho nadřízený se o věc rovněž zajímal, ptal se na vývoj a jediné, čím žalobce podpořil, byl dopis s jeho pozitivním hodnocením. Sice mu řekl, že za ním stojí, ale jinak mu nepomohl. Žalobce v této souvislosti konstatoval, že jeho nadřízený mu nepomohl ani tím, že by mu zajistil obhájce. O podobné praxi ve vztahu k jinému z kolegů sice žalobce nevěděl, byť již mezi nimi byl někdo rovněž takto trestně stíhán. Vyjádřil však své přesvědčení, že by za něj jeho zaměstnavatel měl podobnou službu zajistit, když byl stíhán v souvislosti se svým zaměstnáním. To by považoval za mnohem účinnější pomoc, než pouhé vyjádření podpory či to, že i během trestního stíhání zůstal ve službě, na stejné pozici jako předtím. Žalobce po svém působení v [obec] na [příjmení] odešel kvůli změně zákona do civilu, po třech letech nastoupil k městské policii v [obec], služebna však byla zrušena a on přešel do [obec], odtamtud pak na doporučení kamaráda do [obec]. Tam působí od roku 2015 či 2016. Pokud bral léky na uklidnění, jednalo se o volně dostupné léky, nechtěl riskovat, že by mu byla nasazena otupující medikace, která by jej omezila v práci (např. omezením oprávnění nosit zbraň) či způsobila komplikace. Bral si je hlavně před soudem, aby mohl mluvit, kolegyně mu později dala nějaké prášky na spaní, nepamatuje si však název. Manželka žalobce pracuje rovněž jako policistka, v té době byla na rodičovské dovolené, podporovala jej a snažila se jej uklidnit, že to zvládnou. Jeho podrážděné reakce tak přecházela mnohem více než jindy. Její důvěru neztratil. Kromě manželky o incidentu nikdo z rodiny nevěděl, nechtěl stresovat matku, přátelé jsou vesměs jeho kolegové. Ti za žalobcem rovněž stáli, pokud si jej dobírali, tak jen přátelsky, aby odlehčili atmosféru.

15. K dodatečnému dotazu soudu žalobce doplnil, že diskuze na Facebooku probíhala krátce po dané události, snad již týden či dva poté. Žalobce na ni upozornili kolegové i jeho nadřízený, ale žalobce sám do ní osobně nepřispěl. Trvalo to zhruba dva, tři měsíce, poté odstoupil příbuzný údajné poškozené z funkce zastupitele a vše utichlo. Po zahájení trestního stíhání již nemá žalobce zprávy, že by probíhala nějaká reakce. Sám nic nevyhledával.

16. Svědkyně [celé jméno svědkyně], manželka žalobce, vypověděla, že celá situace byla nepříjemná, protože sama pracuje u policie (v [obec]) a uvědomovala si důsledky případného odsouzení. Od počátku byli oba ve stresu, ona sama již od počátku, když se dozvěděla, že údajná poškozená má zlomenou čelist. Stres následně plně nastoupil po obžalování žalobce, oba špatně spali, kupovala mu proto i volně dostupné léky na spaní a na zklidnění. Manžel byl unavený, někdy protivný, bolela ho hlava a záda, neměl náladu se věnovat rodině a hrát si s dětmi. Těm je nyní 5 a 9 let. Manželé v té době měli hypotéku a báli se, že přijde o zaměstnání a zbrojní průkaz. Shodně se žalobcem konstatovala, že v případě jeho odsouzení by musel žalobce uhradit pojišťovně škodu. Probírali, že by manželka šla pracovat a manžel byl na rodičovské. Svědkyně v roce 2020 nastoupila do práce, ale celkově to bylo nepříjemné. Na Facebooku byl očerněný, že rozbil ženě čelist, hovořili o tom i kolegové svědkyně, těm svědkyně vysvětlila, že jde o nepravdu. Kdo o tom hovořil konkrétně si již svědkyně nepamatovala. Zda se věc objevila v novinách, rovněž nevěděla. Před matkou žalobce věc tajili, rodiče svědkyně o ní věděli a měli obavy o výsledek trestního stíhání. Sama svědkyně byla překvapená, že se věc vůbec dostala k soudu, protože po prostudování spisu nabyla dojmu, že není dostatečně vyšetřena. Poškozená měnila výpověď a přesto státní zástupkyně nereagovala. K soudu tak vůbec nemělo dojít. Svědkyni rovněž vadilo, že žalobce musel poskytnout otisky prstů, DNA, čímž byl zařazen do téže sorty, jako podezřelí, se kterými denně pracuje. Ačkoliv tato skutečnost nebyla nikde zveřejněna, svědkyně se neobává zneužití těchto stop, přesto to považuje za potupu. Otisky prstů svědkyni ani žalobci dosud nikdy nebyly odebírány, svědkyně sama pracuje nyní v kanceláři, dříve při výjezdu vždy zajistili místo a počkali na kriminalistického technika, který jej ohledal. Otisky by policistům bral, pokud by hlásili, že se něčeho na místě dotkli. Svědkyně uvedla, že neví, zda má někdo z kolegů zpětnou vazbu, jak dopadlo trestní stíhání, které vyšetřoval. Podle ní se o případném osvobození nedozví, je si však vědoma, že i taková situace může nastat. Pokud jde o celou kauzu, svědkyně na veřejnosti nezaznamenala žádné reakce, kromě Facebooku a situace v zaměstnání, kterou popsala shora. Žalobce někdy neměl chuť k jídlu, zhubl. Svědkyně dále uvedla, že dle jejího názoru lidé mimo profesi mohou mít představu, že kdy jsou neviní, že nemůže dojít k jejich odsouzení, ale v praxi to tak není, vše je postavené na nějakých důkazech. Co se týče přátel, jedná se většinou o kolegy z práce, někteří jí věřili, někteří si mysleli své, ale ona sama věc s každým neprobírala a ostatním přátelům o tom neříkala. Uzavřela, že lidem kolem ní to v podstatě bylo jedno. Když se něco podobného stalo jiným kolegům, záleželo na situaci, byl i kolega, který navzdory nevině byl odsouzen a ztratil zaměstnání. Stát se může cokoliv. Svědkyně sama nepůsobí v [obec], ale v [obec], kde žije i matka žalobce. Ta dodnes neví o jeho trestním stíhání, manželé ji obešli i když potřebovali hlídat děti kvůli soudu a ty hlídala neteř. Zda věc vešla obecně ve známost svědkyně nevěděla, dle jejího názoru na Facebooku jistě, ale sama se po [obec] neprocházela.

17. S ohledem na to, že po částečném zpětvzetí žaloby již nadále není předmětem řízení náhrady za vynaložené náklady na obhajném, soud neprováděl důkazy s tím související a (pokud ano) tyto dále nehodnotil (tzn. specifikace nákladů řízení dle § 7 – žalobce ze dne 9.9.2021, velký technický průkaz vozidla 8U33004, důkaz e-mailovou korespondencí ze dne 9.9.2021, v níž jsou uvedeny jednotlivé úkony advokáta v dané věci, a rozpis úkonů, faktura č. 2021 /09/37, transakční historie příchozích úhrad na účtu u [obec] spořitelny, protokol o hlavním líčení ze dne 23.6.2021 a 27.1.2021, vyrozumění o možnosti prostudovat trestní spis ze dne 6.10.2020, záznam o prostudování spisu ze dne 26.10.2020, protokol o výslechu obviněného ze dne 13.8.2020. Soud rovněž dále nehodnotil důvěryhodnost údajné poškozené či její tvrzení zachycená v protokole o hlavním líčení z 27.1.2021, záznamu o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 7.1.2019, úředním záznamu ze dne 27. prosince 2018 a úředním záznamu ze 7.2.2019, když úkolem soudu není hodnotit jednotlivé důkazy či listiny v řízení původním, ale odškodnit nezákonné trestní stíhání. Pro závěr, zda v daném případě došlo ve vztahu k žalobci k nezákonnému trestnímu stíhání již plně postačují důkazy dosud provedené.

18. V daném případě soud posuzoval jako porovnávací případ věc, vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 14 C 122/2015, v němž byl poškozený po dobu 11 měsíců a tří týdnů (od 23.5.2013 do 4.6.2014) trestně stíhán pro trestný čin ublížení na zdraví a výtržnictví v souvislosti s výkonem pracovní činnosti (fotbalový trenér), hrozil mu trest odnětí svobody až 3 roky. V souvislosti s trestním stíhání přišel poškozený o práci, rozvíjející se kariéra vrcholového trenéra tak byla zcela ukončena. Soud v tomto případě započítával navzdory známé judikatuře (např. Rc 58/2011) do počátku řízení již okamžik zahájení úkonů trestního řízení. Poškozený byl již dříve trestně stíhán a rovněž také odsouzen. V řízení nevyplynula žádná dehonestace osoby poškozeného v rámci trestního stíhání, negativní vliv na psychiku, rodinnou pohodu a práci byl prokázán spíše obecný s tím, že žalobce vlastně nemohl pociťovat ani velkou nejistotu spojenou s výší hrozícího trestu, protože již měsíc po zahájení trestního stíhání, bylo trestní řízení zastaveno. V daném případě přiznal soud poškozenému částku 20 000 Kč (přiznal by 22 000 Kč, avšak nemohl překročit žalobní petit). Rozhodnutí poté bylo následně předmětem přezkumu Městského soudu v Praze, který rozhodnutím pod číslem jednacím 51 Co 242/2016 – 72 ze dne 30.8.2016 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

19. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

20. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

21. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

22. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

23. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

24. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

25. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

26. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

27. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

28. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

29. Dle § 31 odst. 1, 2, 3 a 4 ODŠZ náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

30. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

31. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud podle § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby ve výroku ad I. zastavil.

32. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že v předmětném řízení u Okresního soudu v Teplicích pod sp.zn. 5 T 78/2020 bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., a to usnesení Policie ČR č.j. KRPU-5988-81/TČ-2019-040971-KP ze dne 7.7.2020, kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst.1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit v souvislosti s výkonem svého zaměstnání jako strážník Městské policie v [obec] a že uvedené řízení skončilo rozsudkem Okresního soudu v Teplicích č.j. 5 T 78/2020 ze dne 28.7.2021, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby. I z tohoto důvodu žalovaná žalobci nahradila (až na nepatrnou část) požadované náklady na právní zastoupení v daném řízení. Pokud jde o nárok na peněžité zadostiučinění z nezákonného trestního stíhání, z provedeného dokazování vyplynulo, že uvedené trestní stíhání trvalo celkem rok a tři týdny. Mělo vliv na život žalobce i jeho rodiny, oba manželé zvažovali, jakým způsobem zajistí chod rodiny, když by byl propuštěn ze zaměstnání a manželka byla na rodičovské dovolené. Ze shodných výpovědí obou manželů přitom nevyplynulo narušení důvěry či jejich vztahu, navzájem se podporovali a manželka tolerovala případné neadekvátní reakce žalobce. Ač oba zvažovali případnou náhradu škody za zdravotní pojišťovnou v případě, že by žalobce byl odsouzen, v řízení nebylo ani tvrzeno, že by se jakákoliv zdravotní pojišťovna připojila se svým nárokem do trestního řízení, již vůbec nelze posoudit výši případné náhrady, když tato nebyla nijak specifikována. Manželé shodně vypověděli, že řízení měl vliv na psychickou pohodu žalobce, měl potíže se spánkem, chutí k jídlu a byl ve stresu. Uváděné dopady však nebyly natolik devastující, aby byl žalobce nucen vyhledat odbornou pomoc, využil pouze volně dostupných prostředků či doplňků stravy z lékárny. Rovněž pokud jde o dopady do profesní sféry žalobce, trestní stíhání na ni prakticky nemělo vliv, když nejen jeho kolegové, ale i nadřízený za ním stáli. Jeho nadřízený přitom žalobce podpořil jednak dobrým hodnocením, ale také tím, že jej ponechal na stejné pracovní pozici. Oba manželé shodně konstatovali, že o kauze se v zaměstnání de facto s nikým nebavili, byť byla kolegům díky diskuzi na Facebooku známa. Jestliže žalobce uváděl, že byl v souvislosti s trestním stíháním veřejností považován za násilníka a někteří občané na něj v tomto duchu pokřikovali, když si šel pro oběd, nelze přehlédnout, že se tak jednalo rovněž v souvislosti s diskuzí na sociální síti Facebook, která probíhala ještě před zahájením trestního stíhání. Za tuto formu„ medializace“ dané kauzy však nemůže nést odpovědnost žalovaná, a to jednak z toho důvodu, že k ní došlo ještě před zahájením trestního stíhání, jednak (a hlavně) proto, že se neprokázalo, že by ji žalovaná (či orgány, za jejichž činnost žalovaná odpovídá) jakkoli iniciovala. Jednalo o důsledek občanské aktivity některého ze zúčastněných či spíše jejich rodinného příslušníka či známého. Jen na okraj lze doplnit, že ačkoliv bylo zmíněno jen okrajově, že v souvislosti s danou kauzou následně měl ze své funkce odstoupit„ jakýsi“ komunální politik s rodinnými vazbami na údajnou poškozenou, není dle názoru soudu zcela nereálná představa, že se mu mohl tento původně zamýšlený nástroj nátlaku na orgány činné v trestním řízení vymknout z rukou. Ať již však autorem uvedené diskuze byl kdokoliv, žalovaná za aktivity občanů na sociálních sítích odpovědnost nenese. V tomto směru navíc nelze hovořit o skutečné medializaci, ani žalobce ani svědkyně v řízení nepotvrdili, že by případ byl zveřejněn v některém (byť regionálním) sdělovacím prostředku. Nelze než uzavřít, že soud v daném případě neshledal zásahy do osobnostní, rodinné či profesní sféry žalobce v takové intenzitě, jaká byla tvrzena v žalobě. Pro úplnost nutno ještě dodat, že soud se nijak nezabýval nesrovnalostmi ve výpovědích údajné poškozené či úvahami, zda vůbec mělo být trestní stíhání zahajováno či nikoliv a jak případně měli orgány činné v trestním řízení v daném případě postupovat, když odpovědnostní titul (tzn. nezákonné trestní stíhání) je dán již jen z výsledku daného trestního stíhání a případné dokazování či úvahy ohledně osoby poškozené či postupu policistů jsou tak zcela nadbytečné. Soud dospěl k závěru, že je v dané věci dán odpovědnostní titul, žalobci byla způsobena nemajetková újma a k jejímu odškodnění je na místě poskytnout žalobci peněžité zadostiučinění. Při stanovení výše zadostiučinění soud vycházel ze srovnávacího případu, který v řízení provedl. Trestní stíhání současného žalobce trvalo pouze o měsíc déle než ve srovnávaném případě (resp. oproti době, která byla ve srovnávaném případě odškodňována), v obou případech byly dopady do života poškozených tvrzeny spíše obecně, oba se se svou psychickou nepohodou vypořádali bez pomoci odborníka, dehonestace tamního poškozeného nebyla prokázána vůbec, v současném případě sice tvrzena byla, avšak prokázána byla pouze okrajově (poznámky hostů během polední pauzy). Poškozenému ve srovnávaném případě hrozil něco menší trest odnětí svobody (3 roky, zatímco žalobci 1-5 let), na druhou stranu přišel v souvislosti s trestním stíháním o práci trenéra a jeho profesionální kariéra tak byla ukončena, což je zásah skutečně masivní. Oproti tomu současnému poškozenému trestní stíhání do profese nijak nezasáhlo, nebyl ani suspendován, což je v obdobných případech u policie běžný postup. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že je na místě přiznat žalobci totožné odškodnění, jaké bylo přiznáno ve srovnávaném případě, tedy 20 000 Kč. Soud proto žalobci vyhověl v uvedeném rozsahu ve výroku ad.II, a to včetně úroku z prodlení, požadovaného až od 1.7.2022. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl výrokem ad.III.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 34 245,22 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 67 946,72 Kč sestávající z částky 3 820 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 820 Kč za podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 820 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 24. 3. 2023, z částky 3 820 Kč za písemné doplnění žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 3 820 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 23. 6. 2023 včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 2 343,61 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 24. 3. 2023 náhrada 1 743,61 Kč za 166 ujetých km v částce 1 143,61 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,1 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t., a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a náhrada nákladů na cestovné městskou hromadnou dopravou v částce 60 Kč a parkovné v částce 130 Kč a v souvislosti s cestou realizovanou dne 23. 6. 2023 náhrada 1 743,61 Kč za 166 ujetých km v částce 1 143,61 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,1 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t., a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a náhrada nákladů na cestovné městskou hromadnou dopravou v částce 60 Kč a parkovné v částce 130 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21 800 Kč ve výši 4578 Kč.