45 C 124/2020 - 154

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] pro zaplacení 192 499 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 61.000,- Kč spolu s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 61.000,- Kč od 6.6.2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 195.665,- Kč spolu s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 195.665,- Kč od 6.6.2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 32 225,80 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 192 499,- Kč, způsobené mu v řízení, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn.: 5 T 61/2010. Žalobce stručně shrnul průběh daného trestního řízení s tím, že toto trvalo v době podání žaloby od jeho zahájení dne 7.1.2010 do vydání usnesení Krajského soudu v Praze č.j.: 13 To 196/2019-5093, ze dne 29.8.2019, kterým došlo k zamítnutím stížnosti státního zástupce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn.: 5 T 61/2010 ze dne 30.5.2018, 9 let a 10 měsíců, což lze považovat za řízení extrémně dlouhé. Řízení však dosud nebylo skončeno, byť v době podání žaloby bylo trestní stíhání žalobce bylo zastaveno z důvodu, že tak stanoví vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, konkrétně z důvodu nepřiměřené délky řízení s poukazem na čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech. Původní zprošťující rozhodnutí bylo v důsledku podaného dovolání nejvyššího státního zástupce usnesením Nejvyššího soudu č.j.: 6 Tdo 275/2020 ze dne 25.3.2020 zrušeno a lze očekávat, že průtažné řízení bude ještě značnou dobu pokračovat. Žalobce konstatoval, že celková dosavadní délka předmětného trestního řízení nebyla dle názoru žalobce zapříčiněna složitostí případu, ale průtahy a nesprávným postupem orgánů činných v trestním řízení. Žalobce sám se na délce řízení nepodílel. Od počátku s orgány činnými v trestním řízení spolupracoval, ke všem úkonům, o jejichž konání byl řádně vyrozuměn, se dostavil a nevyvíjel ani jakoukoliv činnost obstrukčního charakteru. Postup není veden snahou rozhodnout věc v co nejkratším možném čase, v řízení opakovaně docházelo k průtahům, když orgány činné v trestním řízení neprováděly jednotlivé úkony plynule a v přiměřených lhůtách. Od počátku žalobce trval na své nevině, přesto se v řízení dále pokračovalo. Nejistota žalobce a obava z výsledku trestního řízení tak trvala i nadále a byla znásobena a zintenzivněna jednak tím, že se jednalo o trestní řízení a dále sankcí, která by v případě uznání vinným žalobci hrozila. Za skutek, který mu byl kladen za vinu, hrozil žalobci v krajním případě uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání osmi let, což je trest velice citelný. K zásadní prodlevě došlo v období po vydání usnesení Krajského soudu v Praze č.j.: 13 To 255/2013-4254 ze dne 23.7.2013, kterým byl zrušen zprošťující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn.: 5 T 61/2010 ze dne 17.10.2012 a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu projednání a rozhodnutí, když až 30.5.2018 bylo vydáno usnesení sp. zn.: 5 T 61/2010, kterým bylo trestní stíhání žalobce zastaveno, tedy téměř 5 let, což je s ohledem na skutečnost, že šlo o opakované řízení v téže věci před soudem prvního stupně, doba zcela nepřiměřená. Průtahy v řízení ostatně konstatoval i Obvodní soud pro Prahu 1 ve svém usnesení sp. zn.: 5 T 61/2010 ze dne 30.5.2018 či Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí z 29.8.2019. V průběhu řízení před soudem prvního stupně došlo čtyřikrát ke změně senátu (nejprve pro podjatost dosavadní předsedkyně senátu [tituly před jménem] [jméno FO], z důvodu přeložení předsedy senátu k výkonu funkce k jinému soudu, z důvodu změny přísedících, pro úmrtí a ukončení mandátu. Ve všech případech využili obvinění svoji zákonnou možnost a trvali na provedení celého hlavního líčení od jeho počátku. Význam předmětného řízení pro žalobce jako poškozeného byl zcela zásadní, když se jedná o trestní řízení, ve kterém je žalobce stíhán pro podezření ze spáchání trestného činu podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka dle ustanovení § 260 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. b) tr. zákona č. 140/1961 Sb., za který by v případně uznání vinným hrozila sankce trestu odnětí svobody až na 8 let, tedy sankce velice citelná. Žalobce byl omezen na svobodě od 13.1.2010 do 15.7.2010, kdy bylo rozhodnuto o propuštění žalobce z vazby na svobodu. Vedení trestního stíhání, několikaměsíční omezení na osobní svobodě a stále přítomná hrozba citelné sankce ve formě nepodmíněného trestu odnětí svobody v případě, že by byl uznán vinným, významným způsobem ovlivňovaly a stále ovlivňují kvalitu psychické pohody žalobce a kvalitu jeho života jako takovou. Po celou dobu trestního stíhání žil žalobce v nejistotě z jeho výsledku a v obavě z případně uloženého trestu. Žalobce uvádí, že v posuzovaném případě se navíc od počátku jednalo o mediálně velice sledovanou kauzu, v níž bylo zveřejňováno celé jméno žalobce i jeho fotografie. Žalobce tak byl po celou dobu trestního stíhání vystaven pozornosti médií i veřejnosti, byl opakovaně konfrontován s negativními ohlasy ve svém okolí a nepřátelskými postoji. V důsledku trestního stíhání pak přišel žalobce o pracovní příležitosti, byl propuštěn z [Anonymizováno], kde vykonával základní 3 měsíční kurz vojenské přípravy, protože se do budoucna chtěl stát profesionálním vojákem. Trestní stíhání a s ním související vazba, mělo za následek rozpad žalobcova vztahu s přítelkyní, která neunesla tak dlouhou nepřítomnost žalobce a našla si jiného partnera. V této souvislosti žalobce odkázal na konstantní judikaturu, podle níž i při důsledném respektování presumpce neviny představuje každé trestní řízení významný zásah do soukromého a osobního života trestně stíhaného a negativně se dotýká jeho cti a dobré pověsti. Zároveň platí, že takový zásah je o to intenzivnější, prokáže-li se následně, že se skutek, z něhož byl jedinec obviněn a obžalován, nestal. Byť dosud trestní stíhání neskončilo pravomocným zprošťujícím rozsudkem, žalobce z odůvodnění usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn.: 5 T 61/2010 ze dne 30.5.2018, kterým bylo trestní stíhání žadatele pro nezákonné průtahy zastaveno, dovozoval stejný výsledek i v dalším řízení. Byť z celé žaloby nebylo jednoznačné, zda žalobce uplatňuje nárok z titulu nezákonného rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání) či z titulu nesprávného úředního postupu, představujícího nepřiměřenou délku řízení , v závěru jednoznačně specifikoval svůj požadavek na náhradu nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu, představujícího nepřiměřenou délku řízení, přičemž tento vyčíslil ve výši 20.000,- Kč za rok řízení (první dva roky v poloviční výši). Základní částku, ke které dospěl ve výši 174.999,- Kč, následně navýšil o dalších 10% z důvodu zásadního významu řízení pro žalobce a zadostiučinění nemajetkové újmy tak vyčíslil na částku 192.499,- Kč. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 5.12.2019, žalovaná však nárok žalobce neuspokojila. Žalobce proto navrhl, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 5.12.2019 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 192.449,- Kč s přísl. v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení vedeném Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 5 T 61/2010 jako soudu I. stupně. Žalovaná uvedla, že o průběhu žalobcem napadeného řízení má převážně poznatky pouze z tvrzení uváděných žalobcem, proto sporovala existenci nesprávného úředního postupu i vznik nemajetkové újmy tak, jak je žalobcem uplatňována v rámci podané žaloby. Žalovaná shrnula skutečnosti, které jí byly z řízení známy a konstatovala, že v postupu soudu nelze shledat zásadní období nečinnosti, délka ovlivněna zejména složitostí věci a projednáním na 3 stupních. Ohledně výše náhrady nemajetkové újmy, kterou žalobce požaduje, žalovaná doplnila, že tato je zcela nepřiměřená jak z hlediska zákonných kritérií, tak z hlediska rozhodovací praxe ESLP, a to obzvláště s přihlédnutím k okolnostem řízení tak, jak jsou popsány výše. Z výše uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta.

3. Řízení bylo přerušeno usnesením ze dne 18.4.2023 č.j. 45 C 124/2020-68 do pravomocného skončení dovolacího řízení ve věci sp.zn. 5T 61/2010, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1, když i na tomto úseku řízení záviselo posouzení přiměřenosti délky řízení.

4. Po rozhodnutí dovolacího soudu žalobce navrhl změnu žaloby, kdy přihlédl ke konečné délce daného řízení.

5. Při ústním jednání žalovaná učinila nesporným, že délka daného řízení, které v mezidobí skončilo pravomocným odsouzením žalobce, byla nepřiměřeně dlouhá, když řízení trvalo do 27.7.2023, kdy byla dovolání odsouzených proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Praze odmítnuta. Vznesla však námitku, že délka daného řízení již byla žalobci kompenzována, když se promítla do výše jemu uloženého trestu. Pokud jde o tvrzení, týkající se vazby, doplnila, že tato se délky řízení jako takového netýkají.

6. Soud v dané věci již jednou rozhodl, a to rozsudkem ze dne 22. března 2024, č. j. 45 C 124/2020-110, kterým připustil změnu žaloby, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení další částky 64 166 Kč společně s příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 256 665 Kč spolu s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 256 665 Kč od 6. 6. 2020 do zaplacení (výrok II.), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 500 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Soud v tomto směru přisvědčil žalované, když z rozhodnutí nalézacího soudu je zřejmé, že právě délka daného řízení měl zásadní vliv na uložení trestu žalobci pod dolní hranicí trestní sazby, a to navzdory tomu, že činnost, které se dopustil, byla skutečně závažná. K následným opravným řádným a mimořádným prostředkům pak nejen Krajský soud v Praze, ale také Nejvyšší soud České republiky kvitovali rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 včetně jeho úvah o důvodech pro snížení uloženého trestu, když žalobci hrozil trest odnětí svobody minimálně tři až osm let, zatímco mu byl vyměřen ve výši (pouze) jednoho roku navzdory právní kvalifikaci jeho (vícečetného) jednání. Co se týče zkušební doby, soud přihlédl k sebereflexi, kterou žalobce v průběhu trestního stíhání projevil. V této souvislosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu 30 Cdo 2640/2010, podle kterého „doba uplynulá od spáchání trestného činu a délka trestního řízení, trvalo-li nepřiměřeně dlouho, jsou dvě samostatné okolnosti, ke kterým se při stanovení druhu a výměry trestu přihlíží a nelze je proto vzájemně zaměňovat, nebo směšovat. Lze si ostatně představit i situaci, kdy od spáchání trestné činnosti uplyne dlouhá doba, ale samotné trestní stíhání proběhne v době přiměřené. Jestliže byl žalobkyni uložen trest nižší, nikoli pro to, aby jím byla kompenzována nepřiměřená délka trestního řízení, ale proto, že se po dlouhou dobu, která od spáchání trestné činnosti jiného trestně postižitelného jednání nedopustila a byla osobou dosud soudně netrestanou, tak úvaha odvolacího soudu v tomto směru, že délka trestního řízení byla žalobkyni kompenzována již v rámci jí uloženého trestu v trestním řízení, je nesprávná.“ V této souvislosti nutno dodat, že rozsudky nemohli reflektovat ve svých rozhodnutích změnu společenského postoje k daným trestným činům, jak se mylně domnívá žalobce, neboť trestný čin, pro který byl žalobce stíhán (podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka dle ustanovení § 260 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. b) tr. zákona č. 140/1961 Sb. ), je nadále ze společenského hlediska považován za velmi závažný. Jak ostatně vyplývá i z citovaného rozhodnutí Krajského soudu v Praze, který výslovně uvedl, že se „nejedná o čin menší nebezpečnosti pro společnost, přičemž i projev jakékoli lítosti či účinné snahy po nápravě, včetně jakékoli sebereflexe absentuje, snad s výjimkou obžalovaného [jméno FO], který lítost projevil. Jednání obžalovaných rozhodně nemohlo být bagatelizováno, když lze uložit trest odnětí svobody v trvání tří až osmi let. Jedná se o zvlášť závažný trestný čin, v intencích § 41 odst. 2 trestního zákona, přičemž, jak správně zdůraznil prvý soud, nebezpečnost jednání pro společnost byla v době spáchání skutku velmi vysoká, kdy si ani soud II. stupně není jistý, zda obžalovaní vůbec chápou šíři svého tehdejšího jednání.“ Naopak lze konstatovat, že na uvedený trestný čin se z dnešního pohledu společnost i v důsledku osvěty dívá mnohem přísněji než v době, kdy žalobce trestný čin spáchal. Rozsudek nalézacího soudu byl usnesením Městského soudu v Praze č. j. 91 Co 256/2024- 134 ze dne 23.10.2024 zrušen a vrácen soudu nalézacímu s tím, že v posuzovaném trestním řízení nebylo vydáno rozhodnutí (alespoň to z dosud provedených důkazů soudem I. stupně nevyplývá), v němž by bylo výslovně uvedeno, že uložený trest je mírnější právě proto, že soud přihlédl k okolnosti nepřiměřeně dlouhého řízení, včetně údaje, o jakou část byl trest zmírněn právě v důsledku přihlédnutí k nepřiměřené délce řízení. Žalobci proto nemohla být přiznána jiná forma náhrady ve smyslu § 31a odst. 2 OdpŠk za újmu, která mu měla vzniknout tvrzenou nepřiměřenou délkou trestního řízení. Odvolací soud v této souvislosti připomněl, že „ve vztahu k možným způsobům odškodnění nemajetkové újmy způsobené osobě, proti níž bylo vedeno trestní stíhání, a to nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce trestního řízení, může být jiná forma náhrady ve smyslu § 31a odst. 2 OdpŠk přiznána zejména v trestním řízení v podobě zmírnění ukládaného trestu (srov. část V. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, uveřejněného pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V rozsudku trestního soudu však musí být výslovně uvedeno, že uložený trest je mírnější právě proto, že soud přihlédl k okolnosti nepřiměřeně dlouhého řízení, nebo to z něj musí alespoň nezpochybnitelně vyplývat, včetně údaje, o jakou část byl trest zmírněn právě v důsledku přihlédnutí k nepřiměřené délce řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2640/2010). Podle Evropského soudu pro lidská práva musí být toto zmírnění měřitelné a výslovné (srov. např. rozsudek ESLP ze dne 15. 7. 1982, ve věci Eckle proti Německu, stížnost č. 8130/78, odst. 66), z rozsudku musí být patrno, k jakému konkrétnímu snížení trestu v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení soud přistoupil (srov. rozhodnutí senátu druhé sekce ESLP o přijatelnosti stížnosti č. 48470/99, ze dne 20. 9. 2001, ve věci Jensen proti Dánsku). Jinak řečeno, v případě, že z odsuzujícího trestního rozsudku není patrno, o jakou část byl trest snížen v důsledku zohlednění nepřiměřené délky trestního řízení, je třeba vyjít z toho, že nepřiměřená délka trestního řízení snížením trestu kompenzována nebyla (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. 30 Cdo 3907/2018, a dále Simon. P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 299).“ 7. Pokud jde o samotný uplatněný nárok, ke kterému se žalobce vyjadřoval ve své účastnické výpovědi, je především nutno zdůraznit, že náhrada nemajetkové újmy, způsobené nepřiměřenou délkou řízení, představuje kompenzaci nejistoty, které byl poškozený ohledně výsledku řízení vystaven. Neslouží ke kompenzaci materiální škody, která žalobci z jakéhokoliv důvodu vznikla a která by mohla představovat samostatný nárok. Takovým nárokem pak může být i náhrada nákladů v případech tzv. nutné obhajoby, při níž zajišťuje advokát práva osob, které jsou stíhány za porušení zájmů, chráněných zákonem a ukáže-li se trestní stíhání jako nezákonné. Z účastnické výpovědi žalobce je zřejmé, že tento zaměňuje tvrzení, týkající se nároku na náhradu nemajetkové újmy z nezákonného trestního stíhání a tvrzení, týkajícího se nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení. Soud v této souvislosti zdůrazňuje, že žalobce byl pravomocně uznán viným z naříkaného skutku a dopady trestního stíhání jako takového (včetně vazebního stíhání) tak lze plně přičítat jeho aktivitě, dnes již žalobcem označované jako mladická nerozvážnost. Úkolem zdejšího soudu bylo posouzení nepřiměřené délky řízení, nikoliv posuzování trestního stíhání (zvláště ne zákonného, jako v tomto případě). Jestliže však trestní stíhání skončilo pravomocným odsouzením pachatele trestného činu, byl by požadavek náhrady nákladů, které museli být vynaloženy na jeho obhajobu, zcela absurdní, v rozporu s dobrými mravy i účelem nejen trestního řízení, ale i odškodňování, když by v podstatě představoval náhradu za to, že byl pachatel trestného činu odhalen a usvědčen.

8. Žalobce ve svém účastnickém výslechu uvedl, že neúměrná délka řízení přes dvanáct let, citelně zasáhla do jeho života. Nešlo jen o vazební stíhání, které jej ze dne na den vytrhlo z běžného života, ale v řízení se několikrát měnil senát, docházelo ke změnám názoru na stíhanou trestnou činnost, případ byl silně medializovaný a vzhledem k tomu, že žalobce žije na malém městě, kde se všichni znají, ukazovali si na něj lidé prstem a žalobce tak měl problém navázat dokonce i nějaký normální vztah. Samy soudy byly šokovány délkou daného řízení, které se dle žalobce zapsalo do historie české justice jako jedno z nejdelších. Během řízení trpěl žalobce nejistotou z odsouzení, nemohl najít odpovídající práci, protože nikdo nectil presumpci neviny. Byl vyhozen z armády a snažil se vyrovnat s psychickým rozpoložení, byť bez odborné pomoci. Řízení tak podstatně zasáhlo do jeho života, měl advokáta ex offo a nyní má povinnost hradit vysoké náklady státu. Jeho rodinný stav se během té doby změnil, oženil se, bude mu čtyřicet. Žalobce v této souvislosti nechápal, proč soud zajímaly i příjmy jeho manželky, která by tak měla platit za jeho hříchy z minulosti. Žalobci nejde ani tak o nějakou kompenzaci ze strany státu ve smyslu přiznání dlouhého trestního stíhání či pochybení, která jsou zřejmá ze spisu. Ale dostal se díky trestnímu stíhání do existenčních problémů a do exekuce, z níž se dostával několik let. Kompenzace nepřiměřené délky daného řízení by tak žalobci měla uhradit „alespoň to, co po něm stát žádá jako náhradu“ za právní služby obhájce, který byl žalobci ex offo ustanoven. Žalobci připadá nespravedlivé, aby během svého návratu do života doplácel za mladické názory, které již změnil. Žalobce doplnil, že by náklady v extrémní výši nevznikly, kdyby samotné soudní řízení nebylo tak dlouhé. Sám soudní senát několikrát konstatoval, že délka daného řízení byla až nehorázná. Čin, za který byl žalobce stíhán, se stal v roce 2008, pravomocně rozhodnuto v dané věci bylo v roce 2022 či 2023. Pokud by řízení trvalo přiměřenou dobu, dopad do jednotlivých sfér jeho života, ať již osobní, profesní či sportovního vyžití by nebyl tak velký. Během soudního řízení prošel žalobce vývojem, změnil se a svou minulost nechává za sebou. Jeho pohled na svět se změnil a dospěl do bodu, kdy už takové věci a chyby, jakých se dopouštěl v mládí, nedělá.

9. Ze spisu sp.zn. 5 T 61/2010 Obvodního soudu pro Prahu 1 soud zjistil následující: Dne 23.9.2009 byl založen záznam o zahájení úkonů trestního řízení za spáchání trestného činu, podpora a propagace hnutí, směřujících k potlačení práv a svobod člověka, podle § 260 odst. 1 a 2 písm. a) a písm. b) trestního zákona, kterého se měli dopustit, pprap. [jméno FO] a pprap. [jméno FO], společně s dalšími, neztotožněnými osobami. Dne 9. června 2009 byl založen záznam o zahájení úkonů v trestním řízení, rovněž ze stejného trestného činu, kterého se dopustili, nejméně osoby, [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO]. 4. ledna 2010 byly věci spojeny ke společnému řízení pod sp.zn. KRPJ-4308/TČ-2009-060771. Usnesením z 20.10.2009 bylo zahájeno trestní stíhání [jméno FO] a [jméno FO] pro trestný čin, dle § 260 odst. 1 a 2 písm. a) a b) trestního zákona. 26.10.2009 podal [jméno FO] proti rozhodnutí stížnost. Dne 17.12.2009 byla zamítnuta stížnost obviněného [jméno FO] a [jméno FO] proti zahájení trestního stíhání, jako nedůvodná. 7.1.2010 bylo zahájeno trestní stíhání dalších, celkem šesti osob, z trestného činu kvalifikovaného pod § 260 odst. 1 a 2 písm. a) a písm. b) trestního zákona v platném znění, včetně současného žalobce. Jedna z obviněných [jméno FO] podala proti uvedenému rozhodnutí stížnost, 2.2.2010, a tuto následně nedoplnila, když tuto zaslala pouze, faxem. 27.1.2010 podal jeden z obviněných rovněž do rozhodnutí stížnost. Současný žalobce rovněž 26.1.2010. Další z obviněných podal stížnost proti rozhodnutí 26.1.2010 a další z obviněných 18.1.2010. Usnesením z 12.2.2010 byly stížnosti o zahájení trestního stíhání, pěti z obviněných, zamítnuty jako nedůvodné. Dne 3.5.2010 bylo zahájeno trestní stíhání dalších dvou osob, z téhož trestného činu. Dne 14.5.2010 další z obviněných podal stížnost proti zahájení trestního stíhání a následně odůvodnil svou stížnost podáním, doručeným policejnímu orgánu 8.6.2010. Dne 7.6.2010 byla vyloučena věc ve věci jednoho z obviněných, ze společného řízení k samostatnému projednání. Dne 7.6.2010 byla vyloučena k samostatnému projednání rovněž věc, vedená proti [jméno FO] k samostatnému projednání (Poznámka soudu: [jméno FO], nar. 8.2.1966, nikoli současný žalobce). Dne 16.10.2009 policie zaslala Obvodnímu státnímu zastupitelství žádost o vydání předběžného souhlasu se zadržením podezřelé osoby, [jméno FO]. Tento souhlas byl dán 19.10.2009. Poté byla 21.10.2009 zadržena [jméno FO] v [Anonymizováno]. Současně požádal policejní útvar o provedení zdravotního výkonu, a sice zdravotní prohlídku. Ta byla provedena 21.10.2009. 8.1.2010 požádal o předběžný souhlas se zadržením podezřelé osoby policejní orgán, opět státní zastupitelství, a tentokrát, co se týče současného žalobce. Souhlas byl dán 12.1.2010 a žalobce byl 13.1.2010 v Praze zadržen. Následně 13.1.2010 vyšetřen, zda je schopen policejních úkonů a umístění v policejní cele. 13.1.2010 byl založen úřední záznam o tom, že žalobci byla poskytnuta strava, z jeho vlastních prostředků. Dne 15.10.2009 požádal o předběžný souhlas se zadržením podezřelé osoby, tentokrát, policejní orgán. 19.10.2009 byl souhlas státním zastupitelstvím dán. Další z obviněných byl zadržen 21.10.2009. Téhož dne byl vyšetřen, zda je schopen policejních úkonů a umístění v cele. Dne 21.10.2009 byl do spisu založen úřední záznam o provedení zajištění dané osoby. 22.10.2009 byl podán podnět k podání návrhu na vzetí do vazby [jméno FO] a [jméno FO]. 14.10.2010 byl podán podnět k vzetí do vazby, současného žalobce. Dne 22.10.2009 byli [jméno FO] a [jméno FO] vzati do vazby. Dne 14.1.2010 byl vzat do vazby současný žalobce, resp. byl podán návrh na vzetí do vazby, Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Předchozí obvinění nebyli vzati do vazby, ale rovněž byl podán návrh na vzetí do vazby, Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Dne 22.10.2009 se konalo ve věci vazební jednání, při kterém byla obviněná [jméno FO] vzata do vazby. Dne 15.1.2010 byl vzat do vazby současný žalobce. 22.10.2009, [jméno FO]. Písemné vyhotovení o vzetí do vazby bylo založeno do spisu, konkrétně ohledně [jméno FO] a [jméno FO], jako na č.l.

96. Ohledně současného žalobce, na čl. 101, přičemž vazba byla započítána ode dne a hodiny zadržení, tedy od 13.1.2010, od 6:00 hod. Současně nebyl přijat slib obviněného, nabídka nahrazení vazby peněžitou zárukou ve výši 20 000,- Kč a návrh na nahrazení vazby, dohledem probačního úředníka. Dne 30.11.2009 bylo rozhodnuto o zrušení výroku III. rozhodnutí, kterým byl vzat [jméno FO] do vazby s tím, že tento byl vzat do vazby, z jiných důvodů. Dále mu byla započítána vazba, od konkrétního data a zamítnuta byla stížnost [jméno FO], jako nedůvodná. Dne 15.1.2010 podal [jméno FO] návrh na vydání rozhodnutí o změně důvodu vazby. Dne 19.1.2010 bylo jednáno o vazebních důvodech, a tyto byly rozšířeny, u tohoto obviněného. Písemné vyhotovení následně bylo založeno do spisu. Dne 18.1.2010 požádala policie státní zastupitelství o prodloužení vazby ohledně obviněných [jméno FO] a [jméno FO]. Dne 21.1.2010 Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 rozhodlo o ponechání obviněných [jméno FO] a [jméno FO] ve vazbě s tím, že z dalších důvodů netrvá. Dne 22.2.2010 postoupilo Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 Obvodnímu soudu pro Prahu 1 rozhodnutí a stížnost proti usnesení o vzetí do vazby, ohledně všech tří obviněných. 5.5.2010 požádal obviněný [jméno FO] o propuštění z vazby a navrhl peněžitou záruku, dohled, písemný slib a další záruky. Dne 12.2.2010 podalo Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1, předložilo spis k rozhodnutí o žádosti o propuštění z vazby, Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Ten rozhodl o nepřijetí písemné záruky a písemného slibu a peněžité záruky obviněné [jméno FO] a zamítl její žádost o propuštění z vazby. Dále nepřijal písemný slib, peněžitou záruku obviněného [jméno FO] a ponechal jej rovněž ve vazbě, a sice tedy 19.2.2010. Dále soud rozhodl 24.2.2010 o zamítnutí stížnosti obviněné proti rozhodnutí státního zástupce o ponechání ve vazbě, jako nedůvodné. Dne 17.3.2010 Městský soud v Praze v neveřejném zasedání zrušil napadené usnesení ohledně obviněné [jméno FO] v celém rozsahu, dále rozhodl o nepřijetí nabídky písemného slibu obviněné. Zamítl návrh na vyslovení dohledu probačního úředníka nad obviněnou, nepřijal peněžitou záruku ve výši 100 000,- Kč, učiněné matkou obviněné. [právnická osoba] žádost o propuštění z vazby obviněné, zamítl. Totožně soud rozhodl 17.3.2010 ohledně obviněného [jméno FO], kdy nepřijal písemné sliby, návrhy na vyslovení dohledu, nabídku peněžitých záruk a ponechal obviněného ve vazbě. 29.3.2010 obdobně rozhodl i co se týče, současného žalobce, kdy zrušil napadené usnesení v celém rozsahu. Nepřijal nabídku písemného slibu, zamítl návrh na vyslovení dohledu probačního úředníka, nepřijal peněžitou záruku obviněného a na žádost obviněného o propuštění z vazby, tuto zamítl, jako nedůvodnou. Dne 18.2.2010 předložilo Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 Obvodnímu soudu pro Prahu 1 žádosti o propuštění z vazby, současného žalobce. Dne 12.4.2010 předložila Policie ČR Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 1, podala žádost o prodloužení doby trvání vazby, ohledně všech tří obviněných. Dne 13.4.2010 Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 rozhodlo o ponechání obviněných [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] ve vazbě. Dne 19.4.2010 podal proti rozhodnutí, blanketní stížnost současný žalobce, a tuto následně 26.4.2010 odůvodnil. Obvodní soud pro Prahu 1 dne 11.5.2010 ve věci vazebního jednání současného žalobce rozhodl o zamítnutí stížnosti, jako nedůvodné. Písemné vyhotovení bylo následně založeno 11.5.2010. Dne 26.5.2010 byla odmítnuta ústavní stížnost obviněné [jméno FO], proti rozhodnutí o vzetí do vazby, jako nedůvodná. Dne 21.10.2009 byla vyslechnuta podezřelá [jméno FO]. 3.11.2009 zaslal plnou moc za obviněnou její právní zástupce a oznámil převzetí zastupování. Dne 22.10.2009 ustanovil soud obviněné [jméno FO] obhájce. Dne 22.10.2009 byla tato vyslechnuta jako podezřelá. Dne 25.5.2010 avizoval převzetí právního zastoupení podezřelého [jméno FO], jeho právní zástupce. Dne 25.5.2010 byl [jméno FO] vyslechnut, jako obviněný. Dne 8.1.2010 byla podána žádost o vydání předběžného souhlasu se zadržením podezřelého [právnická osoba]. Souhlas byl dán 12.1.2010. Následně 13.1.2010 byla provedena prohlídka podezřelého a téhož dne tedy byl zadržen v Brně. Dne 13.1.2010 byl vyslechnut podezřelý [jméno FO]. Dále, již jako obviněný, byl vyslechnut 14.1.2010. Dne 9.6.2010 byl současnému žalobci ustanoven obhájce. Jednalo se tak v reakci na sdělení, že právnímu zástupci obviněného, byla vypovězena plná moc, a to ze dne 8.6.2010. Dne 8.6.2010 vypověděl žalobce plnou moc svému tehdejšímu zástupci, [tituly před jménem] Karlu Touškovi. Dne 13.5.2010 informoval [tituly před jménem] [jméno FO] o převzetí obhajoby obviněného. Dne 22.4.2010 vypověděl plnou moc žalobce advokátce [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 13.1.2010 byl vyslechnut žalobce, jako podezřelý. Dne 13.1.2010 předal podezřelý [Jméno žalobce] svůj mobilní telefon obhájci. Dne 14.1.2010 byl vyslechnut obviněný, současný žalobce. 8.1.2010 požádala policie o předběžný souhlas se zadržením podezřelé osoby, dalšího podezřelého. Ten obdržela 12.1.2010. Dne 13.1.2010 byl podezřelý [jméno FO], resp. byl učiněn pokus o zadržení podezřelého [jméno FO]. Dne 29.1.2010 bylo zrušeno ustanovení obhájce [jméno FO], když pominuly důvody nutné obhajoby, neboť tomuto podezřelému byl ustanoven obhájce, jeho matkou. Dne 28.1.2010 informovala o převzetí právního zastoupení obviněného [jméno FO], jeho právní zástupkyně. 15.1.2010 byla ustanovena [tituly před jménem] [jméno FO] obhájkyní obviněného [jméno FO]. Dne 16.2.2010 byl vyslechnut obviněný [jméno FO]. 25.5.2010 byl vyslechnut obviněný [jméno FO]. Dne 21.10.2009 byl vyslechnut podezřelý [jméno FO]. 13.5.2010 nahlížel do spisu obhájce obviněného [jméno FO]. 22.4.2010 informoval obviněný [jméno FO] o výpovědi plné moci [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 17.12.2009 požádala zástupkyně obviněného [jméno FO] o svou účast a obesílání v daném trestním stíhání. 22.10.2009 byl vyslechnut obviněný [jméno FO]. Dne 8.1.2010 byla podána žádost o vydání předběžného souhlasu se zatčením podezřelého [jméno FO]. Souhlas byl vydán 12.1.2010. Následně 13.1.2010 byl podezřelý zadržen. Byla mu nabídnuta 13.1.2010, strava. Stravu odmítl, tekutiny přijal. Dne 13.1.2010 byl vyslechnut podezřelý [jméno FO]. Dne 13.1.2010 nesouhlasil s odběrem srovnávacího vzorku, hlasu, pro účely znaleckého zkoumání, podezřelý [jméno FO]. Právní zástupce podezřelého [jméno FO] následně oznámil převzetí právního zastoupení 5.2.2010. Dne 29.1.2010 bylo zrušeno povinné ustanovení obhájce [tituly před jménem] [jméno FO] obviněnému [jméno FO]. Dne 15.1.2010 byla ustanovena [tituly před jménem] [jméno FO] obviněnému [jméno FO], jako povinná obhájkyně. Dne 14.1.2010 byl vyslechnut obviněný [jméno FO]. Tímto, končí I. svazek PČR. [jméno FO].svazek PČR: Dne 15. 10. 2009 byl podán podnět k podání návrhu na vydání příkazu k domovní prohlídce u podezřelé [jméno FO]. Dne 16. 10. 2009 Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 podalo Obvodnímu soudu pro Prahu 1 návrh na vydání příkazu k domovní prohlídce u podezřelé [jméno FO]. Obvodní soud pro Prahu 1 poté vydal 19. 10. 2009 příkaz k domovní prohlídce u podezřelé [jméno FO] pod sp.zn. 43 NT 2561/2009, a to 19. 10. 2009. Dle protokolu o provedení prohlídky byla podezřelé zabavená řada věcí a byla založena fotodokumentace z předmětného zásahu. Dne 27. 5. 2010 byl založen do spisu úřední záznam o rozpečetění zajištěných věcí během domovní prohlídky u podezřelé [jméno FO], další zapečetěné věci byly rozpečetěny a vyhodnoceny dle úředních záznamů a protokolů o ohledání a vyhodnocení věcí zajištěných v rámci domovní prohlídky u obviněné [jméno FO] ze dne 28. 5. 2010, 4. 5. 2010, 28. 4. 2010, 3. 5. 2010 a 4. 5. 2010. III.svazek PČR: Dne 8. 1. 2010 byl dán podnět k domovní prohlídce u [právnická osoba]. Následně Obvodní státní zastupitelství podalo návrh na vydání příkazu k domovní prohlídce Obvodnímu soudu pro Prahu 1. 12. 1. 2010. Soud poté vydal 12. 1. 2010 příkaz k domovní prohlídce u obviněného [právnická osoba] pod sp.zn. 43 NT 2502/2010, dle protokolu o provedení prohlídky se 13. 1. 2010 konala domovní prohlídka u obviněného [jméno FO]. Do spisu dále byla založena fotodokumentace, protokol o provedení osobní prohlídky a domovní pro protokol o provedení domovní prohlídky ze 13. 1. 2010 a dále byly rozpečetěny jednotlivé zajištěné věci dle úředního záznamu z 7. 7.2010 a 7. 6. 2010. Do spisu je rovněž založena fotodokumentace těchto věcí a protokoly o ohledání a vyhodnocení věcí zajištěných v rámci domovní prohlídky u obviněného [jméno FO] ze dne 6. 5. 2010, 10. 5. 2010 a 11. 5. 2010. Dále byl podán 8. 1. 2010 podnět k podání návrhu na vydání příkazu k domovní prohlídce obviněného [jméno FO] [právnická osoba], následoval návrh na vydání příkazu k domovní prohlídce z 12. 1. 2010 a příkaz k domovní prohlídce ze dne 12. 1. 2010 Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp.zn. 43, NT 2501/2010. Poté byla provedena 13. 1. 2010 domovní prohlídka u obviněného [Jméno žalobce], při které byly zabaveny a zapečetěny vypočítané věci dle fotodokumentace rovněž založené do spisu. Dále byl do spisu založen 4. 2. 2010 přípis [jméno FO], který žádal o vrácení zajištěných věcí, které mu byly zajištěny na základě domovní prohlídky u [Jméno žalobce] s tím, že se jedná o spolubydlícího, který s ním sdílel domácnost. Do spisu bylo založeno potvrzení o zajištění věcí ze 4. 2. 2010, podle kterého policie potvrdila, že v průběhu domovní prohlídky u [Jméno žalobce] byly zajištěny konkrétní věci, ke kterým vznáší majetková práva [jméno FO]. Dne 25. 2. 2010 Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 vyrozumělo [jméno FO], že zajištěné věci mu zatím být vráceny nemohou. V postupu policie nebylo shledáno pochybení, neboť domovní prohlídka byla provedena na základě příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 a pakliže bude zjištěno, že zajištěné věci s předmětným trestním řízením nesouvisí, budou vráceny oprávněné osobě. Dne 23. 3. 2010 byly vráceny věci, o kterých nebylo pochyb, že jsou ve vlastnictví [jméno FO] žadateli. Dne 21. 4. 2010 byl vyhotoven protokol vrácení konkrétních věcí, následně byl ve dnech 27. 5. 2010, 1. 6. 2010, 2. 2. 2010, 3. 2. 2000, 15. 5. 2010, 18. 5. 2010, 19.5.2010, 20.5.2010 a 22. 5. 2010 vyhodnocován záznam o rozpečetění zajištěných věcí a vyhodnocení jejich obsahu. IV.svazek PČR: Dne 15. 10. 2009 byl podán podnět k podání návrhu na vydání příkazu k domovní prohlídce u [jméno FO], následoval návrh na vydání příkazu k domovní prohlídce u [jméno FO] ze 16. 10. 2009, Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 a příkaz domovní prohlídce u [jméno FO] z 19. 10. 2009 Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 43 NT 2563/2009. Dne 21. 10. 2009 byla provedena prohlídka domovní u [jméno FO], při které byly zajištěné blíže specifikované věci. Opatřením z 18. 10. 2009 byl do řízení přibrán znalec z oboru elektronika a kybernetika, když došlo k zajištění výpočetní techniky a je třeba odborných znalostí. Znalec si přibral 20. 10. 2009 konzultanta. Dne 21. 10. 2010 byla provedena prohlídka dalších týkajících se [jméno FO], u kterého opět byly odňaty konkrétní věci. Fotografie věci zajištěných věcí rovněž jsou založeny do spisu, poté byly věci rozpečetěny a počínaje 8.2.2010 byly vyhodnocovány ve dnech 9. 2. 2010, 10. 2. 2010, 11. 2. 2010–12. 2. 2010. Do spisu dále bylo založeno dožádání z 2. 2. 2010 o odborné vyjádření v oblasti pyrotechniky zajištěné u obviněného [Jméno žalobce]. Dne 24. 3. 2010 bylo založeno do spisu odborné vyjádření z oboru kriminalistiky a odvětví pyrotechnika ohledně zajištěné pyrotechniky, dále bylo do spisu založeno do žádání z 2. 2. 2010 ohledně expertizy pyrotechniky zajištěné další pyrotechniky zajištěné u [Jméno žalobce]. Další pyrotechnika byla zajištěna u [jméno FO]. Dne 10. 10. 2009 obdržela policie rovněž odborné vyjádření, týkající se další pyrotechniky zajištěné u [jméno FO], konkrétně se jednalo o náboje. Dne 22. 10. 2009 bylo vyžádáno odborné vyjádření. Do spisu dále bylo založeno odborné vyjádření ohledně předmětných věcí, které policie obdržela 22. 10. 2009. Opatřením z 8. 12. 2009 byl přibrán znalec z oboru kriminalistiky, odvětví politologie, extremismus a terorismus ohledně ideových postojů. Materiálu zajištěného u obviněných [jméno FO] a [jméno FO]. Znalecký posudek ohledně předmětných byl následně do spisu založen. Rovněž byl do spisu založen znalecký posudek znalce z kriminalistiky a sociálních věd ze 6. 4. 2010. Dne 27. 4. 2010 byl opatřením opět přibrán znalec z oboru kriminalistika, politologie, extremismus a terorismus ke zjištění věcí zajištěných u [jméno FO]. Následně byl do spisu založen posudek ohledně těchto věcí ze dne 28. 5. 2010. Dne 24. 5. 2010 byl vypracován znalecký posudek, rovněž byl ve věci přibrán 27. 4. 2000 z oboru kriminalistiky, odvětví politologie, extremismus a terorismus za účelem posouzení videozáznamů, zajištěných při domovních prohlídkách. Znalec následně 31. 5. 2010 posudek vypracoval. V. svazek PČR: Dne 21. 12. 2009 bylo založeno opatření o přibrání znalce z oboru kybernetika, elektronika a kybernetika za účelem zjištění obsahu jednotlivých stop a znalecký posudek znalce z oboru kybernetika odvětví výpočetní techniky, vypracovaný 22. 10. 2010. VI. svazek PČR: Do spisu bylo založeno opatření u přibrání znalce z oboru elektronika kybernetika z 18. 1. 2010, kde byl vypracován znalecký posudek posouzení dalších věcí zajištěných při domovních prohlídkách. Posudek byl vypracován 1. 3. 2010. Dne 21. 4. 2010 byl přibrán opět znalec z oboru kybernetiky a elektroniky opět k vypracování dalšího posudku, další posudek byl vypracován 27. 4. 2010. Dle úředního záznamu z 30. 5. 2010 byly předloženy dva kusy HDD a znalecké posudky č. 1762/2010 a 1743/2009. Opatřením z 5. 5. 2010 byla přibrána do řízení znalkyně z oboru kriminalistika, odvětví sonoskopie k zajištění zvukových stop nebo vyhodnocení zvukových stop. Následně byl do spisu založen posudek číslo 20 – [jméno FO]/2010 ze dne 17. 5. až 23. 5. 2010. Dne 13. 1. 2010 udělil [Jméno žalobce] souhlas s odběrem srovnávacího vzorku jeho hlasu pro účely znaleckého zkoumání. Téhož dne udělil souhlas další z podezřelých. Dle protokolu o provedení srovnávací nahrávky ze 13. 1. 2010 byla provedena tato srovnávací nahrávka, tato je založena do spisu. Dne 16. 11. 2009 byl přibrán do řízení znalec - tlumočník z jazyka německého a do českého a znalec měl vyhodnotit jednotlivé německy psané nápisy. VII. svazek PČR: Do spisu byl založen protokol o ohledání místa činu z 5. 12. 2008, kdy bylo ohledáno místo činu (pochodu). Dne 5. 12. 2008, 19. 12. 2008 byla provedena analýza akce národního odporu, vylepování samolepek v centru Prahy dle protokolu o ohledání místa 5. 12. 2008. Dne 10. 10. 2008 byl podán návrh na postup podle § 88 tr.ř. (vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu) ohledně 11 uživatelských stanic, včetně telefonu uživatele [Jméno žalobce]. Dne 24. 10. 2008 byl podán návrh na prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu do 1. 3. 2009. Dne 31. 10. 2008 byl vydán příkaz o prodloužení lhůty k odposlechu a provozu telekomunikačního zařízení Městským soudem v Praze a období odposlechu bylo prodlouženo do 28. 2. 2009. Do spisu dále byl založen záznam z jednotlivých odposlechů. Dne 13. 6. 2008. Byl podán návrh na sledování osoby [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] a pořizování obrazové a jiné dokumentace. Dne 13. 6. 2008 byl podán návrh na sledování osob, pořizování obrazové a jiné dokumentace dalších 13 osob, včetně současného žalobce. Dne 17. 6. 2008 byl povolen, bylo povoleno sledování osob a jejich mobilních telefonů. Konkrétně [jméno FO], [jméno FO] podoláka, [jméno FO] a [jméno FO]. Dne 17. 6. 2008 byl Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 1. Dá povoleno tedy sledování osob a mobilních telefonů celkem 11 osob, včetně současného žalobce. Dne 15. 10. 2009 byl zaprotokolován záznam ze sledování akce [jméno FO], tedy jednotlivých osob. Dne 16. 10. 2009 byl založen protokol o ohledání webové stránky Rezistence Women Unity. Dne 29. září. 2009 byl založen další protokol o ohledání webových stránek Rezistence Women Unity (dále jen „RWU“) ze zařízení zajištěného jednomu z obviněných. Dále 29. 9. 2009 byla založena analýza týchž internetových stránek. Dne 10. 10. 2008 byl dán návrh na povolení sledování dalších, tedy dalšího sledování 11 osob. Dne 24. 10. 2008 Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 podalo návrh na prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ohledně 10 telefonních čísel konkrétních uživatelů, včetně současného žalobce jedné emailové adresy. Dne 31. 10. 2008 byl dán příkaz o příkaz o prodloužení lhůty k odposlechu a provozu telekomunikačního zařízení, kdy soudce Městského soudu v Praze prodloužil dobu trvání odposlechu do 28. 2.2009. Konkrétně se jednalo o 11 telefonních čísel, respektive 10 telefonních čísel a jedna emailovou adresu konkrétních uživatelů. Dne 3. 2. 2009 byl založen úřední záznam, podle kterého se na vývoji extremistických internetových stránek [Anonymizováno] podílela [jméno FO], v níž [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] (u té bylo následně zjištěno, že její osobní údaje byly [Anonymizováno] zneužity). Do spisu byly založeny jednotlivé záznamy z odposlechů 19. 10. 2009. Poté byl do spisu založen úřední záznam o proběhnuvší telekomunikaci 12. 10. 2009 a 11. 10.2010 a 11. 6. 2010. Dle úředního záznamu o podaném vysvětlení podala 19. 4. 2010 vysvětlení [jméno FO]. Do spisu byl rovněž založen příspěvek společnosti [Anonymizováno] ze 6. 12. 2008 o zneužití osobních údajů jednoho z členů ve prospěch webu nacistického ženského spolku [Anonymizováno] označeného jako „[podezřelý výraz]“. Do spisu byl rovněž založen záznam o zneužití osobních údajů [jméno FO] ve prospěch [Anonymizováno] a nahlášení celého případu rovněž [Anonymizováno]. Dne 10. 2. 2009 byla provedena analýza pořízeného videozáznamu a jednotlivých písní. Dne 19. 2. 2009 policie požádala o vydání příkazu k odposlechu a záznamu z telekomunikačního provozu dalších 11 účastnických stanic opět. Dne 23. 2. 2009 Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 podalo návrh na vydání příkazu k odposlechu celkem 11 stanic, soud do 26. 2. 2009 příkaz vydal příkaz o prodloužení doby k trvání odposlechu do 28. 6. 2009. Dne 10. 10. 2008 požádala policie o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu konkrétních účastnických stanic 11 již zmiňovaných. Dne 24. 10. 2008 Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 podalo návrh na prodloužení doby trvání odposlech a záznam telekomunikačního provozu těchto stanic a 31. 10. 2008 byl vydán příkaz o prodloužení lhůty k odposlechu a provozu telekomunikačního provozu do 28. 2. 2009. Následně byly založeny do spisu zajištěné odposlechy. Dne 11. 12. 2008 byla podána žádost o sledování 18 osob na dobu šesti měsíců od vydání povolení. Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 poté 11. 12. 2008 vydalo povolení ke sledování 11 osob, včetně jejich telefonů, a to na dobu šesti měsíců od 17. prosince 2008. Dne 15. 10. 2009 byly zaprotokolovány záznamy ze sledování akce [Anonymizováno], včetně protokolů o sledování jednotlivých osob ze dne 15. 10. 2009, 9. 2. 2000, 12. 2. 2009 ohledně ohledání webových stránek [Anonymizováno], dále 6. 11. 2009 byl založen protokol o ohledání místa činu Restaurace [adresa]. Dále byl 28. 12. 2009 založen protokol o výslechu svědka [Anonymizováno]. Dne 28.12.2009 byly poučeny osoby zúčastněné na trestním řízení 28. 12. 2009 a byl založen protokol o výslechu svědkyně [jméno FO] a dále svědkyně [jméno FO]. VIII. svazek PČR: Do spisu byla založena analýza pochodu za oběti druhé světové války v [adresa] ze dne 6. 6. 2009 vypracovaná 30. 12. 2000. Dne 19. 2. 2009 požádala policie o povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. 11 stanic z 23. 2. 2009 byl vydán návrh na vydání příkazu k povolení odposlechů Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 1. Konkrétně se mělo jednat celkem o 11 osob. Dne 26. 2. 2009 byl vydán příkaz o prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu do 28. 6. 2009. Následně byly do spisu založeny záznamy o povolení odposlechů z 10. 10. 2008 návrhu na prodloužení doby trvání odposlechu z 24. 10. 2008 ohledně 11 osob a příkazu o prodloužení lhůty k odposlechu a provozu telekomunikačních zařízení z 31. 10. 2008, kdy soud prodloužil odposlechy do 28. 2. 2009. Odposlechy byly rovněž do spisu založeny v písemné podobě, dále byl do spisu založen úřední záznam ze 16. 6. 2009 o pochodu pravicových extremistů v [adresa] ze 6. 6. 2009. Dne 24. 9. 2009 byl založen překlad k mezinárodnímu krajně pravicovému extremismu policie z Německa. Dne 30. 3. 2009 byly policii sděleny policií z Rakouska další bližší informace o konkrétních osobách zúčastněných na akcích, jednalo se o zahraniční občany. Dne 16. 4. 2010 opět byly sděleny poznatky k dalším zahraničním občanům. Do spisu bylo založeno rovněž oznámení o konání shromáždění z 24. 4. 2009 Magistrátu města [adresa] a další podklady, konkrétně konaného pochodu neonacistů ze 6. 6. 2009. Dle úředního záznamu z 15. 9. 2009 byl založen záznam o účasti některých osob na jednotlivých akcích, včetně současného žalobce. Dne 7. 6. 2009 byl rovněž vypracován úřední záznam o hlídkové činnosti a účasti některých extremistů. Do spisu rovněž byl založen videozáznam pořízený 6. 6. 2009 při ukončení pochodu a tento byl rovněž následně 16. 11. 2009 vyhodnocen. Ve spise rovněž byly založeny články z předmětné akce na nacistických webech a podobně. Dne 11. 11. 2009 byl pořízen záznam o podaném vysvětlení [jméno FO]. Dne 15. 10. 2009 byl založen úřední záznam o podaném vysvětlení [právnická osoba], 16. 10. 2009 byl založen úřední záznam o podaném vysvětlení další osoby. Dne 2. 11. 2009 byl založen úřední záznam o podaném vysvětlení [jméno FO], 12. 11. 2009 byl založen úřední záznam o podaném vysvětlení [jméno FO], další záznamy o podaných vysvětleních byly založeny 9. 12. 2009, 9. 11. 2009, 19. 10. 2009, 4. 10. 2009. 22. 10. 2009, 26. 10. 2009, 30. 11. 2009, 19. 10. 2009, 12. 10. 2000. Dále byl 8. 1. 2010 vyhodnoceny pobyt [Jméno žalobce] v jednotlivých nemovitostech nebo vztah k jednotlivým nemovitostem. Do spisu dále byl založen úřední záznam z 10. 12. 2009 o monitorování protestního shromáždění z 9. 12. 2009, které pořádala [Anonymizováno], kterého se zúčastnili někteří z obviněných, do spisu rovněž byly založeny listiny, noviny [Anonymizováno] a podobně, různé letáky. Dne 27. 10. 2010 byl založen úřední záznam o zjištěných informacích, o přípravě pietního pochodu stoupenců národního odporu zavražděného soukmenovce [jméno FO], který se měl konat 24. 10. 2009. Dne 16. 10. 2009 byl vyhodnocen pobyt [jméno FO] a dalších osob. Dne 25. 9. 2009 byl založen úřední záznam, podle kterého bylo zjištěno, že mezi aktivní členky neonacistického hnutí [Anonymizováno] patří šest blíže uvedených žen (včetně obviněné [jméno FO]). Dále byl založen záznam o telefonních číslech využívaných jedním z obviněných jako zájmovou osobou z 25. 9. 2009. Dle úředního záznamu z 11. 11. 2009 byl do spisu založen úřední záznam o bankovním účtu, který založil pro [jméno FO] její známý a tehdejší pracovník [právnická osoba] [Jméno žalobce] ve prospěch [Anonymizováno]. Rovněž do spisu byly založeny záznamy telekomunikačního provozu. Dne 13. 4. 2010 byl dán podnět k zajištění peněžních prostředků na bankovních účtech u [právnická osoba] 19. 4. 2010 Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 1, které současně požádalo o bližší údaje o účtech. [právnická osoba] na žádost o součinnost odpověděla 26. 4. 2010 a zaslala podklady. Usnesením z 9. 11. 2009 bylo zahájeno trestní stíhání osob šesti osob ze spáchání trestných činů podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka po § 260 odstavec 1 tr. zákoníku, dále k podněcování nenávisti vůči skupině osob nebo omezování jejich práv a svobod podle § 198 odstavec 1 tr. zákoníku. Žalobce nebyl mezi nimi. Trestním příkazem ze dne 7. 5. 2010 bylo rozhodnuto o vině a trestu těchto konkrétních osob, dále byl do spisu založen trestní příkaz ze 29. 6. 2008, kterým byl rozhodnuto o dalším obviněném. Do spisu rovněž byl založen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 o trestné činnosti pěti osob ze dne 1. 7. 2008. Jednalo se však o jiné trestní řízení do spisu dále byla založena zpráva o pověsti jednoho z obviněných ze 14. 9. 2009 města Humpolec. Dále byl do spisu založen rozsudek Nejvyššího správního soudu. 17. 2. 2010 o rozpuštění politické strany [Anonymizováno] a jmenování jejího likvidátora č.j. rozsudku PS 1/2009–348. Dne 7. 6. 2010 byl podán návrh na doplnění dokazování ohledně dvou svědků jménem [jméno FO] a [Jméno žalobce]. Dne 9. 6. 2010 byl zamítnut návrh na doplnění dokazování jako nadbytečného. Dne 14. 6. 2010 byl založen záznam o prostudování spisu obviněnou [jméno FO] 15. 6. 2010. Obviněná [jméno FO] spis dále studovala 15. 10. 2010 se dostavil prostudování spisu obhájce obviněné [jméno FO], 16. 10. 2010 byly zamítnuty návrhy na doplnění dalšího dokazování [jméno FO], 7. 6. 2010 byla obviněna [jméno FO] předvolána prostudování spisu, 9. 6. 2010 se omluvila z prostudování spisu obhájce obviněné [jméno FO] a požádal o nový termín 15.6.2010 prostudoval spis obviněný [jméno FO] a jeho obhájkyně 16. 10. 2000. Dne 16. 6. 2010 prostudoval spis obviněný [právnická osoba], 14. 6. 2010 prostudoval spis obviněný [Jméno žalobce] a jeho obhájce, 11. 6. 2010 prostudoval spis [jméno FO] se svým obhájcem, další obvinění prostudovali spis 15. 6. 2010, 7. 6. 2010. Dne 16. 6. 2010 byly předloženy závěrečné zprávy s návrhem na podání obžaloby Obvodnímu státnímu zastupitelství. Konkrétně se jednalo o osm osob. I.svazek soudního spisu: Dne 18.6.2010 byla podána obžaloba na osm osob, včetně současného žalobce. Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 vyrozumělo obviněnou [jméno FO] a ostatní obviněné t.č. ve vazbě o podání obžaloby 9. 6. 2010. Obviněný [jméno FO] požádal o propuštění z vazby. Dne 23. 6. 2010 se konalo neveřejné zasedání o žádosti obviněného [jméno FO] o propuštění z vazby, kdy nebyla přijata záruka důvěryhodné osoby rodičů obviněného, nebyl přijat slib obviněného, byl zamítnut návrh na vyslovení dohledu probačního úředníka, žádost o obviněného o propuštění z vazby byla zamítnuta, neboť trvá důvod vazby dle § 67c). Písemné vyhotovení rozhodnutí bylo následně založeno do spisu 23. 6. 2010 a rozesláno nebo zasláno účastníkům 23. 6. 2010, 22. 6. 2010 jsou předvolal účastníky k hlavnímu líčení na 15. 7. 2010 a vyrozuměl jejich obhájce s tím, že k hlavnímu líčení na 5. 8. 2010 byla požádána eskorta z obžalované [jméno FO]. Dále žádal rovněž Městský soud v Brně o sdělení stavu řízení po hlavním líčení z 15. 7. 2010. Eskorta byla žádána k Městskému soudu v Brně od Obvodního soudu pro Prahu 1. Dne 29. 6. 2010 podala obviněná [jméno FO] návrh na vrácení věci státnímu zástupci k došetření. Dne 1. 7. 2010 požádal obžalovaný [právnická osoba] o odročení hlavního líčení, respektive jeho advokát. Dne 1. 7. 2010 podal proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 6. 2010 [jméno FO] stížnost (blanketní) proti zamítnutí žádosti o propuštění z vazby, odůvodnění stížnosti následně bylo zasláno 7. 7. 2010. Dne 8. 7. 2010 požádala obžalovaná [jméno FO] o propuštění z vazby za současného nabídnutí písemného slibu. [jméno FO] podal žádost dále 8. 7. 2010 na předběžné projednání obžaloby. Dne 7. 7. 2010 zaslalo Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 další listinný materiál a žádosti o přezkoumání policejního orgánu [jméno FO] a námitku proti formulaci otázek položených znalci [jméno FO] soudu. Dne 7. 7. 2010 informovalo státní zastupitelství [jméno FO] o vypořádání jeho námitek a tyto podklady následně zaslalo Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 12. 7. 2010. Dne 10. 6. 2010 byly zaslány policii poznatky o domovní prohlídce jednoho z obviněných. Dne 30. 4. 2010 byl založen protokol o ohledání a vyhodnocení věcí zajištěných v rámci domovní prohlídky u obviněné [jméno FO]. Poté se 15. 7. 2010 konalo hlavní líčení, při kterém bylo vydáno usnesení, kterým byly přijaty písemné sliby obžalovaných, stanoven pro dohled probačního úředníka, nepřijata záruka důvěryhodných osob a současný žalobce byl propuštěn z vazby. Proti tomuto se ve vztahu k obžalovanému [jméno FO] státní zástupkyně vzdala stížnosti. Písemné vyhotovení rozhodnutí bylo 20. 7. 2010 rozesláno účastníkům. Dne 15. 7. 2010 udělil soud souhlas k eskortě [jméno FO] k Městskému soudu v Brně k hlavnímu líčení v jiné věci. Dne 15. 7. 2010 byl poté postoupen listinný materiál Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 1 [právnická osoba]. Dne 15. 7. 2010 byl postoupen listinný materiál zaslaný Obvodnímu soudu pro Prahu 1 [právnická osoba]. Dne 16. 7. 2010 požádal jeden z obviněných o zajištění větší jednací síně z důvodu účasti veřejnosti. Konkrétně se jednalo o [jméno FO], ten současně vznesl námitku podjatosti soudkyně, která věc vede. Dne 21. 7. 2010 byla projednána námitka podjatosti obviněného [jméno FO], soudkyně byla shledána nepodjatou v dané věci. Rozhodnutí bylo zasláno obviněnému 21. 7. 2010. Současně mu bylo sděleno, že hlavní líčení je nařizováno do největší síně, kterou soud disponuje. Obžalovaný [jméno FO] odůvodnil svou stížnost proti nepřijetí záruky důvěryhodných osob a nahrazení vazby podáním z 22. 7. 2010. Do spisu rovněž byla zaslána žádanka o zajištění eskorty obžalované [jméno FO] k Městskému soudu v Brně. Obžalovaný [jméno FO] podal stížnost proti rozhodnutí o tom, že soudkyně není podjatá v dané věci podáním ze dne 26. 7. 2010. Dne 28. 7. 2010 bylo nařízeno neveřejné zasedání na 18. 8. 2010. Obviněný [právnická osoba] 28. 7. 2010 požádal o vyhotovení kopie spisového materiálu, respektive kopií CD a DVD založených do spisového materiálu. Dne 29. 7. 2010 Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 postoupilo Obvodnímu soudu pro Prahu 1 podání, v němž odůvodnilo svou stížnost proti usnesení o propuštění z vazby [jméno FO] na svobodu. Dne 9. 8. 2010 byla stížnost Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 zaslána dotčeným osobám a současně s ohledem na krátký odstup času k hlavnímu líčení bylo hlavní líčení odvoláno, včetně eskorty. Stížnost [jméno FO] a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 byla následně předložena Městskému soudu v Praze 12. 8. 2010. Na spisu byly rovněž založeny listiny týkající se jednotlivých sdružení. Dále byla založena 18. 8. 2010 vyjádření obviněné [jméno FO] ke stížnosti proti rozhodnutí o propuštění z vazby na svobodu s tím, že zatímco ona nebyla propuštěna, byl [Jméno žalobce] propuštěn, což cítí jako nespravedlnost, protože on sám jí následně napsal, že zahrál divadlo na soud. Zatímco státní zástupkyně se proti rozhodnutí o propuštění [Jméno žalobce] neodvolala proti obviněné [jméno FO] ano. K tomu přiložila rovněž předmětný dopis. 25. 8. 2010 se konalo neveřejné zasedání, ve kterém byla projednána stížnost obžalovaného [jméno FO] proti usnesení, kterým nebyla přijata záruka důvěryhodných osob. Písemný slib a žádost o propuštění z vazby byly zamítnuty. Stížnost obviněného byla rovněž zamítnuta. 25. 8. 2010 se poté konalo neveřejné zasedání, kdy bylo rozhodováno o stížnosti obžalovaného [jméno FO] proti rozhodnutí o nepodjatosti soudkyně, která věc rozhodovala, stížnost rovněž byla zamítnuta. Téhož dne se konalo neveřejné zasedání, ve kterém bylo rozhodováno o stížnosti obžalovaného [jméno FO] a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 podané v neprospěch [jméno FO] proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 7. 2010. Napadené rozhodnutí bylo zrušeno, dále bylo znovu rozhodnuto tak, že soud nepřijal písemný slib obžalované [jméno FO] jako náhradu vazby, rovněž nepřijal návrh na nahrazení vazby dohledem probačního úředníka, zamítl žádost obžalované propuštění z vazby na svobodu, tuto ponechal ve vazbě a stížnost obžalovaného [jméno FO] zamítl. V rámci písemného rozhodnutí Městský soud v Praze konstatoval, že obžalovaná [jméno FO] poukazovala nebo porovnávala svou situaci, situaci a slib, který dala jako náhradu z vazby se situací obžalovaného [jméno FO], který byl napadeným usnesením z vazby propuštěn a v jehož případě státní zástupkyně stížnosta nepodala. Přitom poukazovala rovněž na jedné straně na upřímnost svého slibu a jeho věrohodnost, na straně druhé, kdy zdůrazňovala, že to byl obžalovaný [jméno FO], kdo sehrál před soudem divadlo jen proto, aby se dostal z vazby, což dokládala kopií dopisu, ve které jí obžalovaný [jméno FO] přiznal, že na radu advokáta zahrál před soudem divadlo a připustil, že ztratil hrdost. Nicméně je z vazby venku. Soud v daném případě neuvěřil slibům obžalované [jméno FO] s poukazem na to, že ji i ve vazbě navštěvují osoby z řad pravicového extremismu a s těmito je nadále v kontaktu. V tomto směru tak soud neuvěřil obžalované [jméno FO], že nadále nebude udržovat kontakt s předmětnými osobami. Rovněž soud dále uzavřel, že co se týče dopisu obžalovaného [jméno FO], může být tento využit při případném dalším rozhodování o vazbě daného odesílatele. Co se týče obžalovaného [jméno FO], soud rovněž neuvěřil slibům a nabídce záruky otce a matky obžalovaného s tím, že otec obžalovaného prohlásil před soudem, že o synových aktivitách nic nevěděl a to přesto, že bydlí ve společné domácnosti. Takové prohlášení poté svědčí buď o jeho naprosté nevšímavosti nebo případně o strpění jednání obžalovaného, zvlášť když obžalovaný [jméno FO] žije v prostředí, kdy jej obklopují předměty oslavující hitlerovské Německo. Bylo tak na rodičích, aby synovi vysvětlili, že v případě, kdyby nedošlo k porážce fašismu, pak by mohl zvěrstva tohoto systému obdivovat zcela jistě nikoliv na území České republiky, pokud vůbec. Pokud si rodiče obžalovaného [jméno FO] ani nepovšimli takové „výzdoby“, jako je polštář s hákovým křížem, pak těžko lze očekávat, že by jejich působení mohlo být zárukou toho, že obžalovaný po propuštění z vazby nebude v trestné činnosti pokračovat. O zrušení nařízeného hlavního líčení na 18. 8. 2010 byli 11. 8. 2010 informováni obžalovaní a jejich zástupci. Rovněž byla odvolána eskorta. 10. 8. 2010 požádal Městský soud v Brně o eskortu obžalované [jméno FO] a zaslání protokolu o hlavním líčení v dané věci. 6. 9. 2010 podala probační mediační služba zprávu o chování [Jméno žalobce]. Respektive žádala o zaslání pověření k výkonu probační činnosti s tím, že toto dosud neobdržela, ačkoliv byl uložen dohled. Dne 9. 9. 2010 bylo zasláno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2000 dotčeným obžalovaným a dále bylo zasláno rovněž pověření k probačnímu dohledu, mediační službě. Dne 9. 9. 2010 bylo rovněž nařízeno hlavní líčení na 25. 10. 2010 byli předvoláni obžalovaní svědci, ti byli předvoláni rovněž na 1. 11. 2010 k hlavnímu líčení. Dne 10. 9. 2010 bylo zasláno pověření k výkonu probační činnosti mediační služby. Dne 12. 10. 2010 odpověděl Obvodní soud pro Prahu k žádosti o součinnost Městskému soudu v Brně. Dne 7. 10. 2010 podala obžalovaná [jméno FO] žádost o propuštění z vazby na svobodu za současného nabídnutí písemného slibu a nabídky převzetí peněžité záruky s tím, že již tato žádost dokládá, aby si uvědomila, jaké jsou její priority, že nadále nechce pokračovat v žádné trestné činnosti. Rovněž obžalovaná [jméno FO] zaslala soudu dopis, ve kterém se soud snažila obměkčit. Dne 13. 10. 2010 bylo v neveřejném zasedání rozhodováno o žádosti obžalované [jméno FO] o propuštění z vazby, kdy nebyl přijat její slib jako náhrada vazby, nebyla přijata písemná peněžitá záruka, nebyl přijat návrh obžalované na nahrazení vazby dohledem probačního úředníka a tato byla žádost o propuštění z vazby byla zamítnuta. Soudce sliby obžalované shledal nedůvěryhodnými a obžalovanou ve vazbě ponechal. Městský soud v Brně informoval Obvodní soud pro Prahu 1, že hlavní líčení v jejich věci bylo odročeno na 22. 10. 2010 a obžalovaná [jméno FO] požádala o konání hlavního líčení v nepřítomnosti. Současně zaslal Obvodnímu soudu pro Prahu 1 obžalobu státního zástupce. Dne 18. 10. 2010 se z účasti na hlavním líčení omluvila jedna ze svědkyň. Dne 21. 10. 2010 podala obviněná [jméno FO] stížnost proti nepřijetí záruky a nepropuštění z vazby usnesením ze 13. 10. 2010. Městský soud v Praze dále informoval Obvodní soud Prahu 1 o konání dalšího hlavního líčení v jeho trestní věci. Dne 25. 10. 2010 se ve věci konalo další hlavní líčení, kdy po provedeném dokazování bylo hlavní líčení odročeno na 1. 11. 2010. Obžalovaný [jméno FO] rovněž podal žádost o propuštění z vazby na svobodu s nabídkou písemného písemných záruk a podobně, a to podáním nedatovaným podáním podaným prostřednictvím svého advokáta rovněž předložil návrh na dokazování, písemné vyhotovení usnesení, které bylo vyhlášeno při hlavním líčení. Dne 25. 10. 2010 bylo založeno následující den do spisu a zasláno obžalovanému [jméno FO], jednalo se o nepřijetí záruk a propuštění z vazby. Rovněž obžalovaná [jméno FO] podala stížnost proti rozhodnutí, kterým nebyla propuštěná z vazby, rovněž předložila soudu seznam osob, které ji navštívili ve vazbě, které prezentovala jako matku otce, babičku, rodinné příslušníky. Polemizovala s tím, zda tito jsou pravicovými extremisty. Dne 25. 10. 2010 požádal o zaslání protokolu z hlavního líčení advokát jednoho z účastníků. Dne 31. 10. 2010 požádal o konání v nepřítomnosti hlavního líčení 1. 11. 2010 a 29. 11. 2010 obžalovaný [jméno FO]. Dne 1. 11. 2010 se poté konalo další hlavní líčení, které bylo následně odročeno na 29. 11. 2010 po dokazování. Do spisu rovněž byly založeny listiny týkající se incidentu „[jméno FO] versus RWU“ s tím, že stránky zřízené neoprávněně na jméno [jméno FO] a prezentující tuto osobu jako tvůrce stránek neonacistické ženské organizace [Anonymizováno] byly vypnuty 3. prosince 2008 poté, co bylo ověřeno, že identita [jméno FO] byla zneužita. Stránky však byly poté znovu spuštěny v únoru 2009 a byly přesunuty z důvodu údajných technických problémů, nicméně z důvodu zneužití identity původního „provozovatele“ a zrušení účtu u původního provozovatele a byly přesunuty na anonymní hosting. Skuteční autoři uvedených stránek tak zneužili toho, že americký provozovatel hostingu nemá jak si ověřit skutečnou identitu registranta. Nedošlo v této souvislosti k prvnímu incidentu, zneužití identity třetí osoby, k zaregistrování antisemitského či přímo neonacistického webu již došlo, kdy byly zneužity osobní údaje policisty. Již v roce 2008 se přitom na stránkách objevil komiks, který shrnoval základní popíračské a antisemitské teze. Dne 4. 11. 2010 byli předvoláni účastníci i znalci na 29. 11. 2010 k hlavnímu líčení. Dne 3. 11. 2010 navrhl v zastoupení obžalovaného [jméno FO] další návrh na dokazování jeho zástupce. Obžalovaný [jméno FO] podal proti usnesení o ponechání ve vazbě blanketní stížnost 3. 11. 2010 a tuto následně odůvodnil 4. 11. 2010, kdy bagatelizoval jednání obžalovaného jako „pouhé vylepování několika samolepek“. Stížnosti obžalovaných [jméno FO] a [jméno FO] byly poté předloženy Městskému soudu v Praze k rozhodnutí s upozorněním na konání hlavního líčení 29. 11. 2010. Městský soud v Praze v neveřejném zasedání 10. 11. 2010 stížnosti obžalované [jméno FO] a [jméno FO] zamítl. Obžalovaný [jméno FO] svou stížnost ještě dále doplnil 11. 11. 2010. Usnesení Městského soudu v Praze o zamítnutí stížností obžalovaných od [jméno FO] a [jméno FO] bylo rozesláno účastníkům 19. 11. 2010. Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 poté zaslalo Obvodnímu soudu pro Prahu 1 doručený listinný materiál, konkrétně zamítnutí stížnosti obviněného [právnická osoba] obžalované [jméno FO] proti usnesení vrchního komisaře o nepřiznání odměny a náhrady hotových výdajů obhájci ex offo ze 17. 11. 2010, rovněž usnesení Obvodního státního zastupitelství ze 17. 10. 2010. Dne 26. 11. 2010 podal obžalovaný [jméno FO] další návrh na provedení důkazů. Dne 29. 11. 2010 se mělo konat hlavní líčení, nicméně z důvodu nepřítomnosti jedné z přísedících bylo hlavní líčení odročeno na 4. a 5. ledna 2011. Obžalovaná [jméno FO] rovněž podala žádost o propuštění z vazby s tím, že státní zástupkyně konstatovala, že by souhlasila s propuštěním z vazby, pokud by obžalovaní nabídli řádově vyšší částky, než původně nabízeli. Oba obžalovaní [jméno FO] a [jméno FO] nabídli záruku 400 000,- Kč. Do spisu dále byl založen 29. 11. 2010 listinný materiál pořízený ze sledování osob včetně fotodokumentace. Soud k hlavnímu líčení 4. 1. 2011 a 5. 1. 2011 předvolal účastníky, znalce a svědky. Do spisu bylo založeno rozhodnutí o odmítnutí ústavní stížnosti obžalovaného [jméno FO] proti rozhodnutí o nevyloučení soudkyně z projednání dané věci. Ústavní soud uzavřel, že stěžovatel námitku podjatosti konstruuje toliko s odkazem na její údajná procesní pochybení při vedení hlavního líčení, nikterak nepolemizuje s vyjádřením obecných soudů v uvedených rozhodnutích, že postup soudkyně byl motivován snahou o zajištění dostatečné bezpečnosti a důstojnosti jednání a nevyplýval z jakékoliv její osobní zainteresovanosti. S ohledem na to tedy byla stížnost odmítnuta usnesením z 2. prosince 2010. Dne 9. 12. 2010 do spisu založen úřední záznam, podle kterého jeden z obhájců sdělil, že peněžitá záruka bude složena následující týden. Dne 9. 12. 2010 bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání o přípustnosti přijetí peněžité záruky ve výši 400 000 ve vztahu k obžalované [jméno FO]. Dne 8. 12. 2010 podal obžalovaný [jméno FO] žádost o propuštění z vazby a nabízel písemnou záruku ve výši 400 000 Kč. Soud poté v neveřejném zasedání 10. 12. 2010 rozhodl o přípustnosti přijetí peněžité záruky obžalovaného [jméno FO] ve výši 400 000 Kč. Obhájce obžalované [jméno FO] informoval soud o plánovaném přijetí peněžité hotovosti, soud jej informoval, jakým způsobem má být částka složena na účet soudu. Státní zástupkyně se 14. 12. 2010 vzdala stížnosti proti usnesení ze dne 9.12.2010 a 10. 12. 2010 ve vztahu k obžalovaným [jméno FO] a [jméno FO]. Dne 14. 12. 2010 se dostavila k soudu složitelka kauce, přítelkyně [jméno FO], která složila částku 400 000 Kč. Dne 16. 12. 2010 soud přijal písemný slib obžalovaného [jméno FO], stanovil dohled probačního úředníka, přijal peněžitou záruku ve výši 400 000 Kč a propustil obžalovaného [jméno FO] z vazby na svobodu. Do spisu byl zaslán zatím nepravomocný rozsudek Městského soudu v Brně ve věci obžalované [jméno FO], které byl uložen trest sedmi měsíců s podmíněným odkladem na 24 měsíců za tamní trestnou činnost. Dne 10. 12. 2010 požádal Ústavní soud o zaslání usnesení Městského soudu v Praze ve věci stížnosti obžalovaného [jméno FO] a dále opisu usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 7. 2010. Ve spisu rovněž byla založena stížnost sdružení [Anonymizováno], [Anonymizováno], které popisovalo průběh prvního hlavního líčení, proti kterému brojil [jméno FO], mimo jiné vytýkali práci soudkyně, symbolismus, který představovalo datum druhého hlavního líčení, které bylo stanoveno na 18. 8 s tím, že číslo 88 je zkratkou pro [Anonymizováno]. Předsedou sdružení [Anonymizováno] je [právnická osoba]. Dne 21. 12. 2010 se do stížnosti proti usnesení o propuštění obviněného [jméno FO] z vazby na svobodu vzdala státní zástupkyně. Dne 27. 12. 2010 soud nepřijal záruku za chování obžalované [jméno FO], nabídnutou občanským sdružením [Anonymizováno], dále přijal písemný slib obžalované, stanovil probační dohled, přijal peněžitou záruku a propustil obžalovanou [jméno FO] na svobodu z vazby. Rovněž 27. 12. 2010 se státní zástupkyně vzdala stížnosti proti uvedenému rozhodnutí. Dne 27. 12. 2010 požádal o konání hlavního líčení v nepřítomnosti [tituly před jménem] [právnická osoba]. Dne 30. 12. 2010 proběhlo neveřejné zasedání, ve kterém bylo rozhodnuto, že dosud rozhodující soudkyně je vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení. Písemné vyhotovení bylo následně založeno do spisu, přičemž z odůvodnění plyne, že se od zahájení řízení před soudem ze strany některých procesních stran setkala s projevy nesouhlasu, že kauzu projednává právě ona. Procesy a jeho vedení je přirovnáván k procesům vedeným v dobách normalizace, tedy neobjektivním, ačkoliv předsedkyně má stejně jako v ostatních trestních věcech snahu o objektivní posouzení a rozhodnutí. Přesto jsou jí i ze strany určité části veřejnosti přisuzovány morální a etické vlastnosti, které nejsou slučitelné s výkonem soudcovské funkce. Jedná se především sdružení [Anonymizováno], které vstoupilo do trestního řízení s návrhem na převzetí záruky zachování obžalovaných [jméno FO] a [jméno FO], kteří byli v té době ve vazbě. Předsedkyně neměla potřebu popírat své bývalé členství v KSČ, nicméně se nedomnívá, že by tato etapa jejího života měla být spojována s jejími morálními, etickými a odbornými hodnotami. Jakkoliv se necítí být podjatá při předchozím rozhodování o námitce podjatosti a již vůbec ne z důvodu, které mají na mysli procesní strany a občanská veřejnost (tedy z důvodu neobjektivního vedení procesu), musí v dané konkrétní době prohlásit, že se cítí být natolik negativně ovlivněna takovýmito názory a závěry namířenými proti její osobě, že již nemůže zodpovědně zaručit maximální míru objektivity rozhodování. Dne 30. 12. 2010 se proti rozhodnutí vzdala odvolání státní zástupkyně. Dne 30. 12. 2010 bylo rozhodnuto o svědečném za účast svědka u jednání 29. 11. 2010. Dne 4. 1. 2011 požádala [právnická osoba] o zaslání pověření ve věci obžalovaného [jméno FO] k dohledu, tento byl zaslán 5. 1. 2011 [právnická osoba]. Ta následně podala průběh zprávu o průběhu dohledu ze 6. 1. 2011, o dohledu nad [Jméno žalobce], přičemž uváděla, že o páchání další trestné činnosti jí není nic známo. Dne 13. 1. 2011 byl do spisu založen znalecký posudek, vypracovaný v dané věci. Součástí posudku byly rovněž další listiny. Dne 18. 1. 2011 byla pověřena mediační služba k dohledu. Dne 31. 1. 2011 bylo rozhodnuto o přidělení k projednání a rozhodnutí věci [tituly před jménem] [jméno FO] a odnětí věci soudkyni [tituly před jménem] [Anonymizováno] [jméno FO]. Dne 28. 1. 2011 požádal o vrácení zabavených věcí [jméno FO]. Dne 27. 12. 2010 bylo založeno do spisu rozhodnutí z 27. 10. 2010 o nepřijetí záruky za další chování obžalované občanským sdružením K213, přijetí písemného slibu obžalované dohledu úředníka, přijetí peněžité záruky a propuštění obžalované [jméno FO] na svobodu. Dne 8. 2. 2011 zaslala zprávu probační mediační služba o chování [jméno FO]. Dne 8. 2. 2011 pověřil soud probační mediační službu dohledem nad [jméno FO]. Ústavní soud poté 9. 2. 2011 požádal o zaslání celého spisu ve věci ústavní stížnosti [jméno FO]. Dne 4. 2. 2011 podal [jméno FO] námitku nesprávného obsazení soudu poté, co věc byla přidělena novému soudci s tím, že toto není v souladu s platným rozvrhem práce soudu pro rok 2011. Dne 11. 2. 2011 byla námitka nesprávného obsazení soudu místopředsedou soudu vypořádána jako nedůvodná s tím, že na základě rozhodnutí soudkyně [tituly před jménem] [jméno FO] o vyloučení z vykonávání úkonů trestního řízení bylo v souladu s rozvrhem práce pro rok 2011 byla věc přidělena [tituly před jménem] [jméno FO] podle obecného dorovnávacího principu, který zajišťuje rovnoměrné zatížení každého senátu. Námitka postrádá odůvodnění, že věc měla být přidělena zastupujícímu soudci podle rozvrhu práce, přesto je třeba uvést, že zastupující soudce může zastupovat pouze zákonného soudce, avšak [tituly před jménem] [jméno FO] od právní moci citovaného usnesení o podjatosti již tímto nebyla. Ústavní soud 9. 3. 2011 vrátil předmětný spis soudu. Dále byla do 15. 3. 2011 založena zpráva [právnická osoba] o dohledu nad [jméno FO], ke které byla rovněž přeložena zpráva krajského ředitelství policie hlavního města Prahy z 18. 2. 2011, podle kterých obžalovaný [jméno FO] má nadále vazbu na internetové stránky [Anonymizováno] či pravicové weby. Po propuštění z vazby se aktivně zapojil do veřejného života a o svém pobytu a zkušenostech poskytoval rozhovory na různých internetových stránkách. Mimo výše uvedenou „osvětovou činnost“ se dále zúčastnil shromáždění proti uloupení Kosova Srbsku mezi příznivci extrémní pravice. Dne 21. 3. 2011 požádal Ústavní soud o vyjádření ve věci ústavní stížnosti [jméno FO] proti rozhodnutí místopředsedy, kterým na místo vyloučené soudkyně byl jmenován do funkce nástupce [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 6. 4. 2011 se ke stížnosti vyjádřil [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 3. 5. 2011 byla založena zpráva o průběhu dohledu nad [jméno FO] s tím, že tento plní své povinnosti na dobré úrovni. Dne 19. 5. 2011 požádal soud probační mediační službu (jiné středisko) o dohled nad obžalovanou [jméno FO], která se přestěhovala. Dne 7. 6. 2011 podala zprávu probační mediační služba o průběhu dohledu nad obžalovaným [jméno FO]. Městský soud v Brně zaslal Obvodnímu soudu pro Prahu 1 rozsudek ve věci 92 To 57/2010, který dosud nenabyl právní moci. Jednalo se o obžalovanou [jméno FO] a její setkání na demonstraci [Anonymizováno] strany v Brně, kdy jí byl uložen trest odnětí svobody sedm měsíců s podmíněným odkladem 24 měsíců. Dne 7. 7. 2011 požádala o vrácení peněžité záruky ve výši 400 000 Kč obžalovaná [jméno FO] s tím, že Ústavní soud zrušil rozhodnutí, na základě kterého byla držena ve vazbě od 15. 7. 2010 do 27. 12. 2010. Dne 9. 6. 2011 Ústavní soud odmítl stížnost [jméno FO] proti přidělení věci [tituly před jménem] [jméno FO] jako zjevně neopodstatněnou stížnost, kdy v případě vyloučeného soudce se nemůže uplatnit ani jeho zákonný zástupce nebo respektive jeho zástupce určený rozvrhem práce. V daném případě nedošlo ke svévolnému zásahu místopředsedy soudu, který by dle vlastní libovůle vybral nového soudce k projednání věci stěžovatele, ale k výběru soudce způsobem, který rozvrh práce předpokládá. Do spisu dále byla založena zpráva probační mediační služby nad obviněným obžalovaným [jméno FO] 20. 7. 2011, podle které se obžalovaný nadále snaží integrovat do společnosti a uvádí, že má již jiné priority s tím, že v aktivní činnosti v rámci ultrapravicových hnutí nehodlá pokračovat. Do spisu rovněž byla založena zpráva o průběhu dohledu nad [jméno FO], a to 2. 8. 2011. Stížnost OSZ pro Prahu 1 proti usnesení Okresního Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 7. 2010 byla následně předložená Městskému soudu v Praze k rozhodnutí. Městský soud v Praze vyzval 8. 9. 2011 Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 ke sdělení, zda i nadále trvá na své stížnosti s tím, že o této bylo rozhodnuto Městským soudem v Praze 25. 8. 2010, které ovšem bylo následně nálezem Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2011 zrušeno. V této souvislosti rovněž připomněl, že obžalovaná [jméno FO] již byla propuštěna z vazby na svobodu. Obvodní státní zastupitelství 9. 9. 2011 vzalo zpět svou stížnost proti usnesení o propuštění z vazby na svobodu a o této následně rozhodl Městský soud v Praze 13. 9. 2011, kdy vzal stížnosti na vědomí. Do spisu byly 4. 10. 2011 byly založeny zprávy o průběhu dohledu nad obviněnou [jméno FO] a [jméno FO] a 22. 9. 2011 podala obžalovaná [jméno FO] urgenci k vrácení peněžité záruky. [jméno FO].svazek soudního spisu: Dne 3. 10. 2011 bylo založeno opatření místopředsedy soudu o jmenování [tituly před jménem] [jméno FO] k rozhodnutí věci, neboť [tituly před jménem] [jméno FO] věc [tituly před jménem] [jméno FO] zanikl mandát u Obvodního soudu pro Prahu 1 a přechází na jiný soud. Dne 22. 10. 2011 požádal obviněný [jméno FO] o zrušení peněžité záruky s tím, že již uplynula lhůta. Dvou let, kdy obžalovanému nebyl pravomocně uložen nepodmíněný trest odnětí svobody a nepřichází v úvahu aplikace ustanovení § 73 odst.6avec šest TŘ. Současně upozornil na to, že dosud nebylo rozhodnuto o jeho žádosti o vrácení věcí zajištěných při domovní prohlídce. Dne 8. 11. 2011 podal [jméno FO] návrh na určení lhůty k provedení procesních úkonů a tedy rozhodnutí o vrácení věcí zajištěných při domovní prohlídce a vrácení peněžité záruky. Dne 2. 12. 2011 požádala [právnická osoba] o zaslání pravomocného usnesení o povinnosti [Jméno žalobce] nahradit státu náklady spojené s výkonem vazby, ve které byl od 13. 1. 2010 do 15. 7. 2010. Soud poté informoval účastníky o změně senátu, požádal je o sdělení případných dalších důkazů v důsledku změny předsedkyně senátu s tím, že hlavní líčení bude nutné provést znovu od počátku, proto bude nařízeno na měsíc březen. Dne 12. 12. 2011 bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání o zrušení peněžité záruky v částce 400 000 Kč, jak obžalované [jméno FO], tak obžalovaného [jméno FO] a vrácení složitelům. Dne 6. 12. 2011 byla podána zpráva o průběhu dohledu nad obžalovanou [jméno FO]. Dne 16. 12. 2011 požádal obžalovaný [jméno FO] o zrušení peněžité záruky. Dne 22.12. 2011 podalo Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 stížnost proti usnesení o zrušení peněžitých záruk, že není zřejmé, zda se průběh probačního dohledu soustředil pouze na kontakty probačního úředníka s obžalovanými nebo zda byly probačním úředníkem vyžadovány zprávy od policejního orgánu o případných aktivitách obžalovaných. U obou obžalovaných tak jedině spojení dohledu probačního pracovníka a peněžité záruky může nahradit důvod vazby předstižné. Obžalovaný Vondrák 27. 12. 2011 vznesl další námitku podjatosti znalce [tituly před jménem] [Anonymizováno]. [jméno FO], ke které v současné době shromažďuje další podklady. Jedná se o znalce, který v dané věci podal znalecký posudek již dříve. Dne 20. 12. 2011 byla podána zpráva o průběhu dohledu nad [jméno FO]. Dne 23. 12. 2011 informoval jeden z obhájců soud, že v navrhovaném termínu nemá žádnou kolizi. Totéž oznámil emailem i [Jméno žalobce] 30. 12. 2011. Dne 27. 12. 2011 požádal Ústavní soud o vyjádření ve věci podané stížnosti stěžovatele [jméno FO], ve které si stěžovatel stěžoval na to, že mu nebyla vrácena za peněžitá záruka ve výši 400 000 Kč a že nebylo včas rozhodnuto o této záruce. Dne 29. 12. 2011 informovala [právnická osoba] soud o aktivitách [jméno FO] ve vztahu k nacionalistickým stranám. Rovněž o pokračujících aktivitách [jméno FO]. Ze zprávy jednoznačně vyplývá, že jak obžalovaný [jméno FO], tak obžalovaná [jméno FO] svým jednáním porušují podmínky propuštění z vazby, a to zejména tím, že se účastní shromáždění a demonstrací společně s dalšími osobami z prostředí extremistů a pořádaných extremistickými organizacemi. Obžalovaná [jméno FO] se dopustila jednání, které je prakticky shodné s jednáním, pro které je podána obžaloba, byť byla propuštěna z vazby na kauci se slibem, že nebude dále pokračovat trestné činnosti, respektive se ani zúčastňovat akcí pro extrémní pravice. Dne 2. 1. 2012 podalo Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 stížnost proti usnesení o zrušení peněžitých záruk a zaslalo doplněk, včetně postoupení listinného materiálu soudu. Advokáti průběžně sdělovali, zda či nemají kolize s plánovaným termínem hlavního líčení v průběhu měsíce března 2011. Dále byla založena zpráva o průběhu dohledu nad [Jméno žalobce] z 12. 1. 2012, podle které se již obžalovaný s hnutím národního odporu nestýká. Dokonce o něm měl vyjít článek v prosinci 2011, který vydala jedna spoluobviněná, která ho označila za zrádce hnutí. Spolupráce s klientem je bezproblémová, dostavuje se v domluvených termínech páchání jakékoliv trestné činnosti, není probační mediační služby nic známo. Dne 17. 1. 2012 doplnil svou námitku podjatosti proti přibranému znalci [jméno FO], k níž předkládal rovněž s tím nesouvisející články, dovozoval podjatost znalce z počtu jeho oficiálně evidovaných znaleckých posudků. Dne 18. 1. 2012 požádal Ústavní soud o zaslání spisu. Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 podalo stížnost proti usnesení o zrušení peněžité záruky dne 22. 12. 2011, včetně doplnění z 2. 1. 2012. Dne 11. 11. 2010 byly analyzovány věci zajištěné v rámci domovní prohlídky obviněného [jméno FO] ze dne 21. 10. 2009 a 11. 10.2009, jejichž vrácení se [jméno FO] dožadoval. Další analýza byla provedena 16. 11. 2010, 18. 11. 2010, 2. 11. 2010, kdy byly ohledány a vyhodnoceny věci zajištěné v rámci domovní prohlídky u obviněného [Jméno žalobce] rovněž 3. 11. 2010, 4. 11. 2010. 10. 11. 2010. Dne 23. 11. 2010 byly vyhodnoceny, ohledány a vyhodnoceny věci zajištěné v rámci domovní prohlídky u [právnická osoba], ty rovněž 22. 11. 2010, 19. 10. 2010 byly ohledány a vyhodnocené věci zajištěné v rámci domovní prohlídky u [jméno FO]. Dále také 22. 10. 2010, 29. 10. 2010, 1. 11. 2010. Obvodní soud pro Prahu 1 se poté ve věci ústavní stížnosti stěžovatele [jméno FO] vyjádřil 19. 1. 2012. Soud poté požádal o vypracování a zaslání hodnotících zpráv v průběhu dohledu ohledně obžalovaných [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] s tím, že v termínech 19. 3. 2012 a 2. 4. 2012 se má konat ústní jednání. Na toto tedy soud předvolal, dále zaslal námitku podjatosti ustanoveného znalce dotčeným osobám s žádostí o vyjádření. Všem obžalovaným rovněž zaslal přípis, že pokud budou souhlasit s konáním hlavního líčení v jejich nepřítomnosti, žádá, aby zaslali své prohlášení soudu v určené lhůtě. Dále soud informoval obhájce [jméno FO], že o návrhu na vrácení zajištěných věcí, jakož i o všech zajištěných věcech v trestním řízení, bude rozhodnuto po provedeném dokazování před soudem, protože zajištěné věci budou předmětem prováděného dokazování a nemůže o nich být rozhodnuto do té doby. Co se týče vznesené námitky podjatosti proti znalci, soud sdělil, že námitka podjatosti byla předložena jmenovanému znalci k vyjádření a rozhodne o ní nejpozději v rámci nařízeného hlavního líčení. Rovněž požádal o bližší identifikaci obžalovaným navrhovaného svědka [jméno FO] Küssela a zda zvládá český jazyk, či je zapotřebí tlumočníka jazyka německého. Rovněž soud předvolal konkrétní osoby a znalce na termín hlavního líčení kolem 2. 4. 2012 společně s programem jednání v dané trestní věci. Rovněž soud žádal o zapůjčení spisu Městského soudu v Brně ve věci 92 T 57/2010. Dle úředního záznamu z 24. 1. 2012 však tento spis zapůjčen být nemohl, protože byl stále u nadřízeného soudu s odvoláním. Dle záznamu z 1. 2. 2012 se nemohl k jednání dostavit přísedící a byl tedy obeslán přísedící jiný. Dne 30. 1. 2012 se ve věci vyjádřil [jméno FO] k podané stížnosti státní zástupkyně. Spis byl poté předložen Městskému soudu v Praze 2. 2. 2012 se stížností státního zástupce proti vrácení jistoty ve výši 400 000 Kč [jméno FO], kdy soud rozhodl znovu a napadené rozhodnutí zrušil pouze ve výroku uvedeného pod bodem dvě a znovu rozhodl tak, že se žádost obžalovaného [jméno FO] zrušení peněžité záruky zamítá. Rovněž dále zamítl stížnost státního zástupce ohledně výroku číslo jedna, tedy ohledně vrácení zálohy obžalované [jméno FO]. Dne 7. 2. 2012 informoval [jméno FO] o datu narození navrhovaného svědka Küssela, který je v té době ve vyšetřovací vazbě rakouských orgánů a neovládá český jazyk, nicméně dle jeho názoru je pro účely obhajoby klíčový. Dne 9. 2. 2012 se ve věci vyjádřil zástupce jednoho z obžalovaných a navrhl provedení důkazu. Do spisu dále bylo založeno usnesení Ústavního soudu o zastavení řízení o ústavní stížnosti stěžovatele [jméno FO], kterou žádal, aby Ústavní soud rozhodl, že dochází v průběhu řízení Obvodního soudu pro Prahu 1 k průtahům při rozhodnutí o jeho žádostech ze dne 28. 1. 2011 a 22. 10. 2011, když pominul důvod, pro který byla ústavní stížnost podána. Usnesení bylo vydáno 9. 2. 2012 a zasláno soudu. Dne 13. 2. 2012 požádala [jméno FO] o vydání originálu rodného listu, který je součástí spisu s tím, že tento byl současně zabaven policií a vzhledem k tomu, že jí byl krátce před žádostí odcizen občanský průkaz, potřebuje rodný list k vyhotovení nového. Originál rodného listu byl obžalované vrácen usnesením ze dne 14. 2. 2012. Soud poté dle žádosti jednoho z obžalovaných učinil dotaz na [adresa] k zajištění důkazu 14. 2. 2012. Dne 17. 2. 2012 se k námitce podjatosti vyjádřil dotčený znalec, téhož dne žádal soud o vrácení nebo o zapůjčení spisu Městského soudu v Brně. Sp. Zn. 5 T 287/2011 a 3 T 195/2012. Na to získal odpověď Městského soudu v Brně z 21.2.2012, že o námitkách podjatosti proti znalci bylo rozhodnuto u hlavního líčení 23. 1. 2012. Současně byl soudu zaslán protokol předmětného líčení, v němž rovněž obhájce obžalovaného vznesl námitku podjatosti dotčeného znalce. Dne 21. 2. 2012 podala probační mediační služba zprávu o průběhu náhrady vazby dohledem [jméno FO]. Soud poté žádal, poté byla zaslána odpověď na žádost o součinnost a ztotožnění osoby za účelem předvolání této osoby jako svědka ze strany [adresa] soudu. Dále byla zasláno 23. 2. 2012 pravomocné usnesení o nevyloučení znalce z vykonávání úkonů trestního řízení v dané věci Městským soudem v Brně ve věci 5 T 280/ 2011. Do spisu byla dále založena zpráva o průběhu náhrady vazby dohledem u [jméno FO], a to 28. 2. 2012. Dne 6. 3. 2012 byl vyhotoven seznam zajištěných věcí při domovních prohlídkách u [jméno FO], [právnická osoba], [jméno FO], [Jméno žalobce]. Dne 9. 3. 2012 předložila zprávu o průběhu dohledu k hlavnímu líčení probační mediační služba ohledně [Jméno žalobce], ze které vyplývá, že se po propuštění z výkonu vazby zdržoval u svého otce. Po určitou dobu rovněž u svého kamaráda a poté se vrátil k otci. V květnu 2011 se seznámil se svou současnou přítelkyní, fakticky u ní bydlí. Dne 7. 7.2011 mu zemřela matka, jeho vztah k ní byl ovlivněný psychickým onemocněním. Aktivně se věnuje sportu. Od propuštění z výkonu vazby po určitou dobu byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání na Úřadu práce, následně začal pracovat pro firmu svého otce. Od 20. 4. 2011 je jejím spolumajitelem a pracuje pro ni na základě živnostenského oprávnění. Po celou dobu dohledu uváděl, že již není v kontaktu s bývalými kamarády z Národního odporu. V prosinci 2011 uvedl, že vyšel článek od jedné z jeho spoluobviněných, která ho označila za zrádce hnutí. Klient to vnímá tak, že na něj všichni hází špínu, protože z hnutí odešel a obecně se to ví. Chtěl zveřejnit svůj vlastní článek ohledně trestního stíhání ale zjistil, že není zájem ho otisknout. Opakovaně mluvil o tom, že ho lidé v hnutí, které pokládal za téměř svou rodinu, natolik zklamali, že s nimi ani s hnutím nechce mít už vůbec nic společného. Má jiné priority, rodinu, partnerku, firmu a sport. Byl poskytnut seznam jednotlivých schůzek s tím, že je spolupráce s klientem zcela bezproblémová. Dostavuje se v domluvených či náhradních termínech a není známo, že by se dopouštěl další trestné činnosti. Rovněž bylo přiloženo poučení o náhradě vazby dohledem probačního úředníka podepsané klientem dne 4. 8. 2010 se seznamem jednotlivých schůzek, podle kterého se klient prvních sedmi schůzek nezúčastnil. Dne 12. 3. 2012 v neveřejném zasedání soud rozhodoval o námitce podjatosti obžalovaného [jméno FO] proti znalci ustanovenému v dané věci. Rozhodl o tom, že znalec není podjatý nájemci vyhotovit znalecký posudek. Písemné vyhotovení bylo následně založeno do spisu a rozesláno účastníkům. Soud dále předvolal svědky k ústnímu jednání 2. 4. 2012, a to 12. 3. 2012. Dne 13. 3. 2012 byl vydán originál rodného listu obžalované [jméno FO]. Dne 15. 3. 2012 vznesl [jméno FO] námitku podjatosti předsedkyně senátu [tituly před jménem] [jméno FO]. Tuto opíral o rozhodnutí předsedkyně senátu o námitce podjatosti znalce, ve kterém uvedla, že obviněný má sice právo podávat sám či prostřednictvím svého obhájce jakékoliv podněty, námitky, žádosti, podání, návrhy a další úkony v rámci trestního řízení, měl by však pečlivěji volit vhodnost a odůvodněnost svých uplatněných podání, když nebylo shledáno v jednání znalce ničeho, co by směřovalo vůči obviněnému [jméno FO] a co by odůvodňovalo obviněným argumentovanou podjatost znalce. Obžalovaný [jméno FO] poté 15. 3. 2012 upozornil soud na velký zájem veřejnosti o obnovené hlavní líčení nařízené na 19. 3. a požádal, aby soud poskytl dostatečně prostornou jednací síň tak, aby se nemohla opakovat situace z předchozího hlavního líčení, kdy soud pustil do jednací síně toliko příslušníky policie v civilu, vybrané aktivisty a studenty právnické fakulty, kteří simulovali veřejnost, přičemž další zájemci z řad veřejnosti, včetně rodinných příslušníků obžalovaných se z toho důvodu dovnitř již nedostali. Dne 15. 3. 2012 požádal obhájce [jméno FO] o ustanovení ex off obžalovanému. Obhájce byl ustanoven a 19. 3. 2012 se ve věci konalo hlavní líčení, které po provedených výsleších a dokazování následně bylo odročeno na 2. 4. 2012. Současně bylo rozhodnuto v rámci řízení o zrušení dohledu úředníka probační mediační služby u obžalovaných [jméno FO] a [jméno FO] a [Jméno žalobce]. Všichni obžalovaní se vzdali práva stížnosti proti uvedenému rozhodnutí, rovněž také státní zástupkyně. Dne 22. 2. 2012 požádal [jméno FO] o konání hlavního líčení 19. 3. 2012 v jeho nepřítomnosti, 15. 3. 2012 o totéž požádal [jméno FO], 19. 3. 2012 obžalovaný [jméno FO] s tím, že jednání se mělo konat 2.4.2012. Dne 19. 3. 2012 bylo rozhodnuto o tom, že soudkyně není podjatá z úkonů trestního řízení v dané věci. Téhož bylo rozhodnuto o zrušení dohledu úředníka [právnická osoba]. Soud poté zjišťoval, zda by bylo možno rozhodnout o stížnosti obviněného [jméno FO] nejpozději do 29. 3. 2012 u Městského soudu v Praze, aby nedošlo ke zdržení v dalším jednání. Dne 20. 3. 2012 byla vyplacena odměna pro přísedící. Dne 21. 3. 2012 bylo dle úředního záznamu zjištěno, že o námitce obviněného obžalovaného [jméno FO] by Městský soud v Praze nestihl včas rozhodnout. Dne 22. 3. 2012 označil další důkazní návrhy obžalovaný. Dne 27. 3. 2012 odůvodnil svou stížnost proti rozhodnutí o nepodjatosti soudkyně [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO]. Dne 29. 3. 2012 požádal [jméno FO] o odročení hlavního líčení nařízeného na 2. 4. 2012. Žádost nijak neodůvodnil. Následně zaslal soudu žádost, že s ohledem k onemocnění, které jej postihlo, tedy obžalovaného a které si vyžaduje antibiotikální léčbu, se nemůže hlavního líčení v nadepsané věci účastnit a protože mají být provedeny klíčové důkazy, včetně výslechu znalce, kterému by obžalovaný osobně chtěl být přítomen, požádal tedy o odročení hlavního líčení. Soud vzhledem k omluvě [jméno FO] ze dne 29. 3. 2012 hlavní líčení odročil z 2. 4. 2012 a nařídil nové hlavní líčení na 23. 5. 2012. Rovněž o tomto informoval svědky a znalce. Nové termíny hlavního líčení poté byly nařízeny na 23. 5. 2012 a 6. 6. 2012. Za tímto účelem soud zajišťoval promítací techniku k přehrání DVD záznamu dle návrhu obhajoby svědky, znalce, poté spis byl předložen předkládací zprávou Městskému soudu v Praze k projednání a rozhodnutí stížnosti obžalovaného [jméno FO] podané proti rozhodnutí o nepodjatosti soudkyně se zdvořilou žádostí o vrácení spisového materiálu nejpozději do 20. 5. 2012. Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 dne 30. 3. 2012 zaslalo soudu své rozhodnutí, tedy usnesení 29. 3. 2012, kterým bylo rozhodnuto o tom, že státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 [tituly před jménem] [jméno FO] není vyloučena z výkonu vykonávání úkonů trestního řízení pro podjatost. Tuto námitku vznesla tentokrát [jméno FO] prostřednictvím svého obhájce. Námitka byla rovněž 19. 3. 2012 přiložena. Dne 30. 3. 2012 zaslal potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti [jméno FO] právní zástupce dotyčného obžalovaného. Soud poté zjišťoval, zda je možné vyslechnout svědky z řad policejního útvaru, a to 3. 4. 2012. Usnesením ze dne 3. 4. 2012 soud rozhodl o vrácení některých zajištěných věcí. Obžalovaný [jméno FO] [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. Soud poté informoval jednu z obhájkyň 3. 4. 2012, že se podařilo ztotožnit jednoho z policejních důstojníků, nicméně druhého svědka se ztotožnit nepodařilo, proto požádal o bližší konkretizaci. Poté byl spis předložen k přípravě k předložení Městskému soudu v Praze k projednání stížnosti [jméno FO]. V záznamu na čísle listu dva 3483 byl proveden seznam jednotlivých úkonů obhájce magistra Cholenského za obžalovaného [jméno FO] nad rámec běžných procesních úkonů. Z uvedeného vyplývá, že tento převzal obhajobu 7. 7. 2010. Podal námitku podjatosti proti [tituly před jménem] [jméno FO], dále ústavní stížnost se v rámci podjatosti proti [tituly před jménem] [jméno FO] dále byla přidělena věc [tituly před jménem] [jméno FO], on namítal námitku proti přidělení [tituly před jménem] [jméno FO] rovněž ústavní stížnost a poté, co byla věc přidělena [tituly před jménem] [jméno FO], podával ústavní stížnost a námitku podjatosti proti znalci [tituly před jménem] [jméno FO] a námitku podjatosti proti [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 5. 4. 2012 byl z depozita soudu převeden, převedena kauce ve výši 400 000 Kč. [jméno FO] rovněž úroky. Poté soud požádal 10. 4. 2012 o originál plné moci obžalovaného [jméno FO], plná moc byla vyžadována v reakci na to, že bylo oznámeno, že došlo převzetí zastupování [tituly před jménem] [jméno FO]. Obvodní státní zastupitelství 10. 4. 2012 zaslalo na vědomí usnesení, rovněž postoupení stížnosti proti usnesení o podjatosti státní zástupkyně podané [jméno FO] ze 6. 2. 2012. Do spisu dále byl založen článek z [datum], podle kterého „[Anonymizováno]“. Jednalo se o znalce [jméno FO], jednoho z posledních aktivních znalců na pravicový extremismus. Jeho vyloučení tak se dá považovat za největší úspěch advokátů nacionalistů. Dne 12. 4. 2012 byl spis předložen Městskému soudu v Praze se stížností [jméno FO] o rozhodnutí o nepodjatosti znalce. Městský soud v Praze 19. 4. 2012 v neveřejném zasedání rozhodoval o stížnosti obžalovaného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 3. 2012, kterým bylo rozhodnuto o nevyloučení předsedkyně senátu z úkonů trestního řízení, následně veřejné neveřejné zasedání odročil na 25. 4. 2012 za účelem vyžádání zvukového záznamu ze dne 19. 3. 2012. Dne 25. 4. 2012 bylo opětovně v neveřejném zasedání rozhodováno. Odvolací soud napadené usnesení zrušil a soudu prvního stupně uložil, aby věc znovu projednal a rozhodnul. V písemném odůvodnění předmětného rozhodnutí soud uvedl, že napadené usnesení bylo vyhlášeno bez porady a bez hlasování a je tedy primárně vadné z formálních důvodů. [jméno FO] svou námitku podjatosti vůči předmětnému znalci 10. 4. 2012 rovněž doplnil, kdy předložil rovněž rozhodnutí Okresního soudu v Mostě o tom, že tedy je znalec ve věci podjatý. Dne 10. 4. 2012 požádalo ministerstvo spravedlnosti o zapůjčení trestního spisu ve věci náhrady škody, která měla být způsobena trestním stíháním [jméno FO], kdy žalovaná, tedy obžalovaná uplatnila zadostiučinění za vzniklo nemajetkovou újmu, náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím. Soud ministerstvo informoval, že spisový materiál byl předložen Městskému soudu v Praze se stížností k projednání a rozhodnutí o stížnosti obviněného [jméno FO] proti usnesení soudu 19. 3. 2012 a následně druhou námitku podjatosti proti znalci předložil znalci k vyjádření, a to 13. 4. 2012. Dne 16. 4. 2012 Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 postoupila listinný materiál soudu, kdy se jednalo o usnesení o zahájení trestního stíhání osob z 8. února. 2012, a to pro trestný čin podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka s tím, že všechny osoby se účastnily jako členky neregistrovaného neonacistického hnutí [Anonymizováno] a podíleli se na organizaci personálním a materiálním zajištěním. Dne 18. 4. 2012 postoupilo Obvodní státní zastupitelství soudu další listinný materiál, tentokrát usnesení o zamítnutí nedůvodné stížnosti [jméno FO] proti usnesení státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství, kterou bylo rozhodnuto o tom, že není vyloučena [tituly před jménem] [jméno FO], státní zástupkyně z vykonávání úkonů v trestní řízení dané věci. Dne 16. 4. 2012 informovala [právnická osoba] o podrobnostech možného výslechu policisty v utajovaném prostředí. Do spisu rovněž byl založen článek z [Anonymizováno] „[Anonymizováno]“, jednalo se o advokáta, který vznesl námitku židovského původu znalce, a tím pádem podjatosti při řešení činů spojených s německým nacionálním socialismem. Soud pro to sledoval, zda v souvislosti s kárným řízením nebude pozastavena činnost předmětného advokáta, který rovněž v dané věci, zastupoval jednoho z obžalovaných [jméno FO] a to 19. 4. 2012. Dne 24. 4. 2012 byl telefonicky informován obžalovaný [jméno FO], že usnesení o vrácení věcí nabylo právní moci a tyto si může vyzvednout. Obdobný pokus o kontakt obžalovaného [jméno FO] byl rovněž uskutečněn, nakonec přislíbil jeho advokát, že svého klienta informuje. Dne 19. 4. 2000 informovala [právnická osoba], že nelze zajistit účast jednoho z navrhovaných důstojníků policie, neboť skončil ve služebním poměru. Dne 4. 5. 2012, se vyjádřil znalec k další námitce podjatosti ze strany advokáta [tituly před jménem] [jméno FO], jejímž důvodem měla být údajná podjatost vůči osobě advokáta [tituly před jménem] [jméno FO]. 25. 4. 2012 byla obžalovanému [jméno FO] dle protokolu o vydání věcí vráceny blíže vyjmenované věci. Dne 26. 4. 2012 byly věci vydány rovněž obžalované [jméno FO], 3. 5. 2012 byly vráceny věci obžalovanému [jméno FO] v protokolu ve veřejném zasedání z 10. 5. 2012 bylo rozhodováno o námitce podjatosti [jméno FO] proti předsedkyni senátu. Bylo rozhodnuto, že předsedkyně senátu není vyloučená z rozhodnutí věci. Písemné vyhotovení předmětného rozhodnutí bylo založeno do spisu a rozesláno účastníkům 18. 5. 2012. Dne 16. 5. 2012 označil další důkazy nebo respektive opravil osobu, která byla navrhována k výslechu z řad policie, advokát jednoho z obžalovaných. Dne 22. 5. 2012 podal stížnost obžalovaného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 5. 2012 obžalovaný [jméno FO], přičemž stížnost formuloval a formuloval zcela totožně jako stížnost, kterou brojil proti rozhodnutí, kterým byla již dříve, soudkyně shledává nepodjatou. Dne 22. 5. 2012 byl do spisu založen rozsudek Okresního soudu v Mostě, podle kterých byly tři ze stíhaných v tamní věci 42 T 20/2011, zproštěny obžaloby, rozsudek nebyl opatřen doložkou právní moci. Dne 23. 5. 2012 byly obžalovanému [jméno FO] vráceny některé zajištěné věci. Dne 22. 5. 2012 se omluvil z účasti na jednání [jméno FO], 22. 5. 2012 rovněž se omluvil obžalovaný [jméno FO] a 3. 5. 2012 obžalovaný [jméno FO]. Svou neúčast při jednání omluvil rovněž 10. 5. 2012 obžalovaný [jméno FO]. Dne 23. 5. 2012 bylo mimo jiné přistoupeno k výslechu znalce, který byl podroben křížovému výslechu advokátů a následně bylo hlavní líčení odročeno na 27. 6. 2012 s tím, že přitom bude znalec dále vyslýchán. Další hlavní líčení bude dle původního programu konáno 6. 6. 2012. [jméno FO] 24. 5. 2012 odůvodnil svou námitku podjatosti proti připravenému znalci. Soud poté předvolal na hlavní líčení 27. 6. obžalované, kteří se jednání nezúčastnili, obhájce [jméno FO]. [tituly před jménem] [adresa] se z jednání 5. 6. 2012 omluvil a požádal o konání při jeho nepřítomnosti s tím, že bude zajištěna účast kolegy [tituly před jménem] [jméno FO]. Z jednání se rovněž omluvili další předvolaní svědci 6. 6. 2012. Dne 6. 6. 2012 se ve věci konalo další hlavní líčení, kdy byli ve věci rovněž vyslechnuti další svědci, provedeno dokazování a následně bylo hlavní líčení přerušeno do 27. 6. 2012. Z hlavního líčení se rovněž omluvil [jméno FO]. Soudkyně mimo jiné žádala o stanovisko, týkající se námitek podjatosti proti vznesenému znalci jednak Nejvyšší soud, jednak Městský soud v Praze, a to emaily z 20. 6. 2012. Dne 25. 6. 2012 se z účasti při hlavním líčení 27. 6. omluvil jeden ze zástupců [jméno FO]. Dne 27. 6. 2012 se ve věci konalo další hlavní líčení, kde po provedeném dokazování bylo hlavní líčení odročeno na 3. 10., 15. 10. a 17. 10. 2012. Z hlavního líčení 27. 6. 2012 se rovněž omluvili z hlavního líčení někteří z obžalovaných. Do spisu byla dále 3. 7. 2012 založena faktura, týkající se výslechu znalce konaného 23. 5. 2012. Dne 27. 6. 2012 soud znalečné přiznal znalci 29.6.2012. Na základě konzultace s Městským soudem v Praze bylo dohodnuto 2. 8. 2012, že bude lepší kvůli dovoleným předložit stížnost obžalovaného [jméno FO] proti usnesení o podjatosti předsedkyně senátu ihned po hlavním líčení 3. 9 s tím, že je reálné, aby byl spis vrácen do hlavního líčení konaného v dalším termínu 3. 10. 2012. Soud rovněž předvolal svědky předmětná hlavní líčení a spis. Poté tedy bylo rozhodnuto o nevyhovění námitce podjatosti podané proti znalci obžalovaným [jméno FO], [jméno FO], [Jméno žalobce], [právnická osoba], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] prostřednictvím jejich obhájců při ústním jednání 23. 5. 2012, a to 21. 8. 2012. Dále soud přiznal znalci k dalšímu znalci znalečné téhož dne a rovněž znalci, jehož podjatost byla vznášena. Dne 3. 9. 2012 se poté konalo další hlavní líčení, které bylo následně po provedeném dokazování odročeno na 3. 9. 2012, tedy další již nařízený termín. Někteří z obžalovaných se z jednání opět omluvili. Spis byl poté 4. 9. 2012 předán Městskému soudu v Praze se stížností obžalovaného [jméno FO], přičemž 18. 9. 2012 bylo v neveřejném zasedání rozhodnuto o zamítnutí předmětné stížnosti, písemné vyhotovení v písemném vyhotovení předmětného rozhodnutí soud uvedl, že byly tentokrát dodrženy procesní podmínky. Městský soud v Praze se zcela ztotožnil s argumentací Obvodního soudu pro Prahu 1 v části, která byla důvodem pro vznesení námitky podjatosti, že argumentace týkající se ekonomické závislosti znalce jako důvodu jeho podjatosti lze považovat za argument obviněného zcela irelevantní, neopodstatněný a nedůvodný. Jako s věcnou stránkou nesouvisející poté označil některá vyjádření, která byla dále napadána, nicméně konstatoval, že ze spisu nezjistil, že by předsedkyně soudu porušila nepsanou všeobecně přijímanou zásadu, že je nepřípustné, aby soudce vyjadřoval svůj kategorický názor či přesvědčení o vině obžalovaného předtím, než ve věci samotného rozhodne. Dále. Soud uzavřel, že jestliže byla namítána, že v jiných věcech byl znalec shledán podjatým, v tomto případě důvod vyloučení znalce shledán nebyl. 2. 10. 2012 se omluvil jeden z obhájců [jméno FO] z účasti při jednání. Dne 3. 10. 2012 se konalo další hlavní líčení. Následně bylo jednání, hlavní líčení odročeno po provedeném dokazování na 15. 10. 2012. Opět z tohoto jednání se omluvili někteří z obžalovaných. Usnesením z 10. 10. 2012 bylo přiznáno svědečné jednomu ze svědků, respektive usnesení my 10. 10. 2012 byla přiznána svědečné syny, byla přiznána svědečné dvěma svědkům z hlavního líčení se poté omluvili další účastník. Dne 8. 10. 2012 vznesl [jméno FO] další námitku podjatosti, a to z důvodu žádosti rozhodující soudkyně o předběžný názor ze strany Nejvyššího soudu a městského soudu ve věci podjatosti, možné podjatosti znalce. Dne 14. 10. 2012 se jeden z obhájců [jméno FO] z jednání omluvil. Dne 15. 10. 2012 bylo ve věci dále jednáno návrhy stran na doplnění dokazování byly zamítnuty a dokazování bylo ukončeno. Poté byly předneseny ve věci závěrečné řeči jednotlivých obhájců a hlavní líčení bylo odročeno na další plánovaný termín 17. 10. 2012. Do spisu bylo dále založeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu z neveřejného zasedání ze 16. 1. 2003 týkající se obžalovaného [jméno FO] v jiné věci. Tak. Dále bylo v neveřejném zasedání 17. 10. 2012 rozhodováno o námitce podjatosti proti předsedkyni senátu s tím, že tato byla shledána nepodjatou. Jeden z obžalovaných se z účasti účastněné jednání na vyhlášení rozsudku omluvil, rovněž jeden z obhájců obžalovaného [jméno FO]. 17. 10. 2012 se ve věci konalo další hlavní líčení, byl sdělen dosavadní průběh jednání a bylo pokračováno v závěrečných řečech obhájců a jejich klientů. Závěrečnou řeč přednesl rovněž [Jméno žalobce], státní zástupkyně poté přednesla repliku a poté byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo všech osm z obžalovaných zproštěno obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Všichni obžalovaní a jejich obhájci se vzdali práva na odvolání. Státní zástupkyně si podala současně odvolání proti rozsudku u všech obžalovaných. Obžalovaný [jméno FO] požádal o zrušení peněžité záruky 17. 10. 2012, 31. 10. 2012 bylo rozhodnuto o zrušení peněžité záruky v neveřejném zasedání a vrácení složitelce, včetně úroků do spisu. Dále bylo založeno rozhodnutí ze 17. 10. 2012 o nevyloučení soudkyně z úkonů trestního řízení, jež není v této věci podjatá. Dále opatření, kterým nebylo vyhověno námitce podjatosti vůči znalci podané opět [jméno FO] ze dne 17. 10. 2012. Dále bylo vydáno usnesení, kterým byla zrušeno peněžitá záruka 31. 10. 2012. Rozsudek byl s ohledem na to, že materiál spisový již sčítá přes 44 000 listů vyhotovován v prodloužené lhůtě do 31. 12. 2012 na základě žádosti se dne 31. 10.2012. Rozsudek byl následně do spisu a rozeslán účastníkům 31. 12. 2012, 9. 1. 2013 oznámil doktor po ukončení právního zastoupení svého klienta. Dne 18. 1. 2013 sdělila složitelka kauce za obžalovaného [jméno FO] podrobnosti, jakým způsobem má být kauce vrácena. Kauce byla vydána z depozita 31. 1. 2013, 22. 2. 2013 požádalo státní zastupitelství Městského státního zastupitelství o sdělení stavu věci a zapůjčení spisu k podnětu ke stížnosti pro porušení zákona, který podal [jméno FO] ohledně jeho údajného nezákonného držení ve vazbě na toto a odpověděl 6. 3. 2013, 29. 3. 2013 požádala o prodloužení lhůty k písemnému vyhotovení odvolání státní zástupkyně. Dne 28. 3. 2013 opakovaně sdělil [tituly před jménem] Kočí, že ukončil správní zastupování [jméno FO]. Dne 19. 4. 2013 odůvodnila své odvolání státní zástupkyně. To bylo rozesláno účastníkům, dále 7. 5. 2013 žádal Obvodní soud pro Prahu 2 o zaslání, byť nepravomocného rozhodnutí v dané věci v co nejkratší době. Dne 13. 5. 2013 soud žádosti vyhověl. Do spisu dále byla založena obžaloba ze čtvrté ve věci uvedené u Okresního soudu v Děčíně proti skupině žen, které založili [Anonymizováno] a podíleli se na šíření jeho myšlenek. Jednalo se celkem o 15 osob. Odvolání státního zástupce bylo rozesláno ostatním účastníkům 20. 5. 2013 a poté 30. 5. 2013 byl spis předložen Městskému soudu v Praze. Ten nařídil ve věci veřejné zasedání 26. 6. 2013, a to 5. 6. 2013. Obhájce obžalovaného [jméno FO] požádal 6. 6. 2013 o odročení veřejného zasedání. Z důvodu kolize rovněž předložil vyjádření obžalovaného k podanému, navrhl, aby soud odvolání zamítl. Protože do rozhodování v rozporu se zákonem vstoupil Městský soud v Praze, jehož místopředseda byl předsedkyní senátu přibrán jako neformální konzultant, navrhl, aby Vrchní soud v Praze věc od Městskému soudu v Praze odňal a přikázal z důvodu vhodnosti jinému krajskému soudu. Pro případ, že by takovému návrhu nebylo vyhověno vznesl námitku podjatosti vůči všem soudcům Městského soudu v Praze, kteří by o odvolání měli rozhodovat. Dne 6. 6. 2013 se omluvil obhájce obžalované rodové a předložil důvod kolize. Dne 18. 6. 2013 bylo veřejné zasedání ze dne 26. 6. 2013 odročeno na neurčito z důvodu potřeby předložit spis s námitkou podjatosti Vrchnímu soudu v Praze. Spis byl poté 20. 6. 2013 předložen Vrchnímu soudu v Praze, který věc vrátil s tím, že nemá o čem rozhodovat, když předmětný spis byl předložen, ovšem žádost obhájce nikoliv a pokud je poukazováno na protokol o hlavním líčení, Mg. Cholenský byl z hlavního líčení omluven. Dne 26. 6. 2013 Městský soud v Praze vrátil spis Vrchnímu soudu v Praze, kdy jej upozornil na konkrétní části spisu. Dne 15. 7. 2013 zaslal své stanovisko místopředseda Městského soudu v Praze Vrchnímu soudu v Praze a rovněž konverzaci, která měla být důvodem podjatosti v neveřejném zasedání, poté Vrchní soud v Praze 23. 7. 2013 věc obžalovaného [jméno FO] a spolu odňal Městskému soudu v Praze a přikázal ji k rozhodnutí Krajskému soudu v Praze. K postupu Městského soudu v Praze, který konzultoval danou věc s rozhodující soudkyní, lze učinit závěr, že byla zpochybněna dvojinstančnost trestního řízení, když soudci soudu druhého stupně, místo aby v souladu s TŘ do rozhodování soudu prvního stupně ingerovali pouze na základě opravných prostředků a námitek stran, vstoupili do rozhodovacího procesu prvoinstančního soudu přímo. Dne 25. 7. 2013 bylo postoupen spis Krajskému soudu v Praze přímo vrchním soudem, Krajský soud v Praze 30. 9. 2013 v neveřejném zasedání. Napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil, aby zvrátil soudu prvního stupně. III.svazek soudního spisu: [jméno FO] podal vyjádření k odůvodnění odvolání státní zástupkyně proti vyhlášenému rozsudku, a to 31. 5. 2013. Dne 4. 9.2013 žádalo státní zastupitelství zapůjčení spisu. Soud mu to odpověděl 18. 9. 2013, že spis je u nadřízeného soudu s odvoláním s opravným prostředkem. Dne 31. 10. 2013 znovu žádalo státní zastupitelství, Městské státní zastupitelství o zapůjčení předmětného spisu. Na to bylo odpovězeno 6. 11. 2023, že věc dosud není pravomocně skončena. Spisový materiál se nachází u odvolacího soudu, kterým na základě rozhodnutí Vrchního soudu v Praze je Krajský soud v Praze, jakmile bude vrácen, bude zaslán. Dne 21. 11. 2013 opětovně žádalo Městské státní zastupitelství o zapůjčení spisu. Poté, co se vrátil spis, bylo usnesení Krajského soudu v Praze rozesláno účastníkům a rovněž usnesení Vrchního soudu v Praze a poté byl spis zapůjčen 2. 12. 2013 Městskému státnímu zastupitelství. Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 žádalo 9. 12. 2013 informaci o tom, kdy lze očekávat další hlavní líčení, soud na to odpověděl 6. 12. 2013. Městské státní zastupitelství urgovalo zapůjčení spisu 30. 12. 2013 na to soud odpověděl 8. 1. 2014 a spis kompletní v celé krabici zapůjčil. Požádal současně spis o vrácení spisu obratem, aby mohlo být nařízeno nové hlavní líčení. Dne 16. 5. 2014 vrátilo ministerstvo spravedlnosti spis soudu poté, co byl přezkoumán v podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona následovala žádost 19. 3. 2014 Obvodního státního zastupitelství o sdělení informací, kdy bude nařízeno hlavně líčení. Na to odpověděl soud, že spis je stále u Městského státního zastupitelství v Praze. Spis byl totiž vrácen až 16. 5. 2014. Dne 18. 6. 2000 soud provedl lustraci všech obžalovaných 7. 6. 2014. Informoval [jméno FO] o výmazu znalce svobody ze seznamu znalců a rovněž předložil článek z [Anonymizováno] „[Anonymizováno]“. Soud 18. 6. 2014 vyžádal aktuální zprávy ohledně znalce a rovněž jednotlivých účastníků. Do spisu dále byl založen rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech 3 T 30/2013, týkající se znalce, který v dané věci rovněž provedl znalecké posudky. Soud poté předvolal účastníky k ústnímu jednání k hlavnímu líčení na 6. 10. 2014. Rovněž se doptával na stavy věcí u obžalované, u obžalované [jméno FO], dříve [jméno FO], by se jednalo konkrétně o věc vedenou před Okresním státním zastupitelstvím v Děčíně pod sp.zn. 1 ZT 89/2012, věc před Okresním státním zastupitelstvím v Kladně pod sp. Zn. 2 ZT 1/2012 a před Obvodním státním zastupitelstvím v Praze 2 sp.zn. ZT 152/2013. Současně strany byly informovány soudem, že došlo k pravomocnému odsouzení znalce, který v dané věci vyhotovoval celkem pět stěžejních znaleckých posudků, na kterých je v podstatě založena obžaloba Obvodního státního zastupitelství v Praze pro trestnou činnost spáchanou v období nejméně od 27. 6. 2012 do 19. 7. 2012 bylo zjištěno, že datum minimálního počátku trestné činnosti znalce, pro kterou byl následně pravomocně odsouzen, se datumově shoduje s datem, kdy znalec osobně vypovídal před soudem 27. 6. 2012. Vzhledem k tomu, že procesní postavení znalce v trestním řízení je de facto suj generis, znalec je stranou trestního řízení mající určité zvláštní postavení dané odborností a rozsahem odborných znalostí, dospěl soud k závěru, že znalec, který ve stejný den vypovídá v procesním postavení znalce a týž den páchá trestnou činnost, pro kterou je následně pravomocně odsouzen, utrpěl určitou morální diskreditaci, neboť znalec je osobou se speciálními odbornými znalostmi, rozdílnou od ostatních procesních stran. S ohledem na to lze předpokládat, že osoba znalce má určitý morální a hodnotový kredit, který by měl vylučovat jakékoliv úmyslné protiprávní jednání znalce v návaznosti tedy na předepsaný slib a jmenování ministrem spravedlnosti. Vzhledem k tomu soud zvážil dané okolnosti a dospěl k závěru, že je nutno přibrat znalce nového a současně tedy proto soud požádal strany o sdělení otázek, které by měly být novému znalci položeny s tím, že vyjádření očekává do 30. 8. 2014. Dále soud nařídil hlavního líčení 30. 6. 2014. Soud rovněž 21. 7. 2014 telefonicky ověřoval stav řízení před Okresním státním zastupitelstvím v Děčíně ohledně obžalované [jméno FO] rozené [jméno FO] s tím, že prozatím nebyla věc postoupena příslušnému soudu. Dále se nepodařilo dovolat na Okresní státní zastupitelství v Kladně, nicméně dle písemného sdělení z Okresního státního zastupitelství v Kladně ze dne 22. 7. 2014. Věc byla odložena a usnesení o zahájení trestního stíhání bylo zrušeno. Obě rozhodnutí byla soudu rovněž zaslána. Současný žalobce informoval soud 8. 8. 2014 o změně svého obhájce. Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 2 sdělilo, že jeho dále projednává Obvodní soud pro Prahu 2 a tento je tedy příslušní odpovědi, co se s věcí děje. Dále soud obdržel obžalobu podanou Okresnímu soudu v Děčíně týkající se 15 osob, které založily webové stránky [Anonymizováno]. Soud poté žádal o prošetření pobytu obžalovaného [jméno FO] [právnická osoba]. Následně sdělil obžalovaný [jméno FO], že výzvě soudu k položení otázek znalcům nevyhoví, neboť je přesvědčen, že v dané trestní věci projednávaná materie nevyžaduje vůbec odborných znalostí a že snaha opřít soudní rozhodnutí o závěry znaleckého zkoumání je víceméně jen pokusem přenést odpovědnost rozhodnutí ze soudu na jinou osobu. V tomto směru odkázal na to, že v tomto směru byl rovněž zvolen i bývalý znalec svoboda. Obžalovaný [jméno FO] požádal 8. 9. 2014 o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti. O totéž požádal i [jméno FO], [tituly před jménem] [právnická osoba]. Dále byl do řízení přibrán znalec z oboru sociální vědy, odvětví politologie, specializace nacismus, fašismus, neonacismus, neofašismus a byly mu položeny konkrétní otázky. Opatření o přibrání znalce bylo rozesláno účastníkům s tím, že spis bude předán po konání hlavního líčení po 6. 10. 2014. Další z požádali o konání jednání v jejich nepřítomnosti. Dne 6. 10. 2014 se ve věci konalo hlavní líčení, které bylo vzhledem k tomu, že se k hlavnímu líčení nedostavil bez omluvy [jméno FO], odročeno. Právní zástupce [jméno FO] při hlavním líčení vznesl námitku podjatosti vůči nově ustanovenému znalci [Anonymizováno]. [jméno FO] s tím, že již žádostí o svůj zápis do seznamu znalců zavdal znalec pochybnosti, jakým způsobem bude provádět znaleckou činnost. [tituly před jménem] [jméno FO] byl poté vyzván k písemnému vyjádření a zaslání žádosti nebo sdělení podkladů a jednání bylo poté odročeno na neurčito s tím, že další úkony budou prováděny v návaznosti na opatření soudu o přibrání znalce a vzhledem k námitce vyslovené [tituly před jménem] [jméno FO] při hlavním líčení. Dne 3. 10. 2014 poté odpověděla [právnická osoba] na žádost o součinnost o pobytu současného tehdejšího obžalovaného [jméno FO], který konstatoval, že se v období prázdnin v místě bydliště nezdržoval, ale už si bude poštu přebírat. Rovněž na sebe zanechal telefonní číslo. Dne 6. 10. 2014 informoval soud právního zástupce [jméno FO] o současném jeho pobytu a telefonním čísle. Dne 7. 10. 2014 nedoplnil [jméno FO] své námitky vůči ustanovenému znalci s tím, že trvá na opakovaném provedení všech důkazů. V případech, kdy souhlasil se čtením úředního záznamu namísto výslechu svědka již v předchozím hlavním líčení, tento souhlas přirozeně trvá a obžalovaný nemá zájem řízení jakkoliv obstruovat a účelově prodlužovat. Konstatoval, že dle jeho názoru by adekvátním postupem bylo zastavení trestního stíhání s ohledem na bagatelní povahu žalovaných skutků a předložil rozhodnutí ve věci čtyř obžalovaných vedené před Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp.zn. 6 T 136/2013 a následně Městským soudem v Praze pod sp.zn. 61 T 69/2014. [jméno FO] dále opět dodal do spisu své námitky vůči osobě znalce a položeným otázkám z 8. 10. 2014, kdy předložil mimo jiné životopis znalce [adresa], který byl motivován osudem ke znalecké činnosti osudem svého pradědečka, což přiznal ve svém životopisu. Do spisu rovněž [jméno FO] založil rozsudek Městského soudu v Brně ve věci 8 T 21/2014, kdy byli tamní obžalovaní zproštěni obvinění. Námitky obžalovaného [jméno FO] soud zaslal 21. 10. 2014 znalci a vyžádal si jeho stanovisko. Dne 6. 11. 2014 podala obhájkyně [Jméno žalobce] návrh na zaplacení odměny a náhrady hotových výdajů v celkové výši 70 890 Kč. Soud poté přiznal [tituly před jménem] [jméno FO], [Anonymizováno], ustanovené obhájkyni žalobce částku 64 440 Kč usnesením z 10.12.2014. K dotazu o vyžádání spisu Obvodní soud pro Prahu 2 z 10. 11. 2014 se ujistil, o který spis je přesně žádáno s tím, že soud vyžádal spisů více týkajících se předmětných nebo týkajících se jednotlivých obviněných. Dne 9. 1. 2015 urgoval soud vyjádření znalce k námitce podjatosti [jméno FO]. Dne 15. 1. 2015 sdělil znalec své vyjádření, kdy potvrdil, že je motivován ke své činnosti osudem svého pradědečka, nicméně toto není důvodem, aby nepodal objektivní posudek. Znalec uvedl, že se s [tituly před jménem] [jméno FO] v roji v roli obhájce dosud setkal dvakrát a výslech v předchozí věci, kde byla řešena kauza Hitlerových projevů, byl veden obdobným způsobem, jako je nyní vznesena námitka pro podjatost. Rovněž tam se advokát snažil znalce vyloučit pro podjatost, čemuž soud nepřisvědčil. Dne 15. 1. 2015 sdělil Obvodní soud pro Prahu2, že spis [jméno FO], rozené [jméno FO], nelze toho času zapůjčit, protože věc není skončená a má být souzena v jiném složení senátu. Dne 10. 2. 2015 urgovalo Obvodní státní zastupitelství nařízení hlavního líčení, na to odpověděl soud 12. 2. 2015, že s ohledem na vznesenou námitku podjatosti proti přibranému znalci byly zaslány námitky dotčené osobě a nyní bude rozhodováno o důvěryhodnosti nebo nedůvodnosti vznesených námitek. [jméno FO] sdělil 18. 2. 2015, že trestní stíhání pěti obžalovaných členek hnutí [Anonymizováno] bylo z důvodu nepřiměřené délky pravomocně zastaveno a nabádal v tomto směru soud, aby takto rozhodl i v dané věci, rovněž předložil předmětné rozhodnutí. Obvodní soud pro Prahu 1 poté nevyhověl námitce podjatosti znalce i námitkám položeným proti otázkám v opatření Obvodního soudu pro Prahu 1, a to opatřením ze dne 23. 2. 2015. Obhájce současného žalobce následně sdělil, že původní obhájkyně byla vyškrtnuta ze seznamu advokátů a on tak převzal plnou obhajobu současného žalobce. Soud poté předal spis 30. 4. 2015 znalci k vyhotovení znaleckého posudku, včetně seznamu věcí zajištěných při domovních prohlídkách jednotlivým obžalovaným. [jméno FO], rozená [jméno FO], poté sdělila 5. 6. 2015 soudu změnu své doručovací adresy. Znalec požádal 27. 6. 2015 vyplacení zálohy na náklady důkazu nebo znaleckého posudku. Soud poté 10. 8. 2015 požádal znalce o předběžný rozpočet, na což znalec neodpověděl. To bylo znalci doručeno a žádal současně o sdělení, kdy by mohlo být nařízeno další jednání nebo respektive kdy bude znalecký posudek vypracován. Dne 10. 9. 2015 požádala obviněná [jméno FO] (rozená [jméno FO]) o informaci, kdy lze očekávat nařízení hlavního líčení a zaslání znaleckého posudku. Na to odpověděl soud 17. 9. 2015, že znalec byl opakovaně urgován, kdy může být vyhotoven posudek, prozatím však sdělení nepřišlo. Dne 7. 10. 2015 sdělil znalec, že posudek odevzdá v termínu, který byl původně stanoven, tedy do 2. 11. 2015. Dne 29. 10. 2015 znalec sdělil, že onemocněl a je hospitalizován v nemocnici a posudek tak bude muset vypracovat do dvou týdnů. Posudek byl následně do spisu založen jako na čísle listu 4646, a to 10. 11. 2015. Posudek obsahuje celkem 250 stran, zabírá zbývající část svazku číslo III. (pozn. soudu - ten číselně končí č.l. 4655 a navazuje na VI, který naopak začíná č.l. 4656, zatímco svazek IV. obsahuje č.l. 525 229–6144). VI.svazek soudního spisu Dne 17. 12. 2015 bylo podáno sdělení obžalovaného [jméno FO] s návrhem na zastavení řízení z důvodu nepřípustné délky. Dne 4. 1. 2016 trvala [jméno FO] na projednání věci od počátku. [jméno FO], rozená [jméno FO], 1. 3. 2016 žádal Obvodní soud pro Prahu 2 sdělení, zda ve věci [jméno FO] rozené [jméno FO], již bylo nařízeno hlavní líčení a kdy očekávat skončení věci. Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 rovněž 2. 3. 2016 informovalo soud, že netrvá na provedení celého hlavního líčení znovu od počátku a nenavrhuje provedení žádných dalších důkazů nad rámec provedených, vyjma výslechu znalce, na kterém jistě bude trvat obhajoba. Soud poté 27. 5. 2016 nařídil hlavní líčení na 27. 6. 2016 s tím, že k uvedenému dni byl nastudován znalecký posudek znalce [adresa]. Dále soud nařídil hlavní líčení na 26. 9. 2016 a 12. 10. 2016, a to 8. 6. 2016 a předvolal svědky i znalce. Dále soud informoval Okresní, Obvodní soud pro Prahu 2, že věc dosud není skončená. Hlavní líčení je nařízeno na konec září a počátek října roku 2016 s tím, že ohledně zajištěných věcí o těchto bude rozhodnuto až po pravomocném skončení věci v rámci vykonávacího řízení s ohledem na dané rozhodnutí. Obžalovaný [jméno FO] 23. 6. 2016 navrhl provedení všech důkazů a rozhodnutí o všech důkazních návrzích od počátku s tím, že je rovněž na místě provést nové výslechy všech svědků a dalších. Současně trval na tom, aby byl zajištěn nebo vyslechnut svědek [jméno FO] [Anonymizováno], toho času ve výkonu trestu v Rakouské republice. Obžalovaný [jméno FO] požádal o konání jednání v nepřítomnosti 5.8.2016, rovněž 1. 9. 2016 souhlasil s konáním hlavního líčení v nepřítomnosti [tituly před jménem] [jméno FO]. Obžalovaný [Jméno žalobce] 1. 9. 2016 soud informoval, že nenavrhuje provádění žádného důkazu. Obžalovaný [jméno FO] informoval rovněž soud, aby konal během nepřítomnosti, totéž sdělil i [jméno FO], [jméno FO]. Dne 26. 9. 2016 se ve věci konalo hlavní líčení, při kterém byla přednesena obžaloba. Soud konstatoval, že lze provést pouze důkazy nebo lze použít pouze důkazy provedené počínaje hlavním líčením od 19. 3. 2002, 2012 byla přednesena obžaloba a bylo přistoupeno k výslechu jednotlivých obžalovaných. Soud poté jednání odročil na 5. 10. 2016 a před, za účelem předvolání svědků zhruba sedmi nebo osmi svědků, svědci byli soudem 26. 9. 2016 předvoláni k hlavnímu líčení. Následně bylo zjišťováno, zda se k jednání dostaví obžalovaný [jméno FO]. Dne 26. 9. 2016 žalobce uvedl, že netrvá na výslechu znalce [jméno FO], když tento byl přibrán toliko pro to, aby revidoval znalecký posudek znalce [jméno FO], ze kterého již soud vycházet nebude, nicméně za zcela klíčový a nepominutelný důkaz považuje výslech [jméno FO] [Anonymizováno]. Jeden ze svědků avizoval 4. 10. 2016, že se k jednání dostavit nemůže. Obžalovaný [jméno FO] poté podal 3. 10. 2016 další návrh na zastavení řízení pro jeho dlouhotrvající délku. Dne 5. 10. 2016 soud ve věci pokračoval v hlavním líčení, vyslechl svědka [jméno FO], další svědky předvolané a hlavní líčení poté odročil na 12. 10. 2016 (již avizované dříve účastníkům). Dne 6. 10. 2016 Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 se vyjádřilo k návrhům obhájce [jméno FO] na zastavení řízení pro promlčení s tím, že část trestných činů, pro které jsou obžalovaní stíhání, je nepromlčitelná, druhá část má promlčecí dobu 15 let. Dále upozornil na to, že soud přiznal znalci [jméno FO] status svědka. Dne 7. 10. 2016 se z účasti na hlavním líčení 12. 10. 2016 omluvil znalec [jméno FO] z důvodu úrazu a upoutání na lůžko. Znalec byl upozorněn na to, že je zapotřebí doložit do spisu lékařskou zprávu. Vzhledem k omluvě znalce ze zdravotních důvodů odvolal soud hlavní líčení 12. 10. 2016, o čemž vyrozuměl účastníky. Znalec 14. 10. 2016 založil do spisu svou lékařskou zprávu. Dne 17. 10. 2016 Obvodní státní zástupce pro Prahu 1 založil do spisu dotaz, týkající se založených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu s tím, že do spisu rovněž založil flash disk dle předávacího protokolu z 11. 10. 2016, který byl [právnická osoba] zaslán k dalšímu využití a který obsahuje odposlechy založené do spisu (pozn. soudu – při čtení obsahu spisu byl nalezen pouze prázdný obal). Soudu poté nařídil 26. 10. 2016 hlavní líčení na 7. 12. 2016 a předvolal účastníky, znalce, svědky. Soud poté rozhodl o svědečném za účast při předchozích jednáních, a to 4. 11. 2016, kdy bylo rozhodováno o třech usneseních o svědečném. Z jednání se omluvil obžalovaný [jméno FO] a rovněž jeho advokát s tím, že zasílá k jednání svého substituta, s jednáním souhlasil ve své nepřítomnosti [tituly před jménem] [právnická osoba] 1. 12. 2016, rovněž [jméno FO] nedatovaným podáním. Dne 7. 12. 2016 se poté konalo ve věci hlavní líčení, a to v nepřítomnosti všech obžalovaných ale za přítomnosti jejich zástupců. Ve věci byl rovněž vyslechnut znalec a dále bylo hlavní líčení odročeno na 1. 3. 2017. Do spisu byly založeny rovněž omluvy jednotlivých obžalovaných z účasti při jednání. Soud poté rozhodl o výplatě odměny přísedícím a poté požádal o součinnost [právnická osoba] k informacím o shromáždění přívrženců [Anonymizováno], [Anonymizováno] a dalších v Jihlavě v letech 2005–2008, a to 1. února. 2017. Rovněž byli kontaktováni svědci z důvodu nemoci přísedící, která se nemůže k prvnímu na hlavní líčení 1. 3. 2017 dostavit. O tomto byli účastníci a jejich zástupci vyrozuměni. Současně byli účastníci požádáni o sdělení, zda souhlasí se čtením protokolů z hlavních líčení počínaje 26. 9. 2016, kdy se trestní věc začala projednávat znovu od začátku s ohledem na nutnost zajištění nového přísedícího a změnu senátu. Obhájce [jméno FO] a [právnická osoba] se změnou senátu souhlasil, rovněž se čtením protokolu. Obžalovaný [jméno FO] 27. 2. 2017 opět podal návrh na zastavení řízení s tím, že je přesvědčen, že zanikla trestnost činu. Jedná se o bagatelní povahu činnosti. Obžalovaný se dále vyjádřil k žádosti soudu s tím, že trvá na novém provedení všech důkazů, které byly provedeny před odlišně složeným senátem včetně všemi stranami doposud učiněných důkazních návrhů. S ohledem na změnu senátu státní zástupkyně 7. 3. 2017 sdělila, že netrvá na provedení celého hlavního líčení znovu od počátku, souhlasí se čtením protokolu o hlavním líčení z předešlé doby. Na žádost o součinnost poté odpověděla [právnická osoba] 1. 3. 2017, kdy uvedla, že se v daném období konal pietní pochod za uctění památky padlých vojáků německé armády ze druhé světové války dne 29. 3. 2008. S ohledem k velké časové prodlevě uskutečněného aktu nejsou k dispozici žádná písemná hlášení, protože již byla skartována. Dále bylo zjištěno, že z dané akce byly pořizovány videozáznamy, které byly uloženy do archivu a byly pořízeny kopie, které byly soudu tedy zaslány na přiložených DVD. Dne 4. 12. 2017 byl dán pokyn s ohledem na to, že jeden z přísedících zemřel, druhý přísedící složil mandát a ve věci by se jednalo o minimálně třetí složení senátu, k přípravě usnesení o zastavení trestního stíhání pro nepřiměřenou délku řízení. Obvodní soud pro Prahu 2 poté žádal 29. 11. 2017 o sdělení postupu dané věci. Na to odpověděl soud 5. 1. 2018. Obvodní státní zastupitelství požádalo o informaci ohledně průběhu daného řízení a zda některý obhájců požádal o porovnání záznamu telekomunikačního provozu na flash disku se záznamem, který je založený ve spisu. Na to odpověděl soud 2.2.2018, že obhájci během hlavního líčení uvedli, že žádají o poskytnutí kopie odposlechů a že za tímto účelem dodají vlastní flash disky či CD. Soudu není známo, že by některý z obhájců požadoval porovnání odposlechů. Obvodní státní zastupitelství poté žádalo 27. 3. 2018 o podání zprávy, kdy lze očekávat nařízení dalšího hlavního líčení. O totéž žádali znovu 23. 5. 2018. Dne 30.5.2018 v neveřejném zasedání rozhodl o zastavení trestního stíhání obviněných pro trestný čin dle § 260, odstavec 1 a 2 písm. a) a b) trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 z důvodu, že tak stanoví vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Dne 17. 8. 2018 požádal soud o prodloužení lhůty k vyhotovení písemného rozhodnutí o dalších 46 dnů, tedy do 20. 8. 2018, čemuž vyhověl předseda soudu 17. 8. 2018. Písemné vyhotovení bylo následně založeno do spisu a rozesláno účastníkům 17. 8. 2018. Proti rozhodnutí podal Obvodní státní zástupce stížnost 22. 8. 2018 blanketní, a to v neprospěch blíže na určeného okruhu obžalovaných. Písemné odůvodnění stížnosti bylo do spisu založeno 27. 8. 2018 s tím, že Okresní státní zástupce, Obvodní státní zástupce pro Prahu 1 navrhl, aby napadené usnesení bylo v plném rozsahu zrušeno a aby soud ve věci znovu jednal. Stížnost byla rozeslána účastníkům 3. 9. 2018. Obžalovaný [jméno FO] se ke stížnosti státní zástupkyně vyjádřil 9. 9. 2018. Rovněž obžalovaný [jméno FO] se vyjádřil 27. 9. 2018. Soud poté žádal zástupce obžalovaného [jméno FO] o vrácení podepsané doručenky v opačném případě o podání zprávy, proč nebylo možné obsílku doručit, a to 25. 9. 2018, rovněž 1. 10. 2018 žádal soud zástupce nebo obhájce obžalované [jméno FO] a [jméno FO]. Na to odpověděl advokát [jméno FO] 5. 10. 2018 s tím, že předmětné rozhodnutí lze doručit na konkrétní adresu jeho klienta. Další advokát sdělil, že se mu nepodařilo spojit s jeho klientem, neboť již nemá aktuální adresu. Rovněž soud žádal o sdělení dalšího advokáta, zda se podařilo doručit rozhodnutí. Obvodní soud pro Prahu 2 žádal poté o sdělení, jaký je stav dané věci z důvodu nařízeného hlavního líčení ve věci obžalované [jméno FO] a spol na 22. 3. 2019. Do spisu byl dále založen 10. 7. 2019 úřední záznam, podle kterého byla uvedeného dne nalezena poslední část soudního spisu od čísla listu 4656 a dále bylo zjištěno, že další spisový materiál z dosud neskončené trestní věci. Obojí se nacházelo mezi spisy uloženými na spisovně v období od 12. 9. 2018 do 28. 6. 2019, kdy byly prováděny rekonstrukce všech trestních kanceláří a byl vyklizen veškerý nábytek, včetně spisů, chod a práce kanceláří nebyl omazován ani přerušován a pracovalo se takzvaně za chodu. Tím tedy mohlo dojít k předmětné situaci. V mezidobí byl veden částkový spis, který byl následně zamundován dle časové posloupnosti listin a dokumentů tak, aby spis představoval plynulé pokračování a logické navázání listin. Celá záležitost byla projednána s vedením soudu, byly dohodnuty písemné úřední záznamy s tím, že nastalá situace se již s největší pravděpodobností nebude opakovat, neboť další případná komplexní rekonstrukce kanceláří již není plánována. O tomto byli rovněž účastníci informováni přípisem ze dne 2. 8. 2019 a rovněž také [jméno FO] soud v Praze jako soud stížnostní společně s předkládací zprávu ze 13. 8. 2019, kdy byl předložen spis se stížností státní zástupkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu o zastavení řízení z 29. 8. 2019. Poté [jméno FO] soud v Praze usnesení vydal usnesení, kterým stížnost státního zástupce zamítl, přičemž konstatoval, že jestliže soud zastavil řízení, které bylo vedeno bez zjevného výsledku, co do obvinění kvalifikovaného jako trestný čin podpory a propagace hnutí směřující k potlačení práv a svobod člověka podle § 260 odst. 12 písm. a), písm. b) trestního zákona, učinil tak správně, neboť tak stanoví vyhlášená mezinárodní smlouva. [jméno FO] soudu tak nezbylo, než stížnost státní zástupkyně zamítnout. Rozhodnutí bylo rozesláno účastníkům 4. 9. 2019 a následně účastníci požádali o vyznačení doložky právní moci na předmětném rozhodnutí. Soud poté 31. 10. 2019 informoval věznici Praha 6 a věznici Praha 4 Pankrác, že nebude rozhodováno o povinnosti obžalovaných hradit náklady výkonu vazby, neboť bylo trestní stíhání usnesením ze dne 30. 5. 2018 zastaveno, přičemž rozhodnutí nabylo právní moci 29. 8. 2019. Rovněž založil do spisu záznam, že nebude rozhodováno o povinnosti obžalovaného [Jméno žalobce] hradit náklady obhajoby dle usnesení číslo listu 4568, s ohledem tedy na zastavení trestního stíhání. Dále podalo [právnická osoba] ve věci dovolání proti usnesení [jméno FO] soudu v Praze, kterým byla stížnost státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 shledána jako nedůvodná, a to 4. 12. 2019. Dovolání bylo rozesláno obhájcům účastníků 13. 12. 2019. K rozhodnutí k dovolání se vyjádřil [jméno FO] 22. 12. 2019, obžalovaný [jméno FO] se rovněž vyjádřil 16. 1. 2020. Obě vyjádření byla rozeslána ostatním účastníkům a 28. 1. 2020 měl být spis s ohledem na to, že pořád běží lhůta pro dovolání obžalované [jméno FO] a obžalovanému [jméno FO], založen na lhůtu do 27. 2. 2020, neboť rozhodnutí jim bylo doručeno 23. 12. 2019 a 19. 12. 2019. Obžalovaný [Jméno žalobce] se ve věci vyjádřil k dovolání [právnická osoba] 5. 2. 2020 a poté byla vypracována předkládací zpráva a tato byla předložena Nejvyššímu soudu 2. 3. 2020. Nejvyšší soud v neveřejném zasedání 25. 3. 2020 rozhodl o zrušení usnesení [jméno FO] soudu v Praze ze dne 29. 8. 2019 a jemu předcházejícího usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 5. 2018 a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1 znovu ve věci jednat a rozhodnout. Písemné vyhotovení rozhodnutí bylo rozesláno účastníkům po vrácení spisu. Dne 28. 4. 2020 obhájce [Jméno žalobce] poté požádal 19. 3. 2020 přiznání odměny ve výši 19 481 Kč. Rozhodnutí bylo Nejvyššího soudu, bylo rozesláno účastníkům 7. 5. 2020. Soud poté žádal o vrácení doručenek. Respektive Nejvyšší soud poté žádal o poskytnutí kopií doručenek k rozhodnutí Nejvyššího soudu, aby mohl být vyřizovány následné dotazy, požadované doručenky, byly soudu 12. 6. 2020 doručeny. Obžalovaný [Jméno žalobce] podal 15. 7. 2020 návrh na zastavení trestního stíhání z důvodu uplynutí promlčecí lhůty. Dne 29. 7. 2020 byl do spisu založen úřední záznam na zvážení přidělení věci do senátu 5 T z důvodu nástupu nové soudkyně do daného senátu a v zájmu neprůtahového řízení v dané věci, když dosavadní soudkyně odchází na Městský soud v Praze. Do spisu rovněž byl zaslán dotaz na stav řízení s tím, že u Obvodního soudu pro Prahu 2 je řešena trestná činnost totožné obžalované. Následně byla zaslána předmětná rozhodnutí do spisu, rovněž bylo založeno usnesení Ústavního soudu o odmítnutí ústavní stížnosti [jméno FO] proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2020 s tím, že stížnost byla shledána nepřípustnou. Dne 3. 12. 2020 žádal soud sdělení, zda budou obžalovaní trvat na projednání věci znovu od počátku, či budou souhlasit s důkazy již provedenými v předchozím hlavním líčení. Dne 4. 12. 2020 odpovědělo Obvodní státní zastupitelství, že na opakovaném provedení hlavního líčení od počátku netrvá. [Jméno žalobce] 9. 12. 2020 uvedl, že trvá na tom, aby bylo hlavní líčení provedeno znovu s tím, že navrhuje předvolání původního znalce v pozici svědka doktora [jméno FO] a dále navrhl, aby soud zvážil zastavení trestního stíhání. Obžalovaný [jméno FO] soudu sdělil rovněž, že trvá na novém provedení všech důkazů a navrhoval, aby soud řízení zastavil. Dne 4. 12. 2020 na tomtéž trvala i [jméno FO], rovněž obžalovaný [jméno FO] sdělením 10. 17. 12. 2020 a obžalovaný Vávra 22. 12. 2020. Soud poté požádal Obvodní soud po Prahu 2 o zapůjčení předmětného spisu k tomuto odškodňovacímu řízení, což zatím nebylo, čemuž zatím nebylo vyhověno. IV.svazek soudního spisu (počínající č.l. 5229): Soud nařídil hlavní líčení dne 10. 2. 2021 na 14. 4. 21. 4. 28. 4. 12. 5. 19. 5. 26. 5. 2. 6. 9. 6. 16. 6. 30. 6. 2021. Současně předvolal účastníky, svědky, znalce a požádal účastníky za souhlasí nebo obžalované za souhlasí sečtením znaleckých posudků a pokud ano, kterých. [jméno FO] 13. 2. 2021 ve věci sdělil, že trvá na novém provedení všech důkazů, včetně výslechů svědků a trval rovněž na výslechu [jméno FO] [Anonymizováno] a bývalého znalce doktora [Anonymizováno]. Dne 19. 2. 2021 sdělil obhájce [právnická osoba], že souhlasí se čtením písemných znaleckých posudků. Trvá na osobních výsleších vyjmenovaných svědků, další svědky zatím nenavrhoval osobně slyšet. Soud poté zajistil velkou jednací síň, předvolal účastníky, svědky k danému řízení. Dne 22. 3. 2021 požádala [právnická osoba] soud o součinnost a sdělení ohledně nebo respektive informovala k žádosti o součinnost o pobytu [jméno FO] s tím, že tento se nově nezdržuje na původních adresách a bydlí nově na adrese blíže specifikované. Do spisu založil [tituly před jménem] [jméno FO] sdělení z 26. 3. 2021, že obžalovaného [jméno FO] k uvedenému dni nezastupuje. Soud dále kontaktoval obhájce obviněných za účelem zjištění jejich pobytu. Dne 29. 3. 2021 soud ustanovil [jméno FO] obhájce. Dále na žádost o součinnost odpověděla pražská správa sociálního zabezpečení 31. 3. 2021 a rovněž [právnická osoba] odpovídala na žádost o součinnost a doručení zásilky [jméno FO] 30. března. 2021. [jméno FO] požádal o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti podáním ze 7. 4. 2021. Na žádost o součinnost dále odpovědělo Hlavní město 1. 4. 2021. Dále obžalovaný [jméno FO] požádal o konání jednání v nepřítomnosti pouze jednoho z hlavních líčení, a to desátého, a sice podáním z 10. 4. 2021, kdy se jednalo o nejbližší konané hlavní líčení. Rovněž obžalovaný [právnická osoba] požádal 9. 3. 2021 o konání jednání v jeho nepřítomnosti a rovněž [jméno FO] 17. 3. 2021, rovněž také [jméno FO] 13. 4. 2021 souhlasil s jednáním s hlavním líčením bez jeho přítomnosti. Dne 14. 4. 2021 se věci konalo hlavní líčení, při kterém bylo zahájeno hlavní líčení, byla přednesena obžaloba a následně bylo zahájeno dokazování, dále byly provedeny jednotlivé listinné důkazy a hlavní líčení poté bylo přerušeno do 21. 4. 2021. Dne 15. 4. 2021 sdělila jedna z přísedících, že již ze zdravotních důvodů nebude pokračovat jako náhradní přísedící v kauze obžalované [jméno FO] s tím, že dlouhé hodiny s respirátorem v uzavřené místnosti jí způsobily nečekaně velké zdravotní potíže. Obžalovaný [jméno FO] požádal o konání hlavního líčení 21. dubna 21 v jeho nepřítomnosti, a to podáním z 18. 4. 2021. Soud poté nařídil k hlavnímu líčení na 12. 5. 2021 předvolal původního znalce doktora [jméno FO], znalce [adresa] na 19. 5. 2021 a vyžádal další součinnost od [právnická osoba]. Dne 16. 4. 2021 právní zástupce [jméno FO] požádal jménem obžalované na přiznání nároku na bezplatnou obhajobu. Soudu poté předložil tedy podklady s tím, že [jméno FO] je v insolvenčním řízení. Obžalovaný [jméno FO] poté sdělil, že navrhuje, aby byly přečteny všechny listinné důkazy vyjmenované v odstavci 1 vyjma policejních analýz a protokolů o ohledání a vyhodnocení věcí z domovních prohlídek, které považuje za absolutně nepřípustné s tím, že ustanovení § 213 hovoří i expresis verbis o stranách řízení, je tudíž bez významu, zda se obžalovaný hlavního líčení osobně účastní čili nic. Dne 21. 4. 2021 se konalo ve věci hlavní líčení, při kterém byl konstatován dosavadní průběh hlavního líčení, byly prováděny důkazy a dále bylo hlavní líčení přerušeno do 28. 4. 2021. Obžalovaný [jméno FO] požádal o konání hlavního líčení 28. 4. 2021 v jeho nepřítomnosti. Dále vznesl námitku podjatosti soudkyně, která danou věc rozhoduje, když soudkyně neumožnila obhájci obžalovaného vyjádřit se ke jednotlivým důkazům, přestože avizovala, že obhájci spoluobžalovaného [jméno FO] takové vyjádření nadále umožňovat bude. Namítá tak nerovnost zbraním nebo nerovnost přístupu., když jeho klient je dlouhodobě v Austrálii a nemůže se tak sám ve věci vyjadřovat. Poté do spisu byla založena žádanka zdejšího soudu k zapůjčení spisu k odškodňovacímu řízení. [jméno FO] zaslal soudu souhlas s konáním hlavního líčení v jeho nepřítomnosti, ovšem opět pouze 12. 5. 2021. Do spisu byly založeny další podklady týkající se pochodu extremistů. Dne 28. 4. 2021 se konalo další hlavní líčení, byly přečteny listiny důkazní, přehrávány záznamy, přistoupeno bylo k odposlechům, vyslechnuti svědci na hlavní líčení, poté bylo přerušeno do 12. 5. 2021. Soud poté 28. 4. 2021 vydal usnesení, kterým rozhodl o tom, že předsedkyně senátu [tituly před jménem] [jméno FO] není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci. Advokátům byly poté vráceny flash disky s nahranými odposlechy nebo vydány 4. 5. 2021. Bylo rozhodnuto o tom, že [jméno FO] byl přiznán nárok na bezplatnou obhajobu v plné výši. [jméno FO] podal 10. 5. 2021 námitku proti protokolaci s tím, že obsah komunikace mezi předsedkyní senátu a obhájcem obžalovaného [Jméno žalobce] v protokolu chybí. Dne 12. 5. 2021 se poté konalo další hlavní líčení, kdy bylo provedeno další dokazování a hlavní líčení poté bylo přerušeno do 26. 5. 2021. Dne 20. 5. 2021 byl odvolán znalec původně předvolaný na 19. 5. 2021 s tím, že tento bude vyslechnut 26. 5. 2021. Dále byla k hlavnímu líčení 2. 6. 2021 byla předvolána svědkyně. Dne 7. 5. 2021 bylo rozhodnuto nejdřív o nároku na bezplatnou obhajobu [jméno FO] k žádosti, dále k dotazu o součinnost Národní centrála proti organizovanému zločinu 17. 5. 2021 sdělila, že se ve spisovém materiálu nenachází listinné ani v listinné ani elektronické podobě důkazní materiál, který nebyl předán státnímu zástupci s návrhem na podání obžaloby 17. 6. 2010. Na další žádost o součinnost informovalo [jméno FO] ředitelství policie kraje Vysočina 19. 5. 2021, že již nemá k dispozici žádné další podklady. Soud poté 20. 5. 2021 přiznal svědečné vyslechnutým svědkům, dále obdržel žádost obžalovaného [jméno FO] o odročení hlavního jednání líčení nařízeného na 26. 5. a 2. 6. 2021 z důvodu dočasné pracovní neschopnosti. S ohledem na to soud zrušil hlavní líčení nařízená na 26. 5. a 2. 6. 2021. Poté Obvodní soud pro Prahu 1 informoval o tomto jednotlivé advokáty, do spisu dál byla založena další rozhodnutí o ústavní stížnosti [jméno FO] o odmítnutí této ústavní stížnosti z 25. 5. 2021. Opět stížnost byla vyhodnocena jako nepřípustná. V rámci neveřejného zasedání 26. 5. 21 byla zamítnuta žádost obžalovaného [jméno FO] o opravu a doplnění protokolu o hlavním líčení. Dále byl soud požádán Obvodním soudem pro Prahu 2 o zaslání konečného rozhodnutí v dané věci. Písemné vyhotovení zamítnutí žádosti o opravu protokolace z 26. 5. 2021 bylo zasláno účastníkům společně s předvoláním k hlavnímu líčení na 28. 7. 1. 9. 15. 9. 6. 10. 20. 10. 27. 10. 2021. Obžalovaný [jméno FO] podal proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1, kterým byla zamítnuta jeho žádost o opravu protokolace, stížnost, a to 1. 6. 2021. Dále sdělil, že doplnil svou stížnost datovou schránku z 28. 4. 2021 a žádost soudu o doplnění je tak bezpředmětná. Vzhledem k tomu, že v podatelně bylo zjištěno, že předmětná stížnost byla podána jako stížnost na předsedkyni senátu, tato byla následně založena do spisu jako nesprávně označená. [jméno FO] poté podal námitky vůči osobě znalce 28. 5. 2021, kdy znalcem byl jmenován [jméno FO]. Jedna ze svědkyň avizovala pracovní neschopnost a nemožnost tedy účastnit se jednání. Dne 28. 5. 2021, 9. 6. 2021 se poté konalo hlavní líčení, kde bylo provedeno dokazování, hlavní líčení poté bylo přerušeno do 16. 6. 2021. Dne 9. 6. 2021 rozhodl soud o vyloučení věci [jméno FO] k samostatnému projednání a rozhodnutí, kdy tato věc nadále bude vedena podpisovou značkou 6 T 21/2021. Soud se tak rozhodl z důvodu, že obžalovaný žije v Austrálii, odkud se k hlavnímu líčení nemůže dostavit a z důvodu urychlení řízení, ve kterém byly splněny podmínky pro konání hlavního líčení, u ostatních žalovaný obžalovaných byla věc obžalovaného [jméno FO] vyloučena k samostatnému projednání. Další svědkyně, která se nemohla dostavit k předchozímu jednání, se opět nemohla dostavit ani na 16. 6. 2021, což avizovala z důvodu své pracovní neschopnosti. Dne 14. 6. 2021 soud poté obdržel překlad originálu emailů z vyšetřovacího spisu 11. 6. 2021 od státního zastupitelství, kdy se jednalo o komunikaci s provozovatelem serveru, na kterém byly zveřejněny internetové stránky RWU a rovněž další komunikace ohledně odstraňování předmětného webu. [jméno FO] poté sdělil soudu, že se hlavních líčení v následujících termínech zúčastnit nehodlá a požádal o konání v jeho nepřítomnosti. Dne 10. 6. 2021 předložil vyúčtování znalečného znalec. Dne 16. 6. 2021 se ve věci konalo další hlavní líčení, které bylo následně po provedeném dokazování přerušeno do 30. 6. 2021, z hlavního líčení se poté rovněž omluvila [jméno FO]. Dne 30. 6. 2021 se ve věci konalo další hlavní líčení, které bylo po provedeném dokazování přerušeno do 28. 7. 2021. Opět se líčení účastnili pouze advokáti obžalovaných. Dne 28. 6. 2021 zaslal Magistrát města Jihlavy odpověď na žádost o součinnost týkající se shromáždění konaného 29. 3. 2008. Dne 2. 7. 2021 urgoval soud zprávu od ministerstva vnitra požadovanou již v průběhu. Dne 7. 7. 2021 navrhl nový důkaz Obvodní státní zástupce, a sice výslech policistů, kteří bezprostředně se účastnili odposlechů a tyto navrhl jako utajené svědky. [Anonymizováno] odpovědělo 8. 7. 2021 na žádost o součinnost. Nejvyšší soud 14. 7. 2021 informoval advokátku, že doložku právní moci vyznačuje soud, který rozhodnutí rozesílá v tomto případě Obvodní soud pro Prahu 1. [jméno FO] dále žádal o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti. Dne 28. 7. 2021 se ve věci konalo další hlavní líčení, kdy bylo provedeno dokazování a hlavní líčení poté bylo přerušeno do 1. 9. 2021. Rovněž další obžalovaní se z hlavního líčení omluvili. Obvodní soud pro Prahu 1 poté [jméno FO] soudu v Praze zaslal dvě stížnosti obžalovaného [jméno FO] k rozhodnutí a požádal o co nejrychlejší rozhodnutí s tím, že je ve věci nařízeno další hlavní líčení. Spis byl poté předložen 2. 8. 2021 [jméno FO] soudu v Praze s oběma stížnostmi obžalovaného [jméno FO]. [jméno FO] soud v Praze vrátil spis bez věcného vyřízení z důvodu své věcné nepříslušnosti k rozhodnutí o obou uvedených stížnostech. Pokud bylo v minulosti rozhodnuto usnesení Vrchního soudu v Praze o odnětí věci Městskému soudu v Praze a přikázání [jméno FO] soudu v Praze, zakládalo to místní příslušnost [jméno FO] soudu v Praze. V daném případě byla věc pravomocně skončena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 5. 2018 ve spojení s usnesením [jméno FO] soudu v Praze ze dne 29. 8. 2019 byla uvedená rozhodnutí zrušena, probíhá v dané době nové řízení, na které se usnesení soudu vrchního o delegaci [jméno FO] soudu v Praze nevztahuje. Soud proto požádal Městský soud v Praze o rozhodnutí v nejkratším termínu a předložil spis 12. 8. 2021 k rozhodnutí. Městský soud v Praze 31. 8. 2021 v neveřejném zasedání rozhodl o zamítnutí stížnosti obžalovaného [jméno FO] proti rozhodnutí o tom, že soudkyně není vyloučena z projednání dané věci a dále téhož dne v neveřejném zasedání rozhodl o zamítnutí stížnosti obžalovaného [jméno FO] proti usnesení, kterým byla zamítnuta žádost o opravu a doplnění protokolu, obě rozhodnutí byla následně rozeslána. Ve spise rovněž byl založen překlad komunikace mezi obžalovanými. Dle úředního záznamu ze dne 31. 8. 2021 bylo hlavní líčení nařízené na 1. 9. 2021 odročeno z důvodu omluvy [jméno FO] z jednání, kdy tato nesouhlasila, tentokrát nesouhlasila s konáním jednání v její nepřítomnosti a jednání se nemůže zúčastnit s ohledem na ošetřování syna. Soud opakovaně žádal Obvodní soud pro Prahu 2 o zapůjčení předmětného spisu, což se nedařilo a do spisu dále byla založena i rozhodnutí některých obviněných v předchozích trestních věcech, konkrétně se jednalo o rozhodnutí týkající se [jméno FO]. Dne 14. 9. 20 soud žádal Národní centrálu proti organizovaného zločinu o sdělení zda se u centrály nachází fyzicky jakékoliv věci zajištěné v rámci domovních prohlídek a pokud ano, jaké. Obžalovaný [jméno FO] dále žádal o konání jednání v jeho nepřítomnosti. Do spisu dále byla založena závěrečná řeč obžalovaného [jméno FO] a [jméno FO] ze dne 14. 9. 2021. Z jednání se omluvil advokát obou obžalovaných a rovněž další obžalovaní. Dne 15. 9. 2021 se ve věci konalo hlavní líčení, kdy byly předneseny po zbývajících zbývajícím dokazování závěrečné řeči, hlavní líčení bylo přerušeno do 20. 9. 2021 za účelem porady senátu a vyhlášení rozhodnutí. Dne 15. 7. 2021 požádal o konání hlavního líčení v nepřítomnosti [Jméno žalobce], rovněž. [jméno FO] požádala o konání její jednání v její nepřítomnosti, rovněž další obžalovaní požádali o vyhlášení rozsudku v jejich nepřítomnosti. Národní centrála proti organizovanému zločinu sdělila soudu 20. 9. 2021, že veškeré věci odňaté v rámci domovních prohlídek byly předány Obvodní mu soudu pro Prahu 1. Na jejich pobočce se žádné věci nenachází. Dne 20. 9. 2021 soud v hlavním líčení vyhlásil rozsudek, podle kterého rozhodl o vině všech obžalovaných z naříkaného skutku a s tím, že ti to jsou viní a uložil jim tresty. V konkrétním případě současný žalobce byl shledám vinným ze skutků dle bodů I a [jméno FO], trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 260, odst. 1 a odst. 2, písm. a), písm. b) TZ a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 12 měsíců. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20.9.2021 č.j. 5 T 61/2010-5864 byl žalobce společně s dalšími obžalovanými shledán vinným z naříkaného skutku, přičemž soud výslovně uvedl, že při úvaze o druhu a výměře trestu ukládaného za prokázanou trestnou činnost vycházel soud z ustanovení § 31 trestního zákona č. 140/1690 Sb. účinného do 31.12.2009 (tr. zákona) a při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédl k stupni nebezpečnosti trestného činu pro společnost (§ 3 odst. 4), k možnosti nápravy a poměrům pachatelů a též se zabýval okolnostmi polehčujícími a přitěžujícími podle § 33 a § 34 tr. zákona. Dále přihlédl k tomu, že třem obžalovaným bylo něco málo přes osmnáct let, byli tak ve věku blízkém mladistvých. Jednalo se o osoby bez životních zkušeností, kdy obecně v tomto věku mají lidé sklon k radikálnějším názorům. Nicméně v tomto případě se jednalo o názory a konání extremistické, a byť obžalovaní se k věci a ke svým osobním poměrům, až na tři obžalované (včetně současného žalobce) nevyjádřili, „soud doufá, že své životní postoje již změnily, a že tyto trestné činy byly u většiny z nich spáchány zejména z mladické nerozvážnosti. Lze tedy minimálně konstatovat, že nikdo z obžalovaných již po spáchání této trestné činnosti nebyl v souvislosti s rasově či ideově motivovanou trestnou činnost odsouzen. Soud má za to, že skutečnosti, které uvedli obžalovaní ………., ……….. a [jméno FO] ohledně dopadu na jejich život, lze vztáhnout na všechny obžalované. Trestní řízení je vedeno od podání obžaloby po dobu 11 let, což je extrémní doba trestního řízení, i z tohoto důvodu vyvinul současný senát maximální úsilí, aby bylo trestní řízení v co nejkratší době ukončeno, neboť si je vědom toho, že takto dlouhé trestní řízení má dopad na osobní i profesní život obžalovaných, zatěžuje je nejen finančně, ale i po psychické stránce, kdy tato událost pro ně není stále uzavřena. Soud hodnotil míru účasti jednotlivých obžalovaných a podle toho odstupňoval výši trestů. Soud přihlédl k tomu, někteří obžalovaní jsou bezúhonní, na ostatní se hledí jako by nebyli odsouzeni nebo od spáchání jejich trestné činnosti uplynula velmi dlouhá doba, a to v případě obžalovaného [jméno FO]. Na druhou stranu musel soud přihlédnout k tomu, že za trestný čin podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka ve kvalifikované skutkové podstatě lze uložit trest odnětí svobody v trvání 3 léta až 8 let. Jedná se tak o jeden z nejzávažnějších trestných činů, který přísluší soudit okresnímu soudu. Rovněž k jeho stíhání zavazují mezinárodní smlouvy. Nebezpečnost jednání pro společně byla v době spáchání skutků velmi vysoká, kdy soud si není jist, zda obžalovaní vůbec chápou šíři svého tehdejšího jednání. V odstavci 251 pak soud uvedl, „s ohledem na uvedené skutečnosti v rozsudku, soud nemohl přistoupit k upuštění od uložení trestu, což by se v případě jiné méně závažné trestné činnosti, po takto dlouhé době nabízelo, neboť i takto nízké tresty, které soud uložil, nebudou splňovat svůj účel. Nicméně, u takto závažné trestné činnosti upustit od uložení trestu, nelze. Soud konstatuje, že trestní řád požaduje, aby byly tresty ukládány co nejrychleji po spáchání trestné činnosti, což se v tomto případě v žádném případě nestalo. Řízení je zatíženo definicí nepřiměřené délky řízení, na němž nenesou vinu obžalovaní. Bylo tak vážným způsobem porušeno právo obžalovaných na spravedlivý proces, tj. aby byla věc projednána bez zbytečných průtahů. Soud tak trestá osoby, které jsou již ve zcela jiné životní fázi. Jsou potrestány, již samotnou délkou tohoto řízení, všemi problémy, které to přineslo do jejich životů, a je si toho vědom. Soud tak využil ustanovení § 40 odst. 1 trestního zákona, a mimořádně snížil trest odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby, a stanovil u většiny obžalovaných zkušební dobu na samé spodní hranici výměry. U obžalovaného [jméno FO], byť je stíhán pro dva dílčí útoky, stanovil soud zkušební dobu pouze na jeden rok, neboť přihlédl k sebereflexi, projevené v hlavním líčení, konaném 15.9.2021, kterého se jako jediný z obžalovaných zúčastnil. Co se týče propadnutí věci, jedná se o věci, které byly ke spáchání trestných činů určeny, a které mají závadový obsah. Věci zajištěné u obžalovaných, které závadový obsah neměly, byly již v průběhu soudního řízení obžalovaným vráceny, jak vyplývá z usnesení o vrácení věci a protokolu o vydání věcí, u jednotlivých obžalovaných.“ Písemné vyhotovení předmětného rozhodnutí bylo následně v prodloužené lhůtě vyhotoveno a založeno do spisu, rovněž rozesláno účastníkům. Samotný rozsudek čítá 85 stran, rozsudek byl rozeslán účastníkům 15. 11. 2021. Proti rozsudku se odvolal obžalovaný [jméno FO] blanketně 22. 11. 2021, rovněž obžalovaný [jméno FO] se odvolal opět blanketně 23. 11. 2021, obžalovaný [jméno FO] se ve věci odvolal 24. 11. 2021, rovněž také obžalovaný [jméno FO], Dále se ve věci odvolal obžalovaný Vávra 25. 11. 2021, obžalovaná [jméno FO] blanktně 2. 12. 2021. Obžalovaný [jméno FO] následně doplnil své odvolání 15. 12. 2021. Současný žalobce se odvolal přímo do protokolu o hlavním líčení, proto byl 11. 1. 2022 vyzván k odstranění vad odvolání ve lhůtě pěti dnů. Rovněž byla vyzvána [jméno FO] k doplnění svého odvolání a ostatní účastníci, kteří podali ve věci pouze blanketní odvolání. Obžalovaný [jméno FO] doplnil své odvolání 16. 1. 2022, obžalovaný [jméno FO] 17. 1. 2022, obžalovaná [jméno FO], 24. 1. 2022. Opět byla do spisu založena žádost o zapůjčení spisu, dále byla spis, dále byla soud informován o tom, že spis nelze zapůjčit, protože byl ve věci vydány, podána odvolání a odvolání. Do spisu dále bylo založeno 14. 2. 2022 sdělení [jméno FO] soudu v Praze předsedkyni senátu ohledně delegace. [jméno FO] soud v Praze dále spis vrátil s tím, že není soudem příslušným k rozhodnutí o odvolání. Poté, co jej tedy následně zaslal 3. 3. 2022 Městský soud v Praze Vrchnímu soudu v Praze k posouzení, kdo má v dané věci rozhodnout. Vrchní soud v Praze spis obdržel 8. 3. 2022 a v neveřejném zasedání 13. 4. 2022 rozhodl, že věc má projednat příslušný [jméno FO] soud v Praze. Písemné vyhotovení rozhodnutí bylo založeno do spisu 3. 5. 2022 a rozesláno účastníkům 31. 5. 2022. Dne 15. 8. 2022 [jméno FO] soud v Praze nařídil ve věci veřejné zasedání na 19. 9. 2022, avšak obhájkyně obžalovaného [jméno FO] požádala o odročení jednání pro kolizi s jinými jednáními. Dne 16. 8. 2022 soud obhájkyni sdělil, že nelze z organizačních důvodů vyhovět její žádosti, když se jedná o trestní věc sedmi obžalovaných, kteří mají šest obhájců, tudíž je velice složité zájmy všech zohlednit. Bude třeba zajistit substituci. [jméno FO] se z jednání omluvil, rovněž [právnická osoba], rovněž současný žalobce. [jméno FO] soud v Praze poté 19. 9. 2022 konal veřejné zasedání, při kterém zamítl návrhy na další dokazování a opakování důkazů a dále odvolání obžalovaných zamítl. Písemné vyhotovení rozhodnutí bylo následně do spisu založeno a rozesláno účastníkům 9. 11. 2022. V usnesení [jméno FO] soudu v Praze č.j. 13 To 55/2022-6017 ze dne 19.9.2022 odvolací soud uvedl, že přezkoumal i rovněž zpochybňované výroky o trestech rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20.9.2021 č.j. 5 T 61/2010-5864, přičemž uvedl, že „Pokud je tedy v podaných odvoláních opět namítána nepřiměřeně dlouhá délka soudního řízení, případně zánik společenské škodlivosti či trestnosti činu z těchto důvodů, tak je třeba konstatovat, že i [jméno FO] soud v Praze sdílí názor obhajoby, že délka řízení je skutečně nehorázná, nicméně uvedené námitky nemohou být akceptovány právě s ohledem na odůvodnění shora citovaného usnesení Nejvyššího soudu. Tuto skutečnost lze vyjádřit toliko při volbě vhodného postihu, přičemž bude věcí státu, aby případně i dalšími opatřeními kompenzoval újmu obžalovaným, která jim vznikla nesplněním povinnosti soudu rozhodnout jejich věc v přiměřené lhůtě.“ Odvolací soud přitom žádné pochybení, v neprospěch obžalovaných neshledal. Prvý soud respektoval ustanovení § 31 odst. 1 trestního zákona, o podmínkách ukládání trestu. Dostatečnou pozornost věnoval zhodnocení všech hledisek, majících vliv na stanovení stupně nebezpečnosti trestného činu pro společnost, i možnosti nápravy obžalovaných. Postihy ohledně jednotlivých obžalovaných pak velmi citlivě diferencoval, přihlédl i k charakteru jednání a četnosti útoků. Zcela správně volil, u všech obžalovaných, ještě výchovné tresty, resp. pohrůžky trestem odnětí svobody, když od páchání posuzovaných činů uběhla skutečně velmi dlouhá doba, přičemž trestní řízení je vedeno po dobu, více než 12ti let, což je doba skutečně extrémně dlouhá. Při volbě vhodné reakce na spáchání žalovaného trestného činu, obvodní soud v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25.3.2020, č.j. 6 Tdo 275/2020 – 5155, zcela zásadním způsobem zohlednil skutečnost, že právo obviněných, garantované čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 38 odst. 2 Listiny, bylo vážným způsobem porušeno, a to v odůvodnění napadeného rozsudku rovněž explicitně vyjádřil, jak mu bylo uloženo. Prvý soud vysvětlil, proč nemohlo být přistoupeno k upuštění od potrestání, či podmíněnému upuštění od potrestání s dohledem, když se nejedná o čin, menší nebezpečnosti pro společnost, přičemž i projev jakékoli lítosti, či účinné snahy po nápravě, včetně jakékoli sebereflexe absentuje, snad s výjimkou obžalovaného [jméno FO], který lítost projevil. Jednání obžalovaných rozhodně nemohlo být bagatelizováno, když lze uložit trest odnětí svobody v trvání tří až osmi let. Jedná se o zvlášť závažný trestný čin, v intencích § 41 odst. 2 trestního zákona, přičemž, jak správně zdůraznil prvý soud, nebezpečnost jednání pro společnost byla v době spáchání skutku velmi vysoká, kdy si ani soud [jméno FO]. stupně není jistý, zda obžalovaní vůbec chápou šíři svého tehdejšího jednání. Právem, prvý soud s ohledem na extrémní dobu využil ustanovení § 40 odst. 1 trestního zákona, a mimořádně snížil trest odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby, a pokud obžalované [jméno FO] uložil trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání téže doby, obžalovanému [Jméno žalobce] trest odnětí svobody 12 měsíců, opět s podmíněným odložením trestu na zkušební dobu, v téže lhůtě. Obžalovanému [právnická osoba] trest odnětí svobody 9 měsíců se zkušební dobou 12 měsíců, a dalším, pak rozhodně nejde o tresty nepřiměřeně přísné, které jedině by mohly být z podnětu odvolání obžalovaných korigovány. Tímto způsobem prvý soud vyjádřil nejen skutečnost, že právo obviněných, garantované Úmluvou a Listinou, bylo vážným způsobem porušeno, ale i tu skutečnost, že šlo zjevně o mladickou nerozvážnost, v níž jsou, ve zcela jiné životní fázi, přičemž jsou potrestáni i již samotnou délkou tohoto řízení, a všemi problémy, kterým v důsledku toho museli čelit. Poté byla ve spisu vyhotovena post agenda, Dále bylo rozhodováno o povinnosti hradit náklady trestního řízení ve výši a započtení vazby do trestu odnětí svobody dne 9. 12.2022 ve vztahu k jednotlivým odsouzeným [jméno FO], [adresa], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. Dne 7. 12. 2022 požádalo ministerstvo spravedlnosti o zapůjčení spisu ve věci požádané žádosti [jméno FO] k náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíhání, rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto o započtení vazby. Dále podala stížnost 13. 12. 2022 [jméno FO], rovněž [Jméno žalobce], 15. 12. 2022, a to blanketní. Opět Obvodní soud pro Prahu 2 žádal o zapůjčení spisu. Toto bylo opět odmítnuto, dále byla ve věci provedena kontrola. Obviněný [jméno FO] podal dovolání proti rozhodnutí 5. 1. 2023. Rovněž [Jméno žalobce] podal dovolání, a to 9. 1. 2020. [jméno FO] rovněž podala dovolání proti rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o odsouzení účastníků, a sice 10. 1. 2023. Obvodní soud pro Prahu 1 poté předložil stížnost odsouzené [jméno FO] a odsouzeného [jméno FO] soudu v Praze k rozhodnutí 19. 1. 2023. Ten v neveřejném zasedání rozhodl 24. 1. 2023 o částečném zrušení výroku o náhradě nákladů řízení a o povinnosti odsouzené nahradit náklady státu za náklady vazby znovu rozhodl. Dále rozhodl v neveřejném zasedání o zamítnutí stížnosti odsouzeného [Jméno žalobce]. Obě rozhodnutí byla následně do spisu založené 23. 1. 2023 a rozeslána účastníkům. Obhájce [Jméno žalobce] podal návrh na zaplacení odměny a náhrady hotových výdajů. Dne 3. 2. 2023. Rozhodnutí Městského soudu v Praze byla rozesláno účastníkům 14. 2. 2023. Dne 15. 2. 2023 bylo rovněž rozesláno dovolání účastníků ostatním účastníkům s žádostí o vyjádření. Advokátovi [Jméno žalobce] bylo následně přiznáno obhajné v celkové výši 112 288 Kč. A obdobně bylo rozhodnuto ohledně obhajného [jméno FO] 28. 2. 2023. Poté byly vráceny věci, které byly zajištěny při domovních prohlídkách 1. 3. 2023. Soud opakovaně byl žádán o zaslání zapůjčení spis. VII.svazek soudního spisu: Věc předložena Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o dovolání, a to 3. 4. 2023. [právnická osoba] 28. 3. 2023 se k dovolání vyjádřilo, Nejvyšší soud poté 25. 7. 2023 nařídil ve věci neveřejné zasedání na 27. 7. 2023, při kterém dovolání obviněných odmítl. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27.7.2023 sp.zn. 0 TDO 332 / 2023 byla dovolání odsouzených odmítnuta, přičemž soud konstatoval, že oba soudy nižší stupňů (soud I. stupně v bodě 251 odůvodnění rozsudku, soud odvolací v bodě 46 svého rozhodnutí) ve svých rozhodnutích zohlednily průtahy v řízení, na nichž neměl dovolatel žádný podíl a které způsobily, že došlo k porušení základního práva obviněného, garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy a článkem 38 odst. 2 Listiny. „Je však nezbytné poukázat na to, že uvedené zjištění, se způsobem, který je plně akceptovatelný, promítl v rovině právního následku zjištěné trestní odpovědnosti, tedy konkrétně při uložení trestu odnětí svobody, jenž byl obviněným vyměřen za užití § 40 odst. 1 trestního zákoníku, pod dolní hranicí zákonné trestní sazby, a to současně jako trest s podmíněným odkladem jeho výkonu na kratší zkušební dobu. Protože již ve svém předcházejícím rozhodnutí Nejvyšší soud vyložil, že nepřiměřená délka trestního stíhání obviněného, není důvodem pro zastavení trestního stíhání, a ani jiné rozhodnutí, které by mělo za následek nevyslovení viny trestným činem, jehož znaky pachatel svým jednáním naplnil, například zproštění obžaloby, nevystává důvod, aby na podkladě uvedeného poznatku, přistoupil ke kasaci napadeného usnesení odvolacího soudu.“ Nejvyšší soud poté dovolání obžalovaných, [jméno FO], [Jméno žalobce] a [tituly před jménem] [jméno FO], odmítl. Písemné vyhotovení rozhodnutí bylo následně vráceno 9. 8. 2023 Obvodnímu soudu pro Prahu 1 s tím, že stejnopisy mají být rozeslány účastníkům. Po dobu, co se spis nacházel u Nejvyššího soudu, byl založen částkový spis od 27. 3. 2023 do 11. 8. 2023, ve kterém byly opakovaně založené opakované žádosti o zapůjčení spisu Obvodním soudem pro Prahu 2 v rámci odškodňovacího řízení, rovněž byl založen předávací protokol věcí předaných 3. 4. 2023 obžalované [jméno FO] a dalším obžalovaným (včetně současného žalobce). Ve spisu byl dále prováděn opis evidence Rejstříku trestů atd. Rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo rozesláno 14. 8. 2023. Dne 4. 9. 2023 bylo rozhodnuto o povinnosti [jméno FO] nahradit náklady státu v řízení o dovolání ve výši 10 000 Kč, dále bylo rozhodnuto o téže povinnosti [jméno FO] a [Jméno žalobce]. [Jméno žalobce] částku 10 000 Kč složil 6. 9. 2023. [jméno FO] požádala o splátkový kalendář. Následně ještě podali advokáti žádost o vyplacení odměny. Rozsudek ve vztahu k [Jméno žalobce] nabyl právní moci 19. 9. 2022, podmíněné odsouzení skončilo 19. 9. 2023. Dne 9. 11. 2023 žádal rovněž Okresní soud v Jihlavě o sdělení za již věc byla skončená. Dne 20. 11. 2023 bylo vysloveno, že se odsouzený [Jméno žalobce] osvědčil rovněž, že se osvědčil. [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO], Ganésha [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO]. Dále bylo rozhodnuto 6. 12. 2023 o náhradě obhajného obhájci [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 13. 12.2023 byl založen záznam o složení některých věcí v úschově soudu, které měly být vráceny oprávněným osobám. Dne 13. 12. 2023 poté soud prověřoval možnost vrácení nebo zapůjčení spisu Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Dne 11. 12. 2023 bylo rozhodnuto o zahlazení odsouzení z předmětného rozsudku ve věci odsouzeného [Jméno žalobce], dále bylo rozhodnuto o vrácení některých věcí odsouzeném Hrochovi 9. 1. 2024. [Jméno žalobce] poté požádal od osvobození od soudních poplatků a obhájce [tituly před jménem] [jméno FO] požádal o zaplacení odměny 28. 1. 2024. Spis byl následně zdejšímu soudu zapůjčen až na základě opakovaných žádostí, kdy 19. 4. 2024 ještě bylo rozhodováno o nepřiznání hotových výdajů obhájci [tituly před jménem] [jméno FO]. Tento podal stížnost do předmětného usnesení 28. 4. 2024. Dále nebyl přiznán odsouzenému [jméno FO] nárok na bezplatnou obhajobu 7. 5. 2024. I proti tomuto rozhodnutí podal 16. 5. 2024 odsouzený [jméno FO] stížnost. Usnesením Ústavního soudu ze dne 14. 5. 2024 byla ústavní stížnost odsouzeného [jméno FO] odmítnuta jako nepřípustná. [jméno FO] soudu v Praze poté byla předložena stížnost obhájce [tituly před jménem] Rybáře a stížnost odsouzeného [Jméno žalobce] k rozhodnutí. [jméno FO] soud v neveřejném zasedání 6. 6. 2024 stížnost odsouzeného zamítl, rovněž stížnost obhájce. Dne 22. 8. 2024 bylo rozhodnuto o zničení notebooku, který si odsouzený [jméno FO] nepřevzal s tím, že náklady na jeho vyzvednutí převyšují aktuální hodnotu a o navrácení věci nemá zájem. Dále bylo rozhodnuto o povinnosti odsouzeného [Jméno žalobce] zaplatit České republice částku 112 288 Kč vynaloženou na obhajném [Jméno advokáta] a dále částku 64 440 Kč vynaloženou na obhajobu [tituly před jménem] [jméno FO], [Anonymizováno]. Tímto byl spis téměř ukončen, když 30. 9. 2024 soud vyslovil, že se [jméno FO] osvědčila a spis tak byl zapůjčen Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dokazování.

10. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

12. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

13. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

14. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

15. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

16. Dle § 10 odst. 1 a 2 ODŠZ má právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o trestu ten, na němž byl zcela nebo zčásti vykonán trest, jestliže v pozdějším řízení byl obžaloby zproštěn nebo bylo-li proti němu trestní stíhání zastaveno ze stejných důvodů, pro které soud v hlavním líčení rozhodne zprošťujícím rozsudkem. To neplatí, nařídí-li zastavení trestního stíhání prezident republiky, uživ svého práva udílet milost nebo amnestii. Právo na náhradu škody má i ten, kdo byl v pozdějším řízení odsouzen k mírnějšímu trestu, než který byl na něm vykonán na podkladě zrušeného rozsudku. Náhrada škody náleží jen se zřetelem k rozdílu mezi trestem vykonaným na základě původního rozsudku a trestem uloženým rozsudkem novým.

17. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

18. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

19. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

20. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

21. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

22. Po zjištěném skutkovém stavu věci, vyšel soud z toho, že řízení trvalo od usnesení o zahájení trestního stíhání tj. od 7.10.2010 do 6.6.2024, kdy bylo rozhodnuto o stížnosti žalobce proti nepřiznání práva na bezplatnou obhajobu v dané věci, tedy celkem 13 let a 7 měsíců. Předmětem posuzovaného řízení je trestní stíhání žalobce pro trestný čin podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka dle ustanovení § 260 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. b) tr. zákona č. 140/1961 Sb. V řízení se nevyskytly průtahy, soudy postupovaly v pravidelných, přiměřených lhůtách a jejich činnost víceméně směřovala k rozhodnutí ve věci samé. Řízení se vyznačovalo vysokým stupněm skutkové i právní složitosti, stíháno bylo osm osob, bylo potřeba širšího dokazování včetně výslechu svědků a řady listinných důkazů a bylo vypracováno deset znaleckých posudků. Třikrát došlo ke změně soudců (jednou z důvodu intenzivní kampaně obžalovaných), dvakrát došlo ke změně senátu v důsledku změny přísedících. Ve věci bylo rozhodováno soudy na všech stupních soudní soustavy a rovněž soudem Ústavním. Desetkrát rozhodoval Ústavní soud, dvakrát rozhodoval Vrchní soud v Praze, dvakrát rozhodoval meritorně Nejvyšší soud České republiky, dvakrát rozhodoval meritorně [jméno FO] soud v Praze, dvakrát meritorně rovněž Obvodní soud pro Prahu 1. Celkem bylo ve věci podáno 33 stížností a 18 námitek podjatosti, se kterými se rovněž museli zejména soudy na úrovni prvního a druhého stupně vypořádat. Byť využití těchto zákonných procesních práv nelze klást k tíži účastníkům řízení, nelze přehlédnout, že tyto úkony přispívají k celkové době řízení, neboť o nich orgány státu musí rozhodnout, což samozřejmě navyšuje celkový časový fond sporu. Současně však tuto skutečnost nelze klást k tíži žalované. Co se týče chování žalobce, tento se společně s ostatními obžalovanými na délce řízení svým způsobem podílel, když (stejně jako ostatní obžalovaní) při každé změně trval na provedení alespoň části důkazů od počátku. Na provedení zbývajících důkazů od počátku pak trvali rovněž ostatní obžalovaní. Drtivá většina námitek, procesních návrhů a opravných prostředků však byla podávána obžalovaným [jméno FO], jehož procesní aktivita byla využívána až obstrukčním způsobem, o čemž svědčí i jedna ze změn obsazení soudu, kdy zákonná soudkyně již neunesla intenzivní kampaň, která byla proti ní vedena ze strany obžalovaných a jimi propojených osob (včetně [Anonymizováno]) a protože nebyla schopna zajistit dostatečnou nezávislost svého rozhodnutí se kauzy vzdala. Co se týče významu předmětu řízení, jedná se o řízení, které je typově spojeno s vyšším významem pro účastníka, vedle sporů opatrovnických, pracovně právních, věcí osobního stavu, věcí sociálního zabezpečení a věcí týkajících se zdraví nebo života. Význam řízení pro žalobce po subjektivní stránce proto soud hodnotil jako zvýšený.

23. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona, když délka namítaného řízení, byť se v něm nevyskytly průtahy v podobě nečinnosti, byla ve vztahu k jeho průběhu, dobou nepřiměřenou. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, k jejímuž odškodnění není namístě poskytnout pouhé konstatování porušení práva. Přiměřeným odškodněním jeví se tak peněžité zadostiučinění. Soud stanovil základní částku za 13 let a 7 měsíců trvání řízení v rozsahu 16 000 Kč za rok trvání řízení, neboť posuzované řízení trvalo nad 10 let. Soud vyšel z vyšší základní částky než je částka 15 000 Kč (za první dva roky trvání řízení pak z částky v poloviční výši) a dospěl k základní částce ve výši 203 333,- Kč. Od této částky odečetl 25 % z důvodu skutkové, právní i procesní složitosti věci, soud základní částku snížil o dalších 25% s ohledem na počet stupňů soudní soustavy, které ve věci rozhodovaly, dále naopak základní částku navýšil o 10% pro postup soudu, především opakované změny soudního senátu. Dále soud základní částku ponížil o 20 % z důvodu sdílené újmy. Institut sdílené nemajetkové újmy je možné použít tam, kde vystupuje více poškozených, přičemž jejich újma je do určité míry - jako procesní stranou – sdílena. Větší počet účastníků řízení je pak okolností, která zmírňuje utrpěnou újmu, a tím pádem i snižuje výši zadostiučinění pro každého jednotlivce. V tomto konkrétním případě bylo společenství dáno společenstvím obžalovaných jako pachatelů trestné činnosti a podporuje tak úvahu o vyšší a intenzivnější míře sdílení subjektivních dopadů vedeného sporu. Základní částku nakonec soud navýšil o 10 % z důvodu zvýšeného významu řízení pro žalobce a naopak základní částku snížil o 20 % právě z důvodu, že žalobce již za délku řízení byl částečně odškodněn právě zásadním snížením trestu, kdy místo minimálně tří let dostal podmíněný trest odnětí svobody pouhý jeden rok.. Celkem tedy soud základní částku ponížil o 70 % (tzn. 142 333,- Kč) a žalobci by se tak na přiměřeném zadostiučinění měla dostat částka ve výši 61 000,- Kč. Uvedenou částkou proto soud žalobci včetně úroků z prodlení přiznal ve výroku ad.I, ve zbývající části nárok žalobce zamítl výrokem ad.[jméno FO].

24. Pokud jde o samotný uplatněný nárok, ke kterému se žalobce vyjadřoval ve své účastnické výpovědi, je především nutno zdůraznit, že náhrada nemajetkové újmy, způsobené nepřiměřenou délkou řízení, představuje kompenzaci nejistoty, které byl poškozený ohledně výsledku řízení vystaven. Neslouží ke kompenzaci materiální škody, která žalobci z jakéhokoliv důvodu vznikla a která by mohla představovat samostatný nárok. Takovým nárokem pak může být i náhrada nákladů v případech tzv. nutné obhajoby, při níž zajišťuje advokát práva osob, které jsou stíhány za porušení zájmů, chráněných zákonem a ukáže-li se trestní stíhání jako nezákonné. Z účastnické výpovědi žalobce je zřejmé, že tento zaměňuje tvrzení, týkající se nároku na náhradu nemajetkové újmy z nezákonného trestního stíhání a tvrzení, týkajícího se nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení. Soud v této souvislosti zdůrazňuje, že žalobce byl pravomocně uznán vinným z naříkaného skutku a dopady trestního stíhání jako takového (včetně vazebního stíhání) včetně medializace dané kauzy tak lze plně přičítat aktivitě, kterou dnes již žalobce označuje jako „mladickou nerozvážnost“. Úkolem zdejšího soudu bylo posouzení nepřiměřené délky řízení, nikoliv posuzování trestního stíhání (zvláště ne zákonného, jako v tomto případě). Jestliže však trestní stíhání skončilo pravomocným odsouzením pachatele trestného činu, byl by požadavek náhrady nákladů, které museli být vynaloženy na jeho obhajobu, zcela absurdní, v rozporu s dobrými mravy i účelem nejen trestního řízení, ale i odškodňování, když by v podstatě představoval náhradu za to, že byl pachatel trestného činu odhalen a usvědčen. S ohledem na shora uvedené proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 32 225,80 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9a odst. 2 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 29. 11. 2019, z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 16. 7. 2020, z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 1. 3. 2024, z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 22. 4. 2024 a z částky 3 100 Kč za odvolání dle § 11 odst. 1 písm. k) a. t. ze dne 6. 6. 2024 včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a odměna stanovená dle dle § 9a odst. 2 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 61 000 Kč sestávající z částky 3 540 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 25. 2. 2025 a z částky 3 540 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 25. 3. 2025 včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 24 980 Kč ve výši 5 245,80 Kč. Soud nepřiznal žalobci náhradu za uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy z 5.12.2019 a doplnění uplatnění zbývající části nároku z 9.3.2023, když dle ust. § 31a odst. 4 ODŠZ poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Rovněž soud nepřiznal žalobci úkon 9.8.2023 – sepis doplnění a rozšíření žaloby, když žalobu podával žalobce ještě v průběhu posuzovaného řízení a bylo jeho věcí, aby žaloba byla podána v takovém stavu, aby nemusela být doplňována.

Poučení