45 C 120/2019-41

Rubrum

[název soudu] rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený obecnou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 999 204 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 178.000,00 Kč spolu s 10 % úrokem z prodlení ročně z uvedené částky od 15.11.2019 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení 821.204,00 Kč spolu se 7,5 % úrokem z prodlení z uvedené částky od 15.6.2011 do zaplacení, a z částky 178.000,00 Kč od 15.6.2011 do 14.11.2019, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 429,18 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu a majetkovou újmu v celkové výši 999 204 Kč, způsobené mu v řízení vedeném [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobcem tvrzená újma spočívá jednak v nemajetkové újmě v délce řízení, vyčíslené žalobcem na částku 397 500 Kč, bolestném ve výši 300 000 Kč a materiální újmě, spočívající daňovou škodou ve výši 301 704 Kč. Ke dni podání žaloby řízení dle žalobce trvá již 14 let a 3 měsíce, přičemž tento avizoval podání dovolání a v případě potřeby i další ústavní stížnosti s tím, že protože především rozhodnutí o třicetiprocentním zproštění odpovědnosti je ve zřetelném rozporu s konstantní judikaturou [název soudu] a postup obecných soudů i nadále porušuje základní práva žalobce. Žalobce konstatoval, že se na délce řízení nijak nepodílel. Průtahy vznikaly jednak nečinností soudů (na niž žalobce reagoval stížnostmi) a jejich chybným rozhodováním, jednak jednáním žalované [anonymizována dvě slova]. Žalobce zdůraznil, že mu nemůže být k tíži ani skutečnost, že k obraně svých práv využíval řádných i mimořádných opravných prostředků a ústavních stížností, a to již proto, že v řízení bvl nakonec úspěšný. První zamítavý pravomocný rozsudek stejně jako jemu předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně totiž byly zrušeny kasačním nálezem [název soudu] sp. zn. IV. US [číslo] ([spisová značka] SbNU 49), protože jimi bylo porušeno právo žalobce na spravedlivý proces. Totéž platí pro žalobce podané dovolání a ústavní stížnost směřující proti usnesení [název soudu] č. j. [číslo jednací], jehož písemné odůvodnění neodpovídalo vyhlášenému rozhodnutí. Žalobce dále polemizoval s následnými rozhodnutími [název soudu] a následným rozhodnutím [název soudu], které dle žalobce rozhodli nepředvídatelně, byť jejich rozhodnutí musí respektovat. Ovšem [název soudu] a [název soudu] určitou dobou nečinnosti k nepřiměřené délce řízení také přispěly. Sám žalobce ve věci vícekrát podával stížnost na průtahy v řízení a nečinnost soudů, přičemž konstatoval, že pokaždé byla stížnost odmítnuta (viz např. stížnost [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] či [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]), nicméně vedla k dalšímu jednání soudu, z čehož dovodil, že bez jeho aktivní procesní účasti by byla období úmyslných soudních prokrastinací mnohem delší než ve skutečnosti. Současně žalobce rozebíral jednotlivé důvody, které vedly k odmítnutí stížností a s nimiž nesouhlasil. Jako konkrétní průtahy v řízení žalobce označil jednak dobu, kdy [název soudu] v prvním odvolacím řízení sp.zn. [spisová značka] nejprve nařídil odvolací jednání na 14.06.2006, následně je však dne 11.04.2006 odročil na neurčito, protože na majetek žalovaného byl prohlášen konkurs. Následné přerušení řízení bylo dle žalobce nesprávné, když se tak stalo v rozporu s ust. § 14 odst. 1 písm. c) zákona o konkursu, protože se dané řízení netýkalo a nemohlo týkat majetku v konkursní podstatě. Žalobci proto vzali zpět svou přihlášku do konkursu, ač je insolvenční správce proti tomuto postupu varoval. Současně trvali na revokaci rozhodnutí o přerušení řízení, avšak marně. Odvolací jednání bylo nakonec nařízeno až na 22.10.2008. V té době paradoxně vyhlášen rozsudek [název soudu] sp. zn. [spisová značka], potrzující přesvědčení žalobců. Další průtah v řízení způsobil negativní mezitímní rozsudek soudu prvního stupně č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který byl napraven až rozsudkem ze dne 19. 04. 2010. Zásadním průtahem však dle žalobce byla skutečnost, že první pravomocný rozsudek [název soudu] (č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]) a jím potvrzený rozsudek soudu prvního stupně (č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]) byly zrušeny nálezem [název soudu] ze dne 24.07.2012 (téměř 7 let a 8 měsíců od podání žaloby) sp. zn. IV. ÚS 3782/11 ([spisová značka] SbNU 49) s odůvodněním, že jejich postupem a rozhodováním bylo porušeno právo žalobce na spravedlivý proces, což opět znamenalo zásadní průtah v řízení, protože vinou soudů (kdy především soud odvolací v řízení nebral žádný zřetel na námitky, tvrzení a důkazy předkládané žalující stranou) celé řízení začínalo jakoby znovu. A konečně první mezitímní rozsudek soudu prvního stupně č. j. [číslo jednací] rozhodl nesprávným výrokem (že úraz žalobce je pracovním úrazem), takže musel být zrušen už z tohoto důvodu. Co se týče délky řízení, žalobce tuto vyčíslil za jeden rok řízení ve výši 30 000 Kč, celkem tedy s ohledem na délku řízení (14 let a 3 měsíce) ve výši celkem 397 500 Kč. V souvislosti s délkou řízení vznikla žalobci i nemalá materiální újma, když žalobci bylo [anonymizována dvě slova] strženo na dani z příjmu 416 213 Kč (včetně solidární daně) a finančním úřadem vráceno pouze 114 499 Kč, což pro žalobce znamená tzv. škodu na dani ve výši 301 704 Kč. Pokud by žalobci byla renta od začátku normálně měsíčně vyplácena, byly by zálohy na daň z příjmu nižší, než slevy na dani na poplatníka, na plnou invaliditu (nyní invaliditu III. stupně) a životní pojištění. Samozřejmě by mu ani nemohla být vyměřena solidární daň. A jestliže za daňovou škodu neodpovídá [anonymizována dvě slova] (přesto, že ji fakticky zavinila - nález [název soudu] ze dne 26.08.2010, sp. zn. III. ÚS 101/05, [spisová značka] SbNU 477) musí za ni odpovídat ministerstvo spravedlnosti v rámci odpovědnosti za nesprávný úřední postup, protože tato daňová škoda je zcela prokazatelně v příčinné souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení. Materiální újma způsobená daňovou škodou v důsledku nepřiměřené délky řízení činí 301 704 Kč. Průtahy v řízení a s nimi související extrémní celková délka tohoto řízení, stejně jako jeho průběh navíc způsobily žalobci výrazné zhoršení zdravotního stavu. Po úrazu byl léčen na neurologii nootropiky a antiepileptiky. Později kvůli úzkostným stavům nasadil neurolog anxiolytika, přičemž stav žalobce se měl zhoršit po odvolání pojišťovny [anonymizováno] (a v něm uvedeným argumentům) proti mezitímnímu rozsudku soudu prvního stupně po nálezu [název soudu], který věc vrátil k dalšímu řízení. Tato skutečnost zhoršila žalobcův zdravotní (především psychický) stav do té míry, že neurolog doporučil léčbu v psychiatrické ambulanci. Od roku 2013 je proto žalobce léčen i na psychiatrii, s rozsáhlou medikací antidepresivy a anxiolytiky a s diagnózou smíšená úzkostná a depresivní porucha. Délka a průběh soudního řízení tedy způsobily další zhoršení velmi nepříznivého zdravotního stavu žalobce, což je důvodem, proč žádáme náhradu i za ně. Příčinná souvislost je dle žalobce dána již samotnou časovou souvislostí, kdyý po kasačním nálezu [název soudu] byl přesvědčen, že již nikdo nemůže zpochybňovat, že šlo o pracovní úraz. Z tohoto závěru vycházel i další mezitímní rozsudek soudu prvního stupně. Podání odvolání ze strany žalované proto bylo pro žalobce velkým překvapením, když žalovaná zjevně nerespektovala ratio decidendi nálezu. Právě v této době se psychický stav žalobce prudce zhoršil a naplno u něj propuklo později diagnostikované psychiatrické onemocnění - duševní porucha vzniklá působením jiných nepříznivých psychologických činitelů a tísnivých situací (tzn. v důsledku dlouhodobé úzkosti, tísně a depresí způsobených délkou a průběhem soudního řízení). Následný průběh řízení a jeho délka tyto žalobcovy obtíže jen dále prohlubovaly. Výši náhrady za svůj zhoršený zdravotní stav žalobce vyčíslil dle položky [číslo] přílohy [číslo] Nařízení vlády [číslo] Sb. ze dne 12.října 2015 v rozsahu [číslo] bodů po 250 Kč, to jest 300 000 Kč. Současně žalobce žádal i přiznání zákonného úroku z prodlení, počítaného od uplynutím 6 měsíců od uplatnění svého nároku u žalované, přičemž tato se dle jeho tvrzení ocitla v prodlení od 15.06.2011. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 15.12.2010, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 15.12.2010 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 1.000.000 Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění za nesprávný úřední postup ve shora uvedeném řízení. K projednání žádosti žalobce došlo dne 27.1.2011 a vzhledem k tomu, že nebyl shledán nesprávný úřední postup, nebylo žalobci poskytnuto ani požadované zadostiučinění. Žalovaná zdůraznila, že žalobce mimosoudně uplatnil předmětný nárok zhruba necelých 9 let před podáním žaloby a okolnosti a stav posuzovaného řízení jsou ke dni jeho skončení natolik odlišné, že původní uplatnění nároku žalobce ze dne 15.12.2010 nelze v současné době považovat za relevantní uplatnění nároku dle §14 odst. 3 zák.82/1998 Sb. S ohledem na to namítla, že nebyla splněna podmínka dle §14 odst. 3 zák.82/1998 Sb., jelikož žalobce neuplatnil svůj nárok v rámci mimosoudního projednání. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení (v rámci jí známých skutečností ke dni projednání žádosti žalobce) a uzavřela, že ke dni projednání žádosti žalobce řízení trvalo 6 let, z toho 2 roky bylo ze zákona přerušeno, proto objektivně nemůže dojít k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nečinnosti či průtazích, když neběží žádné lhůty. Ministerstvo spravedlnosti není oprávněné hodnotit, zda k přerušení mělo či nemělo dojít. Tato otázka musí být vyřešena soudem, není přípustné, aby orgán moci výkonné zasahoval do rozhodovací činnosti soudů. Pro Ministerstvo spravedlnosti je relevantní, že řízení bylo po dobu dvou let přerušeno a tudíž posuzovalo přiměřenost zbylých čtyř let řízení. Předmětné řízení tedy probíhalo po dobu čtyř let na opakovaně na dvou stupních soudní soustavy. Bylo prováděno rozsáhlé dokazování, na pravidelně nařizovaných jednáních byl vyslýchán větší počet svědků. Ministerstvo spravedlnosti neshledalo mezi jednotlivými úkony soudu žádné neodůvodněné prodlevy. Soud věnoval řízení náležitou péči. První rozhodnutí bylo vydáno po roce od podání žaloby, což je doba více než přiměřená. Rovněž poté, co bylo pokračováno v řízení, bylo soudem I. stupně dvakrát rozhodnuto. [název soudu] rozhodoval ve lhůtách naprosto přiměřených, subjektivní pocit žadatelů, že byli trestáni za podané stížnosti na průtahy, je objektivně naprosto neopodstatněný. Přiměřená doba od podání opravného prostředku do předložení spisu [název soudu] je přibližně 2-3 měsíce, neboť soud I. stupně musí předložení spisu nadřízenému soudu náležité připravit a učinit řadu nezbytných úkonů. Poté, co je spis nadřízenému soudu předložen, je obvyklé, že jednání je nařízeno s určitým časovým odstupem, neboť [název soudu] se rovněž musí podrobně seznámit se spisovým materiálem. Navíc, v předmětném řízení byla jednání před [název soudu] nařizována ve lhůtách přiměřených. Žalovaná má za to, že ani délku řízení trvající přes 14 let nelze bez dalšího hodnotit jako nepřiměřenou. Řízení bylo zjevně poněkud složitější, bylo opakovaně rozhodováno na třech stupních soudní soustavy. Žalovaná má za to, že rušení rozhodnutí nižších soudů v daném řízení nebylo z důvodu procesních pochybení a není namístě přičítat státu k tíži prodloužení sporu z důvodu opakovaného rušení rozsudků vyššími soudy. Žalobkyně zejména v žalobě polemizuje s obsahem soudních rozhodnutí a tvrdí nesprávnost řady soudních rozhodnutí, dle ustálené judikatury toto nelze hodnotit jako nesprávný úřední postup. Žalovaná uzavřela, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/0998 Sb. a proto navrhla, aby soud žalobu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů. Pro případ, že by soud dospěl k závěru o oprávněnosti žaloby současně navrhla, aby soud lhůtu k plnění stanovil v délce 15 dnů od právní moci rozsudku, a to z organizačně-technických důvodů na straně žalované.

3. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalobce dne 15.12.2010 podal u žalované žádost na předběžné projednání nároku na zadostiučinění ve výši 1 000 000 Kč za nepřiměřenou délku řízení ve věci sp.zn. [spisová značka], vedeného u [název soudu].

4. Vyjádřením ministra spravedlnosti ze dne 8.6.2011 byl žalobce informován, že byla posouzena jeho žádost o prošetření postupu žalované při vypořádání žádosti žalobce o předběžné projednání nároku s tím, že nesprávné posouzení žádosti nebylo shledáno a žalobce byl odkázán na případné řešení věci formou soudního řízení.

5. Vyrozuměním ze dne [datum rozhodnutí] sp.zn. [spisová značka] byl žalobce informován o odročení jednání před [název soudu] na neurčito s ohledem na prohlášený konkurs na žalovaného.

6. Dle výpisu z zdravotnické dokumentace žalobce ke dni 28.2.2019 trpí žalobce intermitentními výpadky pozornosti, expresivní fatickou poruchou, hůře artikulovanou řečí, lehkým divergentním strabismem a dalšími obtížemi, které odpovídají těžkému traumatu, s lehkým kvadrupyr. Symptomem ve smyslu spasticity, expresivní fatickou poruchou těžšího stupně, organickými psychosymptomy, sekundární epilepsií, je trvale nekompenzovaný, v rámci organickopsychosymptomatického poúrazového stavu je zvýšeně podrážděný, úzkostný, dyssomnický. Z neurologického hlediska j stav žalobce nepříznivý s trvale neurologickým deficitem, bez možnosti funkčně významného zlepšení.

7. Dle zprávy z Domu zdraví ve [obec] z dne 25.2.2019 utrpěl žalobce těžké kraniocerebrální poranění na pracovním školení a v jeho důsledku trpí těžkým organickým psychosyndromem poúrazovým a smíšenou úzkostnou depresivní poruchou.

8. Podle potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti za období 2017 ze dne 3.2.2018, vydaného plátcem [právnická osoba], bylo žalobci vyplaceno celkem na zúčtovaných příjmech ze závislé činnosti 1 938 467 Kč, skutečně sražená daň a současně záloha na daň činila 416 213 Kč.

9. Pokud jde o ručně psané poznámky na rubu shora uvedené listiny, tyto soud nehodnotil, protože není zřejmé, jaká žalobcova trvzení mají (pokud vůbec) prokazovat.

10. Dle potvrzení o zaúčtování platby na účet žalobce ke dni 31.7.2019 byl dne 3.5.2019 na tento účet uhrazen přeplatek od FÚ Kr. Vysoč. [obec].

11. Stížností [název soudu] na průtahy v řízení ze dne 6.9.2018 žalobce namítal průtahy v odvolacím řízení v věci sp.zn. [spisová značka], kdy bylo rozhodováno o odvolání proti rozhodnutí [název soudu] ve věci sp.zn. [spisová značka].

12. Odpovědí místopředsedy [název soudu] ze dne 17.9.2018 byla stížnost žalobce vypořádána s tím, že soud neshledal průtahy v odvolacím řízení, a to jednak pro složitost dané věci a s tím související rozsah samotného posuzovaného rozhodnutí [název soudu] a podaného odvolání proti tomuto rozhodnutí, jednak s ohledem na probíhající prázdninové měsíce.

13. Stanoviskem ze dne 27.1.2011 byla žádost žalobce o předběžné projednání nároku žalovanou projednána, žalovaná konstatovala, že délka řízení byla nepřiměřená a uzavřela, že tuto formu satisfakce považuje za dostačující.

14. Ze spisu [název soudu] sp.zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti: Dne 1.11.2004 byla ve věci podána žalobcem žaloba proti žalovanému [právnická osoba], kterou se domáhal žalobce náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po dobu po skončení pracovní neschopnosti u uvedené společnosti s tím, že utrpěl pracovní úraz. Dne 15.3.2005 soud ve věci zaslal žalovanému žalobu k vyjádření s výzvou k vyjádření a současně vyzval žalobce, aby do 15 dnů od doručení výzvy označil veškeré důkazy, kterými hodlá prokázat sporné skutečnosti. Dne 1.3.2005, aniž by žalobce výzvě soudu vyhověl, poslal soudu žádost o urychlení postupu ve věci. Dne 30.3.2005 teprve žalobce doplnil požadované návrhy na důkazy. Dne 6.4.2005 doplnil žalovaný vyjádření k žalobě ve věci a soud 14.7.2005 nařídil ve věci první jednání, a to na 3.10.2005. Dne 21.7.2005 zaslal žalovaný ve věci důkazy, které navrhl k prokázání svých tvrzení. 29.4.2005 podala [právnická osoba] [anonymizováno] návrh na svůj vstup do řízení jako vedlejší účastník na straně žalované. Dne 3.10.2005 soud ve věci jednal, pokusil se o smír mezi účastníky a vyslechl žalobce a navržené svědky. Poté jednání za účelem předvolání dalších svědků a vyžádání jména recepčního od správce hotelu, odročil na 9.11.2015. Dne 6.10.2005 předložila paní [příjmení] soudu čestné prohlášení a předložila svědectví ve věci úrazu jejího manžela, když se rovněž vyjadřovala k průběhu samotného úrazu a k procesnímu vedení daného sporu. Dne 7.10.2005 předložil právní zástupce žalobce adresu svědka [jméno] [příjmení] a téhož dne právní zástupce žalovaného navrhl provedení důkazu výpovědí svědka v dané věci, kterého zde označil, a rovněž také dalšího svědka 10.10.2005. Dne 21.10.2005 požádala policie o umožnění nahlédnutí do spisu s tím, že jí bylo podáno oznámení [anonymizováno] pro [anonymizováno] podezření z trestného činu, podaného [anonymizováno]. [příjmení] ve věci trestného činu pomluvy. Dne 2.11.2005 podal zástupce žalobce námitky k protokolaci k jednání a navrhl další důkazy. Soud 9.11.2005 ve věci vyslechl navrženého svědka, provedl navržené důkazy, vyslechl dalšího svědka a provedl několik dalších důkazů. Poté ve věci vydal mezitímní rozsudek s tím, že úraz, který se stal žalobci dne 4.9.2001 v ranních hodinách v team buildingové akci, pořádané zaměstnavatelem žalobce v areálu hotelu [obec], je pracovním úrazem, a rovněž rozhodl ve výroku II. o tom, že o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. Rozsudek byl následně vyhotoven a rozeslán účastníkům, kdy právní zástupkyni žalobce byl doručen 21.12.2005, právní zástupkyni žalovaného 15.12.2005 a vedlejšímu účastníku téhož dne, 15.12.2005. Dne 13.12.2005 podal žalovaný námitky k protokolaci při jednání, konaném 9.11.2005, a podal návrh na provedení důkazů výpovědí svědků. Dne 27.12.2005 podal zástupce žalované ve věci, resp. oznámil spisovou značku spisu [anonymizováno], pod kterou je prováděno šetření ve věci žalobce. Dne 27.12.2005 podal žalovaný odvolání do mezitímního rozsudku. Dne 29.12.2005 podala odvolání do mezitímního rozsudku rovněž vedlejší účastnice. 16.12.2006 se žalovaný k vyjádření vedlejšího účastníka odvolal s tím, že souhlasí s obsahem odvolání vedlejšího účastníka. Jedná se tedy spíše o vyjádření. 17.2.2006 se k odvolání vyjádřili rodinní příslušníci žalobce, včetně žalobce [celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení], [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení]. Dne 22.2.2006 se vyjádřil žalobce k odvolání žalovaného proti mezitímnímu rozsudku a rovněž k odvolání vedlejšího účastníka, a to prostřednictvím svého právního zástupce. Dne 2.3.2006 předložil [název soudu] spis [název soudu] k rozhodnutí o odvolání. [název soudu] nařídil ve věci jednání na 14.6.2006 a vyžádal od Policie ČR, Obvodního oddělení Zruč nad [jméno] jejich spis, týkající se vyšetřování daného úrazu. Dne 10.4.2006 oznámil právní zástupce žalovaného, že na žalovanou byl v mezidobí vyhlášen konkurs, a tuto skutečnost rovněž doložil zkráceným zněním usnesení o prohlášení konkursu. Dne 11.4.2006 soud odvolací jednání s ohledem na uvedenou skutečnost odročil, a to na neurčito s tím, že řízení je ze zákona přerušeno, a to podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. c) zákona o konkursu a vyrovnání, a vrací spis zpět [název soudu] s tím, že po skončení konkursního řízení má být tento znovu předložen. Dne 7.6.2006 zaslala právní zástupkyně žalobce výpověď plné moci žalobci. Dne 17.7.2006 zaslala manželka žalobce [název soudu] přípis, kdy doplnila své vyjádření k odvolání žalovaného s tím, že současně žádá o informování o průběhu ve věci, protože s ohledem na přípravu podání k [název soudu] a [příjmení] pro lidská práva OSN neměla dostatek času dotázat se občanských poraden na průběh dalšího řízení v dané věci po prohlášení konkursu. Soud 28.7.2006 činil dotaz na stav konkursu, tento opakoval 27.10.2006 a podání manželky žalobce ze dne 5.1.2007 postoupil [název soudu]. Dne 17.12.2006 podala manželka žalobce s žalobcem ve věci žádost s tím, že žádá, aby bylo urychleně nařízeno odvolací jednání, neboť konkursní řízení žalovaného nemůže být žádnou překážkou v jejich případě. Správkyně konkursní podstaty 29.8.2006 účastníkům sdělila okolnosti, pod jakými je zapotřebí ve věci podat přihlášku a vysvětlila situaci s tím, že nárok žalobce nelze považovat za nárok pracovní, neboť k pracovnímu úrazu došlo 4.9.2001 a nevznikl tedy v měsíci březnu 2006, kdy byl dne 17.3.2006 konkurs prohlášen. Zde informuje, že v majetkové podstatě [právnická osoba]. A. s.r.o. nezůstává dostatek majetku k vypořádání všech nároků s tím, že majetek, resp. po ukončení konkursního řízení na majetek úpadce, bude v předmětném sporu pokračováno s vedlejším účastníkem [právnická osoba] Toto podání s přílohami tedy bylo přeposláno [název soudu], který je obdržel 27.8.2007. Dne 27.8.2007 přeposlala státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v [obec] podání paní [jméno] [příjmení] ze dne 24.7.2007 a 21.8.2007 s tím, že svědek [jméno] [příjmení] a svědek [jméno] [příjmení] jsou jedna a tatáž osoba, přičemž pod prvým jménem vypovídal v dané věci, pod druhým jménem vypovídal ve věci trestního oznámení v souvislosti s úrazem Ing. [celé jméno žalobce], pod druhým jménem vypovídal jako svědek v civilním řízení před [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka]. Dle názoru oznamovatelky svědek v občanskoprávním řízení pozměnil občanský průkaz v úmyslu zastřít svoji pravou totožnost. Státní zástupkyně žádá, že v občanskoprávním řízení byl průběh zaznamenáván na diktafon, a průběh jednání, a proto tedy, a poté byl tedy prováděn přepis, žádá o kontrolu záznamu na diktafonu z ústní jednání ze dne 9.11.2005 a zjištění, zda došlo k záměně jména svědka při přepisu, což se s ohledem na uvedená jména nabízí, či alespoň o vyjádření, zda k takové záměně mohlo dojít. Uvedená stížnost, zaslaná Krajskému státnímu zastupitelství a rovněž také [anonymizována tři slova] ze dne 21.8.2007 prostřednictvím e-mailu, je přiložena v příloze. Dne 27.9.2007 [název soudu] odpověděl [anonymizována tři slova], že totožnost svědků je ověřována z občanského průkazu, a pokud je jejich výpověď diktována na kazetu diktafonu, po přepsání se tento záznam vymaže, k čemuž došlo i v tomto případě. Diktafonový záznam tedy není k dispozici. Dne 27.9.2007 prováděl soud kontrolu stavu řízení ve věci probíhajícího konkursu, tuto prováděl znovu 18.10.2007, 31.1.2008, 8.2.2008, 19.5.2008, kdy uvedeného dne zjistil, že konkurs byl zrušen podle § 44 odst. 1 písm. b). Dne 28.5.2008 byl poté spis znovu předložen [název soudu] k rozhodnutí o odvolání. Dne 27.6.2008 komunikoval odbor dohledu Ministerstva spravedlnosti se soudem, kdy žádal o sdělení stavu řízení k vyřízení stížnosti manželky žalobce. Spis byl doručen 3.7.2008 [název soudu]. [název soudu] 7.7.2008 nařídil ve věci jednání na 22.10.2008. Dne 30.6.2008 zaslala manželka žalobce podání [název soudu], ve kterém doplnila, mimo jiné, lékařské zprávy a požádala o co nejrychlejší nařízení odvolacího jednání. Následně 19.9.2008 se manželka žalobce znovu vyjádřila v dané věci. Opětovně se vyjádřila 28.9.2008. Dne 12.10.2008 se ve věci znovu vyjádřila manželka žalobce a žalobce sám, a sice že při jednání budou pořizovat zvukový záznam. 20.10.2008 se ve věci vyjádřila jednatelka [právnická osoba] s.r.o., která se vyjádřila k nařízenému jednání na 10.7.2008, které bylo v mezidobí nařízeno s tím, že společnost byla vymazána z obchodního rejstříku a již nadále neexistuje. Dne 22.10.2008 soud ve věci jednal, kdy byl účasten jednak žalobce a jednak jeho manželka, kdy byl současně účasten i vedlejší účastník na straně žalovaného a za pojišťovnu [anonymizováno] [název soudu] poté rozsudek I. stupně zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení. Následně [název soudu] vypracoval písemné znění odvolání, a toto doručil [název soudu] k rozeslání účastníkům. Rozhodnutí bylo účastníkům rozesláno 12.12.2008. Dne 21.11.2008 [název soudu] zjistil, že byl založen záznam o výmazu společnosti žalované z obchodního rejstříku. Následně [číslo] založili záznam o tom, že toto rozhodnutí nabylo právní moci 31.10.2008, tedy krátce po vyhlášení usnesení [název soudu]. Dne 17.12.2008 zaslal [název soudu] žalobci přípis, že zjistil, že rozhodnutí nabylo právní moci a společnost byla vymazána z obchodního rejstříku s tím, že má tedy sdělit další procesní návrhy, týkající se právního nástupnictví žalované. Dne 28.1.2009 se žalobce spolu se svou manželkou vyjádřili v tom smyslu, že dosud neobdrželi rozhodnutí [název soudu] a žádali tedy o jeho zaslání. Dne 4.2.2009 se žalobce společně se svou manželkou vyjádřili k tomu, že v případě zániku zaměstnavatele má poškozený právo na náhradu škody přímo vůči pojišťovně, a tato tedy, dle jejich názoru, je již přímo žalovaným, nikoli vedlejším účastníkem na straně žalované. Dne 18.2.2009 opětovně požádali o přednostní projednání daného případu. Dne 24.2.2009 doplnili své vyjádření k námitce promlčení dílčích nároků ze strany pojišťovny. Dne 8.3.2009 opakovali urgenci nařízení jednání. Soud 10.3.2009 připustil usnesením návrh žalobce, aby na místo žalované vstoupil do řízení nabyvatel povinnosti, a sice společnost [právnická osoba] Dne 25.3.2009 urgoval žalobce nařízení jednání. Dne 5.5.2009 soud nařídil ústní jednání na 10.6.2009 a předvolání rozeslal účastníkům. Dne 29.5.2009 se ve věci znovu vyjádřil žalobce prostřednictvím své manželky. Dne 10.6.2009 soud ve věci jednal, provedl dokazování, rovněž tedy výpovědí svědků a k podáním vysvětlení, a dále jednání za účelem předvolání svědků [příjmení], [příjmení], Mgr. [příjmení], Mgr. [příjmení], Piňovského či [příjmení], [příjmení], JUDr. [obec] a Ing. [příjmení], odročil na 29.7.2009. Dne 22.6.2009 zaslal žalobce, resp. jeho zmocněnec, adresu navrhované svědkyně [příjmení] [příjmení], a dále podal své vyjádření. 28.7.2009 znovu doplnil zmocněnec žalobce vyjádření. Dne 29.7.2009 soud ve věci jednal a provedl výslechy svědků [příjmení] [příjmení], pana [příjmení], Ing. [příjmení], a poté za účelem předvolání dalších svědků jednání odročil na 9.9.2009. Dne 2.9.2009 se ve věci znovu vyjádřil žalobce prostřednictvím svého zmocněnce. Dne 9.9.2009 soud ve věci, s ohledem na to, že se nemohla dostavit předvolaná svědkyně, nejednal a jednání odročil na 23.9.2009. Oba účastníci poté zaslali soudu své závěrečné návrhy, v mezidobí. Dne 23.9.2009 soud ve věci vyhlásil mezitímní rozsudek, kdy uvedl, že nárok žalobce není co do základu opodstatněn s tím, že o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. Písemné vyhotovení mezitímního rozsudku bylo účastníkům rozesláno 2.11.2009. Dne 19.11.2009 se ve věci vyjádřil žalobce prostřednictvím svého zmocněnce, kdy podali rovněž proti mezitímnímu rozsudku odvolání. Odvolání bylo rozesláno žalovanému 30.11.2009 s tím, aby se k tomuto vyjádřil. Žalovaný 9.12.2009 požádal o prodloužení lhůty k vyjádření odvolání žalobce o 15 dnů. Dne 8.12.2009 vznesl žalobce prostřednictvím svého zmocněnce dotaz, zda již byla věc předložena [název soudu] a urgoval přednostní projednání odvolání. Dne 14.1.2010 byla věc předložena [název soudu] s odvoláním. Dne 18.2.2010 [název soudu] rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Jeho rozhodnutí bylo následně rozesláno účastníkům 11.3.2010 a současně bylo nařízeno ústní jednání na 19.4.2010 18.3.2010 vzal žalobce prostřednictvím svého zmocněnce svou stížnost ze dne 7.2.2010 zpět, dále se 29.3.2010 vyjádřil k jednání, které je nařízeno na 19.4.2010, a požádal o rozhodnutí v dané věci při ústním jednání, dále se znovu vyjádřil 13.4.2010. Dne 19.4.2010 soud ve věci jednal a provedl souhrn tvrzení jednotlivých účastníků, kdy následně žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Písemné vyhotovení rozsudku vyhlášeného 19.4.2010 bylo účastníkům rozesláno 3.5.2010. Dne 7.5.2010 podal žalobce proti rozsudku odvolání, opět velice obsáhlé. Dne 27.5.2010 byl spis předložen [název soudu]. Dne 7.6.2010 se e-mailem dotazoval zmocněnec žalobce na nařízení odvolacího jednání. Dne 9.6.2010 byl e-mail předložen [název soudu]. Dne 3.6.2010 se žalobce znovu obsáhle vyjádřil, prostřednictvím svého zmocněnce, k odvolání, a dále doplnil své odvolání, toto dále doplnil podáním, označeným 2. doplnění odvolání, Dne 17.6.2010 [název soudu] 14.7.2010 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila k odvolání. Žalovaná zaslala své vyjádření 23. července 2010 a její vyjádření bylo následně rozesláno právnímu zmocněnci žalobce 26.7.2010. Zmocněnec žalobce se obsáhle vyjádřil k vyjádření žalované k odvolání žalobce 18.8.2010 22.9.2010 [název soudu] ve věci jednal a potvrdil rozsudek soudu I. stupně. Písemné vyhotovení rozsudku bylo zasláno účastníkům 4.11.2010. Dne 4.1.2011 podal právní zástupce žalobce, JUDr. [jméno] [příjmení], dovolání. Zatímco dříve byl žalobce zastoupen buď svou manželkou, nebo [jméno] [celé jméno žalobce], jako zmocněnci, nově tedy dovolání bylo podáno prostřednictvím právního zástupce, a sice 4.1.2011. Dne 8.3.2011 bylo dovolání zasláno žalované k vyjádření, která se k tomuto nevyjádřila. Dne 21.3.2011 byl spis předložen dovolacímu soudu. Dne 27.6.2011 požádal žalobce, prostřednictvím svého zmocněnce [jméno] [celé jméno žalobce], o přednostní projednání dovolání. Dne 31.8.2011 zaslal žalobce prostřednictvím svého zmocněnce další urgenci k projednání věci před [název soudu] [název soudu] dovolání 13.10.2011 odmítl s odkazem na ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř., a sice tedy, že tyto podmínky nesplňuje, když nemá po právní stránce zásadní význam napadený rozsudek, a dovolání, jako takové, bylo nepřípustné. Spis byl následně 20.10.2011 vrácen [název soudu] k rozeslání rozhodnutí o dovolání. Stalo se tak 20.1.2012. Následně 4.1.2012 požádal [název soudu] o zapůjčení spisu s tím, že byla podána ústavní stížnost žalobce. Dne 1.2.2012 byl spis zaslán [název soudu] 29.3.2012 sdělil [název soudu] [název soudu], že obdržel 16.12.2012 ústavní stížnost a požádal soud, aby sdělil, zda souhlasí, aby [název soudu] rozhodl bez ústního projednání rovněž dalšího účastníka. Dne 10.5.2012 se [název soudu] vyjádřil k ústavní stížnosti s tím, že souhlasil, aby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. 31.7.2012 [název soudu] vyrozuměl účastníky, tedy navrhovatele [celé jméno žalobce], [název soudu], [název soudu] a [název soudu], rovněž také vedlejšího účastníka [právnická osoba], že nález bude veřejně vyhlášen 7.8.2012. Uvedeným ústavním nálezem [název soudu] rozhodl, že usnesením [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], rozsudkem [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a rozsudkem [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo zasaženo do práva stěžovatele na spravedlivý proces dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Uvedená rozhodnutí následně byla zrušena a rozhodnutí bylo rozesláno 4.9.2012 účastníkům. Dne 3.10.2012 požádal žalobce o urgentní nařízení jednání ve věci v návaznosti na nález [název soudu]. Soud ve věci nařídil 18.10.2012 ústní jednání na 26.11.2012, na které předvolal svědky, celkem 6 svědků a současně vyzval právního zástupce žalobce ke sdělení, kdy skončila samotná pracovní akce, zda tedy lze za tuto považovat večeři mezi 21. a 22. hodinou, či zda následoval ještě i neoficiální program, tedy společenský večer, který až akci ukončil. Žalobce udělil své manželce následně plnou moc k nahlížení do spisu a pořizování kopií. Dne 1.11.2012 odpověděl žalobce, prostřednictvím své manželky, na výzvu soudu. Toto dále doplnil blíže neurčeného dne, nedatovaného. Byť velice obsáhlé, nicméně soud byl nucen 26.11.2012 účastníky znovu vyzvat, resp. žalobce znovu vyzvat k doplnění jeho vyjádření. Dne 20.12.2012 zaslal soud účastníkům přípis, ve kterém žádal o sdělení dalších informací, a dále rozeslal dotazy soudu na dotčené instituce, resp. na finanční úřad, a předvolal účastníky na další jednání 30.1.2013. Dne 26.11.2012 se tedy konalo jednání, při kterém soud vyslechl svědky a následně za účelem doplnění dokazování výslechem dalších svědků a učinění dotazů na [právnická osoba], jednání odročil na 30.1.2013. Dne 31. ledna zaslal žalobce ve věci svou závěrečnou řeč. Dne 30.1.2013 soud ve věci pokračoval v dokazování, a následně jednání za účelem předložení písemných závěrečných řečí, jednání odročil na 11.2.2013. Rovněž tedy [anonymizováno] poté 6.2.2013 zaslala závěrečný návrh a žalobce v reakci na tento návrh 8.2.2013 se znovu vyjádřil. Dne 11.2.2013 soud ve věci vyhlásil mezitímní rozsudek s tím, že základ nároku je dán, a o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. Soud dále vyzval svědky, aby sdělili číslo účtu k zaplacení svědečného, a rozeslal protokol z jednání účastníkům 18.4.2013. Žalobce znovu urgoval 4.3.2013 zaslání písemného vyhotovení rozsudku. Tento byl vyhotoven 13.3.2013 a rozeslán účastníkům. Dne 15.3.2013 žalobce urgoval doručení rozsudku s tím, že mu dosud nebylo doručeno. Dle doručenky bylo zmocněnci žalobce vyhotovení rozsudku doručeno 23.3.2013, když zásilka byla od 20.3.2013 připravena k vyzvednutí na poště. Dne 27.3.2013 podala žalovaná [příjmení] proti rozsudku odvolání, blanketní. Dne 15.4.2013 soud ve věci přiznal svědečné jednomu ze svědků, a dále 16.4.2013 vyzval žalovanou, aby doplnila své blanketní odvolání o zákonné důvody. Dne 15.4.2013 se k vyjádření žalované vyjádřil zmocněnec žalobce. Dne 18.4.2013 byl účtárnou vypracován poukaz k vyplacení svědečného. 17.4.2013 se žalobce znovu vyjádřil k odvolání žalované. Žalovaná 19.4.2013 doplnila své odvolání k mezitímnímu rozsudku. Dne 22.4.2013 požádal zmocněnec žalobce o zaslání doplnění blanketního odvolání žalované [příjmení] a předložení spisu [název soudu]. Předkládací zpráva následně byla vypracována 26.4.2013. Dne 24.4.2013 se ve věci vyjádřil zmocněnec žalobce. [název soudu] následně obdržel celý spis s předkládací zprávou 2.5.2013, a vyžádal si přiložení trestního spisu policie. Následně znovu podal 20.5.2013 zmocněnec žalobce doplnění k vyjádření k odvolání žalované. Toto dále upřesnil 21.5.2013 [název soudu] nařídil jednání před [název soudu] na 7.8.2013, a sice 27.5.2013, kdy rovněž předvolal účastníky. Dne 7.8.2013 se ve věci konalo jednání před [název soudu], který vyslechl strany a poté za účelem výslechu svědků a provedení dalších důkazů, odvolací jednání odročil na 4.10.2013. Svědci měli být předvoláni 8.8.2013, byli vyhledáváni v centrální evidenci obyvatel, a současně bylo dotázáno [anonymizováno], aby sdělilo osobní údaje příslušníků [anonymizováno], kteří byli služebně zařazeni na [anonymizována dvě slova] [stát. instituce] 14.9.2001, a sepisovali protokol o podání vysvětlení se žalobcem. Dne 26.8.2013 odpověděla [stát. instituce] na dotaz [název soudu]. Dne 4.9.2013 se ve věci znovu vyjádřil, žalobce k věci. Toto dále doplnil 6.9.2013. Dne 9.9.2013 soud pořizoval fotokopie vyjádření žalobce ze dne 4.9.2013, a tyto zaslal účastníkům k vyjádření. Následně 12.9.2013 obdržel odpovědi na své dotazy na dotčené orgány. Dne 4.10.2013 [název soudu] ve věci jednal, vyslechl svědky a rozsudek soudu I. stupně zrušil s tím, že se věc vrátila soudu k dalšímu řízení. Dne 31.10.2013 žádal žalobce e-mailem zaslání rozhodnutí [název soudu] ve věci [spisová značka]. Rozsudkem [název soudu], právě citovaným, pod číslem listu 596, ze dne 4.10.2013 byl rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] zrušen a věc byla vrácena zpět soudu k dalšímu řízení. Rozhodnutí bylo rozesláno účastníkům 6.11.2013. Poté soud téhož dne nařídil ústní jednání ve věci na 8.1.2014 a předvolal účastníky. 26.11.2013 požádal žalobce o zaslání protokolu z jednání [název soudu] a avizoval podání dovolání v dané věci. Urgenci zaslání protokolu zaslal žalobce e-mailem 4. prosince 2013 a tento byl žalobci zaslán 10.12.2013. Žalobce poté prostřednictvím zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] podal 20.12.2013 dovolání proti usnesení [název soudu] ze dne 4.10.2013, v němž se obsáhle vyjádřil na 27 stranách. Dne 6.1.2014 soud s ohledem na podané dovolání jednání ve věci odročil a dovolání zaslal účastníkům k vyjádření. Dne 9.1.2014 žádal žalobce o sdělení, zda bylo odesláno dovolání [název soudu]. Dne 8.1.2014 se dostavil k jednání předvolaný svědek, kterého již soud nestihl odvolat, resp. tedy který nepřevzal zrušení jednání, kdy nastala tedy časová tíseň a tento již nemohl být vyrozuměn o nekonání jednání. Dne 8.1.2014 soud přiznal svědkovi svědečné, resp. náhradu za cestovné. Dne 7.1.2014 předložil žalobce opravu svého dovolání na dalších 27 stranách. Oprava dovolání byla zaslána žalované 10.1.2014. Žalobce znovu 16.1.2014 žádal o sdělení, zda bylo dovolání zasláno [název soudu]. Opětovně 22.1.2014 žádal obecný zmocněnec žalobce o sdělení, zda již byl spis s dovoláním žalobce odeslán [název soudu]. Předkládací zpráva byla následně vypracována 30.1.2014 a spis byl předložen, s ohledem na to, že se žalovaná ve věci nevyjádřila, [název soudu]. Žalobce 29.1.2014 znovu opakoval svou žádost o sdělení informací, následně 7.2.2014 podal stížnost na průtahy v řízení v dané věci, ke které se předsedkyně senátu vyjádřila téhož dne, 7.2.2014. Následně žalobce znovu 12.2.2014 se vyjádřil k postupu soudu ohledně dovolání. Dovolání bylo [název soudu] doručeno, dle předkládací zprávy ze 7.2.2014, 17.2.2014 s tím, že žalovaná se ve věci nevyjádřila. Dne 13. ledna 2015 předsedkyně [název soudu] požádala předsedu senátu, kterému byla věc přidělena, o sdělení, co bránilo tomu, že věc dosud nebyla rozhodnuta, ačkoli dovolatel byl přípisem z 28.3.2014 v rámci stížnosti vyrozuměn o tom, že rozhodnutí lze očekávat do 31.12.2014. Nato tedy znovu reagoval předseda [název soudu], nový předseda [název soudu], 31. března 2015 s tím, že tedy znovu žádal o vyjádření, kdy lze očekávat rozhodnutí ve věci. [název soudu] poté 10.4.2015 dovolání zamítl s tím, že po přezkoumání rozsudku věc rozhodl bez jednání, protože dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Rozsudek [název soudu] z hlediska uplatněného dovolacího důvodu je správný, a protože nebylo zjištěno, že by rozsudek byl postižen některou z vad, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a sice pod sp.zn. [číslo jednací], které nabylo právní moci 4.5.2015. Rozhodnutí o dovolání poté bylo 21.4.2015 doručeno [název soudu] k doručení účastníkům řízení. [název soudu] doručil rozhodnutí o dovolání účastníkům 23.4.2015, a následně nařídil 5.6.2015 ústní jednání ve věci na 12.8.2015. Dne 10.7.2015 vyzval [název soudu] účastníky, aby sdělili poskytovatele platebních služeb za účelem vrácení poplatku, či přeplatku na soudním poplatku. Dne 8.7.2015 sdělil právní zástupce žalobce, že podal k [název soudu] stížnost ve věci, a tato je vedena pod sp.zn. III. US 1924, tuto rovněž založil do spisu. Dne 13.7.2015 soud prováděl kontrolu centrální evidence obyvatel, neboť se vrátila zpět nedoručená zásilka jednomu ze svědků, či účastníků. Dne 2.7.2015 odmítl jeden z předvolaných svědků podat další výpověď s tím, že tuto již podal a na této trvá. Dne 10.7.2015 bylo vyplaceno ve věci svědečné jednomu ze svědků. Dne 9. července 2015 požádal žalobce o zrušení jednání, nařízeného v dané věci, s ohledem na ústavní stížnost. Soud následně prováděl další lustraci svědka, kterému se nepodařilo doručit předvolání k dané věci. Poté provedl 6.8.2015 opravu původního rozhodnutí z 15.4.2013, kterým bylo přiznáno svědečné jednomu ze svědků. Poukazy byly následně předloženy účtárně 7.10.2015 k vyplacení svědečného. Žalobce se následně znovu ve věci vyjádřil s tím, aby soud další jednání ve věci nařídil na konec března s tím, že tedy tento termín žalobci vyhovuje. Takto se vyjádřila tedy manželka žalobce 4.1.2016 e-mailem. Dne 6.1.2016 soud vyplatil další svědečné svědkům. Následně zaslal 4.2.2016 vyjádření žalobce žalované s přípisem, aby se k němu vyjádřila do 15 dnů. Dne 20.6.2016 soud nařídil ústní jednání na 15.8.2016. Toto se konalo a soud provedl rekapitulaci rozhodnutí [název soudu], kterým byla věc vrácena k opětovnému projednání, dále vyslechl předvolaného svědka a jednání za účelem opakovaného předvolání dalších svědků a uložení pořádkové pokuty svědkyni, která se nedostavila bez omluvy, odročil na 14.10.2016. Dne 16.8.2016 soud opakovaně předvolal svědkyni, která se ve věci nedostavila, a 30.8.2016 této svědkyni uložil pořádkovou pokutu za to, že se bez omluvy nedostavila a hrubě tím tedy stěžovala postup v řízení. Dne [číslo] žádal soud svědka, aby sdělil číslo účtu, na které má být zasláno svědečné. Následně byla soudu do 4.10.2016 zaslána písemná omluva zástupkyni jedné ze svědkyň, která se nemohla dostavit s tím, že tato se dlouhodobě nachází v zahraničí. Dne 6.10.2016 podala svědkyně odvolání proti rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty a současně se omluvila, že se nebude moci zúčastnit nařízeného jednání. Dne 7.10.2015 proto soud s ohledem na omluvu svědkyně jednání odročil na 28.11.2016 a současně svědkyni informoval, že pokud se nedostaví ani k dalšímu jednání, bude jí uložena pořádková pokuta, další, a soud se obrátí na [anonymizováno], aby tuto předvedl. 12.10.2016 předložil žalobce další listinné důkazy ve věci, kdy se, dle svých slov, krátce vyjádřil k předchozímu jednání soudu, a sice na dvou stranách, zhruba. Dne 12.10.2016 znovu zaslal žalobce dotaz na průběh jednání, kdy zjistil, že bylo jednání odročeno a že byl ve věci podán opravný prostředek, o němž tedy sám neví. Dne 11.11.2016 soud sdělil zástupkyni svědkyně, která se k jednání nedostavila, že není zřejmé, z jakého titulu omlouvá svědkyni, a že soud tuto omluvu neakceptuje, a dále, že má tedy sdělit adresu, na které se svědkyně zdržuje, či jiný kontakt. Současně požádal [anonymizováno], pobočka [obec], aby prošetřil místo pobytu svědkyně, a to s ohledem na to, že 10.11.2016 byla zaslána další omluva zmocněnkyně svědkyně. Dne 18.11.2016 podala zmocněnkyně svědkyně odvolání proti usnesení, kterým byla svědkyni uložena pořádková pokuta. Dne 18.11.2016 sdělilo [anonymizováno], že nezná současný pobyt jedné z předvolaných svědkyň. Soud 25.11.2016 učinil přípisy zmocněnkyni svědkyně, kde se dotazoval na adresu navržené svědkyně, resp. pobyt svědkyně, a této současně oznámil, že jednání, nařízené na 28.11.2016, odročuje na 21.12.2016 z důvodu opětovné omluvy svědkyně, a rovněž ji žádal o zaslání adresy v zahraničí. Zmocněnkyně svědkyně zaslala 28. listopadu 2016 soudu informaci, že se s nimi svědkyně spojí a zašle bližší podrobnosti. Dne 29.11.2016 sdělilo [anonymizováno], že navrhovaná svědkyně [příjmení] je v současné době ve [anonymizováno] a hodlá tam zůstat. Dne [číslo] se žalobce prostřednictvím svého zmocněnce vyjádřil k aktuální procesní situaci, znovu velice obsáhle. Soud ve věci nařídil jednání na 17.1.2017 a předvolal účastníky a svědkyni. 17.1.2017 soud konstatoval, že poté, co bylo provedeno šetření [anonymizováno], byla uložena svědkyni pořádková pokuta. Dále se podařilo zajistit a předvolat svědkyni [příjmení], jejíž výslech měl být nutný podle rozhodnutí [název soudu] ze 4.10.2013. Tato se k jednání dostavila. Při uvedeném jednání soud vyslechl svědkyni, a následně jednání odročil za účelem vyhotovení znaleckého posudku na 26.4.2017. Dne 27.1.2017 soud ve věci ustanovil znalce. Dále se znovu ve věci 31.1.2017 vyjádřil žalobce, prostřednictvím svého zmocněnce. Soud poté 16.2.2017 předložil spis s odvoláním svědkyně [příjmení] proti usnesení o uložení pořádkové pokuty [název soudu]. Dne 14.2.2017 vzala svědkyně [příjmení] své odvolání v celém rozsahu zpět. Znalec převzal spis 22.2.2017. Dne 24.4.2017 znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] požádal o znalečné a předložil znalecký posudek. Posudek byl poté 26.4.2017 rozeslán účastníkům a současně bylo nařízeno jednání na 15.5.2017. Dne 2.5.2017 soudu byla doručena oprava znaleckého posudku, kdy znalec nalezl ve svém posudku nějakou chybu. Dne 3.5.2017 podal zmocněnec žalobce ve věci obsáhlé vyjádření. Žalovaná se ve věci vyjádřila ke znaleckému posudku 11.5.2017 12.5.2017 se rovněž vyjádřila žalovaná [příjmení] k doplnění posudku. Dne 15.5.2017 soud ve věci jednal, kdy shrnul závěry znaleckého posudku a dále také přistoupil k výslechu znalce [příjmení] [příjmení]. Následně jednání, za účelem ustanovení advokáta, doplnění žaloby a event. rozhodnutí ve věci, odročil na 28.6.2017. Dne 18.5.2017 předložil znalec vyúčtování své znalecké výpovědi. Dne 7.6.2017 předložil žalobce se svou manželkou obsáhlé vyjádření k rozporům mezi znaleckým posudkem a žalobním petitem, a další své vyjádření k dané věci, a dále se znovu vyjádřil 13.6.2017 na 15 stranách. Dne 28.6.2017 soud ve věci jednal, připustil rozšíření žaloby, jako je z podání ze 7.6.2017, a poté konstatoval, že zvažuje, že uloží znalci doplnit znalecký posudek ve znění jeho opravy o další otázky. Následně jednání za účelem tohoto doplnění odročil na 25.9.2017. Dne 21.8.2017 znalec předložil vyúčtování dodatku [číslo] ke znaleckému posudku, a samotný dodatek. Tento byl rozeslán účastníkům 23.8.2017. Téhož dne soud vyzval žalobce, aby specifikoval žalobní požadavek, týkající se příslušenství, které je i po připuštěném rozšíření žaloby na základě podání ze 7.6.2017, neurčité, nekonkrétní a nevykonatelné. Téhož dne vypracoval soud usnesení o změně žaloby. Dne 8.9.2017 předložil žalobce své další vyjádření a další podklady. Dne 21.9.2017 se žalovaná vyjádřila k doplňku znaleckého posudku a podala repliku k podání žalobce ze dne 7.6.2017. Dne 25.9.2017 soud ve věci jednal, přistoupil k výslechu znalce, a následně jednání odročil za účelem výzvy, která měla být zaslána žalobci podle ustanovení 118a k doplnění tvrzení, zda mu dávky nemocenského pojištění chodily pravidelně, kdy obdržel poslední dávku, a dalších informací. Dne 5.10.2017 soud vyzval žalobce, aby doplnil svá vyjádření ke vznesené námitce promlčení ze strany žalované, a absenci mzdového listu za rok 2002, o bližší informace. Dne 12.10.2017 předložil znalec 3. dodatek ke znaleckému posudku. Tento byl 13.10.2017 rozeslán účastníkům. Poté předložil žalobce 11.10.2017 své další vyjádření, a toto následně opravil 15.10.2017, a rovněž se vyjádřil ke znaleckému posudku 19.10.2017. Dne 24.10.2017 předložila žalovaná svůj závěrečný návrh. Dne 25.10.2017 soud ve věci jednal, kdy vyhlásil rozsudek, podle kterého je žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 1.842.056,00 Kč spolu s příslušenstvím, a dále také peněžitý důchod ve výši 11.191,00 Kč měsíčně, splatných vždy 10. každého kalendářního měsíce, následujícího po splatnosti důchodu, od 1.10.2017. Dále žalobu ve zbytku zamítl a rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit na účet [název soudu] znalečné. Dále o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a v VI. výroku o tom, že žalovaný je povinen zaplatit na účet [název soudu] soudní poplatek v dané věci. Dne 24.11.2017 soud žádal o prodloužení lhůty k vypracování rozsudku, a sice s ohledem na velkou složitost věci s tím, že rozsudek je již z větší části vyhotoven, kdy tedy žádal o prodloužení do 4.12.2017. Rozsudek byl následně ve věci vyhotoven 4.12.2017 a rozeslán účastníkům. Současně bylo přiznáno znalci [příjmení] [příjmení] 8. prosince 2017 znalečné. Dne 22.11.2017 soud ve věci vyhotovoval poukazy, které rozesílal účastníkům. Dne 8.1.2017 podal žalobce odvolání do výroku III. a V. rozsudku [název soudu]. Soud jej 11.1.2018 vyzval k doplnění odvolání. Následně 18.1.2018 žádal o doplnění bankovního spojení ze strany svědka a vyplácel svědečné. Dne 22.1.2018 předložil žalobce ve věci obsáhlé doplnění odvolání o 24 stranách. Dne 7.2.2018 přiznal soud znalečné svědku [příjmení], následně jej žádal téhož dne o sdělení bankovního spojení. Odvolání poté bylo 14.3.2018 rozesláno žalované k vyjádření a současně byl dán pokyn k vyplacení znalečného. Dne 5.4.2018 tedy bylo vypracováno usnesení, ve kterém byly žalované vyzvány k vyjádření. Dne 10.4.2018 žádal žalobce o sdělení, jaké úkony již soud ve věci učinil, ve věci jeho odvolání. Dne 12.4.2018 bylo odepsáno soudem na e-mail, že odvolání bylo odesláno žalovaným k vyjádření a lhůta jim uplynuta [číslo], poté bude spis předložen [název soudu]. Dne 3.5.2018 byl spis předložen [název soudu] s tím, že žalovaná se ve věci nevyjádřila. Dne 12.11.2018 se manželka žalobce omluvila z případných jednání u [název soudu] a požádala o rozhodnutí ve věci bez jejich účasti. Dne 14.11.2018 [název soudu] ve věci jednal, kdy četl přípis obecné zmocněnkyně žalobce, a dále také se ve věci vyjádřila zástupkyně žalovaného. Následně soud jednání odročil na 23. listopadu 2018 za účelem vyhlášení rozhodnutí. Dne 20.11.2018 zaslal soud protokol z jednání žalobci. Následně vyhlásil 23.11.2018 rozsudek, kterým rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku o věci samé ve výroku III. potvrdil, v pozměněném znění, ve výroku IV. jej změnil tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit státu, [název soudu], 30 % nákladů řízení a žalované 70 % nákladů řízení, a ve výroku o nákladech řízení účastníku, č. V. rovněž změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci jinou částku. Dále ve výroku VI. změnil povinnost zaplatit soudní poplatek na jinou výši, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dne 29.11.2018 byl zaslán protokol z jednání manželce žalobce. 19.12.2018 požádal [název soudu] o prodloužení lhůty k písemnému vyhotovení rozhodnutí, a to s ohledem na složitost věci a také dovolenou v průběhu daného termínu, a sice do 22.1.2019. Následně tedy byl rozsudek vyhotoven a zaslán účastníkům. Proti rozsudku podal žalobce obsáhlé dovolání prostřednictvím svého zástupce, a to 4.4.2019. Dovolání bylo rozesláno účastníkům 18.4.2019. Dne 11.4.2019 žádala manželka žalobce rozeslání dovolání účastníkům a sdělení, zda se tak již stalo. Dne 24.4.2019 vyzval soud žalovanou, aby se písemně vyjádřila k podanému dovolání. Poté dovolání předložil [název soudu], kterému bylo tedy předloženo 6.5.2019, bez vyjádření k dovolání. Dne 25.4.2019 znovu žádala manželka žalobce sdělení informací o osudu dovolání. Dne 20.11.2019 dovolací soud dovolání žalobce odmítl, kdy konstatoval, že není důvodu, aby rozhodné právní otázky byly posuzovány jinak s tím, že tedy dovolání bylo odmítnuto podle § 243c odst. 1 o.s.ř. Soud rovněž konstatoval, že dovolatelem namítaný extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, učiněnými [název soudu], ani znaky nepřípustné libovůle, v řízení neshledal. Dne 27.11.2019 bylo rozhodnutí přeposláno společně se spisem soudu, který je rozeslal 3.12.2019 účastníkům. Ve věci poté byla podána rovněž ústavní stížnost, a sice tato byla odmítnuta ústavním nálezem [ústavní nález] [datum], jako zjevně neopodstatněná. Soud poté prováděl kontrolu jednotlivých rozhodnutí a doručení. Dne 31.7.2020 rozhodl soud o tom, že žalobce je povinen zaplatit [anonymizováno], [název soudu], náhradu nákladů řízení v částce 12.229,00 Kč, a žalovaná 28.534,00 Kč. Toto rozhodnutí nabylo právní moci 25.8.2020. Poté byla provedena již jen tzv. postagenda.

15. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

16. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

17. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

18. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

19. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

20. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

21. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

22. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

23. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

24. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

25. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

26. Posuzované řízení trvalo přibližně 15 let a 9 měsíců (1.11.2004 – 25.8.2020, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o náhradě nákladů řízení státu) a byť se jednalo o věc věcně i procesně poměrně složitou, jejímž předmětem bylo mimo jiné posouzení podmínek pro naplnění pracovního úrazu, tato jeho délka neodpovídala složitosti věci. Řízení probíhalo na všech třech stupních soudní soustavy a před soudem Ústavním, přičemž soud prvního stupně věcně rozhodoval 5x (z toho 3x mezitímně), soud druhého stupně rozhodoval 4x věcně a 2x procesně, [název soudu] rozhodoval 3x, [název soudu] rozhodoval celkem o třech podaných ústavních stížnostech. Řízení bylo ze zákona přerušeno po dobu trvání konkursního řízení na původního žalovaného, zaměstnavatele žalobce. Zdejšímu soudu nepřísluší posuzovat, zda k přerušení řízení došlo na základě zákonných důvodů či nikoliv. Rovněž zdejšímu soudu nepřísluší posuzovat i další žalobcem namítané okolnosti daného řízení, např. způsob hodnocení důkazů, procesní vedení řízení aj., neboť toto spadá do rozhodovací pravomoci daného soudu. Takové posouzení přísluší pouze revizním soudům v rámci daného řízení, tzn. soudům druhého stupně a [název soudu], zdejší soud mezi takové revizní orgány nepatří. Věc byla poměrně věcně složitá, když bylo vyslechnuto velké množství svědků a rovněž byl ve věci vypracován znalecký posudek. Soudům všech stupňů nelze v obecné rovině vytknout výraznější průtahy v řízení, kromě postupu soudu prvního stupně, který navzdory délce sporu rozhodl ve věci opakovaně 3. mezitímním rozsudkem, přičemž v daném okamžiku měl k dispozici jednak velké množství důkazů ze svých jednání, navíc také závazné stanovisko [název soudu]. Jestliže následně došlo k dalšímu prodloužení řízení z důvodu, že musel být žalobce vyzván k doplnění svých, lze dle názoru zdejšího soudu přičítat rovněž nesprávnému postupu soudu i žalobce, když tento dostatečně nevěnoval pozornost přípravě řízení tak, aby mohl o věci rozhodnout bez dalších doplňování žalobních tvrzení (k účasti žalobce viz dále). Soud rovněž přihlédl rovněž i k délce kompenzačního řízení, které bylo zahájeno žalobou ze dne 6.8.2019 a byť bylo možné ve věci rozhodnout na základě listinných důkazů bez jednání, dostal se k řešení daného sporu až 24.9.2021. Uplatněním předběžného nároku žalobce přitom nedošlo k prodloužení celého řízení, když se tak stalo ještě za běhu daného řízení (dokonce několik let před skončením daného řízení). Lze tedy uzavřít, že protrahované řízení spolu s kompenzačním řízení trvalo celkem 16 let a 10 měsíců, což není délka přiměřená s ohledem na typ daného řízení.

27. Co se týče významu řízení pro žalobce, soud jej zhodnotil jako zvýšený, když se jednalo o pracovně právní sporu, u kterého se dle judikatury [název soudu] typově předpokládá zvýšený význam řízení pro poškozeného (řízení ve věcech trestních, opatrovnických, pracovněprávních, osobního stavu, sociálního zabezpečení či ve věcech týkajících se zdraví nebo života) - srov. k tomu [anonymizována dvě slova] ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [spisová značka]. Význam řízení rovněž zvyšoval samotný zdravotní stav žalobce, který byl de facto rovněž předmětem řízení, když tento utrpěl úraz s doživotními následky a předmětem řízení pak bylo posouzení, zda se jednalo o pracovní úraz, za který odpovídá jeho zaměstnavatel, či nikoliv. I tato skutečnost dle soudu zvyšuje význam daného řízení pro žalobce. Sám žalobce se však na délce řízení částečně rovněž podílel, a to jednak četnými a obsáhlými podáními, jejichž obsah musel být ještě i po několika letech upřesňován a doplňován, jednak podanými dovoláními a ústavními stížnostmi, které však byly jako nedůvodné odmítnuty. Délka řízení tak byla prodloužena rovněž i v důsledku procesního chování žalobce, když poslední z uvedených dovolání a ústavních stížností, byly podány ještě předtím, než mohlo řízení skončit usnesením o náhradě nákladů řízení státu.

28. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že je na místě odškodnit žalobce za nepřiměřenou délku řízení délku, když konstatování porušení práva na přiměřenou délku řízení by v dané věci nepostačovalo. Při stanovení výše odškodnění v daném případě soud vycházel s ohledem na to, že se typově jednalo o řízení se zvýšeným významem pro poškozeného, z částky 20 000 Kč ročně (za první dva roky v poloviční výši), přičemž dospěl k základní částce 170 000 Kč. Uvedenou částku soud dále snížil pro složitost věci o 20%, o dalších 10% pro počet stupňů soudní soustavy, na kterých bylo ve věci rozhodováno a o dalších 5% s ohledem na podíl žalobce na samotné délce řízení. Zároveň však soud uvedenou částku navýšil o 40%, a to s ohledem na navýšený význam řízení pro žalobce v důsledku jeho zdravotního stavu, kdy následkem v řízení posuzovaného úrazu se musí vypořádat s trvalými následky. Celkově tak soud dospěl k částce178 000 Kč, jejíž výši soud považuje za přiměřenou. S ohledem na to soud uvedenou částku žalobci přiznal a to včetně úroku z prodlení počítaného ode dne písemného vyjádření žalované k žalobě, neboť v tomto okamžiku již bylo zřejmé, že žalovaná nárok žalobce neodškodní. Ve zbývajícím rozsahu soud úroky z prodlení z přiznané částky zamítl.

29. Co se týče bolestného, které žalobce vyčíslil na částku 300 000 Kč, již jen ze samotných žalobních tvrzení je zřejmé, že žalobce uplatňuje tento nárok v souvislosti s poškozením svého zdraví, které bylo předmětem protrahovaného řízení jako pracovní úraz a jehož odškodnění se žalobce domáhal. Ke zhoršení zdravotního stavu žalobce došlo po (pro něj) překvapivém podání odvolání ze strany žalované a její odvolací argumentaci. Za procesní obranu účastníků řízení však nenese stát odpovědnost. Soud dospěl k závěru, že tvrzené zdravotní důsledky samy o sobě nelze považovat za samostatný nárok, ale spíše za okolnost zvyšující tvrzenou nemajetkovou v důsledku posuzovaného nesprávného úředního postupu spočívajícího v délce řízení. K tomuto přihlédl při hodnocení délky řízení v předchozím odstavci, přičemž žalobcem požadovaná další částka již přesahuje dle uvážení soudu stanovenou přiměřenou výši odškodného za nepřiměřenou délku řízení, proto byla žaloba v tomto rozsahu zamítnuta.

30. Pokud jde o materiální újmu, způsobenou daňovou škodou v důsledku nepřiměřené délky řízení, ve výši 301 704 Kč, soud jednak s ohledem na skutečnost, že tento nárok žalobce neuplatnil v rámci předběžného projednání nároku jako nedůvodný zamítl, když nebyly naplněny podmínky pro podání žaloby. Jen pro úplnost soud konstatuje, že i kdyby byl nárok u žalované včas uplatněn, není v příčinné souvislosti s délkou daného řízení, když splnění daňové povinnosti je spojeno se zákonnou povinností, která by i za jiných okolností musela být ze strany žalobce plněna, potažmo o kterou by bylo poníženo následné plnění ze strany [anonymizováno] (jak se ostatně následně stalo, když tato vrátila žalobci část vymoženého plnění). Současně nelze odhlédnout od skutečnosti, že tato daňová povinnost byla vyměřena [anonymizováno] společností, za jejíž postup (byť by byl nesprávný) nenese stát odpovědnost.

31. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žalobci, který měl úspěch co do 85,88% a neúspěch co do 14,13%, přiznal právo na náhradu 98,94 % nákladů. V této věci žalobce uplatnil dva samostatné nároky (nemajetková újma z délky řízení včetně zdravotních následků a náhrada škody za daňovou povinnost) a byl zcela úspěšný ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy z délky řízení (viz. rozsudek [název soudu] sp.zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]) a náleží mu tak ve smyslu citovaného ustanovení o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení proti žalované (objektivní kumulace). Podle § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen "advokátní tarif") platí, že při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí. Při určování úspěchu či neúspěchu účastníka, který vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok (nároky) na peněžité plnění (objektivní kumulace), je třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu (srov. rozhodnutí [anonymizováno] sp. zn. [spisová značka]). Tarifní hodnota každého z nároků na zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu představuje částku 50 000 Kč (srov. rozhodnutí [anonymizováno] sp. zn. [spisová značka]), tarifní hodnota nároku na peněžité plnění vychází zásadně z výše tohoto plnění bez uplatněného příslušenství (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu), což je v daném případě částka 301 704 Kč (daňová povinnost). Za tarifní hodnotu se tak považuje částka 351 704 Kč (50 000 Kč + 301 704 Kč). Úspěch žalobce byl ohledně nemajetkové újmy v plném rozsahu, když i jen částečný úspěch ohledně nemajetkové újmy je považován jako úspěch plný, ohledně zbývajícího nároku byl žalobce neúspěšný. Žalobce má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Žalobce učinil ve věci 2 úkony, a to podání žaloby a repliku k podání žalované, proto mu přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 600 Kč, což podle úspěchu ve věci činí 429,18 Kč.